Představení účastníků Eura 2024 - Rumunsko

Pokud nejste fanoušky defenzivního fotbalu, rumunští Tricolorii pro vás na letošním Euru nebudou největším lákadlem. Přesto tým okolo kapitána Stancia nabízí několik zajímavostí, kvůli kterým byste ho neměli minout. Zároveň také s sebou do Německa přivážejí jeden kuriózní příběh - při poslední účasti na Euru je vedl trenér Anghel Iordănescu, nyní je povede jeho syn Edward.

Začneme odlehčeně. Rumunsko, tedy hlavně oblast Transylvánie, má mnoho lidí na světě spojenou s upíry. Pokud na tomto turnaji trénuje Edward a na předchozím Anghel (pamatujete ještě na seriál Buffy, přemožitelka upírů?), leckdo by čekal, že na tom předchozím snad musel Tricolorii vést hrabě Drákula. Bohužel tehdejší trenér Victor Piţurcă prý v zrcadle vidět jde a ani konzumace česneku mu nedělá problémy.

Legrácky stranou, Rumuni proletěli kvalifikací překvapivě hladce a v deseti zápasech ani jednou neprohráli. Ono Rumunsko vůbec moc neprohrává. V březnu sice podlehlo rozjeté Kolumbii 2:3 (a nutno říct, že korekce výsledku přišla až v samém závěru za de facto rozhodnutého stavu), předtím ale zaznamenalo šňůru 12 zápasů bez porážky.

Statisticky je to sice zajímavé, kvalita soupeřů ale až na výjimky neodpovídala síle, se kterou se Rumuni potkají ve skupině na Euru. Kvalifikační skupina I s trochu ustupujícím Švýcarskem, problémy zmítanými Izraelem a Běloruskem a outsidery z Kosova a Andorry patřila společně se skupinami G a H k těm vůbec nejslabším. To je mimochodem opět zajímavá paralela s rokem 2016, kde Rumuny potkalo podobné, možná ještě větší štěstí. Z prvního koše tehdy dostali Řecko, které "dokázalo" skončit ve skupině poslední až za Faerskými ostrovy.

To konkurence Belgie, Ukrajiny a Slovenska bude pro Rumuny větší výzvou. Vyhlídky na případný postup ale nejsou utopií. Defenziva funguje relativně dobře a v kádru je několik tahových křídelníků s velmi dobrým špílmachrem Stanciem. Problémem je ovšem střílení gólů. V generálkách s Bulharskem a Lichtenštejnskem byl herní projev směrem do ofenzivy zoufalý a oba zápasy skončily bezgólovou remízou. Tvorba hry do zavřené obrany se ale ani v jednom zápase od Rumunů čekat nemusí (uvidíme, s jakou taktikou se na Tricolorii vytasí Slovensko). Pokud budou mít možnost zalézt do své ulity, udělají to a bude velice těžké jejich betonem proniknout. Strop rumunských výkonů tedy není nijak závratně vysoko, zároveň ale ani zpravidla neklesá pod únosnou mez a při zlepšeném zakončení můžou porazit kohokoliv.

A stejně jako u Albánie si dáme na závěr úvodní části drobné jazykové okénko, jelikož s rumunštinou tak často v našich končinách nepřicházíme do styku, přitom jde o docela libozvučnou řeč. Na příkladu Gheorghe Hagiho a současného útočníka George Puşcaşe lze ilustrovat rozdíl ve výslovnosti "G". Zatímco prvního jmenovaného asi všichni správně vyslovit umí (česky "George Hadži"), druhý jmenovaný se čte "Džordže Puškaš". Bývalý brankář Sparty a Pardubic Florin Niţă u nás zase zajistil znalost výslovnosti "Ţ" jako českého "c". Že ale hláska "Ă" odpovídá neznělé samohlásce (cca ležérně vyslovené české "e") a zcela originální hlásky "Â" a "Î" nejsou podobné prakticky ničemu ve spisovné češtině (snad nejblíž je krátké německé "ü"), už tak známé není. Jako závěrečný příklad uvedu hráče jménem Alexandru Cicâldău, jehož příjmení se tedy (víceméně) správně vyslovuje jako "Čikyldeu".

