PO GHANĚ A PŘED ITÁLIÍ

Prohráli jsme, protože jsme nevěděli co hrát. To dnes víme všichni, včetně trenéra a jeho asistentů, hráče nevyjímaje. Musíme si uvědomit, že se jedná o jednu z porážek a takových bylo, je a bude ještě moc a moc. Jedno mně ale zaráží. A proto: Vážený pane Pavle Nedvěde!

Předem mého dopisu, který asi stejně nikdy nebudete číst, mi dovolte, tak jak je dobrým zvykem, popřát Vám mnoho úspěchů jak v osobním, tak ve sportovním životě a zejména mnoho zdraví.

Jako fotbalistu Vás uznávám a jsem mnohokrát nadšen tím, co na hřišti předvádíte. Jste mužem, který má dvoje plíce, na hrací ploše odevzdáváte vždy 100% výkon, hrajete pro mužstvo a bijete se jako lev. Na rozdíl od mnohých jsem přesvědčen o tom, že Zlatý míč, který Vám byl udělen v roce 2003, je ve správných rukou a plně jste si toto ocenění zasloužil.

Neznám Vás osobně a proto můj názor na Vás jako člověka je silně ovlivněn tím, co vidím na televizní obrazovce, slyším z rozhlasového přijímače, čtu na stránkách novin či internetu. To, co vidím, mi nikdo vzít nemůže, to, co slyším z Vašich úst rovněž ne. To, co říkají nebo píší jíní, tedy novináři, je pak již zkreslené a jeden si musí vybírat nebo dokonce číst mezi řádky.

Ale rozhovor, který jste poskytl po zápase s Ghanou považuji za autentický a proto na něj tímto reaguji.

Nemíním polemizovat o Vaší víře v Boha. Každý má právo věřit a já tuto Vaši víru respektuji. Ale je zde jeden velký rozdíl. Zatímco já, a jsem přesvědčen že se mnou statisíce fanoušků, věřím a věříme, ve Vaše profesionální schopnosti vynikajícího fotbalisty, Vy očekáváte jakýsi zázrak shůry. Zatímco já, a věřím že se mnou statisíce fanoušků České, a opakuji ČESKÉ, republiky, se snažíme být optimisty a věříme, že nad Itálií vyhrajeme a do osmifinále postoupíme, Vy jste se projevil jako pesimista a řekl jste, že dnes nám může pomoci jen zázrak a naše šance na postup vidíte jako minimální.

Nejsem trenérem reprezentace. Jsem jen spolumajitelem poměrně velkého turistického střediska. Nemám tedy právo poslat Vás domů, vyloučit Vás z kádru těch, kteří nás všechny reprezentují. Proč? Pro špatný vliv na ostatní, zejména mladší, a těch je většina, spoluhráče. Ale chci Vám napsat jedno. Nejsem příliš velkým fandou všeho toho co je americké, tedy Made in USA. Ale jedno jsem od nich odkoukal. Optimismus! Víru ve vlastní schopnosti. Viděl jsem v celé řadě restaurací v Miami, New Orleansu, Washingtonu, New Yorku, Houstonu, ale také v jiných zemích na tomto kontinentě, zaměstnance před příchodem prvního zákazníka, povzbuzovat se navzájem slovy o tom, že právě ta naše "hospoda" je nejlepší, že my to dokážeme, budeme dnes mít vyšší tržbu než včera, hosté nás budou chválit, budou se k nám vracet. Ne pomlouvat konkurenci! Udělat vše pro vlastní úspěch, být optimista! Kdyby jeden jediný z mých zaměstnanců, a mohlo by se jednat třeba o šéfa kuchyně nebo vynikajícího zahradníka, řekl jednou jedenkrát, že ten podnik naproti, přes ulici, je stejně lepší než ten náš, a zdůrazňuji náš, protože není jen můj, dostane výpověď na hodinu!

Pesimismus je ta nejhorší bakterie, ten nejhorší virus. Vždy vede k poraženectví, ke ztrátě chuti bojovat! Reprezentace není Vaše, je nás všech. Vy jste již v minulosti tento společný "majetek" opustil. Pro vlastní prospěch, obohacení, pohodlnost. Vrátil jste se, pro mnohé jako hrdina, jako spása. Ale to Vám v žádném případě nedává právo vyslovit slova, která se v rozhovoru s Vámi objevila.

Naše naděje není minimální! Je stejná jako ta italská, ghanská, americká! A myslím si, že ještě o trochu vyšší! Na dresech máme lva bojovníka, který se nikdy nevzdává! A ten dres si musí obléknout opravdoví chlapi se lvím srdcem! Optimističtí, věřící, že tento zápas vyhrají díky vlastním schopnostem, protože jsou lepší než soupeř!

Fotbalista jste výborný, národní tým Vás proto potřebuje. Nenastoupí-li Galásek, budete kapitánem Vy. Zavelte tedy k útoku od první minuty jako správný kapitán, jako správný chlap. Pomodlete se před zápasem, jak je Vaším zvykem, poproste ve vší pokoře Pána Boha o pomoc, o sílu. Ostatně to samé udělají všichni hráči našeho soupeře. Ale v žádném případě neopakujte v kabině svým spoluhráčům slova typu: "Tak teda pojďme, máme minimální šance, ale snad se stane zázrak!" Daleko lepší bude, pro ně, slyšet: "Tak jdeme na ně pánové, sfoukneme je jako svíčku a v osmifinále si poradíme s tím mužstvem, které nám osud přiklepne!"

A věřte, že my Vám fandit budeme!

S úctou a uznáním Vašich fotbalových kvalit, jeden z deseti milionů obyvatel země, kterou máte tu čest reprezentovat...