Představení účastníků MS 2010 - Německo

Jedním z týmů, které již tradičně patří do širšího kruhu kandidátů na vítězství, je bezpochyby Německo. DFB-Team získal na posledních dvou šampionátech stříbro a bronz, zkompletuje nyní sadu medailí a dokráčí k prvenství? Poměrně mladému týmu se až tak nevěří...

Historie

Německo je, co se týče úspěchů na velkých fotbalových akcích, nejúspěšnější evropskou zemí. Fotbal se k našim západním sousedům dostal na konci 19. století a v roce 1900 byl založen tamní svaz. První velkou medaili získalo Německo na světovém šampionátu v roce 1934, kdy v boji o třetí místo porazilo Rakousko. Na dalším MS ale přišlo kruté vystřízlivění, protože mužstvo se s ním loučilo již po prvním kole prohrou 2:4 se Švýcarskem. V roce 1954 dosáhlo Německo prvního velkého vítězství. Mistrovství světa se tentokráte konalo ve Švýcarsku a hráči si po jeho finále pověsili na krk zlaté medaile. V závěrečném utkání se střetli s Maďarskem, s nímž v základní skupině prohráli ostudně 3:8. Jenomže finále již bylo o něčem jiném. Němci sice prohrávali 0:2, ale svou buldočí vůlí dokázali otočit na konečných 3:2. Vítězství bylo o to cennější, že země byla v této době po 2. světové válce v těžké ekonomické a hospodářské situaci.

V roce 1963 byla v Kolíně založená fotbalová akademie, z níž se produkovalo velké procento reprezentantů. Své postavení ve světě kopané pak Němci potvrdili o tři roky později. Tehdy skončili na MS po prohře s domácími Angličany druzí. O finálovém duelu se však ještě dodnes vedou spory. V normální hrací době totiž skončilo utkání 2:2 a na řadu tak přišlo prodloužení. V něm se trefil Geoff Hurst, jenomže do dnešního dne není nikdo se stoprocentní jistotou schopen říci, zda byl míč za brankovou čarou. Míč se od břevna odrazil dolů a pak zpět do pole. Nicméně branka platila a Angličané své vítězství ještě v poslední minutě pojistili, kdy Hurst završil hattrick.

Na další schůzce světové elity skončilo Německo v semifinále, ale v následujících letech nastaly medailové žně. V roce 1972 se poprvé zúčastnil ME a okamžitě se stal mistrem Starého kontinentu. Zlaté medaile pak získalo i o dva roky později, kdy triumfovalo na domácím světovém šampionátu. Zvláště českoslovenští fanoušci si pamatují osud Německa na ME 1976. V Bělehradě tenkrát prohrálo ve finále na pokutové kopy právě s Československem. Němci si ale spravili chuť čtyři roky poté, když ve finále mistrovství Evropy přehráli Belgii 2:1. V následujících letech přišel ústup ze slávy.

Vše se ale změnilo nástupem Franze Beckenbauera na trenérský post. Dnes již pouze čestný prezident Bayernu Mnichov totiž v Itálii dovedl tým k historicky třetímu a zatím poslednímu titulu mistrů světa. V roce 1992 následovalo další prohrané finále, tentokráte se jednalo o ME a katem německých nadějí se stalo Dánsko. Zatím poslední velké zlato pak přivezla středoevropská velmoc v roce 1996, kdy se v Anglii stala mistrem Evropy. V těchto letech odjížděli Němci na turnaje v roli jednoho z favoritů celé akce. To se však na začátku nového milénia změnilo. Německému týmu to ale příliš nevadilo a na MS 2002 se k velkému překvapení dostal až do finále, kde ho pohřbil až nezastavitelný Ronaldo.

S Rudim Völlerem na trenérské židli Němci vybouchli na ME v Portugalsku, v základní skupině nedokázali porazit Lotyšsko a v posledním zápase prohráli i s rezervní sestavou české reprezentace. Výsledkem bylo vyřazení v základní skupině a nástup Jürgena Klinsmanna. Toho čekal těžký úkol - na domácím MS vrátit tým mezi světovou elitu. A podařilo se, Německo smolně vypadlo v semifinále s Itálií, o několik dnů později následovala alespoň bronzová náplast. "Návrat krále" vyvrcholil před dvěma lety, kdy nový Löwův výběr nestačil až ve finále ME na nezastavitelné Španěly.

Hvězda: Bastian Schweinsteiger

Dlouho nosil nálepku věčného talenta, někoho, komu byla prorokována velká budoucnost, a on se těch hvězd spíš jen letmo dotknul, než že by mezi ně bezostyšně vplul. Možná za to může přesun ze strany doprostřed pole, možná ne, nicméně faktem momentálně je, že Schweini je pro Bayern osobností takřka nepostradatelnou. Nyní už opravdu můžeme s pouhou úlevou konstatovat, že ve čtrnácti teenager Bastian nedal přednost lyžování před fotbalem. Ulevit by si měl hlavně mnichovský velkoklub, který si Bastiho pod svými křídly hýčká od samého počátku jeho kariéry, a že s ním mnohdy nebylo lehkého pořízení.

Schweinsteiger vtrhl na dospěláckou scénu jako uragán. Obounohý šikula, zvyklý hrát na levém, ale i na pravém kraji zálohy, stihl Ottmara Hitzfelda upoutat na pouhých dvou trénincích s áčkem - hned poté, v listopadu 2002, si odbyl svou premiéru v elitní kategorii, navíc rovnou v Lize mistrů. Jenže expertovi na standardní situace by podle všeho prospěl spíše pozvolnější nástup. Schweini co nevidět začal blbnout - zejména mimo hřiště - spíš než na herním pokroku pracoval na tvorbě pověsti rebela. Přestože tedy v pouhých 20 letech zazářil na Konfederačním poháru 2005, hned záhy ho nový kouč Felix Magath neváhal přeřadit do rezervního týmu.

A právě tenhle krok se dnes zdá být milníkem Bastiho kariéry. Sic univerzální středopolař ještě jednou členům vedení přidělal pár vrásek navíc - to když povážlivě dlouho trvalo předloňské rokování o novém kontraktu - na hřišti už dobré tři sezony, zejména potom letos patří mezi stálice základní sestavy Bayernu. Na své druhé mistrovství světa již tedy přijíždí v docela jinačí pozici. Nejen té herní - v tomto ročníku vystupoval takřka výhradně v roli defenzivního záložníka (a na tomto postu nejspíš v celém Německu neměl konkurenci) - ale i všeobecné. Zatímco před čtyřmi roky byl v mužstvu ještě zelenáčem a svými výkony tak akorát příjemně překvapil, letos už se od něj čekají jenom velké věci. Tak snad už Schweiniho tendence zklamávat obecenstvo nijak nepronásledují...

Trenér: Joachim Löw

Jürgen Klinsmann v roce 2006 získal s Německem bronzové medaile na domácím světovém šampionátu a reprezentaci dal ihned sbohem. Příliš odborníků a fanoušků nebylo nadšeno, když se jeho nástupcem stal tehdejší asistent Joachim Löw, ten ovšem měl to nejlepší doporučení: "Vždy pro mě byl více než jenom asistentem," řekl Klinsmann o Löwovi.

Löw si jako hráč zahrál za Stuttgart, Freiburg a Frankfurt. V nejvyšší soutěži nastoupil k 57 zápasům, ve druhé lize přidal dalších 181 startů. Kopačky na hřebík pověsil v létě roku 1995 a již tehdy byl členem trenérského týmu ve švýcarském FC Winterthur. Následně se ujal kormidla Stuttgartu, s nímž získal Německý pohár a dovedl ho i do finále PVP, kde VfB nestačilo na Chelsea. S Innsbruckem získal rakouský titul, vedl i Austrii Vídeň a další jeho zkušenosti pocházejí z Turecka (Fenerbahce a Adanaspor).

Löw ihned po nástupu k německé reprezentaci ukázal, že je tím pravým mužem. Německo se vedle pořádajících států, Rakouska a Švýcarska, stalo první zemí s jistou účastí na šampionátu a dojem si lehce pokazilo v závěru, když přišlo o první místo v tabulce skupiny. Na samotném turnaji Němci zase navázali na prvotní bezproblémovou jízdu kvalifikací, když se dostali až do finále, a další boj o letošní účast na šampionátu opět hladce ustáli. Bezejmenný muž na lavičce slovutné "Nationalelf" tedy nepropadl, naopak velmi příjemně překvapil a dokonce celý velký stát přesvědčil o své adekvátní kvalifikovanosti.

Ideální sestava: Neuer - Lahm, Friedrich, Mertesacker, Jansen - Kroos, Khedira, Schweinsteiger, Özil - Klose, Podolski

Kvalifikace

Nikoliv klasický válec, to spíš drtivá efektivita a schopnost udržet koncentraci až do samého konce jakéhokoliv utkání vyústily v neohrožený postup Německa na své patnácté po sobě jdoucí mistrovství světa.

Vlastně jen Finové, a hned dvakrát, dokázali německé houževnatosti vzdorovat. Až do konce taky zůstali jedinými, kdo Löwovu družinu zvládl oškubat - přesto jejich maximem byla dvojitá remíza. Obzvlášť namále ovšem Němci měli v Helsinkách, kdy je zachránil prakticky jen ve formě hrající Klose, který zvládl hned třikrát sám dotáhnout soupeřův náskok. A neméně vzrušující bylo i domácí měření sil s Finy. Tehdy pro změnu Podolski vyrovnával až těsně před koncem.

Dokonalým protipólům těmto trápením potom byly dva prvotřídní výkony proti nejbližším konkurentům z Ruska a ve velkém stylu uhájené povinné výhry nad trpaslíky z Ázerbájdžánu či Lichtenštejnsku. Sám Guus Hiddink, lodivod Sborné, vzápětí zkrátka musel sílu německého výběru ocenit. Dokonce je označil za významné uchazeče o světový primát.