Pokud občas projíždíte přes Rumunsko autem, nelze si nevšimnout zkvalitňování tamní důležité dopravní infrastruktury. Celé Rumunsko od 90. let rychle vzkvétá, ač se to tak některým škarohlídům zvyklým na standardy západní a střední části Evropské unie nemusí jevit. Pokud si jako pomůcku vezmeme Index lidského rozvoje (HDI), tak zatímco v kritickém roce 1993 bylo Rumunsko zhruba na úrovni dnešního Tádžikistánu (nebo také Iráku či Bangladéše!), dnes jde o docela vyspělou zemi, kde chudoba převládá prakticky jen na venkově, a i počty nechvalně proslulých zdivočelých psů se rapidně snižují.

Proč zmiňuju ve fotbalovém článku ekonomickou situaci? Je to proto, že paradoxně mnohem větší úspěchy Rumunsko zažívalo ve své temnější minulosti než dnes a situace ve fotbale je oproti situaci ekonomické opačná. Zatímco tehdejší Steaua Bukurešť v roce 1986 vyhrála PMEZ, dnešní FCSB je jen smutným stínem tehdejšího velikána. Rumunské kluby se obecně dodnes potýkají s přechodem z plánovaného hospodářství na hospodářství tržní a málokterý klub má stabilní zázemí bez různých finančních či jiných skandálů. Nevyhnuly se slavné Steaue, jednomu z nejúspěšnějších klubů Dinamu Bukurešť, jeho rivalovi Rapidu Bukurešť nebo třeba bývalým mistrům ligy a účastníkům evropských pohárů Unirea Urziceni (zcela zanikl), Oţelul Galaţi (totální bankrot a nové založení) a Astra Giurgiu (existuje, ale jen jako amatérský celek). Zejména pád Urziceni byl velmi rychlý. Tým, který dokázal porazit v základní skupině Ligy mistrů Sevillu a Stuttgart a který si v play-off Evropské ligy zahrál proti Liverpoolu, kvůli finančním problémům zanikl jen o necelé dva roky později.

V porovnání s fantastickými sezónami 2005/2006, kdy se dokonce ve čtvrtfinále Poháru UEFA potkali bukurešťští rivalové Rapid a Steaua, přičemž druhý jmenovaný tým postoupil do semifinále, a 2006/2007, kdy se do vyřazovacích fází Poháru UEFA opět probojovala Steaua a tentokrát Dinamo Bukurešť, je současná situace blízká dosažení pomyslného dna. Zatímco tehdy rumunské týmy nasbíraly do koeficientu 16,833 a 11,333 bodů, za posledních 10 let je nejlepším výsledkem loňský zisk 6,250 bodů. Jediným týmem, který na evropské scéně drží prapor Rumunska alespoň trochu vysoko, je v posledních letech CFR Kluž.

Situace v domácí lize pak místy připomíná pověstný Kocourkov i z jiných důvodů než kvůli neustálému krachování a následnému obnovování klubů. Aby nebyl článek příliš dlouhý, vyberu pouze svou oblíbenou historku z roku 2020, kdy na nařízení rumunského svazu, že v základní sestavě musí nastupovat hráči do 21 let, reagoval kouč Kluže Dan Petrescu tak, že si Alin Răzvan Fica zahrál 10 vteřin proti Gaz Metan Mediaş, než byl vystřídán Alexandru Paunem. Vtipné je, že ani tato taškařice nedonutila pravidlo změnit, takže platí dodnes. Nicméně toto pravidlo je tak nepopulární, že se proti němu ozývá čím dál více hlasů a letos by se už snad konečně mohlo přehodnotit.

Jako alespoň malé ostrůvky stability se jeví dva týmy. Tím prvním je Farul Constanţa, vlastněný bývalými internacionály Gheorghe Hagim, Ciprianem Maricou a Brazilcem Rivaldem, vedený z pozice prezidenta další legendou Gheorghe Popescem a trénovaný vlastníkem Hagim. Tento projekt vznikl spojením s bývalou velmi úspěšnou mládežnickou akademií Viitorul Constanţa, vytvořenou rovněž Hagim. Předminulou sezónu Farul oslavil svůj první titul v rumunské lize (ačkoliv Hagi by si rád pro Farul nárokoval i úspěchy Viitorulu) a troufám si říct, že ještě neřekl své poslední slovo. Klub hlavně stále pokračuje v úspěšné práci akademie a minimálně mladíci Constantin Grameni a Louis Munteanu před sebou mohou mít velmi zajímavé kariéry. Tím druhým by chtěl být malý klub, který má blízko k německým zásadám, FC Hermannstadt. O něm ale už dříve Eurofotbal psal.

