Představení účastníků ME 2012 - Portugalsko

Pokračujeme skupinou B, dalším z adeptů na postup z ní a třeba i na celkový triumf je tým Portugalska. Ronalda a spol. ale čeká velmi těžká práce, musí se vypořádat s Německem, Dánskem a Nizozemskem.

Historie

Asi tak jako Holandsko, i Portugalsko si postupnými kroky získalo dobré jméno ve světě fotbalu, ač nepatří počtem obyvatel mezi velikány. Právě naopak, je to trpaslík. První zápas se hrál v Portugalsku v roce 1888. Ale trvalo to až do roku 1914, kdy konečně vznikla fotbalová federace s názvem União Portuguesa de Futebol. V roce 1921 se pak hrál první mezistátní zápas a hned z toho byla prohra se sousedním Španělskem (1:3). V roce 1923 přišel vstup do FIFA a rok 1928 znamenal postup do čtvrtfinále na OH. Trvalo to ale 30 let, než se začalo o Portugalsku mluvit. Snad jen v roce 1950 se svět podivil rozhodnutí odmítnout nabídku na start na MS v Brazílii, ze kterého bylo vyřazeno Turecko. Až na konci padesátých let se objevila Benfica a s ní Eusébio. Byl to právě on, kdo na MS 1966, hraném v Anglii, dal 9 branek, stal se králem střelců a mimo jiné obrátil nepříznivý vývoj zápasu s Korejskou LDR z 0:3 na 5:3, když sám dal 4 branky. Třetí místo je historickým úspěchem, stejně jako jmenování Eusébia nejlepším fotbalistou Evropy o rok později.

Až v osmdesátých letech se podařilo trochu přiblížit tomuto zlatému období portugalského fotbalu, nové generaci na čele s Neném a Ruiem Jordãem, a především geniálním Paolo Futrem. Hned první start na ME v roce 1984 znamenal postup do semifinále, kde v nezapomenutelném zápase podlehli Portugalci 2:3 domácí Francii. MS 1986 v Mexiku pak bylo zklamáním. Sice tu byla výhra nad Anglií 1:0, ale brankář Manuel Bento si zlomil nohu a bez něj to nešlo. Prohry s Polskem a Marokem znamenaly návrat domů. Jména jako Luís Figo, Fernando Couto a Rui Costa se pak vážou k dalšímu období úspěchů. Zlaté medaile z MS juniorů v letech 1989 a 1991 jsou toho důkazem. Bohužel ani tato generace vynikajících fotbalistů nedokázala naplnit očekávání a Portugalsko na svůj den stále čeká. Nedočkalo se ani na MS v Asii, kde neprošlo ani základní skupinou.

Obrovské naděje se do reprezentace už s Cristianem Ronaldem v kádru vkládaly na Evropském šampionátu 2004, domácí výběr tam sice došel až do finále, tam ale nestačil na úporně bránící Řeky. Poslední krok neudělalo Portugalsko ani na MS v Německu. V semifinále tehdy prohrálo s Francií a zápas o třetí místo s Německem pro něj již velkou motivaci neznamenal. Na minulém Euru se pro změnu parta kolem Cristiana Ronalda loučila se šampionátem už po čtvrtfinále. A na posledním velkém turnaji - mistrovství světa 2010 - opět nenaplnila očekávání. I díky výhře 7:0 nad KLDR sice prošla do osmifinálových bojů, tam ale nestačila na pozdějšího vítěze ze Španělska. Tak že by teď, konečně?

Trenér: Paulo Bento

Klíčovým trumfem v cestě za historicky prvním zlatem by pro Portugalce mohl být Paulo Bento. A to přesto, že je ze všech šestnácti koučů, kteří cestují na Euro, vůbec nejmladší. Dvaačtyřicetiletý trenér sice nemá na svém kontě žádný větší úspěch, pod jeho vedením se ale Seleccao až nevídaně zvedli a doufají, že teď přichází jejich čas.

Ještě jako hráč měl Bento spíše defenzivní úkoly, na postu staženého záložníka se propracoval do špičky ve své zemi, což mu vyneslo angažmá v obou velkých lisabonských klubech. Do profesionálního fotbalu ale nahlédl v dresu Estrely Amadory, přes Vitórii Guimaraes pak došel až do Benfiyy. Z ní odcestoval na čtyři roky do Španělska, aby hrál tamní nejvyšší soutěž a s Oviedem každoročně bojoval o záchranu. Na poslední čtyři roky kariéry se pak Bento vrátil zpět do Lisabonu, ovšem nikoliv už do jeho červené části, nýbrž do té zelenobílé, hrál za Sporting.

V reprezentaci odkopal celkem pětatřicet utkání, přičemž zahrál si i na několika velkých turnajích. Úspěch ale pochopitelně neslavil, stejně jako celé Portugalsko. Bez zajímavosti rozhodně není fakt, že Bento byl společně se svými dvěma spoluhráči na pět měsíců z reprezentace vyloučen, stalo se tak po semifinálové prohře na mistrovství Evropy 2000 z důvodu špatného chování.

Trénovat začal Bento prakticky okamžitě po konci své hráčské kariéry, a to právě tam, kde naposledy působil coby hráč, tedy ve Sportingu - konkrétně u juniorky. S tou hned ve své první sezoně vyhrál portugalský titul, všem tak bylo jasné, že půjde výš. A tak se stalo hned v následující sezoně - když byl ze Sportingu odejit José Peseiro, další volba padla právě na talentovaného a stále se učícího Benta.

Rozjezd dalšího ligového ročníku měl sice Sporting dost pomalý, ve druhé polovině sezony se však neuvěřitelně zvedl a dokončil soutěž na druhém místě, navíc se slušným náskokem na městského rivala. S Bentem vládla všeobecná spokojenost, Sporting byl velmi chválen za systém zapracovávání mladíků do A-týmu, se znalostmi s jejich vedením jim dával Bento hodně šancí.

Další sezona byla ještě úspěšnější, Sporting až do posledního kola bojoval o titul s Portem a přestože nakonec o bod za svým konkurentem zaostal, vzhledem k výhře v poháru a následně i Superpoháru mohl ročník 2006/2007 hodnotit velice úspěšně. Stejně tak ten další, jelikož z toho byla další druhá příčka, k tomu navíc výhry nad Benficou a Portem v semifinále, respektive finále portugalského poháru a další trofej.

Bento zlomil ve Sportingu několik dlouholetých klubových rekordů, a tak nebylo divu, že po něm chtěl sáhnout Manchester United, který hledal náhradu za odcházejícího dalšího Portugalce Quieroze z postu asistenta Alexe Fergusona. Quieroz mimochodem odcházel k portugalské reprezentaci... Bento odmítla ihned znovu vyhrál na úvod sezony Superpohár, čímž se stal druhým nejúspěšnějším trenérem Sportingu v historii, lepší byl pouze legendární Josem Szabo.

Ovšem byl to Bento, kdo jako první dovedl Sporting do základních skupin Ligy mistrů, ba co víc, pod vedením kouče s přezdívkou Papa-Taças (volně přeloženo jako "pojídač trofejí") se navíc probojoval až do osmifinále. Tam sice nestačil na Bayern celkovým skóre 1:12, přesto to byl pro zelenobílé obrovský úspěch. Sportingu ale pomalu začala docházet šťáva, nespokojenost fanoušků s nepříliš ofenzivním stylem hry se stupňovala, což moc dobře viděl i sám Bento a rozhodl se skončit.

Už po necelém roce byl však Quieroz odvolán z funkce trenéra národního týmu, na jeho místo přišel Bento a okamžitě se začaly dít věci. Začal důležitou kvalifikační výhrou nad Dánskem, Portugalci pak v přátelském utkání rozprášili úřadující mistry světa a velké rivaly ze Španělska. Bento si navíc zjednal pořádný respekt, když z týmu vyhodil nespokojené a pohodu v kabině narušující hráče - Carvalha s Bosingwou. A i když se z kvalifikace nakonec nepodařilo postoupit z prvního místa, baráž zvládli Ronaldo a spol. na jedničku a jedou na Euro. Tam se nejlépe odhalí trenérské kvality Paula Benta, muže, kterému všichni v Portugalsku věří.

Hvězda: Cristiano Ronaldo

Byl na tomto místě představen už před před čtyřmi lety (mistrovství Evropy 2008) i před dvěma (mistrovství světa 2010). A jestliže už tehdy byl největší portugalskou hvězdou, teď o tom nemůže být sebemenších pochyb. V dresu Realu září, je jedním ze dvou nejlepších fotbalistů světa a společně s Argentincem Messim láme všechny střelecké rekordy.

Například letos zaznamenal Ronaldo neuvěřitelných čtyřicet šest ligových tref, dalších deset přidal v Lize mistrů, třikrát se trefil ve španělském poháru, jednou v Superpoháru. To dává dohromady šedesát zásahů během jedné sezony, přičemž zápasů Ronaldo odehrál pětapadesát. Messi byl sice letos individuálně ještě o něco lepší, přesto jsou tato čísla fantastická. A Ronaldo má konečně na své straně také týmové úspěchy, s Bílým baletem ovládl s rekordním počtem bodů (100) domácí ligu. Ronaldo si navíc připsal ještě jeden rekord, v lize se trefil do sítě všech devatenácti protivníků, což se ještě nikdy nikomu v Primera División nepodařilo.

Je mu stále pouze sedmadvacet, a to už je to přitom devět let, co jako mladíček vtrhl do Premier League a v dresu Manchesteru United se postupnými kroky vypracoval mezi největší hvězdy fotbalového světa. Po třech titulech v lize, jednou výhrou v Lize mistrů a dalšími poháry z domácích soutěží však cítil potřebu nové výzvy, a tak se za rekordní částku osmdesáti milionů liber stěhoval do Madridu.

V prvních dvou sezonách dával góly, ale s Realem slavil pouze jedno vítězství v poháru Copa del Rey, jinak se musel vždy sklonit před Barcelonou. Letos se vše obrátilo, a to hlavně Ronaldovou zásluhou. Konečně velkého rivala porazil (sám rozhodl klíčový ligový duel na Nou Campu) a hodlá v tom pokračovat. A tak už mu chybí jen velký úspěch s reprezentací.

V té je Ronaldo kapitánem už od roku 2007, až v posledním období se však zdá, že se dostává do role skutečného lídra. V národním dresu zatím nikdy naplno neukázal svou extratřídu, v devadesáti zápasech nasbíral "jen" dvaatřicet branek. Jenže všechno bude zapomenuto, pokud dotáhne Portugalsko k titulu. A věřte, že Ronaldo je připraven to dokázat.

Předpokládaná sestava

Rui Patrício - João Pereira, Bruno Alves, Pepe, Fábio Coentrão - Raul Meireles, Miguel Veloso, João Moutinho - Nani, Hélder Postiga, Cristiano Ronaldo

Rui Patrício se letos vypracoval mezi nejlepší světové gólmany a i když první polovinu kvalifikace odchytal Eduardo, neotřesitelnou jedničkou je pro šampionát Patrício. Po odchodu Bosingwy s Carvalhem z reprezentace tlačí Portugalce bota na postu pravého obránce, João Pereira je sice už osmadvacetiletý, avšak národním týmem prakticky nevyzkoušený bek. Další tři místa v obraně zaujmou Bruno Alves, Pepe a Fábio Coentrão. Vedle Meirelese s Moutinhem se podle původních plánů měl postavit Carlos Martins, toho ale z nominace vyřadilo zranění, a tak jeho místo pravděpodobně připadne Velosovi. Klíčem k portugalskému úspěchu na šampionátu je výkonnost obou křídel. Nani s Cristianem Ronaldem prostě musí zářit, pokud chtějí konečně dosáhnout na zlato. Nejisté je pak obsazení postu jediného hrotového útočníka, o toto místo se poperou Hélder Postiga a Hugo Almeida.

Kvalifikace a příprava

Už jsem to nakousl výše v tomto článku, cesta Portugalska na mistrovství Evropy byla pořádně trnitá. Po domácí remíze s Kyprem a porážce v Norsku byl odvolán kouč Carlos Quieroz a na jeho místo dosazen Paulo Bento. Okamžitě přišlo zlepšení, Portugalci vyhráli pětkrát v řadě, jenže příliš neztrácelo ani Dánsko. Do závěrečného vzájemného souboje tak šly oba týmy s šestnácti body na kontě, remíza ale stačila k postupu z prvního místa reprezentaci Seleccao. Jenže zápas zvládli mnohem lépe Dánové, vyhráli 2:1 a slavili, zatímco Portugalsko čekalo na los soupeře pro baráž. Tím nakonec byla Bosna a Hercegovina a úvodní bezbranková remíza na příšerném trávníku v Zenice dávala větší šance týmu Paula Benta. Domácí odveta se pak zařadila mezi nejlepší zápasy portugalské historie, snadnou cestu za postupem řídili dvěma góly Ronaldo s Postigou. Po výsledku 6:2 tak Portugalci splnili cíl - postoupili na Euro.

Příprava ovšem nezastihla Seleccao v dobrém rozmaru, Portugalsko odehrálo tři zápasy, jenže ani jednou nevyhrálo! V únoru remizovalo s Polskem, stejně dopadlo také květnové klání s Makedonií a včera z toho byla dokonce porážka 1:3 od Turecka. Nejvíc straší Benta ofenziva, pokud i na šampionátu vstřelí jeho svěřenci ve třech duelech pouze jeden gól, pravděpodobně se rozloučí už po skupině.