Představení účastníků Eura 2024 - Turecko

Na turnaji před třemi lety se vzájemnému střetnutí vyhnulo. Nyní jsou zavedené pořádky opět při starém a Turecko opět odehraje zápas základní skupiny Eura s Českou republikou. Jeho cílem je jednoznačně postup ze skupiny do vyřazovací fáze turnaje. Naposledy bylo černým koněm a zcela vyhořelo. Do Německa postoupilo z prvního místa v kvalifikaci, ale hlavně nedávné výkony v přípravě ho do stejné role znovu nepasují.

Je to možná dobře, protože z minulého šampionátu se černí koně turnaji vraceli jako zpráskaní psi. Nevzpamatovali se z úvodního výprasku od pozdějších mistrů z Itálie, nakonec prohráli všechny tři skupinové zápasy a s hrozivým skóre 1:8 opustili turnaj. Naděje Turků na zopakování skvělých úspěchů z prvního desetiletí zamrzly stejně jako jejich největší hvězda Çalhanoğlu na levém křídle.

Od té doby se mnohé změnilo. Şenola Güneşe, který při svém prvním angažmá u národního týmu dovedl Turecko k bronzovým medailím z Mistrovství světa 2002, nahradil na lavičce Stefan Kuntz. Německý trenér ale v polovině kvalifikačního cyklu tým opustil. Výsledky neměl špatné, s týmem byl na druhém místě skupiny, ale nepovedený sraz v kombinaci s velkou nepopularitou u fanoušků mu srazily vaz. Na tureckou lavičku usedl po skvělém angažmá v Adaně Demirspor loni v září italský trenér Vincenzo Montella a povede ostře sledovaný tým na Euru.

Turecko sice není adeptem na postup mezi nejlepší týmy, ale na jeho národním týmu vždy leží tlak fanoušků. Ten bude ještě umocněný tím, že se turnaj odehrává v Německu, kde jsou Turci nejpočetnější menšinou a očekává se, že budou mít domácí atmosféru. Ostatně ze současného kádru se v Německu narodilo pět hráčů, včetně kapitána Çalhanoğla, další dva se narodili v Nizozemsku a jeden v Rakousku. Velká pozornost navíc bude věnována mladé letce Montellova týmu. Italský kouč povolal Kenana Yıldıze z Juventusu a Ardu Gülera z Realu Madrid. Oba dva mají teprve devatenáct let.

Naopak problémy musel Montella řešit v obraně, která měla být hlavním opěrným bodem jeho týmu. Už březnový debakl 1:6 s Rakouskem v přípravném zápase byl velkým varováním a nad obranou visí asi největší počet otazníků. Z nominace totiž před Eurem kvůli zranění vypadli dva pravděpodobní členové základní sestavy - stopeři Söyüncü a Kabak. Během stejného období vypadl z útočník Ünal a kvůli zranění se na turnaj nepodívá ani Cengiz Ünder.

Montella na přátelská utkání před Eurem vypsal nominaci o 35 členech. Z té před Eurem překvapivě vypadl Oğuz Aydın z Alanyasporu, který měl být po skvělé sezóně novým jménem v nominaci. Nevešla se ale i otřískanější a zkušenější jména - záložník Abdülkadir Ömür, jeho spoluhráč z Hullu Ozan Tufan nebo krajní obránce Cenk Özkacar. Nejpřekvapivějším jménem nominace tak je nejspíš Ahmetcan Kaplan. Mladý stoper Ajaxu se k týmu připojil až po zranění stoperských opor.

Turecko je zemí fotbalových extrému. Vypsání jednotlivých kauz uplynulé sezóny by vydalo na knihu, a tak zůstaneme jen u těch nejzásadnějších a jen v rámci nejvyšší soutěže. O velký rozruch se postarali fanoušci Trabzonsporu, kteří neocenili dlouhé oslavy hráčů Fenerbahçe na jejich stadionu. Kauza pak měla dohru u disciplinární komise i na hřišti. Trabzonsporu byl uzavřen stadion na šest zápasů, ale po odvolání mu byl trest snížen na čtyři utkání. Kromě toho však byli potrestáni i hráči Fenerbahçe za zapojení do potyčky. Vedení klubu se tak odhodlalo k protestu a do finále Tureckého poháru poslalo juniorku, která po minutě hry odešla ze hřiště. Dále tam máme napadení rozhodčího prezidentem Ankaragücü a do toho všeho bude od nové sezóny v lize působit také José Mourinho. Fotbal je prostě v Turecku nekontrolovatelnou vášní.

