Představení účastníků ME do 21 let - Švédsko
Nejspíš žádný z osmi účastníků blížícího se juniorského Eura není větší neznámou. Švédové na šampionát pronikli přes turbulentní baráž s Francií, nyní však vyvstává otázka, co od nich vlastně čekat - v konkurenci Anglie, Itálie a Portugalska budou papírovými outsidery, jenže existuje minimálně jedna statistika, která mluví ve švédský prospěch...
Severský tým se totiž na tento šampionát probojoval celkem šestkrát, a nikdy jeho cesta neskončila už v základní skupině.
V roce 1992 dokonce došel až do finále, kde nakonec nestačil právě na Itálii; poslední účast z roku 2009 zase skončila prohraným semifinálovým penaltovým rozstřelem s Anglií. Tehdy ve žlutomodrém dresu zářil mladičký Marcus Berg.
Mladí Švédové jsou zkrátka turnajový tým, takže pokud by si je někdo troufl odepisovat předem, mohl by se šeredně spálit. Prvotním varováním by ostatně mohl být už pohled na seznam seniorských reprezentantů, kteří tvoří více než polovinu nominace.
Ono to tak nějak automaticky pramení z ohromně sevřeného, týmového projevu, který hráčům systematicky vtlouká kouč Hakan Ericson. Tento svérázný odborník s dvacetiletou zkušeností na lokální klubové úrovni totiž ve svém týmu nesnese nízkou morálku a nedělá mu problémy ignorovat hráče, s nimiž má otevřený problém. Zároveň ale jeho důraz na obětavost, zdravou drzost a sebevědomý ofenzivní fotbal generuje v kabině atmosféru pravého kamarádství. Stačí se podívat, jak Ericson křepčil se svými ovečkami po odvetě kvalifikační baráže s Francií.
Po strategické stránce je tento tým poměrně čitelný: v nominaci se to hemží zejména středními záložníky a šikovnými forvardy, takže Ericson obě tyto pozice na hřišti zdvojuje. Výsledkem je klasické pohyblivé 4-4-2 s pevným dvoučlenným středem pole a skvěle se doplňující dvojicí Guidetti - Thelin na hrotu. Trenérova filozofie je přísně ofenzivní; stačí se ostatně podívat na dlouhodobé výsledky týmu. Hemží se to v nich brankami jak v kolonce 'vstřelené', tak i 'inkasované'. Generálka se silným Dánskem například skončila remízou 2:2.
Šlo mimochodem o první ztrátu po čtyřech vítězných pokusech; naposledy prohráli mladí Švédové první kolo baráže ve Francii, od té doby na svého přemožitele stále čekají. Už sedm zápasů. Zdá se, že Ericson našel ideální funkční recept: ve vítězné barážové odvetě mělo Švédsko držení míče pouhých 36 procent, přesto však nastřílelo francouzskému gólmanovi Aréolovi čtyři góly. Francouzská poziční dominance přinesla jediný, a to ještě za stavu 0:3. Italové a Portugalci by si z toho měli vzít pozorný příklad, jinak je možné, že severské brejkové kladivo dopadne i na ně.
Cesta na šampionát
Švédové už v kvalifikaci odhalili jednu ze svých největších slabin - mimo domácí půdu totiž šly jejich výkony strmě dolů. V Turecku alespoň uhráli remízu 2:2, prohry na půdách přímých konkurentů z Polska (0:2) a Řecka (1:5) však otevírají důležitou otázku, jak se Ericsonovým svěřencům bude dařit na "ostrém" šampionátu pořádaném daleko od skandinávského domova (zmiňovaný úspěšný turnaj z roku 2009 se ostatně odehrával právě ve Švédsku). Zejména ostudný debakl v Řecku si mladí Švédové za rámeček dát rozhodně nemohli.
Odvetné utkání před vlastním publikem však už ovládli poměrně jasným výsledkem 3:0, a právě díky domácí neporazitelnosti tak nakonec zakončili svoji skupinu jediný bod nad dotírajícím kombem Polsko - Řecko. Do baráže s Francií šli jako jasný outsider, a po prohře 0:2 v Paříži se zdálo, že je hotovo - tým postavený kolem borců jako Kondogbia, Thauvin, Imbula či Kurzawa zkrátka působil až příliš silným dojmem.
Jenže odveta v Halmstadu naplno ukázala, čeho je švédský výběr schopný, pokud dostane správnou motivaci. Zejména díky skvělému výkonu Isaaka Thelina vstřelili seveřané favoritovi tři branky a ještě pět minut před koncem drželi postupový výsledek 3:0. Pak přišlo snížení z kopačky Layvina Kurzawy, takže postupovala naopak Francie - alespoň tedy těch několik desítek vteřin, než Lewicki čtvrtým gólem katapultoval na turnaj Ericsonův tým.
