Premier League - preview 13. kola

Jak píše Jonathan Pearce z BBC, kdyby se forma Crystal Palace z venkovních stadionů odrážela i v domácích utkáních, byli by svěřenci Alana Pardewa mezi kandidáty na boj o Ligu mistrů. Víc zápasů mimo domov vyhrál letos jen Arsenal, zatímco doma Eagles prohráli hned polovinu utkání. Vstříc nápravě míří v pondělní dohrávce, při níž se střetnou se zbídačelým Sunderlandem.

S tím Sunderlandem, který posledně mimo svůj stadion dostal potupnou "šestku" od Evertonu. S tím, který v dubnu na jeho vlastním stadionu porazili 4:1 i díky jednomu z nejrychlejších hattricků Yannicka Bolasieho v historii Premier League. S tím Sunderlandem, jehož herní představení je suverénně nejhorší ze všech týmů letošní elity. Ať už je trénuje Advocaat nebo Allardyce.

Stačí si vzpomenout na jediný zápas, který Black Cats v probíhajícím ročníku zvítězili. Na derby s Newcastlem, v němž si jeho hráči prvních čtyřiačtyřicet minut nestihli ani upravit účes, a v němž jim ke třem bodům výrazně dopomohl chybující rozhodčí Robert Madley.

Každopádně, Crystal Palace musí tento zápas vyhrát za každou cenu. Pokud má tedy nadále v plánu atakovat horní příčky namísto pachtění se v klidném, nicméně bezútěšném středu tabulky. Tříbodový zisk by je při současné konstelaci posunul už na šestou příčku a odsud se na poháry útočí poměrně příjemně.

Letošní Premier League ale nemá logiky. Absolutně. Zatímco Liverpool po nuzném výkonu právě s Eagles rozsápal favorizovaný Manchester City na jeho hřišti; Crystal Palace může po výhře na Anfield Road úplně klidně překvapit naopak negativně. Historie ostatně už několikrát potvrdila, že především týmy ze dna tabulky umí nadělat papírově silnějším celkům v budoucích představách solidní paseku.

Crystal Palace bude v utkání chybět útočník Dwight Gayle, místo něj ale zřejmě nastoupí Connor Wickham, který odehrál solidní půlhodinu už před dvěma týdny. Alternativou je Bakary Sako. Sunderland naproti tomu vítá záložníka Lee Cattermola, po zranění by se mohl vrátit taky stoper John O’Shea.

Osm zápasů v sobotu, z toho šest v jediný čas, zatímco v neděli se fanoušci musí spokojit s jediným utkáním. Rozpis utkání Premier League je někdy nelogický; Super Sunday tak obstará osamocený duel Tottenhamu s West Hamem. Malé londýnské derby je zároveň duelem sousedů v tabulce, kteří mají totožný bodový příjem.

Tottenham je v letošní sezóně dokonalý příklad toho, jak se dostat z výsledkové a především herní krize. První čtyři zápasy Spurs nehráli dobře, získali jen tři body a zlí jazykové měli pré. Přinejlepším průměrný výkon předvedli svěřenci Mauricia Pochettina i v Sunderlandu a doma s Crystal Palace, jenže kvalitní týmový duch a ojedinělé individuální vzepětí zajistilo Tottenhamu dvě upocené výhry 1:0. A to byl odrazový můstek k dnešní situaci.

Kohouti totiž vzápětí nemilosrdně rozklovali zoufalý Manchester City a po dvou remízách se Swansea, a Liverpoolem zničil Tottenham i Bournemouth a Aston Villu. Jedenáctý zápas bez porážky pak přidal v North London derby proti Arsenalu, kdy měl k vítězství na půdě soupeře o poznání blíže.

Teď se utkávají s ambiciózním West Hamem, jenž byl v prvních měsících Premier League zjevením. Především zásluhou fantastického Dimitriho Payeta ničili Kladiváři jednoho soupeře za druhým a oprávněně atakovali medailové pozice. Na konci října nicméně podlehli Watfordu a porazit nezvládli ani Everton.

V tomto utkání navíc přišli právě o Payeta, jehož tříměsíční absence může velmi snadno utnout šance svěřenců Slavena Biliće na solidní umístění. Střed tabulky je totiž obrovsky vyrovnaný a třeba jedenáctý Stoke dělí od šestého West Hamu (a pátého Tottenhamu) jen dva body. A to nesmíme zapomínat na to, že ve spodku tabulky sbírá síly trápící se, nicméně stále nesmírně silná Chelsea.