Období "zlaté generace" z 90. let vedené legendami jako Gheorghe Hagi, Gheorghe Popescu nebo Dan Petrescu je minimálně ještě na nějakou dobu pryč, můžeme si na něj ale alespoň zavzpomínat. Rumuni větší díru do světa udělali spíš na světových šampionátech než na těch evropských. Rumunsko se mimochodem účastnilo jako jeden ze čtyř evropských týmů hned prvního MS roku 1930, kde vypadlo po porážce s pozdějšími mistry z Uruguaye.

Rumunský fotbal nepatřil mezi vyložené otloukánky evropské kopané, na první místenku na Euro ale čekal dlouho. Nejblíž prvnímu postupu byli v roce 1972, kdy v prvním kole kvalifikace vyřadili také Československo, nacházející se těsně před svým zlatým obdobím. Rumuni postoupili jen díky lepšímu skóre. Ve finálovém kole ovšem ztroskotali na Maďarech. Osudný se jim stal tehdejší systém opakovaných zápasů v případě remízových stavů. Tehdy ještě byla doba, kdy najít mezeru v termínové listině nebyl takřka neřešitelný problém.

Uplynulo 54 let od prvního představení Rumunska na MS, než se Rumuni představili také na mistrovství Evropy. A schválně, jestli odhadnete, kdo Tricolorii na tomto turnaji vedl? Trenérem byl tehdy 38letý Mircea Lucescu, který teprve loni v listopadu v 78 letech ukončil svou extrémně bohatou trenérskou kariéru! Ale i tak na ty upíry a jiná nesmrtelná stvoření nevěřte. Rumuni každopádně po bojovných výkonech nedokázali postoupit z těžké skupiny v konkurenci Španělska, Portugalska a SRN. Alespoň remízu se Španělskem zde vystřelil pozdější vítěz PMEZ László Bölöni, o kterém se uvažovalo jako o trenérovi národního týmu namísto současného kouče Iordănesca.

Následovaly úspěchy na mistrovství světa, kdy zejména tažení do čtvrtfinále v roce 1994 v USA dávalo naději Rumunům, že by na mistrovství Evropy o dva roky později mohli být třeba jedním z černých koní turnaje. Tým byl v ideálním věku, Gheorghe Hagi byl jedním z nejlepších fotbalistů světa a koučem byl Anghel Iordănescu, který koučoval tým i na zmíněném mistrovství světa v USA. Jenže Rumuni na Euru vyhořeli a prohráli s Francií, Španělskem i Bulharskem.

Poslední setkání nejlepší rumunské generace proběhlo o 4 roky později v Nizozemsku a Belgii a dodnes jde o nejlepší umístění Rumunů na ME. Tedy nominálně obsadili 7. místo, stejně jako v roce 1984, jenže tehdy hrálo Euro jen 8 nejlepších týmů. Navíc v roce 2000 dokázali Rumuni zaskočit favority a ze skupiny smrti, kde se střetli s Portugalskem, Anglií a Německem a dokázali postoupit ze skupiny. Svůj podíl na tom měl i tehdy 19letý mladík Cristian Chivu. Ve čtvrtfinále ovšem Rumuni nedokázali čelit pozdějším vicemistrům z Itálie a padli 0:2.

Od té doby se píše úpadek rumunské kopané. Na Euru se sice představili ještě v letech 2008 a 2016, díru do světa ale neudělali. S absencí větších ofenzivních hvězd (s výjimkou problémového Adriana Mutu) se spoléhali Rumuni spíš na defenzivní pojetí, které už 24 let nevedlo k vyhranému zápasu na půdě ME. Největším zklamáním je v tomto ohledu zejména prohra s Albánií z roku 2016, kdy Rumuni nedokázali potvrdit roli favorita a po špatném výběhu gólmana Tătăruşana potrestaného Sadikem dokonce prohráli. Nutno říct, že Rumuni se nezmohli prakticky na nic kromě střelby ze střední vzdálenosti. A podobné problémy týmů otce a syna Iordănescových se klidně mohou opakovat i letos.

Zatímco na závěrečných turnajích jsou Rumuni často nalosováni spíš do těžkých skupin, v kvalifikaci jim štěstí přeje. Hned dva soupeři, Bělorusko a Izrael, totiž odehráli 10 venkovních utkání kvůli politické situaci. Největším favoritem skupiny bylo Švýcarsko, které sice hýřilo sebevědomím, nakonec se ale muselo před Rumuny sklonit. Přitom od Rumunů to žádná hitparáda taky nebyla, a to říkám s vědomím, že ve skupině neprohráli jediný zápas.

