Představení účastníků MS 2010 - Anglie

Angličtí fanoušci věří, že jim jejich reprezentace připraví na mistrovství světa spoustu radosti. Trenér Fabio Capello by měl být zárukou úspěchu, jenže má několik starostí. Z nominace mu vypadl důležitý obránce Rio Ferdinand, klíčový útočník Wayne Rooney má poslední dobou také časté problémy se zdravím.

Historie

Na to, že je anglická reprezentace spolu s tou skotskou vůbec nejstarší na světě, leckoho možná překvapí, že se na mistrovství světa prvně vydala až roku 1950 do Brazílie. Za to ovšem nemohla slabá výkonnost Angličanů, nýbrž napjaté vztahy vedení reprezentace s FIFA, zpod jejíchž křídel také roku 1928 vystoupila. Přesto ani následné výkony na světových šampionátech nedělaly vizitce kolébky fotbalu zrovna dobré jméno. V Brazílii Albion pohořel a pakoval se domů už po třech zápasech. Za čtyři roky už Angličané alespoň nakoukli do vyřazovacích bojů, kde se ale příliš neohřáli a hned ve čtvrtfinále je jasně vyřadila Uruguay. Ve stejném gardu se potom vyslanci Královny Alžběty prezentovali i na dalších dvou šampionátech - ve Švédsku dohráli okamžitě po skupinové fázi (tehdejší 11. příčka je dosud jejich nejhorším umístěním na MS), v Chile pak pro změnu jen dorovnali své dosavadní maximu m. Ve čtvrtfinále jim stopku vystavila hvězdná Brazílie. Celé mizérii tedy mělo učinit za dost až zpravidla nedobytné domácí prostředí, kde Angličané veškerou světovou smetánku uvítali právě o čtyři roky později.

První prohra s nebritským celkem na vlastním hřišti - 21. září 1949. První takový neúspěch přímo na Wembley, londýnském svatostánku - ještě o čtyři roky později. Více než osmdesát let uběhlo od zformování anglické reprezentace, než se někomu z pevniny, konkrétně Maďarsku, konečně podařilo vyloupit slovutné Wembley. Není tedy divu, že jakmile tu Angličané měli sehrát své dosud nejdůležitější reprezentační klání, nepochybili. Jakoby náhodou v Londýně domácí "nároďák" sehrál každé z vyřazovacích střetnutí - poradil si s Argentinou, nepustil dál Eusébiovo Portugalsko a nezaváhal ani ve finále. Třebaže je Němci donutili hrát přesčas a třebaže museli rozhodnout až dlouho a stále ještě diskutovaným gólem.

Dalo se čekat, že domácí triumf Angličané budou jen těžko napodobovat. Ale že se mu v příštích 40 letech ani nepřiblíží, to asi přesto čekal jen málokdo. Tedy nepřiblíží - semifinále z roku 1990 by se možná s přivřením obou očí dalo vzít, ale stejně. Žádné další finále, jedno neúspěšné semifinále (a i následný zápas o bronz) a čtyři zakletá čtvrtfinále. Právě druhý vyřazovací duel se stal Albionu osudným jak naposledy v Německu, tak ještě o něco dřív v Japonsku a Asii. Teď se tedy bude bránit černému hattricku, který by jenom podtrhl neslavnou historii jinak slavného fotbalového národa.

Hvězda: Wayne Rooney

Všem Angličanům v tu chvíli ztuhla krev v žilách. Rooney se zranil - šampionát v ohrožení, hlásaly tenkrát titulky všech britských novin. Jaká to změna. Ještě před čtyřmi lety byl pihovatý fotbalista pomalu vynášen na pranýř poté, co se mu vůbec nepovedl světový šampionát v Německu a ještě se nechal v osudovém čtvrtfinále zbytečně vyloučit. Teď si bez něj žádný fotbalový fanoušek nedokáže nadcházející mistrovství snad ani představit. Nebo spíš nechce. A není divu, Rooney totiž letos prožil zdaleka nejlepší ročník své dosavadní kariéry a svou herní i střeleckou pohodu si měl přenést také do národního týmu.

Nakonec se všem ulevilo - Rooney se stihl dát do pořádku, ale těsně před šampionátem si opět poranil třísla a z herního tempa vypadl znovu. Jaké déja-vu! Také čtyři roky zpátky odchovanec Evertonu zcela vynechal veškerou přípravu mužstva před samotným turnajem, kvůli zlomenině zánártní kůstky zasáhl až do druhého utkání základní skupiny. Celý Albion se tak právem bojí, že útočník, který patrně i letos naskočí až do rozjetého kolotoče, opět propadne. Nehledě na 26 branek nasázených soupeřům v Premier League. Přesto mu vlastně nezbývá nic jiného, než se o něj zase jednou nejistě opřít.

Tak jako tak totiž "Wazza" prožil životní sezonu. Byl tahounem obhájce titulu z Manchesteru, do poslední chvíle se pral o titul nejlepšího střelce ligy. Hráčem roku anglické nejvyšší soutěže ho zvolili nejen jeho kolegové, ale i novináři. Navíc reprezentace je na něj dokonale navyklá. Od onoho německého šampionátu se ze základní sestavy prakticky nehnul, jen jeho parťáci se okolo něj točili jak na obrtlíku. Také během kvalifikace na toto mistrovství neměl výkyvy. Střelecky naprázdno vyšel jen ve třech z devíti utkání, do kterých zasáhl, a dohromady se pyšnil průměrem přesně jednoho gólu na zápas. V globálním hledisku je pak právě on momentálně jediným žhavým kandidátem na překonání Charltonova rekordu v počtu branek nastřílených v dresu Albionu. Ve 24 letech na něj ztrácí "pouhých" 24 zářezů. Sečteno podtrženo - určitě by byla velká škoda hledat za takový fenomén náhradu.

Koneckonců byste ji stejně nenašli, alespoň ne tu rovnocennou. Proto celá Anglie věří, že to nakonec Rooneymu bude i v Africe pálit tak, jako letos vlastně pořád. Tedy náramně.

Trenér: Fabio Capello

Může vůbec za některého z trenérů hovořit výčet dosažených úspěchů hlasitěji než za Fabia Capella? Jen těžko. Jen si to vezměte - scudetto se třemi různými celky, rovnou pět ukořistěných na lavičce AC Milán, dva v Juventusu a jeden u kormidla AS Řím; dvojnásobný triumf v La Lize s Realem Madrid; k tomu dvě úspěšná finále Ligy mistrů a jedno prohrané (ve všech případech s Rossoneri). Ne, na tohohle brýlatého chlapíka opravdu nikdo nemá. Teď před ním stojí, jak sám pronesl, vůbec poslední výzva - štace u dlouhodobě strádající anglické reprezentace. Povězte, kdo jiný by ji mohl z oné letargie vytrhnout než právě tvůrce legendární milánské generace přezdívané "The Invincibles"?

Už jako hráč byl Capello mimořádně úspěšný. Skoro by se chtělo říct, že byl pro slávu přímo zrozen. Koneckonců i v tomto případě můžeme nechat volnou ruku jen výkladní skříni - tři tituly v Juventusu, jedno scudetto plus národní pohár s Rossoneri a alespoň vítězství v Coppa Italia i s AS Řím. S trochou nadsázky lze pronést, že kam jednou původce ideje o zónovém bránění vkročil, odtud se potom rojila jedna trofej za druhou. Capellovy kouzelné účinky lze dobře dokumentovat zejména případem jeho dvouleté rozdělené anabáze u Merengues. Do Realu totiž prvně na jeden rok přišel začátkem sezony 1996/97 - a na jejím konci s ním oslavil titul. Podruhé se totéž v bleděmodrém opakovalo přesně po deseti letech.

Vše je to způsobené tím, že, jak kdysi trefně poznamenal Arrigo Sacchi, "pro Capella je fotbal celý o vyhrávání, krásu on ve hře nevidí". A nutno dodat, že za vítězstvím jde i přes mrtvoly. Tedy samozřejmě, obrazně řečeno. Nicméně faktem zůstává, že se v minulosti nepáral s žádným svým, byť sebelepším svěřencem. Nedělalo mu problém na čas posadit i takové ikony, jakými jsou nebo byli Del Piero, Beckham či Ronaldo. Slavná je pak zvláště jeho konfrontace s Di Caniem, který měl shodou okolností výhrady právě proti Capellově urputné snaze vyhrát i bezvýznamný "přátelák", a pěkně to záhy schytal. Na jeho adresu měly prý z úst italského trenéra putovat opravdu peprné výrazy a důsledkem celého konfliktu pak byl hráčův neformální konec v AC Milán. Schválně, jaké nesmlouvavé metody bude muset vášnivý milovník klasické hudby aplikovat na své "nové" ovečky, aby konečně zase jednou pro svou zemi vybojovaly nějaký ten cenný kov.

Ideální sestava: Green - G. Johnson, Terry, Upson, A. Cole - Lennon, Lampard, Barry, Gerrard - Rooney, Heskey

Kvalifikace

Angličany lze považovat za jedny ze suverénů tohoto kvalifikačního cyklu. Letenky na šampionát si mohli s klidnou hlavou "bookovat" ještě se dvěma zápasy zbylými k odehrání. Po konečném zúčtování potom v Evropě nebylo přesněji mířícího "nároďáku" a také domácí prostředí nesedělo lépe žádnému z ostatních gigantů. Reprezentace Albionu tu vyhrála všech pět zápasů, a to s úchvatným skóre 21:3. Přitom venku padla jen na studené ukrajinské frontě. Tím nejtěsnějším možným rozdílem a navíc v době, kdy už z pohledu Angličanů nebylo o co hrát. Obzvláště však Capellovy svěřence muselo potěšit, že hned dvakrát oloupili Chorvatsko (venku 4:1, doma 5:1), se kterým měli nevyřízené účty z předchozích bojů o rakousko-švýcarské Euro. Tam nakonec právě vinou porážky s Balkánci Anglie chyběla. Reparát se tedy povedl, teď jen napravit i kalný dojem z minulého mistrovství.