Kurzawa si musel připadat opravdu hloupě; po svém gólu se totiž soupeři okázale vysmíval, takže když Francie nakonec vypadla, prohlásil jej Raymond Domenech za "debila, u nějž se musíte ptát, kde má vlastně mozek"... zatímco švédská týmová jednota a ochota nikdy se nevzdávat slavily zasloužený postup.
Domácí základna
Dovedli byste odpovědět na otázku, který fotbalový turnaj je největší na světě (bráno počtem zúčastněných hráčů)? Je to možná překvapující, ale abychom takovou akci navštívili, museli bychom se v létě vypravit do Švédska - konkrétně do Göteborgu, kde se každoročně pořádá mamutí šampionát mládežnických týmů známý jako Gothia Cup.
Koncept je velice jednoduchý: povolen je start hráčů od 11 do 19 let a přihlásit se může kterýkoliv tým z jakéhokoliv koutu planety. Před čtyřmi lety si takto do Göteborgu udělalo výlet neuvěřitelných 35 tisíc (!!) mladých fotbalových talentů, a letos bude číslo ještě vyšší - zúčastněných týmů je totiž 1750, ze 77 různých zemí. Toto jihošvédské město tak každé léto doslova žije mládežnickým fotbalem.
Zorganizovat takovou akci se poprvé podařilo už před 40 lety, a od té doby má Gothia Cup své pevné místo v deníčku každého schopného skauta. Ono těch hřišť, na kterých turnaj probíhá, je asi stovka, takže nelze sledovat úplně vše, přesto však existuje šance, že mezi všemi těmi kluky pobíhá nový Shearer, Xabi Alonso, Adebayor, Ibrahimovic nebo Pirlo. To není jen náhodný seznam jmen - všichni tito borci kdysi v Göteborgu skutečně hráli.
Tahoun týmu: John Guidetti (Manchester City)
Na soupisce větší jméno zkrátka nenajdete. Pro Johna Guidettiho může být tento turnaj jedním z nejdůležitějších okamžiků profesionálního života - už nyní je ostatně jasné, že hraje o angažmá. Coby kmenovému hráči Manchesteru City mu totiž na konci června vyprší smlouva a stane se volným agentem. Pokud zazáří na Euru, nebude mít o nabídky nouzi; nejprve ale musí umlčet sílící hlasy kritiků, kteří mu předvídají, že se po těžkých zdravotních problémech už nedokáže vrátit na svou někdejší úroveň.
Coby teenager byl Guidetti hitem. Citizens jej na popud krajana Svena-Görana Erikssona vykoupili z domovské Brommapojkarny už v roce 2008, v pouhých šestnácti letech; do prvního týmu se však neprosadil a místo toho sbíral zkušenosti po hostováních. Sezona 2011/12 v dresu Feyenoordu byla z jeho pohledu průlomová - v ofenzivně laděné nizozemské lize měl průměr téměř jedné vstřelené branky na zápas. Jenže ve chvíli, kdy se měl konečně začít zapojovat do kádru anglického klubu, vážně onemocněl a dokonce na chvíli ztratil cit v pravé noze. "Po dva nebo tři měsíce nemohl dělat vůbec nic. Z toho se člověk sbírá dlouho," komentoval situaci asistent David Platt.
Nyní je však útočník, který vyrůstal v Keni, má za sebou první starty v seniorské reprezentaci a naposledy strávil rok v glasgowském Celtiku, opět zdráv a připraven dokázat, že ze svého smrtícího instinktu nic neztratil. V Ericsonově týmu má pevné místo jako "poacher" - hráč, jehož úkolem je v první řadě střílet branky - fanoušci Celtiku ale po letošku dobře ví, že umí šance i připravovat. V pětatřiceti soutěžních zápasech totiž vedle patnácti gólů zaznamenal i dvanáct asistencí.
Na prahu slávy: Isaac Thelin (Bordeaux)
O síle švédského útočného tandemu asi nejlépe vypovídá fakt, že Ericson si může dovolit ignorovat Branimira Hrgotu - mladý forvard, jenž má za sebou skvělou sezonu s Borussií Mönchengladbach, sice v závěrečné nominaci nechybí, na hřiště se ale zpočátku nedostane. Ke Guidettiho predátorskému stylu hry se totiž mnohem více hodí silovější Isaac Kiese Thelin.
