Přelom roku ve Francii: Novoroční Ligue 1 speciál (1/2)

Ještě než se v pátek 8. ledna zápasem mezi PSG a Bastií rozeběhne jarní část francouzské nejvyšší soutěže, podíváme se v podrobném dvoudílném Speciálu na podzimní boje a vyhlídky jednotlivých klubů do druhé poloviny sezony. První díl se soustředí na situaci ve spodní polovině tabulky..

Formát těchto dvou článků je jednoduchý: u každého klubu nejprve vypichujeme nějakou zajímavou statistiku z podzimních bojů. Následuje krátký medailonek nejlepšího hráče dosavadního průběhu sezony, klíčový moment, který sehrál na podzim důležitou roli, a bodové hodnocení prvního 'pololetí' (na stupnici od jedné do desíti). Na závěr potom přidáváme tip na konečné umístění a zamýšlíme se nad konkrétními úkoly, které jednotlivé kluby v jarních zápasech čekají. První část začíná přehledem situace v jedenáctém Lille a končí u beznadějně posledního Troyes. Příjemnou zábavu!

---

16 - Pro vášnivé sázkaře představovala podzimní forma Dog hotový dar z nebes. Hned šestnáct z jejich devatenácti zápasů totiž skončilo 'underem', tedy maximálně dvěma góly; Lille se může chlubit třetí nejlepší obranou v soutěži (13 obdržených branek), ale také třetím nejhorším útokem (15). Jeden z důvodů je nutno hledat ve strašidelné statistice standardních situací - Boufal a spol. na sebe přitáhli vůbec nejvíc faulů ze všech (v průměru 16,5 na zápas), gól ze standardky ale nedali ani jeden.

Nejlepší hráč podzimu: Sofiane Boufal

S pěti brankami a jednou asistencí navrch Boufal i nadále potvrzuje, že nebýt jeho, mělo by Lille obrovské problémy vůbec ohrozit branku. Do odvolání Hervého Renarda platilo jedno železné pravidlo: pokud se neprosadí ceněný playmaker, vyjdou Dogy naprázdno. Boufal tak plynule navázal na svůj průlom z jara 2015 a pečlivě si pěstuje pověst 'nového Hazarda': mladý, šikovný ofenzivní univerzál s božskou kopací technikou, schopný projít přes jakéhokoli soupeře a nebezpečně vypálit.

Klíčový moment podzimu: Příchod Frédérika Antonettiho

Renardova anabáze byla riskem, který nevyšel; sama o sobě však potvrdila vlastně jedinou věc, a to že tento hrdina Afrického poháru národů zatím nedokáže poskládat úplně nový tým. A i tak se dá předpokládat, že za jeho odvoláním stojí do značné míry i všeobecná frustrace z pokračování v defenzivní nudě, což byl ostatně také jeden z hlavních důvodů, proč se ze severofrancouzského města poroučel po minulé sezoně René Girard. Nový lodivod Frédéric Antonetti je filozoficky mnohem bližší Rudimu Garciovi, a tedy i samotnému Lille, jehož hráči na změnu zareagovali okamžitě - pod Renardem vyhráli ve čtrnácti kolech dvakrát se skóre 9:8 (po pěti zápasech dokonce 1:1), pod Antonettim se jim to za pět kol povedlo třikrát při skóre 7:5. Je fér podotknout, že Renard hodně doplatil na zranění svého koně Yassine Benzii, jeho experimenty se systémem 3-4-3 však od začátku působily vyloženě rozpačitě a na náhodu.

Hodnocení za podzim:



Tip na konečné umístění: 5.

Klíčová otázka nyní zní: Dokáže se Antonetti vyhnout výsledkové krizi? Protože jakkoliv je jeho 'barcelonský' přístup k fotbalu pro fanoušky po letech obranářského sucha hotovým balzámem, jednu věc se nejspíš nenaučí nikdy - zachovávat chladnou hlavu ve vypjaté situaci. Tento holohlavý Korsičan je vyhlášený bouřlivák, a zatím pokaždé, když jeho tým zabředl do průšvihu, reagoval jako mizerný psycholog, až se mu kabina nakonec rozpadla úplně. Lille nyní ztrácí na poháry šest bodů a Antonetti dobře ví, jak vyhecovat talentovaný tým; fanoušci ale musí doufat, že se v cestě neobjeví žádná výraznější překážka.

