Přelom roku ve Francii: Novoroční Ligue 1 speciál (2/2)

Ještě než se v pátek 8. ledna zápasem mezi PSG a Bastií rozeběhne jarní část francouzské nejvyšší soutěže, podíváme se v podrobném dvoudílném Speciálu na podzimní boje a vyhlídky jednotlivých klubů do druhé poloviny sezony. Ve druhé části se zaměříme na elitní desítku..

Formát těchto dvou článků je jednoduchý: u každého klubu nejprve vypichujeme nějakou zajímavou statistiku z podzimních bojů. Následuje krátký medailonek nejlepšího hráče dosavadního průběhu sezony, klíčový moment, který sehrál na podzim důležitou roli, a bodové hodnocení prvního 'pololetí' (na stupnici od jedné do desíti). Na závěr potom přidáváme tip na konečné umístění a zamýšlíme se nad konkrétními úkoly, které jednotlivé kluby v jarních zápasech čekají. Ve druhém dílu začínáme přehledem situace v suverénním PSG a pokračujeme až k desátému místu, kde aktuálně trůní ambiciózní Marseille. Příjemnou zábavu!

---

51 - Pařížané na podzim lámali rekordy, jako by se nechumelilo. Zisk 51 bodů je absolutním "pololetním" maximem v dějinách Ligue 1, stejně jako propastný odstup 19 bodů od druhého týmu v pořadí. Blancovi svěřenci mají nejlepší útok (48 branek) i obranu (9), nejvyšší průměrné držení míče (63,5%), celkový počet (15 807) i úspěšnost přihrávek (89,5%), propustili nejméně střel (v průměru 8,8 na zápas), spáchali nejméně faulů (11,1 na zápas, 26 žlutých karet) a kopali nejvíce penalt (5). Co se konkrétních hráčů týče: Zlatan Ibrahimovic vede střeleckou tabulku (15 gólů) a je nově dvojnásobným nejlepším střelcem klubové historie (v Ligue 1 i celkově), Ángel Di María zase zaznamenal nejvíce asistencí (9), a Thiago Motta s Thiagem Silvou odehráli nejvíce balonů ze všech.

Nejlepší hráč podzimu: Ángel Di María

Ibrahimovic sice opět ukazoval, že si z francouzské nejvyšší soutěže zvládá i v Kristových letech dělat trhací kalendář, skutečnou hvězdou podzimu však byl Di María. Příchod argentinského reprezentanta přinesl Blancovi více taktických možností a zároveň signalizoval, že to v Paříži s útokem na evropskou pevnost myslí skutečně vážně - a přestože PSG hrálo skvěle jako tým, je nemožné ignorovat změnu, kterou s sebou bývalý hráč Realu Madrid a Manchesteru United přinesl. Di Maríův nekompromisní vítězný duch jako by nakazil celé mužstvo, které v předcházející sezoně často ztrácelo koncentraci. Šest branek, devět asistencí a spousta geniálních pasů (plus, samozřejmě, špičkový pressing) značí, že je Argentinec po nepovedeném angažmá v Anglii zpět ve formě. Navíc s jeho příchodem pookřál i Edinson Cavani, jehož práce v mezihře se letos dramaticky zlepšila.

Klíčový moment podzimu: Demolice Monaka na jeho půdě

PSG nemělo v uplynulých letech problémy ovládat francouzskou ligovou scénu, přesto však nebývalo úplně suverénní - soupeři věděli, že je sice nemožné pařížského hegemona dlouhodobě ohrozit, ale sebrat mu po cestě nějaké ty body představuje reálný scénář. To už letos neplatí, a první náznak nově nabytého sebevědomí jsme viděli ve čtvrtém kole. Výjezd do Monaka byl přesně tím typem utkání, které by ještě půl roku předtím pravděpodobně skončilo remízou; místo toho však Pařížané svého konkurenta rozmetali 3:0 a položili základy k rekordní jízdě. Za celý podzim ztratili pouze třikrát, dosud jsou v lize neporaženi a jejich forma stále stoupá - v prosinci ovládli zápas s Lyonem a venkovní duely v Caen a Nice s drtivým skóre 11:1.

Hodnocení za podzim:



Tip na konečné umístění: 1.

