Premier League - preview 14. kola

Dvanáct utkání bez porážky, vyrovnaný klubový rekord a jistota postupu do jarních bojů Evropské ligy. Tottenham zažívá velice slunné období, tím spíš, když tomu zkraje sezóny příliš nenahrávalo. Na rozdíl od londýnského souseda, mistrovské Chelsea, se však Kohouti z herní krize proklovali včas a nyní mohou s trochou štěstí útočit i na titul. Obzvlášť pokud navážou na dobré výsledky i v netradičně brzkém nedělním duelu s Blues.

Nutno však poznamenat, že Tottenham si mohl přát pro setkání s Chelsea lepší moment. Vlastně by byl lepší úplně kterýkoli moment z doposud uplynulé sezóny. V listopadu totiž svěřenci Josého Mourinho konečně rozhrnuli temný závěs tragických výkonů i výsledků a s výjimkou utkání na půdě Stoke jen a pouze vyhrávali.

Co navíc musí věrné (viz utkání s Dynamem Kyjev) fanoušky Chelsea těšit nejvíce, je hra defenzivní linie. Dvě čistá konta v řadě jsou rozhodně příslib lepších zítřků, což jasně vyplývá i z toho, že kromě nich gólman Blues neinkasoval v zápase už jen čtyřikrát ve všech soutěžích. Do sestavy se navíc po zranění vrátil Branislav Ivanović, který při obnovené premiéře už nepůsobil tak směšným dojmem jako na začátku sezóny.

Přesto má Mourinho v defenzivě velké trable. Kromě gólmana Thibauta Courtoise je totiž zraněný i kapitán John Terry, který si na nekvalitním trávníku v Tel-Avivu poranil kotník. Jeho start je nepravděpodobný, byť ne vyloučený. Totéž platí i o Ramiresovi, pročež hosté dost možná nastoupí s Mikelem, aby vyztužili střed zálohy. Alternativou je ofenzivnější varianta s níže položeným Fábregasem a Pedrem na křídle.

Absenci v srdci sestavy řeší i Tottenham, který přišel o vykartovaného Dele Alliho. Devatenáctiletý mladík předvádí poslední týdny skvělé výkony, jež se pokusí nahradit již vyléčený Ryan Mason. Otazník visí nad Lamelou, mimo hru je Chadli - více však Mauricia Pochettina trápí pouhá dvoudenní pauza po osm tisíc kilometrů dlouhém, sic úspěšném, výletu do ázerbájdžánského Karabachu.

Co ale Spurs rozhodně netrápí, je vzpomínka na poslední vzájemný duel na White Hart Lane. Tehdy ještě suverénní a první Chelsea přijela na sever Londýna v pozici jasného favorita, jenže byla potupena pěti góly a prohrála 3:5. Ze posledních deset let vyhrála na půdě svého rivala pouze jednou, za to však stylově - před třemi roky v poměru 4:2.

Upton Park hostí jubilejní 100. setkání dvou mužstev, která se k prvnímu soutěžnímu zápasu sešla už před více jak stoletím. Ani taková doba ale nezavdala možnost jednomu z nich mít ve vzájemných kláních výrazně navrch, pokud tak West Ham potvrdí roli favorita bude jeho bilance s West Bromwichem naprosto vyrovnaná.

Kladiváři přitom od návratu do první ligy na domácím hřišti s Baggies neprohráli a sérii tak natáhli už na šest zápasů. Na svém stadionu se jim navíc konečně začíná dařit i pod Slavenem Bilićem, šňůrou čtyř zápasů s uhranými body tak vylepšují jinak bídnou domácí bilanci z posledních šestnácti představení 5-5-6, a to navzdory tomu, že vůbec poprvé pod novým manažerem čekají na vítězství tři zápasy a inkasovali v posledních osmi zápasech, v tom se jim momentálně nerovná nikdo. To jistě prospívá sázkařům, kteří věří v branku na obou stranách, West Ham totiž vyšel gólově naprázdno pouze jednou.

