Představení účastníků MS 2018 - Německo

Obhájci mistrovského titulu. Tým, který od roku 2006 každé dva roky vozí z velkého turnaje medaili. A taky aktéři jednoho už trochu zprofanovaného výroku někdejšího fotbalisty, dnes televizního moderátora a závisláka na sociálních sítích.

Němci možná v tipech odborníků či sázkařů nejsou řazeni na první místo. Přece jen, Francie nebo Španělsko mají možná tým hvězdnější a Brazílie je zase vzhledem k dlouhému čekání na cenný kov z MS na velký turnaj více nabuzená. Myslet si ale, že se s úřadujícími šampiony nedá počítat, by byl velký omyl.

Jasně hovoří neskutečná kvalifikační jízda, široký kádr plný kvalitních hráčů téměř na všech postech a zkušený trenér Jogi Löw. Otazníky naopak vyvolává situace v brankovišti (bude Neuer fit?) a souhra ofenzivních řad (bude Reus ve formě? Je skutečně správným krokem absence Saného po jeho parádní sezoně v Citizens?). Tak či tak, Němci patří k favoritům tohoto šampionátu.


K Němcům toho není třeba z historického pohledu moc povídat. Je to jedna z nejúspěšnějších reprezentací, čtyřnásobný světový šampion, který zatím poslední titul získal právě před čtyřmi lety v Brazílii. Tímhle triumfem dohnali svěřenci Jogiho Löwa v celkové tabulce druhou Itálii, na první Kanárky jim však ještě jeden triumf chybí. Jako honbu za pátým titulem ostatně Němci i celou cestu na šampionát pojali, viz slogan Best NeVer Rest na týmovém merchandisingu i autobusu, s příznačně velkým V uprostřed, symbolizujícím pětku.

A zatímco třeba výhra na MS v roce 1990 dodnes budí diskuse (a Argentinci v čele s Maradonou by asi nejradši rozhodčího za pár zápasových rozhodnutí prokleli), před čtyřmi lety se tak nějak celý fotbalový svět shodl na tom, že si Nationalelf dokráčela k titulu světových šampionů oprávněně. Němci hráli celý turnaj skvělý fotbal, vyprášili Portugalce, pak ukázali charakter v těžkém souboji s Alžírskem, ve čtvrtfinále přechytračili Francouze a v souboji o finále uštědřili Brazílii kolosální debakl.

Po jednom z nejpamátnějších duelů historie kopané pak přišla výhra nad Argentinou, pod kterou se podepsali žolíci Mario Götze a Andre Schürrle (ani jednoho v letošní nominaci nenajdeme). Asi skutečně největším hrdinou zápasu však minimálně pro autora článku zůstává Bastian Schweinsteiger. Záběry na jeho zkrvavenou tvář po 120minutové bitvě byly jedním z highlightů celého mistrovství. Takhle vypadal skutečný gladiátor ze středu pole.





Pohoda. Naprostá. Němci byli v naší kvalifikační skupině jasným favoritem, a jak bylo předpovídáno, tak se také stalo. Deset zápasů, třicet bodů, čtyři inkasované góly. Takový hezký trénink na zahřátí pro tuhle fotbalovou partu. K tomu dva debakly San Marina, přičemž po jednom se Thomas Müller nechal slyšet, jestli má cenu zápasy proti takovým nazdárkům vůbec hrát (a vysloužil si pořádnou salvu kritiky) a dva zápasy i s českým týmem, který se aspoň může chlácholit tím, že se postaral o jeden ze 4 gólů, které německá obrana dovolila (zdravíme Vladimíra Daridu, to byla aspoň trefa!).

Nevýhodou tedy může být, že Němce v kvalifikaci skutečně nikdo neprověřil - druhý nejlepší tým skupiny Severní Irsko uhrál o 11 bodů méně a ani v jednom zápase Němce nikterak extra nepotrápil. Skutečně složité písemky tak přijdou až na šampionátu.