Téměř dvoumetrový forvard strávil podzimní část sezony v Malmö, v jehož dresu si zahrál i Ligu mistrů (Sparťané si jeho jméno pamatují více než dobře, jelikož jim v předkole vstřelil gól); v lednu si jej potom do svého týmu vybral kouč Bordeaux Willy Sagnol, který v něm viděl ideálního partnera k šikovnému Diegu Rolánovi.
Ukázalo se, že měl pravdu: Thelin svojí prací na hřišti dělal Rolánovi prostor a umožnil mu tak prožít střelecky skvělé jaro, přičemž sám se soustředil spíše na mezihru. Něco podobného po něm bude vyžadovat i Ericson. Potenciál, který se skrývá v útočné dvojici Guidetti - Thelin, by nakonec dost dobře mohl protáhnout Švédy i přes papírově silnější skupinové soupeře.
Stranou reflektorů: Oscar Hiljemark (PSV)
Nenápadný kapitán Oscar Hiljemark má na hřišti úplně jinou roli než Guidetti, přesto však oba talenty několik věcí spojuje - jednak si shodně udělali jméno v nizozemské lize, jednak oba dva trpí na zranění. U Hiljemarka je tento problém ještě aktuálnější, neboť má za sebou značně nekompletní sezonu; od poloviny září až do Vánoc sledoval své spoluhráče z marodky, a když se následně v lednu vrátil, cestu do základní sestavy už nenašel.
Šikovný defenzivní záložník tak přijede do ČR odpočatý a patřičně namotivovaný: po podzimu na marodce a jaře na lavičce touží ukázat vedení PSV (kde má smlouvu ještě na dva roky), že si v nové sezoně zaslouží místo mezi elitní jedenáctkou. V klubu často hrával i na vyšších, ofenzivnějších pozicích uprostřed hřiště, reprezentační kouč pro něj však má vyhrazené místo pod stopery, ve dvoučlenném pivotu po boku Oscara Lewického. O svoji pozici se obávat nemusí, navlékne totiž kapitánskou pásku. Ericson zkrátka dobře ví, že bez inteligentního štítového záložníka, jakým Hiljemark bezesporu je, nemůže jeho tým adekvátně fungovat.
V defenzivní fázi by mělo být jasné obsazení tří pozic - v brance nastoupí Patrik Carlgren z AIK Stockholm, kraje čtyřčlenné obrany pak obsadí Emil Krafth (Helsingborg) a Pa Konaté (Malmö). Otazníkem zůstává složení stoperské dvojice; zálusk na základní sestavu si totiž dělají Filip Helander (Malmö), Sebastian Holmén (Elfsborg) a Alexander Milošević (Besiktas).
Jednou z největších nevýhod současného kádru je nedostatek logických voleb na křídelní pozice; možná právě proto byl povolán i Arber Zeneli z Elfsborgu. Ericson si zvykl stavět na kraje zálohy ve svém 4-4-2 klasické 'střeďáky', nejčastěji Abdula Khaliliho (Mersin) a vysoce hodnoceného Robina Quaisona (Palermo). Kapitána Hiljemarka a barážového hrdinu Lewického ze štítových pozic nejspíš nikdo nevytlačí, i když naděje si bude určitě dělat i Kristoffer Olsson (Midtjylland) a Simon Tibbling (Groningen).
Ofenzivní část nominace potom skýtá hned čtyři plnokrevné forvardy - přičemž Guidetti, Thelin i Hrgota mají potenciál na turnaji opravdu zazářit. V generálce s Dánskem nicméně Ericson zkoušel na hrotu Mikaela Ishaka (Randers), jehož výchozí pozice je ještě o chloupek lepší než ta Hrgotova. (Všichni čtyři jsou už mimochodem i seniorskými reprezentanty.) Sam Larsson z Heerenveenu bude coby jediné křídlo v týmu čekat na šanci v pozici žolíka.
Tip na umístění: Konec ve skupině
Severský tým se totiž na tento šampionát probojoval celkem šestkrát, a nikdy jeho cesta neskončila už v základní skupině.
V roce 1992 dokonce došel až do finále, kde nakonec nestačil právě na Itálii; poslední účast z roku 2009 zase skončila prohraným semifinálovým penaltovým rozstřelem s Anglií. Tehdy ve žlutomodrém dresu zářil mladičký Marcus Berg.
Mladí Švédové jsou zkrátka turnajový tým, takže pokud by si je někdo troufl odepisovat předem, mohl by se šeredně spálit. Prvotním varováním by ostatně mohl být už pohled na seznam seniorských reprezentantů, kteří tvoří více než polovinu nominace.
