Preview kvalifikace o ME 2016 - úterý 9.9.

V "české" skupině A je vše od začátku papírově narýsováno jasně - favoritem jsou bronzoví medailisté MS Nizozemci, o zbylou postupovou a barážovou příčku se mají porvat právě Češi společně s Turky a Islanďany. S reprezentacemi Kazachstánu a Lotyšska nikdo příliš nepočítá, pokud tedy chce některá z nich překvapit, nesmí v úvodním vzájemném duelu zaváhat..

Pro většinu fanoušků jde o klasický "souboj cti", v němž se rozhodne, kdo nakonec unikne potupě posledního místa; sami reprezentanti obou zemí by však rádi šokovali celý kontinent. Lotyšsku už se to v jeho krátké fotbalové historii jednou povedlo, když se kvalifikovalo na Euro 2004 (kde se ve skupině střetlo i s později bronzovým českým výběrem), Kazachstán na podobný úspěch zatím čeká.

Země, jejíž fotbalový vývoj v posledních letech je pevně spojen se jménem českého kouče Miroslava Beránka, by mohla protivníkům přichystat pár horkých chvil; daleké cestování na středoasijskou půdu je dobře známým problémem, Kazaši však navíc v posledních letech disponují rychle se zlepšující domácí soutěží, jak dokládají účasti dvou klubů v letošním 4. předkole Evropské ligy. Ani FC Astana, ani FK Aktobe sice nakonec do skupinové fáze nepostoupily, podcenění však rozhodně není na místě.

Oba celky zaznamenaly v generálkách vítězství - Kazaši rozprášili Kyrgyzstán 7:1, Lotyši zase udolali Arménii 2:0. Tento výsledek nad silným a nebezpečným soupeřem jim dodává sebevědomí, a kouč Marians Pahars, sám bývalý skvělý útočník a hrdina vzpomínaného tažení na Euro 2004, dokonce svým svěřencům věří na boj o třetí, barážovou příčku.

Pahars, který bude mezi tyčemi spoléhat na svého někdejšího spoluhráče, už téměř čtyřicetiletého matadora Aleksandrse Kolinka, touží napravit kvalifikační blamáž před posledním mistrovství světa. Tam Lotyši skončili ve své šestičlenné skupině až pátí, za pobaltskými rivaly z Litvy; hůře na tom byl pouze trpaslík z Lichtenštejnska. "Podle mě je reálné, abychom uvažovali o třetím místě v naší těžké skupině. Hodně nám o našich ambicích napoví už zápas v Kazachstánu," citovala trenérova slova agentura ČTK. Výhra nad Arménií prý může nové generaci Lotyšů dodat sebevědomí do bojů s velkými týmy.

Doba zkoušení skončila, české fotbalisty po půlroční přípravě čeká pod koučem Pavlem Vrbou ostrý vstup do kvalifikace mistrovství Evropy, na jejímž konci má být postup na šampionát ve Francii v roce 2016. Reprezentanti hned na úvod v úterý doma přivítají nejtěžšího soupeře a favorita skupiny A Nizozemsko, přesto věří, že by bronzového medailistu z mistrovství světa bez několika opor mohli zaskočit. I když v předchozích čtyřech duelech s Vrbou ještě nevyhráli.

Vedle "Oranjes" narazí Češi ještě na Turecko, Lotyšsko, Island a Kazachstán, celkem je čeká v kvalifikaci deset zápasů. Na šampionát postoupí první dva týmy z každé z devíti skupin a nejlepší mužstvo z třetích míst. Zbylých osm celků na třetích příčkách se utká v baráži.

Národní tým bude napravovat nepovedenou kvalifikaci o postup na mistrovství světa, v jejímž závěru skončil trenér Michal Bílek a v zimě ho nahradil Vrba. Padesátiletý kouč, který stál za úspěchy Plzně, dostal od šéfa fotbalové asociace Miroslava Pelty jasný úkol dovést reprezentaci na Euro. "Trenér má vytvořeny veškeré podmínky, má povinnost, abychom to zvládli. Doufám, že se nám to podaří," uvedl Pelta.

V přípravě na start kvalifikace se ale český tým hledal a rekordně dlouho čeká na první vítězství v kalendářním roce. Poslední dva duely dokonce prohrál a v generálce s USA (0:1) neskóroval. Reprezentanti ale věří, že si střeleckou smůlu vybrali a trápení bude zapomenuto.

