Preview APN 2015 - skupina A

Africký pohár národů 2015 je za dveřmi! Jeden z největších mezinárodních turnajů fotbalového světa začíná už v sobotu 17. ledna zápasem domácí Rovníkové Guiney s Kongem, a EuroFotbal.cz si pro vás připravil podrobné preview všech čtyř skupin. Jako první jde na řadu "áčko", kde se kromě zmíněných dvou týmů představí ještě Burkina Faso a Gabon..

Původně mělo turnaj uspořádat Maroko, to však kvůli obavám z šířící se pandemie eboly odmítlo (celou záležitost na těchto stránkách ve své glose okomentoval kolega Daníček). Maročtí zástupci původně chtěli akci přesunout na pozdější rok, šéfové CAF v čele s veteránem Issou Hayatouem však mermomocí trvali na dodržení termínu. Nakonec se tak turnaj přestěhoval do Rovníkové Guiney, země, která si pořadatelství "naostro" vyzkoušela už v roce 2012 ve spolupráci s Gabonem.

Tentokrát jsou však na to Guinejci sami, a přestože stadiony a infrastruktura ve dvou největších městech (Bata a Malabo) rozsahu akce vyhovují, další dvě zvolená místa konání - Mongomo a Ebebiyín - už v mnohém připomínají opravdový "prales". Logistických problémů je celá řada; do Mongoma, městečka s osmi tisíci obyvatel, se tak například lze dostat pouze po dálnici, která vede přes území sousedního Gabonu, a ve městě funguje jediný hotel, jehož služeb musí využívat všechny čtyři týmy nalosované do skupiny C (Ghana, Alžírsko, Jihoafrická republika a Senegal).

Rovníková Guinea se oficiálním pořadatelem stala teprve 14. listopadu, a nastal tak závod s časem. V první řadě bylo potřeba zprovoznit nevyhovující stadiony (a tím myslíme kompletně zprovoznit - nainstalovat sedačky, zajistit osvětlení a položit trávník). Nakonec je vše připraveno, i díky finanční pomoci kontroverzního vládního režimu prezidenta Obianga Nguemy.

Ten si mimochodem dává záležet na tom, aby celá akce proběhla jaksepatří. Týden před výkopem prvního zápasu vydala jeho tisková kancelář následující zprávu: "Stadiony musí být vyprodané, a ti, kteří mají prostředky ke koupi lístků, by měli pomoci těm méně šťastným. Sám skoupím 40 tisíc vstupenek, 10 tisíc pro každý zúčastněný region." Samozřejmě, Nguema je jeden z nejhorších diktátorů moderního světa, takže jeho slova berme s rezervou. Faktem ale je, že jeden lístek má vyjít zhruba na 75 centů.

Nově má přeložený turnaj také své logo - je jím Chuku Chuku, africký dikobraz s bodlinami v národních barvách. Docela se povedl.. Teď už ale k fotbalu samotnému..




Způsob, jakým se 'Nzalang Nacional' dostali k pořadatelství největšího afrického fotbalového svátku, tak nějak symbolicky odráží jejich přístup k národnímu týmu jako takovému. Stejně jako Nguemův režim, má i reprezentace Rovníkové Guiney k dispozici (na lokální poměry) velmi solidní prostředky, s nimiž však povětšinou nakládá systémem překotného chaosu. Nepřehledný výběr hostitelské země je stejnou neznámou jako v roce 2012, kdy se mu podařilo šokovat celý kontinent postupem do čtvrtfinále; letos však vypadá podobný scénář minimálně stejně nepravděpodobně jako tenkrát.

Kvalifikace & forma: Bizarní cesta Rovníkové Guiney na šampionát začala v prvním kvalifikačním předkole dvojutkáním proti outsiderovi z Mauretánie. První zápas v Nouakchottu prohrál budoucí hostitel 0:1, v domácí odvetě však smetl soupeře 3:0 a zajistil si postup do dalšího kola. To se psal 1. červen 2014. O měsíc později však vyšlo na povrch, že Thierry Fidjeu, hrotový útočník, který se v obou duelech objevil v základní sestavě, nemohl za 'Nzalang Nacional' vůbec nastoupit, zápasy byly kontumovány a dále tak prošla Mauretánie. Lze argumentovat tím, že vzhledem k administrativní chybě nikdo neví, zdali by svěřenci Andoniho Goikoetxey nepostoupili na turnaj legitimní cestou, nakonec to však není třeba řešit.

