Perný květen v Ligue 1: Část 2. (boj o poháry)
Ve druhé prognóze pro závěr sezony ve Francii se tentokrát podíváme na druhý konec tabulky, kde se rovněž dějí zajímavé věci - ač o titulu je zřejmě rozhodnuto, stále se hraje o vstupenky do Ligy mistrů i Evropské ligy.
Čtyři kola před koncem má PSG devítibodový náskok na druhou Marseille, a protože vzájemné zápasy hovoří ve prospěch klubu z hlavního města, je pravděpodobné, že se v Parku princů bude slavit už tento víkend - stačí k tomu porazit před vlastním publikem Valenciennes. Situace na dalších příčkách však stále zůstává zamotaná.
Nejprve tedy lehké "opáčko": z Ligue 1 postupují do Ligy mistrů první tři týmy, dva do základních skupin, třetí do předkola. Trojici míst v Evropské lize pak obsazují čtvrtý tým ligy a vítězové obou domácích pohárů (Coupe de France a Coupe de la Ligue); pokud si některý z pohárových vítězů zajistí postup přes ligu, posouvá se hranice na pátý, respektive šestý tým tabulky.
Coupe de la Ligue už stihlo ukořistit Saint-Étienne; Coupe de France je před branami semifinále, v němž se střetnou Troyes s Bordeaux a Évian s Lorientem. Jelikož ani jeden z této čtveřice už v lize reálně o poháry nebojuje, znamená to, že do Evropy se na 99% půjde i z pátého místa; peloton čekatelů na umístění na čele uzavírá šesté Nice, za nímž zeje sedmibodová propast. Může tak nastat i situace, v níž se Saint-Étienne propadne z aktuálního čtvrtého na šesté místo; v takovém případě by se na mezinárodní konfrontaci mohla těšit celá zúčastněná šestice.
Čelo tabulky zkrátka funguje podle mnohem složitějších pravidel než její spodek, kde jednoduše sestupuje nejhorší trojice a žádné háčky neexistují; i přesto však stojí za to podívat se konkrétním týmům trochu na zoubek. Vedoucí PSG z pochopitelných důvodů vynecháváme.
2. Olympique Marseille, 64 bodů
Los: Bastia (doma), Toulouse (d), Saint-Étienne (venku), Remeš (d)
Ačkoliv současné Marseille své soupeře v žádném případě nedrtí a spíše to vypadá, že má neustále štěstí, jedna věc se Baupovým svěřencům upřít nedá - dokázali si výborně načasovat formu. Vysoký náskok, jejž si vybudovali historicky nejlepším úvodem do sezony, sice následoval strmý výsledkový pokles a pád až na čtvrté místo, ale od března opět pravidelně sbírají body a momentálně to vypadá, že je z druhé příčky může sesadit pouze nevídaný kolaps.
Záložník Foued Kadir před čtrnácti dny prohlásil, že se všichni hráči soustředí na jediný cíl - neinkasovat s tím, že jednu nebo dvě šance ke skórování si vypracují vždy. Logika hovoří jasně - pokud se je podaří přetavit v gól, Marseille zvítězí, pokud ne, uhraje alespoň bod. Touto strategií dokázali udržet nulu už sedmkrát v řadě; čtyřikrát z toho byl výsledek 1:0, třikrát 0:0, a v celém ročníku pak jejich nejtěsnější výhrou skončilo rekordních 12 utkání. Nezáživné? Jistě. Efektivní? Bezpochyby.
Zejména těsné výhry na půdách Nice a Lorientu vystřelily jihofrancouzský klub vstříc Lize mistrů; nyní mají Les Phocéens čtyřbodový náskok na třetí Lyon, a ze všech o poháry bojujících týmů je čeká papírově nejjednodušší závěr soutěže, v němž hrají hned třikrát doma proti výrazně slabším soupeřům. Ani případný výprask v Saint-Étienne (který si nyní lze opravdu jen těžko představit) by tak disciplinovanému a soustředěnému manšaftu neměl příliš ublížit. Marseille si svoji aktuální pozici už pohlídá.
