Představení účastníků MS - Korejská republika

Poosmé v řadě se na světový šampionát probojovali reprezentanti Korejské republiky. Taegukovi válečníci do Brazílie zajíždějí dva roky po senzačním bronzu z Olympijských her v Londýně, tady by však ještě na jádro výběru mohlo být přeci jen trochu brzy.

Historie

Z historického hlediska je Korejská republika nejčastějším asijským účastníkem mistrovství světa. Loni si vybojovala už v pořadí devátou letenku na závěrečný turnaj, přičemž na něj nepřetržitě postupuje už bezmála 30 let. To je ale pořád ještě veskrze nedávná minulost, o něco dřív to s Korejci tak slavné nebylo. Ačkoli si hned v 50. letech začali na asijském kontinentu získávat velké renomé a v letech 1956, respektive 1960 ovládli Asijský pohár, celičký svět o jejich umění dlouho nic moc nevěděl.

Šíření asijské kopané do všech koutů světa příliš nenapomohlo ani korejské epizodní vystoupení na švýcarském šampionátu roku 1954. Tam se Taegukovi válečníci vypravili jako teprve druzí asijští zástupci v pořadí (a ruku na srdce, ve Francii roku 1938 za dnešní Indonésii promlouvali spíš nizozemští kolonizátoři), aby v obou duelech utržili ošklivé debakly - 0:9 s Maďarskem, 0:7 od Turků - a pak jim šlo jen o to, co nejrychleji z Evropy vypadnout. Docela přirozené faktory jako dlouhý let, nezkušenost a stále ještě zanedbatelná kvalita asijské kopané tehdy stály za korejským krachem.

Dnes už si ovšem podobný výsledek těžko dovedeme představit. Korejci během příštích 30 let jakž takž "uzráli" a po dvou stříbrech z Asijského poháru (1972, 1980) si už v Mexiku roku 1986 ostudu neudělali. Se ctí vyvázli z duelu s Argentinou, bod uhráli proti Bulharům a jen těsně podlehli Italům. Na chlup stejně si pak vedli i o 12 let později ve Francii, když ještě o něco lépe dopadli předtím ve Spojených státech.

Za opravdu nevyvedený šampionát mohou Korejci pokládat snad jen ten italský (1990), na němž ve skupině třikrát prohráli a vsítili jen jedinou branku. Svou první výhru na největším mezinárodním turnaji planety Jižní Korea oslavila až doma, roku 2002, a hned z toho byl boom nevídaných rozměrů.

Ještě dnes se sice evropským - zejména těm italským a španělským - fanouškům chce při vzpomínkách na asijské MS zvracet na tamější výkony rozhodčích, samotným Korejcům již ovšem účast v semifinále nikdo neodpáře. Navíc alespoň na vyhrané skupině a skalpování Portugalců neměli muži s píšťalkou žádný donebevolající podíl. Červené karty pro Joãa Pinta a Beta byly přeci zcela oprávněné.

Na předposledním mistrovství už Korejci de facto nemohli překvapit, přesto remíza s pozdějšími vicemistry z Francie leckoho zaskočila. Před čtyřmi lety potom přišel historicky druhý postup do osmifinále a tam sympatický výkon proti Uruguayi (1:2).

Kvalifikace

Vedle Austrálie je Jihokorejský výběr druhým asijským vyslancem, který je o něco hůře čitelný, neboť rozhodující kvalifikační zápasy absolvoval pod vedením jiného trenéra. Případ Socceroos je však přeci jen jinačí - od nich byl Holger Osieck odvolán, zde šlo spíše o dostání prvotního slibu.

Choi Kang-hee dlouho odolával vábení reprezentačního týmu, až nakonec svolil, že tým provede alespoň čtvrtou fázi kvalifikačního cyklu, a potom rezignuje, aby se mohl vrátit ke svému Jeonbuku. Což se přesně stalo.

Vedení korejského svazu navíc s Choiovým výsledky nemohlo být úplně spokojeno, takže se po ustání kvalifikačních bojů ještě rádo obrátilo na Hong Myung-ba. Zatímco minule Taegukovi válečníci prošli oběma koly s pár ztrátami, ale zato neporaženi, tentokrát padli hned dvakrát a do baráže nemuseli jen díky o chlup příznivějšímu skóre v porovnání s Uzbekistánem.

Na koho se zaměřit: Koo Ja-cheol (Mainz)

Je to vpravdě pořádný skok. Do prvních dvou světových šampionátů nového tisíciletí Korejce s páskou na rukávech vedli dva stovkaři, Hong Myung-bo a Lee Won-jae; posledně to pak byl Park Ji-sung, který se na stejnou metu chystal dosáhnout ihned záhy. Všichni jmenovaní už za sebou měli nejméně jedno mistrovství světa.

Tentokrát bude jihokorejské reprezentanty na brazilské pažity přivádět 25letý turnajový debutant Koo Ja-cheol, jenž poprvé vyletěl teprve tři roky zpátky na Asijském poháru...

... zato ale jakým způsobem! Nejlepší nahrávač korejské nejvyšší soutěže ročníku 2010 vlastně na onom Asijském poháru původně ani neměl startovat - nominován byl nejdříve pouze jako náhradník a cestu do Kataru mu vydláždilo až zranění Park Chu-younga (kterého kuriózně vystřídal v roli kapitána nároďáku). Koo Ja-cheol si však ze zvláštních okolností nic moc nedělal a jedinečnou šanci takříkajíc chytnul za pačesy.

Cho Kwang-rae mu svěřil volnou pozici na levé straně trojlístku ofenzivních záložníků a on výrazněji polevil akorát v prohraném semifinále s Japonci. Úchvatný přehled i klid v koncovce mu vynesl hned pět gólů a titul nejlepšího střelce mistrovství. Označení "kometa roku" se pro něj tehdy zdálo být ještě nedostačujícím popiskem.

Jak se všeobecně čekalo, jen pár dnů po skončení Asijského poháru se ozvali nápadníci z Evropy a Koo Ja-cheol se ještě v zimním termínu stěhoval do Wolfsburgu. Od té doby už bohužel spíš stagnuje, než že by se někam posouval. Německé celky si jej celou dobu přehazují jako horký brambor (teď zkouší štěstí už ve třetím) a to se chtě nechtě muselo projevit rovněž na jeho pozici v národním týmu. Z osmi zápasů čtvrté fáze kvalifikace se ho týkaly všehovšudy tři.

Světový šampionát má však z jeho pohledu zase být o něčem úplně jiném. Trable na klubové úrovni sice neskončily ani přesunem do Mainzu, tím rozhodujícím faktorem by teď nicméně měla být osoba kouče Hong Myung-ba.

Tomu už Koo Ja-cheol dělal kapitána na MS dvacítek před pěti lety (kde Korejci opět po 18 letech udělali čtvrtfinále), aby posléze navázal na Asijských hrách (2010) a zejména předloni v Londýně na Olympijských hrách, kde byl spolu se svým nejlepším kamarádem Ki Sung-yuengem znovu tím důležitým maršálem, který Korejce pomohl nasměrovat za parádním bronzem.

Pokud se Hong Myung-bo po domácím mistrovství světa rozloučil s národním týmem po odkroucení rekordních 136 reprezentačních startů, o rovnou stovku zápasů chudší Koo Ja-cheol nyní pod jeho dohledem bude s tou samou páskou v Brazílii skládat fotbalovou maturitu. Bude to i v takovém gardu fungovat? V zájmu celého jihokorejského národa by určitě mělo...

Trenér: Hong Myung-bo

Z korejského kádru pro mistrovství světa 2002 si evropský fanoušek ještě dnes spolehlivě vybaví minimálně tři jména: všeobecně nejpopulárnějšího Park Ji-sunga, osmifinálového hrdinu Ahn Jung-hwana a jistého zadáka s příkladným držením těla a neobvyklým číslem 20.

Ten se samozřejmě jmenoval Hong Myung-bo a coby korejský kapitán byl nakonec zvolen třetím nejlepším hráčem domácího šampionátu. Při své čtvrté účasti na MS se tedy ve svých 33 letech definitivně stal nejlepším asijským stoperem historie...

Když Hong Myung-bo mimořádnou akci krátce po jejím skončení bilancoval, interview se nemohlo obejít bez otázky, co považuje za nejsilnější moment turnaje. Všichni přitom zřejmě čekali na jeho rozhodující penaltu proti Španělům, která Jihokorejce poslala do bojů o medaile; elegantní obránce ovšem raději upřednostnil kolektivní úspěch.

Nejvíc pro něj znamenalo úvodní vystoupení před vlastními diváky proti Polákům, které jeho zemi přineslo historicky první výhru na největší mezinárodní scéně. Což vlastně dokonale vystihuje jeho osobnostností profil i z něho vyplývající trenérskou filozofii.

Pro Honga je totiž naprosto zásadní harmonická atmosféra v kabině; své svěřence potřebuje především důvěrně znát a vždy tak vědět, co od nich může očekávat. To vysvětluje mimo jiné skutečnost, že do Brazílie bere hned 12 úspěšných olympioniků z Londýna a původně ještě dva další borce, kteří se s ním dříve potkali v mládežnických výběrech (Kim Jin-su se potom bohužel zranil).

Jakmile také do rodné krajiny na celkově devátý a svůj první pokus přivezl z dějiště Olympijských her medaili, okamžitě si ho pozvali do útrob Korejské univerzity, aby studentům udělil lekci o tom, co z člověka dělá kvalitního lídra. A nikdo si přitom nedovolil byť jen chvíli pochybovat nad tím, že s ohledem na takové téma v Koreji není povolanější osoby.

Rodák ze Soulu mluvil se správným zápalem a přesvědčením velkého humanisty, přičemž například uvedl, že zatímco během tréninků a utkání chce mít kontrolu nad každičkým detailem, mimo kolbiště už hráče nijak nepronásleduje a maximálně respektuje jejich soukromí.

Na své první tiskovce v roli hlavního kouče korejského nároďáku pro změnu Hong Myung-bo připomněl své motto, které zní "Jeden tým, jeden duch, jeden cíl", a okamžitě slíbil "návrat k základním korejským hodnotám". To druhé může znít zvláště - zejména pokud uvážíme, že Jižní Koreu cizinec naposledy vedl roku 2007, a sám Hong Myung-bo se hodně inspiroval v nizozemské trenérské škole (menší trenérské štace si odbyl po boku Hiddinka i Verbeeka) -, avšak o čistě populistický výrok tak úplně nešlo.

Choi Kang-hee totiž Korejcům ordinoval dosti zvláštní styl založený na silové hře, dlouhých nákopech a vytrvalém presinku, což Taegukovým válečníkům - docela přirozeně - příliš nesvědčilo. Pod Hongem se už ale vrací k osvědčené klasice: rychlým brejkům a nápaditým pozemním kombinacím, které mnohem lépe odrážejí technickou zdatnost většiny kádru.

Celý národ se teď proto vesměs shodne na tom, že Korejci mohou v Brazílii pod Hongovým vedením uspět spíše, než by bývali pod tím Choiovým. Zároveň se ale leckdo obává, že charismatický rekordman v počtu reprezentačních startů nastoupil docela dobře sebevražednou misi...

Ano, všichni v něm už dávno před pověšením kopaček na hřebík viděli budoucího trenéra; dokonce snad i rovnou jednoho z příštích lodivodů národního týmu. Jenže načasování jistě mohlo být lepší. Upsat se korejské reprezentaci doslova pár měsíců před vypuknutím MS, zrovna když má do šampionátu vstupovat jakožto nejníže postavený tým na žebříčku FIFA, a to přitom v pouhých 45 letech, kdy máte vše před sebou... to zní jako vážná hrozba pro vaši kariéru jako celek. (A oba přípravné zápasy tomu nasvědčují.)

Na druhou stranu stále platí to, co už jsme si řekli: pokud z nějaké party hráčů může Hong Myung-bo vytlouci pověstné maximum, ba ještě něco navíc, je to právě tahle. A že se konkrétně jeho "korejští synové" pro jednu bezvýznamnou prohru s Ghanou (0:4) nijak nesesypou, to se pak zdá být téměř jisté...

Přednosti

Korejci se dále budou moci spoléhat na své tradiční atributy: nezměrnou energii, vířivý pohyb a šikovnost velkého množství hráčů. Ki Sung-Yueng má dispečerské kvality světových parametrů a obvykle velmi spolehlivě podpírá talentem obdařené ofenzivní hráče typu Lee Chung-younga, Koo Ja-cheola, Son Heung-mina nebo Park Chu-younga.

Již zmíněná jednota a sehranost kádru je pak vzhledem k různorodému ukotvení (navrch) tak mladých hráčů něčím naprosto unikátním, a možná hlavně z těchto atributů budou chtít Korejci v Brazílii těžit nejvíce.

Slabiny

Jižní Korea disponuje podobnou zásobárnou ofenzivního talentu jako Japonsko; jejím problémem je však takřka nulová herní praxe mnoha nadaných hráčů zrovna v této klíčové fázi čtyřletky. Park Chu-young, Koo Ja-cheol a Ji Dong-won na jaře dohromady posbírali všehovšudy devět startů v základu, a to je opravdu zoufalé množství.

Další potenciální zdroj problémů potom můžeme najít v defenzivní složce týmu. Role pravého beka se po ikonickém Cha Du-rim ujal Lee Yong a (přinejmenším) od té chvíle tento post platí za stabilní Achillovou patu korejského výběru. Brankář Jung Sung-Ryong pak naposledy podržel na Asijském poháru 2011, což už je nějaká minulost.

Předpokládaná sestava: Jung Sung-ryong - Lee Yong, Hong Jeong-ho, Kim Young-gwon, Yun Suk-young (Park Joo-ho) - Ki Sung-yueng, Han Kook-young - Son Heung-min, Koo Ja-cheol, Lee Chung-young - Park Chu-young (Ji Dong-won)