Představení účastníků ME do 21 let - Portugalsko

Mladí Portugalci vyznávají filozofii, kterou nejlépe shrnuje odvetný zápas kvalifikační baráže proti Nizozemsku - během 90 minut v něm padlo celých devět gólů, hra se přelévala ze strany na stranu a pyrenejský výběr nakonec triumfoval hokejovým skóre 5:4. Na turnaji samotném se svěřenci Ruie Jorgeho budou určitě více krotit, ale diktátu ofenzivy se vzdávat nehodlají..

Není to ostatně ani v jejich povaze. Portugalské týmy vždy přemýšlely v první řadě směrem dopředu; v roce 2007 takto výběr s Nanim, Silvestrem Varelou a Joaem Moutinhem dokráčel až do semifinále. Na premiérové zlato se nicméně na jihozápadním cípu Evropy stále čeká. Nejblíže k němu bylo v roce 1994, kdy tehdy suverénní Itálie zvítězila ve finále 1:0 až díky zlatému gólu.

Rui Jorge si může gratulovat, že pracuje pro svaz, který evidentně ctí dlouhodobé koncepty - tento bývalý pětačtyřicetinásobný portugalský reprezentant totiž stojí v čele jednadvacítky už šestým rokem. Na Eurech 2011 a 2013 byste přitom jeho svěřence hledali marně. Probít se mezi kontinentální smetánku se mu povedlo až napotřetí, a nutno uznat, že generace Williama Carvalha a Bernarda Silvy mezi elitní osmičku rozhodně patří. Potenciál má totiž náramný.

Otázkou nicméně zůstává, jak s ním kouč hodlá naložit. Nakonec by se právě Rui Jorge mohl stát největší slabinou celého týmu; jeho životopis je totiž jednak krátký (ve dvaačtyřiceti letech nemá s trénováním na vysoké úrovni takřka žádné zkušenosti), jednak v něm dlouho chyběl nějaký důležitý zlom, který by podtrhl jeho autoritu coby potenciálně úspěšného stratéga. Ještě v kvalifikační skupině lpěl na klasickém 4-3-3, kterého se portugalské týmy napříč věkovými kategoriemi otrocky drží i přesto, že jim tradičně chybí kvalitní hrotoví útočníci; až v baráži potom dostal nápad 'přepnout' na jakési pohyblivé diamantové 4-4-2.

Do tohoto rozestavení je totiž možné natlačit co nejvíce křídelníků - a tak v prvním zápase v Nizozemsku (2:0) vyběhli na hřiště Raphaël Guerreiro, Rafa Silva, Bernardo Silva, Iván Cavaleiro a Ricardo Pereira, z toho první jmenovaný na levém beku, oba Silvové uprostřed zálohy a Cavaleiro s Pereirou coby dvojice falešných hrotů.

Nepředvídatelnost by obecně mohla hrát v portugalský prospěch - nikdo totiž v tuto chvíli nedokáže přesně odhadnout, jak vlastně bude výsledný tým na Euru vypadat. Vzhledem k tomu, že v konečné nominaci figuruje hned osm (!!) křídelních hráčů, jakékoliv tradiční systémy letí okamžitě z okna; je takřka jisté, že někteří z nich se objeví na sekundárních pozicích, otázkou je kteří (a kde).

Nikdo nepochybuje o tom, že Rui Jorge má k dispozici ohromně talentovaný tým; zároveň je ale třeba jedním dechem poukázat na jeho nevyváženost, která v konkurenci sedmi poměrně zřetelně vyprofilovaných soupeřů nemá obdoby. To může být velkou portugalskou zbraní, ale také největší slabinou. Mladý kouč stojí před náročným úkolem zpracovat obdivuhodný potenciál svého výběru do nějaké strategicky funkční formace.

---

Cesta na šampionát

Na druhou stranu to nevypadá, že by Portugalci výsledkově nějak trpěli - v kvalifikaci byla jejich individuální kvalita jednoduše příliš výrazná na to, aby jim soupeři dokázali konkurovat. Osm zápasů, osm výher a skóre 22:6 je statistika, která jasně vypovídá o tom, jak moc dominantní dokáže tento tým přeplněný drahými talenty skutečně být.

Pravda, konkurence ve skupině nebyla zrovna přílišnou zátěží: na druhé příčce se umístil Izrael (dokonce se ztrátou propastných devíti bodů), další pozice si rozebrali mladíci z Norska, Makedonie a Ázerbájdžánu. Některé zápasy připomínaly z portugalské strany spíše cirkusová představení - hlavně tedy exhibiční porážka Norska (5:1) a přestřelka na izraelské půdě (4:3). V Norsku si zase Rui Jorge troufl vyslat na hřiště pět čistě ofenzivních hráčů (4-3-3, kde kapitána Oliveiru doplňovali v záloze playmakeři Bernardo Silva a Joao Mário). Méně kvalitním týmům by se takový hazard nejspíš vymstil, Portugalci ale zvítězili 2:1.