Jak moc bude absence francouzského génia bolet se může poprvé ukázat právě nyní. Mimo hru je také Enner Valencia; vrací se naopak Diafra Sakho, který by mohl nahradit špatně hrajícího Carrolla. Nenastoupí vykartovaný Collins a otazník visí taky nad Obiangem.

Tottenham má na marodce jediné důležité jméno - křídelníka Nacera Chadliho. Mezi "živé" se definitivně vrátil Korejec Son, jenž patrně nahradí vykartovaného Lamelu na pravém křídle.

Po dvou týdnech reprezentačních zápasů, které zastínila pařížská tragédie, se konečně vrací ligový fotbal. Sobotní program Premier League otevře utkání Manchesteru United na půdě Watfordu. Jeden z nejlepších hráčů podzimu Odion Ighalo proti sobě má nejlepší defenzivu ligy. Red Devils ve všech soutěžích neinkasovali už 555 minut.

Aktuální situace United naprosto odráží onu "filosofii" Louise van Gaala, pod nímž hra Manchesteru rozhodně neoplývá krásou. Tedy alespoň v drtivé většině utkání. Zatímco tedy v defenzivě Ďáblové v čele se Smallingem kralují, se střílením branek mají veliké problémy. V posledních pěti zápasech Premier League hned třikrát vyšli v této disciplíně naprázdno.

A další neúspěch se rýsuje v tomto kole. Hostům budou proti Watfordu chybět útočníci Wayne Rooney i Anthony Martial - v ligové základní sestavě tak teprve počtvrté v kariéře s největší pravděpodobností nastoupí devatenáctiletý mladík James Wilson, za nímž ještě vyhlíží šanci Memphis Depay. Mimo hru je totiž i další útočná alternativa Marouane Fellaini, spolu s ním na marodku ulehl i Michael Carrick a Luis Antonio Valencia.

To největší ofenzivní hvězda Watfordu bude na utkání plně připravena. Odion Ighalo, přestože se vrátil z reprezentační přestávky teprve ve čtvrtek, už si na United brousí zuby. Nigerijský střelec má před sebou v tabulce kanonýrů už jenom fenomenálního Vardyho; jeho sedmigólový příděl je o to cennější vzhledem k tomu, jak impotentní je zbytek jeho spoluhráčů. Ti se ve 12 zápasech trefili jen čtyřikrát.

Především Ighalovou zásluhou tak svěřenci Quiqeho Sáncheze Florese drží sympatické jedenácté místo s poměrně bezpečným náskokem na sestupové příčky. Posledně prohráli v Leicesteru, kde je poprvé v sezóně nepodržel jinak výtečný Heurelho Gomes - druhá opora Hornets v letošním ročníku.

Ani Watford nemá k dispozici kompletní kádr, tak špatné jako v případě United to však není. Mimo hru jsou pouze Seb Prödl, Tom Hoban a Joel Ekstrand. Ani jeden z nich tak domácím nepomůže ukončit osmadvacetiletou sérii, během níž s Manchesterem devětkrát v řadě prohráli.

Po reprezentační přestávce se na scénu vrací Premier League a s ní i další šance pro Josého Mourinha a Chelsea ukončit zdánlivě nekonečnou výsledkovou krizi. Londýňané prohráli už tři ligové zápasy v řadě, což se jim pod vládou Romana Abramoviče ještě nikdy nestalo. Propadli se vinou toho už na šestnácté místo a nadcházející duel s Norwichem tak v nadsázce nese podtext boje o udržení.

Výsledkové trápení Chelsea plní titulky všech médií po celé Evropě, navíc překonává dosud nepřekonatelné rekordy. Kromě zmíněného premiérového neúspěchu pod Abramovičem také Chelsea jako vůbec první obhájce v historii Premier League prohrála sedm z prvních dvanácti ligových zápasů. Sedm proher navíc její manažer José Mourinho dosud nikdy nedokázal nasbírat ani za jakoukoli celou sezónu!

Nejhorší vstup do první ligy od roku 1978 je krutou realitou, a aby Chelsea jako tehdy nesestoupila, musí začít vyhrávat. Ale teď vážně; Blues mají logicky zcela jiné plány než boj o záchranu - José Mourinho na páteční tiskové konferenci uvedl, že je stále přesvědčen o schopnostech svého týmu probojovat se do první čtyřky, na kterou nyní ztrácí propastných 13 bodů.

