Představení účastníků ME 2016 - Portugalsko

Portugalské Seleção stejně jako v kvalifikaci i na mistrovství Evropy našlo své místo v abecedně poslední skupině, a obdobně jako v kvalifikaci je velkým favoritem pro postup do dalšího dějství. Jaké umístění nakonec Portugalci ve Francii vydolují, bude odvislé především od toho, jak bude pevná obrana složená z třicátníků a jak se trenéru Fernandu Santosovi podaří poskládat útočné řady kolem Cristiana Ronalda. Portugalci chtějí dát zapomenout na neúspěch v Brazílii, kde nedokázali postoupit ze základní skupiny...

Ve Francii je v základní skupině F nečeká na první pohled žádný hvězdný soupeř. Ale především hladký postup rakouské reprezentace z těžké kvalifikační skupiny, kde dokázala předčít Rusko i Švédsko, může být pro portugalský výběr varováním před jakýmkoliv podceněním svých soupeřů. Další do kvarteta je nám dobře známý Island a také Maďarsko. Portugalci musejí do této skupiny jít s jasným cílem — postoupit do osmifinále.

Jedním z argumentů podporujících šance portugalské reprezentace na slušné umístění je, kromě všudypřítomné aury Cristiana Ronalda, také nástup mladých ofenzivních pušek, které jsme měli možnost sledovat na českých trávnících během loňského evropského šampionátu jedenadvacítek. A příliv čerstvé krve do portugalského národního týmu bude bezesporu pokračovat i v blízké budoucnosti. Vždyť reprezentační sedmnáctka letos vyhrála evropské mistrovství ve své kategorii a třeba jméno José Gomes si určitě zapamatujte — bude se vám v brzké době jistě hodit.


Upřímně — pokud byste měli vyjmenovat mužstva, která svými parametry patří na závěrečný turnaj o evropského šampiona, Portugalce do svého výčtu asi stěží zapomenete uvést. Ale nebylo vždy pravidlem, že se Portugalsko účastní souboje evropské elity; úspěchy i samotné účasti na závěrečných turnajích na sebe nechaly docela dlouho čekat.

V historii portugalského národního týmu najdeme dvě významné a úspěšné fotbalové generace (a pak jednoho Cristiana Ronalda). V loňském roce vyhlásila portugalská fotbalová federace žebříček nejlepších hráčů portugalské historie. K nelibosti určité části veřejnosti zvítězil Cristiano Ronaldo, který předčil i slavné předchůdce Eusébia, Colunu či Figa. Tedy zástupce obou výše uvedených skupin.

První z úspěšných generací byli takzvaní Os magriços a v jejím čele stály legendy jako Eusébio nebo Mário Coluna. Tato fotbalová ekipa si došla na anglickém mistrovství světa v roce 1966 pro bronzové medaile, což je doposud považováno za největší úspěch fotbalové reprezentace Portugalska.

Druhá úspěšná fotbalová skupina rostla kolem jmen jako João Pinto či Fernando Couto. Ti ještě jako teenageři dosáhli na dva tituly mistrů světa v kategorii do dvaceti let. Nezapomenutelné je především mistrovství, které hostilo v roce 1991 právě Portugalsko, to už v týmu byli další slavní vyslanci portugalské líhně — Luís Figo, Abel Xavier či Jorge Costa. Estádio da Luz hostil 30. června 1991 finálový zápas, kde se Portugalcům na druhou stranu barikády postavili Brazilci. Více než 110 tisíc diváků přihlíželo remíze 0:0 a závěrečným penaltám, které rozhodly o setrvání titulu mistrů světa v Portugalsku.

A zatímco ta první generace z přelomu šedesátých a sedmdesátých let nikdy mistrovství Evropy nehrála, té druhé se podařilo ukořistit několik zajímavých výsledků. Ještě předtím v roce 1984, kdy se zástupci pozdější úspěšné U-20 dívali na zápasy ještě jen v televizi, brala portugalská reprezentace bronz na ME ve Francii 1984.

Pak už přišla doba zlaté generace. Na další účast na Euru si Portugalsko muselo počkat až do roku 1996, kdy UEFA rozšířila počet týmu na závěrečném turnaji kontinentálního mistrovství na 16. Konečné umístění Portugalska na anglické půdě uhodnete jistě zpaměti. Portugalsko po hladkém postupu ze základní skupiny narazilo ve čtvrtfinále na Karla Poborského s jeho dloubákem. Jeho jménem mimochodem fandy Benfiky ani dnes nepřivedete do rozpaků, budou moc dobře vědět, o koho se jedná.

Na nizozemsko-belgickém šampionátu v roce 2000 bral výběr vedený trenérem Humbertem Coelhem zase bronz po nepodařeném semifinále s Francií. Do týmu přibyly k výše uvedeným jménům třeba Nuno Gomes či Sérgio Conceição. Následující evropský šampionát v roce 2004 měl být pro portugalskou zlatou generaci vrcholem, vždyť se také konal v Portugalsku.

A možná by vrchol i byl dosažen, ale to by se na mistrovství nesměla zjevit družina Řecka vedená Otto Rehhagelem. Dodnes nemohou Portugalci přenést přes srdce fakt, že jejich mistrovství ovládl tým Řecka se svým velmi účelným herním stylem. Na tomto mistrovství už se plně projevila hvězda Cristiana Ronalda, který rostl zápas od zápasu vedle svých slavných kolegů. Portugalci na Estádio da Luz v Lisabonu ronili slzy, skončili těsně pod vrcholem. Série účastí na závěrečných turnajích pokračovala MS v Německu, kde brali Portugalci bramborové medaile.

V roce 2008 se portugalská družina vydala pod Alpy na mistrovství Evropy konané ve Švýcarsku a Rakousku. Ve skupině, kde porazila i český výběr, obsadila první místo, ovšem čtvrtfinálový soupeř jménem Německo byl nad portugalské síly, výsledek 2:3 znamenal ve světle konečného hodnocení neúspěch. Do pozice Karla Poborského z roku 1996 se o šestnáct let později, tedy na ME 2012, na Národním stadionu ve Varšavě dostal Cristiano Ronaldo, který rozhodl čtvrtfinále mezi ČR a Portugalskem. Na východě Evropy získali Ronaldo a spol. dělený bronz.

Brazilské MS už potom jistě máme v živé paměti, Portugalci se uvedli debaklem schytaným od Němců, z tohoto výsledku se pak už nedokázali oklepat a upalovali po třech zápasech domů. Na letošním šampionátu ve Francii budou mít Portugalci obrovskou podporu v hledišti (vždyť Francie je pro Portugalce nejoblíbenější destinace pro přesun za prací), kterou dozajista nebudou chtít zklamat.





Portugalci se o letenky do Francie prali v kvalifikační skupině I ve společnosti Dánů, Srbů, Albánců a Arménů. A hned v úvodním představení v Aveiru vylekali všechny své fanoušky překvapivou domácí prohrou 0:1 s Albánií. Krátce po tomto neúspěchu byl odvolán trenér Paulo Bento a nahradil jej současný velitel portugalské družiny Fernando Santos. Ten se uvedl veledůležitou výhrou v Dánsku, kterou pak mužstvo potvrdilo plným bodovým ziskem z domácího duelu s Arménií. Po třech duelech mělo Portugalsko šest bodů a nudné skóre 2:1.

Více branek padalo v dalších portugalských zápasech, do konce kvalifikace si však Portugalci udrželi jedno privilegium, a to vítězit takřka vždy pouze rozdílem jedné branky. Nejprve odjeli z jihoportugalského Fara s nepořízenou Srbové (2:1 pro Portugalce), pak si Cristiano Ronaldo udělal ze zápasu v Jerevanu vlastní galapředstavení, když svým hattrickem zařídil import tří bodů do Portugalska. Trocha štěstí stála na straně Portugalců v zápase v Albánii, kde svému soupeři oplatili navlas stejný výsledek z prvního vzájemného duelu. Portugalsko vyhrálo 1:0 díky trefě Miguela Velosa z druhé nastavené minuty zápasu.

Postup na Euro stvrdili Jihoevropané v domácím zápase s Dány, které porazili, pro tuto kvalifikaci stylově, 1:0. Na architektonickém skvostu zvaném Estádio Municipal de Braga výhru zařizoval João Moutinho. A tak do závěrečného dějství mohlo Portugalsko letět do Bělehradu s čistou hlavou, promíchaná sestava třeba i bez Cristiana Ronalda zvítězila na stadionu Partizanu 2:1.

Portugalci tedy svou skupinu vyhráli se sedmibodovým náskokem na druhé Albánce. Nejlepším střelcem týmu se stal s pěti góly Cristiano Ronaldo, v polovině zápasů udržel brankář Rui Patrício čisté konto.

Po úspěšné kvalifikaci poměřili Portugalci síly se soupeři různých vah. Cenná je výhra nad Belgií z března tohoto roku, 2. června se Portugalsko poměřilo s dalším účastníkem ME Anglií, ve Wembley se zrodil výsledek 1:0 pro domácí. Generálku před ME dnes obstará domácí duel s Estonskem.


Současným koučem portugalského národního týmu je dnes 61letý Fernando Manuel Fernandes da Costa Santos. Jako hráč prošel mládežnickými týmy Benfiky, ale své profesionální fotbalové zápasy odehrál v dresu Estorilu a Marítima Funchal. A jelikož se pohyboval pouze v těchto, s přimhouřením obou očí řekněme průměrných týmech, nikdy se nepodíval do národního týmu jako hráč. Vedle fotbalové kariéry v prvních třech portugalských ligách dokázal vystudovat i vysokou školu, je elektroinženýrem.

Po dosažení Kristových let ukončil svou hráčskou kariéru, ale v Estorilu zůstal jako asistent, zanedlouho po krátkém "zácviku" dostal na starosti áčko modro-žlutých jako hlavní trenér. Po sedmi letech se přestěhoval přímo do Lisabonu, kde vedl tým Estrela da Amadora, pod jehož kormidlem dosáhl klub na slušná umístění v rámci nejvyšší portugalské soutěže.

Nelze se tedy divit, že si jej v roce 1998 vybralo za hlavního kouče FC Porto, odkud se v roce 2001 přestěhoval do Řecka. A právě s touto zemí je jeho trenérský život velmi úzce spojený. Trénoval AEK Atény, Panathinaikos, PAOK Soluň a v letech 2010-2014 i řeckou reprezentaci. Mezitím si vždy odskočil zatrénovat domů, vedl kromě FC Porta další dva ze slavné trojky — Sporting i Benfiku.

Na největší úspěchy dosáhl v Řecku. Třikrát byl vyhlášen trenérem roku řecké ligy, tamnímu národnímu týmu pomohl do čtvrtfinále ME 2012 a osmifinále MS 2014. Poté v září roku 2014 převzal portugalskou reprezentaci, kterou zatím vedl v osmnácti zápasech, z nichž dvanáct vyhrál a šest prohrál. Pod Santosem Portugalsko nehraje na remízy, a pokud prohraje, je to jen v přátelácích.

Pokud postoupíme k trenérovým ambicím pro letošní Euro, odpovědi se samozřejmě vyhýbal: "Můžeme věřit v to, že jsme schopni dojít až do finále Eura a tam uspět. To je ovšem víra. Ale pokusíme se udělat všechno pro to, abychom naši víru naplnili. Ale nejsme favoriti, tento tlak na sobě mít nebudeme."




Asi nemá smysl zde zmiňovat nikoho jiného. A obávám se, že ani není možné napsat něco, co by fotbalové fandy překvapilo. Pokusme se tedy vystihnout současné rozpoložení Portugalců s ohledem na přítomnost velkého Cristiana.

Cristiano Ronaldo je pravděpodobně tím hlavním důvodem, proč je portugalská reprezentace řazena zhruba na sedmé místo v pořadí favoritů celého Eura. Trenér Santos odpovídal po nedávném přáteláku na otázky dotěrných Angličanů, kteří chtěli vidět hvězdného Ronalda v akci, ale nebylo jim to umožněno. Ronaldo totiž čerpal zasloužené volno po úspěchu ve finále Ligy mistrů. I tento případ vystihuje, že pro většinu fotbalového světa se Portugalsko rovná Ronaldo.

Ronaldův význam pro tým naznačil i trenér Santos: "Cristiano je základní kámen sestavy, tím by byl v kterémkoliv výběru na světě, prostě protože je nejlepší." Ale bylo by bláhové se domnívat, že bez Ronalda by si fotbalisté Portugalska nevěděli rady. To dokázali v posledních dvou přátelících, kde si nejprve v pohodě poradili s Norskem 3:0, aby poté na půdě favorizované Anglie při zhruba hodinové hře v oslabení drželi až do samého závěru remízu.

Na šampionát bude ale Ronaldo jistě připraven jako ten největší profesionál, ostatně jinak ho ani neznáme. Bez tohoto přístupu by totiž nebyl držitelem všech těch rekordů, ocenění a titulů. Jeden titul mu však velmi chybí — ten získaný v národním dresu. A k jeho dosažení nestačí pouze Ronaldův vlastní výkon.




Portugalský výběr disponuje několika zajímavými mladými hráči, kteří by mohli mít tu čest stát se zástupcem do této rubriky. Cestu do základní sestavy má po velmi kvalitní sezoně ve Sportingu umetenou João Mário.

Tento třiadvacetiletý střední záložník, celým jménem João Mário Naval da Costa Eduardo, a mimochodem bratr útočníka Bragy Wilsona Eduarda, se v letošní sezoně stal jedním z klíčových mužů, kteří se postarali o to, že Sporting mohl bojovat až do posledního kola o titul. A ocenili to i portugalští fanoušci, když jej zařadili do nejlepší jedenáctky uplynulé sezony.

Tento subtilní záložník, jehož kořeny sahají přes rodiče až do Angoly, se v dresu áčka Sportingu představil už v sezoně 2011/12, kdy si pár minut zahrál v Evropské lize proti Laziu. Svůj první ligový zářez zaznamenal až v sezoně další, kdy si připsal také pouze pár minut. V roce 2014 Sporting usoudil, že bude lepší poslat hráče na hostování do jiného prvoligového týmu, a tak Mário odehrál první větší ligovou sérii v Setúbalu. A od sezony 2014/15 už patřil do základní sestavy Sportingu, s nímž skončil vloni třetí a letos druhý, pouze dva body za rivalem z Benfiky. Zasloužil se také o stříbro portugalské jedenadvacítky na loňském ME.

"Je škoda, že jsme nedosáhli na titul, ale určitě se v budoucnu portugalskými šampiony staneme." Otázkou je, zda u toho ještě João bude. Krouží kolem něho totiž kluby jako Chelsea, Manchester United či PSG, reprezentační kolega José Fonte by jej rád přivítal i v Southamptonu. Samotný Mário si nechává dveře otevřené a nyní myslí jen na Euro: "Docela se mi anglická a francouzská liga líbí, ale teď mám sen stát se mistrem Evropy a všechny ostatní osobní plány jdou stranou."




Trenér Santos může sestavovat tým na několika základních kamenech. Těmi jsou Rui Patrício, Pepé, João Moutinho, Ronaldo a Nani. O jejich nasazení v základní jedenáctce nemusí být pochyb (ačkoliv sám Moutinho nedávno prohlásil, že ví, že si ani on svým flekem být jist nemůže). Ale kdo se popere o zbývajících šest míst?

Jméno Rui Patrício zmíněné v předchozím odstavci dává tušit, že post brankáře je vyřešený. Na svou šanci čeká Anthony Lopes, který táhl Lyon za druhým místem ve francouzské lize, trojkou na turnaji je třiatřicetiletý Eduardo, jenž chytá v Dinamu Záhřeb.

Ve středu obrany s největší pravděpodobností uvidíme veterána Ricarda Carvalha, který si na stopera stoupne vedle Pepeho. Střed obrany určitě nemůžeme označit za soubor zelenáčů, na lavičce budou připraveni třicátníci Bruno Alves a José Fonte. Na pravém kraji bojují o svůj post Vieirinha a Cédric Soares, vlevo zase uvidíme souboj o místo na slunci mezi Eliseuem a Guerreirem. Většinou narážíme na zkušenější hráče, kteří ovšem blízko Kristových let neoplývají takovou výbušností a obratností. Zvláště ten střed obrany...

Záloha přináší více alternativ, hlavně na krajích, a právě tudy budou Portugalci hledat cestu ke zteči soupeřovy branky. Křídelních hráčů má trenér na výběr více, a dost hráčů také umí fungovat na obou stranách hřiště. Do středu vybírám Moutinha a Mária, druhý jmenovaný také dokáže zatápět soupeři ze strany a lze ho prohodit s jeho klubovým kapitánem Adrienem Silvou. Uprostřed zálohy může mimoto naskočit třeba William Carvalho nebo ještě o trochu defenzivnější Danilo Pereira. Uvidíme, jestli si trenér troufne postavit osmnáctiletého Renata Sanchese, který je druhým nejmladším hráčem na turnaji a v Benfice za poslední půlrok neuvěřitelně fotbalově vyrostl. Kvůli zranění Santosovi vypadl šikula Bernardo Silva, který loni mezi jednadvacetiletými oslnil celou Českou republiku.

A útok? Tam asi nebude co řešit. Ronaldo a Nani si umějí vyhovět. Ale na lavičce čekají Éder, Quaresma či Rafa Silva, posledně jmenovaný odnesl nuceným vystřídáním červenou kartu pro Alvese v zápase s Anglií, takže nemohl ani trenéra přesvědčit o tom, že právě on by měl dostat výrazný prostor v sestavě.