Pětkrát Brest: Co byste měli vědět o nejbližším soupeři pražské Sparty v Lize mistrů

Tři zápasy v Lize mistrů a zatím stále bez prohry. Brest se před středečním vystoupením proti Spartě drží na páté příčce prestižní evropské soutěže a vzhledem k vývoji posledních týdnů v týmu Pražanů může být považován za favorita. Pohled z tamního prostředí na současnost Les Pirates sepsal člen francouzské redakce Livesport Zpráv Pablo Gallego.

Po senzační sezoně 2023/24, vůbec nejlepší v historii klubu, si mnozí mysleli, že pro Brest bude obtížné skloubit Ligu mistrů a domácí ligovou soutěž. Přestupní léto opravdu nebylo idylické. Nejzápadněji položený tým Ligue 1 nechal odejít několik klíčových hráčů. Nabídky jiných týmů přijali Lilian Brassier (Marseille), Steve Mounié (Augsburg) či Jéremy Le Douaron (Palermo). Martín Satriano pak odešel na hostování (Lens). Brestu se následně vůbec nevydařil ani start do Ligue 1, když na domácím hřišti podlehl Olympique Marseille 1:5 a padl i v Lens 0:2.

Ještě před reprezentační pauzou přišla vzpruha v podobě vítězství 4:0 nad Saint-Étienne, euforii ale ihned uklidnil návrat do Ligue 1 a s ním spojená prohra 1:3 na hřišti PSG. Brest měl smůlu, že mistři v té chvíli ladili tým na Ligu mistrů a generálku odehráli znamenitě.

Přesto se v Brestu něco opravdu zlomilo. Liga mistrů se stala prostředím, kde Bretaňci bez nějakého tlaku na výsledek nabrali druhý dech. Nikdo od nich nic nečekal, věděli, že není co ztratit a senzace byla na světě.

Vhod samozřejmě přišel příznivý los. V prvních dvou zápasech čekali soupeři z Rakouska, ale i tak bylo zřejmé, že forma týmu se stupňuje. Přišlo úvodní vítězství nad Sturmem Graz 2:1 a následně další velmi dobrý výkon v Salcburku (4:0). Poté přišla první velká zkouška proti úřadujícímu německému mistrovi Bayeru Leverkusen. Svěřenci Erica Roye hráli bez respektu a dokázali "doma" s papírovým favoritem zaslouženě uhrát další bod (1:1).

Navzdory děsivému začátku sezony a i nezvyku, že se najednou hraje každé tři dny, se teď Brest solidně drží i v Ligue 1. Pirátům patří 11. místo tabulky, ale navzdory poslední prohře 0:1 s Nice na evropské poháry ztrácí jen tři body. Silné období na přelomu září a října přineslo důležité body zejména v zápasech s Toulouse, Le Havrem či Remeší.

SB29 je opravdu malý klub a pro takové organizace je vždy velmi těžké zopakovat úspěchy poslední sezony a vítězit dvakrát v týdnu. Domácí soutěž tak asi nejlépe odráží to, jak na tom tým reálně je. I když se musel zbavit spousty opor, drží se ve středu pole se čtyřmi výhrami, jednou remízou a pěti porážkami v 10 zápasech.

Prvkem stability nejsou v případě Brestu jen lídři na hřišti, ale také vždy klidný a rozvážný trenér Eric Roy. Ať se vyhraje, nebo prohraje, sedmapadesátiletý chlapík, který dříve hrával za Lyon či Sunderland, to vždy správně zhodnotí, stejně jako to udělal po sobotní porážce s Nice.

"Kromě prvních 5-10 minut zápasu jsme nebyli v nejlepší formě," analyzoval na tiskové konferenci. "O poločase jsme si udělali jasno, ale nestačilo to. Ve druhé půli jsme byli lepší tým, tlačili se k bráně, ale tři body si odvezlo Nice. V prvním poločase jsme darovali prostor a soupeři to ulehčili. Pak jsme dobře zareagovali. I přes porážku jsem s naší reakcí spokojený. Nice odvedlo dobrou práci a využilo své silné momenty," mluvil Roy bez emocí a věcně.

Stade Brest se na čtyři zápasy Ligy mistrů musel přesunout na 130 kilometrů vzdálený stadion Roudourou v Guingampu. Patnáctitisícový stánek Francis-Le Blé jednoduše UEFA pro nejprestižnější evropskou soutěž neschválila. Pro bretaňský klub to samozřejmě znamenalo velké logistické problémy a ani ze sportovního hlediska to nebylo ideální. "Je to jako bychom hráli venku," stručně a věcně popsal Roy skutečnost, která se mu nelíbí. Ale nedělá mu problémy, vyjádřit se ani k rozporuplným rozhodnutím UEFA.

Jedním z nejdůležitějších hráčů SB29 je v posledních letech středopolař Hugo Magnetti. Před aktuální sezonou vyzpovídala patriota, který v klubu působí už osm sezon v řadě, francouzská redakce Livesport Zpráv.

"Přichází to trochu později, než jsem doufal, ale na druhou stranu to také přichází velmi rychle. Přes léto jsme hráli s evropskými týmy a také jsme měli přípravu uzpůsobenou tak, abychom mohli hrát zápasy každé tři dny. Jsme připraveni," vyprávěl na začátku srpna fotbalista, který na zádech nosí číslo 8.

Nemýlil se. Zkušená osa týmu, kterou spolu s ním tvoří dalších pět osobností a které je v průměru 30 let - gólman Marco Bizot, zadáci Kenny Lala a Brendan Chardonnet, záložník Mahdi Camara a útočník Ludovic Ajorque - zatím drží pohromadě navzdory tomu, že je trenér Roy posílá do každého zápasu.

A pak je tu ještě jedno důležité jméno. Týmu z Bretaně se navzdory těžkému létu podařilo udržet svého nejlepšího hráče, kapitána Pierra Lees-Meloua. Možná tomu napomohly zdravotní trable. Začátek sezony sice tenhle výrazný 31letý středopolař zmeškal kvůli operaci lýtkové kosti z loňské sezony, v říjnu už byl ale na hřišti, stihl naskočit do pěti zápasů a také dát důležitý remízový gól Leverkusenu.

Dobrou zprávou pro sportovní management je i adaptace již zmíněného útočníka Ajorqueho, který v létě přišel jako náhrada za střelce Mouniého. Bývalý útočník Štrasburku nepůsobí na hřišti zrovna elegantně, ale je velmi efektivní.

Brest má prostě v sestavě typického hrotového útočníka, který velmi často dokáže být na správném místě a umí využít své šance. Podobně dobře našel svou roli v týmu Soumaila Coulibaly, který přišel na konci srpna z Dortmundu. Ten zatím dostal v sezoně příležitost v osmi zápasech včetně všech utkání v Lize mistrů a vždy hrál výtečně.

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.