Představujeme týmy Eura 2008 - skupina A

Evropský šampionát v Rakousku a Švýcarsku klepe na dveře a je tak nejvyšší čas představit si všech šestnáct zúčastněných mužstev. Jako první se na zelených trávnících představí týmy ze skupiny A a přednost proto dostávají Česká republika, Portugalsko, Turecko a domácí Švýcarsko...
HISTORIE

Československá fotbalová historie je hodně bohatá. Náš tým vtrhl na světovou scénu jako uragán a ve svém prvním mezistátním zápase v roce 1920 na olympijských hrách rozdrtil Jugoslávii 7:0. Na tomto turnaji se tým dostal až do finále, kde nastoupil proti Belgii, ale na protest proti rozhodčím jej ve 35. minutě opustil. Obrovského úspěchu pak Československo dosáhlo o 14 let později. Na světovém šampionátu se tehdy dostalo až do finále, v němž nakonec za přispění rozhodčích podlehlo domácí Itálii po prodloužení 1:2. Mužstvu tehdy šéfovali brankář František Plánička a nejlepší střelec šampionátu Oldřich Nejedlý. Dalšího obrovského úspěchu na světové scéně dosáhlo Československo v roce 1962, kdy pod vedením Josefa Masopusta podlehlo až ve finále Brazílii 1:3. Ještě o dva roky dříve si z mistrovství Evropy přivezli naši reprezentanti bronz. Zlatým písmem je však zapsán rok 1976. Parta okolo kapitána Antonína Panenky se totiž v Bělehradu stala mistrem Evropy. Ve finále se nám tehdy postavilo Německo a o vítězi rozhodovaly po remíze 2:2 až pokutové kopy. V páté sérii tehdy nedal Uli Hoeness a celé drama definitivně rozhodl svým "vršovickým dloubákem" Antonín Panenka.

A tým sbíral úspěchy i nadále. Z olympiády v Moskvě přivezl zlato a úspěšný rok 1980 završil ziskem bronzové medaile z evropského šampionátu. V následujících letech však českoslovenští reprezentanti nedokázali udržet vysoký standard. Opět se připomněli v roce 1990 na mistrovství světa v Itálii, s nímž se loučili ve čtvrtfinále prohrou s pozdějšími šampióny z Německa. Éra československého fotbalu skončila 1.1.1993. Tehdy se totiž Československo rozpadlo na dva celky – Českou republiku a Slovensko. Po neúspěšné kvalifikaci na MS 1994 se do mužstva ČR dostali talentovaní hráči jako Patrik Berger, Karel Poborský nebo Pavel Nedvěd a v kombinaci se zkušeností v podobě Miroslava Kadlece a dalších to byli právě oni, kdo se postaral o největší úspěch v historii české kopané.

Na Euro 1996 odjížděli naši reprezentanti v pozici outsidera. Ve skupině ale dokázali vyřadit sebevědomé Italy a Rusy a svou spanilou jízdu šampionátem zakončili až ve finále, kde je zastavili Němci. Česko sice tehdy brankou Patrika Bergra z pokutového kopu vedlo, jenomže střídající Oliver Bierhoff dokázal vyrovnat a v prodloužení poté strhnout vítězství na německou stranu. Česká republika následně postoupila i na ME do Nizozemska a Belgie (třetí místo ve skupině za Francií a Nizozemskem) a v roce 2004 o sobě dala hodně hlasitě vědět v Portugalsku. Český tým na Pyrenejském poloostrově jako jediný vyhrál všechny tři úvodní zápasy a již po výhře nad Nizozemskem slavil postup do čtvrtfinále. V tom se mu postavili Dánové, diváci viděli tři branky a všechny v síti severoevropského týmu. Semifinále znamenalo velká očekávání a zároveň obrovské zklamání, Řecko v normální hrací době ubránilo remízu 0:0, v prodloužení pak převzalo otěže zápasu a v poslední minutě prvního nastavení se hlavou trefil Dellas. Pravidlo "stříbrného gólu" našim již nedalo šanci na odpověď, sen se rozplynul a podle mnohých nejsympatičtější tým šampionátu bral jenom bronz.