Není se čemu divit, protože počátky tureckého fotbalu datujeme už prvních let 20. století, kdy vznikla Istanbulská fotbalová liga. Po první světové válce a vzniku moderního Turecka se fotbal rozšířil i do dalších koutů země, ale náskok istanbulských týmů zůstal dodnes nepřekonán. Hegemonii istanbulské trojice Galatasaray, Fenerbahçe a Beşiktaş sice občas někdo naruší, ale za posledních čtyřicet let se to stalo jenom čtyřikrát. Zrovna před čtyřiceti lety zakončila svým šestým titulem za osm let kralování zlatá generace Trabzonsporu. Před dvěma lety si na mistrovské oslavy v Trabzonu zavzpomínali, ale když k těmto dvěma titulům přidáme úspěch Başakşehiru z roku 2020 a Bursasporu z roku 2010, jsme na čísle čtyři od roku 1984.

Z istanbulských tradičních týmů nyní čeká nejdéle na titul Fenerbahçe. Desetileté čekání je nejdelší v klubové historii a měl by ho ukončit José Mourinho. Portugalská trenérská hvězda převzala tým, kterému po skvělé sezóně s pouhou jednou ligovou prohrou utekl ještě o tři body lepší Galatasaray. Ten mistrovskou trofej obhájil a po zisku 25. titulu mu chybí už jen tři na vyrovnání největšího rivala. Fenerbahçe nijak nepomohla ani výhra v derby v předposledním kole, protože více ztrácelo s outsidery. Značně nepovedenou sezónu naopak prožil Beşiktaş, který skončil až na šestém místě a také posiloval realizační tým. Ten od nové sezóny povede nizozemský internacionál Giovanni van Bronckhorst.

Ve srovnání s minulým Eurem má Turecko v nominaci o jednoho legionáře méně (14). Ve srovnání s dřívějšími turnaji je to však stále vysoké číslo a hráči z domácí soutěže musí ukázat velkou kvalitu, aby se do nominace dostali. Povedlo se to třem z Beşiktaşe, čtyřem z Fenerbahçe a Galatasaray, a jednomu z Trabzonsporu.

Turecko dnes už máme zažité jako tradiční fotbalovou zemi, která je pravidelným aspirantem na postup na závěrečný turnaj. Vůbec na své první Euro postoupilo až v roce 1996, což byl jeho desátý pokus, a po třech prohrách jelo velmi rychle domů. Už samotný postup na závěrečný turnaj byl velkým úspěchem a hlavně znamením, že fotbal v zemi jde nahoru.

O čtyři roky později totiž postoupilo znovu a historicky nejlepší střelec reprezentace Hakan Şükür v závěrečném zápase skupiny poslal dvěma góly proti domácí Belgii svůj tým do čtvrtfinále. Tam už se ale Turkům proti Portugalsku nedařilo a po zisku bronzových medailí na světovém šampionátu v Japonsku a Koreji pro jistotu na Euro v roce 2004 vůbec nepostoupili.

Na následných turnajích už se Turecko stalo ničitelem českých snů. V roce 2008 otočilo poslední zápas ve skupině proti Česku a po výhře 3:2 na jeho úkor postoupilo. O osm let později nad českým národním týmem také vyhrálo v posledním zápase skupiny, ale to už na postup do další fáze nestačilo.

Vraťme se ale ještě do roku 2008. Turecko pod vedením Fatiha Terima postoupilo díky fantastickému obratu ze skupiny a jeho cesta se nezastavila ani ve čtvrtfinále. V tom po penaltovém rozstřelu vyřadilo Chorvatsko a dalo pořádně zabrat i Němcům v semifinále, kde je až gólem v poslední minutě vyřadil Phillip Lahm. Úspěch to byl o to větší, že Turci odjížděli na turnaj jako outsideři a sahali po finálové účasti. Jaký rozdíl proti týmu z roku 2021...