Tady skutečně není o čem mluvit; PSG si vybudovalo takový náskok, že až do půlky února nemusí získat ani bod a stále zůstane v čele. O titulu je zkrátka dávno rozhodnuto. Veškerá pozornost fanoušků i vedení se tak soustředí na Ligu mistrů, kde má Blanc za úkol konečně prolomit čtvrtfinálovou bariéru. Ve Francii je cílem obhájit domácí treble a překonat vlastní loňský rekord v počtu ligových bodů (89); to ale v tuto chvíli vypadá spíše jako formalita.

---

23 - Knížecí klub přes léto výrazně polevil v defenzivě. Zatímco jarní část roku 2015 zakončoval se skóre 28:8, na podzim inkasoval hned třiadvacetkrát (!) při celkové bilanci 25:23. Mimochodem, předvánoční zisk 32 bodů je stejný jako předloni, tehdy to ale stačilo pouze na průběžné páté místo. Alespoň však nadále platí, že Monaco je výrazně lepší venku (2. místo v tabulce, jediná prohra v Bordeaux) než doma (14. místo a pouhé tři výhry).

Nejlepší hráč podzimu: Fabinho

Letní přestupový trh provětral kádr Monaka takovým způsobem, že snad ani kouč Leonardo Jardim přesně neví, kolik nových náctiletých ofenzivních hvězdiček vlastně podepsal; logicky se tak po větší část podzimu hledalo optimální složení sestavy. Jistoty zbyly vlastně jen tři: gólman Danijel Subašić, kapitán Jérémy Toulalan, a právě Fabinho. Brazilský zadák opět střídal pozici pravého beka s defenzivním záložníkem, na obou postech však předváděl překvapivě vyzrálé, konzistentní výkony, což u něj nebývalo vždy zvykem. Zdá se, že dvaadvacetiletý habán a čerstvý reprezentant Kanárků konečně naplňuje zkazky o svém talentu. Pro Jardima je v tuto chvíli největší oporou. Bilance tří branek a dvou asistencí pak představuje další příjemný bonus.

Klíčový moment podzimu: Nenápadné sbírání bodů

Nejde sice o jeden konkrétní zlom, vzhledem k rozháranosti prakticky celého zbytku pole mezi PSG a Troyes to však zmínit jednoduše musíme: Monaco od 24. září prohrálo v lize jediný zápas. Vzhledem k potenciálním možnostem kádru sice knížecí klub stále výrazně zaostává za svým maximem, v sezoně, kde je všechno kolem naruby, však konzistentní sbírání bodů představuje neprůstřelnou výhodu. Aniž by Jardimovi svěřenci nějak zářili, vlastně aniž by si jich někdo pořádně všiml, vyšplhali se v posledním podzimním kole už na stříbrnou příčku. Což je více, než se před sezonou čekalo: tento rok se mělo Monaco hlavně sehrávat, favoritem na stříbro byly Marseille a Lyon. Vzpomínky na loňskou jarní explozi pak dodávají fanouškům patřičný optimismus.

Hodnocení za podzim:



Tip na konečné umístění: 2.

Samozřejmě by pomohlo, kdyby Jardim zapracoval na děravé obraně a nějak smysluplně rozdělil úkoly v útočné fázi; Lacina Traoré střelecky tým táhnout nemůže, Guido Carrillo zatím také ne, a pak už v kádru zbývá jen přehršel kreativních 'desítek' a technických křídel. Monaco potřebuje někoho, kdo na jaře vystřelí podobně jako loni Anthony Martial. Kandidátů je několik - Bernardo Silva, který se po celý podzim nepotkal s formou, jeho krajan a spoluhráč z portugalské jednadvacítky Iván Cavaleiro, případně Thomas Lemar, který si už na podzim začal budovat pověst mimořádně talentovaného žolíku. Jestliže v tuto chvíli AS překypuje potenciálem, je na Jardimovi, aby jej začal těžit. Hlavní je nenechat se zaslepit současnou druhou příčkou (na kterou tentokrát stačí opravdu málo bodů), využít volnějšího programu po vypadnutí z Evropské ligy a nadále pracovat na budování kompaktního, konkurenceschopného týmu.

---

5 - Angers zvolilo v nováčkovské sezoně poměrně jednoduchou taktiku: místo držení míče a snahy o aktivní kreativní přístup vsadili Les Scoïstes na špičkovou organizaci defenzivy a standardní situace. Z těch skórovali hned pětkrát, což je nejvíce z celého pelotonu; všechny tyto trefy má na svědomí nezastavitelný Cheikh N'Doye. Průběžné skóre 17:11 (po devatenácti zápasech) mluví za vše.