3. Olympique Lyon, 60 b.
Los: Nancy (v), PSG (d), Nice (v), Rennes (d)
Ještě na začátku ledna měl Lyon skvělou formu, vedl tabulku a zdálo se, že pokud má někdo sesadit bohaté PSG z očekávaného trůnu, budou to právě omlazení a "uzdravení" Les Gones. Výpadky z Coupe de France (na štítu provinčního Épinalu) a Evropské ligy (na úkor Tottenhamu) však jako by otřásly sebevědomím Gardeho týmu, a pět zápasů bez výhry na přelomu března a dubna uvrhlo na modrobílý břeh Rhony krutou realitu boje o Ligu mistrů. Lyon by si neměl dovolit podruhé za sebou v milionářské soutěži chybět - je však otázkou, jestli se právě tohle nestane.
Gardemu se totiž sympaticky budované a z vlastních zdrojů doplňované mužstvo začíná lámat na místech, která až dosud působila jako stálice v okolním neklidu - brankář Vercoutre sice není tak vděčný na pozorování jako Hugo Lloris, ale zato byl až na několik menších výpadků ztělesněním spolehlivosti a je otázkou, nakolik ho při jeho vážném zranění dokáže nahradit mladý Anthony Lopes; ten v ligovém debutu proti Saint-Étienne sice nezklamal, ale stále zůstává neznámou. Všelijak poslepovaná obrana (očekávaně) vůbec nedrží pohromadě, a v útoku to vypadá tak, že letitá opora Lisandro nahlas avizuje touhu odejít, zatímco nejlepší střelec Bafé Gomis zaznamenal 11 ze svých 14 branek na podzim.
Díky domácí remíze v Derby du Rhone (které alespoň ukázalo potenciální možnosti Gourcuffa na křídle) si navíc Les Gones nechali utéct Marseille na rozdíl čtyř bodů, a vzhledem k vražednému losu se spíše než dopředu musejí ohlížet přes rameno - teď je popořadě čekají ve skvělé formě hrající a o život bojující Nancy, jehož zarputilý, fyzický styl Lyonu vůbec nesedne, vládce (a tou dobou dost možná už korunovaný mistr) z Paříže, a další člen pohárové smečky Nice, vedené Gardeho dlouholetým předchůdcem Claude Puelem. Je to pouze na hráčích - přijít po takto rozehrané sezoně podruhé za sebou o Ligu mistrů by byla neodpustitelná ostuda. Potenciál k tomu, aby ji nedopustili, mají.
4. AS Saint-Étienne, 58 b.
Los: Bordeaux (d), Lorient (v), Marseille (d), Lille (v)
Nenechte se zmýlit - neporazitelnost v roce 2013 (a nejlepší ligová forma za suverénním PSG) je sice impozantní, ale letošní ASSE funguje jako celek už prakticky od začátku sezony, a přestože se v jejím průběhu propadlo až na jedenáctou příčku, tolik typický problém předchozích let - totiž neschopnost dotáhnout dobře rozehranou sezonu do konce - se najednou letos otočil o 180 stupňů.
Současná šňůra ligové neporazitelnosti narostla už na 15 zápasů a překonala tak tu desetizápasovou podzimní; přesto však není vše úplně růžové, tedy ne v mantinelech boje o Ligu mistrů, což je také vzhledem k zajištění Evropské ligy přes pohár jediným zbývajícím cílem Galtierova týmu. ASSE má vynikající obranu v čele s fenomenálním brankářem Ruffierem a mezi ligové hvězdy rapidně stoupajícím mladíčkem Zoumou, ale útok je až příliš závislý na Aubameyangovi, který sice nemá mnoho slabin, ale neschopnost silou vůle propasírovat míč do branky v ten nejdůležitější okamžik k nim určitě patří. Výsledek? Z oněch 15 zápasů se urodilo 7 remíz - a to je taky důvod, proč Les Verts ztrácí na hůře hrající, ale efektivnější Marseille téměř nestáhnutelných 6 bodů.
I vzhledem k vražednému losu v posledních dvou kolech proto neočekávám, že by se historickému rekordmanovi v počtu titulů podařilo úspěšně zaútočit na první trojku - a pak už je jedno, jestli skončí čtvrtý, pátý nebo šestý. Na druhou stranu je tu pořád obrovská motivace skončit po mnoha letech před úhlavním nepřítelem z Lyonu - a v tomto ohledu může jít ještě o hodně zajímavý a zdaleka ne rozhodnutý souboj.
5. Lille OSC, 57 b.
Los: Toulouse (v), Remeš (d), Montpellier (v), Saint-Étienne (d)
Zdálo se, že letos už to prostě nemůže vyjít. Pokaždé, když se Lille už už nadechovalo ke stahování manka, přišla další facka a opětovný pád do průměru. Ještě v polovině února uzavíraly Dogy první polovinu tabulky a málokdo pochyboval o tom, že tentokrát budou moct být rády za Evropskou ligu, pokud vůbec něco..
..jenže ukázalo se, že podceňovat vyrovnanost Ligue 1 se nevyplácí, a tím spíše to platí u týmu, který se pravidelně, rok co rok s prvním jarním sluncem probouzí k hektickým spurtům a předbíhá jednoho soupeře za druhým. Ještě v 78. minutě posledního zápasu vedl Garciův tým doma nad odevzdaným Sochaux o 3 branky a charismatický kouč, který patří podle názoru samotného Carla Ancelottiho k evropské špičce svého řemesla, už zřejmě přemýšlel nad tím, jak co nejlépe zaútočit na přímý postup do Ligy mistrů.
Jenže potom Sochaux vyrovnalo na 3:3, a vůbec bych se nedivil tomu, kdyby tento fakt srazil morálku Dog coby určitá karmická protiváha - letos zkrátka otáleli příliš dlouho, hazardovali se svým osudem příliš okatě (tak dlouho se chodí... vždyť to znáte). Los je přitom k normandskému týmu poměrně štědrý - venku dva soupeři ze středu tabulky, doma existenčními problémy zatížená Remeš a v ostrém finále Saint-Étienne - a stále platí, že má-li někdo ohrozit hegemonii úvodní trojice a prolomit brány do milionářské soutěže, bude to podle mě právě Lille. Uvidíme, jak se se svým losem popere Lyon; osud Stéphanois mají Dogy ve vlastních rukou. Evropská liga jim každopádně neuteče.
6. OGC Nice, 57 b.
Los: Rennes (v), Évian (v), Lyon (d), Ajaccio (v)
Přestože je to k týmu, který hraje na jaře opravdu výborně a má čtvrtou nejlepší formu v lize, poměrně kruté, vychází mi pověstný Černý Petr právě na Puelovo Nice - a to ze tří důvodů. Tím prvním je fakt, že všechny tři celky, které jsou na tom ještě lépe - totiž PSG, Saint-Étienne a Lille - jsou v tabulce výše, a z obrovské výhody se tak rázem stává spíše zanedbatelná statistika.
Důležitějším faktorem je ovšem výrazná nezkušenost s bojem v těchto patrech tabulky - Nice strávilo poslední tři sezony v záchranářských bitvách, a možná ani Puel sám neočekával tak raketový nárůst jarní formy. Případná Evropská liga v červenočerné části Azurového pobřeží by se mohla rovnat klasickému Pyrrhovu vítězství - jestliže Les Aiglons něco momentálně potřebují, je to stabilita, nabytí zkušeností a další budování perspektivního a talentovaného týmu, což by pohárový boom mohl rozprášit jako mávnutím proutku. Nemyslím si, že by Nice některého ze svých současných oponentů ještě předběhlo, prostě proto, že neví, jak se to vlastně dělá.
Atraktivní, vířivý herní projev navíc těžce utrpěl ztrátou Valentina Eysserice, a v současnosti tak Puelův tým působí upracovanějším dojmem než ještě před pár týdny, jako by se pouze čekalo na okamžik, kdy mu dojdou baterky. To se sice stát nemusí (přece jenom už je prakticky konec sezony, a i případné čtyři prohry by stále znamenaly dobrý ročník), nicméně je tu ještě třetí, závěrečný faktor, kterým je samozřejmě los - Nice je silné především doma, zatímco na venkovních stadionech jde o průměrný ligový tým. A doma čeká na sympaticky hrající mužstvo do konce sezony už pouze Lyon.