Ono to tak nějak automaticky pramení z ohromně sevřeného, týmového projevu, který hráčům systematicky vtlouká kouč Hakan Ericson. Tento svérázný odborník s dvacetiletou zkušeností na lokální klubové úrovni totiž ve svém týmu nesnese nízkou morálku a nedělá mu problémy ignorovat hráče, s nimiž má otevřený problém. Zároveň ale jeho důraz na obětavost, zdravou drzost a sebevědomý ofenzivní fotbal generuje v kabině atmosféru pravého kamarádství. Stačí se podívat, jak Ericson křepčil se svými ovečkami po odvetě kvalifikační baráže s Francií.
Po strategické stránce je tento tým poměrně čitelný: v nominaci se to hemží zejména středními záložníky a šikovnými forvardy, takže Ericson obě tyto pozice na hřišti zdvojuje. Výsledkem je klasické pohyblivé 4-4-2 s pevným dvoučlenným středem pole a skvěle se doplňující dvojicí Guidetti - Thelin na hrotu. Trenérova filozofie je přísně ofenzivní; stačí se ostatně podívat na dlouhodobé výsledky týmu. Hemží se to v nich brankami jak v kolonce 'vstřelené', tak i 'inkasované'. Generálka se silným Dánskem například skončila remízou 2:2.
Šlo mimochodem o první ztrátu po čtyřech vítězných pokusech; naposledy prohráli mladí Švédové první kolo baráže ve Francii, od té doby na svého přemožitele stále čekají. Už sedm zápasů. Zdá se, že Ericson našel ideální funkční recept: ve vítězné barážové odvetě mělo Švédsko držení míče pouhých 36 procent, přesto však nastřílelo francouzskému gólmanovi Aréolovi čtyři góly. Francouzská poziční dominance přinesla jediný, a to ještě za stavu 0:3. Italové a Portugalci by si z toho měli vzít pozorný příklad, jinak je možné, že severské brejkové kladivo dopadne i na ně.
Cesta na šampionát
Švédové už v kvalifikaci odhalili jednu ze svých největších slabin - mimo domácí půdu totiž šly jejich výkony strmě dolů. V Turecku alespoň uhráli remízu 2:2, prohry na půdách přímých konkurentů z Polska (0:2) a Řecka (1:5) však otevírají důležitou otázku, jak se Ericsonovým svěřencům bude dařit na "ostrém" šampionátu pořádaném daleko od skandinávského domova (zmiňovaný úspěšný turnaj z roku 2009 se ostatně odehrával právě ve Švédsku). Zejména ostudný debakl v Řecku si mladí Švédové za rámeček dát rozhodně nemohli.
Odvetné utkání před vlastním publikem však už ovládli poměrně jasným výsledkem 3:0, a právě díky domácí neporazitelnosti tak nakonec zakončili svoji skupinu jediný bod nad dotírajícím kombem Polsko - Řecko. Do baráže s Francií šli jako jasný outsider, a po prohře 0:2 v Paříži se zdálo, že je hotovo - tým postavený kolem borců jako Kondogbia, Thauvin, Imbula či Kurzawa zkrátka působil až příliš silným dojmem.
Jenže odveta v Halmstadu naplno ukázala, čeho je švédský výběr schopný, pokud dostane správnou motivaci. Zejména díky skvělému výkonu Isaaka Thelina vstřelili seveřané favoritovi tři branky a ještě pět minut před koncem drželi postupový výsledek 3:0. Pak přišlo snížení z kopačky Layvina Kurzawy, takže postupovala naopak Francie - alespoň tedy těch několik desítek vteřin, než Lewicki čtvrtým gólem katapultoval na turnaj Ericsonův tým.
Kurzawa si musel připadat opravdu hloupě; po svém gólu se totiž soupeři okázale vysmíval, takže když Francie nakonec vypadla, prohlásil jej Raymond Domenech za "debila, u nějž se musíte ptát, kde má vlastně mozek"... zatímco švédská týmová jednota a ochota nikdy se nevzdávat slavily zasloužený postup.
Domácí základna
Dovedli byste odpovědět na otázku, který fotbalový turnaj je největší na světě (bráno počtem zúčastněných hráčů)? Je to možná překvapující, ale abychom takovou akci navštívili, museli bychom se v létě vypravit do Švédska - konkrétně do Göteborgu, kde se každoročně pořádá mamutí šampionát mládežnických týmů známý jako Gothia Cup.