Mezi Chelsea a vysněnou špičkou je nyní i Norwich, který má o bod a pozici lepší život než favorizovaný soupeř. Vděčí za to především posledním ligovým zápasem se Swansea, který nováček soutěže vyhrál 1:0. Ukončil tak pětizápasovou šňůru porážek ve všech soutěžích. Na hřištích soupeřů však nezvítězil už čtvrt roku, i proto je na Stamford Bridge jasným outsiderem.

Oproti zápasu se Swansea se Norwichi vrací kapitán Russel Martin, jenž byl před dvěma týdny v karetním trestu. Fit by měl být taky záložník Nathan Redmond, se čtyřmi góly nejlepší střelec Norwiche v Premier League. Naopak Matt Jarvis vinou zranění kolene stále zůstává na marodce.

Chelsea seznam raněných úspěšně seškrtává. Po Pedrovi a Rémym se definitivně uzdravil Branislav Ivanović, s nímž se po šestitýdenní absenci počítá do základní sestavy. I on by se tak měl pokusit o nápravu posledního vzájemného střetu s Norwichem na Stamford Bridge, který nepřinesl gól. Kanárci nicméně Chelsea neporazili déle než dvě dekády.

Rémi Garde vstoupil na anglické trávníky šokující remízou s lídrem Premier League a fanoušci Aston Villy tak po dlouhé době vidí alespoň malou naději k udržení prvoligové příslušnosti. Na neoblíbený výlet do Goodison Parku tak mohou jet s větším optimismem, zvlášť když Everton před vlastními fanoušky zapomíná na obranu.

Více gólů na svém stadionu inkasoval pouze West Bromwich, i to je tak příčinou pouhých dvou vítězství z šesti pokusů. Obě přitom byla nadmíru atraktivní, ať už šlo o porážku Chelsea 3:1 či debakl Sunderlandu 6:2 ze začátku listopadu. Co je to však platné, když ve všech domácích zápasech inkasujete a nedokážete tak od dubna zvítězit alespoň dvakrát v řadě.

K zlomení čekání na tak malichernou sérii je Aston Villa docela vhodným soupeřem nejen z důvodu letošních tragických výkonů ale i z důvodů ryze osobních. Everton sice ve Villa Parku v závěru minulé sezóny prohrál, předtím ale v osmi případech čtyřikrát zvítězil i remizoval. Poslední loupež hráčů Villans v Goodison Parku pak musíme hledat až v novinách z prosince 2008. Nezapomenutelný závěr pro fanoušky hostů tehdy rozhodl Ashley Young ve čtvrté minutě nastavení, reagoval tak na pouhou minutu staré vyrovnání. Obě branky domácích paradoxně dával obránce Joleon Lescott, současný hráč Aston Villy.

Zda tento úspěch současná garda z Birminghamu dokáže oprášit je jistě diskutabilní. Remízou s Manchesterem City Villans ukončili šňůru sedmi porážek v řadě a prvně od úvodního kola udrželi čisté konto, na druhou stranu však Garde při svém debutu nemohl komentovat ani jednu střelu na branku od svého týmu. Do konce sezóny si navíc nezahraje jeden z hlavních strůjců úspěchu z poslední kola, Jordan Amavi. O starost méně tak má Romelu Lukaku, který se pokusí dosáhnout mety padesáti ligových branek v anglické nejvyšší soutěži. Pokud se mu příští zásah podaří alespoň do konce sezóny, stihne tak jubileum ještě před 23. narozeninami. Michael Owen, Robbie Fowler, Wayne Rooney a Cristiano Ronaldo jsou přitom zatím jediní, kterým se takový kousek podařil.

"Nechci vidět hráče, které nezajímá situace nebo v sebe nevěří. Vím, že to bude opravdu velmi náročné. Když stavíte dům, nezačnete střechou ale základy, a to je přesně to, co se snažím dělat," komentuje své první dny na lavičce Aston Villy Garde. Jeho vstup do Premier League si přitom nenechal ujít jeho nejbližší soupeř. "Byl jsem se podívat na zápas s Manchesterem City a Villa na mě hodně zapůsobila. Nový manažer přišel s jasnou představou, jak má jeho mužstvo hrát," chválil Roberto Martínez defenzivní práci týmu pod novým vedením.

