Představení účastníků MS 2010 - Paraguay

Paraguay se sice v posledních letech zařadila k tradičním jihoamerickým účastníkům světových šampionátu, ale větších úspěchů na nich ne a ne dosáhnout. V Jihoafrické republice je ale čeká hratelná skupina, a tak musí být osmifinále minimálním cílem. Většina paraguayských fanoušků by ale ráda svojí reprezentaci viděla ještě dál.

Historie

Probojovat se na MS z jihoamerické kvalifikace je na první pohled snadné. Přihlásí se 10 zemí, víc jich na této části kontinentu ani není, postupují první čtyři a pátý to má téměř jisté, protože v baráži si vždy nějak poradí. Ale v cestě stojí Brazílie, Argentina, velikáni světového fotbalu, jistí postupující. A tak se vlastně hraje jen o ta zbylá místa.

Pro Paraguay je tato účast ve finálovém turnaji MS devátou v pořadí. Nikdy se neprobojovala mezi posledních osm a čísla konečného umístění mají dokonce sestupnou tendenci, což je jistě kuriózní. No posuďte sami: 1930: 8. místo, 1950: 11. místo, 1958: 12. místo, 1986: 13. místo, 1998: 14. místo, 2002: 16. místo, 2006: 18. místo. Ale je tu opravdu jedno pozitivní ALE! Tento šampionát je pro Paraguayce čtvrtým v řadě a to znamená, že se zařadili mezi jihoamerické postupové jistoty. Po boku Brazílie a Argentiny. Nyní jim chybí jen udělat další krůček a probojovat se alespoň do čtvrtfinále. Stát se může opravdu téměř všechno...

Několik zajímavostí z historie? Carlos Gamarra odehrál 11 utkání na třech MS, 1998, 2002 a 2006. Nelson Cuevas dal 3 branky a je nejlepším střelcem historie. Největším úspěchem je zcela jistě výhra nad Nigérií 3:1 na MS 1998. A to soupeř měl za sebou úspěchy se Španělskem a Bulharskem! Prohra s Francií 3:7 na MS 1958 je zase takovou tou kaňkou na vysvědčení... Nezapomenutelným je brankář José Luis Chilavert. Ten z branky kapitánoval své spoluhráče a mnoho nechybělo a mohlo dojít k senzačním vyřazením Francie a Německa na MS 1998 a 2002. Paraguay byla blízko...

Hvězda týmu - Roque Santa Cruz

Na přezdívky si potrpí téměř všichni sportovci, fotbalisty nevyjímaje. Ale tolik, kolik jich má Roque Santa Cruz nevymysleli snad pro nikoho: Baby-gol, Santagol, Santa Goal, Rocket Santa Cruz, Rocky, roquegol...Roque je opravdovou hvězdou! Od devíti let hrál za Olimpii a toužil skončit vysoko, snad až na bájném Olympu. Dával gól za gólem a brzy si ho všimnul trenér Áčka, kterým v té době byl slavný Uruguajec Luis Cubilla. Dal mu šanci hrát za dospělé již v patnácti, o rok později ho postavil do základní sestavy ligového týmu. To se psal rok 1997, následovaly dva tituly mistra a v 18 letech byl jmenován nejlepším paraguayským fotbalistou.

Svět zavětřil, zbystřil a chtěl koupit. Jeho cena byla stanovena na 20 miliónů dolarů! Ale jednalo se o sen, skutečnost zněla na částku nepoměrně nižší. V stejném roce ho koupil Bayern Mnichov a zaplatil 7 miliónů. Celkem 8 let strávil Roque v Bavorsku a je záhadou, že za celou tuto dobu se nedokázal prosadit na delší dobu do základní sestavy. Spory s trenéry, častá zranění, to vše ho posílalo na lavičku náhradníků. Ale když byl v pořádku, zářil. Nakonec muselo dojít k tomu, k čemu došlo. Psal se 28. červenec 2007 a novým klubem Santa Cruze se stává Blackburn Rovers. Jak Bayern koupil, tak prodal, rozdíl v ceně byl jen 200 tisíc dolarů.

V první sezóně se Roque vyplatil. Dal 23 branek, 19 v Premier League, 3 v Carling Cupu a jednu v Poháru UEFA. Skončil na čtvrtém místě v tabulce střelců PL 2007/08. Třikrát v jednom zápase rozvlnil síť za zády brankáře Wiganu, 2x lovili míč gólmani Arsenalu, Manchesteru City, Derby County a znovu Wiganu. Jen Fernando Torres měl ve všech aspektech lepší start po svém příchodu do Liverpoolu.

