Přehledný průvodce největšími talenty letošního Sudamericana U20 (1/2)

Stejně jako v České republice probíhá i v Jižní Americe v tuto chvíli předsezonní příprava. Leden je ale v tamních zvyklostech vyhrazen kontinentálnímu mistrovství do 20 let, které zároveň slouží jako kvalifikace na světový šampionát juniorů. V článku si tak představíme ty nejzajímavější mladé hráče z každé zúčastněné země.

Turnaj, který začíná 23. ledna ve 22:00 středoevropského času zápasem Peru a Paraguaye, se měl konat původně v peruánské Arequipě, nicméně chaosem zmítaná země nakonec byla pořadatelství zbavena. Arequipa nebyla schopná zajistit minimální počet 3 vyhovujících stadionů pro pořádání turnaje, k čemuž se přidala ještě bouřlivá atmosféra v tamním fotbalovém svazu, která vyústila v zatčení prezidenta federace Agustína Lozana kvůli korupčním skandálům. A protože jde o Jižní Ameriku, kde mnohdy logika nepatří mezi základní kritéria výběru pořadatelů, byl turnaj přesunut do napůl zhroucené Venezuely.

Dvojité losování skupin kvůli změně pořadatele nakonec způsobilo paradox, kdy se hlavní favorité setkali ve skupině B, zatímco ve skupině A z tradičně silných týmů zůstala pouze Uruguay. Jednomu ze čtveřice Argentina, Brazílie, Ekvádor a Kolumbie tedy zbydou oči pro pláč už po základní skupině - z ní postupují pouze 3 týmy z 5. V následující finálové skupině ze 6 týmů postoupí 4 na světový šampionát, který bude v září a říjnu pořádat Chile (které tím pádem má zajištěný automatický postup).

V článku se zaměříme na nejzajímavější hráče z každého týmu, kteří mohou v budoucnu bavit fanoušky nejen na evropských trávnících. Tradičně silnou sestavu vezou Brazílie a Argentina, vážně ale turnaj berou také v Ekvádoru, který nominoval tři mladíky, kteří už oblékli i reprezentační dres A-týmu. Bez šance na zisk titulu není ani Uruguay, tradiční velmoc v mládežnickém fotbale, nebo konečně se zlepšující Paraguay. Začněme tedy hráči týmů představujících se ve skupině A.

Nejlepší výsledek pořadatelské země byl doposud 3. místo. Tradičně baseballová země ale v poslední dekádě zaznamenala i přes kritické ekonomické podmínky výrazný vzestup fotbalové kvality. Venezuela tak patří mezi širší okruh favoritů na postup na MS do 20 let. A to ještě nepřijel největší talent ročníku David Martínez.

Hlavním tahounem by měl být jednoznačně drobný ofenzivní záložník Kervin Andrade, který o svém talentu přesvědčuje v brazilské Fortaleze. Při výšce pouhých 163 cm dokáže při driblinku extrémně rychle měnit směr pohybu, čímž je pro obránce těžko čitelný. Pro potenciální přestup do Evropy jej ale nedostatečná výška bude s jistotou limitovat. Kromě velmi kvalitního driblinku je to ale hlavně přímočarost, kterou Andrade vyniká. Spousta Jihoameričanů není schopná své technické kvality využít na maximum a předvádí kličky v nevhodných prostorech. Andrade má tah na branku a když má možnost, pohotově zakončuje. Kvalitu zakončení samozřejmě ještě bude muset více zkvalitnit, Fortaleza v něm ale má klenot s potenciálním dalším zpeněžením.

Výhled venezuelského šikuly nicméně dost připomíná krajana Yefersona Sotelda, který se svými 158 cm patří možná mezi vůbec nejmenší profesionální fotbalisty na světě. Přesto je pro národní tým jedním z klíčových hráčů. Andradeho potenciál je podle mého názoru ještě o něco výš kvůli zmíněné přímočarosti. Soteldo to dotáhl "pouze" do nejlepších lig na americkém kontinentu. Kam kariéra zavede Kervina Andradeho, si musíme počkat.

Paraguay po úspěších na světové scéně na začátku 21. století zažila naopak úpadek v posledních letech. Její cesta trochu připomíná stav českého hokeje, a to i v současnosti. Paraguayi dorostla nová generace zajímavých fotbalistů kolem Diega Gómeze, která dokázala ovládnout (méně prestižní) Jihoamerické hry. Paraguay ale určitě nemá dost, protože současný kádr pro turnaj do 20 let čítá hned několik jmen, která zajímají skauty po celém světě.

Tím nejzajímavějším je Diego León, levý obránce, který v současné době jedná o přestupu do Manchesteru United. León je extrémně ofenzivním obráncem, který často působí spíš jako křídlo. Ve svých stále teprve 17 letech odehrál za mateřské Cerro Porteño 19 ligových zápasů a vstřelil 2 góly. León je nejen technicky velmi dobře vybavený, ale je také silný v osobních soubojích rameno na rameno. Když už nic jiného, tak by fanoušky Manchesteru United mohl potěšit právě alespoň podpis atleticky i technicky nadstandardně vybaveného levého beka.

