Představení účastníků ME 2012 - Švédsko

Švédsko vyjíždí na toto Euro poprvé po pěti velkých turnajových zkušenostech bez trenéra Lagerbäcka a pod Erikem Hamrénem doufá ve šťastné načnutí nové éry. My nyní přicházíme s předposledním medailonkem naší skládačky...

Historie:

Ve Švédsku má kopaná podobnou tradici jako zimní sporty. Jakkoliv se to zdá neuvěřitelné, minimálně z časového hlediska to zhruba odpovídá. Dle dochovaných záznamů se tu fotbal hrál poprvé už roku 1870, ačkoliv oficiálního ligového zápasu se Švédové dočkali teprve o 26 let později. Dále je Švédsko pochopitelně spoluzakladatelem FIFA, svůj první mezistátní zápas sehrálo osm let po startu 20. století.

Stejně jako třeba o tom, že je Švédsko tradičně nejsilnějším vyslancem Skandinávského poloostrova (kupříkladu s Finskem má historickou bilanci 65 výher, 11 remíz a ubohých devět proher!), nemůže být pochyb také o nejslavnější generaci tohoto severského státu. Její kostra, čistě ofenzivně orientovaná, vešla ve známost pod zkratkou Grenoli. Ta v sobě ukrývá jména Gren, Nordahl a Liedholm, všechna pevně spjatá s milánským AC, za které do kupy nastřílela neskutečných 329 branek. Pokud potom tenhle památný trojlístek nemohl pro svou profesionalitu řádit na MS 1950 i 1954 (přesto z Brazílie potomci vikingů vezli bronz), bohatě si to vynahradil doma, o další čtyři roky později.

Tehdy se již nikdo nebavil o tom, zda je ten či onen profesionál nebo amatér - za domácí nastoupili opravdu ti nejlepší. A stálo to za podívanou. Ve čtvrtfinále Švédové poslali domů reprezentanty Sovětského svazu a v semifinále si poradili se Spolkovou republikou Německo. Teprve finále proti Brazílii bylo nad jejich síly; drtivá porážka 2:5 ale překvapila málokoho. Nikdy předtím nicméně nepřišlo na zápasy MS tolik diváků jako ve Švédsku - což ostatně můžeme pojmout jako stvrzenku oné pevné fotbalové tradice, jejíž kořeny jsem poodhalil v začátku medailonku.

Téhle partě kolem milánského tria se zároveň povedlo uspět i na britských Olympijských hrách roku 1948, kde Grenoli nechybělo při předávání zlatých medailí - o čtyři roky později už seveřané brali jen bronz. Zároveň pochopitelně i v těchto letech v poklidu pokračovala švédská nadvláda na Nordickém fotbalovém mistrovství, jehož se dlouho účastnilo jen osvědčené skandinávské kvarteto mimo Islandu a Faerských ostrovů. Mezi lety 1933 a 1977 Švédsko triumfovalo v každém z devíti uskutečněných ročníků; hůře než druhé finišovalo až u příležitosti zániku téhle tradice.

A opravdu ne že by pátá příčka (i za druhým Islandem) z let 2000-2001 nebyla symbolická. Docela dobře totiž vypovídala o postupném úpadku švédské kopané, ne nepodobném tomu maďarskému či polskému. Na Euro se Švédové prvně kvalifikovali až na osmý pokus, roku 1992 - a hned při své inauguraci tu postupem do semifinále uhráli svůj nejlepší výsledek. Na světovém šampionátu pak od památného domácího turnaje sice chyběli jen šestkrát, do závěrečných bojů ale začali opět pronikat až s příchodem Brolina, Ravelliho a spol. Tenhle ansámbl ještě zvládl šokovat krásným fotbalem na MS 1994, pak už ale modrožlutí definitivně zapadli do evropského průměru.

Hvězda: Zlatan Ibrahimović (AC Milán)

Mohl být obviňován z ledačeho - z toho, že sóluje, nedokáže potlačit gigantické ego, prostě si nevyhoví se spoluhráči -, stále to ale bude hvězda švédského týmu. Letošek není výjimkou a Zlatan Ibrahimović je podle všeho dobře připraven předvést na svém možná posledním Euru, že dokáže být doopravdickým lídrem národního výběru. V přípravě hrál na staženější pozici a proti Islandu například otevřel skóre po dvou minutách, aby pak ještě přesným centrem asistoval u gólu Toivonena. Někdejší švédský lodivod Lars Lagerbäck, nyní kouč protivníka z Islandu, záhy musel poznamenat, že je vytáhlý driblér "v extrémně dobré formě". Před velkým turnajem z něj možná nikdy nešel větší strach než letos...