Začalo se mluvit o jeho odchodu někam mnohem výš než jsou patra Blackburnu. V tisku kolovala zaručená zpráva o platbě ze strany Manchesteru United ve výši 46 milionů, Manchester City nechtěl zůstat stranou, Real Madrid se zajímal. Trenér Blackburnu stanovil cenu na 40 milionů aby odradil zájemce uprostřed sezóny. Ale výkony již Santa Cruz nezopakoval. Zranění kolene, následná operace, dlouhé měsíce rekonvalescence...

Ale Manchester City i tak chtěl tohoto útočníka koupit, zejména zájem trenéra Marka Hughese, který ho vedl v Blackburnu, byl velký. Za konečných 30 miliónů dolarů se 22. června 2009 přestup realizoval.

Na svůj návrat na zelený trávník musel čekat 7 měsíců, zlobila obě kolena. Na gól pak ještě o měsíc déle. Dal ho Scunthorpu v Carling Cupu.

Zranění ho pronásledují i nadále. To také způsobilo, že v celé kvalifikaci nastoupil pouze k 5 zápasům a dal jen 3 branky.

Trenér: Gerardo Martino

Bude mu 48 let a stihl toho na lavičkách týmů poměrně dost. V necelých osmnácti se představil v dresu Newell's Old Boys a tady na něj nikdy nezapomněli a nezapomenou. V roce 2003 byl totiž vyhlášen fotbalistou, který v dlouhé historii tohoto klubu nejvýrazněji přispěl k jeho jménu. V jeho dresu odehrál 505 zápasů a to je nejvíce ze všech!

Strávil zde 11 roků, přestoupil do Tenerife, ale po pár měsících je znovu v Argentině a ve stejném klubu. To se psal rok 1991 a až o 3 roky později to zkouší v Lanús. Jedna sezona tam, pak ještě chvíli v Chile a Ekvádoru a v roce 1996 definitivně pověsil kopačky na hřebík. Stává se trenérem.

Postupně vedl 4 týmy v Argentině, ale ne ten, kterému odevzdal své srdce. Proč? Spor s bývalým prezidentem tohoto klubu narostl do takových rozměrů, že Martino prohlásil následující: "Dokavaď bude cítit smrad z tohoto pána, nevrátím se do blízkosti Newell's Old Boys i když trénovat tam, kde jsem vyrůstal je mým velkým snem!” Podobnou "nenávist” cítí také hráč - trenér - fanoušek, Marcelo Bielsa, trenér Chile.

Další dva týmy Gerarda Maríneze byly z Paraguaye, kde také od roku 2007 působí ve funkci trenéra národního týmu.

Pravděpodobná sestava: Justo Villar - Carlos Bonet, Paulo Da Silva, Darío Verón, Claudio Morel Rodríguez - Enrique Vera, Victor Cáceres, Aureliano Torres, Cristian Riveros - Roque Santa Cruz, Lucas Barrios

Kvalifikace

První rok kvalifikace pravděpodobně rozhodl o postupu Paraguaye. Po bezbrankové remíze v Perú totiž následovala následující série: Uruguay 1:0, Ekvádor 5:1, v Chile 3:0, doma nad Brazílií 2:0. Prohra v Bolívii 2:4 byla zklamáním, bod za remízu 1:1 v Argentině zase úspěchem. Následoval plný počet bodů z trojice soubojů s Venezuelou 2:0, v Kolumbii 1:0 a nad Perú rovněž 1:0. To se psal datum 15. října 2008 a od zahájení kvalifikace uplynul 1 rok a 2 dny.

S novým rokem 2009 se však soukolí zadrhlo a ze 4 zápasů se objevil zisk pouhého jednoho bodu: v Uruguayi 0:2, v Ekvádoru 1:1, doma s Chile 0:2 a v Brazílii 1:2. Rozhodovalo se v září a na začátku října, kdy Paraguay postupně porazila Bolívii a Argentinu 1:0, body přivezla také z Venezuely za výhru 2:1. Poslední zápas a porážka s Kolumbií 0:2? Jen malý mráček na postupovém jihoafrickém nebi... Třetí místo, bod za Brazílií, stejný zisk jako Chile.