Nyní ale přichází čas hrát zodpovědněji (což by s povoláním hvězdného štítu Williama Carvalha nemusel být problém). Zmiňovaný zápas v Izraeli či barážové dvojutkání s Nizozemskem, v němž portugalský tým po venkovní výhře 2:0 stvrdil postup onou vzpomínanou odvetou 5:4, totiž jasně ukázaly slabiny příliš ofenzivního systému. Doma proti Nizozemcům Jorgeho tým třikrát vedl, třikrát nechal soupeře vyrovnat a nakonec urval výhru jen tak tak - podobná nezodpovědnost by se na Euru, zvlášť v těžké skupině s takticky velice dobře vybavenými výběry Anglie a Itálie, mohla těžce nevyplatit.

Domácí základna

Přemýšleli jste někdy nad tím, proč vlastně portugalská fotbalová škola produkuje tak ohromné množství křídel? Poměr šikovných, technicky skvěle vybavených hráčů 'k lajně' je vzhledem k dalším ofenzivním pozicím jako klasické 'devítky' a 'desítky' vyloženě disproporční. Netýká se to jen tohoto výběru - prakticky všechny portugalské týmy, od mládežnických reprezentací až po seniorské áčko, trpí naprosto stejným problémem. Od dob Pedra Paulety se v zemi nenarodil žádný pořádný 'hroťák', zato křídel v té době vystřelila na povrch celá řada, od Cristiana Ronalda přes Naniho s Quaresmou až po nejnovější várku talentů v této nominaci.

Tato studie o roli křídel ve fotbalové taktice nabízí možnou odpověď. "Křídla jsou v portugalském fotbale kulturním specifikem," píše se v textu. "Jsou součástí našeho národního fotbalového dědictví. Tito hráči jsou skvělí v soubojích jeden na jednoho, umí s míčem úžasné věci a mají v sobě instinktivně zakotvenou potřebu procházet najednou přes několik soupeřových obránců. (...) Příběh portugalských křídel začíná dlouho před Figem či Ronaldem. Vždy to byli skvělí, rychlonozí dribléři, které publikum miluje. Pozorovat křídelního hráče, jak se na hřišti mazlí s míčem, je skoro láskou na první pohled."

Poznáváte v této charakteristice některá ze jmen na Jorgeho seznamu? Zdá se, že u mladých portugalských fotbalistů romantická hrdost stále výrazně převažuje nad metodickým pragmatismem. Zda je to dobře či špatně, to už je na posouzení každého diváka.

---

Tahoun týmu: William Carvalho (Sporting)

Vytáhnout z takto útočně laděného kádru zrovna defenzivního záložníka se může zdát zvláštní, ale William Carvalho není jen tak nějakým 'bořičem' středu pole - tento odchovanec Sportingu na sebe už nějakou dobu strhává pozornost celé Evropy, a pokud se na Euru patřičně předvede, bude pro lisabonský klub nesmírně těžké jej udržet.

Už třiadvacetiletý Carvalho je pro Ruie Jorgeho vítanou 'posilou' - v závěru kvalifikace hrál na jeho postu o celých pět let mladší Rúben Neves z Porta (ročník 1997!), zatímco on sám si dávno tykal s Ronaldem v šatně seniorského týmu. Na trávník stadionu v Uherském Hradišti bude vytáhlý rodák z Angoly vybíhat obklopen ofenzivními hráči, takže jeho role je jasná - má být spolehlivým 'držákem', bez nějž se žádný ambiciózní tým neobejde.

Díky skvělému fyzickému fondu, dynamickému pohybu a nabytým zkušenostem z Ligy mistrů a reprezentačního áčka bude Carvalho dominantní prezencí uprostřed hřiště, klíčovým hráčem, jehož případná zaváhání mohou zcela rozvrátit křehký týmový balanc. Není to vděčná úloha, on má ale všechny předpoklady k tomu, aby v ní zazářil.

Na prahu slávy: Bernardo Silva (Monaco)

Když knížecí celek v lednu projevil zájem vykoupit Bernarda Silvu do svých služeb, musel vysázet na stůl necelých 16 milionů eur; v té době se to zdálo jako riskantní investice, vzhledem k tomu, že Silva na podzim nikterak nezářil a fanoušci spekulovali, jestli pod Leonardem Jardimem nehraje spíše díky jakési národnostní protekci. Jenže protřelý kouč dobře věděl, co dělá. V okamžiku, kdy AS vložilo v mladého playmakera drahou důvěru, Silva viditelně pookřál a v závěru ligy už diktoval tempo monacké ofenzivy jako zkušený mazák.