"Před mistrovstvím Evropy 2012 se nám v přípravě taky nedařilo a pak jsme došli až do čtvrtfinále. Doufáme, že se to v kvalifikaci všechno otočí. Zápas s Nizozemci bude úplně o něčem jiném. Když budeme hrát na hranici našich možností, něco uhrajeme," uvedl brankář Petr Čech.

Na rozjezd kvalifikace mají Češi nejsilnějšího soupeře, který v normální hrací době neprohrál sedmnáct soutěžních duelů po sobě. "Nic těžšího nás na začátek potkat nemohlo. Víme, že je to favorit skupiny a tým, který budí respekt. Ale mužstvo, které chce uspět v kvalifikaci, musí získávat body i s favority. Budeme chtít překvapit," řekl Vrba.

Pozici by Čechům mohlo trochu usnadnit, že Nizozemcům budou v Praze chybět některé zraněné opory v čele s klíčovým mužem ofenzivy Arjenem Robbenem a lídrem obrany Ronem Vlaarem. "Oranjes" si navíc po změně na trenérském postu zvykají na návrat k rozestavení 4-3-3 a v generálce po špatném výkonu prohráli 0:2 v Itálii.

"Pokud jim chybí podle mého názoru klíčový hráč v ofenzivě, není to pro ně dobrá zpráva. Ale mají dostatek hráčů, kteří jsou schopni ho nahradit," přemítal Vrba.

Češi nechtějí s "tulipány" bezhlavě otevírat hru. "Na mistrovství světa hlavně se Španělskem a Brazílií potrestali každou soupeřovu chybu. Ale v zápasech, kdy hrál soupeř disciplinovaně dozadu, nebyli tak dominantní," řekl Vrba. "Hrají hodně vysoko. V obraně mají okénka, chtělo by to překvapit je nečekanými balony za obranu," dodal útočník Matěj Vydra.

Nizozemci si v Praze chtějí dát pozor na začátek duelu, který zaspali v přípravě v Itálii a během deseti minut inkasovali dva góly a červenou kartu. "Bránili jsme hrozně naivně, musíme být ve vlastním vápně důraznější. Doufám, že jsme se poučili. Začínáme naši cestu kvalifikací a chceme na úvod uspět," řekl kouč Guus Hiddink, který u týmu nahradil Louise van Gaala.

Zápas na vyprodané Letné začne v úterý ve 20:45.

Island se postaví Turecku ve svém prvním utkání skupiny A. Domácí mohou doufat v opakování minulosti, protože pokud hrají na své půdě, zpravidla s Turky neprohrávají. Budou úspěšní také tentokrát?

Skupina A je pro českého fanouška velmi zajímavá. V úterý večer bude mít možnost sledovat výsledky také ostatních zápasů, ze kterých by mohlo být alespoň trochu jasnější, s kým že se to česká reprezentace vlastně utká. Jeden z velmi zajímavých duelů svede Island s Tureckem. V Reykjavíku na stadionu Laugardalsvöllur je očekáván odvěký soupeř, kterého s domácími pojí dlouholetá tradice.

Islanďané se s Turky utkali sedmkrát, přičemž jejich bilance vůbec není špatná. Ve čtyřech utkáních brali tři body, jednou prohráli a dvakrát se body dělily. Poprvé se tyto dvě reprezentace utkaly v roce 1980 v rámci kvalifikace na nadcházející MS 1982. Pod dohledem tehdejšího trenéra Gudniho Kjartanssona si hosté v Izmiru došli pro výhru 3:1, když branky vsítili Janus Gudlaugsson, Albert Gudmundsson a Teitur Thordarsson. Bez zajímavosti není ani fakt, že v tehdejší sestavě Turků pod vedením Sabriho Kiraze se objevil Fatih Terim.

Ten se po své hráčské kariéře začal naplno věnovat trénování a vede současné Turecko. Ve zmiňovaném utkání navíc Terim vstřelil jediný gól Turků, který byl v jeho dlouhé kariéře druhým a také posledním gólem. Když se utkání opakovalo na Islandu, domácí potvrdili, že na této půdě vůbec nemají strach ze soupeře a po brankách Láruse Gudmundssona a Atliho Edvaldssona zvítězili.

