Představení účastníků ME 2012 - Řecko

Také při čtvrtečním večeru pokračujeme v nahlížení na účastníky skupiny A mistrovství Evropy, jinými slovy české soky. I Řecko, po hodně dlouhé době bez svého generála Rehhagela, bude jedním z nich...

Historie:

Jen v letech 1930 a 1950 se Řecko nezúčastnilo kvalifikace o postup na MS. Na OH startoval výběr již v roce 1920, ale federace vznikla až o 6 let později. 24. března 1934 se hrálo v Miláně utkání kvalifikace o postup na MS. Italové, ač pořadatelé, neměli postup zajištěn. Vyhráli 4:0 a Řekové se rozhodli, že k odvetě raději nenastoupí. Italové to přijali a darovali soupeři peníze na nákup domu, který se stal sídlem fotbalové federace (EPO).

O čtyři roky později vyhrálo Řecko první souboj o postup na MS (Palestina 4:1), ale pak zažilo nejvyšší prohru své historie, a to 1:11 s Maďarskem. Nedařilo se mu ani v boji o postup na mistrovství Evropy. V roce 1958 podlehli Francii (1:7 a 1:1) a o šest let později se raději ani nepřihlásilo. Rok 1970 mohl Řekům přinést první účast na MS, ale ve finále jim chyběl jeden bod na Rumunsko. A ME 1976, tak slavné pro Československo, Balkáncům rovněž uteklo jen o vlásek. Ve své skupině dvakrát remizovali s Německem, tehdy se mu u nás říkalo "západní", a to pak ve finále podlehlo na penalty právě našim.

Řekové se konečně dočkali roku 1980. Vyřadili postupně Maďarsko, Finsko a Sovětský svaz a postoupili do závěrečné fáze ME. Tam jim ale pšenka nekvetla a jediný bod získali v souboji s Němci, paradoxně pozdějšími mistry Evropy. Trenérem byl tenkrát Alketas Panagoulias, jemuž se o 14 let později povedlo dostat Řecko i na první MS pořádané USA. Ale ani tam se outsider příliš neohřál a jel ihned s pořádnou ostudou domů. Prohrál s Argentinou, Nigérií a Bulharskem, přičemž dostal deset gólů a nedal ani jeden.

Otto Rehhagel před startem ME v Portugalsku vykládal: "Do Portugalska jedeme hrát, ne na výlet. Chceme udělat něco velice důležitého pro reprezentaci země!" A podařilo se. S Řeckem nikdo nepočítal a ono vypálilo rybník všem favoritům. V základní skupině vyzrálo na Španělsko, ve čtvrtfinále poslalo domů Francii, v semifinále rozesmutnělo všechny české fanoušky a ve finále ukončilo zlatý sen domácího Portugalska. Řecko se díky vynikající defenzivě dostalo až na fotbalový Olymp a pozicí trenéra Rehhagela neotřásl ani krach v kvalifikaci o postup na MS 2006 ani poslední místo ve skupině na minulém Euru. Teprve po nevalném, tříbodovém úspěchu na světovém šampionátu král Otto usoudil, že už týmu v pokročilém věku nemá co dát a přepustil místo Fernandu Santosovi.

Trenér: Fernando Santos

Po roce 1994 vedl Řeky na velkém turnaji jedině německý mág Otto Rehhagel, který z mužstva v krizi během tří let udělal mistry Evropy. Jenže tahle slavná éra, vůbec nejslavnější v dějinách řecké kopané, je nenávratně pryč. Nebo vratně? Fernando Santos se totiž v mnoha ohledech jeví být dokonalým pokračovatelem Němcovy práce. Leč není ani zdaleka tak konzervativní (od převzetí týmu po MS 2010 vyzkoušel 55 různých hráčů a debut daroval celkem 18 neznámým tvářím), stále prohlašuje: "Taktika první, technická zdatnost jako druhá."

Fernando Santos je tedy možná Portugalec a ordinuje svému mužstvu útočně vypadající rozestavení 4-3-3, přesto od něj žádné ofenzivní radovánky očekávat nelze. Pořád jde totiž o muže smíšené, z velké části řecké školy. Trénováním se na Balkánském poloostrově zabývá dohromady už devátým rokem, v Athénách má pevné bydliště a celé sezony vytrvale sleduje možné adepty na místo v nároďáku. Také proto si během svého angažmá dovolil tolik vrtochů, také proto nejspíš viděl větší potenciál v brankářské trojici bez osvědčeného jména Chiotis a tak dále. Vítěz řeckého poháru s AEK Athény je nepochybně odborníkem na domácí fotbal a přes rodiště v Lisabonu je Řeky plně respektován - ostatně podobně jako jeho cizinecký předchůdce.

A ono opravdu není divu, vždyť i se samotným národním týmem má úspěchy. Na první místo v kvalifikační skupině, i před favorizovaným Chorvatskem, snad ani pohlížet nelze, stejně jako na bilanci jediné prohry v 18 utkáních. Dříve se v rozpětí jednoho roku a tří měsíců sedmnácti zápasy v řadě postaral o zrušení Rehhagelova rekordu neporazitelnosti (15). Fanoušci navíc musejí vidět jeho přínos týmovému duchu. Vyučený elektrikář prý hodně dává na manažera reprezentace Takise Fyssase, který mimochodem byl u zlatého úspěchu a podílel se tedy na porážce svého českého protějšku Vladimíra Šmicera, a zároveň úzce spolupracuje s mládežnickými výběry. Sečteno podtrženo není žádnou náhodou, že mu byla těsně před turnajem prodloužena smlouva až do roku 2014.

Hvězda: Sokratis Papastathopoulos

Před osmi lety to byl Traianos Dellas, kdo držel památně pevnou zadní linii. Ten už nicméně - snad symbolicky těsně před tímto Eurem - ukončil aktivní kariéru, reprezentační ještě dříve, a tak je právě na Sokratisi Papastathopoulosovi, aby oddirigoval další čtyřku se slibným potenciálem. Zda se spáruje s jiným bundesligovým vyslancem, teprve 20letým Kyriakosem Papadopoulosem, jenž pořádně za národní tým začal nastupovat až ve druhé půlce kvalifikačního cyklu, to zatím není úplně jisté - i starší kolegy by ovšem měl vést právě 23letý rodák z Kalamaty.

I ve věku, kdy stopeři ani zdaleka nemají dosahovat vrcholu sil, toho má "Papa" za sebou relativně dost. AEK Athény táhl coby nejmladší kapitán historie (19 let), rok pobyl ve věhlasném AC Milán a na hostování v Brémách nadchnul natolik, že tam nakonec po uplatnění opce i zůstane. V reprezentaci je pak samozřejmě stálicí - na kontě má téměř 30 startů a spolu se zmíněným Papadopoulosem představuje mimořádný příslib světlých defenzivních zítřků Rehhagelova odkazu.

Zároveň se také perfektně hodí do systému samotnému Santosovi. Vzhledem k ofenzivním choutkám pravého beka Torosidise to místy vypadá, že Řekové zakládají hru se třemi obránci vzadu - a Sokratis je právě tím jediným uprostřed. On nicméně od zodpovědnosti neutíká, na míči je ostatně velmi zdatný a případné nesrovnalosti dožene solidní rychlostí, přesným skluzem či chytrou hrou tělem. I ve Werderu byl přeci jen často využíván coby poslední instance.

Přepokládaná sestava:

Chalkias - Torosidis, K. Papadopoulos (A. Papadopoulos), Papastathopoulos, Holebas - Katsouranis, Karagounis, Maniatis - Ninis, Gekas, Salpingidis (Samaras)

Kvalifikace a příprava

Z Řeků se pomalu stává mág evropských kvalifikací, když to tak řeknu. Na minulé dostaveníčko elity starého kontinentu pronikli velmi suverénně, ve skupině s Tureckem, Norskem i podobně nevyzpytatelnou Bosnou a Hercegovinou posbírali dokonce 31 bodů (sedm kroků náskok na druhé Turky), když jen dvakrát tratili. O čtyři roky dříve podobně: šokovali pro změnu umístěním před Španělskem. A ani letos se nikomu nevyplatilo je podceňovat; na závěrečný turnaj pro změnu vyslanci Hellasu propluli bez jediné prohry.

Řekové sice dál těžili hlavně z domácího prostředí, zatímco venku vycházeli výhradně z tuhé defenzívy (skóre 5:2!); nicméně bilance výhry a remízy s favorizovaným Chorvatskem a dokonce stoprocentní dvojzápas s čím dál nepříjemnějším Izraelem - to se rozhodně počítá. Řekové přitom museli čelit i obřímu tlaku, to ne že ne, o bezchybnou kampaň nešlo (remízy s Gruzií a Lotyšskem mrzely zvláště). Jenže domácí bitvu s Chorvatskem, která byla tou celkově předposlední a do níž šli Balkánci s bodovou ztrátou na soupeře, Santosovi svěřenci zvládli na jedničku podtrženou (2:0), aby pak první příčku uhájili heroickým obratem stavu zápasu na horké gruzínské půdě (2:1).

I silný charakter tedy nakonec Řekové osvědčili, o čemž ostatně svědčí i jedna zajímavá statistika: rovnou polovinu svých kvalifikačních branek vsítili až v závěrečných dvacetiminutovkách, po přestávkách z celkových 14 řeckých gólů padlo hned 11! To jest mimochodem další argument pro to, že Santos představuje ideálního Rehhagelova nástupce; také Němec je totiž skvělým psychologem.