Rok 2006 znamenal další velký úspěch v podobě historicky první účasti České republiky na mistrovství světa. Ve skupině s Itálií, USA a Ghanou si tým Karla Brücknera měl zajistit postup do osmifinále, o čemž snad nikdo nepochyboval po úvodním galapředstavení proti Spojeným státům. Tento zápas měl jednu velkou kaňku - zranění Jana Kollera. Reprezentace bez svého nejlepšího střelce selhala v duelu s Ghanou a v závěrečném zápase nestačila ani na Itálii. Německo tak opouštěla se sklopenými hlavami.

HVĚZDA TÝMU - Petr Čech

Petr Čech je jistotou a základním stavebním kamenem české reprezentace. Když si ho z Blšan vytáhla Sparta a zaplatila za něho 22 milionů korun, řada fanoušků jenom nechápavě kroutila hlavou, jenomže vytáhlý brankář všechny pochyby okamžitě rozptýlil, překonal rekord naší ligy v neprůstřelnosti a upoutal na sebe pozornost řady velkoklubů. Mladý brankář tehdy zvolil cestu přes francouzské Rennes a tato volba se ukázala jako velice správná. Čech ve Francii nezklamal a tou dobou nikoho nepřekvapilo, že z něho Chelsea udělala nejdražšího brankáře Premier League.

Čechovi je sice teprve 26 let, úspěchů ale již posbíral nespočet. Fanoušci a odborníci ho pravidelně řadí mezi nejlepší brankáře světa, s Chelsea dvakrát vyhrál Premier League, dostal se do ideální sestavy evropského šampionátu v Portugalsku, v roce 2002 dovedl lvíčata k titulu mistrů Evropy v kategorii do 21 let. A mohli bychom pokračovat. V domácím kvalifikačním duelu o ME 2008 s Německem nastoupil k padesátému reprezentačnímu startu, na půdě stejného týmu se pak poprvé stal kapitánem.

V uplynulé ligové sezoně se Čech nevyvaroval několika chyb, navíc ho brzdila zranění. To nejhorší ho potkalo v roce 2006, kdy mu Stephen Hunt z Readingu způsobil frakturu lebky a český brankář bude až do konce kariéry nosit ochrannou helmu.

IDEÁLNÍ SESTAVA: Čech - Grygera, Ujfaluši, Rozehnal, Jankulovski - Sionko, Plašil, Galásek, Matějovský, Polák - Koller.

TRENÉR – Karel Brückner

Skvělý filosof a stratég strávil většinu své aktivní i trenérské kariéry v Olomouci. Odtud se přesunul do Drnovic a později povýšil na post kouče reprezentace do 21 let. Prvního velkého úspěchu dosáhl na ME hraném na Slovensku, kde svůj tým dovedl až ke stříbrným medailím. Stačila pak neúspěšná kvalifikace na světový šampionát do Japonska a Jižní Koreje a Brückner opět povýšil, tentokráte na post trenéra A týmu. Do mužstva postupně zabudovával hráče z mládežnických reprezentací a výsledkem byla více než 20 zápasů trvající šňůra bez prohry. Důležitým krokem byl fakt, že Brückner brzy našel společnou řeč s největší hvězdou týmu Pavlem Nedvědem. Je přesně typem lodivoda, který se snaží dát svému mužstvu maximum. Často se dívá na videokazety s nahrávkami zápasů nejbližších protivníků a pro uklidnění poslouchá Mozarta.

Brückner se poslední dobou snaží vyvarovat experimentů a v nominaci dává přednost již vyzkoušeným hráčům, přesto mu nikdo nemůže upřít obrovský přínos a také úspěchy. Na ME v Portugalsku získal bronz a je prvním trenérem, jemuž se podařilo dostat Českou republiku na světový šampionát. Turnaj v Rakousku a Švýcarsku je jeho posledním, Brückner již před několika měsíci ohlásil plánovaný odchod.