---

53% - Přesně tolik střel vyslali Korsičané na soupeřovu branku zpoza vápna. Jde o suverénně nejvyšší číslo v celé lize, které jen dokládá, jak se v tomto skromném klubu k fotbalu přistupuje - v červeno-modré části Napoleonova rodiště zkrátka nejde o žádné krasobruslení, ale o ostrý boj, v němž je potřeba využívat každé příležitosti. Tomu ostatně odpovídá i rekordní statistika 52 nasbíraných žlutých karet.

Nejlepší hráč podzimu: Kader Mangane

Je dobře známým faktem, že největší předností GFCA je absolutní týmová jednota; kouč Thierry Laurey ostatně popisuje svůj ansámbl jako 'tým bez hvězd', v němž nikdo nevyčnívá nad ostatní. Platilo to loni v překvapivě suverénní jízdě v Ligue 2, platilo to i letos na podzim. Nejvíce pozornosti na sebe strhl šestigólový tahoun Mohamed Larbi, skutečnou oporou číslo jedna byl ale Kader Mangane - zasloužilý veterán středu obrany, žulová skála, o niž se pravidelně tříštily pokusy mnohem mladších a obratnějších soupeřů.

Klíčový moment podzimu: Výhra nad Nice

Neexistuje snad příhodnější učebnicová definice pojmu 'zlomový moment'. Podzim v Ajacciu se skutečně dá naprosto jednoduše rozdělit na dvě části: ta první trvala deset kol a přinesla ubohé tři body, tedy zhruba to, co od neznámého nováčka všichni tak nějak automaticky očekávali. Jenže potom přišel domácí zápas s rozjetým Nice, v němž se Laurey rozhodl ke klíčovému kroku - přeskládat svůj tým do diamantového 4-1-2-1-2 a na podhrot postavit křídelníka Larbiho. Výsledkem byla výhra 3:1, která odstartovala druhou, devítizápasovou sérii, tentokrát bez porážky; Larbi se od té doby stal miláčkem Ligue 1 a Gazélec má díky šesti výhrám a třem remízám nejlepší dlouhodobou formu ligy po PSG.

Hodnocení za podzim:



Tip na konečné umístění: 18.

V tuto chvíli by si Laurey dost možná přál, aby sezona pokračovala i přes svátky jako v Anglii; objektivně totiž stále platí, že kádr Ajaccia je v soutěži zoufale nejslabší, a současné dvanácté místo překonává předsezonní odhady o několik stovek procent. Kromě oné vzývané týmovosti a bojovnosti nemá Gazélec čím udeřit. Jistě, toto jsou důležité hodnoty - tím spíše v tuhých záchranářských bojích ve Francii - ale existuje důvod předpokládat, že jakmile euforie vyprchá, přijdou další problémy. Laurey má před sebou nelehký úkol najít nějakou novou zbraň. Jinak je totiž dost dobře možné, že Gazélec prohraje hned teď o víkendu v Monaku a vrátí se z pohádky zpátky na tvrdou zem.

---

16,7 - Navzdory poetické přezdívce se Les Canaris v posledních letech profilují jako jedni z největších řezníků soutěže, což se na podzim potvrdilo beze zbytku. Svěřencům Michela Der Zakariana se povedl nevídaný kousek: ve statistice spáchaných faulů jsou na prvním místě (v průměru 16,7 na zápas), naopak soupeři je faulovali vůbec nejméně ze všech (9,9).

Nejlepší hráč podzimu: Valentin Rongier

Pro drtivou většinu francouzských klubů představuje odchod největší hvězdy přirozené riziko, s nímž se člověk postupem času naučí žít; v případě Nantes a Jordana Veretouta však hrozily alarmující problémy, a to zejména ze dvou důvodů: a) Veretout byl pro Les Canaris zároveň nejlepším defenzivním, středním i ofenzivním záložníkem, a b) odehrál s klubem celou přípravu a měl být klíčovou součástkou Der Zakarianova nového 4-1-2-1-2. Když pak na poslední chvíli odešel do Anglie, musel arménský kouč improvizovat. Rozhodl se svěřit tento mamutí úkol nezkušenému odchovanci Valentinu Rongierovi, a výsledek byl ohromující: než se v na konci října zranil, byl tento drobný jednadvacetiletý šikula jedním z nejlepších středních záložníků ligy. Spolu s novou kreativní silou Adrienem Thomassonem vytvořili osu, na níž může Nantes do budoucna stavět.