Rumunsko je trochu zvláštním týmem. V mnoha zápasech rozhodně nedominovali, přesto nakonec dokázali strhnout vítězství na svou stranu (nebo aspoň zápas zremizovat). Zajímavostí na rumunských výsledcích je vyšší množství "slepených" gólů. Rumuni se sice na vstřelení gólu dost natrápí, když už ale tato radost přišla, hned čtyřikrát do 10 minut následoval druhý gól. To se povedlo proti Bělorusku, Kosovu, Švýcarsku a Andoře. Často navíc skórují jako první, to se jim povedlo hned šestkrát.

Po úvodních povinných výhrách nad Andorrou a Běloruskem přišla bezgólová remíza na hřišti Kosova. Vzhledem k množství kosovských remíz ale prakticky nešlo o ztrátu jako spíš o očekávanou záležitost. Kosovo navíc v zápase dominovalo a Rumuni se zmohli jen na několik nebezpečných střel z dálky. Hrdinou zápasu tak byl brankář Moldovan, ne naposledy. Důležitý výkon předvedl Moldovan i v dalším zápase proti Švýcarům. Tam i přes dva obdržené góly svůj tým několikrát podržel, čímž dal Valentinu Mihăilovi možnost vyrovnat v závěru dvěma góly po únicích na levém křídle. Nutno říct, že způsob švýcarského bránění za stavu 2:0 se zdál poněkud naivním... V samotném závěru nastaveného času ale ještě mohli Švýcaři v klidu vyrovnat, když zůstal na zadní tyči zcela nepokrytý Bislimi, který nastřelil břevno. Následná remíza s Izraelem Rumunům nepomohla, ani neuškodila.

Možná zlomovým momentem bylo domácí vítězství nad Kosovem, kde byli hosté až do stupidního vyloučení Muriqiho opět lepším týmem. Rumuni ale zase s velkým přispěním obětavého, i když pozičně ne zcela přesného bránění, dokázali zápas strhnout na svou stranu. Tým byl ale v průběhu kvalifikace oprávněně kritizován mnohými bývalými hráči, jako například Gheorghem Popescem, za přílišnou pasivitu. Já bych doplnil, že Rumuni mohli víc než vlastním schopnostem děkovat nekvalitě soupeřů a tomu, že Izrael hrál své domácí zápasy v blízkém Maďarsku.

Navzdory pouhé remíze v Bělorusku byli Rumuni dvě kola před koncem v dobré pozici, ne ale v tak komfortní, jak doufali. Měli stejně jako Švýcaři 16 bodů a Izraelci jich měli 12, Rumuny však čekaly zápasy "venku" s Izraelem a doma se Švýcary, zatímco Izrael poslední zápas hrál proti Andoře. Izrael šel hned ve 2. minutě vzájemného zápasu do vedení po Zahaviho hlavičce, klíčové ale bylo rychlé vyrovnání z hlavy Puşcaşe. Zde se konečně jednou vyplatila snaha Rumunů střílet z velké vzdálenosti, jelikož útočník Rumunů pouze dorazil odražený míč do poloprázdné brány. I přes další ne úplně přesvědčivý výkon nakonec Rumuni zásluhou Hagiho zápas otočili, a poslední zápas se Švýcarskem tak byl pro oba týmy pouhou formalitou.

Znovu opakuji, že kvalifikační cesta ale byla pro rumunské fanoušky spíš trápením se šťastným koncem. Iordănescův tým v ofenzivě drhnul a stál téměř výhradně na nápadech kapitána Stancia, což se projevilo zejména na nepříjemné bezgólové generálce s Lichtenštejnskem, kde Stanciu nastoupil až od 58. minuty. Kolmé náběhy křídelníků moc nefungovaly a tým se prezentoval velmi nemoderním fotbalem s množstvím nepřipravených střel z dálky. Až jsem sám zaskočený, jak moc kritický lze být k neporaženému vítězi skupiny I.

Ianis Hagi není jediným synem legendy v rumunské výpravě. Anghel Iordănescu, Edwardův otec, byl v roli trenéra u těch nejdůležitějších momentů rumunské fotbalové historie. Syn tedy alespoň částečně otcovy úspěchy dorovnal, jeho trenérská práce ovšem v konkurenci ostatních koučů na turnaji nepatří mezi nejlepší. Postupem ze sebe ale konečně možná definitivně setřásl nálepku protekčního syna slavného trenéra.

Na klubové scéně si přitom stále teprve 45letý kouč vydobyl slušné renomé při vedení Gaz Metanu Mediaş. Po angažmá v Kluži, se kterou získal hned v první sezóně titul, si pak vyzkoušel krátce vedení také historicky největšího klubu v zemi - FCSB. V rumunském Kocourkově se ale stalo, že se dva měsíce po historickém vypráskání největšího rivala Dinama Bukurešť v poměru 6:0 svérázný majitel Gigi Becali s koučem rozhádal a propustil ho. Měsíc předtím Becali v době pandemie Covid-19 tvrdě kritizoval všechny hráče a zaměstnance, kteří se nechali proti viru naočkovat a hrozil jim vyhazovem.

Na Euru se bude Iordănescu spoléhat zejména na týmové pojetí doplněné schopnostmi svého kapitána Nicolae Stancia, zajímavé je ale zejména opětovné spojení jmen Iordănescu - Hagi. Ofenzivní záložník Alavésu se po dlouhém zranění herně trápí a jeho výkony zůstávají daleko za očekáváním, trenér se ale na jeho adresu vyjadřoval vždy pochvalně. Právě možná i kvůli návratu po zranění je pro něj mladý Hagi víc než klíčovým fotbalistou příkladem toho správného bojovného přístupu.

Co se týče ambicí trenéra před Eurem, drží se zdravě při zemi. V rozhovoru pro časopis World Soccer zmínil neustále klesající úroveň rumunské ligy a nedostatečný počet rumunských hráčů v TOP 5 ligách. Někteří Rumuni sice hrají v Itálii, jde ale prakticky výhradně o hráče ze Serie B. Za hlavní cíl si tak sympaticky Edward Iordănescu klade spíš vybojovat po dlouhé době konečně zase alespoň vybojovat vítězství v zápase, které si rumunští fanoušci neužili dlouhých 24 let.

Českému fanouškovi dobře známý špílmachr Sparty i Slavie loni podruhé v kariéře přestoupil do ligy v Saúdské Arábii, kde si vydělává na důchod. Možná tedy vzhledem k předchozímu angažmá v Číně nyní vydělává na důchod i svým dětem. Pořád je to ale ten starý známý Stanciu, který bavil tuzemské fanoušky množstvím nápaditých přihrávek. Snad jen rychlost se kvůli působení v exotických destinacích vytrácí rychleji než by asi bylo běžné, on ale rumunský kapitán nikdy nebyl žádným velkým sprinterem.

Hrát na pozici "desítky" v současném rumunském výběru není žádný med, jelikož tým na vás v rozehrávce prakticky bezmezně spoléhá. Proti Ukrajině a Belgii bude mít Stanciu ale pravděpodobně trochu ulehčenou pozici. Po zisku míče bude fungovat jako dirigent rychlých protiútoků a nižší rychlost mu nebude překážkou, jelikož jeho pozice při zakončování těchto protiútoků je někde zhruba na hranici vápna. Stanciova kopací technika je sice na slušné úrovni, občas má ale tendence míč vystřelit až příliš nahoru, zvlášť když na něj bránící hráč stihne vyvinout tlak.

Pro Stancia jde vlastně také možná o poslední možnost, jak přesvědčit rumunské fanoušky, že svůj talent úplně nepromarnil. Když před 8 lety reprezentoval Rumunsko na Euru ve Francii, figuroval v našich previews jako hráč "na prahu slávy". Kolem tehdy 23letého mládence kroužil třeba AC Milán nebo Zenit Petrohrad. On si vybral belgický Anderlecht, což se neukázalo jako správná volba (anebo mu zkrátka něco chybělo). Teď na něm ve 31 letech stojí úspěch či neúspěch celého týmu. Popasovat se s takovým tlakem není jednoduché, tak doufejme, že se s tím "Nicuşor" popere.

Většina hráčů Rumunska, kteří se dostali do závěrečné nominace, je v ideálním fotbalovém věku mezi 25 a 31 lety. Radu Drăguşin, 22letý rodák z Bukurešti, je nejmladším hráčem celého kádru, přesto hraje v jednoznačně nejkvalitnějším týmu - Tottenhamu Hotspur. Konkurencí by mohl být maximálně gólman Moldovan, který si ale za Atlético Madrid v tomto roce ještě nezachytal.

Drăguşin přestoupil do Tottenhamu teprve letos v lednu z Janova a doposud si stabilní místo v sestavě Spurs nevypracoval, takže minutáž vysokého mladíka také není zrovna ideální, pro Rumunsko jde ale o klíčového stopera. Už víme, že rumunský trenér Iordănescu klade důraz zejména na srdce týmu, takže příkladný profesionál Drăguşin, který si kromě potréninkových přídavků v posilovně zakládá také na spolupráci s videoanalytikem, se kterým pracuje na zlepšení poziční hry, přesně zapadá do jeho koncepce.