Není zvykem, že by reprezentace, které nakonec vyhrají kvalifikační skupinu, v její polovině vyhazovaly trenéra. Už vůbec pak není zvykem, že by Turecko vyhrávalo své kvalifikační skupiny. No během kvalifikace na toto Euro se mu povedlo obojí. Když od týmu odcházel s bilancí tří výher, jedné remízy a jedné prohry Stefan Kuntz, byl na druhém místě za Chorvatskem.

Vincenzo Montella s týmem debutoval právě v Chorvatsku a klíčové utkání zvládl. Blýskla se zejména obrana, v jejímž středu nastoupil Bardakcı s Akaydinem, a je velmi pravděpodobné, že díky tomuto zápasu uvidíme stejnou dvojici i na Euru. Následně Turecko vyhrálo i poslední zápas s Lotyšskem a postoupilo z prvního místa.

Když pak na konci loňského roku v přípravném zápase Turecko vyhrálo v Německu, byla atmosféra okolo národního týmu euforická. Montella změnil styl a vlil hráčům energii do žil, ale ze čtyř přátelských utkání utkání v letošním roce Turci třikrát prohráli a spokojení mohou být jedině s bezbrankovou remízou s Itálií.

Pozice trenéra Turecka podléhá obrovskému tlaku. Zápasy národního týmu sleduje celá země a fotbalová federace se nebojí sáhnout po velkém jménu. Z těch domácích se s úspěchem setkali jen zmíněný Terim s Güneşem, zahraniční zatím nedokázali v těžké pozici naplnit svou pověst. Na Euro 2012 s týmem nedokázal postoupit slavný Guus Hiddink a s neúspěchem se setkal i Mircea Lucescu. Nyní po Stefanu Kuntzovi zkusí dosáhnout na úspěch Ital Vincenzo Montella.

Devětačtyřicetiletého trenéra ve světě fotbalu proslavila jeho schopnost střílet góly. Nejvíc jich nastřílel v dresu AS Řím, se kterým získal v roce 2001 italský titul. Podíval se také na Mistrovství Evropy v roce 2000 a Mistrovství světa v roce 2002. Díky bohaté hráčské kariéře to neměl do světa trénování daleko a okamžitě po pověšení kopaček na hřebík začal trénovat mládež AS Řím.

V pozici nevydržel ani dva roky a už v únoru roku 2011 byl představen jako dočasný kouč prvního týmu. Sezónu nakonec dotrénoval, ale zpět k mládeži se již nevrátil. Získal angažmá v Catanii, odkud se po vydařené sezóně stěhoval do Florencie. S Fiorentinou se mu dařilo a ve třech sezónách s ní pokaždé skončil na čtvrtém místě. Nedostatečný progres však vedl k rozvázání spolupráci a Montella po roce v Sampdorii došel v 2016/2017 na svůj vrchol. Získal angažmá v AC Milán, ale nedařilo se mu a na začátku druhé sezóny v klubu skončil. Neúspěšná byla i jeho štace v Seville, a tak Montella v roce 2021 skončil v Turecku.

Přijal totiž nabídku Adany Demirspor, nováčka nejvyšší soutěže, a skončil s ní na velmi uspokojivém 9. místě. O rok později šlo vše ještě lépe. Tým pod jeho vedením neustále rostl a nakonec skončil na čtvrtém místě, čímž si zajistil postup do předkola Konferenční ligy. Touto sezónou si Montella vydobyl v Turecku respekt, a když se nedohodl na podmínkách nové smlouvy, stal se okamžitě adeptem na pozici trenéra národního týmu.

Tím byl zvolen v září loňského roku a po zvládnutí náročného úkolu v podobě postupu na Euro mohl začít stavět kádr. První změnu udělal hned v prvním zápase, kdy dostal zcela novou roli Çalhanoğlu. Montella ho stáhl na post defenzivního záložníka, odkud se stará o rozehrávku z hloubi pole. Mnohem víc šancí dává také mladíkům Gülerovi s Yıldızem, kteří přinesli do hry dynamiku.

Hned při prvním pohledu na Montellovu nominaci je jasné, kdo je její největší hvězdou. Třicetiletý Hakan Çalhanoğlu je na vrcholu. Záložník Interu Milán má za sebou asi nejlepší sezónu kariéry, ve které konečně dosáhl na vytoužený italský titul. Když po čtyřech letech v konkurečním AC přestoupil do svého současného působiště, vyhrál AC zrovna v nadcházející sezóně titul a Çalhanoğlu si na něj musel ještě tři roky počkat.