Dalším utkáním se obě reprezentace představily divákům v roce 1988, kdy Turci uhráli na vlastním hřišti remízu, zatímco na Island cestovali se smíšenými pocity. A měli pravdu, protože po uplynutí určeného času prohráli se svěřenci trenéra Siggiho Helda s Islanďani zásluhou dvou branek Pétura Péturssona. Turci naopak vzpomínají na rok 1994, který se jim z hlediska vzájemných duelů hodně vydařil. Pod vedením trenéra Fatiha Terima se do islandské sítě postupně trefili Saffet Sancaklı, dvě branky přidal rovněž Hakan Şükür. Demolici Islandu zakončil svou první brankou na mezinárodní úrovni Sergen Yalçın a Turci v Istanbulu zvítězili jasně 5:0.

Pod hlavičkou organizace UEFA se na klubové úrovni potkaly celky z těchto zemí pouze třikrát. Je zajímavé, že v tomto případě hovoří statistika výhradně pro Turky, kteří vyhráli všechny tři zápasy a pokaždé v nich vstřelili tři branky. Trenér Fatih Terim bude doufat v to, že jeho svěřenci dokáží prolomit islandské prokletí a znovu se vyznamenají. Tento trenér má velké zkušenosti z mezinárodní fotbalové scény, protože kromě domácích celků a reprezentace trénoval také AC Milán či Fiorentinu. Pro úplnost dodejme, že utkání bude mít na starosti trojice chorvatských sudích v podání Ivan Bebek v pozici hlavního sudího, ten bude mít k dispozici Tomislava Petroviće a Mira Grgiće.

Boje v kvalifikační skupině B zahájí zápas domácí Andorry s Walesem. Zatímco pyrenejský trpaslík bude opět doufat maximálně v pár "po cestě" sesbíraných bodů, Velšané pod vedením hvězdného Garetha Balea vyhlašují útok na postup..

Jasnými favority v "béčku" jsou fotbalisté Bosny a Hercegoviny a Belgie, o třetí, barážovou příčku by se však mohl strhnout lítý boj - kromě Walesu si na ni dělají zálusk ještě Izrael a Kypr. Šance kvalifikovat se do baráže je tak pro britský tým papírově hodně reálná, a fanoušci budou spoléhat logicky především na superstar z Realu Madrid - který dnes v La Velle podle britských médií dost možná nastoupí na hrotu.

Sám Bale se před zápasem vyjadřoval zejména k faktu, že Andorra hraje na umělém povrchu; ambiciózní hosty to však od jejich cíle ani v nejmenším neodrazuje. A to i přesto, že kvalita trávníku byla předmětem častých debat a kontrolních inspekcí: míč se prý na něm pohybuje příliš rychle. UEFA mu dala definitivní zelenou teprve minulou středu. Chris Coleman, trenér Walesu, nicméně přesto rozhodl vést tréninky na klasické trávě, z obavy o zranění svých svěřenců.

"Některým hráčům se to nelíbí, ale taková je prostě naše práce. Když reprezentujete svoji zemi, hrajete na sto procent, nezáleží na tom kde," nechal se slyšet Bale. Autor rozhodující branky loňského finále Ligy mistrů nyní doufá, že podobně důležitou roli sehraje i v národním dresu. "Necítím žádný zvláštní tlak," dodává nicméně. "Hrát za Wales je pro mě poctou, zejména před domácími fanoušky. Doufám, že je učiníme šťastnými a kvalifikujeme se na EURO."

Pokud by se to skutečně povedlo, šlo by o první velký turnaj s velšskou účastí od MS 1958. "Nemůžeme se dočkat, to je jasné," těší se Bale. "Každá kvalifikace je začátkem něčeho nového. Nyní jsme spolu už dostatečně dlouho, navíc se turnaj rozšiřuje (z dosavadních 16 účastníků na 24). Nejdůležitější bude dobrý začátek."

Kypr plní úlohu jasného outsidera, zatímco Bosna a Hercegovina bude jako vždy tipována na "černého koně" soutěže. Zvládne zkušený tým tentokrát nároky na něj kladené lépe, nebo se hned na úvod Kypr postará o překvapení a obere domácí o body?

