Premier League - preview 38. kola

Pokud tohle ještě Arsenal zvládne pokazit, nikdo by se zřejmě nedivil ani Wengerově defenestraci. Tým francouzského manažera by ale musel prohrát a Manchester City zvítězit, aby ještě přišel o přímý postup do skupinové fáze Ligy mistrů, a tak se mnohem reálněji jeví posun Kanonýrů výše tabulkou. Dokáže se Arsenal ještě vtlačit před Tottenham a dodržet tradici?

Už teď je jasné, že fanoušci londýnského celku výjimečně neoslaví takzvaný St. Totteringham‘s Day - den, kdy je matematicky nemožné, aby Spurs skončili nad svým úhlavním rivalem. Tentokrát se vzhledem k dvoubodovému náskoku Kohoutů jeví pořád pravděpodobněji opačná varianta, k níž v éře Arsenea Wengera ještě nikdy nedošlo.

Spurs na druhou stranu finišují velmi nepřesvědčivě a k poslednímu kolu cestují na severovýchod země, přičemž i Arsenal čelí už sestoupivšímu mančaftu - navíc tomu vůbec nejhoršímu v lize. Aston Villa sice minule konečně utnula hrozivou sérii o 12 porážkách v řadě, tady by se ale správně přesto neměla chytat. Pokud Gunners k zápasu se slabším sokem nepřistoupí podobně vlažně jako nedávno proti Crystal Palace či Sunderlandu, mohly by nás čekat i gólové hody.

Ty by před Eurem dozajista bodly Olivierovi Giroudovi, jenž proti Manchesteru City posledně prolomil dlouhé střelecké trápení, ale také Mesutovi Özilovi, před nímž se rozprostírá poslední příležitost alespoň vyrovnat rekord Thierryho Henryho ze sezony 2002/03. Francouzská legenda tehdy asistovala na 20 branek svého týmu, německý tvůrce hry k dosažení této hranice potřebuje nastřádat ještě dvě gólové nahrávky.

Letošní derniéra Gunners se zřejmě do jisté míry ponese v duchu loučení se stálicemi kádru. Své adieu by alespoň z lavičky mohli říci Tomáš Rosický a Mathieu Flamini, od začátku Wenger spíš nebude nic riskovat a nasadí tradiční sestavu. První ligový start v základu by si přesně po roce mohl odbýt Jack Wilshere.

Na opačném konci barikády se opět počítá s napraveným hříšníkem Alym Cissokhem, ale i Rudym Gestedem, který patrně setřásl problémy s třísly. Otazníky se vznáší nad starty Huttona s Clarkem.

Velký příběh anglické popelky je u konce prvního dílu. A Leicester City završí svou ligovou pouť tím nejlepším možným způsobem. Poté, co Foxes před týdnem na svém stadionu slavnostně převzali trofej pro vítěze, jim nyní tradiční 'Guard of Honor' vystaví samotní obhájci titulu z Chelsea.

Je to skutečně symbolický závěr letošní šílené sezóny Premier League. Šílené především proto, jakým způsobem se prezentovali právě fotbalisté Leicesteru a Chelsea. Před posledním kolem tohoto ročníku asi nikoho nepřekvapí, že oba celky zažily nejlepší/nejhorší kampaň za dlouhé roky; ne-li v celé své historii.

Začněme pozitivně. Kromě toho, že vůbec poprvé v historii získali anglický titul, Lišky vytvořily také rekord v počtu vítězství v první lize, a to se (zatím) 23 zářezy. Ke všemu je to víc než součet všech jejich výher za poslední tři sezóny v Premier League. A kdyby se proti Chelsea Leicesteru podařilo uhrát alespoň bod, vyrovná klubový rekord v počtu zápasů v první lize bez porážky - 12 z let 1963 a 1973.

Blues naproti tomu lámou negativní maxima. Speciálně na Stamford Bridge jsou fotbalisté Chelsea mimořádně slabí, vždyť z posledních devíti zápasů doma vyhráli jedinkrát! Za celou sezónu potěšili náročné fanoušky jenom pětkrát, což je počet, který nedokázala překonat pouze ubohá Aston Villa. No, a pokud Leicester neporazí, budou nejhorším obhájcem titulu v celé historii Premier League (1992/93 - Leeds, 51 bodů).

Tenhle zápas bude víc o setkáních a rozlučkách než o fotbale. Claudio Ranieri míří na Stamford Bridge coby mistr Anglie, který "nikdy neměl vyhrát Premier League". Dokázal to s tím nejméně favorizovaným týmem, zatímco Guus Hiddink ani při druhé štaci v Chelsea favorita k vavřínům nedovedl. Přesto se s londýnským klubem loučí s úsměvem na rtech.

To John Terry, kapitán, legenda a majitel více než sedmi stovek startů za Chelsea, dost možná ani nebude mít možnost se s fanoušky důstojně rozloučit. Vedení mu sice nabídlo roční prodloužení smlouvy, ale patrně za dosti improvizovaných podmínek. Vinou červené karty ze Sunderlandu nemůže hrát, a pokud na nový kontrakt nekývne, zamává svým milovaným příznivcům pouze v civilu.

Vedle Terryho na Stamford Bridge nenastoupí ani zranění Diego Costa, Loïc Rémy, Kurt Zouma na straně jedné a suspendovaný Robert Huth na straně druhé. I pro něj navíc půjde o návrat na staré známé místo, kde dvakrát slavil zisk titulu. Po zranění se naopak vrací Thibaut Courtois, zatímco Branislav Ivanović kvůli bolavému tříslu ještě čeká na verdikt lékařského týmu.

Pro oba jde v podstatě o začátek nové kapitoly. Norwich sice podle všeho podrží mladého manažera Alexe Neila, už teď se ale může soustředit na příští sezonu a misi vrátit se okamžitě do Premier League tak, jak se mu to povedlo loni. Everton zase pro změnu dlouholetého kouče v Robertu Martínezovi vyhodil a s Goodison Parkem se tak bude loučit v improvizovaném rozpoložení...

Toffees zoufale potřebovali osvěžit vzduch, a to se týká především domácího prostředí, kde to napříč letošní sezonou zvlášť zapáchalo - kdyby se braly v úvahu pouze vystoupení před vlastním publikem, šlo by teď Evertonu o holý frak. V takové tabulce jsou Karamelky před posledním kolem na sestupové 18. pozici.

Alespoň částečnou revanš fanouškům budou mít nyní na starosti David Unsworth a Joe Royle, kteří spolu v 90. letech na Goodison Parku působili rovněž ve vztahu hráč - manažer. Tentokrát spojí síly, aby zabránili první výhře Norwichi na tomto liverpoolském stánku od září 1993, kdy se Efan Ekoku stal prvním hráčem v éře Premier League, kterému se v jediném utkání podařilo vsítit čtyři góly (5:1).

Takového kousku nyní nikdo z Norwiche nevypadá být schopný, ovšem faktem je, že v minulém kole se Canaries pozdě, ale přece urvali ze řetězu a Watfordu po čtyřkolovém mlčení nasázeli rovnou čtyři góly. Na podzim se na Carrow Road hrálo 1:1, užijeme si teď jinačí, nespoutanou podívanou?

Alex Neil bude mít před závěrečným kolem dosti omezený výběr, neboť mu na marodce trčí Alex Tettey, Tim Klose i Jonny Howson - všichni za normálních okolností patřící do základu. Všichni nicméně zároveň nehráli už před týdnem, a tak Neil klidně může jmenovat nezměněnou jedenáctku.

Everton prozatím Martínezova nástupce nejmenoval (nejvíc se spekuluje o Franku De Boerovi), a tak poslední kolo nebude žádným nosným signálem nějakých změn. Každopádně návrat uzdraveného dua Jagielka - Coleman se zdá být velmi pravděpodobný.

Typický Manchester United, chtělo by se říct. Red Devils měli ještě v úterý zcela ve svých rukou místenku do Ligy mistrů, ale v závěru utkání v Upton Parku odevzdali West Hamu všechny tři body a opět se vlastní vinou upozadili za městského rivala. Ve finále Premier League musí porazit Bournemouth a fandit Swansea, aby doma udolali Manchester City.

V tomhle manchesterském souboji na dálku však půjde v první řadě o Citizens, který zkrátka na Swansea musí bodovat. Že by totiž Bournemouth dokázal do téhle vřavy promluvit, je velmi těžko představitelné. Cherries sice v klíčových momentech ukázali fantastické odhodlání - speciálně v prvním zápase s United předvedli dokonalý týmový výkon. Jenže poté, co v půli března dosáhli relativní jistoty záchrany, jsou v Premier League spíš do počtu.

Body bez většího odporu přenechali všem, komu o něco šlo - Tottenhamu podlehli 3:0, Manchesteru City 4:0 a nezvládli i další dva domácí zápasy s Liverpoolem a Chelsea. Ani jednou přitom nebylo vidět nic z toho, co svěřence Eddieho Howea v novém roce zdobilo. Konkrétně proti obhájcům titulu působili vyloženě jako spokojený a uvolněný tým hrající Sunday League za fish and chips a čaj o páté.

Manchesteru United však ani tři body stačit nemusí. Aby se Red Devils dostali do Ligy mistrů, musí kromě vítězství ještě spoléhat na porážku City v utkání na hřišti Swansea. Pod Louisem van Gaalem se tak mocně kýve židle - očekává se, že umístění mimo TOP 4 mu zlomí vaz nehledě na výsledek ve finále FA Cupu.

Poslední zápas sezóny pravděpodobně mine obránce Mattea Darmiana, který laboruje s bolavým kotníkem. Mimo hru je i Adnan Januzaj, a to taktéž vinou zranění. Marouane Fellaini je suspendovaný, zatímco Bastian Schweinsteiger s Lukem Shawem zůstávají na marodce.

Bournemouth žádné čerstvě raněné nemá, Eddie Howe bude postrádat jenom Sylvaina Distina a Adama Smithe. Dlouhodobý šrám pak nepustí do zápasu dalšího obránce Tyrona Mingse.

Na tribunách St. James Parku se diváci v neděli rozloučí s elitou a zároveň už budou vzpomínat na poslední návštěvu druhé ligy, kterou před šesti lety rychle opustili se ziskem více jak sta bodů. Tottenham se přes bídný závěr stále hlásí o vlastní rekord a zároveň bojuje o třetí tabulkové vítězství v historii Premier League nad Arsenalem.

Už teď je přitom jisté, že si Spurs za dobu nové první divize zapíší nejlepší umístění a poprvé tak budou na medailových pozicích. Na takový úspěch přitom čekají od posledního titulu Liverpoolu, zatímco nedělní remízou ukončí jednadvacetiletou éru lepších výsledků nenáviděných Gunners. Nejvýraznější zásluhu pak najdeme na obou koncích hřiště - Harry Kane vede v boji o ligového krále střelců, už jen nevysvětlitelný zkrat by pak obral Tottenham o nejlepší defenzívu.

Velkou měrou se úspěch rodil na hřištích soupeřů, když vítězstvím v posledním kole dokonce získají více bodů na výjezdech, než hrou na White Hart Lane, kde by měl podle nového kontraktu zůstat Mauricio Pochettino dalších pět let. "Abychom se posunuli dál, musíme krotit emoce, být chytří, nejprve musíme pracovat na překonávání sama sebe a být silní v našich myšlenkách. Chápu, že pro fanoušky je hlavní být před Arsenalem, ale já nechci skončit druhý pro to, abychom byli nad naším nepřítelem, ale protože jsme ambiciózní," shrnul oslavovaný manažer, který po pěti letech Tottenham vrátí do Ligy mistrů.

Stejný post, stejná touha o jeho setrvání, ale naprosto odlišný rozhovor se vede v Newcastlu. Rafa Benítez přes pět zápasů bez porážky ví, že jeho tým nejvyšší anglickou ligu opustí. Na vedení klubu tak čeká těžký úkol přemluvit ostříleného lodivoda, že výzva přivést mužstvo zpět je dostatečně atraktivní. Břímě posledního sestup přitom nesli hráči jako Nicky Butt, Damien Duff či Michael Owen. Tehdy se rychlý návrat bral jako samozřejmá věc, nyní při pomyšlení na budoucnost vládne spíše nejistota a úzkost. Páté místo zpřed čtyř let jakoby leželo zakopané hluboko pod zemí.

Až pětadvacetiletý Karl Darlow výrazně snížil přísun míčů v síti Magpies, kteří by nejraději zrušili venkovní zápasy. Na vlastní půdě totiž hned polovina týmů hrála hůře a sestupující velikán od řeky Tyne, který padá na úkor svého úhlavního soka, by se tak stále vyhříval i nad Chelsea. Nadprůměrné výsledky přišly už s Novým rokem, od té chvíle tu z osmi nájezdníků plnohodnotně uspěl pouze Bournemouth. Ač důvodů k neúspěchu lze najít několik, právě tato březnová prohra nezlomila vaz pouze McClarenovi.

Vítězný závěr Newcastlu by bylo pro hosty mírným šokem, když poslední ztrátu bodů v St. James Parku si ze základní sestavy pamatuje pouze Kyle Walker a Hary Kane, který tu v prvním kole odehrál svých jediných pět minut v dresu Spurs v sezóně 2012/2013. Tentokrát by se měl ukázat podstatně delší dobu, na rozdíl od Dele Alliho, Moussy Dembelého a Nabila Bentaleba. Na druhé straně se na rozdíl od května 2009 nerozloučí přímo na hřišti kapitán Fabricio Coloccini.

Stejně jako loni vzhlíží k finále FA Cupu Southampton, který se v případě oslav favorita kvalifikuje do Evropské ligy i z míst za šestou pozicí. Tři nedělní body by ale klidně mohly znamenat jistotu rovnou a úspěch se zdá být blízko, Alan Pardew totiž pravděpodobně jen těžko vyhání myšlenky na pohárovou trofej.

Svatí kromě anglického poháru budou možná sledovat i finále Evropské ligy. Před posledním kolem jsou stále čtyři příčky, na kterých mohou skončit, vezmeme je tedy pěkně popořadě. 5. místo znamená jisté skupiny EL. 6. místo by je v případě pohárového triumfu Crystal Palace nebo Manchesteru United, který by zároveň v lize skončil až sedmý, poslalo do předkol. 7. místo je stejně jako loni odsoudí k podpoře silnějšího celku ve Wembley, jehož úspěch by je znovu zařadil do losu ve 3. předkole. 8. místo pak pro stejný scénář jako u sedmé příčky potřebuje zároveň i neúspěšný atak Sevilly na hattrick v Evropské lize, jinak se za hranice nepodívají vůbec.

To ke kvalifikační matematice, jež se nejspíše honí kdejakému fanouškovi Southamptonu. Ten je ovšem zároveň bombardován spekulacemi o odchodu Ronalda Koemana, kterému příští rok vyprší kontrakt a sám odkládá odpovědi na otázky o budoucnosti... do budoucna. Momentálně se pochopitelně zaměřuje na letošní první šňůru čtyř ligových vítězství, díky které by při shodě pár okolností mohl oslavit nejlepší prvoligové umístění klubu za předešlých třicet let. Taková naděje se hlásí především díky dvěma faktorům - sedmi vítězstvím a jediné prohře z devíti minulých domácích duelů a Dušanu Tadićovi, jenž zatím perfektní závěr diriguje dvěma góly a šesti asistencemi během čtyř kol.

"V neděli hrajeme velký zápas, protože mezi 12. až 16. příčkou je velký finanční rozdíl. Nebudeme mít žádný problém se soustředit," snaží se Alan Pardew přesvědčit fotbalové diváky, že peníze jsou více, než vítězství v legendárním poháru a šance dostat podceňované mužstvo na evropskou scénu. Je nicméně pravdou, že načínat novou sezónu s vědomím jedenácti neúspěšných výjezdů není žádná psychická idylka. Od vánočních svátků pouhých pět přivezených bodů nedokázala rozšířit ani fantastická bilance standardních situací, která pasuje CP do role nejlepšího útočníka i obránce celé ligy.

Během jediného ročníku pak mohou Eagles porazit Saints již potřetí, paradoxně až letos, na třináctý pokus, přitom uspěli i v rámci Premier League. Naplnit jistě atraktivní výzvu nepomůže Joe Ledley, kterému zlomenina nohy po deseti minutách na trávníku Stoke City zkazila parádní vrchol sezóny, klubové i národní. Dá se také očekávat, že odpočinek dostanou drobně poranění Cabaye a Zaha. V dresu domácích by pak již k žádným nepříjemným změnám dojít nemělo, naopak Sadio Mané již hlásí uzdravení.

Hráči Stoke City si od začátku dubna užívají klidu a pohody a rozdávají body všem, kdo si pro ně přijde. Na domácím hřišti zvítězili naposledy před více jak dvěma měsíci a West Ham jim rozhodně pomoci chtít nebude. Při obraně evropských příček totiž může zaútočit i na páté místo.

Vyrovnal by tak svůj rekord v Premier League z roku 1999, kdy v základní sestavě nastupovala jména jako Rio Ferdinand, Frank Lampard či Ian Wright. Klubovým hráčem roku byl přitom tehdy zvolen Shaka Hislop, přestože inkasoval více branek, než jeho spoluhráči vsítili. Letos tak zakončí sezónu s výrazně příznivějším skóre, když se Dimitri Payet pravděpodobně stane druhým hráčem nenarozeným v Anglii, který od počátku tohoto století vyhraje ve West Hamu nejlepšího kanonýra.

Kladiváři si svůj boj o Evropu hájí skvělou formou, od 26. kola totiž prohráli pouze jednou, když jim právě debakl se Swansea sebral myšlenky i na lepší mezinárodní soutěž. Na hřištích soupeřů však tedy dále sérii pěti zápasů bez prohry, v nichž navíc pokaždé skórovali alespoň dvakrát. A opět na tom má svůj nepopiratelný podíl francouzský mág z přímých kopů, který je podepsán pod jedenácti brankami právě během výtečných dvanácti kol.

Stoke mezitím prvně pod Markem Hughesem vzdal boj sám se sebou a na rekordní počet bodů očividně zanevřel, když v šesti předešlých kolech posbíral pouhé dvě remízy. Motivaci by přitom nemusel hledat dlouho Marko Arnautović, který je poslední zásah od nejlepší zápisu hráče Potters v Premier League, ve které v případě nevalného loučení prožije svou nejdelší sérii bez vítězství. Závěrečný úspěch přitom naopak stále dává naději na devátou pozici, kterou by obsadili už potřetí v řadě.

I v posledním kole se do branky Kladivářů postaví Darren Randolph, který v úterý dopomohl k emotivnímu konci působení svého celku na Boleyn Ground. Domácím se k již tak plné marodce přidal Stephen Ireland, který po zlomenině nohy během tréninku nenastoupí stejně jako Butland, Given, Afellay, Johnson a Wilson. Zdecimovaný tým tak jen těžko bude prodlužovat sérii pěti vzájemných setkání bez prohry, která nicméně obsahuje tři remízy za poslední rok a půl.

Quique Sánchez Flores se v neděli rozloučí s Vicarage Road i celou Anglií, ve které se až zázračně opět zachránil Sunderland. Prvně od roku 2012 navíc může překročit hranici čtyřiceti bodů, stačí porazit už několik týdnů odevzdaný Watford.

Jednou z příčin konečné 17. příčky můžeme najít v ustálené základní sestava. Hned sedmkrát v řadě vyslal Sam Allardyce stejné hráče na hřiště, to Black Cats za svých patnáct ročníků v Premier League nikdy neudělali. Tentokrát však dle slov lodivoda můžeme čekat nástup několika mladíků, které pochválil za povedený rok a chce zjistit, zda mají na elitní úroveň, když tlak na mužstvo přestal působit. A že působil dlouho, vždyť na sestupových pozicích strávil 237 dnů, jen Southampton se v roce 1999 zachránil po ještě pátnaci dnech delším koupání v sestupových vodách.

Ve stejném roce naposledy slavil ve vzájemném ligovém duelu Watford. Tedy až do letoška, kdy si brzkým gólem Ighala připsal třetí vítězství v řadě. Poslední tři úspěchy se pak rozprostírají na dobu delší než tři měsíce a možná se tak ani není čemu divit, že Flores přes celkově parádní sezónu raději své místo opustí. Nedávným ztrátám nedokázal zabránit ani probuzený Troy Deeney, nicméně ani černý, takřka nerealistický scénář v podobě finiše na 16. pozici je oproti dvěma předchozím účastem v Premier League, jež obě skončily posledním místem, pohádkovou písní pro Hornets, kteří lepší příčku v nejvyšší soutěži nezapsali devětadvacet let.

"V Anglii je sezóna dlouhá a je opravdu velmi dobré, když 44 bodů získá tým, který právě postoupil. Skončili na zasloužené pozici, má práce je hotová," loučí se španělský padesátník, který bude moci vyslat stejnou jedenáctku jako v týdnu. Možnost pro nováčky deklarovaná samotným manažerem dává podle BBC šanci především záložníkovi Honeymanovi, levému obránci Robonovi a křídelnímu talentu Greenwoodovi.

Pět zápasů. Přesně tak dlouho trvá liverpoolská série neporazitelnosti ve vzájemných soubojích s WBA - a svěřenci Jürgena Kloppa se toto číslo pokusí navýšit i tentokrát, v posledním zápase ligové sezony. Fanoušci Reds jsou však už myslí ve finále Evropské ligy..

Liverpool totiž příští středu čeká velkolepý duel v Basileji se Sevillou, a pokud se mu podaří prolomit hegemonii španělského týmu ve druhé nejprestižnější evropské pohárové soutěži, kvalifikuje se do Ligy mistrů. To je pochopitelně obrovská výzva, mnohem větší než porazit West Bromwich (zvlášť při pohledu na aktuální ligovou tabulku). Klopp proto chystá opět šetřit opory, podobně jako před týdnem proti Watfordu.

Na druhou stranu je fakt, že Reds stále ještě mají šanci v lize skončit alespoň šestí; museli by ale zvítězit a doufat v zaváhání West Hamu i Southamptonu. Pokud by Liverpool s West Hamem zakončily sezonu se shodným počtem bodů a vstřelených branek a totožným skóre, rozhodoval by o postupujícím do EL dodatečně hraný zápas; k takovému scénáři by došlo v okamžiku, kdy by Londýňané bez branek remizovali ve Stoke, Southampton nevyhrál nad Crystal Palace a Reds udolali WBA přesně 2:0. Na podobnou matematickou ekvilibristiku však Klopp příliš nemá náladu; veškerá pozornost je soustředěna na Sevillu.

Dobrou zprávou pro fanoušky je, že se Liverpoolu v závěru sezony vyloženě daří. Naopak Baggies se trápí a mohou být rádi, že sezona netrvá déle; naposledy porazili zkraje března Manchester United, od té doby jdou od ztráty ke ztrátě a v posledních třech domácích zápasech dokonce nevstřelili ani gól. Předtím ale stačili nasbírat dostatek bodů k pohodlné záchraně. V nejhorším případě mohou skončit šestnáctí.

WBA se dnes nemůže spolehnout na trojici zraněných hráčů; mimo hru jsou James Morrison (hamstring), Chris Brunt (koleno) a James McClean (záda). Otazník se potom vznáší nad startem Stéphane Sessegnona. Naopak Darren Fletcher, který poslední měsíc a půl nastupuje i přes zranění kolene, by neměl chybět ani dnes.

Na druhé straně zůstává otázkou, kdo ze stabilních hráčů širší základní jedenáctky do utkání vůbec zasáhne. Předpokládá se ale, že by jedním z nich mohl být Danny Ings, který se konečně vyléčil po operaci přetrženého kolenního vazu a dnes si možná odškrtne soutěžní premiéru pod Kloppovým vedením. Dalším zajímavým jménem je mladík Sergi Canos, jenž se vrátil z vydařeného hostování v Brentfordu. Naopak Daniel Sturridge, který zatížil konto WBA v liverpoolském dresu už dvakrát, nejspíš bude odpočívat.

Manuel Pellegrini se loučí s Manchesterem City, na nějakou nostalgii ale není čas. Citizens totiž bojují o Ligu mistrů a stoprocentní jistotu budou mít jedině v případě, že na Liberty Stadium neprohrají. Naštěstí pro fanoušky v bleděmodrém se jejich týmu proti Swansea daří; s velšským soupeřem neprohrál už sedmkrát v řadě, z toho hned šestkrát slavil vítězství...

Chilský kouč tak dnes může připravit ideální půdu pro svého nástupce Pepa Guardiolu, který by určitě raději začínal v milionářské soutěži místo Evropské ligy. O klíčovou čtvrtou příčku nyní bojují oba manchesterské kluby, je to ale všelijaký "boj" - Citizens minulý víkend pouze remizovali s Arsenalem a jejich situace by byla už hodně nahnutá, kdyby United nevyhořeli na půdě West Hamu a nevrátili tak mečbol zpět do bleděmodrých rukou.

Aktuální situace je tedy taková, že City má na svého městského konkurenta dvoubodový náskok, a vzhledem k výrazně lepšímu rozdílu ve skóre (+18) mu tak stačí uhrát ve Walesu remízu. United hrají doma se zachráněným nováčkem z Bournemouthu, takže se dá očekávat, že neztratí. Pro Pellegriniho je to ošemetná situace; jeho tým má sice s Labutěmi skvělou bilanci, jenže aktuální forma domácích nepřipouští žádné podcenění.

Swans se totiž pod vedením Franceska Guidolina herně i výsledkově zvedli, za což si zkušený italský kouč vysloužil nový dvouletý kontrakt. V posledním měsíci jeho svěřenci porazili West Ham, Liverpool i Chelsea, vyhráli poslední čtyři domácí zápasy (přičemž obdrželi jediný gól) a mohou se ještě v samém závěru sezony vyšvihnout do první poloviny tabulky. Zajímavá statistika: v případě dnešního úspěchu se Swansea stane prvním týmem, který v jediné sezoně udolal Chelsea, Liverpool, City a United, za 23 let (v ročníku 1993/94 se to povedlo Blackburnu).

Na druhou stranu je fakt, že domácí půjdou do zápasu výrazně oslabeni. Guidolin totiž pošetří všechny hráče, které v létě čeká Euro; to se týká jednak Ashleye Williamse, Neila Taylora a Gylfiho Sigurdssona, kteří chyběli už v minulém kole, jednak polského gólmana Lukasze Fabiańskeho. Mezi tyče se tak postaví Švéd Kristoffer Nordfeldt, pro nějž půjde o debut v Premier League. Chybí také zranění Jefferson Montero a Alberto Paloschi.

Pellegrini se nejspíš opět bude muset obejít bez Aleksandara Kolarova, který má svalové zranění; na levém beku se tak očekává start Gaëla Clichyho. Určitě nenastoupí kapitán Vincent Kompany (stehno), playmaker David Silva (hamstring) a pravý bek Pablo Zabaleta (lýtko). Otazník se vznáší nad startem Samira Nasriho, který byl v týdnu nemocný a neabsolvoval plnou tréninkovou zátěž.

Hosté se však mohou spolehnout na oba své útočníky, kteří by dnes mohli znamenat klíčový rozdíl; jednička Sergio Agüero momentálně drží sérii šesti zápasů se vstřeleným gólem na kontě, což je jeho osobní rekord v PL. Na Labutě ale bude určitě připraven i jejich bývalý hráč Wilfried Bony, kterému tento zápas evidentně sluší. Ještě v dresu Swans skóroval proti Citizens třikrát v posledních dvou zápasech; po změně dresu pak v této šňůře pokračuje. Trefil se v obou dosavadních vzájemných duelech.