Nejlepší hráč podzimu: Cheikh N'Doye

Devětadvacetiletý střední záložník N'Doye je přesně tím typem hráče, s nímž si soupeři jednoduše neví rady. Přestože až do léta strávil celou kariéru v nižších soutěžích, brzy se ukázalo, že jeho vliv na hru Angers je nedocenitelný: postavit se proti této dvoumetrové hoře svalů je prakticky nemožné. Nákup N'Doyeho byl tím nejlepším, co klub mohlo potkat. Mohutný Senegalec je suverénně nejlepším hlavičkářem ligy, působí jako neporazitelný tank, kolem nějž jednoduše nelze přejít, v obou vápnech je nezničitelný a navrch nasázel výše zmiňovaných pět gólů, takže je zároveň i nejlepším klubovým střelcem. Údajně o něj má zájem Crystal Palace - pokud by v lednu skutečně odešel, bude to pro Angers kritická rána.

Klíčový moment podzimu: Intenzivní předsezonní příprava

Kouč Stéphane Moulin se v létě rozhodl naplno využít fakt, že jeho tým nepřitahuje skoro žádnou pozornost - zatímco vítěz Ligue 2 z Troyes vzbuzoval velké naděje a Gazélec zase postupem zbořil veškeré zákony pravděpodobnosti, třetího nováčka si takřka nikdo nevšímal. Moulinovi to vyhovovalo; jeho kádr totiž doznal poměrně zásadních změn, takže se Les Scoïstes na celé léto zavřeli před světem, potichu pracovali a trpělivě a svědomitě se připravovali na nejvyšší soutěž. Výsledky byly ohromující. Když Moulin vypustil do světa svoji dokonale zorganizovanou defenzivní mašinu, nikdo pořádně nevěděl, co s tím dělat; soupeři zkrátka netušili, že zrovna v Angers vzniká takto brilantně sehraný, vojensky sešikovaný tým. Osmačtyřicetiletý kouč nevymyslel nic nového, dokonale ale odhadl možnosti svého kádru a vytvořil podzimní monstrum, jejž bylo takřka nemožné porazit.

Hodnocení za podzim:



Tip na konečné umístění: 10.

Statistika říká, že klub, který zakončí půlsezonu na 'bedně', bude v květnu slavit postup do evropských pohárů. To je ovšem v případě Angers stále dost bláznivá myšlenka; dá se totiž očekávat, že prvek překvapení přes zimu trochu opadne, a - upřímně řečeno - ačkoliv defenziva týmu funguje příkladně, vepředu je prakticky jediným úspěšným modelem varianta "posadit míč N'Doyemu na hlavu". To na poháry stačit nakonec nebude. Klub navíc už opustil skvělý gólman Ludovic Butelle (Bruggy), takže si obránci budou muset zvykat na novou jedničku Denise Petriće, který začal podzim mezi tyčemi Troyes, než jej kvůli příšerným výkonům vystřídal osmnáctiletý Paul Bernardoni. Jestliže odejde i N'Doye, může se Angers propadnout klidně do spodní poloviny tabulky; spíše však dohraje sezonu v absolutním klidu a na závěr oslaví lepší návrat do Ligue 1, než v létě čekali i ti největší optimisté.

---

41% - V Caen, stejně jako v Angers, držení míče moc nefandí; kouč Patrice Garande má ale v tomto směru opravdu extrémní přístup, neboť průměrná hodnota 41 procent je jednoznačně nejnižší z celé ligy. Garandeho styl založený na bezbřehém entuziasmu a bleskurychlém přechodu z obrany do útoku byl na podzim dotažen takřka k dokonalosti. Mimochodem: Caen je sice čtvrté, ale má záporné skóre (21:22). To se také nevidí každý den.

Nejlepší hráč podzimu: Andy Delort

Odchod Emiliana Saly, hrdiny loňského jara, měl pro Caen představovat vážný problém; argentinský forvard předváděl v Normandii výtečné výkony, zatímco jeho náhrada, Andy Delort, do té doby neměl s prvoligovým fotbalem téměř žádné zkušenosti. Podsaditý odchovanec Ajaccia však odehrál celý podzim jako na amfetaminech: neustále běhal, střílel, nabízel se, a přestože statistika šesti gólů není vzhledem k počtu vytvořených šancí zrovna úchvatná, jeho přístup přesně symbolizuje hodnoty Garandeho týmu. Tedy živelnost, nebojácnost a nakažlivou snahu prosadit se za každou cenu. Delort vyhrál skoro každý vzdušný souboj a v devatenácti zápasech zasypal soupeřovy brankáře 82 střelami. Aktivnějšího forvarda v tuto chvíli ve Francii nenajdete.

Klíčový moment podzimu: První kolo a poprask v Marseille

Vítězství 1:0 na Vélodrome zcela utichlo v poprasku kolem odchodu Marcela Bielsy, pro Caen ale představovalo důležitý milník: po raketovém jarním úniku ze sestupových příček do středu tabulky se totiž předpokládalo, že dlouhá letní pauza a změny v sestavě rozjetou formu minimálně zbrzdí. Místo toho si ale Garandeho svěřenci potvrdili, že mohou řádit i nadále, a pokračovali ve sbírání bodů ještě intenzivnějším tempem než na jaře. Trochu jako francouzská verze Leicesteru.

Hodnocení za podzim:



Tip na konečné umístění: 9.

Kde leží limity Garandeho filozofie? Na první pohled to totiž vypadá, že s tímto sebevražedným pojetím fotbalu nelze proplout celou sezonou bez ztráty formy: gólman Rémy Vercoutre si připsal nejvíce zákroků ze všech, jeho kolegové z pole mají nejnižší úspěšnost přihrávek v lize (70,1%) a soustředí se takřka výhradně na precizně zpracované brejky, dominanci ve vzduchu a standardní situace (115 zahrávaných rohů je podzimní ligové maximum). V prosinci už se začaly objevovat první problémy, Les Rouges et Bleus poprvé ztratili body více než dvakrát za sebou a půlrok zakončili sérií čtyř utkání bez výhry. Ani očekávaný jarní pokles formy však už nezastře fakt, že se Caen díky své šílené podzimní jízdě na 99% zachránilo. Což znamená splněný cíl.

---

197 - Les Aiglons vyslali na branku soupeře za celý podzim pouze 197 střel, což je čtvrtý nejnižší počet z celé ligy, přesto však nasázeli celých 32 gólů (nejvíce po PSG). Jejich tajemství? Nestřílet zbůhdarma a rozložit zodpovědnost na celý tým - Nice vede ligovou tabulku v procentuálním poměru střel mířících na bránu (46,2%) i počtu hráčů, kteří se dokázali prosadit (14). Kouč Claude Puel také klade extrémní důraz na hru po zemi, o čemž svědčí jak čtvrté nejvyšší procento držení míče, tak vůbec nejnižší počet centrů (316).

Nejlepší hráč podzimu: Hatem Ben Arfa

Co se statistik týče, je na tom Ben Arfa po podzimu stejně jako jeho spoluhráč Valere Germain: sedm branek, dvě asistence. Návrat ztraceného syna zpět do Ligue 1 však zapůsobil tak mohutně, že v této kategorii nemá Germain šanci - a našli by se jistě i tací, kteří by někdejší enfant terrible francouzského fotbalu nominovali rovnou mezi největší podzimní komety vůbec. Ben Arfa dával opět na odiv svoji nadpozemskou techniku, střílel nádherné branky, dokonale zapadl do Puelova soukolí (ať už na podhrotu ve 4-1-2-1-2 či v útoku ve 3-5-2) a vysloužil si dokonce i opětovnou pozvánku do reprezentace.

Klíčový moment podzimu: Podržení Vincenta Koziella

Teprve dvacetiletý Koziello svou první ostrou sezonu v základní sestavě nezačal právě ideálně; v pátém kole byl při domácí prohře s Guingampem (0:1) nejhorším mužem na hřišti a Nice se propadlo až na patnácté místo. Jenže Puel opět potvrdil, že svým mladíkům věří a dokáže z nich vymáčknout maximální výkony. Hned v následujícím zápase v Bastii (3:1) Koziello zazářil, následně otevíral skóre v Saint-Étienne (4:1) a v prosinci už se o něm mluvilo jako o jednom z nejpříjemnějších překvapení sezony. Elegantní středopolař se skvělým citem pro míč má u Les Aiglons nespornou budoucnost - a jeho spolupráce s obávanou útočnou letkou je pro Puela naprosto klíčová.

Hodnocení za podzim:



Tip na konečné umístění: 7.

Podaří se Puelovi na jaře stabilizovat výsledky? Největším problémem Nice je poměrně logicky nezkušenost mladého kádru, který je sice ohromně talentovaný, ale zároveň náchylný ke kolapsům - výsledkem je tým, který dokáže vytřískat všechny body z těžkých zápasů s Bordeaux, v Saint-Étienne a v Rennes (se skóre 14:3), ale hned nato prohrát na půdě Ajaccia, jež do té doby na první triumf marně čekalo. Les Aiglons porazili Caen, Marseille a Lyon, ale propadli s Toulouse, Nantes a Guingampem. Pokud chtějí zopakovat slavnou pohárovou jízdu ze sezony 2012/13, musí na jaře ustálit výkony - není nutné drtit favority, ale vyvarovat se zbytečných ztrát už ano. Mimochodem, v onom vzpomínaném roce bylo Nice po podzimní části deváté...

---

6,1 - Stéphanois prošli v létě poměrně výraznou změnou rozestavení (ze 4-3-3 na 4-2-3-1) i herního stylu: jestliže dříve platilo, že ofenzivu táhne jedna silná individualita (Aubameyang, Payet, Gradel), letos je zodpovědnost za střílení branek rozložena mnohem kompaktněji a kouč Galtier aktivně nabádá své svěřence, aby hráli především týmově. Na podzim tak jeho tým zaznamenal v průměru pouze lehce přes 6 individuálních průniků za zápas, což je nejméně ze všech.

Nejlepší hráč podzimu: Loïc Perrin

Galtierovo rozhodnutí upustit od dlouhodobého budování obranných 'zákopů' a povolit ofenzivní otěže hráčům svědčí: zkraje sezony měl životní formu kreativní křídelník Romain Hamouma, poté se rozstřílela šestimilionová letní posila Robert Berić, a následně, po Slovincově nešťastném zranění, převzal taktovku playmaker Valentin Eysseric. Pro kapitána, odchovance a stabilně nejlepšího stopera klubu Loïce Perrina to znamenalo ještě více práce - a nutno uznat, že ji zvládal skvěle. Po trochu slabší loňské sezoně se opět vrátil na svoji (špičkovou) úroveň, příkladně dirigoval spoluhráče, sám připomínal nepropustnou skálu a svoje výkony vyšperkoval třemi důležitými góly. Hned zkraje ledna se bohužel na měsíc zranil, takže start jarní části sezony bude pro obranu Les Verts velkou zkouškou.

Klíčový moment podzimu: Dvojzápas Evropské ligy s Dněprem Dněpropetrovsk

Ačkoliv mluvit v souhrnu Ligue 1 o zápasech Evropské ligy není úplně košer, utkání s Dněprem zmínit zkrátka musíme - právě tam se totiž lámal chleba. Galtier přes léto plánoval naučit hráče na systém 5-2-1-2, ten však opustil hned po prvním kole, a se změnou na konečné 4-2-3-1 skončila i éra Saint-Étienne coby defenzivně dominantního klubu. Jenže dlouho se zdálo, že ačkoliv fanoušky i hráče nové, otevřenější pojetí fotbalu bezpochyby baví, výsledkově to příliš nefunguje - místo remíz se na kontě začaly kupit prohry a do kabiny se vkrádala nervozita. První duel na Ukrajině (22. října) byl proto důležitým psychologickým zlomem: Les Verts na půdě loňského finalisty EL vyhráli 1:0, konečně ukázali, že jsou schopni zvítězit i v prestižním evropském zápase, a po úspěšném zvládnutí odvety postoupili do jarního play-off. V lize sice zaznamenali mnohem více ztrát než v předcházejících letech, přesto je však z týmu cítit optimismus.

Hodnocení za podzim:



Tip na konečné umístění: 3.

Jedna bariéra tedy byla prolomena - ASSE už nejsou v Evropě synonymem ubíjející remízové nudy. Teď přichází čas poprat se s další výzvou, kterou je dlouho vyhlížený postup do předkola Ligy mistrů. Aby si Galtier tento sen konečně splnil, musí především dramaticky zlepšit venkovní představení; jeho svěřenci padli při posledních pěti výjezdech, což je na pohárového kandidáta hodně špatná vizitka. Vyrovnanost letošního ročníku však Les Verts hraje do karet, a jelikož třetí příčka je pouhé dva body daleko, stále jde o jasný cíl. Charismatický kouč musí pouze najít rovnováhu mezi dvěma extrémy a vybalancovat ofenzivní a defenzivní herní složku. Rozhodně na to má.

---

9 - Společně s Lille je Rennes podzimním remízovým králem. Devět nerozhodných výsledků představuje v dlouhodobém měřítku abnormálně vysoké číslo - loni Les Rouge et Noir plichtili za celou sezonu pouze jedenáctkrát, předloni třináctkrát, předtím dokonce sedmkrát. Philippe Montanier tak může mít radost alespoň z toho, že jeho tým už tak často neprohrává.

Nejlepší hráč podzimu: Giovanni Sio

Podobně jako ASSE se také Rennes letos méně spoléhá na individuality - zatímco však u Les Verts jde o systémovou změnu, bretaňští jednoduše doplatili na to, že jejich jediné skutečné hvězdy (Paul-Georges N'Tep a Yoann Gourcuff) strávily takřka celý půlrok na marodce. Otěže ofenzivní zodpovědnosti tak musel převzít Giovanni Sio, reprezentant Pobřeží slonoviny, jehož výkony na hrotu představovaly oproti matnému Olu Toivonenovi galaktické zlepšení. Pohyblivý a oportunistický Sio přesně zapadl do Montanierovy aktivní koncepce a připsal si pět branek a tři asistence. Čestnou zmínku si zaslouží také oba krajní beci, Benjamin André s Ludovicem Baalem, kteří si po celý podzim drželi velice slušnou formu.

Klíčový moment podzimu: Říjnová změna herního systému

Měla to být nejvíce vzrušující taktická otázka sezony - Montanier v létě přetvořil renneský systém na 3-4-3, což papírově vyhovovalo všem klíčovým oporám (André s Baalem se mohli soustředit více na ofenzivu, stoper Méxer dostal povolení starat se primárně o rozehrávku, útočné trio se dostávalo více do hry než ve starém 4-3-3). Ostrý start sezony vypadal slibně, a po úvodní prohře v Bastii získali Les Rouge et Noir nejprve čtyři výhry a poté tři remízy v řadě. Nerozhodné výsledky proti dvěma tehdy posledním klubům (Gazélec a Troyes) sice zklamaly, tam ale nešlo ani tak o chybu systému, jako spíše o individuální nezkušenost, nesehranost a chronickou labilitu. Systém samotný produkoval nejlepší fotbal od dob, kdy v záloze ještě zářil Yann M'Vila a Rennes postoupilo do Evropy. Je otázkou, proč od něj vlastně Montanier upouštěl. Když na začátku října vbíhali jeho hráči na hřiště Monaka v novém rozestavení 4-2-3-1, byli v tabulce třetí. Od té doby vyhráli pouze dvakrát z jedenácti pokusů a propadli se na sedmé místo.

Hodnocení za podzim:



Tip na konečné umístění: 6.

Montanierovi dochází čas. Nároky v klubu jsou vysoké, cesta k pohárům relativně otevřená, tříletá 'doba hájení' pomalu končí a s návraty N'Tepa a Gourcuffa mají Les Rouge et Noir jeden z objektivně nejsilnějších týmů v lize. Jestliže na podzim uznávaný trenér dokázal změnit prohry v remízy, na jaře musí pokročit zase o stupeň dále a začít opět vítězit. Další sezona zakončená umístěním uprostřed tabulky by už mohla přinést nepříjemné následky. Fanoušci doufají, že Montanier ví, co dělá.

---

15,8 - Lorient i nadále potvrzuje, že prosadit se v Ligue 1 čistě kreativním pojetím fotbalu nemusí být utopie. Jeho hráči zaznamenali v průměru pouze 15,8 obranných zákroků na zápas (suverénně nejméně ze všech); kouč Ripoll místo toho sází na aktivní defenzivu založenou na ofsajdové pasti, zónovém bránění a předvídání soupeřových pohybů. To sice na jednu stranu znamená, že gólman Benjamin Lecomte je stále v permanentní pohotovosti, jenže zároveň nikdo nemůže říct, že by Les Merlus svým fotbalem nudili. Naopak.

Nejlepší hráč podzimu: Benjamin Moukandjo

Na tomto místě bychom mohli s naprostým klidem zmínit dvě jména: jedním z nich je Didier N'Dong, mladý defenzivní záložník z Gabonu, který přišel v létě z tuniské ligy a měl se zpočátku především rozkoukávat. Místo toho ale do Ripollova 4-4-2 zapadl naprosto přirozeně a patřil k nejlepším hráčům ligy na své pozici. Ještě více ale zaujala jiná posila, kamerunský rychlík Benjamin Moukandjo, respektive jeho jedenáct gólů - a to zejména proto, že tolik úspěšných zásahů za jedinou půlsezonu ještě v Lorientu v první lize nezaznamenal nikdo. Dokonce ani Kévin Gameiro. Moukandjo v jednu chvíli dokonce vedl střeleckou tabulku soutěže, a přestože jej nakonec předstihl fantom Ibra, jeho rekordní zápis zaslouží velké uznání. Řada pozorovatelů jej totiž po loňském krachu v Remeši považovala za ztracený talent.

Klíčový moment podzimu: Návštěva oblíbeného knížectví

Ripoll zahájil své angažmá coby hlavní kouč Les Merlus v létě 2014 a první sezona byla z jeho strany všelijaká; mezi skeptiky panoval názor, že druhý rok spíše nezvládne, a mátožný srpen jim dával za pravdu. Jenže potom přišel zlom. V pátém kole si lorientští udělali výlet na svůj oblíbený Stade Louis II, kde se jim daří obírat domácí Monaco poměrně pravidelně; tentokrát vyhráli 3:2 a od té doby si drželi konstantní, téměř pohárovou formu (ani jednou neopustili horní polovinu tabulky). Vyrovnanost výkonů je pro Ripolla skvělou vizitkou, stejně jako definitivní návrat zábavného fotbalu - Lorient nastřílel čtvrtý nejvyšší počet gólů v lize a dal vzpomenout na slavné časy legendy Christiana Gourcuffa.

Hodnocení za podzim:



Tip na konečné umístění: 12.

Ripoll má podle všeho nakročeno k tomu stát se skutečně reprezentativním nástupcem svého slavnějšího mentora. Když dělal Gourcuffovi asistenta, stihl dokonale nasát jeho ofenzivní filozofii; poslední dva, tři roky měl sice Lorient na hřišti problémy, letos ale opět produkuje kombinační fotbal po zemi plný krátkých přihrávek a kolektivního pojetí obrany i útoku. Přesně tak, jak to architekt Gourcuff praktikoval ve svých nejúspěšnějších letech. Bylo by zřejmě nemoudré začít hned očekávat pohárový útok - samotné udržení současné osmé příčky by pro Lorient představovalo ohromný úspěch - nicméně důležité je, že klub je se svojí identitou pevně srostlý a může směle hledět kupředu. Les Merlus čekají dobré časy.

---

10 - Navzdory všem přehmatům a vnitřním kolapsům je nutné uznat, že Lyon měl na podzim také pořádný kopec smůly - a to nejen kvůli obří marodce. Les Gones totiž vytvořili ligový rekord, když hned desetkrát nastřelili brankovou konstrukci. Jako by se fotbalová Štěstěna rozhodla tradičnímu klubu zatápět na všech frontách. Tohle byl pro obhájce stříbrných medailí skutečně frustrující půlrok.

Nejlepší hráč podzimu: Anthony Lopes

Lopes je jediným brankářem, který se do této rubriky dostal - a jelikož Lyon inkasoval na podzim 23 gólů (což není vůbec málo), je to pro klub poměrně smutná vizitka. Portugalský reprezentant chytal za děravou obranou bravurně a zachránil týmu spoustu bodů; bez něj by situace byla ještě mnohem horší. V podstatě jediní hráči z pole, kteří na podzim snesli přísnější měřítka, byli kapitán Maxime Gonalons a stále se zlepšující univerzál Corentin Tolisso; ostatní hrdiny z loňské sezony srazilo buď zranění (Fékir), nebo strašidelná forma (Lacazette, Ferri), a vzývané posily v čele s Valbuenou a Beauvuem se za celý půlrok nepodařilo do týmu optimálně začlenit.

Klíčový moment podzimu: Poslední prohra na Gerlandu

Začátkem prosince už to měl Lyon hodně nahnuté; v Lize mistrů shořel jako papír a na povrch stále silněji prosakovaly zvěsti o rozkolu kouče Fourniera s vedením i kabinou. Skutečnou ránou do vazu však byl až domácí zápas s Angers, který zároveň představoval rozlučku se starým Stade de Gerland; fanoušci na tento stadion chodili celých 65 let a viděli 1201 zápasů, ten poslední ale skončil trapnou prohrou 0:2. Poté už nebylo cesty zpět. Tým, který ještě v půlce listopadu po suverénním výkonu v prestižním derby se Saint-Étienne (3:0) okupoval druhé místo, se propadl do šedého středu tabulky, následovaly trapné prohry s PSG (1:5) a Gazélekem (1:2) a očekávaný Fournierův odchod. V premiéře na novém Stade des Lumiéres už klub povede bývalý skvělý záložník Bruno Génésio.

Hodnocení za podzim:



Tip na konečné umístění: 4.

Génésiův nástup v lecčems připomíná angažmá Rémi Gardeho: v Lyonu nejenže dlouho sám hrál, ale také od roku 2005 dohlížel na vyhlášenou mládežnickou akademii, takže se prezident Jean-Michel Aulas opět pokouší o restart klubové identity. Na první pohled to vypadá jako rozumná volba. Génésio si vytyčil za cíl zakončit sezonu na pohárových příčkách, a jelikož má Lyon stále druhý nejlepší tým v lize a na čtvrté Caen ztrácí pouze čtyři body, není situace ani zdaleka bezvýchodná (pokud se tedy nebude opakovat kritická podzimní marodka). Bude zajímavé sledovat, jestli nový kouč najde odvahu pozměnit přečtený systém 4-1-2-1-2 a jestli se mu podaří probudit potenciálně rozdílového Valbuenu. Fournierův Lyon i přes výsledkovou mizérii zaznamenal druhé nejvyšší procento držení míče i úspěšnost přihrávek, takže je stále na čem stavět.

---

526 - Marcelo Bielsa sice klub opustil hned po prvním kole, základy jeho filozofie se však v přístavním městě drží i nadále. Kromě extrémního důrazu na vysoký pressing je to zejména vysoký počet centrů: Les Phocéens jich zkompletovali hned 526 (nejvyšší číslo v lize). Také vedou tabulku individuálních průniků (14,7 na zápas). Současný kouč Michel sice vyznává jiný styl, ukazuje se ale, že Bielsovu identitu bleděmodrá kabina přijala za svatou.

Nejlepší hráč podzimu: Lassana Diarra

Návrat krále. Populární 'Lass' se do Ligue 1 dostal až na prahu třicítky, od prvních okamžiků své marseilleské anabáze však ukazoval, že jeho zkušenosti z Chelsea či Realu Madrid mohou klubu hodně pomoci. Diarra přirozeně zapadl na pozici středního záložníka v Michelově 4-2-3-1 a po celý podzim podával naprosto suverénní výkony, které přilákaly i pozornost reprezentačního kouče Didiera Deschampse. Málokdo pochybuje o tom, že právě on je v současnosti nejdůležitějším stavebním článkem Marseille; supertalentovaný forvard Michy Batshuayi mu sice šlape na paty, musí se ale nejprve naučit být efektivnější (jedenáct branek za podzim je skvělé číslo, mohlo však být klidně dvakrát vyšší).

Klíčový moment podzimu: Odchod Marcela Bielsy

Vyhlášený bouřlivák Bielsa nakonec vydržel v přístavním městě pouze rok; hned po úvodní domácí prohře s Caen dal veřejně najevo nesmiřitelné spory s vedením a na vlastní žádost (i přes přemlouvání fanoušků a ředitele Labruneho) klub opustil. Tento nečekaný převrat naprosto rozhodil vnitřní atmosféru v mužstvu, takže výsledkem byl pád na pokraj totální anarchie: nový kouč Michel dělá, co může, stabilizovat tento chronicky rozháraný tým je však běh na dlouhou trať. Les Phocéens byli schopní zvítězit v Saint-Étienne, ale také prohrát doma s Libercem a remizovat s GFC Ajaccio. Vzhledem k tomu, že Michelova zodpovědnější, klidnější vize "španělské" hry založená na držení míče v mnoha bodech dost ostře koliduje s Bielsovou agresivní idealizací totálního fotbalu, není v tuto chvíli skoro vůbec jasné, jaký má Marseille dlouhodobý plán. Na podzim se šlo od zápasu k zápasu - což z hlediska celé sezony není zrovna ideální stav.

Hodnocení za podzim:



Tip na konečné umístění: 8.

Michel se v listopadu nechal slyšet, že v silách Marseille je získat druhé místo; to byla dost možná chyba, protože extrémně náročné publikum na Vélodrome nyní očekává, že španělský stratég klub do Ligy mistrů opravdu dostane. Jediná ligová prohra za posledních deset kol a postup do jarní části Evropské ligy vypadají slibně, stále však platí, že Les Phocéens ztrácí zbytečné body, jsou neefektivní a občas působí nesehraně a příliš závisle na Alessandrinim s Batshuayim. Tato sezona bude podle všeho spíše stabilizační. Otázka je, jestli to fanoušci přijmou.

---

Obrázky a statistické údaje pocházejí z databáze serveru Ligue1.com.