Mladý, 191 cm vysoký Rumun je silný, tvrdý a pozičně na svůj věk zdatný obránce. Občas si však neodpustí některé zbytečně riskantní obranné zákroky. V Janově ale také výrazně zapracoval na výstavbě hry a umístil se mezi stopery na třetím místě v počtu úspěšných přihrávek i úspěšných přihrávek na vlastní polovině. Tato statistika normálně nemusí nutně znamenat, že stoper kvalitně rozehrává, Drăguşin byl ale také na 11. místě v celé lize v počtu zapojení do různorodých sekvencí rozehrávky. Jednoduše řečeno, hrál důležitou roli při výstavbě hry svého týmu. Mimo to také výrazně podporuje útok díky snaze o progresivní vyvezení míče směrem dopředu. Drăguşin má zkrátka potenciál k tomu být komplexním stoperem světové extratřídy.

Zároveň se ale dá říct: "Takových už bylo..." Rumunští hráči se prostě často v určitém momentu ve vývoji zaseknou, ať už kvůli zranění nebo jiným důvodům. Platí to i pro některé současné Drăguşinovy reprezentační spoluhráče, ať už je to Dennis Man, Florinel Coman nebo do značné míry i tahoun týmu Nico Stanciu. Ti všichni měli v Drăguşinově věku našlápnuto podobně vysoko. Zdá se ale, že stoper Tottenhamu má správně nastavenou hlavu, což je zpravidla to nejdůležitější kritérium pro úspěch.

Jeho reprezentační role se liší od toho, co byl zvyklý hrát na klubové úrovni. Zatímco v Janově pravonohý stoper nastupoval zpravidla jako levý stoper (a v Tottenhamu nenastupuje zatím skoro vůbec), v reprezentaci nastupuje zprava. Kvůli zcela odlišnému způsobu hry ale své kvality při výstavbě hry nejspíše na Euru příliš nezužitkuje. Tým bude spoléhat spíš na jeho rychlost, sílu ve vzduchu a také nesporné kvality při zastavování útoků po zemi. K ambicím svého týmu sám Drăguşin poznamenal: "Cílem je postup ze skupiny. Až pokud z ní postoupíme, můžeme si klást další cíle." Inu, proti tomu nejde nic namítnout.

Je možná kruté začínat kapitolu o týmové taktice tím, že hra Rumunů nebaví, ale je to bohužel charakteristický rys Iordănescova týmu. Defenzivní práce byla relativně spolehlivá, jenže oproti jinému outsiderovi z Albánie Rumuni často brání spíš srdcem, než že by měli vycizelované defenzivní vzorce. Zmiňoval jsem také odchylku od moderního fotbalu s ohledem na počet střel z dálky. To nemusí být nutně na škodu, ale rumunskému týmu chybí vyloženě elitní šutér ze střední a delší vzdálenosti. Mnoho situací by se tak v ofenzivní třetině hřiště dala řešit mnohem inteligentněji a trpělivěji. Toto jde podle mého názoru za trenérem Iordănescem, který to po svých svěřencích nevyžaduje.

Rumunsko zpravidla do zápasu nastupuje s variací na formaci 4-3-3, a to buď oficiálně 4-2-3-1 nebo 4-1-4-1. Prakticky jde ale vždy o dva střední záložníky, Stancia na pozici ofenzivního záložníka a ofenzivní trojzubec se dvěma tahovými křídly a hrotovým útočníkem. V přáteláku s Bulharskem vyzkoušel Iordănescu na hrotu rychlíka Drăguşe, kterého jinak využíval na křídle - tento tah se neosvědčil, problém ale ani tak nebyl v Drăguşovi jako spíš v neschopnosti zálohy a křídel vypořádat se s pečlivou bulharskou zónovkou. Pokud uhlídáte Stancia, Rumuni jsou v rozehrávce prakticky bezzubí, přitom teoreticky třeba Radu Drăguşin dokáže kvalitně posílat progresivní přihrávky do záložní řady. V praxi se rozehrávka z vlastní poloviny odvíjí od vzorce 2-1-4-3 či 3-4-3, kde se jeden ze středních záložníků stahuje mezi stopery. Kombinace by ale potřebovala zásadně zrychlit. Křídelníci a krajní beci jsou navíc zdánlivě vysoko, ale do útočných náběhů se příliš nehrnou.

Důležitější ovšem pro Rumuny bude kvalita přechodové fáze než rozehrávka od vlastní brány. Při hře bez míče se pak Rumuni stahují do předem narýsovaného vzorce, tedy 4-1-4-1/4-2-3-1 se zahuštěným středem. Při brejkových situacích bude důležitá práce křídel. Oblíbeným tahem je posun míče na pravé křídlo, zpravidla Dennise Mana, který následně hledá přihrávkou pod sebe na hranici vápna Stancia, případně na bližší tyč odskakujícího hroťáka nebo levé křídlo. Je to poměrně čitelné, ale v případě kvalitního sehrání velmi těžko bránitelné. Pokud se rychlý útok přibrzdí, následovat bude pravděpodobně již zmíněná střela ze střední vzdálenosti. Snahu o budování hry si možná schovají Rumuni alespoň do možná klíčového zápasu proti Slovensku.

Hrdina několika zápasů kvalifikace Horaţiu Moldovan se po povedeném podzimu v dresu Rapidu Bukurešť dočkal velkého přestupu do Atlética Madrid. Jenže dělat dvojku Janu Oblakovi znamenalo, že se zatím do soutěžního zápasu Moldovan nedostal. Kvalifikaci ale odchytal s výjimkou prvních dvou zápasů celou, a to velmi kvalitně. Jeho největší předností jsou výborné reflexy při zakončení zblízka, naopak s krocením ran z dálky může mít výjimečně problémy. Roli dvojky bude plnit Čechům dobře známý Florin Niţa. Ten rozchytaný je a oproti Moldovanovi nabízí i kvalitní hru nohama. Dovedu si představit, že v případě špatného výkonu mladšího kolegy by Iordănescu neváhal a do brány postavil veterána z Gaziantepu. Roli trojky pak bude plnit mladý gólman z domácí ligy Ştefan Târnovanu.

Při vší úctě k levým obráncům Rumunska, na tomto postu je pravděpodobně největší slabina týmu. Nicuşor Bancu byl pro trenéra v úspěšném závěru kvalifikace volbou číslo jedna. Jde o ofenzivně laděného borce z domácí ligy, kde měl v letošním ročníku v dresu Craiovy úctyhodnou bilanci 2+9, jenže jak už bylo zmíněno, rumunská liga patří spíš k evropskému průměru. Další čistokrevný levý bek pak v kádru chybí úplně, alternovat za Banca ale případně bude Deian Sorescu, který je schopný zahrát také křídlo. Je to ovšem pravák, jehož primárním postem levý kraj obrany není. Vasile Mogoş, asi největší překvapení celé nominace, je také pravák. Tento post je tak kritickým místem nejen z důvodu výkonnostního, ale také personálního. Na pravém kraji obrany nastoupí pravděpodobně Andrei Raţiu, jehož modrá "komedie na hlavě" bude na hřišti svítit jako maják. Raţiu ve Španělsku nemá ideální vytížení a ani tady tak nepůjde o silné místo rumunské sestavy. Hypoteticky může na pravém kraji obrany zaskočit kromě již zmíněného Mogoşe také stoper Andrei Burcă, se kterým se ale primárně počítá na post stopera. Zkušený hráč saúdskoarabského Al-Okhdoodu dokáže být velmi produktivní - v lize zaznamenal 6 gólů. Jeho velkým momentem byl gól proti Bělorusku, kdy si z pozice stopera naběhl do vápna a jako zkušený útočník nádherně v tísni nohou usměrnil míč k tyči. Druhým stoperem bude talentovaný mladík Radu Drăguşin. Oba stopeři jsou praváci, tudíž výhodnější pozici na pravé straně dostane mladší a lépe rozehrávající Drăguşin. Rumuni nemají v kádru jediného stopera rozehrávajícího levou nohou. Nejlépe se z alternativ jeví mladý Bogdan Racoviţan, případně Adrian Rus. Naopak Ionuţ Nedelcearu z Neapole zažil hrozivý závěr zápasu s Bulharskem, což muselo dát trenérovi včasné varování.