Jen si to vezměte: 28 gólů v Serii A letos značí maximum a Zlatan Ibrahimović jím nefalšovaně vešel do historie. Ačkoliv Di Natale jej v předchozích dvou ročnících vyrovnal, respektive předčil (28, 29), nikdy se mu jako Zlatanovi nepovedlo opanovat tabulku střelců ve dvou různých klubových barvách. Ibrahimović už přitom neměl konkurenci v Interu před třemi roky, a teď na stejném domácím stánku ani v AC. Letos se také švédský dlouhán definitivně stal specialistou na italskou ligu - pokud se o tom dřív dalo pochybovat. Nad hranici 23 gólů se vyšplhal již ve třech různých mužstvech; a nyní bude chtít své zkušenosti v co možná největším množství rozprodat, neboť není zcela nereálné, že by Švédové na propagátory italského calcia narazili hned ve čtvrtfinále.

Další pikantní souboj by pak mohl nastat i při jinačích postupových scénářích seveřanů, respektive potenciálních soupeřů ze skupiny C. Tam máme Španělsko: Ibrahimović se uvedl mimo jiné v Barceloně, jeho tamější angažmá je ale mnohými považováno za nepovedené a Kataláncům je kdekým podsouváno coby zásadní obchodní nezdar. Nebo Chorvatsko: Zlatanova matka Jurka odtamtud pochází a rodák z Malmö byl do únorového přáteláku jediným Švédem, jehož projektil si kdy našel cestu do sítě tohoto balkánského nároďáku (roku 2003). Až letos jej při demolici Bilićova výběru doprovodil ještě Sebastian Larsson.

Právě únorový zásah mimochodem Ibrahimoviće katapultoval na dělenou šestou příčku mezi reprezentačními střelci. Dorovnal takto Allbäcka (současného asistenta trenéra) i Dahlina; dnes už jeho gólový účet v Blågult, jak se švédskému týmu přezdívá, odpovídá číslici 31. Aby Zlatan dohnal také největšího kanonýra moderních dějin severského státu, Henrika Larssona, stačí mu správně seřídit mušku už jen osmkrát. Absolutní rekord je při jeho reprezentační potenci i věku (již 30 let) zřejmě až příliš vzdálen; z oněch osmnácti kroků každopádně bude třeba leccos ukrojit, aby Švédsko na tomto turnaji prorazilo.

Trenér: Erik Hamrén

Předloni si Švédsko prošlo šokovou terapií. Tedy ne že by to severský nároďák vysloveně potřeboval - za 13 let Lagerbäckovy éry se nedostal na jediný ze šesti velkých turnajů; ten poslední, po němž právě přišel usednout na významnou skandinávskou sesel Erik Hamrén. V mnoha ohledech skutečný Lagerbäckův protiklad, který by čistě teoreticky - když si vše kolem sedne - mohl vyléčit známé švédské bolístky a s týmem, jenž čítá 12 nováčků na velkém turnaji, postoupit i v konkurenci Anglie a Francie.

Fatální rozdíl číslo jedna: Švédové se projevem pod Hamrénem konečně mohou bavit. Zatímco Lagerbäckovo stádo postrádalo entuziasmus, kreativitu, chtíč kontrolovat zápasy; ovečky 54letého rodáka z Ljusdalu provádějí ambiciózní expanze na soupeřovu polovinu, operují na velkém prostoru, hrají s balonem, jsou zkrátka pozitivní a v pohodě. Proto se do národního týmu vrátil Anders Svensson, druhý nejzkušenější veterán letošního Eura, a po osmi měsících i Ibrahimović. Tomu byla Hamrénem slíbena kapitánská páska, volná role na hřišti a nakonec i medaile přivezená z letošního šampionátu.

Fatální rozdíl číslo dva: Lagerbäck je možná velký odborník přes taktiku, hráče podle všeho hodně cepoval, dbal na fyzickou přípravu a právě nabytý fond pak ostatně hojně využíval v ostrých střetnutích. Tým pod ním ale mnohdy působil spíš jako soubor dirigentů, ne muzikantů - jinými slovy netahal za jeden provaz. To lze odečíst i z řádků výše; koneckonců prozatím vše nasvědčuje tomu, že teprve Hamrén coby vůbec první kouč nároďáku dokáže plně vytěžit Ibrahimovićův potenciál. Navíc jde ale o velmi rodinný typ kouče, ne nepodobný tomu Marwijkovu.

V rámci přípravy ostatně dostali fotbalisté štědrých pár dní volna, aby jej strávili s rodinou či svými drahými polovičkami - a to, prosím, na výslovnou žádost trenéra. Hamrén věří, že také milované osoby zvnějšku fotbalového prostředí napomáhají harmonii uvnitř kabiny; zároveň tuhle vstřícnost chápe jako cestu uznání vlastních svěřenců, že to dotáhli takhle daleko. Utužit kolektiv se pak úspěšně pokusil i přizváním někdejšího výtečného střelce Marcuse Allbäcka do role asistenta.

Další věc, jež může švédským příznivcům znít jako rajská hudba, pak bezesporu představuje fakt, že za Hamrénem zůstávají naprosto konkrétní úspěchy. Jestliže Lagerbäckova strategie dokonale pasovala ke kvalifikačním cyklům, na velkých turnajích přicházel konec nejpozději s prvním vyřazovacím duelem. Naproti tomu muž - který aktivně čutal do balonu jen do útlého věku, aby se hned jako junior vrhnul na trénování - třeba nemá zkušenosti s vedením reprezentace, na klubové úrovni ale okamžitě sklízel, co zasel.

S AIK Stockholm ještě v polovině devadesátých let dokráčel třikrát po sobě (!) do finále domácího poháru, jehož charakter se Euru blíží přeci jen spíše než liga, a z toho dva takové vrcholy zvládl. Švédský pohár pak ovládl i roku 2000 s Örgryte (paradoxně ve finále přemohl "své" AIK). V Dánsku dále šokoval triumfem s AaB, jemuž roku 2008 přinesl teprve třetí mistrovský titul v dějinách klubu; v Norsku stanul na piedestalu hned po svém nástupu do čela Rosenborgu.

Předpokládaná sestava:
Isaksson - Lustig, Mellberg, Majstorović (Granqvist), Olsson - Källström, Svensson - Larsson, Ibrahimović, Elm - Toivonen

Kvalifikace a příprava na ME:

De facto nechybělo mnoho a Švédy jsme na tomto turnaji mohli postrádat. Ještě do posledního klání totiž dost možná nešli z lepší pozice než hůře postavení Maďaři. Ty čekalo doma Finsko; seveřané hostili s jistotou první Nizozemce. Oba souboje ale vyústily v poměrně překvapivé výsledky. Zatímco Maďaři s finskými soupeři akorát remizovali, Hamrénův výběr favorita rovnou přemohl, když během dvou minut krátce po přestávce udeřili Larsson s Toivonenem. Že by to nicméně toto vyústění bylo k Maďarům nějak nespravedlivé, to se ani říct nedá. Oba kohouti zvládli konfrontace hrané na jim spřízněných půdách, přičemž potomci Uhrů vůbec nezvládli oba duely s hegemonem z Nizozemí. Doma s ním bouchli 0:4, venku 3:5. To nakonec rozhodlo, Skandinávci totiž vedle jednoho klání s Maďary a Holanďany už neztratili ani jeden korálek.

Příprava se pak seveřanům zdařila nad očekávání. Především byla dokonána transformace Zlatana Ibrahimoviće v doopravdového lídra reprezentace. V kvalifikaci totiž zamířil přesně jen ve dvou zápasech (leč dohromady pětkrát) a do její úplné, kruciální koncovky dokonce vůbec nezasáhl. Ovšem od listopadových přáteláků to zase bylo ono; a i díky jeho přičiněním pak všechny čtyři duely roku 2012 seveřané opanovali; a to s výsledným skóre 10:4. Sám "Ibra" rozvlnil síť alespoň třikrát.