Toto kvalifikační dvojutkání bylo také jedinou příležitostí, jak Rovníkovou Guineu vidět v roce 2014 v soutěžním zápase. Po Goikoetxeově vyhazovu si nový kouč Esteban Becker dokázal ještě narychlo sjednat dvě neoficiální přípravná utkání proti Kapverdám a mistru domácí ligy, celku Ela Nguema; obě skončila remízou 1:1. Forma pořadatelů tak zůstává nadále velkou neznámou, i když remíza se silnými Kapverdami (v zápase hraném v portugalském Seixalu, na tréninkovém hřišti Benfiky) je pro Beckera velmi solidním startem.

Trenér & herní styl: Hektický závěr loňského roku neskončil v Rovníkové Guineji pouze udělením pořadatelství na poslední chvíli; měnilo se také vedení svazu, a nový prezident Andrés Jorge Mbomio se uvedl tím, že pár týdnů před startem šampionátu odvolal trenéra. Oficiálním důvodem je to, že Goikoetxea nedorazil na tréninkový kemp v Portugalsku, bližší okolnosti jsou však nejasné. Jisté je, že Mbomio chtěl na uvolněné místo dosadit Stephena Keshiho, muže, který před dvěma lety dovedl Nigérii k africkému zlatu a následně dokázal postoupit do osmifinále mistrovství světa.

Přestože se však Keshiho Super Eagles na letošní Pohár národů nekvalifikovali, sám kouč u týmu zůstal, a Guinejci tak museli sáhnout do vlastních struktur. Esteban Becker je sice národností Argentinec, ale prostředí v zemi dobře zná, pracoval v zákulisí výběrů všech věkových kategorií a naposledy vedl ženskou reprezentaci, s níž triumfoval na kontinentálním poháru v roce 2012. V podstatě se tedy dá říct, že jeho dosavadní kariéra je velmi úspěšná - problém je v tom, že seniorské "áčko" mužů v jeho životopise dosud chybí.

Goikoetxea praktikoval pohyblivý ofenzivní styl v rozestavení 4-2-3-1 a dá se očekávat, že Becker na zavedeném rukopise nic měnit nebude (ostatně by to nedávalo smysl jak z časového hlediska, tak vzhledem k hernímu profilu týmu). Fanoušci, kteří Rovníkovou Guineu uvidí na šampionátu uvidí poprvé, budou možná překvapeni - vzhledem k bohatému "importu" hráčů ze zemí bývalých kolonizátorů rezonuje v týmu španělský odkaz, charakterizovaný technickou, kombinační hrou. Becker použil v přáteláků s Kapverdami totožný systém, pouze místo hříšníka Fidjeua umístil na hrot falešnou devítku Emília Nsueho; ofenzivní kvarteto tak sestávalo výhradně z univerzálních hráčů. Právě tato nepředvídatelnost a na Afriku nadprůměrná technická zdatnost by mohly být na šampionátu velkými zbraněmi.

Přednosti & slabiny: Argentinský kouč měl na přípravu naprosté minimum času, což může být dvousečnou zbraní: na jednu stranu je jasné, že sestavit opravdu fungující tým v takto krátké době není tak docela možné, jenže soupeři zároveň nemají před vzájemnými duely moc materiálu ke studiu. Připočtěte k tomu domácí prostředí, relativně hratelnou skupinu a fakt, že natěšení reprezentanti vyběhnou hned na úvod proti papírově nejslabšímu soupeři z Konga, a vyhlídky 'Nzalang Nacional' rázem vypadají o dost lépe.

V obraně sice není tolik talentu jako vepředu, ale tři klíčové persony - Dani Evuy, Diosdado Mbele a Sipo - jsou dlouhodobými členy základní sestavy a alespoň se tak navzájem znají, což se o neustále se měnící ofenzivní klice říct zrovna nedá. Právě sehranost by přitom mohla být klíčovým faktorem při rozhodování o postupu; Rovníková Guinea v roce 2012 uspěla zcela jistě i proto, že absolvovala dlouhou a pečlivou přípravu, navíc s bohatým finančním přispěním místní vlády. Nic takového letos neplatí. Mbomiova nová administrativa nicméně udělala jeden důležitý krok: Beckerovo angažmá je, dá se říct, symbolickým obratem směrem k národním zájmům.

Nzalang je historicky týmem, který nikdy nevychovával vlastní hráče; raději si "půjčoval" legionáře, kteří se z bývalé kolonie rozprchli do Španělska, Portugalska a Jižní Ameriky. V současném týmu je hned 14 španělských rodáků (včetně výše zmíněného Emília Nsueho, odchovance Mallorky, který v roce 2012 pozvánku odmítl), Becker se však rozhodl vyškrtnout ze soupisky celou řadu dřívějších "posil", což postihlo zejména jihoamerické hráče; například v bráně tak nebudeme sledovat Kolumbijce Bejarana, ale pravděpodobně Felipeho Ovona, hrajícího domácí soutěž.