Jedním z týmů, které by dle statistik mohly v takovém ohledu Bilićově družstvu uškodit, jsou právě Baggies. Ti už čtyřikrát nedovolili domácímu celku gól, pokud svou oblibu v kladivech opět ukáže Saido Berahino, mohou stáhnout ztrátu na svého nedělního soupeře na jediný bod. 22letý Angličan se dosud z pěti zápasů proti West Hamu trefil ve čtyřech z nich a jistě mu nebude vadit, když se jako první hráč West Bromu prosadí v letošní ligové sezóně po čtvrté. Zvláště když by tak pomohl obnovit vzpomínky na poslední vítězství svého týmu na Upton Parku, to si v domácím dresu musel vytrpět například David James, Michael Carrick, Paolo Di Canio či Tomáš Řepka.

Za suspendovaného Marka Nobla si podle lodivoda West Hamu zahraje v základní sestavě Pedro Obiang či Alex Song. Prvně jmenovaný by se tak mohl vrátit na hřiště po měsíční absenci, Song si letošní debut odbyl právě při střídaní minulý víkend. Na druhé straně vyřadily žluté karty Chrise Brunta, karetní trest si však už odpykal Garet McAuley. Jinak by však Tony Pulis mohl vyslat na hřiště stejnou jedenáctku jako při vítězství nad Arsenalem.

Stroj Kanonýrů se zasekl. Po pěti ligových výhrách v řadě, které protnul i parádní domácí triumf nad Bayernem, se Arsenalu zoufale přestalo dařit. Tedy alespoň výsledkově. Z předchozích čtyř soutěžních duelů vyhráli jediný a špatnou sérii se pokusí napravit na půdě Norwiche. Tomu se pro změnu nepodařilo navázat na ojedinělou výhru nad Swansea v utkání s Chelsea.

Arsenal byl ještě před dvěma týdny asi hlavním favoritem na zisk titulu. Londýňané předváděli pohledný ofenzivní fotbal, dávali spoustu gólů a šlo jim to i v obraně. Hlavní hvězda Mesut Özil kromě toho překonal rekord v asistencích, když nahrál alespoň na jeden gól hned v sedmi zápasech Premier League v řadě.

Pak ale v severolondýnském derby jen remizovali s Tottenhamem 1:1, přičemž byli horším týmem. Předtím navíc v Mnichově dostali potupného "bůra", a vše vyvrcholilo minulý týden, když na půdě WBA prohráli 2:1 a spadli na "oblíbené" čtvrté místo v tabulce. Zápas s Dinamem Záhřeb, v němž si výhrou 3:0 vykřesali naději na postup do osmifinále Ligy mistrů budiž příslibem lepších zítřků.

Na hřišti Norwiche při poslední příležitosti vyhráli 2:0 a jasným favoritem jsou i nyní. Norwich se totiž v Premier League trápí a nad propastí visí jen s tříbodovým náskokem. Hlavním důvodem jsou výsledky z minulých zápasů; z šesti jich hned pět prohráli - obzvlášť porážka 2:6 na půdě Newcastlu byla ponižující.

Proti Arsenalu opět nebude moci nastoupit záložník Alex Tettey, který se trápí se zraněním třísla. Naopak kapitán Russell Martin je konečně k dispozici poté, co poslední duel propásl z osobních důvodů.

S marodkou Gunners se to logicky srovnat nedá. Nově na nic ulehl Mikel Arteta, který se tak připojil k Coquelinovi, Rosickému, Walcottovi, Wilsherovi nebo Welbeckovi. Konečně fit je naopak Aaron Ramsey, zatímco Alex Oxlade-Chamberlain by po problémech se stehenním svalem měl být alespoň na lavičce. Otazník visí i nad startem Alexise Sáncheze.

Jürgen Klopp sice do Liverpoolu nepřinesl radikální výsledkovou revoluci, fanoušci Reds ovšem musí být progresem týmu pod jeho vedení naprosto nadšeni. Dokonalý odraz jeho rukopisu naplno pocítil Manchester City, jenž na vlastním stadionu proti energicky presujícím fotbalistům Liverpoolu absolutně nestíhal. Teď má Klopp políčeno na Swansea.

Německý sympaťák však musí řešit jeden poměrně nepříjemný precedent. Zatímco na hřištích soupeře Liverpool při Kloppově debutu remizoval na White Hart Lane, rozebral Chelsea a nakonec zničil Man City, doma je to o sto procent horší káva. Remíza se Southamptonem nebo dokonce porážka s Crystal Palace zmíněné tříbodové výlety poněkud znehodnocuje. Proto je Liverpool stále až devátý.