Tato dvojice reprezentačních týmů se spolu ještě nikdy neutkala. Tedy alespoň ne v kategorii nejstarší. Mimo ni se výběry Bosny a Hercegoviny s Kyprem setkaly celkem třikrát a Kypr ukázal, že umí překvapit. Naposledy například na mistrovství Evropy do jednadvaceti let. V roce 2011 se v Zenici radovali domácí a to vcelku jasným rozdílem. Za domácí skórovali Edin Višća, který proměnil pokutový kop, dále se trefili také Nemanja Bilbija, Goran Zakarić a míč si do své sítě srazil ještě Marios Antoniades. Ani domácí nevyšli z utkání s nulou na kontě, když jediný kyperský gól vstřelil Andreas Pittaras, ale Bosna se radovala ještě z páté trefy.

Kypr si vše vynahradil v domácím klání, když se sice jako první prosadil hostující Miroslav Stevanović, ale Kypr skóre díky dvěma brankám otočil. A byly to nervy až do samého závěru. Nestor Mytidis srovnal, minutu před koncem plných devadesáti minut o výhře rozhodl Slavko Brekalo, který si nešťastně vstřelil vlastní branku. Pokud o střetnutí klubů pod hlavičkou UEFA, tak těchto klání jsme se dočkali celkem šestkrát. Bosenský fotbal zažil vítěznou radost pětkrát, kyperský klub se neradoval ani jednou.

Ale zpět na seniorskou úroveň. Bosna a Hercegovina se musí vypořádat s absencí zkušeného obránce Emira Spahiće. Třiatřicetiletý Spahić v průběhu letošního mistrovství světa sdělil, že končí svou aktivní reprezentační kariéru a rád by se věnoval pouze klubovým povinnostem. Navíc by rád dal více prostoru mladším hráčům. Přítomným novinářům sdělil:"Hodně jsem o tom přemýšlel a dospěl jsem k názoru, že bude lepší, když skončím. Věnoval jsem této zemi mnoho a ona mi to bohatě vrátila. Ale teď je čas posunout se dál."

"Přeji mým spoluhráčům a přátelům, aby jim kvalifikace vyšla a samozřejmě je budu podporovat. Nikdy nezapomenu na ta báječná léta, která jsem strávil reprezentováním své vlasti. Doufám, že se chlapci kvalifikují a užijí si další skvělý šampionát," doufá Spahić. Utkání, které odřídí sudí Jevhen Aranovskij, bude tedy Spahić sledovat pouze jako divák.

Dalším bosenským hráčem, který se po mistrovství světa rozhodl pověsit reprezentační kopačky na hřebík, je Zvjezdan Misimović. Bývalý hráč Norimberku nebo Wolfsburgu odehrál za národní tým rekordních 84 zápasů, nyní se už ale bude soustředit jen na výkony v čínském Guizhou Renhe. Emir Spahić dělal v týmu kapitána a tuto poctu si nyní vysloužil útočník Edin Džeko z Manchesteru City. Jak dopadne jeho první utkání v nové funkci?

Na nesnadnou cestu za postupem ze skupiny G se vydává Bulharsko, které už v šest hodin nastoupí na půdě Ázerbájdžánu. Hosté jsou papírově jasným favoritem, ale podcenění soupeře by se jim mohlo těžce nevyplatit..

Skromná post-sovětská republika totiž zažívá nejlepší léta své fotbalové historie - nebo alespoň tak hovoří oficiální žebříček FIFA, kde Ázerbájdžánci setrvávají na 73. příčce, což je jejich dosavadní rekord. Jejich fotbalový vzestup je pomalý, ale zato konstantní. Stačí připomenout kvalifikaci na nedávné mistrovství světa, kde bojovníci v bílo-modrém vyloženě překvapili. Z deseti duelů prohráli pouze třikrát (!), vydolovali hned šest remíz (včetně jedné s pozdějším postupujícím z Ruska) a na domácí půdě podlehli pouze silnému Portugalsku.

To pro Bulhary může být varováním, stejně jako fakt, že na trenérské lavici domácích stojí ostřílený odborník Berti Vogts. I přes relativně příznivé výsledky z posledních let však Ázerbájdžán na postup nemyslí, což se o jeho dnešním soupeři říct nedá - Italové a Chorvaté jsou favority, jediným reálným soupeřem v boji o třetí, barážovou příčku by však mělo být v poslední době průměrné Norsko.