Koncept je velice jednoduchý: povolen je start hráčů od 11 do 19 let a přihlásit se může kterýkoliv tým z jakéhokoliv koutu planety. Před čtyřmi lety si takto do Göteborgu udělalo výlet neuvěřitelných 35 tisíc (!!) mladých fotbalových talentů, a letos bude číslo ještě vyšší - zúčastněných týmů je totiž 1750, ze 77 různých zemí. Toto jihošvédské město tak každé léto doslova žije mládežnickým fotbalem.
Zorganizovat takovou akci se poprvé podařilo už před 40 lety, a od té doby má Gothia Cup své pevné místo v deníčku každého schopného skauta. Ono těch hřišť, na kterých turnaj probíhá, je asi stovka, takže nelze sledovat úplně vše, přesto však existuje šance, že mezi všemi těmi kluky pobíhá nový Shearer, Xabi Alonso, Adebayor, Ibrahimovic nebo Pirlo. To není jen náhodný seznam jmen - všichni tito borci kdysi v Göteborgu skutečně hráli.
Tahoun týmu: John Guidetti (Manchester City)
Na soupisce větší jméno zkrátka nenajdete. Pro Johna Guidettiho může být tento turnaj jedním z nejdůležitějších okamžiků profesionálního života - už nyní je ostatně jasné, že hraje o angažmá. Coby kmenovému hráči Manchesteru City mu totiž na konci června vyprší smlouva a stane se volným agentem. Pokud zazáří na Euru, nebude mít o nabídky nouzi; nejprve ale musí umlčet sílící hlasy kritiků, kteří mu předvídají, že se po těžkých zdravotních problémech už nedokáže vrátit na svou někdejší úroveň.
Coby teenager byl Guidetti hitem. Citizens jej na popud krajana Svena-Görana Erikssona vykoupili z domovské Brommapojkarny už v roce 2008, v pouhých šestnácti letech; do prvního týmu se však neprosadil a místo toho sbíral zkušenosti po hostováních. Sezona 2011/12 v dresu Feyenoordu byla z jeho pohledu průlomová - v ofenzivně laděné nizozemské lize měl průměr téměř jedné vstřelené branky na zápas. Jenže ve chvíli, kdy se měl konečně začít zapojovat do kádru anglického klubu, vážně onemocněl a dokonce na chvíli ztratil cit v pravé noze. "Po dva nebo tři měsíce nemohl dělat vůbec nic. Z toho se člověk sbírá dlouho," komentoval situaci asistent David Platt.
Nyní je však útočník, který vyrůstal v Keni, má za sebou první starty v seniorské reprezentaci a naposledy strávil rok v glasgowském Celtiku, opět zdráv a připraven dokázat, že ze svého smrtícího instinktu nic neztratil. V Ericsonově týmu má pevné místo jako "poacher" - hráč, jehož úkolem je v první řadě střílet branky - fanoušci Celtiku ale po letošku dobře ví, že umí šance i připravovat. V pětatřiceti soutěžních zápasech totiž vedle patnácti gólů zaznamenal i dvanáct asistencí.
Na prahu slávy: Isaac Thelin (Bordeaux)
O síle švédského útočného tandemu asi nejlépe vypovídá fakt, že Ericson si může dovolit ignorovat Branimira Hrgotu - mladý forvard, jenž má za sebou skvělou sezonu s Borussií Mönchengladbach, sice v závěrečné nominaci nechybí, na hřiště se ale zpočátku nedostane. Ke Guidettiho predátorskému stylu hry se totiž mnohem více hodí silovější Isaac Kiese Thelin.
Téměř dvoumetrový forvard strávil podzimní část sezony v Malmö, v jehož dresu si zahrál i Ligu mistrů (Sparťané si jeho jméno pamatují více než dobře, jelikož jim v předkole vstřelil gól); v lednu si jej potom do svého týmu vybral kouč Bordeaux Willy Sagnol, který v něm viděl ideálního partnera k šikovnému Diegu Rolánovi.
Ukázalo se, že měl pravdu: Thelin svojí prací na hřišti dělal Rolánovi prostor a umožnil mu tak prožít střelecky skvělé jaro, přičemž sám se soustředil spíše na mezihru. Něco podobného po něm bude vyžadovat i Ericson. Potenciál, který se skrývá v útočné dvojici Guidetti - Thelin, by nakonec dost dobře mohl protáhnout Švédy i přes papírově silnější skupinové soupeře.
Stranou reflektorů: Oscar Hiljemark (PSV)
Nenápadný kapitán Oscar Hiljemark má na hřišti úplně jinou roli než Guidetti, přesto však oba talenty několik věcí spojuje - jednak si shodně udělali jméno v nizozemské lize, jednak oba dva trpí na zranění. U Hiljemarka je tento problém ještě aktuálnější, neboť má za sebou značně nekompletní sezonu; od poloviny září až do Vánoc sledoval své spoluhráče z marodky, a když se následně v lednu vrátil, cestu do základní sestavy už nenašel.
