Premier League v kostce: Únor

Únor bývá v Premier League zpravidla klidnějším měsícem. Definitivně utichne povánoční šílenství a navíc se zraky fanoušků začnou upínat na Ligu mistrů. Tento únor však v Anglii posbíral obrovské množství pozornosti navzdory tomu. Něco víc jsme se dověděli o zcela zbytečně tajemném systému VAR, zažili jsme skutečnou bouři i bouři obraznou, kterou teď řeší právníci Man City, no a zatímco si kousek slávy ukousli i čeští fotbalisté, Liverpool poprvé prohrál.

A v úvodu začněme hezky poeticky přímo od konce, v Liverpoolu. Šokující porážkou 0:3 na hřišti Watfordu totiž skončila řada dechberoucích sérií. V první řadě - i přes ostudné vypadnutí z Evropské ligy si fanoušci Arsenalu mnou ruce, protože Invincibles jsou a budou asi opravdu jenom jedni. 44 zápasů bez prohry je však na každý pád ohromující počin a v Liverpoolu teď úplně neřeší, že jim rekord unikl o pět špílů. Hlavní je pohodlný polštář na čele tabulky.

Nicméně, Reds dále odmítli vytvořit také nový rekord Premier League v počtu vítězství v řadě. Ta se zastavila na 18, stejně jako v případě Man City v sezóně 2017/18. Takže i Citizens mají důvody k úsměvům. Tíží je však hrozba zákazu startu v evropských pohárech. Dva roky bez Ligy mistrů... kdo ví, kolik hvězd by chtělo/muselo celek opustit.

Co nás ale opouští zcela samovolně, je důvěra v systém VAR - lépe řečeno v persony, které mají tu výsadu jej používat. Čert teď vem milimetrové ofsajdy, to je na delší debatu, kterou si ostatně můžete poslechnout v novém podcastu. Co ovšem na delší debatu není, je skutečnost, že rozhodčí odmítají využívat monitor u postranní čáry, aby zamezili nejednotným a nesmyslným verdiktům.

Jak snadné by bylo předejít otázkám typu "proč byl Son vyloučen a Maguire ne, když udělali úplně to samé?", "proč strčení Azpilicuety do Williamse byl faul, ale strčení Freda do Azpilicuety nikoli?" a podobně. Přitom, jak jsme mohli vidět v utkání Crystal Palace proti Sheffieldu, rozhodčí Premier League k monitoru skutečně mohou!.

Nesmímě být ale jenom negativní, to určitě ne. VAR do Premier League zcela jistě přinesl výrazný úbytek nefér rozhodnutí, teď už je jen na autoritách dovést systém k dokonalosti. Ostatně, třeba tenhle moment, který by bez VAR jistojistě nevznikl, dokonalý určitě je...

Poznámka: Do všech únorových rubrik se počítají i zápasy z 1. března.





Jürgen Klopp výjimečně nevyhrál všechny svoje zápasy, a tak se nám místo pro nejlepšího manažera uplynulého měsíce otevřelo zcela nenásilným způsobem. Na své poměry velmi, velmi solidní měsíc má za sebou Burnley, Arsenal i Manchester United. Avšak vzhledem k tomu, jakým losem si musel projít Wolverhampton - a kolik bodů z něj nakonec vytěžil (přestože mezitím musel z Evropské ligy vyřadit Espanyol) - je naše volba jasná. Vlky osvítil Duch svatý.

Nuno Espirito Santo prokázal už mnohokrát, že na velké týmy umí svůj tým připravit skvěle. Když Liverpool na přelomu roku postavil fenomenální defenzivní skálu a z 11 zápasů dostal jediný gól, zkusíte uhádnout, kdo mu ho vsítil? No a teď se Wolves měli v průběhu února představit na hřišti Tottenhamu, Manchesteru United a doma s Leicesterem. Takový úkol by zastrašil kdekoho.

A možná i proto se někdejší vítěz Ligy mistrů s Portem soustředil především zpočátku hlavně na pevnou obranu, United nedovolil nic než střely z dálky, no a Leicesteru dokonce ani to. Proti Foxes byl navíc Wolverhampton odmítnut doposud asi nejabsurdnějším VAR ofsajdem. Dvě bezgólové remízy však přemazala Jotou řízená demolice Norwiche a hlavně fantastický obrat proti Spurs.



1. Bruno Fernandes (Man Utd) - 8.00 | 4 zápasy, 2 góly, 2 asistence, 6 úspěšných průniků (100%)

2. Diogo Jota (Wolves) - 7.93 | 4 zápasy, 3 góly, 1 asistence, 13 úspěšných průniků (59%)

3. Sébastien Haller (West Ham) - 7.83 | 3 zápasy, 1 gól, 25 vyhraných vzdušných soubojů (54%)

4. Harry Maguire (Man Utd) - 7.79 | 4 zápasy, 1 gól, 21 vyhraných vzdušných soubojů (70%)

5. Pierre-Emerick Aubameyang (Arsenal) - 7.77 | 3 zápasy, 3 góly, 5 přerušených akcí soupeře

*. Nicolas Pepé (Arsenal) - 8.79 | 2 zápasy, 1 gól, 3 asistence, 8 klíčových přihrávek (pro málo odehraných zápasů nezařazen)

*. Marcos Alonso (Chelsea) - 8.57 | 2 zápasy, 3 góly, 10 střel (pro málo odehraných zápasů nezařazen)



Gólman: Rui Patrício (Wolverhampton)
Stává se, že brankáři přijdou k čistým kontům bez větší námahy. Dělo se to často u Alissona, zpravidla v začátcích té dlouhé nulové série Liverpoolu, stává se to u Hendersona, někdy třeba i u Popea. Rui Patrício si ale tři čistá konta v únoru plně zasloužil. Vytrvale lapal Fernandesovy pokusy při remíze 0:0, při další bególové remíze s Leicesterem si dokonce od webu premierleague.com vysloužil označení muže zápasu. V únoru Patrício pochytal celých 15 střel a další nebezpečné balóny posbíral ze vzduchu.

Čestná zmínka: Nick Pope (Burnley)

Pravý obránce: Matt Doherty (Wolverhampton)
Ztělesnění únorového úspěchu Wolverhamptonu. Rui Patrício vytáhl pár skvělých zákroků, ale takový zásah vzad i vpřed jako Doherty neměl rozhodně nikdo. Vidět jsou samozřejmě hlavně jeho gólové příspěvky - asistence proti Norwichi a 1+1 při těsné výhře nad Tottenhamem - to u obránce prostě ukradne titulky novin. Pravý křídelní bek se ale činil i při bránění a je výrazným důvodem, proč Vlci ubránili tři čistá konta ze čtyř zápasů. Předvedl 13 obranných zákroků a jen dvakrát přes něj minulý měsíc někdo přešel.

Čestná zmínka: Aaron Wan-Bissaka (Man Utd)

Pravý stoper: James Tarkowski (Burnley)
Zatímco v defenzivě Wolverhamptonu uzmul velkou část slávy gólman, Burnley v únoru držela celá obrana - a především stoperská dvojice Tarkowski - Mee. O malý fous si místo v ideální sestavě vybojoval James Tarkowski, hvězda posledního zápasu proti Newcastlu. Tým Seana Dychea minulý měsíc vůbec neprohrál a třikrát udržel čisté konto, což je pro zadáky vždycky obrovský počin. Obzvlášť pro Burnley, obzvlášť pro Tarkowskiho, jenž i přes svých na stopera průměrných 185 centimetrů vyhrál v únoru víc než 80 % vzdušných soubojů.

Čestná zmínka: Ben Mee (Burnley)

Levý stoper: Harry Maguire (Man Utd)
Chybělo hodně málo a anglický hromotluk v sestavě určitě nebyl. Rozkrok Michyho Batshuayie je každopádně výrazně proti, avšak VAR rozhodl tak, jak rozhodl a viditelný pohyb Maguirovy kopačky vstříc soupeři nezaznamenal. A proto můžeme na Harryho měsíc z faktického hlediska koukat jen pozitivně. Jakpakby ne, právě proti Chelsea dal gól a s Baillym vládl velmi kvalitní defenzivě, která soupeře nikam příliš nepustila. Nulu United udrželi i proti Wolves a Watfordu a anglický stoper se na tom výrazně zapříčinil.

Čestná zmínka: Romain Saïss (Wolverhampton)

Levý obránce: Bukayo Saka (Arsenal)
Kdyby tentorkát Tomáš Daníček opět psal pasáž o mladých kometách, patrně by byla mimo jiné o Bukayo Sakovi. Levý křídelník hrající v obraně se narodil v roce 2001 (!), ale poslední týdny patří regulérně k oporám Arsenalu. Při ofenzivní fázi má pokyny vytahovat se až k vápnu a tohle mu jde fakt báječně. Nádhernou asistenci proti Newcastlu můžete vidět mezi TOP 5 góly měsíce, a právě jeho příchod proti Evertonu po zranění Kolasinace stál do největší míry za obratem Gunners. Saka je dopředu excelentní a umí i bránit, což třeba už v lednu prokázal v derby proti Chelsea.

Čestná zmínka: Marcos Alonso (Chelsea)

Pravý záložník: Mohamed Salah (Liverpool)
Jediný borec, který obhájil účast v sestavě měsíce z ledna. Mohamed Salah byl značnou část letošní sezóny v útlumu, nepřipomínal egyptského ďábla z předloňska nebo minulého ročníku a za svým kolegou Maném hodně často zaostával. Po jeho zranění však nebývale pookřál a stal je jasným lídrem a tahounem. Už tolik nekazí ve finální fázi, je zase nesmírně šikovný na míči a svými kouzly dělá radost nejen fanouškům Liverpoolu. A kromě toho dal teda dva góly Southamptonu a klíčový vyrovnávací branku proti West Hamu.

Čestná zmínka: Nicolas Pépé (Arsenal)

Pravý střední záložník: Ashley Westwood (Burnley)
Nepatří mezi hráče, kteří by nejzářivější momenty zápasu zaznamenali v ofenzivě. Ashley Westwood ale kromě důležité role uprostřed zálohy, kdy pouze s Jackem Corkem musí pokrývat celý střed pole, taky zahrává rohové kopy. V únoru pálil od praporku patnáctkrát a třeba proti Southamptonu přímo z rohu skóroval. Dobře ale maká i do defenzivy, která by bez jeho čištění rozhodně neudržela tři čistá konta ze čtyř. Westwood třeba uspěl v 70 % obranných zákroků (10/14).

Čestná zmínka: André Gomes (Everton)

Levý střední záložník: Bruno Fernandes (Man Utd) - hráč měsíce
Kdepak, tohle není další z řady nepovedených přestupů Manchesteru United. A to je vlastně co říct. Zatímco za dob bájného SAFa se ve zlato proměnil příchod takřka každého "nekopy", který překročil práh Old Trafford. Ale teď? Bruno Fernandes je vlastně prvním ryze úspěšným transferem od... no, zkuste mě doplnit v diskuzi. Portugalec se během čtyř zápasů stal hlavním motorem Red Devils, v každém ze čtyř zápasů byl nejlepší na place. Bere si míč, tvoří hru, a to odzadu i v ofenzivní třetině. Dva góly a dvě asistence už jsou jenom logickým vyústěním - Fernandes v dnešních dnech regulérně dělá celé United.

Čestná zmínka: Abdoulaye Doucouré (Watford)

Levý záložník: Pierre-Emerick Aubameyang (Arsenal)
Hrál sice o zápas míň, ale v ideální sestavě měsíce února ho prostě nejde opomenout. Aubameyang už má po třicítce, ale zázračně absolutně neztrácí na rychlosti a dle očekávání ani na zabijáckém instintku a schopnosti střílet góly. Lapsus proti Olympiakosu budiž výjimkou potvrzující pravidlo. Forvard Arsenalu hraje sice pod Lacazettem nebo Nketiahem spíš z křídla, ale při útočení se často posouvá až na hrot a teď to vlastně docela funguje. Newcastlu dal gól, Everonu dokonce dva a zápas co zápas potvrzuje, že i přes časté výpadky Gunners platí jako jeden z mála za čirou světovou klasu.

Čestná zmínka: Dwight McNeil (Burnley)

Pravý útočník: Dominic Calvert-Lewin (Everton)
Kane zraněný, Rashford zraněný, Abraham tuplem, Vardy v reprezentačním důchodu - a beztak bez formy... koho povoláte? Ne, Lovci duchů to nebudou, spíš jeden dost konkrétní lovec gólů. Dominic Calvert-Lewin se i v minulosti jevil jako schopný zakončovatel, ale až teď se pořádně rozstřílel. Posledních deset zápasů má na kontě osm branek a v únoru se trefil hned třikrát. A to ještě mnozí počítají o gól navíc, protože se Sigurdsson přece do hry nezapojil... DCL, jak si novináři často jeho dlouhé jméno rádi zkracují, vytvořil pro Ancelottiho skvělou útočnou dvojici s Richarlisonem a čím dál častěji se jeví jako komplexní hroťák.

Čestná zmínka: Heung-min Son (Tottenham)

Levý útočník: Diogo Jota (Wolverhampton)
Těžko se v konkurenci Raúla Jiméneze stát hvězdou Wolverhamtonu, ale Diogo Jota to dokázal dokonale. Když Vlci minulý měsíc vyhráli dva zápasy, vězte, že mladý Portugalec měl prsty v pěti z šesti vstřelených gólů. Rovnou půlku dal, další míč narval do tyčky a kolega z útoku doklepával, zatímco Doherty proměnil v branku přímo jeho pas. Proti Norwichi ho Espirito Santo radši po hodině hry stáhnul, aby svou oporu šetřil na další duely. Dvě branky v Evropské lize vstřelil Espanyolu jen tak mimochodem.

Čestná zmínka: Matěj Vydra (Burnley)


Na začátku fotbalového jara 2020 v Premier League konečně začala rozkvétat česká jména. Příchod Tomáše Součka, aktuálně našeho nejlepšího fotbalisty, do West Hamu samozřejmě sliboval zábavu a značnou minutáž. Napovídaly tomu tiskové konference Davida Moyese, krize Hammers a prostý fakt, že Souček je výborný záložník, který by se ve většině celků spodní poloviny tabulky prosadil.

A tak se i stalo. Bývalý kapitán Slavie hned zpočátku angažmá zapůsobil a usadil se po boku Rice a Noblea v základní sestavě. Angličany udivil výborným pohybem, naběhal - jak jinak - mraky kilometrů a od svého manažera inkasoval pomyslné plácance po zádech. Byl schopný bránit, vyhrával spoustu vzdušných soubojů, nebál se hrát s míčem... všechno tam bylo. Proti Brightonu si odbyl velmi dobrý debut a nepropadl ani proti Man City, kdy mimo jiné prokázal, že se mu není cizí ani pořádně přitvrdit. Jasně, uprostřed pole v přímém střetu s Davidem Silvou a De Bruynem občas trochu hořel. Ale to je přece jen trochu jiná liga...

Je velká škoda, že zrovna v zápase s Liverpoolem, kdy zvládal přerušovat akce i jindy nezastavitelného Salaha, kdy kraloval vzdušnému prostoru i v soubojích s Firminem nebo Fabinhem a kdy mu Moyes dokonce uzpůsobil taktiku (ze zatažené role při bránění se v ofenzivě vytahoval až na samý hrot k zakončení), musel ze hřiště kvůli zranění. A ve velkých uvozovkách je škoda i to, že hned v prvním zápase bez něj West Ham zvítězil, přičemž jeho ofenzivnější nástupce Pablo Fornals stihl za zápas a půl nasbírat 1+2.

Součkova zdánlivě neochvějná pozice v základu je výrazně otřesena. Až se všestranný středopolař za nějaké dva týdny vrátí zpět do nominace, bude mít před sebou West Ham závěr sezóny. Bude mít (od druhého týdne v dubnu) relativně příjemný los, bude chtít - a nejspíš i muset - útočit a vyhrávat. I proto možná povede cesta Tomáše Součka do sestavy spíš přes kapitána Marka Noblea než přes Fornalse. A ta není úplně umetená.

Podobně je na tom bohužel i Matěj Vydra. Když se otloukánek v týmu Burnley zásluhou zranění dvou hroťáků dostal po bok Jaye Rodrigueze na hřiště proti Southamptonu už po dvaceti minutách, bylo to zjevení. Do té doby se český forvard objevoval na trávníku sporadicky a výhradně jako útočná varianta číslo 4. Občas se nedostal ani na lavičku náhradníků. Vydra prostě není kůň Seana Dychea, tenhle transfer se moc nepovedl.

Jenže teď to najednou skvěle klapalo. Matěj dal Saints nádherný vítězný gól (viz TOP 5 gólů měsíce) a celkem mířil na bránu McCarthyho třikrát. Totéž zopakoval i proti Bournemouthu, kdy se rovněž zapsal mezi střelce a na hřišti vydržel až do 82. minuty (to se mu v PL povedlo teprve podruhé za 45 zápasů a poprvé od Boxing Day 2013 v dresu WBA). Média ho vynášela do nebes a BBC ho dokonce vyhlásila hráčem zápasu.

Proto nebylo divu, že nastoupil od začátku i za týden v Newcastlu. Jenže tady už se vrátil do zajetých kolejí. Pod tlakem uzdraveného Chrise Wooda na lavičce byl na hřišti ztracen, ve statistikách střel mu svítila nula a výše jmenovaný ho v 57. minutě vystřídal. Matěj Vydra tak, zdá se, stále zůstává v Dycheově hierarchie mezi útočníky poslední a takřka jistě už si o víkendu zase jednou střihne start na lavičce. Nezbývá než držet palce, aby do uzdravení zbylého forvarda Burnley Ashleyho Barnese stihl svého manažera ještě pořádně zaujmout.

Více o českých hráčích si můžete poslechnout ve speciálním podcastu.

---