Není pochyb o tom, že zlomovým bodem byl 'případ Fidjeu'; dříve guinejský svaz hráčům za "přestup" dokonce i platil, letos to však vypadá, že chce Becker narychlo vštípit kabině jakousi národnostní jednotu. Nebo se alespoň vydat tímto směrem. To je dobrý tah; rozhárané prostředí v šatně ještě žádnému outsiderovi nepomohlo.

Hráč ke sledování: Juvenal
Ať už ale guinejský tým vypadá na papíře jakkoliv, jedna věc se zdá být jistá - v jeho centru bude stát Juvenal, už pětatřicetiletý střední záložník a nezpochybnitelný motor celé ofenzivní fáze. Juvenal je členem národního týmu už více než deset let, má na kontě rekordní počet startů (28) a jeho zkušenosti tak budou hrát naprosto zásadní roli. V roce 2012 byl ukázkovým lídrem úspěšného týmu, a ačkoliv se jeho kariéra chýlí ke konci, největší herní přednosti - tedy cit pro přihrávku, přesnost v distribuci míčů a diktování tempa hry - s věkem neztratil.

Juvenalova nadprůměrná technika bude důležitá i při zahrávání standardek; pokud Becker skutečně zvolí systém s falešnou devítkou, může se stát, že gólová produkce týmu bude závislá právě na nich. Perlička na závěr - obdivovaný veterán v současnosti hraje andorrskou ligu. To není zrovna soutěž, která by proslula vysíláním hráčů na prestižní mezinárodní turnaje.

Prognóza: Získat přímou citaci od některého ze členů výpravy (v angličtině či francouzštině) je prakticky nadlidským úkolem, podle slov Javiera Hernándeze ze státní tiskové agentury si však Guinejci věří. "Jsme si jisti, že tento tým fanoušky v Rovníkové Guineji nezklame," prohlásil loajální novinář. No, dobrá. Nic proti optimismu pana Hernándeze, ale reálněji vypadá spíše konec už ve skupině. Pořádající země v Africe tradičně postupují dále, naposledy se to nepovedlo Tunisku v roce 1994, ale tady by případný průnik do čtvrtfinále byl velkým překvapením. I když vyloučit se to nedá, protože - opět - žádný jiný tým není větší neznámou než ten Beckerův.

Předpokládaná sestava: (4-2-3-1) Felipe Ovono - Dani Evuy, Mbele, Rui, Sipo - Juvenal, Viera Ellong - Javier Balboa, Pablo Ganet, Rubén Belima - Emilio Nsue





Konžský tým slaví velké znovuzrození - a to jeho postup na šampionát nikdo nečekal. Kouč Claude Le Roy nemá k dispozici nějakou výraznou 'zlatou' generaci (alespoň ne výraznější než jeho předchůdci), a výsledky v předchozích letech řadily Kongo někam do afrického průměru, či maximálně mírně nad něj. Historicky jde přitom o silného lokálního hráče; na přelomu 60. a 70. let platilo Kongo za nejlepší africký tým, mezi lety 1968 a 1978 postoupilo na čtyři Poháry národů a v roce 1972 jej i vyhrálo. Le Royovi se povedlo dovést Rudé ďábly na turnaj po dlouhých 15 letech.

Kvalifikace & forma: S výjimkou pořadatelské země je Kongo mezi 16 postupujícími jedinou reprezentací, která se při kvalifikačním losu nevešla mezi 21 nasazených a musela se tak probíjet systémem předkol. Je ironické, že čím těžšímu soupeři Ďáblové čelili, tím lepší podávali výkony; na úvod dokonce prohráli v Namibii, a nebýt administrativní chyby rwandské fotbalové asociace, vypadli by hned ve druhém předkole.

Rwanďané ale - stejně jako desítky afrických týmů před nimi - udělali tu chybu, že do odvetného zápasu poslali na hřiště zakázaného hráče, Daddy Biroriho. Jejich výhra a následný postup na penalty tak byly anulovány a dále šlo Kongo. A Le Royův tým si dal pořádně záležet na tom, aby druhou šanci využil. Los mu určil těžkou skupinu s Nigérií, Jihoafrickou republikou a Súdánem; první zápas se hrál v nigerijském Calabaru, na stadionu, kde domácí nepadli už 33 let. Kongo tam zvítězilo 3:2. Nakonec nasbíralo 10 bodů a postoupilo z druhé příčky za JAR.

Generálku na turnaj pak Ďáblové odehráli na Kapverdách, kde vedli už 2:0, ale nakonec slibný stav neudrželi a padli 2:3. Le Roy, velký trenérský diplomat, po zápase Kapverďany chválil za vynikající přechod do útoku a prorokoval jim velké věci. Co se Konga týče, musí si prý dát příště větší pozor.

Trenér & herní styl: Le Roy je jedním z posledních žijících dědiců tradice Clemense Westerhofa - evropských trenérských světoběžníků, kteří křižují černým kontinentem skrz naskrz a stěhují se od jedné reprezentace k druhé, většinou bez valného úspěchu a s nulovou šancí vytvořit si jakékoliv pouto k dané zemi (což byl také často záměr zkorumpovaných lokálních svazů). V jeho prospěch ovšem mluví výsledky. Už osmašedesátiletý Francouz vedl svůj tým na Poháru národů hned sedmkrát, z toho šestkrát se mu podařilo postoupit do play-off.

Tím sedmým případem byla dva roky stará epizodka u kormidla sousední Demokratické republiky Kongo, a existují pochyby, jestli stárnoucímu matadorovi pomalu neujíždí vlak. Koneckonců hráči, kteří se narodili v době, kdy získal svůj jediný kontinentální titul s Kamerunem (1988), jsou dnes už v půlce aktivní kariéry. Záložník Prince Oniangué si v rozhovoru pro BBC pochvaloval trenérovy obrovské zkušenosti, a faktem je, že atmosféra v týmu vypadá opravdu dobře; totéž však platilo i před dvěma lety, kdy Le Royův celek potopila taktická jalovost a efektivní absence jakéhokoliv jasného herního plánu. Bude to letos jiné?

V rámci své "old-schoolové" image praktikuje Le Roy klasický systém 4-4-2, se kterým proplul celou kvalifikací prakticky bez výraznějších změn. Od jeho Konga se dá očekávat možná trochu chaotický fotbal, v němž se očekává, že výsledky bude zajišťovat ofenzivní duo; Konžané mají opravdovou kvalitu prakticky pouze vepředu a uprostřed hřiště. Zároveň jim však chybí klasický ofenzivní záložník coby kreativní spojka. Ďáblové budou bojovat, nakopávat míče dopředu a pouštět se do individuálních průniků; jejich primární strategií je bezbřehý entuziasmus.

Přednosti & slabiny: Než začneme počítat Le Royovy zkušenosti s africkým fotbalem za výraznou přednost, je dobré si uvědomit, že tři ze čtyř týmů skupiny A se dobře znají i tak - Gabon, Burkina Faso a Kongo spolu sdílely kvalifikační skupinu na mistrovství světa, první dva jmenované dokonce i tu loňskou. Kongo navíc nemá technicky dobře vybavené, nepředvídatelné hráče, takže ať už jeho kouč vyšle na trávník kohokoliv, dá se předpokládat jistá čitelnost.

Největší silou týmu - a pokud chtějí Leopardi uspět, je životně nutné, aby působila - je bezesporu dynamika útočného dua. Vysoký, překvapivě obratný Ferébory Doré se skvěle doplňuje s rychlým, drzým štírkem Thievy Bifoumou, a dohromady tvoří ideální symbiózu - jeden drží a sklepává míče, druhý nabíhá do obran a boduje svou přímočarostí. Teprve dvaadvacetiletý Bifouma, bývalý člen francouzské jednadvacítky, který hraje španělskou ligu za Almeríu, se stal hrdinou vzpomínaného utkání v Nigérii; tehdy vstřelil dvě branky a na další přihrál.

Spolupráce Dorého s Bifoumou bude pro Kongo klíčová, avšak zároveň je nutné podotknout, že v posledních čtyřech kvalifikačních duelech vstřelili Ďáblové jediný gól. Pokud proti nim stojí metodický, takticky dobře vybavený tým (jako v kvalifikaci Jihoafrická republika), mají problémy chytit tempo a systematicky podporovat ofenzivní fázi. Dvojice středních záložníků Delvin N'Dinga - Prince Oniangué se sice také výborně doplňuje (nenápadný, spolehlivý defenzivní štít + dynamický box-to-box záložník s parádním tahem na bránu), ale na ostatních pozicích Kongo zkrátka ztrácí.

Brankář Chancel Massa i kompletní obranná čtveřice trpí náchylností k chybám, a je jedno, jestli se Le Roy rozhodne postavit Dimitri Bissikiho na stopera (s Arnoldem Bouka Moutou u lajny) nebo nalevo (s Igorem N'Gangou uprostřed). Dokonce i stoper číslo jedna, Boris Moubio z týmu lokálního giganta Léopards, je pomalý a pozičně jalový, a představa soubojů jím vedené obrany s Aubameyangem nebo Pitroipou nemá příliš alternativních scénářů. Fanouškům tak nezbývá než spoléhat na to, že Francouzova strategie opakovaného stavění stejné kostry týmu (o sedmi nebo osmi hráčích) přinese Kongu výhodu sehranosti.