Dočkal se však toho, že byl naprosto klíčovým hráčem svého týmu v cestě za titulem. V lize vstřelil 13 gólů, ke kterým přidal 3 asistence, a byl srdcem záložní řady mistrovského týmu. Pouze stoper Boloni Lucumí má v Serii A vyšší úspěšnost přihrávek (93,5 %) než Çalhanoğlu (92,2 %). Co se týká přihrávek jen na polovině soupeře je turecký záložník s 89,4 % vůbec nejlepším hráčem ligy.

Právě jeho přesun do pozice defenzivního záložníka se zdá být řešením dlouholetých dohadů, kde je jeho ideální místo v národním týmu. Na pozici ofenzivního záložníka se často ztrácel a neměl dostatek prostoru na práci s míčem, pokusy s jeho umístěním na levém křídle se na minulém Eury ukázaly jako nepovedené. Vše nakonec vyřešil Montella, který ho začal používat jako defenzivního záložníka a výstavba hry Turků se okamžitě zlepšila.

Çalhanoğlu už dávno není jenom tím mladíkem s výbornou kopací technikou, který je nebezpečný u jakékoliv standardní situace. K technickým dovednostem přidal i skvělý přehled o hře a naučil se diktovat tempo celého týmu. Pro míče si chodí až mezi obránce a dlouhými centry za obranu startuje rychlá mladá křídla tureckého výběru. Otázkou je, jak se popasuje s defenzivními úkoly, ale s těmi by mu měli pomáhat ostatní kolegové.

Turecko nikdy nemělo o talentované hráče nouzi a skoro pokaždé nějaký velký talent představilo na závěrečném turnaji. V roce 2008 se blýskl Arda Turan, v roce 2016 zářil Emre Mor a před třemi lety byl na zpackaném turnaji příjemným překvapením Mert Müldür. Na letošní Euro veze Montella hned několik velkých talentů. V sestavě je stále teprve osmnáctiletý Kılıçsoy z Beşiktaşe nebo dvaadvacetiletý Yıldırım z Rennes. Vůbec nejsledovanějšími talenty letošního Eura pak budou Kenan Yıldız z Juventusu a hlavně Arda Güler z Realu Madrid.

Devatenáctiletý Güler přestoupil do královského celku loni v létě z Fenerbahçe, v jehož dresu debutoval už v šestnácti letech. Postupně se začleňoval do kádru, až se na jaře 2023 dostal do základní sestavy. V té pokračoval ve výkonech, které byly mnohdy za hranicí chápání. Navzdory nízkému věku dirigoval útočnou hru a po výborném jaře, během kterého vstřelil tři góly a přidal stejný počet asistencí, přestoupil do Realu Madrid.

Už před přestupem byl populárním hráčem, ale po odchodu do Španělska není v tureckém fotbale skloňovanější jméno. Začátek přitom turecký supertalent neměl vůbec jednoduchý. Celou první polovinu sezóny vynechal kvůli zranění a na trávníku se poprvé představil až v lednu. Pořádné soutěžní minuty ale začal sbírat až v samotném závěru sezóny, v čemž má v porovnání s Yıldızem nevýhodu.

V čem je naopak lepší, je efektivita před bránou. Güler šel do Realu jako kreativní hráč se skvělým vedením míče a výjimečnou herní inteligencí. V posledních zápasech sezóny se ale ukázal také jako střelec s dobrým tahem na bránu. Jako levák nastupuje na pravé straně hřiště a vede si míč do jeho středu na střelu. Ta se ukázala na konci této sezóny jako velmi efektivní. V deseti ligových zápasech vstřelil šest gólů a potřeboval na to nejméně minut ze všech hráčů TOP 5 evropských lig (tyto trefy navíc zaznamenal s xG 1,4).

Některé věci jsou jisté. Turecko trápí situace s útočníky a je velmi pravděpodobné, že na turnaji budou nastupovat pouze s jedním. Druhou téměř stoprocentní tutovkou je, že nastoupí se dvěma stopery. Variantu se stoperskou trojicí nemá národní tým natrénovanou a vzhledem k novým zraněním nemá Montella tak bohatý výběr hráčů. Během kvalifikace pod Kuntzem i pod Montellou nastupovalo Turecko v rozestavení 4-2-3-1 nebo mu velmi podobném 4-1-4-1. Nečeká se, že na tom italský trenér bude něco měnit, a hlavní otazníky tak visí nad personálním složením sestavy.

Jedničkou se na Euru před třemi lety stal Uğurcan Çakır z Trabzonsporu. V kvalifikaci na Euro však dostával šanci i Mert Günok a začíná být stále pravděpodobnější, že bude jedničkou na Euru. Dostal totiž příležitost v základní sestavě v generálce s Polskem a Çakır nechytal ani v prvním přípravném zápase s Itálií, kdy dostal přednost Bayındır.

Stav stoperů byl už několikrát zmíněn výše, ale v tomto případě mělo Turecko takovou smůlu, že je třeba ho popsat znovu. Prvně kvůli zranění vypadl Söyüncü a v přípravě s Itálií pak zase nedohrál druhý pravděpodobný člen základní sestavy Kabak. V základní sestavě se tak s největší pravděpodobností objeví zkušený Merih Demiral s Abdülkerimem Bardakcım. S druhým jmenovaným se ve dvojici osvědčil také Akaydin z Panathinaikosu. Na svůj debut v seniorské reprezentaci pak bude čekat Kaplan z Ajaxu a ve středu obrany může nastoupit i Ayhan.

Na levé straně obrany strávil v kvalifikaci nejvíc času Ferdi Kadıoğlu, ale během přípravných zápasů nedostal ani minutu a v březnové přípravě se ani nevešel do nominace. Je pravda, že jedním z důvodů byl našlapaný zápasový program Fenerbahçe, ale Montella nemá levého beka v letošním roce vůbec vyzkoušeného. Naopak v obou posledních přípravných zápasech odehrál 90 minut Mert Müldür a možná nastoupí přes nohu na levé straně. Pravá straně obrany by pak měla patřit ofenzivně laděnému Zeki Çelikovi.

Asi největší sílu koncentruje turecká reprezentace ve středu zálohy. O Hakanu Çalhanoğlovi už toho bylo napsáno dost. Třicetiletý záložník bude mozkem týmu na turnaji. Pod Montellou si sbíhá pro míče až mezi stopery, čímž vytváří prostor krajním obráncům roztahovat hru a křídelní hráči se v podstatě stávají útočníky. Může si to dovolit také proto, že by za něj defenzivní úkoly měl splňovat záložník Dortmundu Salih Özcan a částečně také Orkun Kökçü z Benficy, který by však měl mnohem výrazněji podporovat útočnou fázi. Na těchto postech může libovolně rotovat kdokoliv z trojice Yüksek, Ayhan a Yokuşlu. Pro podporu útoku pak může sloužit Yusuf Yazıcı.

Na křídlech si pak trenér může vybírat mezi nejlepšími hráči turecké ligy nebo světovými talenty. Tu první skupinu zastupují Kerem Aktürkoğlu z Galatasaray a İrfan Kahveci z Fenerbahçe, kterého ovšem trápí zdravotní problémy. Vzhledem k tomu i sestavám z posledních přípravných utkání by tak Montella mohl vsadit na mládí v podobě Kenana Yıldıze a Ardy Gülera. Zejména druhý jmenovaný ukázal v závěru sezóny v Realu Madrid svou sílu a na pravém křídle může být velkou útočnou zbraní Turecka. Z lavičky navíc může naskočit i jedno z překvapení nominace Yunus Akgün z Leicesteru.

Od konce reprezentační kariéry legendárního útočníka Buraka Yılmaze uplynuly už dva roky a Turecko nadále nemá jedničku na hrot útoku. Hrot útoku je Achillovou patou současného tureckého kádru a ideální kandidát prostě neexistuje. I proto se v nominaci po nikterak úspěšné sezóně objevil zkušený Cenk Tosun. Společně s ním už jsou v nominaci z čistokrevných útočníků jen nezkušení mladíci Yıldırım a Kılıçsoy. Je tak velmi pravděpodobné, že na hrotu útoku nastoupí Barış Alper Yılmaz, který je zvyklý hrát spíše na křídle.