Se Silvovým jarním rozkvětem se také výrazně zvedl počet nastřílených gólů; není divu, šikovný ofenzivní univerzál (schopný nastoupit ze středu pole i na křídle) je totiž technikem od Boha. Míč ho poslouchá prakticky na slovo, a pokud k tomu přidáme i slušnou střelu, máme před sebou typického rozdílového ofenzivního hráče. Je otázkou, jestli si Silva udrží na turnaji dubnovou a květnovou formu z klubu (konzistence výkonů mu stále dělá problémy); místo v základu by ale měl mít předplacené. Mnoho talentovanějších hráčů v portugalském výběru nenajdete.

Stranou reflektorů: Raphaël Guerreiro (Lorient)

O výkonech Raphaëla Guerreira v uplynulé sezoně asi nejlépe vypovídá fakt, že právě tehdy dostal první pozvánku do seniorské reprezentace - a to prosím z Lorientu, klubu, který se celý rok potácel na hraně sestupu z Ligue 1. Vlastně lze konečnou záchranu přímo spojit s prozřením kouče Sylvaina Ripolla, jenž po úmorném začátku sezony posunul Guerreira z levého beka na levé křídlo.

V lorientském 4-4-2 (a v závěru sezony 4-3-3) pak mladý Portugalec docela explodoval, lehce se zařadil mezi nejzajímavější mladé hráče celé ligy a fanoušci skromného bretaňského klubu doufají, že zůstane alespoň ještě jednu sezonu, v níž by se mohl klidně zařadit po bok klubových legend jako Jean-Claude Darcheville či Kévin Gameiro. Příznivci Ligue 1 už o jeho kvalitách dobře vědí, teď tedy přichází nejvyšší čas, aby se s ním seznámilo také širší publikum.

Guerreirovými největšími přednostmi jsou rychlost, technická zdatnost, skvělá střela z dálky a velice slušné centry - je zkrátka moderním křídelním bekem se vším všudy. Rui Jorge jej ve svém hyperofenzivním systému využívá na kraji obranné čtveřice (jiný levý bek ani v nominaci nefiguruje), hbitý Guerreiro by si však i přesto měl najít cestu dopředu, na soupeřovu polovinu hřiště, kde budou jeho schopnosti nejvíc patrné.

---

Rui Jorge má hned několik možností. Hráčů, kteří by si mohli být jisti místem v sestavě, je poměrně málo - určitě mezi ně patří stoper Sportingu Paulo Oliveira i jeho jmenovec Sérgio (Pacos Ferreira), který bude s kapitánskou páskou na rameni nastupovat v záloze po boku Williama Carvalha. Raphaël Guerreiro je jasnou jedničkou na levé straně obrany, ofenzivní zálohu má zase pod palcem Bernardo Silva.

O zbylých šest pozic se však dá očekávat tužší boj. Portugalský kouč totiž v letošních přátelských zápasech hojně experimentoval - proti Dánům (0:0) stáhl Ricarda Pereiru z útoku na pravého beka, při prohře s Čechy (0:1) zase zkoušel 4-3-3 se třemi křídelníky vepředu. Vzhledem k tomu, že tyto dva výsledky přinesly depresivních 180 minut bez vstřeleného gólu, však nejspíš můžeme očekávat, že se Jorge vrátí k závěru kvalifikace, tedy k diamantovému rozestavení (alespoň na papíře).

To mimo jiné znamená, že Goncalo Paciencia - dvacetiletý forvard z portské akademie a jediná čistá 'devítka' v celém týmu - podle všeho začne na lavičce jako žolík. O místo ve dvoučlenném útoku by se měli poprat Pereira, Iván Cavaleiro (La Coruňa) a také Carlos Mané, jeden z nejcennějších talentů současného Sportingu.

Na experimenty s jediným 'držákem' středu zálohy za pěti vyloženě ofenzivními borci si nejspíš ani Jorge na takovémto turnaji netroufne, takže vedle dvojitého pivotu Carvalha s Oliveirou a jasného Bernarda Silvy zbývá už jen jedna volná pozice. Tu může obsadit buď některý z klasických ofenzivních záložníků - Joao Mário (Sporting) či Tozé (Estoril) - nebo případně další křídelník Rafa Silva (Braga), jenž ve středové roli párkrát nastoupil i v kvalifikaci. Vmáčknout se do sestavy bude určitě chtít i Ricardo Horta z Málagy, toho však nejspíš čeká zpočátku lavička.

Obrannou fázi pak pravděpodobně doplní gólman José Sá (Marítimo), pravý bek Ricardo Esgaio (Coimbra) a vytáhlý stoper Tiago Ilori, který patří Liverpoolu, letos však hostoval v Bordeaux (a nutno dodat, že se slušnými výsledky). Na druhou stranu - Rui Jorge už mnohokrát ukázal, že umí překvapit..

---

Tip na umístění: 2. místo (Daníček) / konec ve skupině (Zezula)