Domácí manažer přitom prvně od srpna bude moci počítat s Tomem Cleverleym, který ještě loni oblékal dres sobotního hosta. Návrat hlásí také Leighton Baines, který si 9. května protrpěl domácí porážku se Sunderlandem znásobenou vleklým zraněním kotníku. Ve svém debutu v této sezóně by pak mohl mít ulehčenou práci, pokud se nezlepší zprávy o zdravotním stavu tria Agbonlahor, Gestede, Ayew.

Jamie Vardy. Jamie Vardy. Jamie Vardy. V posledních týdnech se o Leicesteru hovořilo skoro jenom ve spojitosti se jménem útočníka, jenž nyní na St. James‘ Parku stíhá rekord Ruuda Van Nistelrooye. Nizozemský forvard kuriózně rovněž na hřišti Newcastlu skóroval v 10. po sobě jdoucím utkáním, což se nyní úplně klidně může podařit i donedávna spíše nenápadnému pracantovi...

Důvodů pro to existuje hned několik. Foxes zaprvé na severovýchod Anglie cestují s pověstí jediného prvoligového anglického mužstva, který dosud v žádném ze zápasu nevyšel střelecky naprázdno. Zadruhé, Straky sedí až na 17. příčce (oproti té třetí, která patří Leicesteru) a od začátku měsíce října utrpěly už dva debakly. A konečně zatřetí... inu, Jamie Vardy skóroval v devíti utkáních v řadě, že ano.

Na druhou stranu, Newcastle v žádném případě není úplně bez šance. Na Leicester to koneckonců v domácím prostředí velmi umí (porazil ho 14krát z posledních 16 pokusů) a v minulých dvou kolech se z ošklivé bilance 11 obdržených gólů na prostoru tří zápasů otřepal skrze dvě slepená čistá konta.

Důležité je také zvážit samotnou pravděpodobnost Vardyho startu. Dvanáctigólový kanonýr by totiž nemusel být po úrazu kyčle stoprocentně fit a v takovém případě ho Claudio Ranieri raději nebude riskovat. Rozhodne se až v sobotu ráno.

I bez Vardyho by nicméně Leicester jistě byl řádně nebezpečný, neboť takový Riyad Mahrez zůstává plně zdráv. Marodka Foxes je obecně skoupá na klíčové hráče, což se naopak nedá říci o jejich soupeři.

Steve McClaren dál postrádá Jacka Colbacka, Emmanuela Rivierea, Gabriela Obertana, Stevena Taylora i dlouhodobě zraněnou jedničku Tima Krula. Jeho záskok Rob Elliot si ovšem naposledy v lize vedl znamenitě a měl by startovat i navzdory menším zdravotním problémům, které ho potkaly během reprezentační pauzy.

Od šestého kola neporažený Southampton se bude chtít po sobotě zase více přiblížit pohárovým příčkám. V domácím prostředí na něj ale vůbec jednoduchý soupeř. Stoke City se sice nachází až ve druhé polovině tabulky, na druhou stranu za zmiňované období získali pouze o bod méně než Saints a před reprezentační přestávkou si Potters zvedli sebevědomí dvěma výhrami nad mistrovskou Chelsea.

Zajímavostí je, že od návratu Southamptonu do nejvyšší anglické soutěže v roce 2012 se oba zainteresované celky střetly šestkrát, přičemž hned čtyři duely skončily remízou. Poslední dva zápasy pak dopadly vždy vítězstvím domácího mužstva, bilance je tak vskutku velice vyrovnaná. Nikdo by se asi příliš nedivil, kdyby sobotní utkání mělo stejný výsledek jako před rokem na St. Mary’s Stadium - 1:0. Saints se nachází v roli favorita, Stoke má navíc nejhorší útok a zároveň i nejlepší defenzivu (brankáře?) v Premier League.

Hostující lodivod Mark Hughes bude určitě doufat, že problémy se střílením branek pomůže zlomit Jonathan Walters, který v týdnu svými dvěma góly poslal Irsko podruhé za sebou na mistrovství Evropy. Více jak půlhodiny v odvetě s Bosnou a Hercegovinou odehrál v zeleném dresu i Shane Long, což trochu rozezlilo Ronalda Koemana. "Samozřejmě jsem byl překvapený. Náš doktor mluvil s lékaři irského týmu a dle mých informací stále nebyl stoprocentně fit," uvedl.