Hráč ke sledování: Prince Oniangué
Oniangué není kreativním mozkem, který by zvládal zásobovat útočné duo potřebnými balony; o to důležitější se může ukázat jeho schopnost probít se dopředu a zakončit. Záložník Remeše je typické "zvíře": na hřišti je ho všude plno, zvládá dobře bránit i útočit, pohybuje se na obrovském prostoru a střílí kvanta gólů, často v těch nejdůležitějších momentech. Po boku N'Dingy, který si vezme na starost černou práci, bude mít relativně volnou ruku, což by mu mělo maximálně vyhovovat. Le Roy jej navíc v případě potřeby může postavit i na kraj.

Prognóza: "Postoupit na tento Pohár národů je největším úspěchem, kterého jsem v Africe zatím dosáhl," prohlásil dojatý kouč poté, co jeho tým v zápase o všechno udolal Súdán na jeho půdě 1:0. Kongo má určitě na to, aby ze skupiny postoupilo dále, ale faktem je, že to není jejich povinnost - už samotná účast na turnaji je více, než v co fanoušci mohli doufat. Je jasné, že si Ďáblové užijí každou minutu každého zápasu, a historie je plná úspěšných outsiderů, kteří neměli co ztratit a jednoduše hráli s radostí a nadšením. Pokud bych však měl určit jeden tým, kterému na postup z "áčka" věřím nejméně, bude to právě Kongo.

Předpokládaná sestava: (4-4-2) Chancel Massa - Francis N'Ganga, Boris Moubio, Dimitri Mangokélé Bissiki, Arnold Bouka Moutou - Césaire Gandzé, Prince Oniangué, Delvin N'Dinga, Francis Litsingi - Ferébory Doré, Thievy Bifouma





Co všechno vlastně potřebuje tým k tomu, aby na krátkodobém turnaji zaznamenal výrazný úspěch? Zlatá gabonská reprezentace kolem Pierre-Emericka Aubameyanga dosud na svůj průlom stále čeká, letos to však vypadá, že by mohla přijít její chvíle. Obhájce titulu chybí, Pobřeží slonoviny a Ghana jsou nejslabší za poslední (téměř) dekádu.. Dokáže Gabon využít svůj potenciál, nebo je stále ještě příliš brzy?

Kvalifikace & forma: Přerod z nevýrazného celku afrického průměru v černého koně kontinentu proběhl v gabonském případě tak rychle a samozřejmě, že už do těžké kvalifikační skupiny s Angolou, Burkinou Faso a Lesothem vstupoval jako jasný kandidát na postup. Pod vedením portugalského kouče Jorgeho Costy byla cesta na šampionát vydlážděna obdivuhodnou vyrovnaností výkonů - doma v Libreville se vyhrávalo, na cestách remizovalo. Nakonec z toho byla první příčka před Burkinou při skóre 9:4. Že Costa ví, co dělá, potvrzuje i jeho spoléhání na jasně vymezenou skupinku vyvolených; do základní sestavy se během šesti zápasů dostalo pouze 16 hráčů.

Dlouhodobá forma tedy zavdává důvod k optimismu. A to i přesto, že generálka na turnaj se příliš nevyvedla - Gabon prohrál 0:1, i když je nutno vzít v potaz, že se hrálo na půdě v poslední době velice silného Senegalu.

Trenér & herní styl: Costa má v Gabonu královskou smlouvu a všichni doufají, že to bude právě on, kdo přetvoří generaci kontinentálních mistrů do 23 let z roku 2011 ve skutečně elitní tým. Bývalý portugalský reprezentant přitom není mezi trenéry žádnou veličinou - jeho současné angažmá je spíše šťastnou shodou okolností, na domácí půdě se mu totiž v nové roli nedařilo a Gabon potřeboval někoho, kdo převezme tým z rukou neúspěšného Paula Duarteho.

To bylo minulé léto; do té doby Costa žádný národní tým nikdy netrénoval. Fakt, že je mu teprve 43 let a spíše než na zkušenosti se spoléhá na nadšení, intuici a snad i ryzí talent, se ke gabonské reprezentaci hodí výborně; pokud však letošní Pohár národů skončí fiaskem, bude těžké zbavit se pocitu, že s erudovanějším stratégem v čele mohlo být taky vše jinak.