Klíčový moment podzimu: Nucená změna systému před zápasem s Marseille

Zakarianův diamant bez Veretouta nikdy nefungoval tak dobře jako v přípravě, přesto se ale výsledky dostavovaly - klub, který je nyní známý spíše tuhou defenzivou a nebývalou agresivitou (již přiživuje i lehce krvelačné publikum na Beaujoire), najednou projevoval aktivní snahu o systematickou ofenzivu. Vše se zhroutilo v době, kdy koučovi díky Rongierově zranění došli 'střeďáci' a musel se tak vrátit ke starému 4-2-3-1 s brejkovým králem Yacine Bammouem na podhrotu; to bylo před zápasem s Marseille. Předtím Les Canaris vyhráli čtyři zápasy z pěti (udolalo je pouze PSG), proti Les Phocéens však těsně padli (0:1) a následovala dlouhá série osmi zápasů bez výhry, která trvá doteď. Nantes v této době vstřelilo pouhé tři góly a propadlo se ze šesté příčky na třináctou.

Hodnocení za podzim:



Tip na konečné umístění: 13.

Nefunkční ofenziva je stále problém. Loni mělo Nantes vůbec nejslabší útok v lize, což už letos neplatí - tentokrát je pouze druhý nejslabší, jenže vzhledem k tomu, že jediný impotentnější tým (Troyes) hraje prakticky vlastní (nižší) ligu, je situace vlastně stále totožná. Co dál? Má vůbec Der Zakarian motivaci hledat ten správný ofenzivní vzorec? Sedmnáct inkasovaných gólů potvrzuje, že obrana funguje - a to systémově, protože nejlepší stoper Papy Djilobodji odešel dělat tréninkový kužel do Chelsea. V útoku se mezitím potácí dvě z nejhorších letních posil - Brazilec Adryan a zejména Kolbeinn Sigthórsson, jehož tragické výkony dávají vzpomenout na další mohykány z nizozemské ligy, Rickyho van Wolfswinkela a Olu Toivonena. Zdá se, že střed tabulky je pro Nantes i nadále osudovým územím.

---

39 - Bordeaux prožilo jeden z historicky nejhorších podzimů v celé dlouhé klubové historii. Naposledy na tom bylo před Vánocemi hůře v roce 1976, tedy před dlouhými 39 lety. Pro srovnání: Loni byli Les Girondins v polovině sezony šestí, předloni pátí. Zisk 23 bodů je nejnižší v novodobých dějinách Ligue 1 (od roku 2002). Mimochodem, od vzpomínané sezony 1976/77, kdy bylo Bordeaux po podzimu šestnácté, stihlo dokonce i sestoupit (90/91); i tehdy však zakončilo první polovinu sezony na vyšší příčce.

Nejlepší hráč podzimu: Wahbi Khazri

Není to pro Bordelais zrovna lichotivé přirovnání, ale tady se přímo nabízí: Wahbi Khazri odvádí v současném týmu tutéž práci jako nedávno Rémy Cabella v Montpellieru, Daniel Wass v Évianu či ještě dříve Julien Féret v Nancy. Je křiklavě jasné, že Sagnolův tým je na arabském playmakerovi životně závislý. Khazri na podzim převyšoval svoje kolegy minimálně o (metaforickou) hlavu a jeho nízké těžiště, skvělé vedení míče a příkladná produktivita jej katapultovaly mezi nejlepší hráče celé ligy. Pět branek a šest asistencí mluví za vše.