"Rozumím tomu, že se jednalo o velmi důležité kvalifikační střetnutí, nicméně jako reprezentační trenér přece nemůžu nechat hrát hráče po pěti nebo šesti týdenní absenci a jedné tréninkové jednotce. Ale je to jenom můj názor," uzavřel toto téma. Menší zranění si přivezl i obránce Virgil van Dijk, v základní sestavě by však neměl chybět.

Arsenal v minulém kole nedokázal využít zaváhání Citizens, v severolondýnském derby získal pouze bod a v tabulce je tak stálé o skóre druhý. Minimálně k udržení této pozice bude muset Wengerova družina potvrdit roli favorita na The Hawthorns, v závěsu se totiž drží nejen druhý z manchesterských klubů, ale také Leicester.

Nicméně zvítězit proti West Bromwichi Albion, to rozhodně není něco, co by Gunners dělalo v posledních letech problém. Baggies svého soka neporazili již více jak pět let, přičemž letos v květnu na Emirates Stadium schytali debakl 4:1. Nic nenasvědčuje tomu, že by tuto nepříznivou sérii měli v sobotu přetrhnout - v posledních dvou ligových utkáních neuhráli ani bod, Arsenal navíc prožívá velmi dobrou sezónu.

Tuto skutečnost si dobře uvědomuje i manažer West Bromu Tony Pulis. "Arsenal je naprosto úžasný klub. Pro mě, jakožto kluka narozeného v padesátých letech, to byl vždy speciální klub. Mají skvělou příležitost získat tento rok titul," myslí si vyhlášený ostrovní stratég. Tomu bude zítra scházet pouze zkušený stoper Gareth McAuley, neboť si musí odpykat trest za vyloučení na Old Trafford. Jinak má Pulis k dispozici kompletní kádr včetně Chrise Brunta, jenž už je fit po potížích s třísly.

Zranění těchto partií trápilo také zadáka Gunners Héctora Bellerína, i on už ale bude do zápasu připraven. Mimo hru ovšem nadále zůstávají Alex Oxlade-Chamberlain, Aaron Ramsey a Theo Walcott. O triu Welbeck, Wilshere, Rosický už snad ani nemá cenu hovořit. Podle BBC je pak ještě nejisté nasazení francouzských reprezentantů Girouda s Koscielnym, kteří se ještě vzpamatovávají z teroristických útoku v Paříži během přátelského utkání s Německem.

V pátek třináctého měl namířeno na Stade de France i Arséne Wenger, nakonec se však kvůli časové tísni rozhodl duel sledovat v televizi na hotelovém pokoji. "Nebyl jsem od tohoto dění daleko, všichni byli ten večer v šoku. V centru Paříže se necítíte bezpečně prakticky nikdy. Francie je zemí tolerantní - možná až moc, v důsledku čehož byla podceněna bezpečnost. V tomto ohledu musí být učiněny zásadní změny," prohlásil rodák ze Štrasburku.

Na počest obětem bude před všemi následujícími zápasy Premier League na stadionech znít Marseillaise. "Podle mě je to krásné gesto solidarity," řekl Wenger. Zkušený kouč se pak vyjádřil i k samotnému sobotnímu klání: "Sledoval jsem je (West Brom) proti Manchesteru United a vypadali jako velmi dobře organizovaný tým, ostatně jako vždy pod Tony Pulisem. Očekávám fyzicky náročný duel, v němž si nemůžeme dovolit žádnou chybu."

Před lety se setkávaly pravidelně - Swansea a Bournemouth spolu ještě v roce 2008 hrály třetí nejvyšší anglickou soutěž League One. Nyní se po sedmi a půl letech utkávají znovu, na elitní scéně, v Premier League. V obou táborech je však nálada poněkud pošmourná a oběma celkům by se nesmírně šikl tříbodový přísun.

Především Swansea se po začátku sezóny naprosto rozsypala. První ligový měsíc Velšanům vyšel takřka perfektně - osm bodů ze čtyř zápasů. Remíza při premiéře na hřišti obhájce titulu, triumf nad Manchesterem United... k tomu výborné výkony Ayewa, Gomise či Montera. Zkrátka super vstup, na nějž by se hezky navazovalo.