Šikovný defenzivní záložník tak přijede do ČR odpočatý a patřičně namotivovaný: po podzimu na marodce a jaře na lavičce touží ukázat vedení PSV (kde má smlouvu ještě na dva roky), že si v nové sezoně zaslouží místo mezi elitní jedenáctkou. V klubu často hrával i na vyšších, ofenzivnějších pozicích uprostřed hřiště, reprezentační kouč pro něj však má vyhrazené místo pod stopery, ve dvoučlenném pivotu po boku Oscara Lewického. O svoji pozici se obávat nemusí, navlékne totiž kapitánskou pásku. Ericson zkrátka dobře ví, že bez inteligentního štítového záložníka, jakým Hiljemark bezesporu je, nemůže jeho tým adekvátně fungovat.
V defenzivní fázi by mělo být jasné obsazení tří pozic - v brance nastoupí Patrik Carlgren z AIK Stockholm, kraje čtyřčlenné obrany pak obsadí Emil Krafth (Helsingborg) a Pa Konaté (Malmö). Otazníkem zůstává složení stoperské dvojice; zálusk na základní sestavu si totiž dělají Filip Helander (Malmö), Sebastian Holmén (Elfsborg) a Alexander Milošević (Besiktas).
Jednou z největších nevýhod současného kádru je nedostatek logických voleb na křídelní pozice; možná právě proto byl povolán i Arber Zeneli z Elfsborgu. Ericson si zvykl stavět na kraje zálohy ve svém 4-4-2 klasické 'střeďáky', nejčastěji Abdula Khaliliho (Mersin) a vysoce hodnoceného Robina Quaisona (Palermo). Kapitána Hiljemarka a barážového hrdinu Lewického ze štítových pozic nejspíš nikdo nevytlačí, i když naděje si bude určitě dělat i Kristoffer Olsson (Midtjylland) a Simon Tibbling (Groningen).
Ofenzivní část nominace potom skýtá hned čtyři plnokrevné forvardy - přičemž Guidetti, Thelin i Hrgota mají potenciál na turnaji opravdu zazářit. V generálce s Dánskem nicméně Ericson zkoušel na hrotu Mikaela Ishaka (Randers), jehož výchozí pozice je ještě o chloupek lepší než ta Hrgotova. (Všichni čtyři jsou už mimochodem i seniorskými reprezentanty.) Sam Larsson z Heerenveenu bude coby jediné křídlo v týmu čekat na šanci v pozici žolíka.
Tip na umístění: Konec ve skupině
Program zápasů - skupina B
18.06.2015
Olomouc
21.06.2015
Olomouc
24.06.2015
Uherské Hradiště
Konečná nominace
Datum nar.
08.01.1992
24.07.1993
20.06.1993
Datum nar.
21.04.1994
07.11.1992
22.04.1993
29.04.1992
25.04.1994
17.07.1994
30.01.1992
Datum nar.
11.01.1995
28.06.1992
07.06.1992
14.07.1992
30.06.1995
09.10.1993
07.09.1994
25.02.1995
Datum nar.
15.04.1992
12.01.1993
31.03.1993
24.06.1992
10.04.1993
Související články
Zobrazit jen nejnovější
Zobrazit všechny
Představení účastníků ME do 21 let - Česko
17.06.2015, 09:26
Představení účastníků ME do 21 let - Dánsko
16.06.2015, 22:26
Představení účastníků ME do 21 let - Německo
16.06.2015, 01:57
Představení účastníků ME do 21 let - Srbsko
15.06.2015, 17:08
Představení účastníků ME do 21 let - Portugalsko
15.06.2015, 12:27
Představení účastníků ME do 21 let - Itálie
14.06.2015, 22:36
Představení účastníků ME do 21 let - Anglie
13.06.2015, 20:19
Komentáře (49)
Přidat komentářNo, tipuju spíš Milosevice v základu. Škoda, že Hrgota asi moc šancí nedostane. A očekávám pořádný výšlap mezi elitu od Gustafssona
Lewicki este nema na lepsiu ligu,ze?Ku komu by si ho prirovnal?
Tak když může Thern do Holandska, tak proč by nemohl Lewicki .. Má trošku problém s disciplínou(Sbíra dost karet, dost faulů stihne za zápas). Jinak má ale výbornou rozehrávku, poziční hru. Stabilní držák jednavacítki i Malmo.