Klíčový moment podzimu: Epidemie absencí

Podle výše zmíněného statistického okénka to vypadá, že Willy Sagnol krizovou druhou sezonu ve funkci nezvládá - a nutno přiznat, že fanoušci určitě očekávali po loňském nástupu mnohem, mnohem více. Jenže jedním dechem musíme dodat, že sám kouč za všechno nemůže; svoji roli sehrála i řada výpadků klíčových hráčů, což spolu s úzkým kádrem a tříštěním sil v Evropské lize přineslo krutou daň. Zaprvé, Grégory Sertic, naprosto klíčový záložník a kapitán, si v půlce srpna zpřetrhal kolenní vazy a má po sezoně. Útočný tank Cheick Diabaté naskočil jen k sedmi zápasům (z toho pouze dva odehrál celé), nejlepší stoper Lamine Sané zmeškal přípravu kvůli operaci kolene a zahrál si všehovšudy šestkrát, zdravotní problémy měli i Cédric Carrasso a Jaroslav Plašil - a Nicolas Pallois má do února trest za strčení do rozhodčího v zápase s Rennes (2:2). Kapitánskou pásku na podzim navlékli hned čtyři hráči. To je zkrátka příliš mnoho ran najednou.

Hodnocení za podzim:



Tip na konečné umístění: 11.

Sagnol není špatný trenér; byl to koneckonců jeho nápad postavit bývalý útočný talent Henriho Saiveta na Serticovo místo doprostřed zálohy, což se nakonec ukázalo jako geniální tah (a je to jeho už druhá odvážná taktická změna, která přinesla ovoce - tu první vymyslel loni v zimě, kdy přivedl Clémenta Chantomeho a přetvořil systém na 4-1-2-1-2). Teď před ním ale leží dosud nepoznaný úkol: vytáhnout klub z bahna zpět do horní poloviny tabulky. Na silné týmy Bordeaux pořád umí - Monaku připravilo jedinou venkovní prohru, PSG zase jedinou domácí ztrátu - to je ale teď zbytečný luxus. Je potřeba rychle nabrat formu. Loni to Sagnol dokázal.

---

449 - Katastrofální start Les Pailladins do sezony podtrhla dlouhá střelecká impotence, která se nakonec natáhla na celých 449 minut. Jako první se prosadil až defenzivní záložník Joris Marveaux v poslední minutě pátého kola, kdy snižoval prohru se Saint-Étienne (1:2). Na první tři body (proti Lorientu) si fanoušci museli počkat ještě další tři zápasy.

Nejlepší hráč podzimu: Bryan Dabo

Mladý odchovanec má za sebou vyloženě hektický podzim - kouč Rolland Courbis totiž spoustu problémů řešil podle hesla 'když nevíš kudy kam, strč tam Daba', takže původní profesí pravý křídelník se v zápasech objevoval na všech ofenzivních pozicích ve 4-2-3-1 (včetně hrotu), ve středu zálohy i na beku. Kdyby nebylo skvělých výkonů Daniela Congrého s Williamem Rémym, dost možná by si vyzkoušel i stopera. Všude přitom podával spolehlivé výkony, byl zodpovědný i patřičně aktivní, a fanoušci ví, že se na něj mohou vždy spolehnout. Takové borce trenéři vyvažují zlatem.

Klíčový moment podzimu: Návrat Morgana Sansona

Komplikované zranění jednoho z nejtalentovanějších záložníků Francie zasáhlo Montpellier na všech frontách; jeho náhrada, Ryad Boudebouz, sice vede ligové tabulky v počtu centrů (154) i rohů (72), jeho herní profil je však výrazně odlišný, takže výsledkem byl dost nepříjemný zásah do sehraného systému. Sanson se vrátil v listopadu, a přestože se zatím rozehrává (na podzim hlavně střídal a na první kanadský bod stále čeká), jeho návrat znamenal obrovskou psychickou vzpruhu - předtím získali Les Pailladins za třináct kol dvanáct bodů. Se Sansonem jich v šesti zápasech nasbírali deset.

Hodnocení za podzim:



Tip na konečné umístění: 14.

Existuje v klubu nějaká vnitřní identita? To je otázka, kterou si v Montpellieru musí chtě nechtě položit - Courbisův urychlený předvánoční odchod (na vlastní žádost) poukazuje na to, že nejednotný charakter, který do kabiny prosakuje z vedení excentrického bosse Louise Nicollina, má na atmosféru uvnitř klubu silně negativní charakter. Nové trenérské duo Pascal Baills - Bruno Martini má za úkol zajistit záchranu, což se podaří, ale otazníky přetrvávají. La Paillade si musí konečně ujasnit, jakým směrem se vlastně chce do budoucna ubírat.

---

154 - Ofenziva Bastie nefunguje. Nejlepším útočníkem v klubu je stále bouřlivý veterán Brandao, jehož však trápí chatrné zdraví i disciplína; zpočátku klub vepředu táhl Floyd Ayité, tomu však rychle odešla forma, a mladíci Kamano s Diallem mají problémy se na hřišti vůbec prosadit. Výsledkem je pouhých 154 vyslaných střel, což je nejnižší hodnota z celé ligy; I Lioni Di Furiani také zahrávali nejméně rohů ze všech (66).

Nejlepší hráč podzimu: Julian Palmieri

Palmieri je rozeným lídrem, kterého Bastia potřebuje jako sůl. Tento devětadvacetiletý levý bek zosobňuje všechny klíčové hodnoty korsického klubu: tvrdost (5 žlutých karet), neústupnost, bojovnost a loajalitu. Kromě toho je také objektivně dobrým fotbalistou; na podzim patřil na své pozici k ligové elitě, vstřelil dvě branky a z jeho strany také hrozilo pravidelně největší nebezpečí. Kdyby se spolehlivý kapitán na jaře nedejbože zranil, je s Bastií nejspíš amen.

Klíčový moment podzimu: Vyřešení brankářské otázky

Co se výsledků týče, nenastal v dosavadním průběhu sezony žádný radikální zlom; Korsičané se po úspěšném srpnovém startu rychle propadli do spodní poloviny tabulky a neustále balancovali těsně nad hranou ponoru, v klíčových zápasech ale většinou dokázali zabrat a projevit svůj bojovný charakter. Kouč Ghislain Printant však jeden důležitý krok udělal už před sezonou - Alphonse Aréola, podle mnohých vůbec nejlepší gólman loňské sezony, odešel do Villarrealu, a bylo zapotřebí vyřešit jeho náhradu. Printant se rozhodl svěřit zodpovědnost dosavadnímu náhradníkovi Jeanu-Louisi Lécovi. Výsledek? Léca, který předchozích osm let v první lize strávil pevně přikován v lavičce, dostal v šestnácti zápasech sedmnáct gólů (což je za jednou z nejpropustnějších obran ligy vynikající číslo) a nesčetněkrát Bastii podržel skvělými zákroky. Spolu s Anthony Lopesem a Ludovicem Butellem je to právě on, kdo se uchází o pomyslnou cenu nejlepšího brankáře podzimu.

Hodnocení za podzim:



Tip na konečné umístění: 19.

Pokud se chce Bastia zachránit, potřebuje především jednu věc: uhájit pevnost Furiani. Jinak ji čeká podobný osud jako svého času Lens, které se drželo v lize tak dlouho, dokud se soupeři podvědomě báli jezdit na Félix-Bollaert. Korsický stadion je jedním z nejnepříjemnějších výjezdů ve Francii - kombinace hrbolatého trávníku, složitého cestování a fanatického publika dělá své - přesto však Bastia doma padla na podzim hned čtyřikrát, včetně korsického derby s Gazélekem (1:2). V letošní bláznivé sezoně to pořád stačí na třetí místo v domácí tabulce, jenže venku je z celé ligy horší jenom Troyes, takže si Printant musí dávat velký pozor, aby body na Furiani přibývaly i nadále. Jiná cesta k záchraně neexistuje.

---

28 - Tolik bodů nastřádala Remeš na podzim loni, tedy o sedm více než tentokrát. Fanoušci si jistě pamatují následný jarní kolaps, který přiblížil tradiční klub k sestupu a donutil vedení odvolat kouče Jeana-Luca Vasseura. Jeho nástupce Olivier Guégan tak má nyní výrazně horší pozici - průběžné sedmnácté místo je nejhorším podzimním výsledkem od postupu do Ligue 1 v roce 2012.

Nejlepší hráč podzimu: Nicolas De Préville

De Préville měl vždy trochu nevděčnou pozici: O jeho talentu se dobře ví už nějaké tři roky, nikdy ale nebyl mezi francouzskými útočníky tím nejmladším ani nejnadanějším, a zrovna Remeš není pro šikovného forvarda ideální destinací - pod Hubertem Fournierem se především bránilo, pod Vasseurem sice útok dostal zelenou, ale zase v něm vládl chaos. Guégan k ofenzivní taktice přistupuje mnohem zodpovědněji, a na De Prévilleho výkonech je to vidět. Čtyři góly, tři asistence a několik špičkových výkonů proti silné konkurenci dávají tušit, že o tomto čtyřiadvacetiletém borci neslyšíme naposled.

Klíčový moment podzimu: Konec počáteční formy mladých žolíků

Začátek první Guéganovy ostré sezony představil fanouškům tři vzrušující nové tváře: Hamari Traorého, dynamickou posilu na pravém beku, a dva mladé odchovance, jejichž jména připomínají spíše hrdiny ze Star Wars. Grejohn Kyei a Théoson Jordan Siebatcheu. Oba forvardi vlétli do Ligue 1 jako uragán a brzy měli na kontě dohromady pět gólů a čtyři asistence; naskakovali většinou z lavičky, do unavených a nic netušících obran, a výsledkem byly zápasy jako ten s Lorientem (4:1), po němž Remeš vyšplhala dokonce na druhé místo. Když Siebatcheu podpořil gólem svůj skvělý výkon proti PSG (2:2 - mimochodem jedna z pouhých tří pařížských ztrát), vypadalo to, že Francie má nové hrdiny. Jenže soupeři si na novou hrozbu poměrně brzy zvykli; Kyei i Siebatcheu jsou přece jen stále nezkušení a těží zejména ze své rychlosti, s čímž si většina defenziv v Ligue 1 dříve či později poradí. Jakmile zmizel prvek překvapení, prohrála Remeš šestkrát za sebou (čtyři zápasy v řadě bez gólu) a propadla se z bojů o poháry do záchranářské reality.

Hodnocení za podzim:



Tip na konečné umístění: 16.

Navzdory chabému bodovému zisku se nedá říct, že by Guégan svůj úkol vyloženě nezvládal. Jeho systém založený na plynulém prolínání řad, silné podpoře krajních beků a pohyblivé ofenzivě je dobře promyšlený, ba co více, poprvé od postupu fotbal Remeše opravdu baví. Teď se ale ukáže, jestli mladý stratég obstojí i jako motivátor - loni to zvládl, tohle je ale ostrá sezona, což představuje úplně jinou výzvu. Jeho kreativní přístup je sice chvályhodný, čísla ale ukazují, že se zatím spíše nevyplácí. Remeši by hodně pomohlo, kdyby se probraly tři nejzkušenější opory: kapitán Aïssa Mandi i dvojice středových záložníků Antoine Dévaux - Prince Oniangué měli na podzim přinejlepším průměrnou formu. Pokud se jejich hra v klíčové fázi sezony nezlepší, bude to mít Remeš hodně těžké.

---

5 - Ani uznávaný trenér / kouzelník Jocelyn Gourvennec nedokáže dělat zázraky každý den. Jeho Guingamp byl vždy náchylný k výpadkům formy, ten aktuální je však alarmující - bretaňský klub prohrál před Vánocemi posledních pět ligových duelů, což znamená, že v tuto chvíli s sebou táhne nejhorší výsledkovou sérii z celé ligy. V prosinci Guingamp hned třikrát neuspěl proti přímé konkurenci: doma s Remeší prohrál 1:2, v Bordeaux 0:1 a v Montpellieru 1:2.

Nejlepší hráč podzimu: Nicolas Benezet

Po odchodech útočných opor Claudia Beauvueho a Christophe Mandanneho bylo životně důležité přivést do klubu novou svěží krev, což se částečně povedlo: Sloan Privat předváděl solidní výkony, skutečnou trefou do černého však bylo angažmá Nicolase Benezeta, který přišel ze sestoupivšího Évianu. Šikovný univerzál potvrdil, že umí hrát na obou krajích zálohy v Gourvennecově oblíbeném 4-4-2, stejně jako na podhrotu ve 4-2-3-1; napříč celým podzimem byl jasně nejnebezpečnějším hráčem EAG, což potvrdil i třemi brankami a jednou asistencí.