Na šesté místo však ztrácí pouhopouhý bodík a rád by se k němu přiblížil právě v neděli. Doma proti Swansea budou Coutinho, Firmino a spol. jasným favoritem, Labutě se totiž na prvoligovém jezírku potápějí stále níž a níž ke dnu. Z posledních devíti zápasů jen jednou jedinkrát a celkem si přišli na šest bodů. Pád na čtrnácté místo je vzhledem k tomuto ještě docela milosrdný.

Velšanům přestala fungovat ofenziva, která v srpnu tolik oslňovala celou Británii. Spolupráce především tria Montero - Ayew - Gomis spolu se Sigurdssonem byla prvotřídní, jenže teď jsou z ní pouhé cáry, které tahá jediný André Ayew. Především útočník Bafetimbi Gomis se po úžasném prvním měsíci absolutně vytratil a vypadl i ze základní sestavy. Do ní by se možná mohl vrátit, ale možná začne na hrotu jinak ofenzivní záložník Ayew.

Swansea bude chybět záložník Jonjo Shelvey, který nasbíral už pět žlutých karet - souboj s bývalým zaměstnavatelem tak propásne. Liverpool se zase musí obejít bez jiného středopolaře Jordana Hendersona, který rozhodl poslední vzájemný zápas obou celků jediným gólem.

Otazník visí i nad startem Philippa Coutinha, který minulý týden ovládl zmíněný duel se City, ale také z něj předčasně odešel vinou lehkého svalového zranění. O poznání méně pravděpodobný je účast věčného maroda Daniela Sturridge.

Papírově jeden z nejatraktivnějších zápasů sobotního programu bude duel Bournemouthu s Evertonem. Zatímco Everton se dostává nebývalé, především útočné, formy, Bournemouth hraje po celou sezónu dobře vlastně jenom v ofenzivě. V obraně naproti tomu hoří, což otevřené hře obzvlášť nahrává.

Toffees začali fungovat na plné obrátky po porážce s Arsenalem a upachtěné výhře v poháru s Norwichem. Pak totiž rozstříleli šesti góly Sunderland, lehké intermezzo si vybrali na hřišti West Hamu (1:1), aby dalších skvostným výkonem zničili 4:0 Aston Villu.

Velikou zásluhu na tom má ofenzivní kvarteto Evertonu ve složení Deulofeu - Barkley - Koné - Lukaku. Všichni čtyři mají z oněch tří zápasů nasbíraných úžasných 18 kanadských bodů a de facto se tak postarali o všechny branky svého týmu. Září především útočník Romelu Lukaku, jenž nastřílel čtyři góly a na jeden přihrál. Obzvlášť v minulém zápase s Villans přitom zářil, prsty měl ve všech brankách svého týmu.

Právě zakončovatel by se šikl Bournemouthu, který sice dokáže v utkání dominovat, ale body z toho těží jen minimálně. Buď akce nedotáhne do kýženého konce, anebo, hůř, dostane gól z protiútoku. Takhle například "porazil" Manchester City v držení míče na jeho půdě (!), aby stejně prohrál 5:1.

Slabá koncentrace zlomila Cherries i před týdnem na hřišti Swansea, kde vedli brzy 2:0, ale ihned po druhé brance inkasovali kontaktní gól. Vyrovnání na sebe samozřejmě nenechalo dlouho čekat, takže svěřenci Eddieho Howea čekají na vítězství už přes dva měsíce. Při klesání tabulkou dorazili už na předposlední místo.

Na obranu úplného nováčka Premier League je nutno dodat, že jej až nemilosrdně kosí zranění. Na marodce totiž neochotně leží už 5 hráčů základní sestavy, respektive 6 (s jedním náhradním "záklaďákem"). Kromě dlouhodobě zraněných Calluma Wilsona, Tyronea Mingse a Maxe Gradela jsou mimo hru ještě kapitán Tommy Elphick, Marc Pugh a nejspíš i gólman Artur Boruc.

To Everton může konečně počítat i s Leightonem Bainesem, byť jeho účast v základní sestavě není pravděpodobná. Totéž platí o Momo Bešićovi. Zranění jsou "pouze" Pienaar, Oviedo a Hibbert.

Loni se Aston Villa blížila zlomení rekordu v čekání na vstřelenou branku, letos mají na mušce podobných sérií více, Watford je nicméně tým, který by mohl zmary tradičního celku Premier Leauge přerušit.

Sám do nejvyšší soutěže nakoukl v obou případech pouze na rok, s posledním mužstvem probíhající sezóny tak odehrál čtyři utkání, v nichž nevstřelil ani gól a třikrát prohrál. Celkově tak potvrdil neúspěšnou bilanci prvoligových setkání na 0-2-5.

Cesta na stadion, kde jejich předchůdci slavili pouze na konci šedesátých let, přichází ve chvíli, kdy musí prvně po roce skousávat hořkost dvou porážek za sebou a na dveře tak klepe loňská šňůra čtyř takových duelů, která se táhla právě v listopadu. Proti tomu zkusí mluvit Troy Deeney, ten po ukončení dlouhého čekání na gól skóroval ve třech kláních z posledních čtyř kol, ač dvakrát korigoval stav z pokutového kopu. Tentokrát se pokusí zasáhnout tým, který ho do jeho šestnácti let fotbalově vedl.

Co by za takového střelce teď Aston Villa dala. Hráči z Midlands vystřelili za dosavadní průběh jen sedmatřicetkrát na bránu, není tak divu, že se od začátku října prosadili jen dvakrát. Pokud si v sobotu nepůjdou pro vítězství, vyrovnají klubový rekord třinácti zápasů bez tří bodů, jenž však sahal do dvou různých ročníků. Stejně tak jsou jediný zápas od neblahé série osmi domácích představení bez výhry, a pokud si neudrží alespoň remízu vyrovnají i nejmenší počet získaných bodů po čtrnácti kolech. Ve Villa Parku se přitom body rozdávají už z let, kdy se ještě myslelo na pohárové příčky, doma jich tak zůstalo pouhých 72 za 76 zápasů.

"Před příchodem do týmu jsem nebyl snílek, teď tu jsem a je mou povinností najít rychle nějaké řešení. Na sobotní velmi důležitý zápas jsme perfektně připraveni, ale nečekám snadnou hru, protože když se podívat na výsledky Watfordu, zvládá to skvěle, ukazuje tím, jak dobří jsou jeho hráči," shrnuje před zápasem Rémi Garde.

Ten by mohl prvně v sezóně poslat na hřiště Jorese Okoreho, který už by měl být kondičně připraven po dlouhé absenci kvůli operaci kolene, Jack Grealish si svým pubertálním chováním mimo hřiště konečně došel pro trest, kterým se vyhnul sobotní práci a Gabriel Agbonlahor dál bude šetřit poraněné lýtko. Na druhé straně se žádní nováčci na marodce neukázali, řeší se tak akorát stav Valona Behramiho.

Touha po odvolání manažera zdvihala před rokem kdejakého fanouška Newcastlu, dnes by za klidnou vzdálenost od sestupu byl rozhodně raději, jeho oblíbenci se totiž fotbalově neprojevují o nic lépe a výsledky jsou pouhým stínem těch loňských, nový tým Alana Pardewa naopak obsazuje pohodlnou desátou příčku. Ten vyzve svého bývalého zaměstnavatele v Selhurst Parku poprvé.

A zatím si tu nemá na co stěžovat. Je zhruba v pětině cesty, kterou si prošel s Magpies, s nimiž za 155 ligových zápasů vyhrál 57 (necelých 37%), za jednatřicet u Eagles slavil už šestnáctkrát, v novém působišti je tak na tom o solidních patnáct procent lépe. Crystal Palace tak od jeho příchodu získal už padesát bodů, za stejnou dobu pak Newcastle bral pouhých třiadvacet.

I dvě čistá konta Roba Elliota přetrhl po reprezentační pauze nezastavitelný Vardy, který zavelel k dalšímu úspěchu Leicesteru, bylo to zároveň už po deváté v dosavadním průběhu sezóny, kdy musel brankář Magpies lovit míč ze sítě minimálně dvakrát za utkání. Ani směrem dopředu to Newcastlu neklape, na hřištích soupeřů je navíc jejich gólová impotence nejhorší v lize.

Crystal Palace sice zrovna taky nikterak nehýří výsledkovou formou, přesto se jejich herní styl zdá výrazně progresivnější a účelnější. To se ukázalo v posledních týdnech jak při remíze s výběrem Van Gaala, tak při vybrakování Anfield Road. Pak ale na Eagles opět dopadla tíha představení před svým publikem, kde se čtvrtým ze sedmi úspěšných hostů stal tragický turista ze Sunderlandu. Pardew tak má další důvod, proč nechat soupeře odjet bez bodu. Cynicky to může být právě Newcastle, nad kterým by si jeho bývalý lodivod připsal sté vítězství v Premier Leauge.

Sám má přitom svůj podíl na tom, že se Crystal Palace už jedenáctkrát snažilo marně přemoci Magpies napříč různými soutěžemi. Poslední radost londýnského týmu se tak datuje až do března 1998, kdy domácí porážku neodvrátil ani gól Alan Shearera či celý zápas hrající Gary Speed, od jehož smrti uplynuly den před střetnutím čtyři roky.

V domácím dresu se podle všeho neobjeví Bakary Sako, který si odnesl zranění z posledního kola. Naopak více jak patnáct minut by už mohl odehrát uzdravený Chamakh. U hostů hlásí návrat Jack Colback, mimo však zůstává Cheick Tioté a ještě notnou dávku času se na trávník nepodívá Massaido Haidara.

Nepovedené období zažívá Manchester City, který v Premier League v listopadu ještě nevyhrál, naposled navíc schytal těžký domácí direkt od Liverpoolu a v týdnu prohrál i s Juventusem v Lize mistrů. Ani v Southamptonu si nemohou příliš vyskakovat - po sérii několika výborných výsledků přišla nečekaná porážka se Stoke na vlastní stadionu.

Favorit bude každopádně v sobotu odpoledne jasný a cokoliv jiného než vítězství Sky Blues by bylo překvapením. Citizens se navíc v poslední době proti Saints velmi daří, vyhráli všechny tři předcházející duely a za zmínku stojí určitě i impozantní celkové skóre 9:1. V současné konstelaci by nicméně družina Manuela Pellegriniho byla ráda za jakýkoliv výsledek zajišťující tříbodový zisk - bohatým majitelům se totiž určitě nepěkně dívá na tabulku, v jejímž čele se nachází celek, jehož jméno šejkové možná dosud ani pořádně neznali.

"Pro nás to nebyl dobrý týden - dvakrát jsme prohráli. Proti Liverpoolu to byla trapná porážka, s Juventusem jsme se sice trochu zlepšili, ale požadovaného výsledku jsme nedosáhli," smutnil Manuel Pellegrini. "Budeme muset hrát vážně dobře, pokud chceme vyhrát. Southampton zažívá dobrou sezónu, mají velmi dobré hráče a venku dosud neprohráli," připomenul. Svěřenci Ronalda Koemana jsou opravdu společně s již zmiňovaným Leicesterem jediným týmem v Premier League, který na půdě soupeře vždy vyválčil minimálně bod.

Lodivod Southamptonu bude zítra kromě dlouhodobě zraněných Forstera, Gardose a Rodrigueze postrádat také útočníka číslo jedna - Graziana Pellého. Italský forward, jenž nedávno vyjádřil touhu vrátit se do své rodné země, a média okamžitě začala spekulovat o jeho lednovém odchodu, si musí odpykat trest za žluté karty a jeho místo patrně zaujme Shane Long. "Vždy budete postrádat hráče, který pravidelně nastupuje, nicméně i bez něj to můžeme zvládnout - přece jenom mluvíme pouze o jednom hráči základní sestavy. Shane je odlišný fotbalista, s jinými kvalitami, ovšem také velmi nebezpečný forward. Byl sice dlouho zraněný, minulý týden však odehrál devadesát minut a bude hrát i teď," prozradil nizozemský stratég.

Manchester se musí potýkat ještě s větším počtem absencí. Mimo hru se nachází zadáci Vincent Kompany, Pablo Zabaleta i Eliaquim Mangala, záložník Samir Nasri a nově také brankář Joe Hart, který si ve středu při jednom z výborných zákroků poranil zadní stehenní sval a mezi třemi tyčemi ho tak patrně zastoupí Willy Caballero. Nejistý je pak start Davida Silvy. "Doufejme, že David bude o víkendu hrát. Se stoprocentní jistotou to říct nemohu, ale David udělal velký pokrok k návratu během posledních dvou dnů," uvedl manažer City.

Se Sunderlandem to vypadalo naprosto zoufale. Ani po příchodu Sama Allardyce se situace Černých koček nezlepšovala, ze čtyř utkání totiž třikrát prohráli - a jediné vítězství získali po kontroverzním výkonu rozhodčího v derby s Newcastlem. Když to však každý čekal nejméně, triumfovali. Aby výhru na půdě Crystal Palace potvrdili, potřebují nyní doma porazit Stoke City.

Zdá se, že Sunderlandu bude vyhovovat systém se třemi stopery, který konečně není totálním průchoďákem, speciálně v zápase proti Evertonu (6:2) připomínala obrana sýr ementál. V ofenzivě nicméně stále nikterak nevynikají, vždyť jediný gól za poslední dva duely dal Jermain Defoe po fatální minele stopera Eagles Danna.

A jestli bude pro jejich ofenzivu nějaký test, tak utkání se Stoke City. Potters po zpackaném začátku už dobré dva měsíce plení celou Premier League, a to především díky naprosto dokonalé defenzivě. Ze edmi posledních zápasů hned pětkrát vyhráli a pětkrát také udrželi čisté konto - v této disciplíně uspěli už třikrát v řadě.

Stoke nicméně ještě nikdy na scéně Premier League v Sunderlandu nevyhráli, naopak v pěti případech odešli poraženi. Alespoň v ligovém poháru si ovšem odvezli ze severu Anglie výhru, a to v minulé sezóně.

V utkání v Sunderlandu bude Marku Hughesovi možná scházet zraněný stoper Philipp Wollscheid, o jehož zdravotní způsobilosti se ještě rozhodne. Domácí budou zase doufat v uzdravení útočníka Jermaina Defoa, mimo hru je kvůli kartám Billy Jones.

Leicester je senzačně první, Manchester United poměrně překvapivě druhý; přesto se pohled většiny fanoušků bude upírat jediné jméno. Fenomén a kometa letošního ročníku Premier League se jmenuje Jamie Vardy, který nasázel už třináct gólů a navíc se trefil desetkrát v řadě. Pokud se trefí i v sobotu, překoná absolutní rekord Ruuda van Nistelrooye - symbolicky proti týmu, kde úspěšně působil.

Bagatelizovat aktuální postavení Leicesteru v tabulce nicméně není možné, protože to, co tým Claudia Ranieriho letos předvádí, nemá obdoby. Minulou sezónu byly Lišky po třinácti kolech úplně poslední - no a letos jsou první. Není to přitom žádný výstřelek formy, vždyť už nám končí třetí měsíc.

Italský manažer sice po každém utkání skromně tvrdí, že jeho cílem je 40 bodů, tedy klidná záchrana prvoligové příslušnosti. Už teď (a tím spíš, pokud Leicester uspěje i proti Man Utd) by však malému klubu slušelo postavit se k překvapivé formě čelem - boj o pohárovou Evropu je totiž už opravdu na pořadu dne.

To s Manchesterem United se rozhodně do bojů o první pozice samozřejmě počítalo a počítá. A že se tým Louise van Gaala nachází těsně pod vrcholem s bodovou ztrátou na úplné čelo, by zas až takovým překvapením nebylo. Red Devils ale v řadě utkání došli k zisku bodů poměrně šťastně a leckomu může připadat, že ke druhému místu přišli jako slepí k houslím. Na to už se ovšem historie ptát nebude.

United se mohou dostat dokonce na úplnou špičku tabulky, "stačí" jim vyhrát v Leicesteru. Historicky k tomu mají dobré předpoklady, vždyť proti Foxes vyhráli deset z posledních jedenácti zápasů. Minulý duel na King Power Stadium nicméně opanovali domácí ve velkém stylu. Vítězství 5:3 zařídil (kdo jiný) Jamie Vardy, a to jedním gólem a čtyřmi (!) asistencemi.

Nejlepší střelec měl v minulých dnech problémy s bolavým bokem, ale na ostře sledovaný duel bude fit. Leicesteru chybí jenom Matty James. Ďáblové mají na marodce o poznání větší zastoupení, kromě Luka Shawa je zraněný ještě Antonio Valencia, Phil Jones a Ander Herrera.