Těžko říct ke komu bych ho přirovnal..
Napadá mě Källström
12 kluků co hrajou za Ačko
Černý kůň turnaje.
Nemyslím si
Jsem zvědav hlavně na Simona Gustafssona. Každopádně stoperská dvojice by měla být Miloševič - Helander a hlavně doufám, že bude hodně hrát Sam Larsson. Další věc - já osobně bych upřednostnil Tibblinga místo Lewickiho, ale to už bych chtěl moc.
Larsson se bude dostávat do zápasů jako žolík povětšinou.
Lewicki bude hrát na 150%, to by se mu muselo nedejbože něco stát, aby hrát Tibbling.
Je mi to jasný.
Hlavně jsem strašně zvědavej na Quaisona, v Itálii ho vůbec nestíhám sledovat.
Johna Guidettiho jsem ve Feyenoordu zbožňoval - trápí mě, že hraje v Celtiku a ne v Nizozemsku.
Proč pan Ericson nepovolal Strandberga, však nepochopím. Těšil jsem se na toho kluka a myslím si, že by měl i na základ.
Strandberg má ještě čas.. Teď jsou tam vepředu lepší hráči, zkušenější. Strandberg se jednou dočká, ale teď je ještě brzo.
Strandberg - Engvall bude hodně dobrý útočný duo v budoucnu.
O budoucnost je zatím psotaráno velmi dobře..
Tak asi jsou lepší než Carlos, ale přiznám se, že mě to udivuje. Škoda, chtěl jsem vidět na vlastní oči hráče aspoň z jednoho mých oblíbených týmů, když nikdo jiný z Atletica, Feyenoordu či CSKA není v turnaji.
Konaté.
fantomas a domingo: Kluci, už se těším na Itálii kdy ji sem hodíte?
Je na řadě hned příště. Ale buď na nás hodnej - vim, jak umíš bejt nekompromisní, co se znalostí o ITA týče.
Já vím, dám ti kapky i za špatně uvedený klub, že? Nebudu to hrotit, jsem rád, že to píšete a vím, že nejde mít v malíku úplně všechno
To sem naštěstí nebyl já zrovna jako přiznám se, že tenhle kádr fakt neznám (až na vybraný borce jako Belottiho), koneckonců žádnej seniorskej start mezi nima, takže sem i docela rád, že to píše domingo.
Oni ti kluci posbírají starty v seniorské repre během příštího roku. Tak 2-3 jména si už teď dokážu v Ačku představit (Rugani, Berardi, Sturaro) a další mají skvělé předpoklady (Baselli, Cataldi, Romagnoli). Ale je pravda, že ten, kdo sleduje Serii A, má v tom italském týmu lepší přehled. Na druhou stranu, já bych byl třeba ztracený v Anglii. U nich jsem otevřeně přiznal, že spoustu těch hráčů podle jmen sice znám, ale herně tak docela nevím. Po přečtení toho představení jsem zase o něco "chytřejší".
Belotti vůbec jo?
Neříkal bych vůbec. Jen jsem ohledně útočníků po zkušenostech z minulých let střízlivější a radši do nich tolik nadějí nevkládám. Už mnohokrát jsem se spálil.
Ano, z před dvou let se do áčka dostali Immobile s Gabbiadinim. Několik nominací si vysloužil Insigne. U něho to ale nevidím na nějaké větší prosazení, byť měl taky skvěle našlápnuto. Pak tam byl Destro, který díru do světa neudělal. Borini je na odpis. Paloschi taky žádná sláva, hráč pro celky z druhé poloviny Serie A, na reprezentaci to není. Před tím tam byli "čokoladoví" Italové Balotelli s Okakou, ti ale ani nebyli schopní vystřílet Itálii postup na šampionát a rupli s Bělorusy, to byla fakt tragédie. Okaka letos za Sampdorii celkem dobré, ale těch gólů by mohl dávat víc. Balotelliho příběh všichni známe. Ani jednoho nevidím pro reprezentační áčko jako nějakou spásu, ano, ani Balotelliho, bohužel.
Belotti se jeví moc dobře. Je to sice prcek (173 cm), ale o to lépe se pohybuje. Rychlý, výbušný, hráč do kombinace. Držení míče má ale slabší a taky občas zbytečně fauluje, v tom je podobný dost Berardimu, i když ten se pro změnu víc vzteká. Každopádně v Palermu by měl s největší pravděpodobností nahradit Dybalu a hrát pravidelně, alespoň takové byli zatím spekulace, pokud Zamparini nepřivede někoho nového. Já bych mu tu šanci ale dal, aby se prosadil. Letos zasáhl do všech 38 zápasů, minutově mu to dalo necelých 14 zápasů a nastřílel 6 gólů. To není špatná vizitka. Jenomže takový vstup mělo několik útočníků už před ním, ale pak to s nimi šlo dolů. Na prosazení se v Serii A určitě má, o tom nepochybuju. Ale jestli to bude na reprezentační Áčko, to se uvidí.
