Penaltový otloukánek z Anglie zlomil ve čtvrtfinále prokletí. Southgate to zvládl díky psychologii

V semifinále Eura v roce 1996 byl jediným z 12 hráčů, kdo selhal v penaltovém rozstřelu. A Anglii se v tu chvíli rozplynul sen o triumfu na vlastní půdě. U jejích hráčů se poté takové konce staly tradicí, fanoušci si zvykli na to, že tahle disciplína prostě není jejich šálek čaje. Než nastoupil do role reprezentačního kouče právě Gareth Southgate, historicky zřejmě nejproklínanější exekutor pokutového kopu v kolébce kopané.

Ono léto před 28 lety mu bylo úzko. Po turnaji se uklidil na dovolenou na Bali (a i tam mu místní chlapík, jehož potkal při výšlapu na sopku, zahozenou penaltu připomněl). Když se vrátil, svolil k rozhovoru pro list Telegraph, který se točil jen kolem této nepříjemnosti. "Zklamal jsem celou zemi. Nikdy se toho už asi nezbavím. Lidi o mě vždycky budou říkat: ‘To je ten idiot, jak nedal tu penaltu.’ Doufám, že mám v kariéře ještě dost času na to, abych to změnil a udělal něco, aby si mě lidi pamatovali jinak."

Tu šanci dostal Southgate v roce 2016, kdy se narychlo stal koučem anglické reprezentace. A jako jeden z hlavních úkolů si vytyčil právě změnit negativní přístup i auru, které penaltová rozuzlení velkých zápasů vyvolávaly v anglických hráčích, trenérech, fanoušcích, expertech...

Dlouholetý člen národního týmu a nyní televizní expert Gary Neville například během letošního Eura prozradil, že se na světovém šampionátu 2006 vybírali adepti na penalty při neformální soutěži na tréninku. Takhle si vybojoval nominaci stoper Jamie Carragher, který pak ve čtvrtfinále proti Portugalsku neproměnil rozhodující pokus. Byl už jeho druhý, poprvé kopl do míče, ještě než mu k tomu dak rozhodčí píšťalkou pokyn...

Southgate měl spoustu příkladů, jak k penaltám nepřistupovat. Jak ovšem najít cestu, která je ta správná? Krátce po jeho angažování přišel v lednu 2017 na svaz do nově vzniklého analytického oddělení jistý Chris Markham, jenž v té době pomáhal s rozbory výkonů hráčů Huddersfieldu (který si mimochodem v té sezoně vybojoval postup do Premier League). Nebyl to klasický analytik, doma na zdi měl zarámovaný magisterský diplom ve sportovní psychologii.

Rok a půl vedl skupinu čtyř analytiků a datových specialistů, který měl jediný cíl - zbavit Anglii stigmatu a uspět v penaltách na MS 2018. Povedlo se. Jestliže do té doby její vyslanci zkrachovali na velkých turnajích na pokutových kopech v šesti ze sedmi případů, pod Southgatem najednou začali vítězit.

Na světovém šampionátu v Rusku se Kane a spol. vypořádali v osmifinále v rozstřelu s Kolumbií. "Když jsem se díval na to, jak se o penaltách vyjadřovalo předešlých pět trenérů Anglie, opakovaly se výrazy jako loterie, štěstí nebo tlak, který v tréninku nezažijete. Z psychologického pohledu to snímá z hráčů pocit, že mohou celou věc ovlivnit. A na mě bylo jim ten pocit kontroly vrátit," říká Markham.

Se Southgatem probírali veškeré drobnosti, které nastanou od konce prodloužení do penaltového rozuzlení. A to nejen kolem samotného provedení pokutového kopu (délka, rychlost i úhel rozběhu, dýchací techniky...), ale i to, jak se během rozstřelu chovají čekající hráči jednak sami a také směrem k druhým, a to po každé střele, obzvlášť té nepovedené. Markham se nakonec pár měsíců před šampionátem sešel s norským behaviorálním psychologem a profesorem Geirem Jordetem, jenž celou kariéru zasvětil chování fotbalistů při penaltách.

Analyzoval každý rozstřel na velkém turnaji od roku 1976. "Markham mi ukázal, jak využívá mé poznatky. Posadilo mě to na zadek. Můžu s jistotou říct, že žádný tým se v historii fotbalu nepřipravil tak důkladně na penalty jako Anglie v roce 2018. To, co všechno zkoumali, jsem nikdy předtím u nikoho neviděl," líčí Jordet, jenž později zahrnul detaily, které mu anglický analytik prozradil, do své knihy "Tlak. Kapitoly z psychologie penaltového rozstřelu".

Zpátky k Southgateovi. Anglii skutečně z její dlouhodobé nemoci vyléčil. Pod jeho vedením tým zvládl tři ze čtyř penaltových dramat. Jenže... Když měl před třemi lety dosáhnout něčeho, o čem mluvil v onom rozhovoru v létě 1996, tedy přebít smutnou vzpomínku na zahozenou cestu ke zlatu na domácím ME, selhal znovu. Znovu na Euru a znovu ve Wembley. Přesně po čtvrtstoletí. A i tehdy mluvil podobně: "Je to moje vina. Vybral jsem střelce podle jejich schopností v tréninku."

A dál? Opět se poučil. A za tři roky s týmem spolupracovníků markantně posunul chování hráčů i celku během rozstřelu. S použitím sociální psychologie. Jordet to rozebírá na svém twitterovém účtu. Mezi nejzajímavější postřehy patří to, že pro každého, kdo jde na penalty, je v táboře Albionu zároveň určen jakýsi souputník, který jej "vyzvedává" po provedení pokusu a jdou spolu na půlku.

Tam čekají ostatní, k nimž se tak snáz začlení zpět. Podle další inovace zase pro zlepšení soustředění oddělil Southgate od zbytku týmu pouze 11 hráčů, kteří v tu chvíli mohou penaltu jít kopnout, a nezbytné členy štábu. Změn je celá řada.

Ve čtvrtfinále proti Švýcarsku uspělo všech pět střelců, což se v případě Anglie stalo teprve podruhé v historii. Pokud se tímto způsobem bude rozhodovat večerní semifinále s Nizozemskem (pro které jsou naopak pokutové kopy stále noční můrou), neměla by se o postup obávat. A Southgate bude zase blíž k tomu, aby si jej fanoušci zapamatovali jako kouče, který pro ně získal velkou trofej. Ne jako toho, jenž se nepřipravil na penaltu a hrdou zemi to nejspíš stálo titul mistrů Evropy...