Ozvěny z Bundesligy: Všichni chceme plachtit s orly

Frankfurt dobyl Barcelonu. Naštěstí jen sportovně, bez krveprolití. Nájezd desítek tisíc příznivců z Hesenska však i tak zaujal nejen fotbalový svět. A mnoho lidí se diví, kde se mohutná podpora vzala. Ve skutečnosti ale nejde o nic nového, frankfurtští "Orli” provedli podobné invaze již několikrát. Vždy stály za to a vždy posilují lásku ke klubu. I závist z toho, že nemůžeme být součástí tažení.

Nebozí Katalánci ještě dnes pátrají po tom, jak mohli svůj Camp Nou tak lacině prodat německým uchvatitelům. Jak se cizákům otevřela příležitost k ovládnutí dost možná nejslavnějšího stadionu na světě? Odevzdat vstupenky pro 30 tisíc lidí? To přece není normální a úplně v pořádku. Avšak nájezd davu oděného výlučně do bílých šatů může představovat důležitý zvrat v postoji vůči fanouškovské kultuře. Proč my, slavná Barcelona, taky nemáme podobnou armádu věrných (a vychytralých)? Když ji má i tadyten Frankfurt. Mohli by nás o svůj trik obohatit, ne?

Nu... namísto inspirace přišlo odmítnutí a dosazení restriktivních opatření. Místo seznámení se s tím, jak to Němci dělají, prosadilo katalánské vedení jednoduché, účelné, avšak omezující řešení. Zavedením nepřenosných vstupenek už sice Barcelona zřejmě nepřijde tak snadno o domácí prostředí, ale... bylo to skutečně tak strašné, odpudivé, něco, co se nemá už nikdy opakovat? Neviděli jsme spíš proměnu normálního evropského čtvrtfinále v úžasnou show, kvůli níž se ostatně na fotbal díváme?

Ale proti gustu... nechme Barcelonu stranou, ať si svou bolest sama vyřeší. Frankfurtu už to může být šumafuk. Do Katalánska dost možná na dlouhou dobu vůbec nepáchne, a přesto se v Hesensku bude na onu čtvrteční noc dlouho vzpomínat. A další invazi mohou "Adler” provést na mnoha jiných, vstřícnějších místech.

Kde se ta jistota dalšího vřelého přijetí bere? Netřeba věštění, stačí jen něco vědět o poutích Eintrachtu Evropou v nedávné historii. Takhle 12 tisíc Orlů stanovilo před osmi lety rekord Evropské ligy v počtu hostujících fanoušků na jednom zápase. Na západofrancouzské tažení navázali Heseňané před třemi lety v Miláně, kde se jich vydalo ještě o tři tisícovky více. A když příznivci římského Lazia nepovažovali mezinárodní soupeření na sklonku roku 2018 za příliš důležité, snadno přišli o výhodu domácího prostředí.

Lazio fans are in a clear minority in their own home ground.

Only Eintracht Frankfurt fans are being heard.

Incredible.#LazioSGE pic.twitter.com/xshBUpEAPu

— Felix Tamsut (@ftamsut) December 13, 2018

Jak vidno, podpora SGE v Barceloně se neobjevila jen tak zničehonic. Nešlo čistě o jednorázovou akci. Eintracht požívá masové přízně dlouhodobě, a to nejen za německými hranicemi. Zápasy Frankfurtu v evropských pohárech jsou pravidelně okořeněny choreografiemi, pyroshow a fanatickým povzbuzováním trvajícím i déle než 90 minut. Ale pojďme ještě dál a postavme Orly na piedestal čistě v rámci Mekky fotbalové fanouškovské kultury, tedy Bundesrepublik.

Kam v Německu na Bundesligu? Do Dortmundu, samozřejmě! Kdo by nechtěl vidět slovutnou Gelbe Wand, tedy 30tísícový dav na jedné tribuně. A vskutku, návštěva Westfalenstadionu rozhodně stojí za to. Přitažlivě působí také mnichovská Allianz Arena - když ne atmosférou, tak alespoň dostupností, architekturou a úsporným, leč pohodlným a uživatelsky přístupným zázemím.

Jsou zde však další "sexy” místa. Pokud skromně hledáte "jen” nefalšovanou radost z fotbalu, zajeďte ke kolínskému dómu. Místní ”Kölle Alaaf!” vám bude znít v uších ještě dlouho. Anebo do Frankfurtu. Právě zde totiž dle mnohých expertů panuje vůbec nejlepší atmosféra v rámci bundesligových stadionů. Osobně jsem ještě neměl možnost tuto hypotézu otestovat, ale proč ji nešířit, když na ní panuje shoda hned z několika zdrojů.

V Bundeslize však výjimečnost Orlů ještě trochu zapadne. Přece jen, vedle zmíněné dortmundské Borussie nebo kolínských "Effzeh” jsou zde také fanatičtí příznivci Stuttgartu, brzy se na nejvyšší úroveň asi vrátí obdobně hlasitý kotel Schalke. Až evropské zápolení tak Adler poskytuje možnost vyniknout. A zatímco Dortmund musí v Lize mistrů ustoupit obrovskému zájmu, Frankfurt si v Evropské lize, tedy ve stínu hlavního kolbiště, dělá, co chce.

Vedle větší volnosti mimo Champions League představuje důležitý faktor také historická paměť příznivců Eintrachtu. Ti zažili, či jsou alespoň seznámeni se zlatými 70. a počátkem 90. let včetně zisku Poháru UEFA v roce 1980. Stejně tak ale dobře ví o strádání na konci minulého století a dlouhém hledání stability v novém tisíciletí. V historické paměti Orlů se tak mísí hrdost na bohatou a úspěšnou historii klubu, kdy mezinárodní souboje byly samozřejmostí, s respektem vůči tomu, že prosperita nemusí trvat věčně. O to víc si Heseňané své tour užívají a o to víc si jejich přístupu váží ostatní.

Vskutku, není jednoduché Frankfurt nenávidět. Není mnoho důvodů. V okolí města na Mohanu se nevyskytuje žádný silný rival, jenž by dokázal širokou podporu podrýt. Po dlouhém přešlapování se navíc zdá, že Orli konečně našli pevnou půdu pod nohama. To se jim povedlo už pod vedením manažerů Bruna Hübnera a Frediho Bobice, z jejichž práce těžil tým vedený koučem Adim Hütterem. Nyní na rozdělanou robotu navazuje sportovní ředitel Markus Krösche, jenž si udělal jméno v Lipsku. Trenérské kormidlo zase převzal Oliver Glasner, který svého času dal působivě do latě Wolfsburg.

Přesto je dobré se mít na pozoru. Filip Kostić sice na Camp Nou opět uhranul, neustálé spekulace o odchodu opory však v létě dost možná skončí skutečným sbohem. Víra v Glasnerovy schopnosti se během rozpačité jarní Rückrunde taky moc neposílila. V kalendářním roce 2022 zvítězil Eintracht v Bundeslize jen třikrát a z domácí soutěže se do Evropy pravděpodobně nekvalifikuje. Východisko tak představuje už jen vítězné tažení Evropskou ligou.

Takže už máte favorita na vítěze druhé nejprestižnější klubové soutěže na starém kontinentu? Eintracht totiž v Evropě prostě chcete.