U týmu je už řadu let. Nejprve pomáhal Jürgenu Klinsmannovi jako asistent na MS 2006, pak už tým převzal sám. Jeho bilance mluví za vše - z každého velkého turnaje Němci přivezli medaili, před čtyřmi lety v Brazílii přišla zlatá tečka v podobě vítězství na světovém šampionátu.

Loni Němci i bez mnoha největších opor suverénně ovládli Konfederační pohár. Neustále tak mnohé napadá otázka - je Löw tak dobrý trenér, nebo má prostě jen štěstí na výjimečnou generaci, která je minimálně ve své šířce skutečně nedostižná (Němci by mohli sestavit z fleku tři týmy, které by se na MS mohly rvát o medaile)? Odpověď bude někde uprostřed.

Jogi čas od času slyší názory, že by si měl zkusit trénování i jiného typu, vyslyšet volání některého z klubových mužstev. Logickou námitkou ale je, proč by to vlastně dělal. Tady má šlapající stroj, na jehož zavedení se sám výraznou měrou podílel.

Ano, výběr z nepřeberného množství skvělých hráčů je velkou zásluhou revoluce, která v německém fotbale na přelomu století odstartovala, vliv právě Klinsmanna s Löwem na pozdější famózní výsledky ale nelze přehlížet.

Byli to oni, kdo dali situaci v německém týmu do pořádku, zavedli fyzické testy pro v té době nepříliš dobře připravené hráče z Bundesligy (dnes naprosto nemyslitelná záležitost, před dvanácti lety prostě realita), opustili myšlenku "máme ty nejlepší hráče, ti to uhrají sami" a zaměřili se na dlouhodobější taktický koučink.

Jogi Löw má zkrátka na současném skvělém německém reprezentačním fotbale velkou zásluhu. A teď se může dočkat další odměny v podobě cenného kovu. Když započítáme Konfederační pohár a domácí MS v roce 2006, kde byl v roli asistenta, měl by už číslo 8.




O Mikelu Artetovi se svého času říkalo, že ať dělá na hřišti cokoliv, vždy u toho vypadá dobře. O Matsu Hummelsovi to platí taky, tentokrát už ale bez jakékoliv nadsázky. 29letý hráč je dokonalým prototypem elegantního stopera. Má fantastickou rozehrávku, skvělý přehled na hřišti, nezpochybnitelnou herní inteligenci.

Navíc vzhledem k urostlé vysoké postavě umí dát gól i hlavičkou z rohového kopu, což ostatně dokázal i před čtyřmi lety, kdy se nejprve ve skupině podílel na demolici Portugalců a pak jedinou branku rozhodl čtvrtfinálový duel proti Francii, čímž nasměroval svůj tým do semifinále. Co následovalo tam, všichni víme...

Hummels může navíc těšit ze spolupráce s Boatengem, se nímž se dobře zná jak z nároďáku, tak z poslední sezony v Bayernu Mnichov. Coby ten zodpovědnější z dvojice může navíc občas Boatenga usměrnit či za něj hasit občasné defenzivní chybičky.

Klíčem k úspěchu na velkém turnaji je samozřejmě perfektně fungující obrana, která se odvíjí od hry a jistoty stoperské dvojice. V tomto ohledu může být Jogi Löw poměrně klidný a právě tmavovlasý dirigent Hummels na tom má velký podíl.




V tomhle případě uznáváme, že název rubriky trochu zavádějící. Říci o někom, kdo pravidelně hraje v základní sestavě německé reprezentace i mnichovského Bayernu, že je na prahu slávy? Ano, Joshua Kimmich už pochopitelně slavný je. Přesto vzhledem ke svému mladému věku a velkému počtu hvězdných jmen v jeho okolí ještě nepatří mezi ta na první pohled nejzářivější lákadla pro fanoušky.

To se ale na letošním šampionátu může změnit. 23letý mladík má všechny předpoklady pro to, aby v Rusku naplno zazářil. Svou první sezonu na postu pravého beka zvládl na výbornou. I přesto, že mnichovský gigant sezonu vzhledem k prohře ve finále německého poháru a vypadnutí z Ligy mistrů v semifinále asi nemůže hodnotit úplně pozitivně (titul z Bundesligy už se v Allianz Areně považuje za automatický), muž s číslem 32 na zádech rozhodně není tím, na koho by se měli šéfové klubu Hoeness či Rummenigge zlobit.