Ohledně útočníků jsem fakt hodně střízlivý, možná až skeptický. Minulé roky mě vytrestaly.
Jasný, díky
Pardon, já když chytím slinu, tak pak píšu romány
To né, čim víc, tim líp v tomhle případě.
Mimochodem je velká škoda, že ve výběru nejsou třeba El Shaarawy, Verratti nebo zraněný Perin, kteří věkově také spadají do možného výběru. Všichni tři jsou například mladší než Bardi.
No, když je řeč o Bardim... to je takovej zázrak nebo šla italská golmanská škola tolik dolu? Protože Itálie je snad jedinej na Euro cestující tým, co si v celý kvalifikaci vystačil s jedinym brankářem.
Nešla vůbec dolů...jen ten pojebany ignorantsky interista Di Biagio nesmyslne preferuje Bardiho na úkor lepších brankářů...ne nahodou je Bardi taky interista...
Řikal sem si, že v tom bude nějaká zrada
Bardi má nějakou auru, protože je naprosto neochvějnou jedničkou, byť nechytá zrovna v nejlepší formě. Sportiello měl lepší sezónu a Leali v Ceseně chytal taky velice dobře. Jenomže Bardi začal kvalifikaci, když chytal obstojně a pan DB ho zkrátka stavěl jako jednoznačnou jedničku. Z trojice, co cestuje na ME, bych z pohledu formy postavil Sportiella. Ten kolikrát vytáhl Atalantě trn ze zadku, chytá fakt skvěle a měl vynikající sezónu. Ale zase se na to musíme dívat z toho pohledu, že Sportiello s Lealim nemají s mezinárodním fotbalem oproti Bardimu žádné zkušenosti.
Bardi - 34 zápasů v U21. Leali se Sportiellem jedním slovem - nula Sportiello v mládežnických výběrech nebyl vůbec. Leali chytal pravidelně U19, pak měl pár zápasů pod Di Biagiem v U20, načež si ho pak on sám hned po přesunu k U21 vytáhl nahoru. Bardi navíc vůbec nechytal dvacítky, šel z 19 rovnou do 21. Byl považovaný za jeden z největších brankářských talentů a tu nálepku nikdo nestrhl. Takže i když zrovna nechytá svůj TOP, tak je pořád jedničkou. Perin mu navíc vždycky dělal v reprezentaci dvojku, ale v letošním roce udělal pořádný průlom za mě jeden z nejlepších brankářů letošní sezóny Serie A. Jenomže i kdyby byl zdravý, tak by stejně nejel, na to si myslím znám Di Biagia dobře. Je to škoda.
Asi stačilo říct, že pro Bardiho zkrátka mluví zkušenost
Ty vole, to si neštrejchli ani v přátelácích? To je ještě horší, než sem čekal teda
Leali 32 minut v přáteláku s Tureckem (2012) Ještě pod Mangiou, který v tom utkání dal prostor třem brankářům, každému dal půl hodiny - Leali, Pigliacelli, Piscitelli.
No, když to porovnám s Dánama, co v kvalifikaci dali prostor všem třem klukum, co berou na Euro - stejně jako jim potom dali prostor i ted v březnu -, tak docela rozdíl.
To je trošku jiný kafe, no Bardi to má asi jako Buffon u áčka, dokud si neřekne, že nemůže, tak chytá, což je z pohledu U21 a Bardiho dost smutné.
Jo, což by bylo pochopitelný - kdyby to byl taky sakra druhej Buffon.
Do toho má sakra daleko Jak psal GEGE, modročerná protekce
Česká skupina se asi představovat nebude, co?
Jistěže bude, ale necháváme ji nakonec, aby se do těch preview zároven daly zahrnout i opravdu aktuální předzápasový informace.
Ok Mne to napadlo jen z časových důvodů, že zatím vychází jeden článek za den.
Dneska by správně měly bejt tři no, protože to včera moc neukormidloval domingo.
Domingo byl vcera na zamku u polskych hranic
Jak řikám no...
A dneska nekormidluješ ty?
Dneska pořád domingo.
Dokonce i zitra bude jeste domingo
Kurzawa jim bude fandit
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele