Představení účastníků Eura 2024 - Ukrajina

Nejspíš pro žádnou jinou reprezentaci nebude účast na Euru v Německu tak významnou otázkou národní hrdosti jako pro tu ukrajinskou. Země zmítaná válečným konfliktem má řadu důležitějších starostí než to, jak uspěje na evropském fotbalovém šampionátu, ale zároveň to jsou právě dobré výkony národního týmu, které dodávají unavenému národu novou energii.

Když tak svěřenci legendárního útočníka Serhije Rebrova porazili v azylu polské Vratislavi v závěrečné fázi baráže po dramatickém průběhu Island, propukla na ukrajinskými vlajkami zaplaveném Městském stadionu euforická nálada. Po těžké kvalifikační skupině, ve které musela čelit Anglii a Itálii, prošla Ukrajina baráží až na Euro a musí si své účasti na závěrečném šampionátu vážit.

Tým s několika hvězdami z největších evropských lig neměl ještě na začátku kvalifikačního cyklu trenéra. Po neúspěšné kvalifikaci na světový šampionát v Kataru a druhém místě v B skupině Ligy národů nebyla prodloužena smlouva Oleksandru Petrakovovi a ukrajinský svaz se dohodl na smlouvě se Serhijem Rebrovem. Ten však musel ještě dokončit práci v emirátském Al-Ainu, a tak v prvním utkání s Anglií vedl tým trenér jednadvacítky Ruslan Rotaň.

Rebrov nakonec poskládal tým, který byl v kvalifikaci v průměru druhý nejmladší po Bulharsku. Nejedná se přitom o žádný projekt na zapracování mladých hráčů. V sestavě má čerstvě padesátiletý trenér nejlepšího střelce španělské La Ligy, hráče Realu Madrid, Arsenalu nebo Chelsea, a navíc zkušenosti v podobě velkými turnaji ošlehaného Jarmolenka a Stěpaněnka.

Naopak z opor posledních let se do šestadvacetičlenného výběru nedostal Oleksandr Karavajev. Zkušený pravý bek byl ještě na posledním Euru stabilním členem základní sestavy, ale na hřišti se ve žlutomodrém dresu představil naposledy loni v říjnu. Do nabité ofenzivy se neprocpal mladý útočník Šachtaru Doněck Danylo Sikan a mimo nominaci zůstal také Jarmoljuk, který odehrál sezónu v Premier League za Brentford.

I to dokazuje, že Ukrajinci mají silný tým a rozhodně nechtějí být na šampionátu do počtu. Celý kádr stmelují těžké časy, které postihly ukrajinskou zemi, a bude chtít prožít ještě silnější emoce, než které prožíval po postupu přes Island ve finálním barážovém střetnutí.

Žádná souhrnná statistika neexistuje, ale jen těžko naleznete zemi, ve které se v posledních dvou letech přerušilo víc fotbalových utkání, než na Ukrajině. Když se totiž rozezní varovné sirény, nezbývá všem aktérům na hřišti nic jiného, než se schovat do bezpečí, a utkání dohrát po zklidnění situace.

I z toho důvodu je na stadionech omezená kapacita nebo jsou dokonce zcela uzavřeny. Fotbalu na Ukrajině po covidovém období nebylo dovoleno vrátit se do normálního režimu, a tak i vzhledem k odchodu řady zahraničních hráčů upadla úroveň celé soutěže. Minimálně z hlediska zajímavých jmen, která v případě zájmu z prestižních evropských lig dlouho neváhají. Viditelný je pak propad soutěže v pořadí UEFA koeficientu, kde je nyní Ukrajina až osmnáctá.

Jestli ale něco zůstává již standardně při starém, je to hegemonie Šachtaru Doněck. Ten je jedním ze tří mistrů v dvaatřicet let staré historii ukrajinské ligy a v souboji s Dynamem Kyjev tahá od začátku tohoto století za delší konec. Na jaře vyhrál už třetí ligový titul v řadě a nijak výrazně ho nezasáhl odliv zahraničních, a zejména brazilských, hráčů, kteří byli dlouhé roky hlavními oporami týmu. Šachtar už sice opět internacionalizoval svou soupisku, ale ho i hlavního konkurenta Dynamo Kyjev táhnou za úspěchem zejména domácí hráči.

Letošní ročník při pohledu na tabulku působí vyrovnaněji, než jaký doopravdy byl. Šachtar po nevydařeném vstupu do sezóny zabral a zejména díky vydařené druhé polovině sezóny dokráčel k pohodlnému titulu. Tenký náskok dvou bodů na druhé Dynamo vznikl až v posledních dvou kolech, kdy Šachtar získal jen bod. Také v národním poháru připadla trofej do rukou doněckého celku, a tak nelze o jeho pozici vládce ukrajinského fotbalu nijak pochybovat.

Pokud se mu povede i nadcházející ročník dotáhne v počtu získaných ryze ukrajinských titulů Dynamo, které jich nasbíralo nejvíc v devadesátých letech, kdy tým táhl Andrij Ševčenko nebo právě současný kouč národního týmu Serhij Rebrov. Co se týká nominace, byl padesátiletý kouč spravedlivý. Oba největší týmy mají v nominaci po šesti hráčích. Když se k nim přidá ještě jeden účastník z SC Dnipro-1 a FK Polissja Žytomyr, patří Ukrajina se 14 hráči z domácí ligy v nominaci na šesté místo v této statistice.

Na pozadí sportovních výsledků proletěla ukrajinským fotbalem korupční kauza, která ukončila osmiletou vládu předsedy Andrije Pavelka. Ten byl obviněn z podvodu a zpronevěry, a momentálně čeká ve vazební věznici na rozsudek. Na pozici nového prezidenta se hlásil jediný kandidát, ten nejlogičtější. Andrij Ševčenko uspěl jako hráč, uspěl jako trenér, a po velice neúspěšném dva měsíce trvajícím angažmá v Národním olympijském výboru, se rozhodl, že uspěje i jako manažer. Do pozice prezidenta Ukrajinské fotbalové reprezentace byl zvolen jednohlasně a od ledna letošního roku je v jejím čele.

Je to neuvěřitelné, ale již zmíněná slavná generace Dynama Kyjev, která na konci 90. let došla jednou do čtvrtfinále, a jednou dokonce do semifinále Ligy mistrů, nikdy nepřivedla ukrajinský národní tým na velký turnaj. Prvního postupu se Ukrajina dočkala až v roce 2006. Na světovém šampionátu v Německu dosáhla velkého úspěchu a postoupila až do čtvrtfinále, kde vypadla s pozdějšími mistry z Itálie. Ze slavného devadesátkového kádru Dynama ale byla v nominaci jen pětice hráčů. Samozřejmostí byla účast Andrije Ševčenka a Serhije Rebrova, které doplnili z legendárního týmu ještě Vladyslav Vaščuk, Andrij Husin a brankář Oleksandr Šovkovskij.

O šest let později a necelé dva roky před vypuknutím krize, která vyústila v současný válečný konflikt, pořádala Euro Ukrajina společně s Polskem. Jednalo se o velkou oslavu fotbalu i celého národa. Nové stadiony byly otevřeny v Doněcku a Lvově, rozsáhlou rekonstrukcí pak prošel kyjevský Olympijský stadión a stadion Metalist v Charkově. Pro ukrajinský fotbal velmi významný turnaj byl také "posledním tancem” Andrije Ševčenka, který v úvodním duelu dvěma góly sestřelil Švédsko. Bohužel Ukrajina poté nestačila na Francii a Anglii a s turnajem se rozloučila už ve skupině.

Doněcká Donbass arena zeje od roku 2014 prázdnotou a před dvěma lety se k ní přidaly i zbývající svatostánky evropského šampionátu z roku 2012. Odkaz ukrajinského národního týmu na Euru se však nadále rozšiřoval. Na účast ve Francii v roce 2016 by však všichni fanoušci nejradši zapomněli. Ve skupině s Anglií, Polskem a Severním Irskem nezískala Ukrajina ani bod a dokonce nevstřelila jediný gól. Na lavičce tak skončil trenér Fomenko a na jeho místo usedl dosavadní asistent - starý známý Andrij Ševčenko.

Jednomu z nejlepších útočníků z přelomu století se nepovedlo dovést národní tým na nadcházející světový šampionát, ale cesta na Euro 2020 byla sladká. Ukrajina ovládla kvalifikační skupinu, ve které se nacházelo Portugalsko se Srbskem, a na turnaj odjížděla s velkými nadějemi. Ty se nakonec naplnily, i když představa fanoušků o herních výkonech byla nejspíš jiná. Na úvod sice zaskočila favorita skupiny Nizozemsko, které vybojovalo výhru 3:2 až závěrečné fázi zápasu, a pak porazila Severní Makedonii, ale prohra 0:1 s Rakouskem po mizerném a bezzubém výkonu nikoho příliš nepotěšila. Po postupu z třetího místa nastoupila Ukrajina v osmifinále proti Švédsku, proti kterému prožila nejspíš nejemotivnější zápas na Euru v historii ukrajinského fotbalu. O postupu žlutomodrých totiž rozhodl až v nastaveném čase prodloužení tehdy neznámý Artem Dovbyk. Stejně jako v Německu v roce 2006 tak nakonec ukrajinské naděje ztroskotaly ve čtvrtfinále, které zcela ovládli pozdější finalisté z Anglie.

Když 9. října 2022 proběhl v Kongresovém centru ve Frankfurtu los kvalifikačních skupin na tento turnaj, měli zástupci Ukrajinské fotbalové federace pořádně zamotanou hlavu. Jejich talentovaná generace, od které se v Německu očekávají velké výsledky, byla postavená před velkou výzvu. Do skupiny totiž dostala kromě Malty a Severní Makedonie také dvě fotbalové velmoci v podobě Anglie a Itálie.

Myšlenky na jasný postup tak najednou začaly doplňovat pochybnosti. Opravdu je současný ukrajinský tým natolik dobrý, aby se mohl rovnat s Anglií a Itálií? Odpověď přišla brzy, ale zcela jednoznačná není. Na hřištích favoritů zaznamenala jediné dvě porážky v kvalifikační skupině a v "domácím” prostředí (jednou ve Vratislavi a podruhé v Leverkusenu) s nimi remizovala. Nutno také dodat, že Severní Makedonie nebyla snadným soupeřem a v utkání ve Skopje vyhrála Ukrajina 3:2 poté, co v poločase o dva góly prohrávala. I tak nakonec měla k přímému postupu velmi blízko, protože získala stejný počet bodů jako druhá Itálie 14 bodů, ale horší skóre ji nakonec poslalo do baráže.

V té byla papírově rozhodně nejsilnější reprezentací, ale mladý tým už v prvním střetnutí v Bosně a Hercegovině přepadla nervozita. Herní a územní převaha mu nebyla nic platná a po necelé hodině hry poslal domácí do vedení vlastním gólem Matvijenko. Až pět minut před koncem základní hrací doby srovnal Jaremčuk a postupovou tečku přidal jen o tři minuty později Dovbyk. Situace se pak opakovala i v rozhodujícím zápase s Islandem, ve kterém byly ale okolnosti trochu méně dramatické. Vyrovnával už po necelé hodině hry Cyhankov a o postupu na Euro rozhodl v závěrečné desetiminutovce Mudryk.

V obou barážových zápasech Ukrajinci splnili roli favorita a tu plnili i svým herním projevem. Měli větší klid na kopačkách, trpělivě kombinovali a celkově ukázali větší fotbalovou kvalitu než jejich soupeři. Trápení, kterým si v barážových utkáních prošli, tak je hlavně varováním, že je třeba proti slabším týmům hrát stejně srdnatě a soustředěně jako proti favoritům.

Představte si, že by na lavičce českého národního týmu skončil Pavel Nedvěd a jeho pozici by zaujal Tomáš Rosický. Je pravda, že podobná srovnání mohou působit pateticky, ale ukrajinské fotbalové legendy se odpovědnosti vůči fotbalovému národu nezříkají. Andrij Ševčenko po úspěšném Euru z vlastního rozhodnutí nepokračoval v pozici trenéra národního týmu a jeho místo zaujal asi druhý nejslavnější hráč první ukrajinské fotbalové generace Serhij Rebrov.

Navzdory svým 173 centimetrům a přátelskému vzezření nelze pochybovat o tom, že má Rebrov v mladé ukrajinské kabině absolutní respekt. Když se totiž začnou vyjmenovávat největší legendy ukrajinského fotbalu, padá po Ševčenkovi jméno Rebrov nejčastěji. Padesátiletý trenér vytvořil se svým slavnějším kolegou v Dynamu Kyjev zabijácké útočné duo, kterého se bála celá Evropa, a které přineslo Ukrajině uznání v mezinárodním fotbale. Jenom v dresu Dynama Kyjev nastřílel během své kariéry 163 gólů, zahrál si za Tottenham, získal titul kromě Ukrajiny i v Turecku a Rusku, a ve sbírání trofejí pokračuje i ve své trenérské kariéře.

Tu zahájil v roce 2009 u juniorky Dynama Kyjev a po pěti letech nabírání zkušeností převzal první tým. Ziskem dvou mistrovských titulů v řadě ukončil pětiletou nadvládu Šachtaru Doněck, jehož je odchovancem, a po neúspěšném útoku na zlatý hattrick v klubu skončil. Toho se nakonec dočkal na lavičce Ferencvárose, který vrátil na výsluní maďarského fotbalu, a který i po jeho odchodu pokračuje v získávání titulů. Po dvouleté anabázi v emirátském Al-Ainu, kde se mu hned v první sezóně podařilo získat double, přijal nabídku Ukrajinské fotbalové federace a stal se novým trenérem národního týmu.

Pozice, která je pro každého trenéra velkou poctou, je v případě Rebrova ještě důležitější, protože reprezentuje válkou zmítaný národ. Svou roli si podle všeho uvědomuje, a když se zastává svého týmu a národa, nebojí se opřít i do nejdůležitějších postav evropského fotbalu. Když tedy před rozhodujícím kvalifikačním utkáním mezi Ukrajinou a Itálií prohlásil prezident UEFY Aleksander Čeferin, že by nepostup Itálie byl katastrofou pro evropský fotbal, Rebrov proti němu vystoupil.

Po fotbalové stránce je jeho působení u ukrajinského týmu rozporuplné. Úkol splnil. Postup na Euro ale nelze považovat za úspěch, nýbrž za splnění povinnosti. Ukrajinci věří, že jedou na turnaj se svou nejsilnější generací, která je navíc v ideálním věku. Trnitá cesta na turnaj mohla tým, který postup opravdu emotivně prožíval, stmelit. Skupinové výkony proti papírově silnějším soupeřům ale naznačily, že Ukrajině ještě něco k velkému úspěchu chybí. Kdo jiný, než sběratel trofejí Rebrov, by je však k němu měl přivést?

Nominace Ukrajiny je plná známých jmen, která dobývají nejlepší evropské ligy. Na úžasné sezóně španělské Girony má lví podíl ofenzivní dvojice Cyhankov - Dovbyk, v Chelsea se pomalu chytá mladý talent Mudryk a značnou část sezóny odchytal jako jednička Realu Madrid Andrij Lunin. Ovšem když jde o národní tým, je nejvýznamnější postavou ve žlutomodrém dresu levý obránce Arsenalu Oleksandr Zinčenko.

Sedmadvacetiletý fotbalista nesplňuje parametry superstar, kterou byl v čase své největší slávy jeho krajan Ševčenko, ale to zatím ani žádný jeho spoluhráč z reprezentace. Faktem zůstává, že Zinčenko má ve svém stále nízkém věku za sebou pět let v prvním týmu Manchesteru City, se kterým získal hned čtyři anglické tituly. Po přestupu do Arsenalu se okamžitě zařadil mezi důležité členy Artetova kádru a je španělským trenérem využíván zejména na levé straně obrany.

Nepředpokládá se, že si na tomto postu na Euru moc zahraje, i když v přípravných utkání před turnajem hrál v podstatě jen na levé straně. Za to však víc mohl stav kotníku tradičního levého beka Ukrajiny Vitalije Mykolenka než změna v taktice trenéra Rebrova. Pokud bude Mykolenko zdravý, Zinčenko zcela jistě nastoupí ve středu zálohy, kde nastupoval během celého kvalifikačního cyklu.

V ukrajinské záložní řadě je Zinčenko opravdu důležitou postavou. Roky pod vedením Pepa Guardioly se podepsaly na jeho pohybu na hřišti, přehledu o hře i přirozeném lídrovství, které z něj při zápasech národního týmu sálá. Ve středu zálohy je za defenzivní podpory zkušeného Stěpaněnka jasným lídrem, který dokáže přesně přihrát, uklidnit hru a být u zrodu postupného útoku. Oproti minulým rokům, i vzhledem ke změně stylu hry a řadě nových ofenzivních hrozeb Ukrajiny, omezil své útočné choutky a častěji pomáhá křídelním hráčům v přetížení jedné strany hřiště.