V přetěžké úloze nahradit Philippa Lahma obstál na výbornou a stal se nástupcem legendárního německého kapitána jak v reprezentaci, tak i na klubové úrovni. Když Jogi Löw před dvěma lety na Euru Kimmicha na pravý kraj obrany nasadil poprvé, vypadalo to jako z nouze ctnost.

Z experimentu se ale stal výborný krok a pravá strana defenzivní čtveřice rozhodně není místem, kde by Němce v sestavě tlačila bota. Kimmich je na tom výborně technicky, nevypouští souboje, skvěle přihrává i centruje - a navíc je gólový. K duhu mu navíc přispívá obdivuhodná univerzálnost - do Bayernu přišel kdysi ze Stuttgartu, který ho prodal do Bavorska hned po zpětném odkupu z Lipska, coby defenzivní středopolař, Pep Guardiola z něj pak kvůli nedostatku stoperů udělal právě středního obránce, teď je z něj plnohodnotná náhrada za Lahma.

Pokud vám předcházející řádky přijdou jako přehnaný chvalozpěv, nechť promluví samotná čísla. Kimmich v kvalifikaci nevynechal jedinou minutu, všechny německé zápasy v cestě na MS odkroutil od začátku do konce. Připsal si v nich dva góly a hlavně neuvěřitelných devět asistencí - lepšího nahrávače v kvalifikaci nenajdete.

Sympatický blonďák může v následujícím měsíci ukázat všem fotbalovým fanouškům z celého světa to, co už příznivci německého mančaftu či Bayernu dávno vědí - že má potenciál stát se absolutní fotbalovou hvězdou.




Pojede Manuel Neuer, nebo ne? Asi největší kauza celé německé nominace, která se táhla celou sezonu a na poslední chvíli ji lehce konkurovala jen aféra kolem nezařazení Leroye Saného. Situace byla naprosto jasná - pokud bude gólman Bayernu fit, bude v nominaci a bude chytat. Neuer byl ale od září mimo hru a do konce sezony už za mnichovské mužstvo nenaskočil do jediného zápasu. Následná příprava pak měla ukázat jediné, zda se chlapík, který promarodil skoro celý ročník, dokáže dát na MS do kupy. Nakonec se tak dle Löwa stalo a muže s číslem 1 můžeme čekat na světovém šampionátu v brankovišti. Nutno ale říci, že se nejednalo o tak hrozný problém. I kdyby Neuer k dispozici nebyl, je připravena famózní alternativa jménem Marc André ter Stegen. Gólman Barcelony na sobě neustále pracuje, definitivní zisk postu jedničky v katalánském klubu mu pomohl k sebejistotě a i kdyby Neuer na šampionát neodjel, stejně by měl Löw mezi tyčemi fantastického brankáře.

Zajímavé naopak bude, pokud se Neuerovi nebude úplně dařit. Přece jen, byť jde o možná nejlepšího gólmana světa, téměř devítiměsíční herní pauza může být znát a pokud by jeho výkony nebyly stoprocentní, je dost možné, že si zkušený kouč vyslechne kritiku, že nenasadil celou sezonu výtečně chytajícího ter Stegena.

O pravé straně obrany nemá cenu se bavit, o talentu jménem Joshua Kimmich už bylo napsáno dost. Jestli ale někde Němce tlačí bota, je to ten druhý kraj obrany. Jonas Hector rozhodně není špatným hráčem a sestup Kolína rozhodně nelze dávat za vinu jemu, přesto je levý kraj obrany v jinak nabité německé sestavě asi nejslabším prvkem. Hector si poctivě plní své povinnosti dozadu, dopředu však nenabízí mnoho zajímavých řešení. Špičkového levého beka zkrátka Němci nemají, ostatně před čtyřmi lety na tomto postu hrál stoper Höwedes.

Ve středu obrany se pak můžeme těšit už na ustálenou dvojici z Bayernu Mats Hummels a Jerome Boateng. O prvním jmenovaném netřeba dlouze povídat, tmavovlasý elegán patří mezi nejlepší stopery světa a o jeho zařazení nemůže být pochyb. Jeho starší kolega přece jen autora textu vybízí k otázkám. Boateng sice na klubové úrovni nemá za sebou špatnou sezonu, naopak, když byl v základní sestavě, Bayern téměř neprohrával. Přesto je čas od času schopen vymyslet nějaký kiks či zaváhání v defenzivě a tak jak udivuje svými nádherným balony za obrany, tak občas v negativním slova smyslu překvapí i neskutečnou hrubkou, která by například v semifinále proti silnému týmu mohla Němce mrzet.

Ve středu zálohy, jo, tam si Němci můžou vybírat. Posuďte sami - o Tonim Kroosovi nemá smysl se více bavit, jeden z nejkomplexnějších záložníků dekády je v sestavě mistrů světa inventářem a naprosto zaslouženým. Skvělá technika, přehled a vítězná mentalita - čtyřnásobný vítěz Champions League patřil před čtyřmi lety k nejlepším hráčům mistrovství a dost možná to tak bude i letos.

Doplňovat ho bude Sami Khedira z Juventusu. Pokud by Němci chtěli hrát uprostřed pole ofenzivněji, mohou sáhnout po fantastickém Ilkayi Gündoganovi, který se v City radoval z mistrovského titulu a celý ročník ukazoval, proč na něj Guardiola do Dortmundu ukázal. Připraveni pak jsou i univerzál Leon Goretzka a defenzivněji laděný poctivec Sebastian Rudy.

Jestli přece jen nějaký post v německé sestavě vyvolává otázky, je to kromě levé obrany i obsazení obou křídel. Na pravé straně hraje Thomas Müller, u kterého už jsme zvyklí na to, že to prostě není klasické křídlo - Müller je tzv. Raumdeuter.

Dá se tedy čekat, že bude opět hrát svého oblíbeného second strikera, bude dráždit soupeřovy obránce, z druhé vlny nabíhat do šestnáctky a celkově doplňovat Wernera na hrotu útoku. Jeho nedostatečnou křídelní hru pak může vyvážit přítomnost právě spoluhráče z Bayernu Kimmicha, který za něj pravý kraj zálohy lidově řečeno odjezdí.

O Müllerovi už se dost pochybovalo, pod Carlem Ancelottim se z nepostradatelného hráče stal plejer na pomezí sestavy a lavičky a zlí jazykové tvrdili, že svérázný komediant má už svá nejlepší léta za sebou. To se ale změnilo s návratem Juppa Heynckese na lavičku mnichovského celku - Müller pod svým oblíbeným koučem ožil, dostal se do své staré formy a když přičteme, jak mu na rozdíl od Eura sedí právě světový šampionát (dal na nich už 10 branek), musí být obrany německých protivníků na pozoru.

Nalevo zřejmě dostane příležitost Marco Reus, který sice značnou část sezony promarodil, třetí velký turnaj v řadě si už ale známý smolař ujít nenechá. Je ale otázkou, nakolik fit a ve formě bude. Pokud si na obě otázky odpovíme kladně, budou mít Němci na levém kraji obrovskou kvalitu.

Pokud tomu tak nebude, nabízejí se alternativy. Jednou z nich je Julian Draxler, který ale v PSG zrovna nezáří a stále častěji se mluví o případném přestupu. Dalším v řadě je pak Julian Brandt, který patří k nejpříjemnějším německým překvapením posledních let. Na hřišti hráč Leverkusenu ukazuje nesmírnou šikovnost, pracovitost a chytrost, mimo něj pak charakter a velmi rozumný přístup k fotbalu, za což získává body u fanoušků i médií.

Právě Brandt má být dle Löwa důvodem, proč se do nominace nedostal Leroy Sané. Nabízí se ale otázka, zda neměli jet oba - oba by se totiž v pozici žolíků německému týmu hodili a jejich případné nasazení do unavených obran soupeře ve vyrovnaných zápasech v play off by mohlo nadělat pěknou paseku. O přínosu Saného vzhledem k jeho perfektní sezoně v Manchesteru City a skvělých schopnostech 1 na 1 nelze pochybovat.

Nabízí se tedy otázka, zda neměl Löw vzít oba a nechat doma třeba Rudyho - je opravdu třeba mít vzhledem k nabitému středu pole defenzivní alternativu ke Khedirovi? A nebo, kacířská myšlenka - neměl zůstat doma třeba Draxler?

Jakkoliv můžeme diskutovat o hráčích na křídlech, na postu ofenzivního záložníka v rozestavení 4-2-3-1 žádná diskuse není. Tady prostě hraje Mesut Özil. Bohužel, bohudík? Nezpochybitelně nadaný fotbalista má místo v sestavě u Jogiho v podstatě předplacené, často se ale na jeho výkony objevuje kritika. Zápas čas od času odchodí, nedá fotbalu to, co by měl. Pokud ale zapne, určitě může být pro Němce přínosem.

Otázkou ale je, zda bude dostatečně fit, neboť se v současnosti potýká se zraněním kolene. Pokud by nebyl, nabízí se využití Leona Goretzky či Draxlera, kteří se v ofenzivní trojici pod hroťákem mohou točit dle libosti.

Jak je důležité míti hrotového útočníka, to Němcům ukázal závěr evropského šampionátu před dvěma lety. Právě zranění Maria Gomeze bylo možná jedním z důvodů, proč Němci nezvedli pohár pro vítěze turnaje nad hlavu. Klasický útočník má v německém stylu hry podstatnou úlohu a na hřišti je třeba. Proto fanoušky může těšit, že snad definitivně skončily experimenty typu Mario Götze na falešné devítce (což opravdu nebyl dobrý nápad) nebo Müller úplně nahoře (protože to prostě není jeho post a nedokáže tam prodat všechny své přednosti, pro které je právě tak výjimečný a ceněný).

Zatímco dřív se mohli Němci opřít pouze o Kloseho, který už byl poměrně za zenitem, byť svou úlohu si stále plnil (MS 2014) či Gomeze, který se pak zranil (ME 2016), teď měl Löw v nominaci luxus výběru hned mezi několika útočníky.

Jasnou jedničkou by měl být Timo Werner. Mladý, dravý, rychlý, zvyklý na parádní kombinační fotbal, který se ordinuje v Lipsku. Kromě toho, že je gólový a má všechny instinkty, které má správný forvard - gólostroj mít, není v žádném případě jen obyčejným kladivem do vápna - naopak, jde o komplexního a šikovného útočníka.

Alternativou pak bude už zmíněný Mario Gomez. Nominací nakonec jen prosvištěl Nils Petersen, který se do finálního výběru nepodíval, byť jeho nominace nebyla tak mimo, jak se na první pohled mohlo zdát (skvělý charakter, skromný přístup, druhý nejlepší střelec Bundesligy) a ani do širšího kádru se nedostal Sandro Wagner, zřejmě kvůli poněkud kontroverznějšímu vystupování. Tak či tak, Němci by na turnaji neměli hrát bez útočníka, což může jejich hře jedině prospět.

Německo tak veze do Ruska velmi silný kádr, zkušený tým, plný hráčů té nejvyšší kvality. Proti papírově slabším soupeřům by tenhle tým neměl mít jakýkoliv problém, protože i kdyby to drhlo v koncovce, svou zkušeností a silou ve středu pole (znovu zmiňuji často nedostatečně oceňovanou extratřídu Toniho Kroose), protivníka pokaždé přetlačí. Na lámání chleba tak dojde, až se Němcům v play off postaví na souboj někdo typu Španělska, Brazílie či Francie. Pak začne ta pravá řežba těch nejlepších. Máme se na co těšit...