Obsazení středu zálohy se neustálilo za celou kvalifikaci. Nebýt zranění Vladimira Screcia, pravděpodobně by post štítového záložníka obsadil on. Takto je nejpravděpodobnější nasazení Mariuse Marina, který ovšem s Bulharskem neodehrál nejlepší zápas. Obsazení zbývajících dvou míst je mnohem jednodušší odhadnout. Roli klasické "osmičky" bude plnit Răzvan Marin, zatímco ofenzivní role je rezervována pro Nicolae Stancia. Kapitán Rumunska je pro Iordănesca nepostradatelný, v případě nutnosti otevřít hru jej bude na úkor M. Marina doplňovat další kreativní hráč Ianis Hagi. Jeho forma ale zdaleka není ideální. V případě, že by hráli Hagi i Stanciu, roli štítu zaujme Răzvan Marin. Dalším defenzivním záložníkem v kádru už je jen nezkušený Adrian Şut. Ofenzivních hráčů do středu zálohy má naopak trenér k dispozici přehršel, ani jeden z dvojice Darius Olaru, Alexandru Cicâldău nepatří mezi rozdílové hráče.

Na postu křídel vlastně všichni hráči začínají na podobné pozici. Paradoxně začnu první volbou na příchod z lavičky na levé křídlo. Tím je Valentin Mihăilă, se třemi góly jeden ze tří nejlepších střelců Rumunska v kvalifikaci. V základu na levém křídle nejspíš začne bývalý velký talent Florinel Coman, kterého bohužel přibrzdila častá zranění. Coman je o něco kreativnější volbou než přímočařejší Mihăilă, jeho efektivita ale pokulhává. Oba borci jsou každopádně, jak už je to dnes typické, invertovaná křídla, otevírající náběhy do středu prostor pro krajního beka - a Nicuşor Bancu se na tento prostor určitě těší. Pravou stranu nejspíš obsadí Dennis Man, vezoucí si ze druhé italské ligy solidní formu. Nabízí se také ale nasazení Ianise Hagiho, který by z pravého křídla mohl pomoct Stanciovi s tvorbou hry. Tento model ovšem dosud fungoval spíš na papíře než ve skutečných zápasech.

Zatímco hra křídel může být potenciálně rozdílová, hrotoví útočníci nepřijíždí v dobré formě - s jedinou výjimkou. Tou je Denis Drăguş, kterého dosud využíval Iordănescu hlavně na křídle. Při spíš podprůměrné formě, kterou mají George Puşcaş a Denis Alibec, se ale jeho nasazení na jeho obvyklé místo nabízí. Posledním útočníkem v nominaci, který v přípravě ale také vůbec nepřesvědčil, je Daniel Bîrligea z Kluže. Ale kdo ví, třeba se Rumunům podaří těsně před Eurem konečně vyladit formu. Klíčem je udržet proti Belgii nebo Ukrajině alespoň jednu remízu, aby bylo do posledního zápasu se Slovenskem ještě o co hrát.

Program zápasů - skupina E

17.06.2024

15:00

Rumunsko

3:0

Ukrajina

Mnichov

22.06.2024

21:00

Belgie

2:0

Rumunsko

Köln

26.06.2024

18:00

Slovensko

1:1

Rumunsko

Frankfurt

Konečná nominace

Brankáři

Datum nar.

Klub

Horațiu Moldovan

20.01.1998

Atlético Madrid

Florin Niţă

03.07.1987

Gazişehir Gaziantep FK

Ştefan Târnovanu

09.05.2000

FCSB

Obránci

Datum nar.

Klub

Nicușor Bancu

18.09.1992

CSU Craiova

Andrei Burcă

15.04.1993

Al-Okhdood Club

Radu Dragusin

03.02.2002

Tottenham Hotspur

Vasile Mogos

31.10.1992

CFR Cluj

Ionuț Nedelcearu

25.04.1996

Palermo FC

Bogdan Racovițan

06.06.2000

Raków Częstochowa

Andrei Ratiu

20.06.1998

Rayo Vallecano

Adrián Rus

18.03.1996

Pafos FC

Záložníci

Datum nar.

Klub

Alexandru Cicâldău

08.07.1997

Konyaspor

Florinel Coman

10.04.1998

FCSB

Ianis Hagi

22.10.1998

Deportivo Alavés

Marius Marin

30.08.1998

Pisa SC

Răzvan Marin

23.05.1996

Empoli FC

Darius Olaru

03.03.1998

FCSB

Deian Sorescu

29.08.1997

Gazişehir Gaziantep FK

Nicolae Stanciu

07.05.1993

Damac FC

Adrian Şut

30.04.1999

FCSB

Útočníci

Datum nar.

Klub

Denis Alibec

05.01.1991

Muaither SC

Daniel Bîrligea

19.04.2000

CFR Cluj

Denis Drăguş

06.07.1999

Gazişehir Gaziantep FK

Dennis Man

26.08.1998

Parma Calcio

Valentin Mihăilă

02.02.2000

Parma Calcio

George Puşcaş

08.04.1996

SSC Bari