Zinčenko je vzorovým členem reprezentace i mimo travnatou plochu a současná situace v jeho rodné zemi z něj udělala jednoho z nejvýznamnějších mluvčí Ukrajiny ve světě sportu. Několikrát prohlásil, že pokud by mu došel povolovací rozkaz, nastoupil by do armády, finančně ji podporuje a pravidelně připomíná důležitost této podpory. Aktivně se angažuje také ve vedení ukrajinského fotbalu a je členem výkonného výboru Ukrajinské fotbalové federace. Je ukázkovým lídrem na hřišti i mimo něj a je nepředstavitelné, že by se jeho jméno neobjevilo v základní sestavě.

Nejmladším členem kádru je jednadvacetiletý stoper Illja Zabarnyj. Ten se však už blýskl na turnaji před třemi lety a v Německu bude jedním z nejzkušenějších hráčů. Nejmladším členem kádru se zkušeností z posledního Eura je také na den stejně starý Heorhij Sudakov. Ten však prožíval postup do čtvrtfinále jen z lavičky a nezahrál si ani minutu. Od té doby se hodně změnilo. Získal stabilní místo v základní sestavě mistrovského Šachtaru, byl tahounem jednadvacítky při postupu do semifinále na juniorském šampionátu, a během kvalifikace na tento turnaj do něj Rebrov začal vkládat důvěru od úvodního hvizdu.

Stal se totiž důležitou spojkou mezi záložní řadou a hrotovým útočníkem a zejména na barážovém obratu proti Islandu měl značnou zásluhu. Asistoval totiž u obou gólů a dobrou formu ukazoval i v přípravných zápasech před turnajem. Zatím se mu dařilo hlavně v zápasech, ve kterých Ukrajina byla favoritem a měla herní převahu. Takový průběh se dá očekávat v prvních dvou zápasech proti Rumunsku a Slovensku, a tak Sudakov může být jednou z hvězd úvodních dní turnaje.

V ukrajinské reprezentaci má totiž víc prostoru k útočení než v Šachtaru Doněck. V klubu sice na ofenzivního záložníka nemá špatná čísla - deset gólů v 33 soutěžních zápasech uplynulé sezóny - ale musí plnit víc povinnosti v záložní trojici. V reprezentaci tak také hrál, ale přípravě i v úspěšné baráži už plnil roli podhrotového hráče s mnohem větší svobodou v útoku. Ta mu může na Euru vyhovovat, protože v okolí pokutového území je nebezpečný. Umí zakončovat i vymyslet rozhodující přihrávku. Na turnaji si bude rozumět s Mudrykem, se kterým skvěle spolupracoval na Mistrovství Evropy do 21 let.

Zatím se mu tolik nedařilo proti silnějším soupeřům. Rychlé dostupování italských a anglických hráčů mu nevonělo, a tak je otázkou, zda nastoupí k poslednímu zápasu skupiny proti Belgii. Je každopádně jasné, že na tomto Euru si zahraje a po prosezeném minulém šampionátu bude chtít ukázat, co dokáže. Ostatně Sudakov je vyhledávaným hráčem. Už o jeho služby stála Neapol, zajímá se o něj také Tottenham a spekulacím se nevyhnula ani Chelsea.

Serhij Rebrov často měnil rozestavení. Během kvalifikace nejčastěji používal 4-1-4-1, ale také se stejnými hráči zkoušel rozestavení 4-2-3-1. V baráži i v posledních přípravných zápasech hrála Ukrajina v rozestavení 4 -4-1-1 nebo 4-4-2 s tím, že Sudakov místo role ve středu zálohy působil spíše jako podhrotový útočník. Otázkou je, v jakém rozestavení nastoupí proti Belgii. V přípravném utkání s Německem hrála s pěti obránci a ještě defenzivním Stěpaněnkem v záloze a bezbrankovou remízu s favoritem lze považovat za úspěch. Třeba právě taktika proti Německu je tím dlouho hledaným receptem na papírově silnější soupeře.

