Před branami semifinále. Kdo vyhraje Africký pohár národů?

Jestliže základní skupiny letošního APN převážně nudily, čtvrtfinále už nabídlo úplně jiný příběh - plný gólů, překvapení i kontroverzních okamžiků. Nyní už v boji o zlatou medaili zůstávají poslední čtyři kandidáti. Který z nich má největší šanci ukořistit v neděli večer cenný pohár?

Už pohled na skóre prvního čtvrtfinálového duelu, derby mezi oběma Kongy, působil oproti nezáživné skupinové fázi jako zjevení; Demokratická republika Kongo udolala svého souseda 4:2, ačkoliv ještě 25 minut před koncem prohrávala o dvě branky. Heroický výkon zkušeného forvarda Dieumerci Mbokaniho, který velký obrat sám zahájil a v první minutě nastavení i zakončil, však posunul do medailových bitev přece jen lehce favorizované svěřence Florenta Ibengého. Poraženým Konžanům nebyla nic platná ani další exhibice sehraného útočného dua Férébory Doré - Thievy Bifouma, kteří každý zaznamenali po jednom gólu.

Soupeřem DR Konga bude v semifinále Pobřeží slonoviny, které je v této fázi najednou největším favoritem - stačilo k tomu vyřadit aktuálně nejsilnější tým kontinentu, Gourcuffovo Alžírsko. Vyrovnaný duel dvou velmocí nabídl (na letošní Pohár) skvělý fotbal; klíčovým rozdílem bylo, že zatímco elitní střelec Fenků (Slimani) bojuje se zraněním a nastoupil až v průběhu (a fyzické limity na něm byly jasně vidět), Bony coby jednička v útoku Slonů zazářil a rozhodl dvěma trefami. Tým Hervého Renarda nakonec postoupil po impozantní výhře 3:1.

Také Ghana, na světové scéně dlouho nejrespektovanější africký výběr, měla svého dvougólového hrdinu - Guineu takto ve čtvrtfinále popravil Christian Atsu, který se poprvé trefil už ve čtvrté minutě. Konečné skóre 3:0 ještě doplnil Kwesi Appiah, často kritizovaný protežé nového kouče Avrama Granta (jeho výkon na pozici ofenzivního středopolaře ukázal, že Izraelec možná přece jen věděl, co dělá). Guinejci sice dostali výprask, ale šampionát opouštějí spokojení - coby jedna ze zemí postižených Ebolou měli sympatie určité části fanoušků zajištěny předem, předvedli se však i na turnaji samotném, kde zaujali bleskurychlými křídelními výpady (a také tím, že o jejich postupu ze skupiny na úkor Mali rozhodl los).

Semifinálový kvartet doplňuje domácí Rovníková Guinea, ačkoliv za to může spíše mauricijský rozhodčí Rajindraparsad Seechurn - tedy alespoň podle názoru poražených Tunisanů. Ti ještě v 90. minutě vedli po trefě Akaïchiho 1:0; poté však Seechurn, mimochodem arbitr se slušnou řádkou průšvihů na kontě, odpískal hodně spornou penaltu na Ivána Bolada. Javier Balboa desítku proměnil a v prodloužení následně rozhodl skvěle zahraným přímým kopem. Utkání skončilo naprostým chaosem - vztekali se tuniští trenéři i fanoušci, samotní hráči dokonce po závěrečném hvizdu pronásledovali Seechurna po hřišti až do tunelu, navzdory přítomnosti policejní zásahové jednotky. Pohár bez pořádné kontroverze by zkrátka nebyl Pohár.

Nicméně výsledek platí, takže arabský sever opět ostrouhal, ačkoliv tentokrát měl ve vyřazovací fázi dost možná dva největší kandidáty na zlato. Pobřeží slonoviny se s Demokratickou republikou Kongo utká ve středu 4. února od 20 hodin SEČ, Ghana s Rovníkovou Guineou hrají o 24 hodin později. Kdo se bude nakonec radovat ze zlatého triumfu?






Pro: Hráčská kvalita a nový funkční systém

První argument pro Slony je nasnadě - ze zbývající čtveřice disponují zkrátka nejkvalitnějším hráčským materiálem. To je evidentní zvláště vzhledem k tomu, že už za sebou mají nejtěžší možný test (Alžírsko). Představení Wilfrieda Bonyho ve čtvrtfinálovém klání bylo jednoduše dominantní a potvrdilo to, co si fanoušci otevřeně myslí už delší dobu, totiž že čerstvá akvizice Manchesteru City je tou nejlepší náhradou za legendárního Didiera Drogbu. Pokud k tomu připočteme Maxe-Alaina Gradela, jednoho z nejlepších hráčů průběhu turnaje (který byl proti Alžírsku minimálně stejně silnou zbraní jako jeho dvougólový kolega), je výsledkem prakticky nezastavitelná ofenzivní síla.

