Představení účastníků Eura 2020 - Maďarsko

Maďarsko prožívá po letech strádání fotbalové znovuzrození. Dřívější fotbalová velmoc se totiž kvalifikovala na druhý evropský šampionát v řadě, což se jí podařilo poprvé v její historii. A že to byla pořádná jízda, o tom by vám maďarští příznivci pověděli své - národní celek totiž pro své fanoušky v boji o postup připravil doslova infarktové představení se sladkou tečkou na závěr.

Pokud po postupu zavládla u fotbalové veřejnosti euforie, los základních skupin ji bohužel notně zchladil. Jistě, od Maďarska se toho moc neočekává, jenže jeho fotbalisté překvapili už v roce 2016, kdy tak trochu senzačně dokázali vlastní základní skupinu vyhrát. Něco podobného by však v letošním roce představovalo doslova zázrak - Maďaři byli totiž nalosováni do skupiny smrti k Německu, Francii a Portugalsku. Jakýkoliv získaný bod tak bude v podstatě nad plán a o postupu se zdráhají mluvit i ti nejoptimističtější fanoušci.

Šancím outsidera navíc nepomáhá ani nucená absence mladé hvězdy Dominika Szoboszlaiho. Ten sice figuroval v původním plánu kouče Rossiho, jenže si po lednovém přestupu do RB Lipska nešťastně poranil třísla a vynechal celou jarní část sezóny. Zdálo se, že se do evropského turnaje stihne zotavit, v květnu však při pokusu o návrat zaznamenal další komplikace, kvůli čemuž nakonec národnímu celku nepomůže.


Fotbal v Maďarsku je v posledních letech bezesporu na vzestupu, tamním klubům se daří produkovat zajímavé talenty, o které je zájem i v zahraničí - nejvýraznější postavou posledních let je bezesporu Dominik Szobozslai - ovšem že by to bylo v zákulisí všechno růžové, to se říci rozhodně nedá.

Maďarská vláda se pod vedením premiéra Viktora Orbána rozhodla investovat větší finanční prostředky právě do fotbalu, zároveň motivovala velké firmy k tomu, aby k rozvoji kopané také nějakým tím finančním obnosem přispěly. A výsledek je jasný - v Maďarsku se začala budovat moderní tréninková centra, začaly se stavět nové stadióny, což samozřejmě přispívá k rozvoji tohoto sportu.

Zmíněný přístup však má své kritiky. Jedni Orbánovi vyčítají, že zatímco do sportu proudí milióny, na další důležité oblasti státu se zapomíná - jmenovitě například zdravotnictví či školství. Druzí zase říkají, že peníze stejně dostávají jen ti správní, jen přátelé a kamarádíčci Orbána, přičemž je veskrze jedno, co s nimi uděláte, respektive jak moc vlastně přispějete k rozvoji nejpopulárnějšího sportu.

Příkladem může být právě příklad Dominika Szobozslaie a jeho otce, Zsolta. Ten se nejprve věnoval trenérskému řemeslu v klubu Videoton, avšak poté, co byl propuštěn, tak se rozhodl založit vlastní klub Fonix Gold. To se ale příliš nezamlouvalo vysoce postaveným úředníkům, nicméně otec největšího maďarského talentu jejich názoru nedbal a klub si stejně založil a Dominika v něm několik let vychovával.

Jaké však ale bylo překvapení, když pak tento klub ze státních dotací neviděl po mnoho let ani jeden jediný forint. A tak zatímco kluby oblíbené u mocipánů se mohou těšit na nová tréninková hřiště či různé jiné vybavení, Fonix Gold si musí poradit sám, přestože toho v případě Dominika Szobozslaie pro maďarský fotbal rozhodně neodvedl málo.





Zatímco na mundialu se reprezentace Maďarska objevila hned v devíti případech a dokázala vydolovat dvě druhá místa, její historie na evropském turnaji je o dost skromnější. Na ten se totiž maďarští fotbalisté kvalifikovali jen třikrát (nyní se zde představí teprve počtvrté) a doposud nikdy tak nedokázali učinit na po sobě jdoucích šampionátech.

Svou premiéru Maďaři napsali v roce 1964, kdy se závěrečného turnaje ještě účastnily jen čtyři celky. V semifinále na stadiónu Santiaga Bernabeue svedli maďarští hoši nervydrásající souboj se Španělskem, který dovedli až do prodloužení, v něm však po brance Amancia těsně padli. V souboji o třetí místo pak opět v prodloužení přetlačili Dány a mohli se radovat z bronzových medailí.

Podruhé se na turnaji starého kontinentu ukázali o osm let později, tehdy v boji o finále těsně podlehli Sovětskému svazu, načež v souboji o bronzové medaile kvůli dvěma slepeným brankám v první půli nestačili na Belgii a tentokráte se tak museli spokojit jen s bramborovým zápisem.

Na tažení Maďarů na Euru 2016 si pak většina fotbalové veřejnosti ještě dobře pamatuje. V prvním klání tehdy zdolali favorizované Rakušany 2:0, v druhém střetnutí vybojovali díky vlastenci protihráče remízu 1:1 s Islandem a na konec základních skupin si vyšlápli na pozdějšího vítěze Portugalsko, nad kterým třikrát vedli a mohli je z turnaje vyřadit, proti však byl fenomenální Ronaldo, který třikrát dokázal vyrovnat a dál poslal oba celky. V osmifinále pak Maďarsko narazilo na favorizované Belgičany, proti kterým dokázali vzdorovat do 75 minut, v posledních 15 minutách však třikrát inkasovali a s turnajem se tak rozloučili debaklem 0:4.


Cesta maďarského národního týmu na závěrečný turnaj snad ani nemohla být komplikovanější. Osmifinále Eura ve Francii využili až svůj úplně poslední pokus a ještě je tedy nutné jedním dechem dodat, že měli koňskou dávku štěstí.

Vše začalo v Lize národů, ve které se Maďaři střetli s Finskem, Řeckem a Estonskem. V nepříliš nabité skupině si ovšem nevedli nijak zvlášť dobře a po třech domácích výhrách, jedné remíze a dvou porážkách obsadili až druhé místo za Finskem a zdálo se, že tato možná větev kvalifikace je pro národní tým pasé.

V regulérní kvalifikaci na mistrovství Evropy pak Maďarsko stanulo proti Chorvatsku, Walesu, Slovensku a Azerbajdžánu. Jinými slovy tedy v pořádně nadupané skupině, ze které snad s výjimkou Azerbajdžánu mohla postoupit jakákoliv dvojice týmů.

Maďarům se docela vydařil vstup do kvalifikačních bojů, první klání na hřišti Slovenska sice prohráli, pak ale přišla solidní série tří výher v řadě, když se jim podařilo překvapivě zdolat Chorvatsko, vyšlápli si i na Wales a vše zakončili "povinným" vítězstvím nad Azerbajdžáném. Jenže ve zbylém průběhu Rossiho hoši zapsali už jen jeden tříbodový zápis při výletu na půdu největšího outsidera, naopak důležité duely s konkurenty o postup bohužel nezvládli. Kvalifikační boje tak zakončili na čtvrtém místě a za normálních okolností by byl s jejich šancemi na postup na závěrečný turnaj amen.

Maďary však paradoxně zachránily výborné výkony Finů - ti si totiž ve své skupině vybojovali druhé místo znamenající přímý postup, a tak se z Ligy národů do baráže prokousali právě Maďaři, kteří si pro své fandy nachystali nebývalou dávku dramatu.

V semifinálovém klání to ještě pravda byla pohoda - Maďaři totiž třemi brankami sfoukli reprezentaci Bulharska a od Eura je dělil jediný zápas proti Islandu. V něm nejprve vyrobil šílenou hrubku brankář Gulácsi a soupeře poslal do vedení. Dlouho se zdálo, že se jedná o rozhodující moment duelu, dvě minuty před koncem normální hrací doby však s velkým přispěním obrany soupeře vyrovnal Négo a v nastavení poslal příznivce maďarů do euforických výšin útočník Szobozslai, který přízemní střelou z 25 metrů poslal Maďary podruhé v řadě na evropský šampionát.




V roce 2018 dostal chod reprezentačního týmu na starosti trenér Marco Rossi, muž, který možná bude známý některým slovenským příznivcům, jelikož se mezi lety 2017-2018 mihl také jako hlavní kouč DAC Dunajské Stredy.

Možná je trochu netradiční, když reprezentační celek nesáhne po rodákovi ze své země, nýbrž po cizinci (Rossi je totiž Ital), v tomhle případě je to však docela pochopitelné - Rossi si totiž v maďarském fotbale udělal dost solidní jméno coby kouč Honvédu Budapešť, se kterým při své druhé štaci také získal ligový titul.

Ale pěkně popořádku - sám Rossi byl svého času aktivním fotbalistou, svou kariéru načal v italském fotbale v dresu Torina, kde ale příliš dlouho nevydržel. Ostatně při pohledu na jeho kariérní záznamy je patrné, že to byl skutečně velký cestoval. Postupně se ukázal v barvách Campanie, Catanzara, Brescie či Sampdorie Janov, se kterou dokonce vyhrál i Italský pohár. V rámci své aktivní kariéry se podíval i za hranice, když rok strávil v barvách německého Eintrachtu Frankfurt. Poté se vrátil zpět do Itálie, kde nakonec v roce 2000 svou kariéru také uzavřel.

Rossi s koučováním začal v roce 2004, když převzal malý italský celek FC Lumezzane. V dalších letech se ukázal na lavičce klubu Pro Patria či Spezie Calcio, než se v roce 2012 odstěhoval do Maďarska, kde převzal Honvéd Budapešť. S celkem z hlavního města pak několikrát skončil na předních příčkách, v sezóně 14/15 si dopřál roční pauzu, aby se posléze vrátil a v ročníku 16/17 své dílo dokonal ziskem mistrovského titulu. V Maďarsku pak vydržel ještě rok, než se přestěhoval do Dunajské Stredy, kde ale díru do světa neudělal a v léta 2018 převzal maďarský národní celek, se který poté vybojoval postup na EURO 2020.




Pokud má maďarská fotbalová reprezentace ve skupině smrti hrát nějakou důstojnou roli, musí jí fungovat defenziva. A aby byl na obrannou řadu skutečně spoleh, k tomu budou potřeba kvalitní výkony stopera Williho Orbána, který tak bude klíčem k případnému nečekanému bodovému zisku Maďarů.

Willi Orbán se narodil v roce 1992 v německém Kaiserslauternu a pocházel ze smíšené rodiny - jeho otec byl Maďar, zatímco maminka byla Polka. Jako dítě dle slov své matky hyperaktivní, měl až příliš mnoho energie a každou volnou chvíli trávil kopáním si s míčem.

Orbán strávil prakticky celé své dospívání v akademii místního bundesligového celku a v roce 2011 také poprvé pronikl do prvního celku, v němž debutoval v srpnu v duelu proti slavnému Bayernu Mnichov. V Kaiserslauternu vydržel až do roku 2015, v tomto tradičním celku odehrál 68 zápas a připsal si 7 branek, než se za 2,5 miliónu eur přestěhoval do tehdy ještě také druholigového Lipska.

Jako hlavní důvod svého přesunu uvedl maďarský zadák možnost zahrát si pod koučem Ralfem Ragnickem, který měl jeho hru pozvednout na vyšší úroveň. V Lipsku se Orbán rychle zabydlel v základní sestavě a stal se jedním z tahounů týmů za okamžitým postupem - a před následující sezónou 2016/17 se stal dokonce zástupcem kapitána.

V létě 2017 se Orbán stal rovnou dokonce kapitánem a naprostou stálicí v zadních řadách Lipska. Ačkoliv v sezóně 2018/19 na chvíli vypadl ze základní sestavy, díky poctivé píly se do ní po chvíli zase vrátil a i v letošní sezóně patřil k základním pilířům obrany německého celku, když ve všech soutěžích odehrál celkem 40 zápasů, ve kterých si připsal celkem pět branek.

Co se reprezentační kariéry týče, zajímavostí je, že Orbán ještě v jedenadvacítce reprezentoval Německo. Do áčka však cesta ani přes veškeré vynaložené úsilí nevedla, a proto se chopil příležitosti reprezentovat Maďarsko, které jej poprvé povolalo v roce 2018 a od té doby má Orbán na kontě již 21 reprezentačních startů.




Jedním z nejzkušenějších hráč základní sestavy je opět muž mezi třemi tyčemi. Tentokráte však šampionát již neohromí tepláky Gábora Király, jako tomu bylo na Euru 2016, nýbrž klidná síla gólmana Petera Gulácsiho. Pravda, ten je ve svých 31 letech jen slabým odvarem svého předchůdce, který na minulém Euru už startoval coby čtyřicátník, i tak se ale zkušenosti současného brankáře Lipska na turnaji jistě budou hodit.

Gulácsi byl v letech 2008-2013 členem slavného Liverpoolu, tam ale neprorazil a mezi tři tyče se nikdy nepodíval, proto také často odcházel na různá hostování. Působil mimo jiné v Herefordu United, Tranmere Rovers nebo v Hull City, kde si zachytal druhou nejvyšší soutěž.

V roce 2013 si jej do svých řad vyhlédl Red Bull Salzburg, zde se Gulácsi stal spolehlivou jedničkou a po 65 odchytaných zápasech se v roce 2015 stěhoval do nyní už slavnějšího "bratříčka" Salzburgu, německého RB Lipska.

A i zde se maďarský brankář etabloval v neotřesitelnou jedničku svého týmu. Pravda, nějakou chvíli to trvalo, v první sezóně ještě pendloval mezi základní sestavou a lavičkou, od sezóny 16/17 se to však změnilo a Gulácsi si prostor mezi třemi tyčemi definitivně uzmul pro sebe, v čemž pokračuje prakticky dodnes. Ačkoliv má Lipsko milióny na rozhazování, v bráně stále stojí spolehlivá koupě z roku 2015, což hezky dokumentuje Gulácsiho kvality.




Průlomovou sezónu má za sebou ofenzivní univerzál z Freiburgu, Roland Sallai. Ten nejčastěji nastupuje na pozici pravého křídelního hráče, díky jeho schopnostem jej však trenér může využít i na levé straně, v případě nouze pak zvládne i roli osamoceného útočníka.

Talentovaný Maďar do světa velkého fotbalu nakoukl v domácím AFC Puskás, odkud se v létě 2017 stěhoval do Apoelu Nikósie. Zde ale vydržel jen rok, než si jej do svých řad za 4,5 miliónu eur přivedl německý Freiburg.

Ve své úvodní sezóně v Německu zasáhl Sallai do deseti zápasů, v nichž si připsal dvě branky. O rok později v ročníku 19/20 sice více než dvojnásobně rozmnožil svůj počet startů, statisticky na tom však stále nebyl vůbec zajímavě - zaznamenal totiž jen dvě branky a jednu asistenci.

Průlom ale nastal v letošní sezóně, to si totiž Sallai připsal 28 startů, ve kterých vykouzlil hned 14 kanadských bodů - krom osmi vstřelených branek zapsal ještě šest asistencí a před evropským šampionátem se tak evidentně nachází v dobrém rozpoložení.




Maďaři se před Eurem musí smířit s tím, že se jim rozpadla značná část ofenzivní síly mužstva. Největší hvězda celku ofenzivní záložník Dominik Szobozslai se totiž turnaje kvůli zranění nezúčastní a stejný osud potkal i kreativního středopolaře Zsolta Kalmára. I s přihlédnutím k síle soupeřů tak nebude velkým překvapením, pokud bude mít Maďarsko velké trable se střílením branek.

Herní plán Maďarů se ale dá předvídat poměrně slušně - dá se od nich čekat poctivá, hluboká defenziva se snahou o protiútoky, přičemž velký důraz budou jistě klást na standardní situace. Právě ty jsou totiž poměrně silnou stránkou Rossiho celku - například urostlý stoper Orbán už několikrát ukázal, že se v takových situacích cítí jako ryba ve vodě a v 21 zápasech už stihl zaznamenat 5 branek, což je na středního obránce rozhodně velmi slušný počin.

Trenér Rossi sází takřka výhradně na třiobráncové rozestavení - ať už 3-5-2 či 3-4-3, což je tedy velká změna oproti předcházejícímu Euru, kde se Maďaři prezentovali v klasické formaci 4-5-1. Zajímavostí pak také je, že v případě, kdy se vyplní předturnajové prognózy, tak v základní sestavě uvidíme jen 3 hráče, kteří nastoupili v osmifinále Eura 2016 proti Belgii - obránce Langa, záložníka Nagyho a útočníka Szalaie.

V brance je neotřesitelnou jedničkou brankář německého Lipska, Peter Gulácsi, od kterého maďarská reprezentace bude potřebovat pár senzačních zákroků, pokud má být proti trojici těžkých vah úspěšná. Záda mu budou krýt Ádám Bogdán a Denes Dibús.

V defenzivě pak trenér Rossi sází na sehranost mezi brankářem a klíčovým stoperem Willim Orbánem, oba spolu totiž pravidelně nastupují v barvách Lipska a Maďaři nutně potřebují, aby jejich spolupráce fungovala na jedničku. Stoperskou trojici pak doplní Ádám Lang, který na EURU 2016 hrál pravého krajního obránce, a Attila Szalaiz tureckého Fenerbahce.

Na levém křídelním obránci pravděpodobně nastoupí Filip Holender, přímočarý hráč, který se rád pouští do situací 1 na 1 a tu a tam si míč navede netradičně do středu hřiště, odkud pak zkouší brankáře soupeře překvapit tvrdou střelou. Na pravé straně se objeví ortodoxnější Attila Fiola, který se bude držet postranní čáry a centrovat.

Ve středu pole Maďarsku vypadl tradiční režisér a tvůrce Zsolt Kalmár, v záloze tak s největší pravděpodobností uvidíme Ádáma Nagyho, univerzálního Lászla Kleinheislera a trojici doplní jeden z dvojice David Siger nebo Andras Schafer.

V útočné fázi bohužel chybí Dominik Szobozslai, nahradit se jej tak pokusí mladá kometa z Freiburgu, technický Roland Sallai, kterému se střílením branek pomůže zkušený třicátník Adam Szalai, kterého jsme měli možnost sledovat už na Euru 2016. Szalai je také v momentálním výběru nejlepším střelcem, když v národním dresu dokázal 71 zápasech zaznamenat 23 přesných zásahů. Zda se mu nějaký podaří přidat i proti velkým favoritům, to se ale teprve uvidí.