KVALIFIKACE

Jako spolufavorit skupiny D začal český tým kvalifikaci na výbornou, výhrami nad Walesem, na Slovensku a se San Marinem, rok 2006 pak zakončil cenným bodem z Irska. První polovina roku 2007 už ale tak ideální nebyla. Přišla prohra s Německem, utrápené výhry nad Kyprem a San Marinem, remíza ve Walesu a hlavně nepřesvědčivé výkony. Na podzim tak českou reprezentaci čekal jeden z nejdůležitějších zápasů kvalifikace, doma s Irskem. Češi jej zvládli, vyhráli 1:0 a udělali rozhodující krok na šampionát. Ve zbývajících zápasech jim stačila jedna výhra a ta přišla nečekaně hned v dalším utkání - v Německu svěřenci trenéra Brücknera zvítězili pohodlně 3:0 a nejen že si zajistili postup, ale také se dostali do čela skupiny, kde už se díky výhrám nad Slovenskem a na Kypru v závěrečných zápasech udrželi.

PŘÍPRAVNÉ ZÁPASY

6.2.	Polsko - Česko	2:0
26.3.	Dánsko - Česko	1:1
27.5..	Česko - Litva	2:0
30.5.	Česko - Skotsko	3:1

HISTORIE

Založení fotbalového svazu se datuje do roku 1895 a Švýcarsko je tak jednou z prvních zemí mimo Britské ostrovy, kde byl svaz založen. Bedlivý pohled do historie nám ale prozradí, že fotbal se v zemi Helvétského kříže hrál mnohem dříve – již v 50. letech 19. století totiž mezi sebou soutěžili švýcarští a angličtí studenti. První oficiální zápas sehrála reprezentace 12.12.1905 a prohrála v něm s Francií 0:1. Švýcarsko patřilo od prvních let k fotbalovým mocnostem – na olympijských hrách 1924 získalo stříbro a na světových šampionátech v letech 1934, 1938 a 1954 dokráčelo až do čtvrtfinále. Podobně se mu ale nedařilo na těch evropských a trvalo dlouhých 36 let, než se švýcarská reprezentace konečně na jeden probojovala. Nedařilo se jí a za malou revoluci mohla nakonec poděkovat Uli Stielikemu a Royi Hodgsonovi, kteří měli velký podíl na tom, že se dostala na MS 1994. V této době úřadovali ve švýcarském dresu hráči jako Ciriaco Sforza, Stephane Chapuisat nebo Alain Sutter a především jejich výkony na hřišti pomohly týmu k postupu ze základní skupiny. Následoval evropský šampionát v Anglii, kde mužstvo nestačilo v první fázi turnaje na domácí a Nizozemce a poté přišla hluchá léta. Fotbalisté ze země čokolády, bank a hodinek se na velkou akci podívali až v roce 2004 a nechyběli ani na MS o dva roky později. Na oba turnaje je dovedl trenér Jakob Kuhn.

HVĚZDA TÝMU – Tranquillo Barnetta

Jeho start na turnaji sice byl jednu chvíli ohrožen, 23letý záložník se však stihl zotavit a bude prohánět české, portugalské a turecké obrany. Barnetta byl právem považován za jeden z největších talentů švýcarské kopané, tamní nejvyšší soutěž začal v dresu St. Gallenu hrát pravidelně již v sedmnácti letech, v roce 2002 přispěl k triumfu švýcarské sedmnáctky na mistrovství Evropy a o dva roky později se na poslední chvíli dostal do nominace pro ME v Portugalsku. Další odměnou byl přestup do Leverkusenu.

Barnettu následně nepřibrzdilo ani vážné zranění kolena a na světovém šampionátu v Německu byl jedním z nejlepších mladých hráčů. V utkání s Togem přispěl svou premiérovou trefou k výhře2:0, vysvědčení si ovšem lehce pokazil v osmifinálovém penaltovém rozstřelu. Soupeřem byla Ukrajina, Barnetta selhal a Švýcaři jeli domů.

Záložník Leverkusenu je již ve svých 23 letech jednou z klíčových postav reprezentace a právě na jeho schopnosti bude trenér Kuhn hodně spoléhat.

IDEÁLNÍ SESTAVA: Benaglio - Magnin, Senderos, Müller, Degen - Barnetta, Inler, Fernandes, Cygax (Yakin) - Frei, Streller.

TRENÉR – Jakob Kuhn

Poslední dny u kormidla reprezentace před sebou má Jakob Kuhn. "Své ženě jsem slíbil, že po evropském šampionátu skončím," oznámil muž, jehož v létě nahradí Ottmar Hitzfeld.

Kuhn dlouho působil u mládežnických týmů, v roce 2001 pak povýšil k reprezentačnímu áčku a tým dovedl jak na evropský šampionát do Portugalska, tak i na setkání nejlepších reprezentací světa v Německu. K tomu mu pomohla i důvěra v dravé mládí.

Kuhn je jedním z trenérů, který toho hodně dokázal i na hřišti. V dresu FC Curych nastoupil k více než 500 zápasům, získal šest titulů a pětkrát triumfoval v domácím poháru. Dres švýcarské reprezentace oblékl v 63 případech, dvakrát si pak zahrál semifinále PMEZ (1962/1963 proti Realu Madrid a 1976/1977 proti Liverpolu).

KVALIFIKACE

Švýcarsko jako jeden z hostitelů turnaje kvalifikaci hrát nemusel.

PŘÍPRAVNÉ ZÁPASY

6.2.	Anglie - Švýcarsko	2:1
26.3.	Švýcarsko - Německo	0:4
24.5..	Švýcarsko - Slovensko	2:0
30.5.	Švýcarsko - Lichtenštejnsko	3:0

HISTORIE

Asi tak, jako Holandsko, i Portugalsko si začalo získávat dobré jméno ve světě fotbalu, ač nepatří počtem obyvatel mezi velikány. Právě naopak, je to trpaslík. První zápas se hrál v Portugalsku v roce 1888. Ale trvalo to až do roku 1914, kdy konečně vznikla fotbalová federace. V roce 1921 to pak byl první mezistátní zápas a hned prohra se sousedním Španělskem (1:3). V roce 1923 přišel vstup do FIFA a rok 1928 znamenal postup do čtvrtfinále na OH. Trvalo to ale 30 roků, než se začalo o Portugalsku mluvit. Snad jen v roce 1950 se svět podivil rozhodnutí odmítnout nabídku na start na MS v Brazílii, když bylo vyřazeno, od stolu, Turecko. Až na konci padesátých let se objevila Benfica a s ní Eusebio. Byl to právě on, kdo na MS 1966, hraném v Anglii, dal 9 branek, stal se králem střelců, obrátil nepříznivý vývoj zápasu s Korejskou LDR, když sám dal 4 branky. Třetí místo je historickým úspěchem, jako jmenování Eusebia nejlepším fotbalistou Evropy o rok později.

Až v osmdesátých letech se podařilo trochu přiblížit tomuto zlatému období portugalského fotbalu, nové generaci na čele s Neném a Ruiem Jordãem, a především geniálním Paolo Futrem. Hned první start na ME v roce 1984 znamenal postup do semifinále, kde v nezapomenutelném zápase podlehli Portugalci 2:3 domácí Francii. MS 1986 v Mexiku pak bylo zklamáním. Sice tu byla výhra nad Anglií 1:0, ale brankář Manuel Bento si zlomil nohu a bez něj to nešlo. Prohry s Polskem a Marokem znamenaly návrat domů. Luís Figo, Fernando Couto a Rui Costa pak patří k dalšímu období úspěchů. Zlaté medaile z MS juniorů v letech 1989 a 1991 jsou toho dokladem. Bohužel ani tato generace vynikajících fotbalistů nedokázala naplnit očekávání a Portugalsko na svůj den stále čeká. Nedočkalo se na MS v Asii, na domácím evropském šampionátu, kde skončilo druhé a poslední krok neudělalo ani na MS v Německu. V semifinále tehdy Portugalci prohráli s Francií, zápas o třetí místo s Německem pro ně již velkou motivaci neznamenal.

HVĚZDA TÝMU – Cristiano Ronaldo

Na žádného jiného hráče nebude na turnaji upřena taková pozornost, jako na Cristiana Ronalda. Záložník Manchesteru United byl dvakrát po sobě zvolen nejlepším hráčem anglické Premier League, řada odborníků a fanoušků ho považuje za vůbec nejlepšího hráče současnosti a pokud si formu udrží i ve druhé polovině roku 2008, není pochyb, komu France Football udělí Zlatý míč.

Ronaldovým rodištěm se stala Madeira a po svém přestupu do Sportingu se v lisabonském klubu ihned uvedl dvěma brankami. Zlomovým pro jeho další kariéru byl zápas s Manchesterem United. "Nemohli jsme bez něho odjet, museli jsme ho získat," říkal tehdy manažer Red Devils Sir Alex Ferguson. Ronaldo na Old Trafford dostal dres s číslem sedm, hned při své premiéře bavil diváky a s každým zápasem se zlepšoval.

Za výkony na ME 2004 byl zvolen do ideálního týmu šampionátu, k postupu na MS 2006 přispěl sedmi brankami a měl i podíl na úspěšném tažení Portugalska do semifinále. V loňské sezoně se stal nejlepším hráčem Premier League v očích novinářů i hráčů, podobný kousek zopakoval letos. Ronaldo dal 31 ligových a celkem 42 soutěžních branek a byl hlavním tahounem Manchesteru United na cestě za triumfy v Premier League a Lize mistrů.

IDEÁLNÍ SESTAVA: Ricardo - (zleva) Ferreira (Ribeiro), Pepe, Carvalho, Bosingwa - Deco, Petit, Moutinho - Ronaldo, Gomes, Simao.

TRENÉR – Luiz Felipe Scolari
v Jako hráč nic moc. Jako trenér třída. Od roku 1982, většinu času v Brazílii. Největšího úspěchu dosáhl Luis Felipe Scolari v roce 1995, když s Grêmiem vyhrává Pohár osvoboditelů, což je americká obdoba evropské LM. Zisk tohoto poháru zopakoval o 4 roky později s Palmeiras. To mu pomohlo ke jmenování trenérem reprezentace Brazílie, která si vytrpěla své v kvalifikaci, aby pak na samotném MS 2002 získala pátý titul mistra světa. "Přišel jsem trénovat Portugalsko, jeho národní celek, proto, abych splnil sen každého z vás. Dostat se do finále Eura 2004." To byla Scolariho slova v den příjezdu do této země. Jak to tenkrát dopadlo? Scolari svůj slib splnil, Portugalsko skončilo druhé.

Se stříbrem z domácího turnaje se Portugalci pod vedením Scolariho vydali dobývat svět a dlouho se jim to dařilo. Na setkání nejlepších týmů světa vyhráli všechny zápasy základní skupiny, následně vyřadili Nizozemsko a Anglii a narazili až v semifinále. Přesto si Scolari na své konto připsal další úspěch, v Rakousku a Švýcarsku by nyní rád konečně udělal i ten poslední krok a s reprezentací se rozloučil zlatými medailemi.

KVALIFIKACE

Skupina A byla jednou z nejvyrovnanějších v celé kvalifikaci. Portugalci sice měli být hlavními adepty na postup, ale zajistit si jej dokázali až v posledním kole. Hned první zápas napověděl, že to nebudou mít jednoduché, z Finska si přivezli jen bod. Ve třetím utkání Portugalsko utrpělo jedinou kvalifikační porážku, s pozdějším vítězem skupiny Polskem, mimo to ale přišla řada nerozhodných výsledků - oba zápasy se Srbskem, doma s Polskem, nepříjemným překvapením byla remíza 1:1 v Arménii. Třemi výhrami v řadě proti outsiderům se Portugalci přece jen dostali na koně a přišel tak rozhodující zápas doma s Finskem. Portugalsku stačila remíza, ale na tu hrát nechtělo, celý zápas soupeře tlačilo. Gól sice nepřišel, Finové se ale také nijak nepředvedli a výsledek 0:0 poslal na Euro favorita.

PŘÍPRAVNÉ ZÁPASY

6.2.	Itálie - Portugalsko	3:1
26.3.	Portugalsko - Řecko	1:2
31.5..	Portugalsko - Gruzie	2:0

HISTORIE

Turecká fotbalová federace byla zřízena jako jedna z posledních v dubnu 1923, hned téhož roku si však Turci odbyli svou premiéru na mezinárodní scéně a byla z toho remíza s Rumunskem 2:2. Geograficky spadá Turecko ještě do Asie, od roku 1962 však hraje evropskou kvalifikaci. Do té doby neměla tato muslimská země příliš problémů s probojováním se na světové šampionáty, na druhou stranu neměla tu možnost se podívat na turnaje pořádané jen pro Evropany. V roce 1950 se Turci poprvé ve své historii kvalifikovali na mistrovství světa, pro jistotu jim ale radost zmařily zemí zmítající finanční problémy, kvůli nimž se nemohli samotného turnaje nakonec zúčastnit. O čtyři roky později už to hráčům Turecka vyšlo a na šampionátu si zahráli. Ve své základní skupině však skončili až na třetí nepostupové příčce, přičemž si sice připsali historicky nejvyšší výhru (kterou pak později zopakovali proti San Marinu, dříve už takto porazili Sýrii) 7:0 nad Koreou, na druhou stranu je ale zase deklasovali Němci v poměru 2:7.

Příští léta byla pro Turky dosti hubená, dlouhou dobu se nemohli dostat na velký světový či evropský turnaj. Až na desátý pokus to Turkům vyšlo na evropské scéně a roku 1996 tak okusili atmosféru anglického Eura. Tento šampionát však skončil pro hrdý národ blamáží v podobě tří proher v základní skupině. Částečně si tak Turecko spravilo chuť na příštím mistrovství Evropy v Belgii a Holandsku, kde už alespoň postoupilo ze skupiny, pak však ztroskotalo na Portugalcích. I takový malý úspěch však předznamenal nástup zlaté éry turecké kopané. Za další dva roky totiž Turci šokovali širou fotbalovou veřejnost, když na asijském světovém šampionátu urvali bronzové medaile. Nutno sice uznat, že jim výrazně k postupu do semifinále pomohl i příznivý pavouk, když na své cestě potkali ještě vcelku přijatelné soupeře v Japonsku a Senegalu. Brazílie už však byla nad turecké síly, přesto ještě Turci zvládli zmobilizovat své síly a v boji o třetí příčku v krásném zápase přemoci po Japonsku další domácí tým – Jižní Koreu.

V tuto chvíli disponuje Turecko vcelku citlivě vyváženým kádrem. Ve 23členné nominaci na nadcházející šampionát však figurují už jen dvě jména, pamatující celá ona zlatá léta tureckého fotbalu. Ta zní: Emre Asik a Rustu Recber, jinak si už Turecko prošlo, dá se říct, kompletně generační obměnou. V týmu ještě zůstává Ayhan Akman, jenž si zahrál na ME 2000, nebo Nihat Kahveci či Emre Belozoglu, ti zase odjížděli roku 2002 na světový šampionát. Zato takoví Kazim Kazim, Mehmet Topal či Emre Güngör, to jsou jen tak namátkou neprověřená jména v kádru Turecka pro Euro 2008.

HVĚZDA TÝMU - EMRE BELOZOGLU

Ukázkový dispečer, to je Emre. Fotbalista Newcastlu, jenž ale v létě vymění Anglii za Fenerbahce (přestože ho pro velkou kopanou vychoval konkurenční Galatasaray), vybojuje ve středu pole mnoho míčů, které pak navíc neomylně rozděluje spoluhráčům. Neskonalá pracovitost mu také vynesla pozici kapitána národního mužstva. Umí perfektně vystřelit z dálky a dobře zahraje i na levém kraji záložní řady. Tam také rozjížděl svou velkou fotbalovou kariéru v Interu Milán, až postupem času se v Newcastlu vypracoval též ve výtečného středového hráče. Býval to talent k pohledání, už jako dvacetiletý poprvé nakoukl do reprezentace, pak ho však čím dál tím častěji začala srážet k zemi zranění. Nebýt jich, možná tento štírek krom turecké reprezentace táhne i nějaký evropský velkoklub.

IDEÁLNÍ SESTAVA: (4-4-2): Rustu – (zleva) Balta, Asik, Cetin, Sabri – Turan, Aurelio, Emre, Kazim – Tuncay, Nihat

TRENÉR - Fatih Terim

Je to dost možná nejlepší trenér, kterého kdy Turecko darovalo světu. Kromě domoviny si zkusil angažmá i u věhlasných italských klubů, jakými jsou AC Milán a Fiorentina. Proslavil se zejména impozantním umem namotivovat své svěřence a vtisknout jim agresivní, nátlakový styl hry. Hovoří za něj i výsledky – již potřetí za sebou zvládl projít úspěšně kvalifikací.

Po dvouletém angažmá u Galatasaraye v letech 2002-04, v jehož barvách odehrál přes 300 utkání a jako hráč tohoto istanbulského celku nakoukl i do reprezentace, za kterou odehrál více jak 50 zápasů, si dal Terim na rok od trénování pauzu, aby se poté vrátil ještě silnější. V kvalifikaci sice Turci nepřekypovali zrovna jistotou, to lze říct leda o Řecích, přesto skalp právě obhájců triumfu v podobě venkovní výhry 4:1 se cení. Každopádně Terim se o postup Turků na závěrečný turnaj zasloužil velkou měrou, když předposlední klíčové utkání s Norskem, ve kterém nesmělo Turecko prohrát, zvládl geniálně po taktické stránce – hráči ze země půlměsíce zvládli otočit stav utkání z 0:1 na 2:1 a po výhře nad Bosnou a Hercegovinou v příštím, posledním kole, slavili postup.

Fatih Terim vedl tureckou reprezentaci již dříve v letech 1993-96 a dostal ji na evropský šampionát v Anglii. Tam Turci prohráli vše, co se dalo, a přestože i jen účast na tomto turnaji byla velkým úspěchem pro celou zem, Terim se z pozice hlavního kouče poroučel.

KVALIFIKACE

Turecká kvalifikace byla jako na houpačce. První čtyři zápasy znamenaly čtyři výhry, hlavně ta poslední, 4:1 na hřišti velkých rivalů Řeků hodně potěšila. Další tři utkání ale přinesly jen dva body - první za remízu s Norskem, následovala porážka v Bosně a poté opět jen bod z Malty. Další ztráta přišla v Moldavsku a když Turci v polovině října doma podlehli Řekům, kteří si tím zajistili postup, znamenalo to velkou komplikaci. Turecko pak ale zvládlo klíčový zápas v Norsku, kde vyhrálo 2:1, a když v posledním duelu zdolalo Bosnu, mohlo slavit postup, o jediný bod před Nory...

PŘÍPRAVNÉ ZÁPASY

6.2.	Turecko - Švédsko	0:0
26.3.	Bělorusko - Turecko	2:2
20.5.	Turecko - Slovensko	1:0
25.5.	Turecko - Uruguay	2:3
29.5.	Finsko - Turecko	0:2