Nicméně takové černé scénáře nemají v gabonské kabině místo; tam totiž vládne optimistická atmosféra. Dva roky zpátky na domácím turnaji postoupili borci ve žluto-modrém do čtvrtfinále, kde je po dramatickém boji nakonec vyřadilo Mali; od té doby se změnilo dost detailů, odešla živoucí fosilie (a lokální legenda) Daniel Cousin, ve své podstatě však jde stále o tentýž tým. Stejně jako jeho předchůdci vyznává i Costa rozestavení 4-3-3 a hru založenou na rychlých brejcích, fyzické výdrži a smrtících ofenzivních výpadech. Sledovat zápasy Gabonu není skoro nikdy nuda, protože vždy existuje šance, že se míč během deseti vteřin dostane na druhou stranu hřiště. Ne nákopem. Po zemi.

Přednosti & slabiny: Gabonští fotbalisté - alespoň tato generace - jsou ohromně atletičtí. Působí dojmem, že neexistuje žádný způsob, jak je "utahat". Málokterý tým toho na hřišti odběhá tolik jako právě Gabon. Costa navíc pracuje s variabilním ofenzivním trojzubcem, kde si Aubameyang často mění pozice s Malickem Evounou a Frédéricem Bulotem; výsledkem je nečitelná lajna tří šíleně rychlých forvardů, z nichž žádný neumí hrát klasickou devítku, ale všichni dokáží vstřelit gól. Bránit něco takového je opravdu nezáviděníhodný úkol.

Co ovšem dělá z Gabonu skutečně zajímavý tým, je záložní řada. Kvalitní útok má v Africe každý druhý, ale Costou preferovaný trojlístek uprostřed pole - tedy Didier Ibrahim Ndong, Lévy Madinda a André Biyogo-Poko - se pyšní na kontinentální poměry nezvyklou kreativitou. Nikoli však ve smyslu žonglování s míčem nebo "gourcuffovské" stojaté geniality - na to v zemi fotbalisté zkrátka nejsou, a celým smyslem gabonské herní filozofie je koneckonců odstranit všechny překážky, které brání rychlosti a plynulosti pohybu míče. Madinda s Biyogo-Pokem, dva kreativní elementy středu hřiště, jsou spíše rozdělovači jednoduchých balonů, ale dělají to promptně a přesně.

Costův tým je dlouho pohromadě, má talent i herní tvář, jednotliví fotbalisté se navzájem znají, a pokud v sestavě existují otazníky, jsou to vyloženě pozice "kus za kus" (na stoperu tak vedle lídra Écuelé Mangy mohou nastoupit Musavu-King, Oto'o i Henri Ndong, na levém beku se bude rozhodovat mezi Obiangem a Zé Ondem). Hvězdou je sice Aubameyang, ale neznamená to, že by na něm tým byl závislý; na to je jeho projev příliš sehraný a kompaktní. Potud vše v pořádku.

Je ovšem nutné brát v potaz, že více než polovina kádru se narodila až v 90. letech, třicátník není v poli pro změnu vůbec žádný, a přestože členové základu povětšinou nastupují v top ligách Evropy, stále jim chybí dostatek zkušeností. Reálným faktorem může být i to, že se mladíkům v důležitém utkání rozklepou kolena, případně že tým "přepadne" mrzutost a na hřišti nebude dostatečně silný lídr, který by vše strhl zase zpět. Svým způsobem je tým Gabonu možná až příliš nezkušený a zranitelný.

Hráč ke sledování: Malick Evouna
V této kategorii by si zaloužili zmínku minimálně dva borci; tím prvním je určitě defenzivní štít Didier Ibrahim Ndong, na svůj věk nesmírně suverénní a energický držák středu zálohy (a také nová zimní posila Lorientu). Skutečným objevem se však může stát Malick Evouna, dvaadvacetiletý univerzál v útoku.

O Evounově talentu se v Africe ví už dlouhou dobu, na sever od Středozemního moře však tyto zprávy ještě neměly šanci proniknout. Forvard marocké Casablanky, kterému se přezdívá 'Sniper', tak má nyní šanci zazářit před celým světem. Stejně jako jeho kolegové je i on bleskově rychlý a vyniká mimořádným instinktem vyhmátnout sebemenší skulinku v soupeřově obraně. Evouna je jako dotěrná vosa, jejímž úkolem je dovést soupeřovu k obranu k šílenství: neustále pressuje, napadá, je silný na míči a díky své úctyhodné akceleraci se nesmírně těžko hlídá. Ideální brejkový hráč, který zůstává vždy vepředu a číhá na příležitost udeřit. Papírově hraje na pozici hrotového útočníka, ale jeho spolupráce s Aubameyangem podobné škatulky neuznává.

Prognóza: Ještě jeden důležitý faktor hovoří v gabonský prospěch - takřka domácí prostředí sousedního státu. V Rovníkové Guineji, kde nejsou v některých městech připraveni ubytovávat pomalu ani novináře, natož tisíce přespolních fanoušků, může jít o nezanedbatelnou výhodu. Klíčové bitvy se ale budou odehrávat na hřišti, a tam Gabonu věřím do té doby, než narazí na skutečně silného, zkušeného protivníka, který Costovým psům dokáže takticky utáhnout vodítko a vyčkat si na svoji příležitost. Třetí místo.

Předpokládaná sestava: (4-3-3) Didier Ovono - Lloyd Palun, Henri Ndong, Bruno Écuelé Manga, Johann Obiang - Lévy Madinda, Didier Ibrahim Ndong, André Biyogo-Poko - Pierre-Emerick Aubameyang, Malick Evouna, Frédéric Bulot





K posledním předturnajovým přátelákům odletěli fotbalisté Burkiny Faso do Jihoafrické republiky, do Nelspruitu, kde si domluvili utkání se dvěma lokálními výběry (Svazijskem a Botswanou). Ne proto, že by je právě tito dva konkrétní soupeři měli připravit na skupinu A, ale proto, že právě v Nelspruitu měli Hřebci svoji základu na Poháru národů 2013. Od té doby berou toto město jako jakýsi svůj druhý domov. Před dvěma lety senzačně vyválčili stříbro; jak se předvedou tentokrát?

Kvalifikace & forma: Nelspruitská mise se vydařila; svěřenci Paula Puta nejprve rozstříleli Svazijsko 5:1 a poté si poradili i se silnější Botswanou (2:0). Od kvalifikační prohry v Gabonu tak nepoznali přemožitele už pět zápasů. Jejich kvalifikační jízda sice nebyla tak spanilá jako u Aubameyanga a spol., ale přesto takřka nikdo nepochyboval, že se na turnaj opět probojují; začalo to být jasné už po druhém zápase, v němž zlikvidovali Angolu na jejím hřišti 3:0. Nakonec si připsali tři výhry a dvě remízy a obsadili ve skupině druhé místo za neporaženým Gabonem.

Trenér & herní styl: Belgičan Paul Put je jediným koučem na turnaji, který "přežil" z roku 2013. V Africe mají reprezentační trenéři notoricky krátkou životnost, ale Put se v Burkině skutečně zabydlel - tamní výběr vede už od roku 2012, a z dříve typicky rozháraného západoafrického týmu, náchylného k individualismu a naivním chybám v obraně, vytvořil skutečně silný, efektivní kolektiv. Když mu v roce 2007 zakázali v rodné Belgii činnost za účast v sázkařském skandálu, zřejmě netušil, že z něj za šest let bude hrdina celého jednoho kontinentu.

Put není mistrem detailní taktiky ani avantgardním vizionářem; 90% jeho vlivu leží v práci s týmem jako takovým. Jeho úspěchy - tedy stříbro z minulého Poháru národů a následná skvělá kvalifikace na mistrovství světa, kde vypadl v baráži s Alžírskem jen díky počtu vstřelených gólů z venkovního hřiště - lze do značné míry vztáhnout prostě k tomu, že splašené Hřebce naučil metodicky bránit. Důležitým faktorem je i jeho ukázkový vztah ke kabině, která je na oplátku ochotná na hřišti skutečně dřít; takové věci nejsou v Africe rozhodně samozřejmostí, zvláště u zahraničních lodivodů.

Defenzivní fáze kolem lyonského stopera Bakary Koného musí pracovat spolehlivě, protože hlavní síla Burkiny leží, stejně jako u jiných výběrů z Guinejského zálivu, především v ofenzivě. Put hojně využívá křídelní hru a rozestavení mění v závislosti na tom, má-li k dispozici chronického lazara Alaina Traorého - pokud ano, připomíná jeho systém 4-2-3-1 s pohyblivou podhrotovou trojicí, pokud ne, jde spíše o 4-3-3. V obou případech jsou však stěžejními herními prvky zodpovědná defenziva, chráněná dvoučlenným středem zálohy, a rychlý přechod do útoku, kde má volnou ruku největší hvězda týmu Jonathan Pitroipa.

Přednosti & slabiny: Dá se říct, že až po vápno je Burkina velice dobře připraveným týmem - jednotliví obránci možná nepatří zrovna mezi elitu, ale pracují organizovaně a zodpovědně, v Charlesi Kaborém mají Hřebci vynikajícího kreativního dirigenta, a podhrotová fáze s hvězdami Pitroipou a Traorém snese porovnání s širší světovou špičkou. Jenže hrotový útočník, miláček publika Aristide Bancé, na mezinárodní fotbal nemá, nikdy neměl a ve svých třiceti letech už ani nikdy mít nebude. Bojuje sice jako lev a jeho barevná hříva a zábavné neumětelství přidávají Burkině u nezávislých fanoušků na popularitě, ale Put by od něj potřeboval především pravidelný přísun gólů. K tomu je potřeba zakončení, jež Bancé nemá.

Produktivita ofenzivní činnosti tak leží prakticky pouze na Traorém, jehož elitní forma z před dvou let je nyní hudbou minulosti (zejména kvůli neustálému pobytu na marodce - i když v přípravě se Svazijskem skóroval a měl by být připravem), a zejména Pitroipovi, se šesti brankami nejlepším střelci kvalifikace. Někdejší hvězda Rennes momentálně hraje ve Spojených arabských emirátech, evidentně je ale stále na vrcholu sil; jeho brilantní technika, dribbling, rychlost a mrštnost jsou základním rozpoznávacím prvkem burkinské ofenzivy. Otázkou je, co dělat, pokud si Pitroipa "rozpomene" na dřívější období své kariéry, kdy byl známý zahazováním jedné šance za druhou.

Put má k dispozici stále prakticky tentýž tým, se kterým pracuje už třetím rokem; sehranost je tedy určitě obrovskou výhodou. Na druhé straně je však třeba počítat i s čitelností - a když přijde na rozkrývání herního "plánu B", jsme zpět u spoléhání na vrtkavé individuální génie. Fakt, že soupeři už po roce 2013 vědí, na co se připravit, hraje proti Hřebcům. Pitroipovy brejky jsou za ideálních okolností stále prakticky nebránitelné, aby se však celý tým nerozpadl jako domeček z karet, je v první řadě potřeba udržet integritu defenzivy; to má na starosti vrchní maršál Bakary Koné z Lyonu a jeho mladý učedník Steeve Yago z Toulouse. Oba na podzim v Ligue 1 ukázali, že umí hrát jako z partesu, ale také že dokážou vytvářet nesmyslné hrubky.

Vůbec největším nepřítelem jinak sehraného, dostatečně kvalitního a sebevědomého týmu je však něco, co bychom mohli nazývat "zambijským efektem" - situace, v níž si tatáž squadra po dosažení životního úspěchu uvědomí, že už dosáhla svého maxima, a důsledkem je depresivní kocovina, která stahuje do průměru i dřívější zářivé opory. Pravda, Hřebci v roce 2013 nakonec nevyhráli, ale jinak jsou všechny "ingredience" na místě.

Hráč ke sledování: Charles Kaboré
Pokud Burkina letos uspěje, bude to součinem několika faktorů - Pitroipovi vydržela střelecká forma, Koné organizoval obranu stejně dobře jako před dvěma lety.. a Charles Kaboré udělal další rekord v počtu přihrávek na soupeřově polovině. Nenápadný defenzivní záložník se v zeleném dresu mění v metronomického distributora - na posledním Poháru národů takto rozdal před oponentovým vápnem celých 157 balonů. Pro Puta je to ideální kapitán; nestrhává na sebe pozornost, nedělá chyby, je svědomitý a přesný. Pozorovat Kaborého při hře za národní tým je jako sledovat naprogramovaného robota - není to zrovna definice zábavy, ale kdyby jej nebylo, nemohli by existovat ti, kteří zábavu definovat mají. Legionář z Kubaně Krasnodar zvládá hrát ve dvojitém štítu i na vytaženější pozici, v obou případech je však jeho práce důležitá pro celý zbytek týmu.

Prognóza: Vlivný blog SandalsForGoalPosts má jasno: Burkina obhájí stříbro. "Je to jeden z nejotevřenějších turnajů posledních let, takže je možné všechno. Pokud ale postoupí ze skupiny a využijí příznivý los, mají vydlážděnou další cestu do finále," vysvětluje v příslušném článku autor Sam Crocker. To není nereálný scénář. V podstatě existují dvě možnosti - buď Hřebci opět uspějí a etablují se jako skutečná kontinentální mocnost, nebo je potká "zambijský efekt" a odporoučejí se nejpozději ve čtvrtfinále. Kdyby na tom záviselo moje jmění, zvolil bych tu druhou možnost.

Předpokládaná sestava: (4-2-3-1) Germain Sanou - Mohamed Koffi, Bakary Koné, Steeve Yago, Narcisse Bambara - Charles Kaboré, Djakaridja Koné - Jonathan Zongo, Alain Traoré, Jonathan Pitroipa - Aristide Bancé



(Zdroje: sandalsforgoalposts.com, supersport.com, cafonline.com, transfermarkt.com, independent.co.uk, Equatorial Guinea's Press and Information Office, lusakatimes.com, soccerway.com, goal.com, alarabiya.net, standardmedia.ke, starafrica.com, bbc.co.uk)