Premier League - preview 9. kola

Ve fotbale se věci mění vážně hodně rychle. Tentokrát to na vlastní kůži pocítil i Pep Guardiola. Ještě na konci září se jeho svěřenci mohli pyšnit stoprocentní bilancí a pomalu sílily prognózy, dle kterých měl tento španělský stratég bez potíží proplout i anglickou ligovou soutěží. Od té doby ovšem mají Citizens na svém kontě čtyři utkání bez jediného vítězství - připsali si remízy s Celticem a Evertonem a prohry na půdě Tottenhamu a Barcelony. V nedělním střetnutí proti Southamptonu tak budou usilovat o návrat na vítěznou vlnu.

To hosté se do sezóny rozjížděli daleko pozvolněji, ovšem postupem času se na jejich kopačky vrátil klid a momentálně se nachází v poměrně dobrém rozpoložení, na čemž nic nemění ani pohárová porážka s milánským Interem. Southamptonu výborně funguje obranná fáze, v posledních dvou venkovních duelech se jeho zadáci postarali o čistá konta. V ofenzivě zase řádí Charlie Austin, který se dostal do báječné formy - v posledních čtyřech ligových zápasech skóroval čtyřikrát a spoluhráčům tak dopomohl hned ke třem výhrám.

Navzdory solidní formě hostů však bude jednoznačným favoritem domácí Manchester City. V Premier League je jen málo týmů, se kterým by Citizens měli na vlastní půdě pozitivnější bilanci. Posuďte sami - Saints naposledy vyloupili stánek Man City před dlouhými 12 lety. Tehdy se psal duben 2004 a výhru zajistil dvěma brankami Kevin Phillips a jednou se trefil také James Beattie. Z posledních 6 duelů pak Southampton skončil vždy na straně poražených.

Fanoušci City budou netrpělivě čekat, zda se do sestavy vrátí Sergio Aguero. Ten začal poslední dva zápasy pouze na lavičce náhradníků, ačkoliv jej nelimitovaly žádné zdravotní problémy. Se zraněním naopak laboruje dvojice Sagna - Zabaleta, kvůli čemu nebude ani jeden z nich k dispozici. Nejistý je také stav kapitána Kompanyho.

Southamptonu bude určitě chybět Shane Long, který si ve čtvrtek přivodil poranění svalu. Trojice Targett, Bertrand a Soares má drobné šrámy a o jejich možném startu se rozhodne až těsně před utkáním.

Návrat Josého Mourinha na Stamford Bridge je sám o sobě obrovská věc. Úplně poprvé tu však nastoupí jako soupeř, což tuto událost ještě umocňuje. Někdejší miláček ochozů, který ze stadionu Chelsea svého času udělal nepřekonatelnou pevnost, se nyní pokusí brány této arény zbořit. Dočkáme se na Super Sunday šlágru hodného puncu obou velkoklubů?

Z hlediska atraktivity klání jsou obavy rozhodně na místě. José Mourinho byl už při druhé štaci v Chelsea proslulý svou oblibou a schopností na hřišti silného soupeře "zavřít krám" a udělat z ostře sledovaného zápasu bezgólovou nudu. Jen málokdy se mu pak tato taktika vymstila - snad i proto si ji přenesl i do Manchesteru United.

Před týdnem tak dokonale utlumil ofenzivně hýřící Liverpool a odvezl si z Anfield Road kýženou remízu 0:0. Jeden z největších duelů celé Premier League tak drtivou většinu diváků unudil k smrti, ale účel zkrátka světí prostředky. A něco podobného se dá očekávat i v neděli, kdy Rudí ďáblové přijedou na půdu dalšího kvalitního protivníka.

Tím Chelsea po přechodu na systém 3-4-3 rozhodně je. Conteho oblíbené rozestavení se třemi obránci zatím Blues náramně sedí a po výhře v Hullu si vyšlápli i na Leicester. Šampiona suverénním výkonem porazili 3:0 a vrátili se do těsné blízkosti čela tabulky. Výbornou formu potvrdil Diego Costa, jenž v obou utkáních skóroval a se sedmi góly je aktuálně nejlepším kanonýrem Premier League.

Hlavně na jeho bedrech bude ležet ofenziva Blues, která bude mít proti Mourinhovým United nesmírně těžkou práci. Mírným favoritem však Londýňané určitě jsou, vždyť Red Devils neporazili Chelsea už deset soutěžních zápasů. Na Stamford Bridge pak Manchester vyhrál od roku 2002 jednou jedinkrát!

Chelsea může z kapitánského můstku konečně dirigovat John Terry, který se vrátil po vleklém zranění kotníku. Už minulý duel ale celý strávil na lavičce a dá se očekávat, že fungující obrana Blues zůstane ještě jednou nezměněna. I proto, že Branislav Ivanović s Kurtem Zoumou stále zcela nevyléčili své svalové potíže. Dalším absentérem je Cesc Fábregas.

V záložní řadě má Conte vůbec problémy, protože vedle španělského špílmachra se pravděpodobně na hřišti neobjeví ani brazilské duo Willian - Oscar. Přestože už jsou v Londýně a trénovali s týmem, jejich psychický stav po ztrátě v rodině nebude nejlepší a italský trenér jim sám nabídl volno. Otazník pak visí i nad Johnem Obi Mikelem.

José Mourinho takové trable nemá a i vzhledem k tomu, jak protočil sestavu při čtvrtečním zápase s Fenerbahce, se dá čekat totožná jedenáctka jako proti Liverpoolu. Tedy bez Maty a s Fellainim coby druhým pivotem k Herrerovi. Drobné trable měl Chris Smalling, ale i on by měl být připraven. Otazník tak visí snad jen nad pozicí levého křídla, kde dříve pravidelně hrával Jesse Lingard, ale pro takticky svázanější duely využívá Special One rád Ashleyho Younga - ostatně jako proti Liverpoolu.

Loni čekali na tři domácí vítězství až do půlky ledna. Letos se Bournemouthu daří o moc lépe, tedy alespoň doma na Goldsands. S výjimkou prvního duelu s Manchesterem United Cherries všechny zápasy na vlastním stadionu vyhráli, ba co víc, po dvou výhrách bez inkasované branky nasázeli Hullu šest gólů. Na Tottenham ale neumějí a právě Spurs přijedou na jih Anglie jako další.

Pro Bournemouth a jejich manažera Eddieho Howea to na každý pád není úplně nejlepší zpráva - po Manchesteru City je právě Tottenham vůbec nejméně oblíbený soupeř v Premier League. Loni Kohouti dvakrát sezobli "třešničky" suverénně 3:0 a 5:1. A třeba porážka na White Hart Lane přišla pro tehdejšího nováčka po třech vítězstvích v řadě.

Lze tedy najít určitý konsenzus s letošním ročníkem, byť se forma Bournemouthu projevuje "jen" na jeho hřišti - a favoritem tak zůstává aktuálně třetí tým Premier League. Vitality Stadium však semlel už i silný Everton, o náboj v utkání tudíž rozhodně nebude nouze.

Tottenham má však za sebou parádní období. Po trošku pomalejším začátku totiž vyhrál čtyři ligová klání za sebou, včetně superšlágru s Manchesterem City. Až minulý týden Spurs mírně zaškobrtli na půdě West Bromwiche, když Mauricio Pochettino nechal většinu utkání odpočívat momentálně největší oporu Son Hueng-mina.

Korejec však s největší pravděpodobností nastoupí opět v základu a bude tak moct navázat na své střelecky úspěšné období - v pěti utkáních Premier League nastřílel čtyři góly a na další dva nahrál. I Bournemouth však má svého ofenzivního geroje, Junior Stanislas stihl mít prsty v šesti brankách v posledních třech (!) kláních.

Zápas s Tottenhamem však možná nestihne jeho druh Harry Arter, jenž laboruje s bolavým kolenem. Z užšího výběru je však jediným borcem na pomezí právě on. Naopak Mauricio Pochettino musí zvažovat výrazněji - otazník visí nad Dannym Rosem a úplně mimo hru jsou Toby Alderweireld, i Harry Kane.

Jednoho soupeře za druhým v poslední době kosí londýnský Arsenal. Svěřenci Arséna Wengera se nachází ve skutečně famózní formě a tahají šňůru sedmi vítězných zápasů v řadě. Stane se Middlesbrough osmým týmem na seznamu, nebo se celek Aitora Karanky Kanonýrům ubrání?

Pro lodivoda domácího celku bude mít utkání trochu slavnostní příchuť, hraje se totiž na den přesně na jeho 67. narozeniny. Jistě tedy bude doufat, že mu hráči nadělí tříbodový dárek. Nebude to ovšem poprvé, co se soutěžní utkání uskuteční v narozeninový den Wengera - za jeho vlády se podobná situace přihodila už dvakrát a fotbalisté Arsenalu jej pokaždé potěšili výhrou.

Middlesbrough se v tuto chvíli nenachází v dobré kondici a těžko čekat, že by favorita zásadněji potrápilo. Svou jedinou výhru zaznamenalo ve druhém kole na půdě Sunderlandu, od té doby se víceméně trápí. Z posledních 6 utkání si na své konto připsalo jen pouhé 2 body. Na cestách je ona krize ještě výraznější - na cizích stáncích totiž na dosud na branku soupeřů vyslali pouhých 8 projektilů. V nejbližší době Boro čekají výlety na půdu Manchesteru City a Leicesteru, tudíž se nedá moc počítat, že by došlo k markantnímu vylepšení zmíněné statistiky. Inu, pro Aitora Karanku skutečně nejde o záviděníhodnou situaci.

Těžko navíc pohledat celek, se kterým by měli Severoangličané horší bilanci. Z 31 vzájemných setkání si totiž odnesli pouhou jednu výhru, která je navíc značně vousatá - bavíme se totiž o dubnu 2001, kdy Middlesbrough zvítězilo díky dvěma vlastním brankám 3:0. Pokud bychom časové rozpětí zmenšili a bavili se pouze o posledních 8 ligových zápasech na půdě Arsenalu, dostali bychom podobný obrázek - Gunners vyhráli šestkrát, hosté ani jednou a dvakrát utkání dopadlo smírně.

Jestliže hosté chtějí pomýšlet na vylepšení vzájemné bilance, pak musí s určitostí ubránit ve velké formě hrající dvojici Özil - Walcott. Prvně jmenovaný si ve středu připsal první hattrick v dresu kanonýrů a celkem za 90 ligových zápasů nasbíral 51 kanadských bodů za 18 branek a 33 asistencí, čímž dokonale vyrovnal bilanci z úvodních 90 ligových duelů v dresu Bílého baletu. To Walcott zase velmi rychle dosáhl mety 5 ligových branek, čímž vyrovnal svou konečnou bilanci z obou předchozích sezón.

Do utkání určitě nezasáhne Granit Xhaka, který si odbyde první část ze svého třízápasového trestu. Otazník visí nad startem Santiho Cazorly, který si odnesl drobný šrám ze zápasu v Lize mistrů. Aitor Karanka nemá na marodce žádné nové hráče, do tréninku se již zapojil i kapitán Grant Leadbitter, ovšem jeho start v sobotním utkání je krajně nepravděpodobný.

Jsme teprve na rozjezdu sezony, už teď ale není pochyb o tom, že domácí zápasy budou do značné míry určovat schopnosti Burnley udržet se mezi smetánkou. Všech sedm bodů prozatím Clarets udělali právě na Turf Moor, kam nyní zajíždí Everton...

Zatímco Southampton si po odchodu Ronalda Koemana pod Claudem Puelem dlouho zvykal a potenciál naplňuje teprve poslední dobou, sám nizozemský trenér v novém působišti neztrácel žádný čas a vyhrál čtyři z úvodních pěti kol. Jenže potom jako by Everton přeci jen načas sešel z cesty a nyní třikrát v řadě nevstřelil více než jeden gól a ani jednou přitom nezvítězil, mezitímco vypadl z Ligového poháru.

Everton má na svou jedinou návštěvu paláce Seana Dychea a jeho svěřenců dobré vzpomínky: přesně před dvěma roky se tu při triumfu 3:1 dvakrát trefil Samuel Eto’o. Kamerunskou ikonu tehdy jedním zářezem doplnil také Romelu Lukaku, který v poslední době tápající Toffees drží nad vodou. Sám napnul síť Crystal Palace i Man City a na svou předešlou šňůru 11 utkání bez gólu dává úspěšně zapomenout.

"V žádném zápase jsme neobdrželi více než jednu branku, ale musíme si vytvářet více šancí a dávat více gólů," má jasno Ronald Koeman a Sean Dyche by jeho starosti nejspíš papouškoval. Jeho svěřenci se dosud složili na ubohých šest gólů a jsou spolu se Sunderlandem nejimpotentnějším kolektivem Premier League. Tom Heaton navíc čelil už 39 projektilům soupeřů!

V minulém kole bylo Burnley dramaticky přestříleno Southamptonem a za prohru poměrem 1:3 nakonec ještě může být rádo. Za co už Clarets rádi rozhodně nebudou, to je "bonus" v podobě zranění Stevena Defoura, který kvůli nataženému zadnímu stehennímu svalu Everton neprověří. Poslední část trestu si odsedí Andre Gray.

Na druhé straně barikády se pro změnu protahuje rekonvalescence Leightona Bainese po utrpění stejného problému, který sužuje Defoura. O místo v základní jedenáctce mezitím bojuje v nemilost upadnuvší Ross Barkley a po zameškání minulého víkendu je Koemanovi k dispozici i Aaron Lennon.

Jako by snad Miku Phelanovi více seděla role dočasného manažera, který má o co hrát, Hull ihned po jeho povýšení do role permanentního lodivoda ošklivě narazil v Bournemouthu, kde schytal rovnou šest úderů, a rázem se dá považovat za mužstvo na sestupu. Naopak Stoke posledně konečně vyhrál...

Načasování Phelanova jmenování regulérním manažerem bylo nešťastné z více pohledů: po chvályhodném startu totiž Tigers docházel dech i v týdnech před rozhodnutím vedení, takže onen debakl na jihu Anglie vlastně tolik nepřekvapil. Předtím Hull prohrál ve třech duelech po sobě a vůbec nestačil ani Arsenalu s Liverpoolem.

Tenhle silný tandem na druhou stranu v programu doplnila ještě Chelsea, a tak se nyní dá hovořit o jistém uvolnění. Samotné Stoke koneckonců v tabulce stále sídlí pod Hullem, ačkoliv už tři kola čeká na přemožitele a minule konečně pokořilo slabý Sunderland.

Mark Hughes si nicméně bude bezesporu uvědomovat, že tohle musí být pouze povinný začátek a oloupení týmu bývalého spoluhráče z Manchesteru United představuje další logický krok za dramatickým zlepšením tabulkové pozice. Potters v předešlých letech spíš neustále prahli po nových rekordech, a tak jejich počáteční forma představovala jeden ze šoků této sezony.

Manažer Hughes doposud s Hullem v Premier League nikdy nepadl (tři výhry, čtyři remízy) a sérii se pokusí natáhnout i s nezvyklými problémy na pravém beku. Injekce mají dát naději Philu Bardsleymu, start Glena Johnsona je však dopředu vyloučen. Do tréninku se konečně vrátila brankářská jednička Jack Butland, zatímco novorozený kanonýr Joe Allen minule střídal jen z preventivních důvodů.

Jak je patrné ze samotných výsledků, v poslední době Hull srážela hlavně defenzíva, a tak Mike Phelan dozajista přivítá návrat klíčového stopera Michaela Dawsona, který dosud kvůli kolenu ani nevystoupil. Takový významný comeback je na druhou stranu vykoupen čerstvým neduhem pro Andrewa Robertsona, jehož čeká až dvouměsíční pobyt na marodce s bolavým lýtkem.

Dilly ding, dilly dong! Ne, teď už to nejsou oslavné zvony, ale budíček. Zatímco v Lize mistrů Leicester navazuje na mistrovskou formu, v domácích soutěžích si zatím utrhuje spíš hořké plody. Po vzoru loňské Chelsea tu máme dalšího šampióna, jenž už v říjnu může na obhajobu zapomenout. Pokus alespoň o nápravu či návrat do horní poloviny tabulky je čeká v boji s Crystal Palace.

Ten kontrast je vskutku alarmující. 2:4, 1:4, 0:0, 0:3. Naproti tomu dvakrát 1:0. Asi nebude těžké uhodnout, které výsledky za poslední měsíc náleží k Lize mistrů a které k Premier League a ligovému poháru. Vypadá to, že Leicester skutečně v minulém ročníku "frčel" na euforii a zvýšenou motivaci - kterou teď po jízdě v anglické soutěži vystřídal rauš z premiérové účasti v Lize mistrů.

Malou útěchou však může být alespoň obstojná domácí forma. V lize totiž Lišáci neprohráli na vlastním stadionu už přes rok! Naposled je King Power Stadium smetl Arsenal v září 2015 a od té doby už uteklo hodně vody i zápasů. Přesně jich bylo 19 a hned 12 z nich Leicester dovedl do vítězného konce. Vázne však spolupráce hlavních hvězd Mahreze s Vardym - vždyť Alžířan už svému kolegovi v PL byť ani přesně nepřihrál déle než měsíc!

I proto je nad mistrem v tabulce i Crystal Palace, přestože Orli poměrně překvapivě minulý týden padli doma s tápajícím West Hamem. Předtím ale pětkrát neprohráli, včetně dvou venkovních výher a jedné remízy - Leicester to tudíž i přes výhodu prostředí nebude mít snadné.

Zmíněného Vardyho nicméně netrápí jen zvlhlý střelný prach, ale taky drobné zranění, které si přinesl ze zápasu s Kodaní. I přes bolavá třísla by však jeden z nejlepších hráčů minulé sezóny Premier League měl být připraven. Totéž platí o Wesu Morganovi a Andym Kingovi. Jediným zraněným borcem tak zůstává záložník Nampalys Mendy.

Alan Pardew se musí vypořádat s o poznání širší marodkou. Vedle dlouhodobě raněných Loïca Rémyho s Papem Souarém postrádá především stopera Scotta Danna, jenž teprve nedávno vyléčil bolavý stehenní sval. Do základní sestavy se s ním proto nepočítá.

Osm zápasů a žádná výhra. Sunderland zažívá další mizerný vstup do sezóny s pouhými dvěma body jen zoufale vzhlíží celou devatenáctku úspěšnějších týmů. David Moyes však podle představenstva klubu důvěru neztratil a nyní se celou věc pokusí zvrátit na půdě West Hamu.

Podle jednoho šéfů Sunderlandu Martina Baina ztratil tým identitu. S tím si ale troufnu nesouhlasit. Naopak, Black Cats své identitě opět dokonale dostáli - počtvrté v řadě nevyhráli minimálně šest úvodních zápasů - a ve třetí z těchto sezón se vyšplhali dokonce na číslo 8. Po remíze s West Bromwichem prohráli 0:2 na hřišti Stoke.

To West Ham se po podobně úděsném startu sezóny konečně začíná zvedat. Čtyři porážky v řadě bylo pro Kladiváře dost, a proto na začátku října Payet prošel přes půl týmu Middlesbrough a vystřelil aspoň bod. Před týdnem pak díky Lanzinimu slavili Londýňané dokonce výhru proti Crystal Palace.

Slaven Bilić dosáhl prvního vítězství po takřka dvou měsících i díky změně systému. Po vzoru Chelsea či Watfordu postavil chorvatský stratég o stopera navíc a formace se třemi či pěti beky hned nesla ovoce. Wet Ham vypadal lépe na obou stranách hřiště. O to víc musí fanoušky mrzet, že jedna z opor nového systému, levý křídelní bek Aaron Cresswell, do zápasu se Sunderlandem nenastoupí.

Asistent jediného gólu byl za dva (ne)fauly velmi přísně vyloučen a právě nyní si odpyká trest. Jelikož jsou Masuaku a Byram zranění, naskočit místo něj musí buť Álvaro Arbeloa nebo povoláním záložník Havard Nordtveit. Na marodce dále zůstává Gökhan Töre, Andy Carroll a Diafra Sakho.

K velkému nadšení všech se ale do tréninku vrátil André Ayew, jenž má konečně alespoň malou šanci, že se dostane do utkání poté, co se v prvním kole zranil. Sunderlandu pak budou i přes drobné zdravotní potíže obránci Lamine Koné a Patrick van Aanholt. Početný lazaret, jež čítá jména jako Borini, Cattermole, Januzaj či Kirchhoff, tak naštěstí pro Moyese nedoplní.

Svým fanouškům se poprvé představí nový trenér Swansea, Bob Bradley. A jistě bude doufat ve vítězný domácí debut, jelikož tým z Walesu potřebuje tři body jako sůl. Vyzyvatelem však bude Watford, který neprožívá vůbec špatný start do prvoligové sezóny.

Labutě prožívají svůj vůbec nejhorší start do ligové sezóny. Špatné výsledky také stály za odvoláním Francesca Guidolina. Na druhou stranu je třeba uznat, že předposlednímu týmu tabulky zrovna dvakrát nepřál los - v úvodních osmi kolech totiž poměřili síly s tím nejlepším, co se v Anglii nachází. Vycestovali na půdu Leicesteru a Arsenalu, načež na domácí půdě pro změnu přivítali silnou trojici v podobě Chelsea, Manchesteru City a Liverpoolu. A ačkoliv nebyla herní stránka v některých případech vůbec špatná a své soupeře Labutě dokázaly potrápit, na body to s výjimkou duelu s Chelsea nestačilo.

Naproti tomu Walter Mazzarri může být s formou svých oveček relativně spokojen. Tři výhry z posledních pěti utkání a umístění ve středu tabulky nepředstavuje pro jeho ovečky vůbec špatný počin. Zajímavostí každopádně je, že se Watford letos nespoléhá na jednoho či dva hlavní střelce - zatímco v loňském ročníku se o branky postaralo pouze 8 fotbalistů, v letošní sezóny se mezi střelce zapsalo už 7 různých hráčů.

Prohra by pro domácí celek znamenala překonání jednoho nelichotivého rekordu - jejich nejdelší šňůra ligových porážek v řadě zatím čítá čtyři ligové duely, porážka od Watfordu by ovšem znamenala již pátý takový neúspěch v řadě. Pro Swansea navíc půjde o jubilejní stý domácí zápas v Premier League - doposud se mohou pyšnit bilancí 37 vítězství, 32 remíz a 30 porážek.

Fernando Llorente se zotavil ze svých zdravotních patálií a Bobu Bradleymu bude po dvouzápasové absenci znovu k dispozici. Mimo hru však stále zůstává křídelník Jefferson Montero, který má potíže s lýtkem.

Watfordu bude možná scházet Isaac Success, jenž laboruje se zraněným svalem. Nejistá je také účast Craiga Cathcarta, naproti tomu Jerome Sinclair už je plně připraven.

V pondělí večer byl stánek na Anfield Road pod drobnohledem celé fotbalové Anglie, prestižní duel s Manchesterem United se těšil opravdu masivní sledovanosti. To v sobotu si družina Jürgena Kloppa užije přece jenom klidnější atmosféry, střetnutí s West Bromwichem s sebou totiž rozhodně nepřináší taková očekávání a tlak ze strany příznivců.

Rozhodně se ale nedá čekat, že by celek z Birminghamu představoval nějakou snadnou překážku. Sami svěřenci Toniho Pulise se mohou těšit již čtyři zápasy trvající ligové neporazitelnosti - naposledy je na začátku září pokořil Bournemouth. Od té doby následovala výhra nad trápícím se West Hamem a šňůra tří remízových výsledků.

Co se neporazitelnosti týče, Liverpool je na tom ještě lépe - naposledy se musel ve druhém kole sklonit před nováčkem z Burnley, od té doby ovšem čtyřikrát vyhrál, remizoval na půdě Tottenhamu a bod si připsal také ze zápasu se svým úhlavním rivalem z Manchesteru.

Nikoho zřejmě nepřekvapí fakt, že na tom jsou ve vzájemných duelech lépe domácí. Navzdory tomu za zmínku stojí, že z posledních 6 zápasů v rámci anglické nejvyšší soutěže se hned čtyřikrát urodil nerozhodný výsledek. Tak ostatně dopadl i loňský zápas na půdě Liverpoolu, kdy dvoubrankovou remízu zachraňoval až hluboko v nastaveném čase Divock Origi.

Je krajně nepravděpodobné, že by měl Liverpool vyjít podruhé za sebou střelecky naprázdno - pod vedením současného lodivoda Scousers nevstřelili branku jen ve 2 z 18 střetnutí na Anfieldu. Obdobně jim ovšem chybí i čistá konta, tento počin se Hendersonovi a spol. podařil v letošní sezóně jen jedinkrát.

Venkovní forma West Bromwiche dlouhodobě není zrovna růžová, momentálně se hosté mohou pochlubit jen jedním vítězstvím z deseti pokusů (k tomu 6 remíz a 3 prohry). Pokud by se v sobotu večer mělo urodit překvapení, dá se čekat, že by na něm měl výrazný podíl Nacer Chadli, který se se svými čtyřmi brankami a dvěma asistencemi řadí ke klíčovým hráčům Pulisova souboru.

K utkání by již měl být připraven Georginio Wijnaldum, stejně tak se do základní sestavy s největší pravděpodobností vrátí Adam Lallana. Toni Pulis naopak nemůže počítat se službami Jonnyho Evanse, který si odpyká jednozápasový distanc za 5 žlutých karet.