V bráně dostane s největší pravděpodobností šanci Andrij Lunin. V přípravě si zachytali všichni tři brankáři. Anatolij Trubin, který se prosadil jako jednička v lisabonské Benfice, odchytal výborný zápas proti Německu, Heorhij Buščan byl zase jedničkou na posledním Euru, ale proti Polsku pustil tři góly a v kvalifikaci toho odchytal nejméně. Andrij Lunin udržel čisté konto v posledním přípravném zápase s Moldavskem a hlavně odchytal barážová utkání. Trubinova forma v druhá polovině sezóny mírně upadla, zatímco Lunin vychytal Realu Madrid postup do finále Ligy mistrů.

Ukrajina udržela v deseti kvalifikačních zápasech jen třikrát čisté konto a na defenzivní činnost se zaměřila v přípravných zápasech. Čisté konto s Moldavskem a zejména s Německem pomohlo Rebrovovi s tím, jak složit ideální obranu. Mezi stopery má pevnou pozici v základní sestavě Ilja Zabarnyj, kterému většinu kvalifikačního cyklu sekundoval Mykola Matvijenko a s největší pravděpodobností tomu tak bude i v úvodním utkání proti Rumunsku. V přípravě s Německem nastoupil s těmito dvěma stálicemi ve trojici Oleksandr Svatok, který bude pravděpodobně první volbou, pokud Rebrov zkusí variantu se třemi stopery. Proti Polsku se naopak neosvědčila spolupráce Bondara s Talovjerovem.

Na krajích obrany také operují stálice. Levá strana má svou v podobě Vitalije Mykolenka. Stále teprve pětadvacetiletý obránce Evertonu hrál už na minulém Euru a od té doby je neodmyslitelnou součástí národního týmu. Problémem je jeho zraněný kotník. Proti Polsku odehrál poločas a proti Moldavsku jen třicet minut. Existuje za něj sice ideální náhrada v podobě Zinčenka, ale toho by trenéři mnohem raději viděli v záloze. Pak už může na levé obraně nastoupit jen Mychajličenko ze Žytomyru. Pravá strana obrany má vyrovnanější konkurenci. Sice se tam během kvalifikace usídlil Juchym Konoplja, ale na šanci rozhodně bude čekat Oleksandr Tymčyk.

Ve středu zálohy pak Rebrov pravděpodobně vsadí na osvědčenou dvojici. Defenzivní povinnosti a rozehrávku hluboko z obrany bude poskytovat zkušený Taras Stěpaněnko (v případě absence Jarmolenka v základní sestavě kapitán týmu). Vedle něj jako tahoun a špílmachr bude operovat Oleksandr Zinčenko. Zatímco Zinčenkova pozice v základní sestavě je neotřesitelná, Stěpaněnka může klidně nahradit Ruslan Malinovskij s tím, že o rozehrávku se postará Zinčenko. Jako alternativa do středu zálohy je v nominaci ještě zkušený Sydorčuk, Šaparenko a mladík Bražko.

Na krajích zálohy disponuje ukrajinský národní tým velkou kvalitou a místa v základní sestavě jsou vcelku pevně nastavená. Levou stranu obsadí hráč londýnské Chelsea Mychajlo Mudryk. V kvalifikaci si připsal dva góly a stejný počet asistencí. V reprezentaci je ale prospěšný i díky své rychlosti a aktivnímu napadání. Podobně aktivní je totiž na druhé straně tahoun letošního zázraku z Girony Viktor Cyhankov. Ten dal v kvalifikaci tři góly a je důležitou útočnou zbraní Rebrovova týmu. Z lavičky navíc pořád může naskočit zkušený kapitán Andrij Jarmolenko - jednoznačný lídr kabiny, který se vrací po těžkém zranění.

Na hrotu útoku má Ukrajina také hvězdu. Tou je nejlepší střelec letošního ročníku La Ligy, útočník Girony Artem Dovbyk. Pětadvacetiletý útočník po dvou ziscích koruny krále střelce v ukrajinské nejvyšší soutěži zopakoval tento kousek i v první sezóně ve Španělsku, a je jasnou jedničkou na hrotu útoku. Gólovými přihrávkami by ho měl zásobovat Heorhij Sudakov, který se může případně stáhnout i do záložní řady, ale primárně by měl plnit ofenzivní úkoly. Jako alternativa do útoku bude připraven Jaremčuk, který má za sebou protrápenou sezónu ve Valencii, ale v přípravě proti Moldavsku se prosadil a dal důležitý gól v baráži.