Jenže dalších osm zápasů znamenalo pro svěřence Garryho Monka jednu jedinou výhru na hřišti trápící se Aston Villy, hned pět porážek a vypadnutí hned ve třetím kole ligového poháru k tomu. Gomis, který sestřelil čtyři soupeře v řadě, se od konce srpna netrefil a Labutě se začínají potápět. Teď jsou na čtrnácté pozici jen pět bodů nad sestupovými vodami.

A oněch pět bodů ztrácí právě Bournemouth, jenž přijede do Swansea v pořádně prekérní situaci. Nováček a vlastně absolutní debutant v Premier League získal z posledních šesti ligových zápasů jenom jeden bod, navíc, stejně jako Swans, vypadl z ligového poháru.

Cherries se trápí na všech frontách. Zatímco od Man City a Tottenhamu dostali ve dvou utkáních dohromady deset gólů; v následujících třech zápasech ve všech soutěžích pro změnu nedokázali ani jedinkrát skórovat. Mizérie vygradovala před dvěma týdny proti Newcastlu, kdy z obrovské převahy Bournemouth nevytěžil vůbec nic.

Na vině je především absence Calluma Wilsona a Maxe Gradela, kteří v počátcích sezóny Bournemouth táhli. Vrací se alespoň další útočník Glenn Murray, fit je rovněž Marc Pugh. Zranění jsou stále ještě obránci Tommy Elphick a Tyrone Mings. Swansea má čerstvé potíže, jelikož po reprezentační pauze nejsou stoprocentně fit Andre Ayer, Ki Sung-yueng a Jefferson Montero.

Nejatraktivnější soutěž planety po dvou týdnech - a hned takhle nabitý sobotní program. Osmizápasový nářez uzavře šlágr třináctého kola, v jehož rámci přijede do Manchesteru Liverpool. Citizens v posledních duelech nepřesvědčují o kdovíjaké dominanci a skalp Jürgena Kloppa by se jim hodil. Reds naopak po překvapivé domácí porážce s Crystal Palace mají co napravovat.

Deset zápasů v řadě Liverpool neprohrál - co na tom, že mezitím uhrál v říjnu pět remíz v řadě. Pod Jürgenem Kloppem byli Reds neporazitelní a třeba výkon ze Stamford Bridge měl velmi vysoké parametry především v ohledu budoucího zlepšení. Jenže další ligový zápas to byla naopak velká bída a tři získané body zvenčí ihned odevzdali odvážným Orlům z Crystal Palace.

S tímto výkonem a výsledkem v zádech nejsou naděje Liverpoolu příliš vysoké - obzvlášť na hřišti nejlepšího týmu letošní Premier League. Stačí si představit Sterlinga, De Bruyneho či Agüero proti Lovrenovi a budoucnost máte na talíři...

Ano, Sergio Agüero je konečně fit. Do sestavy se vrací v pravý čas, protože Wilfried Bony naopak usedl mezi raněné. Tam se potká s kapitánem Vincentem Kompanym a Samirem Nasrim - podobně jako Agüero však už mohou nastoupit Fabian Delph a Pablo Zabaleta.

Taky v táboře hostí se slaví. K dispozici se totiž jeví útočník Daniel Sturridge, byť jeho start v základní sestavě je spíše nepravděpodobný. Od první minuty už ale může nastoupit Milner, který bude bojovat o místo v tříčlenné ofenzivní lajně především s Firminem a Ibem, zatímco Coutinho s Lallanou mají start jistější.

Když jsem psal o špatném rozpoložení Liverpoolu, musím se zmínit i o formě Manchesteru City - nedá se totiž tvrdit, že by to byla bůhvíjaká paráda. Mezi reprezentačními pauzami sice nejprve rozprášili Bournemouth, jenže tak naivní obraně by ten den dal "bůra" kdekdo. Potom ale Citizens v ofenzivě shořeli proti Manchestru United, nepokořili ani Aston Villu a proti Norwichi vyhráli až díky penaltě v úplném závěru.

Poslední čtyři vzájemné zápasy mezi Liverpoolem a Man City vyhrál vždycky domácí tým a situace obou týmů nahrává tomu, že i dopětice budou mít více důvodů k úsměvu fotbalisté na vlastním stadionu. Liverpool ostatně na Etihad Stadium (případně City of Manchester Stadium) nevyhrál přes sedm roků. Naposledy v říjnu 2008, tedy v době, kdy Citizens prováděli experimenty typu Robinho, Elano nebo Jô.