I kdyby Slonům vázla týmová souhra, mají zkrátka v kádru borce, kteří umí rozhodnout zápas sami. Ze začátku se zdálo, že se na to budou muset i spoléhat, jenže potom udělal Hervé Renard klíčové rozhodnutí, když vyměnil zažitý systém 4-2-3-1 na revoluční 3-4-3 - a výsledkem byly dvě výhry proti Kamerunu a Alžírsku, tedy týmům, které jsme v předturnajovém preview tipovali na finálovou dvojici. Z tohoto rozestavení těží nejvíce Serge Aurier, nově na pozici pravého wing-backa, a také Wilfried Kanon, který se z levého beka přesunul na levého stopera (a jištěn zkušeným Siakou Tiéném na LWB nemusí přebírat tolik zodpovědnosti, na kterou není zvyklý). Renard zkrátka přišel na to, jak tento tým poskládat dohromady, aby dělal výsledky..

Pro: Hervé Renard a načasování formy

..a přišel na to v pravý čas. Vachrlatá kvalifikační jízda budiž zapomenuta, stejně jako trapný výkon z úvodního skupinového duelu s Guineou; tehdy to po Gervinhově stupidním vyloučení a Aurierově festivalu hrubek vypadalo na brzký konec. Nyní je ze Slonů favorit na zlato, a vděčit za to mohou do značné míry právě svému kouči.

Z nedisciplinovaného, rozháraného celku plného líně se ploužících individualit se Renardovi podařilo prakticky přes noc vykřesat koherentní týmovou jednotku. Připomeňme, že toto je muž, který dobře ví, jak načasovat ideální formu - k Zambii přišel v roce 2012 těsně před turnajem a nakonec slavil velkolepý triumf, když ve finále porazil právě Pobřeží slonoviny. Renard zkrátka ví, jak se vyhrává, a zejména kdy je důležité skutečně zabrat. Bylo by kouzelnou ironií, kdyby nový hrdina Bony pomohl Slonům vybojovat vytoužené zlato na prvním turnaji v éře po Drogbovi právě pod vedením kouče, který Drogbu připravil o největší šanci na kontinentální triumf v kariéře.

Proti: Nedostatek zkušeností v obraně

Jediná branka Alžířanů ve čtvrtfinále by nepadla, kdyby se obrana Pobřeží dokázala vyvarovat kiksů, které ji sužují už od Renardova příchodu. Tentokrát bylo na vině nedorozumění mezi gólmanem Sylvainem Gbohouem a stoperem Erikem Baillym; oba patří mezi borce, které do týmu zapracoval právě současný kouč, a oba zatím ukazují, že na ně není absolutní spoleh. V konfrontaci s nebezpečnou ofenzivní vozbou Konga tak bude obrovská tíha zodpovědnosti ležet na Kolo Tourém, který v tří- či pětičlenné defenzivě Slonů pevně třímá vůdcovský prapor; pokud liverpoolský veterán selže, hrozí obranný kolaps. Kanon, Bailly a Gbohouo stále nejsou hráči na úrovni základní jedenáctky aspiranta na zlato. Jde koneckonců o jejich první turnaj.

Proti: Yaya Touré stále není rozhodujícím hráčem

Samozřejmě se také může stát, že některý ze soupeřů přijde na to, jak uhlídat útočný trojzubec Bony, Gradel, Gervinho; minimálně poslední jmenovaný už na šampionátu ukázal, že je schopný spektakulárně "vybouchnout", a Bony zase střídá zápasy, kdy je naprosto nebránitelný, s průměrnějšími výkony. V takovém případě bude nutně zapotřebí zajistit odstřižené ofenzivní vozbě dostatek kreativity v záložní řadě - a to už je úkol pro Yayu Tourého.

Yaya je jedním z nejlepších fotbalistů na světě, na tomto turnaji však (i vinou zdravotních problémů) zatím nezáří. Renard udělal dobře, když mu ve svém 3-4-3 svěřil defenzivnější úlohu a trochu mu tak ulevil z povinností jediné spojky mezi defenzivní a ofenzivní fází, nicméně sám Yaya musí s blížícím se závěrem turnaje ukázat, že je sám schopen podávat čím dál lepší výkony. Že dokáže být lídrem, dotáhnout svůj tým ke zlatu. Zatím se zlepšuje příliš pomalu; ve čtvrtfinále sice zaznamenal jednu asistenci, jinak je ale celý turnaj spíše neviditelný a evidentně z formy. Pokud se mu podaří alespoň jednou podat skutečně světový výkon - vystřihnout "Schweinsteigera" z finále loňského MS - těžko Slony někdo zastaví.

Šance na triumf: 50%






Pro: Útočná síla a psychická odolnost

Konžský kouč Florent Ibengé řešil po šťastném postupu ze skupiny jeden problém - postavit do základu nejlepšího kvalifikačního střelce Jeremy Bokilu, nebo raději Dieumerci Mbokaniho, zkušenou hvězdu, která však do týmu úplně nezapadla? Jeho řešení, tedy vyslat na hřiště oba borce v systému 4-4-2, sice připomíná klasickou konžskou taktiku ve stylu "umlátit soupeře individualitami", nicméně ve čtvrtfinále to fungovalo - oba borci se zapsali na střeleckou listinu, zatímco Yannick Bolasie z křídla zaznamenal asistenci. Tito tři fotbalisté jsou všichni skvělými útočníky, které je nesmírně těžké zastavit, a nyní se konečně "sešli" na jeden zápas v ideální formě. To je dobrý základ do dalších bojů.

Leopardi také mohou těžit z obrovské psychické výhody. Jak už bylo řečeno, ve čtvrtfinále s Kongem prohrávali 0:2; mezi tím navíc dvakrát trefili tyč, přičemž druhý gól padl po deprimující hrubce beka Kilitcha Kasusuly. O 20 minut později už vedli 3:2. A všichni víme, že v závěrečných fázích těchto turnajů mají mentálně silné celky obrovskou výhodu.

Pro: Vzpomínky na Abidjan

Ještě jeden psychologický faktor bude hrát v semifinále v konžský prospěch - s Pobřežím slonoviny se totiž utkali už v kvalifikaci. Doma sice prohráli 1:2, nicméně v odvetě se v Abidjanu prostříleli k heroické výhře 4:3, která jim v konečném součtu de facto zajistila postup. Pro Slony byla potupa o to větší, že na domácí půdě prohráli po dlouhých devíti letech. Oba stěžejní faktory tohoto (jen několik měsíců starého) vítězství - tedy nezkušená, labilní obrana Slonů a explozivní útočný potenciál Ibengého celku - jsou ve hře i nyní. Jeremy Bokila má určitě v živé paměti své dva góly..

Proti: Přílišný herní individualismus

Na druhou stranu, jakkoliv jsou Mbokani, Bokila a Bolasie skvělými fotbalisty a schopnými útočnými tahouny, stále platí, že Ibengé nemá k dispozici žádný "plán B"; pokud jeho nabitá ofenziva selže, jen těžko si lze představit, že se Leopardi nějak prosmýknou do finále. Takticky se Ibengé na lišáka Renarda nechytá; ve skutečnosti trápí Kongo stejné problémy jako před dvěma lety, tedy nekoherentní výkonnost, absence jasného herního plánu a nedostatečná organizace. U tohoto týmu je možný prakticky jakýkoliv scénář; legendární gólman Muteba Kidiaba umí vlastními silami vychytat zápas, stejně jako zhatit práci celého týmu. Plíživá nejistota kolem dlouhodobé stability Konžanů napovídá, že zkrátka nejsou dostatečně silní na to, aby dokázali "nějak" vyhrát, nerozhodnou-li jejich hvězdné individuality. Všichni ostatní semifinalisté už to zvládli.

Proti: Konec štěstí při losu

A pak je tu samozřejmě nejspíš největší problém - DR Kongo mělo nejlehčí cestu do semifinále, a to ještě může děkovat štěstí. Ze skupiny postoupilo se třemi remízami a skóre 2:2; tři plichty zaznamenalo i v roce 2013, což tehdy byla konečná. Nebýt zambijské impotence a kapverdského poklesu formy, balili by si kufry už před play-off, protože sami neukázali jediný důvod, proč by měli postoupit. Ve čtvrtfinále sice jejich potenciál rozkvetl, ale zaprvé to trvalo hodinu a zadruhé měli nejschůdnějšího soupeře. Nyní stojí proti vysokému favoritovi a jejich úkolem je předvést výkon, jemuž se zatím ani nepřiblížili.

Šance na triumf: 15%






Pro: Nejvíce zkušeností

Tento ghanský tým je i přes exodus rebelujících hvězd po nevydařeném MS vlastně ideálním příkladem toho, jak se má pracovat s talentovanou generací hráčů - borci jako bratři Ayewové, Boye či Wakaso jsou fotbalisté v ideálním věku, kteří nicméně už teď disponují bohatými zkušenostmi. André Ayew má teprve pětadvacet let, ale už nyní je lídrem - a pokud bude pokračovat tímto tempem, zkompletuje stovku reprezentačních startů ještě před třicítkou. Mít kostru kádru tvořenou stále mladými hráči s desítkami startů na kontě je velkou výhodou.

Zvláště pak na velkých mezinárodních turnajích. Tato generace zlatých mládežníků začala do "áčka" pronikat v okamžiku, kdy už jim cestu mezi širší světovou elitu vydláždili jejich předchůdci jako Essien, Muntari či Appiah, a tudíž je už od útlého věku konfrontována s realitou velkých šampionátů. (Kapitán Asamoah Gyan, který obě tyto generace spojuje, mimochodem nemá ještě ani třicet let - a to působí dojmem, že v ghanském dresu nastupuje snad odjakživa.) Asi nejlepším příkladem tohoto fenoménu je Christian Atsu, který ještě v seniorské klubové kariéře nikdy pořádně nenastupoval v základní sestavě, jako internacionál však začíná připomínat zkušeného mazáka; zeptejte se Guinejců, které popravil ve čtvrtfinále dvěma góly.

Pro: Klíčové postavy ve formě

Možná by v nadpisu stačilo zmínit jedno jméno: André Ayew. Univerzál z Marseille, který zvládá nastoupit na levém křídle stejně jako ve středu zálohy (a to na AM i CM), je s každým zápasem lepší a lepší; to on vystřelil postup ze skupiny, načež byl ve čtvrtfinále nejnebezpečnějším mužem na hřišti a momentálně je (podle mého názoru) nejvážnějším kandidátem na cenu pro hráče šampionátu, samozřejmě za předpokladu, že Ghana ve finiši nějak výrazně nevyhoří. Ayew už ukázal, že umí být na hřišti lídrem, stejně jako že zvládá rozhodovat klíčové zápasy. Pak je tu samozřejmě nezmar Gyan, autor vůbec nejdůležitější vítězné branky ve skupině proti Alžírsku; jeho účast v semifinále je mimochodem ohrožena, což by byl pro Černé hvězdy velký problém. V tuto chvíli nejsou známy bližší podrobnosti.

Můžeme zmínit i prozíravý tah Avrama Granta zbavit se nepřesvědčivého systému 3-5-2 ve prospěch ozkoušeného a zažitého 4-2-3-1; teprve po přechodu na toto rozestavení začali Ghaňané skutečně hrát. Je zkrátka vidět, že pokud celá jedna generace hraje už od dorostu stále totéž, není příliš moudré tento systém na sílu měnit.

Proti: Možnost zrádného uspokojení

Zápas proti Guineji byl zdaleka nejjasnější ze všech čtvrtfinálových duelů, jenže než začneme Ghaňany označovat za favority na zlato, bylo by dobré vzít v potaz několik důležitých detailů - zaprvé, Guinejci jsou nezkušení a kvalitativní rozdíl mezi oběma týmy je zkrátka až příliš velký. Zadruhé, Atsu otevíral skóre hned z první šance, načež guinejský odpor definitivně zlomila hloupá chyba bránícího Sankoha a následný "gól do šatny"; s tím už se následně nedá nic moc dělat. Syli National zkrátka tento duel nezvládli, od samého úvodu tahali za kratší konec a vypadli zaslouženě, nicméně sami postavili Ghanu možná až do příliš dobrého světla. (Navíc jejich kapitán a klíčový záložník Kevin Constant hrál od 20. minuty se žlutou kartou.)

Stejně tak totiž můžeme poukázat na to, že Černé hvězdy zatím stále čekají na skutečně suverénní představení proti adekvátnímu soupeři, které by je etablovalo coby vážné favority. Proti Senegalu prohrály po trapném výkonu, Alžírsko porazily díky jedné individuální akci, a zápasy s Jihoafrickou republikou a Guineou rozhodly zkušenostmi a hráčskou kvalitou. Na Rovníkovou Guineu by to stačit mělo, jenže ve finále budou dost možná číhat Sloni..

Proti: Permanentní riziko selhání obrany

Brankář Razak Brimah chytá svůj první velký turnaj, pilíř obrany John Boye i jeho stoperský kolega Jonathan Mensah jsou notoricky náchylní k chybám (a Boye je navíc dlouhodobě dost labilní), beci Harrison Afful s Rahmanem Babou se zase rádi zapomínají vepředu. Grant nemá k dispozici skálopevnou obranu, na kterou by se mohl stoprocentně spolehnout; riziko nějakého "blikance" visí nad Černými hvězdami jako permanentní hrozba.

Jde i o systémovou záležitost - v novém 4-2-3-1 tvoří dvojici štítových záložníků Wakaso Mubarak (původní profesí čistě ofenzivní hráč) a "nový Essien" Afriye Acquah, který už na tomto turnaji ukázal, že pod tlakem stále kolabuje a přes veškerý svůj potenciál ještě není připraven být stejně spolehlivou "skálou" jako jeho předchůdce. I za předpokladu, že se Ghana vzadu vyvaruje individuálních chyb, tak může být na vlastní polovině jednoduše přehrána.

Šance na triumf: 30%






Pro: Entuziasmus a výhoda domácího publika

V případě tohoto týmu, který při své druhé účasti na Poháru podruhé postoupil do play-off, aniž by byť jen jednou úspěšně absolvoval kvalifikaci, rozhodně nejde jen o prázdnou frázi. Nahrávají tomu i okolnosti - narychlo zorganizovaný turnaj, od začátku sužovaný obrovskými logistickými problémy, fanoušky napříč kontinentem příliš netáhne, a domácí výhoda je tak ještě výraznější než kdy jindy. Nzalang Nacional s loajálním publikem v zádech předvádí výkony nad hranicí svých možností, a "pohádkový" faktor podceňovaného týmu, který si navzdory všem předpokladům došel až pro medaili, je zde ohromně silný. A klidně si to můžete interpretovat i tak, že Guinejci mají na své straně i muže s píšťalkou (Tunisané o tom nepochybují).

Pro: Nelehká cesta do semifinále

Úspěch výběru Estebana Beckera je o to překvapivější, že jej po cestě nečekaly žádné jednoduché překážky - postupně dokázal odolat týmu, který experti ze serveru SandalsForGoalPosts tipovali na stříbro (Burkina Faso), týmu, který jsme v našem preview tipovali na bronz (Gabon), a se štěstím i týmu, který byl všeobecně tipován na medaili a dlouhodobě specificky připravován na vyřazovací boje (Tunisko). Nejde pouze o otázku štěstí; Nzalang Nacional museli ukázat i skutečnou kvalitu a nezbytný um, jinak by nyní nebyli v semifinále.

Nejen že je ani jeden z dosavadních soupeřů nedokázal porazit; on je ani nikdo vyloženě nepřehrál. Rovníková Guinea zkrátka hraje velice dobře a ve Felipe Ovonovi, Ivánu Zarandonovi a zejména Javieru Balboovi má ve svých řadách jedny z doposud nejlepších hráčů celého turnaje. Atraktivní, technický styl v rozestavení 4-2-3-1 je už jen vítaným bonusem.

Proti: Nejslabší kádr

Jenže v důsledku dost možná bude rozhodovat ten nejprostší argument - totiž že Esteban Becker má k dispozici nejslabší tým ze všech. Podle žebříčku FIFA tomu tak bylo už před turnajem; to je minimálně diskutabilní, teď už však o tom není pochyb. Fotbal se samozřejmě neodehrává na papíře, nicméně případný postup do finále by už v tomto konkrétním případě hraničil se statistickou chybou. I proto, že (například na rozdíl od Řecka v roce 2004) chybí Guinejcům patřičný herní cynismus a pragmatický důraz na eliminaci soupeře.

Proti: V této fázi už nehrozí podcenění

Plus, samozřejmě, už v semifinále nemohou počítat s rolí absolutního outsidera. Jestliže doteď hrálo určitou roli i podcenění z druhé strany, v medailových bojích se nic takového stát zkrátka nemůže. Ghana se nejspíš pokusí uspět podobně jako ve čtvrtfinále, tedy vstřelením rychlého gólu a následnou kontrolou; Černé hvězdy dobře ví, jak vyhrát zápas svojí kvalitou, a ačkoliv Nzalang Nacional nemají co ztratit, udržet ghanskou ofenzivní vozbu pro ně bude nesmírně těžké.

Šance na triumf: 5%