Čtyři kola před koncem má PSG devítibodový náskok na druhou Marseille, a protože vzájemné zápasy hovoří ve prospěch klubu z hlavního města, je pravděpodobné, že se v Parku princů bude slavit už tento víkend - stačí k tomu porazit před vlastním publikem Valenciennes. Situace na dalších příčkách však stále zůstává zamotaná.
Nejprve tedy lehké "opáčko": z Ligue 1 postupují do Ligy mistrů první tři týmy, dva do základních skupin, třetí do předkola. Trojici míst v Evropské lize pak obsazují čtvrtý tým ligy a vítězové obou domácích pohárů (Coupe de France a Coupe de la Ligue); pokud si některý z pohárových vítězů zajistí postup přes ligu, posouvá se hranice na pátý, respektive šestý tým tabulky.
Coupe de la Ligue už stihlo ukořistit Saint-Étienne; Coupe de France je před branami semifinále, v němž se střetnou Troyes s Bordeaux a Évian s Lorientem. Jelikož ani jeden z této čtveřice už v lize reálně o poháry nebojuje, znamená to, že do Evropy se na 99% půjde i z pátého místa; peloton čekatelů na umístění na čele uzavírá šesté Nice, za nímž zeje sedmibodová propast. Může tak nastat i situace, v níž se Saint-Étienne propadne z aktuálního čtvrtého na šesté místo; v takovém případě by se na mezinárodní konfrontaci mohla těšit celá zúčastněná šestice.
Čelo tabulky zkrátka funguje podle mnohem složitějších pravidel než její spodek, kde jednoduše sestupuje nejhorší trojice a žádné háčky neexistují; i přesto však stojí za to podívat se konkrétním týmům trochu na zoubek. Vedoucí PSG z pochopitelných důvodů vynecháváme.
2. Olympique Marseille, 64 bodů
Los: Bastia (doma), Toulouse (d), Saint-Étienne (venku), Remeš (d)
Ačkoliv současné Marseille své soupeře v žádném případě nedrtí a spíše to vypadá, že má neustále štěstí, jedna věc se Baupovým svěřencům upřít nedá - dokázali si výborně načasovat formu. Vysoký náskok, jejž si vybudovali historicky nejlepším úvodem do sezony, sice následoval strmý výsledkový pokles a pád až na čtvrté místo, ale od března opět pravidelně sbírají body a momentálně to vypadá, že je z druhé příčky může sesadit pouze nevídaný kolaps.
Záložník Foued Kadir před čtrnácti dny prohlásil, že se všichni hráči soustředí na jediný cíl - neinkasovat s tím, že jednu nebo dvě šance ke skórování si vypracují vždy. Logika hovoří jasně - pokud se je podaří přetavit v gól, Marseille zvítězí, pokud ne, uhraje alespoň bod. Touto strategií dokázali udržet nulu už sedmkrát v řadě; čtyřikrát z toho byl výsledek 1:0, třikrát 0:0, a v celém ročníku pak jejich nejtěsnější výhrou skončilo rekordních 12 utkání. Nezáživné? Jistě. Efektivní? Bezpochyby.
Zejména těsné výhry na půdách Nice a Lorientu vystřelily jihofrancouzský klub vstříc Lize mistrů; nyní mají Les Phocéens čtyřbodový náskok na třetí Lyon, a ze všech o poháry bojujících týmů je čeká papírově nejjednodušší závěr soutěže, v němž hrají hned třikrát doma proti výrazně slabším soupeřům. Ani případný výprask v Saint-Étienne (který si nyní lze opravdu jen těžko představit) by tak disciplinovanému a soustředěnému manšaftu neměl příliš ublížit. Marseille si svoji aktuální pozici už pohlídá.
3. Olympique Lyon, 60 b.
Los: Nancy (v), PSG (d), Nice (v), Rennes (d)
Ještě na začátku ledna měl Lyon skvělou formu, vedl tabulku a zdálo se, že pokud má někdo sesadit bohaté PSG z očekávaného trůnu, budou to právě omlazení a "uzdravení" Les Gones. Výpadky z Coupe de France (na štítu provinčního Épinalu) a Evropské ligy (na úkor Tottenhamu) však jako by otřásly sebevědomím Gardeho týmu, a pět zápasů bez výhry na přelomu března a dubna uvrhlo na modrobílý břeh Rhony krutou realitu boje o Ligu mistrů. Lyon by si neměl dovolit podruhé za sebou v milionářské soutěži chybět - je však otázkou, jestli se právě tohle nestane.
Gardemu se totiž sympaticky budované a z vlastních zdrojů doplňované mužstvo začíná lámat na místech, která až dosud působila jako stálice v okolním neklidu - brankář Vercoutre sice není tak vděčný na pozorování jako Hugo Lloris, ale zato byl až na několik menších výpadků ztělesněním spolehlivosti a je otázkou, nakolik ho při jeho vážném zranění dokáže nahradit mladý Anthony Lopes; ten v ligovém debutu proti Saint-Étienne sice nezklamal, ale stále zůstává neznámou. Všelijak poslepovaná obrana (očekávaně) vůbec nedrží pohromadě, a v útoku to vypadá tak, že letitá opora Lisandro nahlas avizuje touhu odejít, zatímco nejlepší střelec Bafé Gomis zaznamenal 11 ze svých 14 branek na podzim.
Díky domácí remíze v Derby du Rhone (které alespoň ukázalo potenciální možnosti Gourcuffa na křídle) si navíc Les Gones nechali utéct Marseille na rozdíl čtyř bodů, a vzhledem k vražednému losu se spíše než dopředu musejí ohlížet přes rameno - teď je popořadě čekají ve skvělé formě hrající a o život bojující Nancy, jehož zarputilý, fyzický styl Lyonu vůbec nesedne, vládce (a tou dobou dost možná už korunovaný mistr) z Paříže, a další člen pohárové smečky Nice, vedené Gardeho dlouholetým předchůdcem Claude Puelem. Je to pouze na hráčích - přijít po takto rozehrané sezoně podruhé za sebou o Ligu mistrů by byla neodpustitelná ostuda. Potenciál k tomu, aby ji nedopustili, mají.
4. AS Saint-Étienne, 58 b.
Los: Bordeaux (d), Lorient (v), Marseille (d), Lille (v)
Nenechte se zmýlit - neporazitelnost v roce 2013 (a nejlepší ligová forma za suverénním PSG) je sice impozantní, ale letošní ASSE funguje jako celek už prakticky od začátku sezony, a přestože se v jejím průběhu propadlo až na jedenáctou příčku, tolik typický problém předchozích let - totiž neschopnost dotáhnout dobře rozehranou sezonu do konce - se najednou letos otočil o 180 stupňů.
Současná šňůra ligové neporazitelnosti narostla už na 15 zápasů a překonala tak tu desetizápasovou podzimní; přesto však není vše úplně růžové, tedy ne v mantinelech boje o Ligu mistrů, což je také vzhledem k zajištění Evropské ligy přes pohár jediným zbývajícím cílem Galtierova týmu. ASSE má vynikající obranu v čele s fenomenálním brankářem Ruffierem a mezi ligové hvězdy rapidně stoupajícím mladíčkem Zoumou, ale útok je až příliš závislý na Aubameyangovi, který sice nemá mnoho slabin, ale neschopnost silou vůle propasírovat míč do branky v ten nejdůležitější okamžik k nim určitě patří. Výsledek? Z oněch 15 zápasů se urodilo 7 remíz - a to je taky důvod, proč Les Verts ztrácí na hůře hrající, ale efektivnější Marseille téměř nestáhnutelných 6 bodů.
I vzhledem k vražednému losu v posledních dvou kolech proto neočekávám, že by se historickému rekordmanovi v počtu titulů podařilo úspěšně zaútočit na první trojku - a pak už je jedno, jestli skončí čtvrtý, pátý nebo šestý. Na druhou stranu je tu pořád obrovská motivace skončit po mnoha letech před úhlavním nepřítelem z Lyonu - a v tomto ohledu může jít ještě o hodně zajímavý a zdaleka ne rozhodnutý souboj.
5. Lille OSC, 57 b.
Los: Toulouse (v), Remeš (d), Montpellier (v), Saint-Étienne (d)
Zdálo se, že letos už to prostě nemůže vyjít. Pokaždé, když se Lille už už nadechovalo ke stahování manka, přišla další facka a opětovný pád do průměru. Ještě v polovině února uzavíraly Dogy první polovinu tabulky a málokdo pochyboval o tom, že tentokrát budou moct být rády za Evropskou ligu, pokud vůbec něco..
..jenže ukázalo se, že podceňovat vyrovnanost Ligue 1 se nevyplácí, a tím spíše to platí u týmu, který se pravidelně, rok co rok s prvním jarním sluncem probouzí k hektickým spurtům a předbíhá jednoho soupeře za druhým. Ještě v 78. minutě posledního zápasu vedl Garciův tým doma nad odevzdaným Sochaux o 3 branky a charismatický kouč, který patří podle názoru samotného Carla Ancelottiho k evropské špičce svého řemesla, už zřejmě přemýšlel nad tím, jak co nejlépe zaútočit na přímý postup do Ligy mistrů.
Jenže potom Sochaux vyrovnalo na 3:3, a vůbec bych se nedivil tomu, kdyby tento fakt srazil morálku Dog coby určitá karmická protiváha - letos zkrátka otáleli příliš dlouho, hazardovali se svým osudem příliš okatě (tak dlouho se chodí... vždyť to znáte). Los je přitom k normandskému týmu poměrně štědrý - venku dva soupeři ze středu tabulky, doma existenčními problémy zatížená Remeš a v ostrém finále Saint-Étienne - a stále platí, že má-li někdo ohrozit hegemonii úvodní trojice a prolomit brány do milionářské soutěže, bude to podle mě právě Lille. Uvidíme, jak se se svým losem popere Lyon; osud Stéphanois mají Dogy ve vlastních rukou. Evropská liga jim každopádně neuteče.
6. OGC Nice, 57 b.
Los: Rennes (v), Évian (v), Lyon (d), Ajaccio (v)
Přestože je to k týmu, který hraje na jaře opravdu výborně a má čtvrtou nejlepší formu v lize, poměrně kruté, vychází mi pověstný Černý Petr právě na Puelovo Nice - a to ze tří důvodů. Tím prvním je fakt, že všechny tři celky, které jsou na tom ještě lépe - totiž PSG, Saint-Étienne a Lille - jsou v tabulce výše, a z obrovské výhody se tak rázem stává spíše zanedbatelná statistika.
Důležitějším faktorem je ovšem výrazná nezkušenost s bojem v těchto patrech tabulky - Nice strávilo poslední tři sezony v záchranářských bitvách, a možná ani Puel sám neočekával tak raketový nárůst jarní formy. Případná Evropská liga v červenočerné části Azurového pobřeží by se mohla rovnat klasickému Pyrrhovu vítězství - jestliže Les Aiglons něco momentálně potřebují, je to stabilita, nabytí zkušeností a další budování perspektivního a talentovaného týmu, což by pohárový boom mohl rozprášit jako mávnutím proutku. Nemyslím si, že by Nice některého ze svých současných oponentů ještě předběhlo, prostě proto, že neví, jak se to vlastně dělá.
Atraktivní, vířivý herní projev navíc těžce utrpěl ztrátou Valentina Eysserice, a v současnosti tak Puelův tým působí upracovanějším dojmem než ještě před pár týdny, jako by se pouze čekalo na okamžik, kdy mu dojdou baterky. To se sice stát nemusí (přece jenom už je prakticky konec sezony, a i případné čtyři prohry by stále znamenaly dobrý ročník), nicméně je tu ještě třetí, závěrečný faktor, kterým je samozřejmě los - Nice je silné především doma, zatímco na venkovních stadionech jde o průměrný ligový tým. A doma čeká na sympaticky hrající mužstvo do konce sezony už pouze Lyon.
Komentáře (40)
Přidat komentářjenom k Marseille - mě náhodou připadají její utkání atraktivní, přepínám na ni vždycky na posledních dvacet minut a k té výtce směrem Aubameyangovi - k tomu je tam přece Brandao, který má dokonce letos svou nejlepší střeleckou sezónu ve Francii
Brandao spis dal rad jejich hre, konecne maji po Gomisovi nejakou silnou devitku, ktera umi hrat zady k brance a prosadit se ve vzduchu.. od golu je tam ale spis Aubameyang, coz je sice excelentni hrac, ale zaroven slusnej palic
Ty zápasy OM jsou dokonale napínavé...nejprve nejistota, jestli dají gól nebo ne; pak nejistota, jestli vedení udrží a kdy případně padne vyrovnávací gól...zápasy se zápletkou až do konce .
je teda fakt, že OM mám jako srdcovku, ale mě to taky baví, jsem se naučil vychutnávat práci obrany, nebo ty zákroky Steva jsou co víc dodat
Baup s tou obranou udělal kus skvělé práce. I motovidlo Morel se rozehrál k velice uspokojivým výkonům; výborný tah bylo posazení Diawary a šance pro Mendese, chytil se jí víc než dobře...zábavné to moc není, ale jsou výsledky a za to jsem po té lońské tragédii víc než rád .
není o čem.
1. PSG
2. Lyon
3. Marseille
takze nakonec skoncime pati ...
In paralel universe...
PSG, Marseille, Lyon/Lille, Lille/Lyon, ASSE, Nice
Domingo viem, ze sa to tu nedavno riesilo, ale chcem sa ta opytat kto ma vo francuzsku najlepsiu liahen talentov, popripade ktore muzstva patria v tomto medzi najlepsie.
Nejlepsi je momentalne asi Lyon.
A z druhej ligy? Lens ?
Tam tolik do hloubky nevidim, ale je tam Auxerre, takze..
Dik
bojim se každýho dalšího zápasu...za týhle situace si nemůžem dovolit prohrát ani PSG...
díky domingo hrozně rád čtu tvoje články
Saint-Etienne do LM!
Taky bych si to celkem pral..
Svezi vitr, no, od Lyonu i Lille vim co cekat a Nice ma sanci tak 10%. Navic si to zaslouzej.
odejde aubameyang a budou tam hrat podobne jak letosni lille (hazard), nebo montpellier (giroud), to fakt ne
Takové týmy v LM nechceme.
no a vam odejde Lisandro
ASSE ma prestupovou politiku dlouhodobe vynikajici, ted prijde Ghilas a ty goly bude davat.. ja jim pomerne verim, delaji to dobre
Wenger, Benítez ... zajímavá jména se skloňují k PSG. Hlavně první jmenovaný by mohl být velká legrace.
Benítez
Toho bych se tam bál třikrát více než Wengera.
Wengele nikam nepůjde.
tak určitě
PSG, OM, OL, ASSE, LILLE
João Moutinho po letošní sezoně možná odejde z Porta, zájem o portugalského záložníka má bohaté PSG, jehož zástupci údajně už začali pracovat na realizaci transferu.
Tak se asi zbavíme jednoho Taliána, tedy vlastně dvou :)
zmrdi
OT:Aulas ponukol Grenierovi 150 až 180 v hrubom mesačne ...no som zvedavy
Kolik že to chtěl, 300?
250
250 aj keď sam Grenier vyhlasil ze to nieje pravda...
tak pokud je zdravného rozumu, tak to vezme...jinak ten Remy bude chybět až půl roku, takže nic moc, to se vrátí tak v listopadu
tak to treba dufat ze Lopes bude chytat ako drak lebo na brankara peniaze asi nebudu
no počitám, že v létě se o žádnýho golmana snažit nebudeme...Lopes aspon může ukázat jesi má na to bejt jednou jednička...věk už na to docela má a tohle bude pořádná šance
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele