Premier League - preview 36. kola

Chelsea už hraje na jaře prakticky jen o čest, v pondělní dohrávce s Tottenhamem však zase jednou může promluvit do boje o ligový titul. Leicester totiž neztrácí body tak, jak by si Kohouti přáli, a jedinou jejich nadějí na udržení se ve hře je vítězství na Stamford Bridge. Blues přitom mají o motivaci postaráno - vidina definitivního odstřižení městského rivala je pro ně velmi lákavá.

Pro Tottenham navíc Chelsea rozhodně není oblíbeným soupeřem. Dalo by se snad i říct, že svěřenci Mauricia Pochettina by měli z hlediska historie větší šanci s úplně kýmkoli jiným. Z posledních třinácti vzájemných duelů vyhráli Kohouti jeden jediný - a ještě drastičtější bilanci vykazují vzájemné zápasy na Stamford Bridge.

Tam totiž Spurs v historii Premier League nevyhráli ještě ani jednou! Naposledy v městském derby na hřišti Chelsea uspěli v únoru 1990, načež v pětadvaceti utkáních dokázali uhrát jen osm remíz. Loňský mistr naopak hned sedmnáctkrát zvítězil.

V téhle sezóně je nicméně všechno obrácené vzhůru nohama. Chelsea místo plánů na obhajobu chřadne uprostřed tabulky, kde momentálně zaujímá desátou pozici. Reálně se přitom může posunout jen o jednu příčku výše, takže s takřka stoprocentní jistotou zažijí fanoušci Blues nejhorší ligové umístění za dvacet let.

Tottenham naproti tomu zažívá nejlepší sezónu za dekády. Ještě do minulého týdne byli vážným soupeřem Leicesteru v bitvě o zlaté medaile, nyní už jejich naděje prakticky vyhasla. Přesto mají velkou šanci skončit na druhém místě, což se jim naposled povedlo v roce 1963. Na smutek proto rozhodně není prostor ani v případě definitivní ztráty naděje na titul.

Domácí remíza s West Bromwichem však bude mrzet ještě hodně dlouho. Obzvlášť po odehraném prvním poločase, ve kterém Kohouti mohli (měli) nasázet soupeři dva, tři góly a bylo by po zápase. Korunou na tom všem byl pěstní souboj Dele Alliho s Yacobem, za který dostal mladý záložník třízápasový distanc. Příště ho tak uvidíme až na Euru...

To Chelsea minulý týden zvládla zápas parádně. Vítězství nad Bournemouthem režíroval třemi asistencemi Cesc Fábregas, jenž by měl mít hlavní slovo i v pondělí večer. Bude to pro něj zároveň test, zda je schopen předvádět podobné výkony i proti špičkovým protivníkům.

Fanoušci Blues se nicméně nemohou dočkat svého kapitána Johna Terryho, který z posledních dvanácti zápasů odehrál jen dva. Zraněními sužovaný stoper je však zdravý a snad nastoupí v základní sestavě. Chybí tak jenom Kurt Zouma, Loïc Rémy a suspendovaný Thibaut Courtois.

Ligový zápas vklíněný mezi dva duely semifinále Evropské ligy patrně nebude pro Liverpool zrovna prioritou. Tým Jürgena Kloppa se čím dál tím víc vyznačuje náročným stylem hry zatíženým na vysoký presink - proti Swansea však s nikterak ďábelským tempem počítat nemůžeme. Tím spíš, že Labutě patří do šestičlenné skupinky celků, které nejsou matematicky zachráněné, ale je prakticky nemožné, aby sestoupily.

Fanoušci Liverpoolu se v utkání ve Walesu mohou opět těšit na řadu mladých pušek, jelikož Klopp dá zcela jistě několika oporám volno. Může se tak opakovat duel v Bournemouthu, kde právě gólman Ward či Ojo s Ibem předvedli parádní výkony a pomohli Reds k těsné výhře.

Důkladné rotaci nahrává i Jürgenovo předzápasové vyjádření, v němž si postěžoval na brzký výkop. Po návratu ze Španělska (v časných pátečních hodinách) tak mají Coutinho, Firmino a spol. jen něco přes 48 hodin na regeneraci. A to je podle Kloppa, který by raději hrál až v neděli odpoledne, pochopitelně málo.

Těsná porážka ve Villarealu trápí fanoušky Liverpoolu mnohem víc než potenciální ligová ztráta. Jenže pokud se klubu od řeky Mersey nepodaří vyhrát Evropskou ligu, do evropských soutěží na příští rok je dostane jen a pouze ligové umístění. A může se stát, že sedmé místo už k nim patřit nebude. Reds by se tak měli snažit dohnat West Ham, jenž sídlí pouhý bod nad nimi.

Pro Swansea každopádně vyvstala jedinečná příležitost, jak si vyšlápnout na neoblíbeného soupeře. Labutě s Liverpoolem prohrály pět soutěžních zápasů v řadě a na vítězství čekají celých osm utkání. V třech ze zmíněných vzájemných duelů navíc inkasovali čtyři a více gólů.

Jenže ani Guidolinova parta nepůsobí v posledních týdnech příliš odhodlaným dojmem. Po dovršení čtyřicetibodové hranice vyjela Swansea do Newcastlu a Leicesteru; výsledek byl podobný. Nepříliš důstojný výkon a prohry 0:3, potažmo 0:4. Doma se však Velšanům daří, na Liberty Stadium vyhráli všechny tři polední klání.

Swans v utkání nepomůžou Alberto Paloschi a Leroy Fer, kteří jsou zranění. Naopak Montero, Ki a Gomis by rádi po čase nastoupili v základu. O improvizované sestavě Liverpoolu už řeč šla, doplním jen, že Emre Can, Divock Origi a Jornad Henderson jsou na marodce, zatímco Mamadou Sakho stojí vinou dopingové suspendace.

"Nechceme jim sebrat oslavy, pouze je trošku posunout," uvedl na tiskovce Loius van Gaal. "Leicester by se měl stát mistrem," podotkl. Výroky manažera Manchesteru United korelují s vyjádřeními hráčů Chelsea, kteří před zápasem s Tottenhamem otevřeně přiznávají, že nechtějí, aby Kohouti byli šampiony. Nálada po celé Anglii je zřejmá a Leicester může vytvořit historii už v neděli odpoledne. Na Old Trafford však musí vyhrát.

Leicesteru se obrovské možnosti už tři kola před koncem dostalo zásluhou nečekané ztráty Tottenhamu v domácím utkání s WBA. Kohouti dokázali pouze remizovat, jejich manko na lídra tabulky tudíž narostlo na sedm bodů. Každý už si potom umí spočítat, že Foxes stačí ve zbytku sezóny uhrát tři body. A právě ty jsou nyní v sázce v duelu s Manchesterem United.

Fanoušci Leicesteru i příznivci většiny ostatních klubů v Premier League už prakticky slaví titul. Manažer Clauido Ranieri však zůstává dle svého zvyku pragmatický. "Je to skvělá příležitost, ale právě proto musíme zůstat soustředění. Ostatní si mohou užívat, ale naším úkolem je koncentrace," vysvětlil Ital.

I na něj však začíná doléhat kouzlo okamžiku. "Pro všechny okolo klubu je to životní šance. Je to neuvěřitelné. Tvoříme historii a my to víme. Musíme tenhle příběh zakončit jako v americkém filmu. Happyendem."

Svěřenci Claudia Ranieriho však nemají nůž na krku. Jak bylo řečeno, stačí jim získat tři body ze tří zápasů, a to ještě za předpokladu, že Tottenham všechny tři vyhraje. Naopak Red Devils jsou v nezáviděníhodné situaci. Na čtvrté místo ztrácí pět bodů, což je i přes zápas k dobru značná ztráta. Nesmí si tak dovolit zaváhat už ani jedinkrát.

Leicester nicméně neprohrál už devět zápasů v řadě - sedm z nich navíc dokázal zvítězit a pokaždé s čistým kontem! Posledně Foxes smetli 4:0 Swansea. I United však hrají ve skvělé formě. Před týdnem postoupili do finále FA Cupu a jen tím potvrdili pozitivní trend - vždyť z minulých sedmi soutěžních klání hned šestkrát slavili vítězství.

Proto se dá očekávat, že ani jeden trenér nebude do své optimální jedenáctky příliš zasahovat. Ranieri tradičně sází na své oblíbence po celou sezónu a nejinak tomu bude i nyní. Jen suspendovaného Vardyho nahradí Ulloa, zatímco Jeffrey Schlupp po skvělém výkonu se Swansea asi znovu vyšoupne ze základu Marca Albrightona.

Louis van Gaal dokázal ideálně do ideální sestavy vklínit uzdraveného Wayna Rooneyho, který pracuje nejen pod mladičkým Rashfordem, ale vlastně i po celé délce hřiště. Po jeho boku by měl nastoupit i mnohdy kritizovaný Marouane Fellaini, jemuž se povedlo semifinále poháru. Otazník visí nad pozicí pravého obránce, Timothyho Fosu-Mensaha si přeje vytlačit Matteo Darmian.

Dlouhá cesta přes celou Anglii čeká Manchester City ve chvíli, kdy by jeho hráči nejraději prováleli víkend na pohovkách a šetřili síly na středeční odvetu semifinále Ligy mistrů v Madridu. Vlajková loď letošní Premier League má bleděmodrou barvu a jejich "kapitána" Manuela Pellegriniho čeká náročný duel. Zápas v Southamptonu totiž nemůže odehrát v nejsilnější sestavě, zároveň jej ale nesmí vypustit.

Pochopitelně, zraky fanoušků hráčů a patrně i vedení Citizens se upírají na středeční klání proti Realu Madrid, na jehož půdě budou De Bruyne a spol. hájit solidní bezgólový výsledek z domácího utkání. Ale přílišné vypuštění domácí ligy není možné - Man City stále musí bojovat o pozici v nejlepší čtyřce, pátý Manchester United ztrácí pět bodů, ale má zápas k dobru.

V Southamptonu to bude mít Pellegriniho tým těžké, vždyť v posledních letech tam vyhrál jen jednou ze čtyř příležitostí. Formu však mají velmi solidní, a to i přesto, že mají za sebou nesmírně náročný program. Zatímco Saints odehráli v dubnu čtyři zápasy, Manchester City jich má v zádech hned dvakrát tolik! To je svědčí o tom, že i širší kádr předloňského mistra má velkou kvalitu.

V Southamptonu bude odpočívat Yaya Touré, který se sice vrátil k tréninku, jenže hrát ještě nebude. Mimo hru je určitě lehce zraněný Silva, další opory jako De Bruyne, Sagna nebo Clichy pak s největší pravděpodobností dostanou volno z čistě pragmatických důvodů.

Jenže ani domácí nebudou brát zápas na lehkou váhu. Čtyři výhry z posledních šesti ligových zápasů je dostalo do velkého pohárového boje, v němž na sedmý Liverpool ztrácí pouhý bod a na šestý West Ham jenom dva. Evropská liga je na dosah a Southampton o ni bude bojovat naplno.

Po přestřelce na půdě Aston Villy (2:4) se dá očekávat o něco méně divoký duel. V základní sestavě Saints by se nicméně měl objevit i útočník Graziano Pellé, který minulý týden v jedenáctce chyběl. Od začátku by pak mohl na druhé straně nastoupit Samir Nasri.

Sezóna Evertonu je oficiálně v troskách. Tým plný zvučných jmen, neřkuli hvězd, se pod vedením Roberta Martíneze topí stále ve větším ligovém marasmu a poslední vidina naděje v FA Cupu shořela v nenávratnu minulý týden. Pro Toffees ztracený rok, pro španělského kouče možná předposlední zápas v Goodison Parku a pro Bournemouth šance udělat další krok za slávou při premiérové sezóně mezi elitou.

Umístění v první polovině tabulky se Evertonu pořád vzdaluje, stejně jako přízeň fanoušků, kteří už by svého manažera nejradši viděli bez práce. Není se čemu divit, Roberto Martínez otravuje příznivcům Karamelek život nejen svými pokryteckými vyjádřeními v pozápasových rozhovorech, ale především způsobem hry na trávníku.

Jediná záchranná brzda navíc praskla před týdnem v semifinále FA Cupu, kde byl Everton poměrně blízko postupu. V poslední minutě však Martial rozhodl o vítězství Manchesteru United. Proto se hněv ochozů ještě zvýšil a pod Martínezem se povážlivě kýve židle.

Může za to především úděsná domácí forma či chcete-li bilance. Everton na domácím hřišti vyhrál jediný z posledních deseti zápasů, zatímco hned šestkrát prohrál. Není divu, že jediným slabším týmem je na vlastní půdě zoufalá Aston Villa.

Toho by nyní mohl využít Bournemouth, který sice na domácím stadionu v posledních týdnech rovněž strádá, ale na cestách se mu daří o poznání lépe. S 41 body, jež zaručují záchranu, v kapse se Eddiemu Howeovi a jeho svěřencům dýchá čistý vzduch na jihu Anglie přímo krásně. S vědomím, že víc venkovních zápasů zvládlo letos vyhrát jen 6 týmů, mohou být Cherries navíc i plni sebevědomí.

Bournemouth je v letošní Premier League zkrátka hbitou štikou, příjemným zpestřením pro fanoušky a naopak nepříjemným soupeřem pro leckterého soupeře. Dokonce i Leicester s Cherries v obou zápasech ztratil. Zatímco doma se nováček v posledních třech zápasech musel obejít bez bodu, venku prohrál jediný z minulých sedmi klání.

Na Everton si navíc může Bournemouth věřit i po minulé zkušenosti ze vzájemného zápasu. První gól dal až v 80. minutě, přesto nakonec skóroval hned třikrát, přičemž konečnou remízu 3:3 určil až Stanislasův gól z osmé minuty nastavení. Toffees přitom v páté nastavené minutě získali zdánlivě definitivní vedení...

Bournemouth nemůže počítat s klasickými marody - Adamem Smithem, Tyronem Mingsem a Harrym Arterem. Otazník visí i nad startem Maxe Gradela. Everton postrádá suspendovaného stopera Ramira Funese Moriho, zatímco trio Gareth Barry, Seamus Coleman či Phil Jagielka je mimo hru vinou zranění. Trenér Martínez tak bude muset v obraně výrazně improvizovat.

Alan Pardew by jen tuze nerad byl tím, kdo pošle Newcastle do druhé ligy. A já si troufám tvrdit, že jím skutečně nebude. Newcastle hraje doma o všechno a za každou cenu musí zvítězit. Naproti tomu Crystal Palace je na 99 procent zachráněno a ještě o jedno procento víc soustředí na druhou polovinu května a finále FA Cupu. Souboj s Magpies pro ně naopak neskýtá ani zlomek motivace.

Jistě, Crystal Palace ještě shodou šílených výsledků může ligu opustit, ale osm bodů náskoku je tři kola před koncem zkrátka dostatečný luxus. Do toho přičtěme zmíněnou osobu Alana Pardewa, který na oficiální předzápasové konferenci doslova prohlásil, že "si zoufale přeje, aby Newcastle zůstal v Premier League".

Proti londýnskému celku však hrají i reálné věci, nejen tyhle konspirační teorie. Crystal Palace například nevyhrál na hřišti Newcastlu od března roku 1998. Co se současnější formy týče, vězte, že Eagles nevybrali cizí hnízdo v ligovém zápase už déle než čtyři měsíce. Za zmínku stojí i to, že z posledních 18 klání v Premier League vyhráli jednou jedinkrát! FA Cup je zkrátka Fa Cup...

Na rozdíl od Newcastlu si však Pardewův tým tuhle ligovou liknavost může dovolit. To Magpies se perou o holé přežití. Na záchranu ztělesněnou dvojicí Norwich - Sunderland ztrácí shodně bod, nevýhodou je však i to, že oba dva celky nad nimi mají ještě zápas k dobru. Tři body z domácího klání s Crystal Palace je pro Rafu a jeho partu absolutní nutnost.

Po nedávných výsledcích se však Straky viditelně rozmachují k odletu ze dna tabulky. 3:0 se Swansea, remízy s Manchesterem City a v Liverpoolu - to skutečně není sestupová forma. Jde o to, zda to bude stačit v konkurenci ostatních záchranářů, z nichž především Sunderland prokazuje podobně dobré rozpoložení.

Newcastle navíc nebude do konce sezóny moct využít služeb kapitána Fabricia Colocciniho a jeho kolegy z obrany Daryla Janmaata. Crystal Palace může vedle dlouhodobých marodů Chamakha či Hangelanda počítat s kompletním kádrem. Otazník visí jen nad Wilfriedem Zahou, jenž si z pohárového semifinále odnesl menší zranění. Vzhledem k všemu výše zmíněnému bych s ním dnes příliš nepočítal.

Sunderland v posledních dvou kolech učinil dva nemalé kroky k záchraně, když dokázal přejet konkurenční Norwich a vytěžit alespoň bod ze zápasu se silným Arsenalem. Teď však Black Cats tyto dva dílčí úspěchy nutně potřebují potvrdit na Britannia Stadium, kde nevyhráli třikrát v řadě...

Hřiště Stoke City je ovšem pro fotbalisty Sunderlandu zakleté jen zčásti (ve dvou případech z posledních tří z toho byla slušná remíza) a hlavně, samotní Potters se doma v nedávné době trápí a naplno tam nebodovali už třikrát po sobě. Jejich forma se navíc zhoršila celkově, ačkoliv minulá tři kola (všechno prohraná utkání) jim postavila do cesty tři nesmírně ambiciózní celky - Liverpool, Tottenham a Man City.

Sunderland teď na pohled představuje snazšího soka, ale zrak by mohl v tomto případě šálit. Black Cats totiž od ledna předvádějí v dolní polovině tabulky možná nejlepší výkony, jen se jim nedaří je adekvátně promítat na ukazatel skóre. Takhle se mohou pochlubit jen jednou výhrou z posledních osmi ligových vystoupení, a pokud se mají zachránit, bude zřejmě potřeba se v tomto směru zvednout.

Výsledkový úpadek Stoke City se v podstatě překrývá také se zraněním skvělého brankáře Jacka Butlanda a situace na golmanském postu se pro Potters ještě zhoršila zraněním Shaye Givena. Toho teď bolavá třísla nepustí mezi tři tyče, a tak se do akce znovu dostane minule nepřesvědčivý Dán Haugaard.

Podobné problémy jako Given má potom také forvard Arnautović, jehož start je nejistý, naopak Pieters se vrací z trestu a Walters se Shaqirim by se měli stihnout dát dokupy.

Sam Allardyce má k dispozici veskrze plně zdravou soupisku. Jeremain Lens z těla tak akorát včas vyklepal virus a DeAndre Yedlin si podle všeho kotník neporanil nikterak vážně.

Souboj týmů, které sezonu dojíždějí jenom tak ze setrvačnosti. Pryč jsou časy, kdy se Aston Villa důstojně rvala o čest v Premier League (i když počkat, byly vůbec někdy takové časy?). A pryč jsou doby, kdy anglickou Premier League týden co týden uchvacovala spolupráce útočníků Watfordu, Troye Deeneyho a Odiona Ighala...

Pokles výkonnosti zmíněného tandemu je skutečně smutným jarním jevem. Troy Deeney ještě mnohdy patří k jediným světlým bodům mezi stěží motivovanými Hornets, ovšem nigerijský forvard šel dolů závratnou rychlostí. Zatímco na podzim se z gólu radoval každých 122 minut, na jaře je to minut o tisíc víc.

A bez gólové podpory Ighala padá také samotný Watford. Na 12. příčce má sice z první poloviny sezony slušně nahráno, ale není to tak dávno, co se mu podařilo prohrát čtyři kola v řadě, a budoucnost trenéra Florese se zdá být ve hvězdách. Hornets navíc o minulém víkendu přišli o jedinou motivaci ve zbytku sezony, když vypadli v semifinále FA Cupu.

Abychom jí nekřivdili, Aston Villa ještě má o co hrát - pokud tento duel alespoň z remizuje, vyhne se vyrovnání nechvalného klubového rekordu o 11 porážkách v řadě. Takovou šňůrou se birminghamští naposledy mohli pochlubit roku 1963 a teď na tom jsou bezesporu stejně bídně. Poprvé v dějinách Premier League je uvidíme sestupovat a skóre 5:29 z posledních 10 kol neomylně naznačuje, že se tak bude dít zcela po zásluze.

Ighalovo už tak otřesné jaro bylo ještě dále poznamenáno nedávnou smrtí otce, přesto se dnes se startem nigerijského forvarda počítá. Naopak Étienne Capoue před týdnem ve Wembley utrpěl zranění kolene, které ho vyřadilo z celého zbytku sezony.

Dočasný lodivod Aston Villy Eric Black může opět počítat s Ciaranem Clarkem, jenž vyléčil bolavý kotník, a okamžitě by se mohl postavit do základu namísto čerstvě marodného Richardse. Gabby Agbonlahor sice už formálně není klubem suspendovaný, v zápasové nominaci však přesto schází.

Pokud fotbalisté West Hamu viděli poslední zápas svého nadcházejícího soupeře, musí jim být jasné, že West Brom ještě není na žádné dovolené. Sveřenci Tonyho Pulise už sice nemají o co hrát, ale když jim to nezabránilo v tom, aby de facto připravili o naději na titul Tottenham, proč by se měli držet zpátky proti trošku nižší londýnské váze - a ještě k tomu na domácím hřišti?

Kladiváři každopádně budou mít na Hawthorns větší motivaci nežli domácí celek. Z šesté pozice se Slavenu Bilićovi rozhodně nechce, a když už jsou naděje na Ligu mistrů tytam, alespoň kvalifikaci do Evropské ligy by West Ham bral všemi deseti.

V případě, že Manchester United vyhraje FA Cup (a patrně i v případě, že Liverpool triumfuje v Evropské lize), dostane místenku do Evropy i sedmý (potažmo dokonce osmý, když vyjdou obě podmínky) tým Premier League. Spoléhat na to by však bylo naivní, a protože West Ham na dva nejbližší pronásledovatele shlíží jen s bodovým a dvoubodovým náskokem, nemůže si dovolit příliš ztrácet.

Kladiváři už neprohráli devětkrát v řadě, zatímco Baggies šest zápasů čekají na vítězství. I když má West Ham mnohem lepší formu než West Brom, jistě tuší, že tři body nevyloupí snadno. Nejspíš. O houževnatosti Pulisova týmu (ať už jakéhokoli) se toho napsalo už spousty, ale zajímavé je i to, že WBA doma prohrálo s Norwichem i Watfordem. Zkrátka, když musí také útočit, je velmi zranitelný.

S West Hamem se mu však v poslední době poměrně daří. Remízu uhrál v obou minulých vzájemných střetnutích v Premier League - no a loni v únoru, při poslední návštěvě Kladivářů na Hawthorns, nastříleli soupeři nevídané čtyři branky.

Tony Pulis nedočkavě čeká na stav gólmana Bena Fostera a útočníka Saida Berahina, kteří mač s Tottenhamem propásli. Naproti tomu Slaven Bilić může využít prakticky kompletní kádr - fit je dokonce i Andy Carroll.

Jak Arsenal, tak Norwich se potřebuje nutně revanšovat fanouškům. Kanonýři ty své hrubě nepotěšili třemi remízami z posledních čtyř kol a Kanárci zase ty své dvěma prohrami v řadě a především domácím výbuchem se Sunderlandem (0:3). Oběma týmům navíc jde o hodně, ne-li nejvíc...

V případě Arsenalu je stále ve hře samotná účast v Lize mistrů. Londýňané nyní sice mají stejně bodů jako třetí Manchester City, zároveň ale živí pouze pětibodový náskok na dotírající Manchester United, který má navíc jeden zápas k dobru. Další ztráty už tedy nepřipadají v úvahu, to je asi jasné.

Podobně je na tom ale i Norwich, jenž porážkou od Sunderlandu přišel o místo na suchu a je zase zpátky v sestupové zóně, i když třeba jen o skóre. Canaries měli šanci se na tento zápas důkladně připravit, když o minulém víkendu odpočívali. A připravovat se skutečně mají na co; Emirates Stadium, respektive Highbury, jim je ostatně zakleté od prvního dne éry Premier League, tedy 15. srpna 1992.

Na druhou stranu, pokud se letos Norwich může něčím pochlubit, je to bilance se zvláště vysoko postavenými soupeři. Alex Neil se možná mohl narodit v době, kdy Arsene Wenger přijímal první nabídku k trénování mládeže ve Štrasburku (roku 1981), to však těžko znamená, že by se teď něčeho lekal: vyhrál už přeci na Old Trafford, remizoval na Anfieldu i Upton Parku, a doma nenechal vyhrát ani samotný Arsenal.

Arsenalu se konečně dali do pořádku Santi Cazorla s Alexem Oxlade-Chamberlainem, Arsene Wenger už nicméně předeslal, že oba naráz určitě neriskne. Do sestavy se nepočítá ani s Tomášem Rosickým, ačkoliv už po svalovém zranění odehrál pár zápasů za rezervu.

Naproti tomu Norwich určitě ihned využije služeb kapitána Russella Martina, který bude po vyležení virového onemocnění obzvláště potřeba s přihlédnutím k pokračující absenci jiného důležitého zadáka Timma Kloseho. Andre Wisdom je už potom zpátky v Liverpoolu, když se jeho zranění ukázalo být poměrně vážným.