Do zápasu v Baku jdou svěřenci Ljuboslava Peneva v nepřesvědčivé formě - letos sice ještě neprohráli, po těsné domácí výhře 2:1 nad Běloruskem však přišla remíza s Kanadou. Z posledních sedmi soutěžních duelů pak balkánský celek nasbíral hned čtyři prohry, z toho i jednu s Českou republikou (0:1 doma v závěrečném zápase kvalifikace na MS), a je velkou otázkou, jestli se před novým kvalifikačním cyklem stihne dát zpět dohromady. Ztráta v Ázerbájdžánu by znamenala výraznou komplikaci..

Domácí Chorvaty čeká v Záhřebu důležitý krok směrem k případnému a očekávanému postupu ze skupiny. Na úvod jim los přidělil Maltu, což se na první pohled může zdát jako snadná záležitost, ale cesta ke třem bodům bude dlážděna minimálně úpornou defenzivní činností a všeobecným nasazením.

Do Chorvatska mnozí lidé jezdí za zábavou, relaxací u moře a celkově folklorem. Fotbalisty Malty ale čeká velmi těžká práce. Outsider skupiny ještě nad Chorvatskem nikdy nevyhrál a vzhledem k předzápasovým prognózám a posledním zápasům nic nenasvědčuje tomu, že by to nyní mělo být jinak.

Z deseti posledních utkání vyhrála Malta jen dvě. Porazila Arménii ještě v rámci kvalifikace na MS v Brazílii, poradila si i s Faerskými ostrovy, i když jen těsně a v přátelském zápase. Nad její síly byli Slováci a kupodivu také nováček z Gibraltaru. Malta se s Chorvatskem utkala již šestkrát a z toho ani jednou nevyhrála. Pětkrát odešla poražena, jednou si vysloužila bod. Chorvatsko v posledních dvou zápasech vstřelilo šest branek, oba zápasy vyhrálo.

Tyto týmy se potkaly v kvalifikaci na mistrovství Evropy 2000. V roce 1998 na Ta' Qali National Stadium porazil výběr trenéra Miroslava Blaževiće svého soka vysoko 4:1 a trenér Josif Ilić mohl jen poblahopřát šťastnějšímu soupeři. Hubert Suda sice obstaral první gól utkání a kupodivu ve prospěch Malty, ale branky Daria Šimiće, Davora Vugrince a Davora Šukera zajistily, že žádné překvapení se konat nebude.

O sedm let později vyrostla v Chorvatsku nová generace. Generace Dada Prša či Igora Tudora, která opět narazila na Malťany. V roce 2005 právě dva góly Prša a jedna branka Tudora zajistily výhru Chorvatům. Trenér Horst Heese se ale nevzdával a v dalším vzájemném utkání se mu jeho píle i vize vyplatily. Niko Kranjčar sice poslal Chorvaty do vedení, ale Stephen Wellman stanovil konečný výsledek jako remízový.

V roce 2010 se již pod vedením trenéra Slavena Biliće Chorvati dočkali další výhry, když po brankách Nika Kranjčara s Nikolou Kalinićem vyhráli 3:0. Dekorum tří branek zachovali Chorvati také před třemi lety, kdy si střelecký účet otevřelo trio Ognjen Vukojević, Milan Badelj a Dejan Lovren. Když odbočíme od seniorské věkové kategorie, tak v těch mládežnických Chorvatsko narazilo na Maltu osmkrát. Nejenže všechny zápasy vyhrálo, ale ještě dokázalo neinkasovat ani jednu branku. Podaří se mu totéž i v reprezentačním "áčku"?

Klubová úroveň rovněž favorizuje Chorvatsko, které ze šestnácti pokusů prohrálo jen jednou - utkání Intertoto Cupu NK Slaven Koprivnica proti Hibernians FC. Nad pravidly týmů pánů Nika Kovače a Pietra Ghedina bude v dalším utkání bdít arbitr Vladimir Bezborodov z Ruska, asistenty mu budou Nikolaj Golubjev a Maxim Gavrilin.

Itálie zavítá do Norska pod novým trenérem. Squadru Azzurru bude mít na starosti trenér Antonio Conte, který má v Itálii auru neporazitelného šampiona a specialisty na obrodu jakéhokoli celku. Dokázal to s Juventusem a celá Itálie se modlí o to, aby s modrým dresem dokázal minimálně totéž.

Letošní mistrovství světa v Brazílii ukázalo, že mnoho týmů upadlo do stereotypu, ze kterého se špatně uniká. Týkalo se to například španělské reprezentace, která propadla. A samozřejmě také té italské. Nesmíme z neúspěchu v podobě brzkého vypadnutí o základních skupinách vinit pouze trenéra Prandelliho, ale italský fotbalový svaz naznal, že je třeba změna. Nová krev, úspěšné jméno a odvážné taktické tahy - to byl klíč k tomu, aby italská veřejnost nemusela na slavné chvíle fotbalové reprezentace jen vzpomínat.

Tento nesnadný úkol připadl trenérovi, který je v Itálii posledních pár let symbolem úspěchu - Antonio Conte za sebou neměl příliš velké zkušenosti, když ze Sieny nastupoval ke kormidlu Juventusu Turín, ale klub, který ještě nedávno působil v druhé nejvyšší lize, dotáhl definitivně k zisku mistrovského Scudetta a také se pokoušel ukázat jeho kvality v Lize mistrů. Po sporech s vedením klubu sice opustil lukrativní místo, ale jeho další štací je místo neméně ambiciózní.

Obě země se nyní utkají počtrnácté a ze statistik zatím jasně vyplývá nadvláda Italů nad severnějším soupeřem. Památným úspěchem Norska je snad jen domácí výhra 2:1 v roce 1991. Problém pro Italy nastává právě ve chvíli, když přijedou otestovat síly soupeře na jeho vlastní půdu - tam Italové vyhráli jen v roce 1937. Co se týče klubové scény, opět jsou favoritem Italové. Italský klub se s norským oponentem setkal sedmadvacetkrát a devatenáctkrát se radoval z výhry.

První účinky Conteho znovuzrození se dostavily poměrně záhy. Nový tým s množstvím mladých hráčů se utkal v přátelském zápase s Holanďany a poradil si s nimi rozdílem dvou branek. O ty se postarali pánové Ciro Immobile a Daniele De Rossi. Není od věci, že Conteho hru charakterizuje také kázeň a disciplína. Také to byl jeden z důvodů, proč nebyl povolán Mario Balotelli.

Velkou osobností v táboře Italů je bezpochyby mozek Juventusu Turín Andrea Pirlo. Již pětatřicetiletý záložník sice měl v úmyslu skončit po mistrovství světa, ale nyní potvrdil, že hodlá v reprezentaci pokračovat i nadále. V rozhovoru pro deník Gazzetta dello Sport Pirlo uvedl: "S trenérem Contem jsem již mluvil. Některé věci jsme si ujasnili, takže cítím dál potřebu reprezentovat. Moc se mi líbí, jak náš tým vypadá. Noví hráči přinesli do naší hry entuziasmus, radost a schopnosti. Není to dlouho, co máme nového trenéra, ale už můžete vidět jeho pozitivní dopad na tým," dodává Andrea Pirlo.

Zmíněné utkání s Nizozemskem hodně ovlivnilo vyloučení obránce Bruna Martinse Indiho z deváté minuty, ale přesto na hře Azzurri bylo vidět několik změn. Trenér Conte přešel na své oblíbené rozestavení s pětičlennou zálohou a dvěma útočníky. Zároveň tým doznal několika nových hráčů. Svou šanci dostali Mattia Destro, Simone Zaza, Marco Parolo nebo Davide Astori.

A právě obránce římského AS si Conteho práci nemůže vynachválit. Na adresu svého kouče zkušený stoper uvedl: "Conte je hodně podobný Rudimu Garciovi. Trenér Conte je rozený vůdce, na trávníku, tréninku i mimo hřiště. Umí nás motivovat. Když máte v týmu několik hráčů Juventusu, kteří už znají návyky a požadavky trenéra Conteho, je to jen přínosem, protože nám ostatním to umožňuje lépe pochopit, co po nás trenér žádá," dodal Astori.