Klíčový moment podzimu: Vydařené babí léto

Objektivně řečeno není osmnáctá příčka vlastně žádným překvapením: Gourvennec umí z kádru vytáhnout velké věci, jenže málo platné, Guingamp má zkrátka příliš slabý tým. Dokud na hrotu zářilo duo zabijáků Beauvue - Mandanne, nebyly přirozené chyby archaického 4-4-2 tolik vidět; bez jejich prezence v soupeřově vápně je však z Guingampu čitelný tým, jehož jedinou skutečnou zbraní je ohromující síla charakteru. To není málo - bez ohledu na papírovou sílu kádru se bretaňští vždy na několik týdnů dokážou zvednout a pořádně zatápět pod kotlem. Na podzim se to povedlo mezi koncem srpna a začátkem října, kdy vyhráli čtyřikrát z šesti pokusů a zaváhali pouze proti PSG a Monaku (s nímž navíc remizovali 3:3). Díky této sérii se klub stále jakž takž drží ve hře.

Hodnocení za podzim:



Tip na konečné umístění: 15.

Na jaře bude životně nutné opět něco podobného zopakovat. Vzhledem k tomu, že Guingamp má na papíře nejslabší tým po obou korsických mužstvech, nezbývá než doufat v další nečekaný záblesk formy. Problémem může být motivace samotného Gourvenneca: tento stále mladý kouč už dávno prokázal svoje schopnosti a jeho brzký odchod do lepší destinace se jeví jako logický krok. Dokáže se charismatický lídr ještě jednou vzepřít předpokladům?

---

9 - Ačkoliv ve statistice spáchaných faulů i žlutých karet není Toulouse na špici, co se ostrých, 'červených' zákroků týče, nemá v lize konkurenci. Hráči ve fialových dresech se předčasně poroučeli ze hřiště hned v devíti (!) případech, což je alarmující číslo - druhé Bordeaux obdrželo červených kartonů pět. V průměru to znamená, že takřka každý druhý zápas dohrávali Les Violets v oslabení.

Nejlepší hráč podzimu: Jean-Daniel Akpa-Akpro

Ačkoliv je lákavé zmínit na tomto místě teprve šestnáctiletého Albana Lafonta, který v závěru podzimu razantně rozetnul spor mezi Maurem Goicoecheou a (již propuštěným) Ali Ahamadou o to, kdo si zaslouží místo mezi tyčemi (v tomto případě spíše 'kdo se méně ztrapní'), skutečnou oporou byl především Jean-Daniel Akpa-Akpro. Pubertální gólman byl možná nejvýraznější postavou závěrečného výsledkového zlepšení, reprezentant Pobřeží slonoviny Akpa však předvádí výborné výkony od prvního kola - což je o to obdivuhodnější, že právě on byl dlouho synonymem chybujícího, špatně bránícího beka. Arribagé jej proto přesunul na pravý střed zálohy ve svém 4-1-2-1-2, svěřil mu kapitánskou pásku, a Akpa od té doby hraje jako zvíře: nejenže má nejvíce odebraných míčů z celé ligy, navíc - coby solidní technik - přispěl i třemi asistencemi.

Klíčový moment podzimu: Remíza 2:2 s Remeší

Není pochyb o tom, že Toulouse v první čtvrtině sezony srazila vaz chabá koncentrace: během pouhých osmi kol poztráceli Les Violets z vedoucí pozice neskutečných šestnáct (!) bodů. Kdyby byl Arribagého tým lépe zvládal závěry zápasů, mohl v říjnu místo o záchranu hrát o poháry. Po této sérii už byla frustrace v kabině tak velká, že hráči prakticky prohrávali ještě před nástupem na hřiště. Největší ránu v tomto směru znamenal domácí zápas s Remeší v 5. kole - Toulouse bylo výrazně lepší, v poločase vedlo 2:0 a zdálo se, že utkání spěje k jasnému konci. Vyrovnávací gól hostujícího Frédérika Bulota těsně před koncem však uvrhl tým do hluboké deprese, která nakonec vyústila v sérii třinácti zápasů bez výhry. V poslední době se Toulouse zvedlo a z posledních pěti duelů prohrálo jediný, nabranou ztrátu však zatím smazat nedokázalo.

Hodnocení za podzim:



Tip na konečné umístění: 17.