Čestnou zmínku si zaslouží také ofenzivní hráči Paraguaye César Miño a Gabriel Aguayo. Zatímco Aguayo se profiluje spíš jako typické křídlo, Miño může hrát i na hrotu útoku, kde více než silové schopnosti uplatňuje nadstandardní rychlost. Paraguay každopádně bude patřit mezi týmy, které se vyplatí sledovat.

Peru zažívá značný úpadek na všech frontách a dá se říct, že fotbal je v tomto odrazem společnosti. O problémech fotbalové federace už byla zmínka v úvodu, A-tým se s největší pravděpodobností podruhé za sebou nekvalifikuje na MS a jako symbol odešel do fotbalového důchodu také legendární Paolo Guerrero.

Peru je momentálně žebříčkově nejslabším týmem kontinentu a sestava cestující do Venezuely nepatří mezi favority na postup. Jedno opravdu zajímavé jméno ale obsahuje. Je jím stále teprve čerstvě 17letý Maxloren Castro, křídelník tamní silné značky Sporting Cristal. Peruánci obecně nepatří mezi vysoké národy, což potvrzuje i 168 cm vysoký Castro. Ve 22 ligových zápasech má ale velmi slušnou bilanci 2+4. Castro je tak trochu křídlo ze staré školy - malý, rychlý, technicky zdatný a velmi zábavný na pohled. Zároveň se ale také nevyhýbá simulacím, což jeho talent trochu sráží. Zároveň intenzita, ve které se hraje peruánská liga, je velmi slabá a Castro by svůj talent ideálně potřeboval co nejdřív rozvíjet v zahraničí. Je tedy důležité se předvést na turnaji v dobrém světle.

Nejméně lidnatá země zóny CONMEBOL je druhým nejúspěšnějším účastníkem mládežnických kontinentálních turnajů a v současnosti je také úřadujícím světovým šampionem. Hráčská kvalita, jakou Uruguay každý rok produkuje, je fantastická. A současná generace není výjimkou.

Fanoušci Juventusu určitě zbystří při zmínce jména Alfonso Montero. Je to totiž syn slavného "řezníka" Paola Montera, jednoho z nejlepších a asi také nejobávanějších obránců své doby. Mladý Montero je o něco vyšší než svůj otec, minimálně dle klubové příslušnosti však jde v jeho šlépějích. Od roku 2023 totiž svůj talent rozvíjí v akademii Juventusu. Uruguayský střední obránce má na svůj věk slušný přehled, rozehrávku, sílu a také toho nejpovolanějšího kouče doma.

Největší hvězdou Uruguaye je ale útočník Joaquín Lavega, který má v 19 letech na kontě téměř 100 startů v domácí nejvyšší soutěži s bilancí 15+12. Slušné, že? Lavegu zdobí skvělá rychlost a technika, co jej ale dělá mezi mladými hráči výjimečným, jsou výborně načasované náběhy za obranu. Ač formálně levé křídlo, neztrácí se ani jako střední útočník. K tomu připočtěte neobvyklou vyspělost při řešení situací a máte hráče, který může být do pár let skutečnou světovou hvězdou.

Zatímco špičková křídla jsou v Uruguayi nedostatkovým zbožím, stopery a hroťáky vychovává jako na běžícím pásu. Důkazem budiž i Gonzalo Petit, který se čím dál častěji prosazuje do sestavy Nacionalu Montevideo. Ačkoli "petit" znamená francouzsky malý, Petit je více než 190 cm vysoký hroťák těžící zejména ze skvělého herního přehledu. Není tak přirozeně talentovaný při práci s míčem jako parťák Lavega, je ale radost sledovat jeho pohyb po hřišti a schopnost jak uvolnit své spoluhráče, tak akce i sám zakončit. Uruguay se zkrátka o svou fotbalovou budoucnost opravdu bát nemusí.

La Roja zažívá velmi nepříjemné období a média se předhání v tom, kdo za současný stav může. Počet Chilanů v nejlepších ligách stále klesá a mladí hráči to mají s prosazením stále těžší. Zároveň nejde říct, že by propad byl tak beznadějný jako u Peruánců. Chile stále produkuje solidní hráče a týmovým pojetím jsou schopní uspět. Český fanoušek se tak v Chile může zhlédnout, k čemuž může přispět i velmi podobná barevná kombinace národních týmů.

Nejvýraznější postavou současného výběru je hrotový útočník Damián Pizarro. Ten možná trochu uspěchal přestup do Udine, kde nedostává tolik prostoru, kolik by potřeboval. Stále ale jde o velmi zajímavého mladého fotbalistu kombinujícího sílu, dobrou techniku, solidní orientaci ve vápně a skvělou střelu ze střední vzdálenosti. Naopak mu trochu schází rychlost. To u hrotového útočníka ale nemusí být nepřekonatelný problém. Účast na juniorském šampionátu mu ale může při nepříliš vydařeném klubovém angažmá pomoct získat zpět uvadající entuziasmus a ukázat se svému klubu, že na prosazení v Evropě má.