Arribagému se podařilo přesvědčit fanoušky i vedení, že má jasnou filozofii a ví, co chce hrát; dosud to však nedokázal podpořit adekvátními výsledky. Vzhledem k jeho nezkušenosti a idealismu pochopitelný scénář, ale Toulouse je nyní v kritické situaci a musí urychleně začít vítězit. Jenže bude něčeho takového vůbec schopné, pokud největší útočný tahoun Wissam Ben Yedder skutečně odejde? Špatná efektivita je obrovským problémem Les Violets; sám Ben Yedder představoval na podzim zářný příklad, nicméně když klub konečně zabral, byl u toho. Martin Braithwaite ani Aleksandar Pešić jeho kvalit jednoduše nedosahují. V Óscaru Trejovi a mladém odchovanci Zinédine Machachovi má Arribagé po ruce hned dva šikovné playmakery; otázka zní - kdo z jejich práce bude těžit?

---

0 - Remízy v Rennes, s Lille nebo s Monakem nezakryjí fakt, že Troyes vytvořilo jeden ultimátní anti-rekord: Ještě žádný tým v novodobé historii Ligue 1, započaté rozšířením na 20 týmů v roce 2002, nepřezimoval bez jediné výhry na kontě. ESTAC se to letos povedlo. Díky osmi remízám sice dokázali vydolovat alespoň stejný počet bodů, což je v dějinách neřadí na úplné dno, to je ale opravdu slabá útěcha.

Nejlepší hráč podzimu: Jessy Pi

Nejhorší obavy fanoušků se naplnily: Benjamin Nivet už na prahu čtyřicítky v roli playmakera v Ligue 1 skutečně neobstojí. Troyes tak přišlo nejen o svého nejdůležitějšího hráče, ale také o talisman, který celý klub zosobňoval; Nivet a bývalý kouč Furlan jsou definicí ESTAC, tento úkol ale jednoduše nezvládli. Bez Nivetovy podpory se navíc trápil i talentovaný útočný tahoun Corentin Jean, takže role klíčového hráče nakonec připadla dalšímu mladíkovi hostujícímu z Monaka - Jessy Pi o sobě dal vědět už pod Claudiem Ranierim ve svém mateřském klubu, teprve letos se ale rozehrává do velké formy. Pi je klasický 'deep lying playmaker', bez něhož se žádná akce Troyes neobejde: pouze 22 hráčů zaznamenalo na podzim více dotyků s míčem, což je vzhledem k postavení mužstva úctyhodné číslo. Navíc se nebojí střílet, jak dokazují jeho dva góly. Pokud v Troyes něco fungovalo, byl to středový dvojblok: kreativní štírek Pi a nekompromisní řezník Thomas Ayasse, král vzdušného prostoru.

Klíčový moment podzimu: Předvánoční výbuch

Prakticky od září bylo jisté, že Troyes bude mít obrovské problémy. Klub z kraje Champagne rychle nabral drtivou ztrátu a už někdy v listopadu se záchrana přehoupla spíše do teoretické roviny. Vedení i fanoušci proto všechny naděje vkládali do prosincových bojů: po zápase s PSG čekala na Furlanovy muže série tří zápasů s přímou konkurencí, z nichž dostal zkušený stratég za úkol vydolovat sedm bodů. Tento cíl vyletěl do povětří hned domácí prohrou 0:3 s Toulouse, a následné remízy s Remeší (1:1) a Bastií (1:1) už situaci zachránit nemohly. Hned poté si Furlan sbalil svoje věci a přenechal klub nezkušenému Claude Robinovi.

Hodnocení za podzim:



Tip na konečné umístění: 20.

Matematická záchrana je sice stále možná, reálně však už Troyes nemá o co hrát. Bude zajímavé sledovat, jak k situaci přistoupí nový kouč; Furlan vsadil na dlouhodobou filozofii herní elegance a snahy o kreativitu, což sice fungovalo v Ligue 2, v tuhých záchranářských bojích nejvyšší soutěže se však tato taktika ukázala jako nejhorší možná. Troyes absolutně chyběla jakákoliv bojovnost: vyhráli nejméně hlaviček ze všech, spáchali druhý nejnižší počet faulů, jejich obrana propustila vůbec nejvíce střel, protože zadáci pod Furlanem nebyli zvyklí hrát 'na krev'. Tato sezona je odepsaná, na jaře se proto v Troyes bude řešit zejména otázka hlubší klubové identity.

---

Obrázky a statistické údaje pocházejí z databáze serveru Ligue1.com.