Ozvěny z Bundesligy: Stará škola i módní trendy. Boj o záchranu má různé podoby

Mainz po nepovedeném podzimu zásadně změnil vedení boje a po nečekané výhře na hřišti Hoffenheimu konečně opustil sestupové vody. Bielefeld sáhl k trenérské výměně teprve nedávno, svěží vítr však proti Lipsku na body nestačil. A v Kolíně se trenér drží svého kormidla zuby nehty. Jak vidno, každý klub přistupuje k záchranářským bitvám různě. Která strategie je tedy nejlepší?

Lewandowski rozdává góly, Schalke je s perverzní radostí přijímá. To už snad ani není třeba hlásit, to přece každý očekává. Polský kanonýr i vestfálský klub poctivě splnili své normy také ve 26. kole. A oba aktéři se nadále ženou za rekordy. O tom, že Lewandowski nasází nejvíce gólu v jedné sezoně za celou historii Bundesligy, již v podstatě nikdo nepochybuje (momentálně ztrácí 5 zásahů na maximum Gerda Müllera). Zato Schalke bude muset zabrat. Dosavadních 69 inkasovaných branek jistě zaslouží uznání, avšak na rekordních 108 "banánů” v síti Tasmanie Berlín ztrácí "Königsblauen” pořád dost. Tak zaberte, horníci!

Úsilí by měl zesílit rovněž Dortmund, který si pořád riskantně zahrává s myšlenkou, že by vynechal příští ročník Ligy mistrů (kluby z Porúří si očividně libují v podivných úchylkách). Borussii každopádně čeká ihned po následující reprezentační přestávce zřejmě klíčové střetnutí s Eintrachtem Frankfurt. A pokud by "Schwarzgelben” prohráli, mohou se s důležitými příjmy z Champions League (a Sanchem, Hålandem,...) pomalu rozloučit.

Leverkusen už s účastí v nejprestižnější klubové soutěži asi ani nepočítá. Místo toho řeší Bayer o dost nepříjemnější starosti. Trenér Peter Bosz schytal v neděli další, doposud nejtvrdší políček. Po porážce 0:3 v Berlíně už bude svoji pozici jen horko těžko obhajovat. Anebo vedení "Werkself” prokáže velkorysost a dopřeje nizozemskému lodivodovi ještě nějaký týden k dobru?

Bosz svým nezdarem nepřímo pomohl k zápletce v dolní polovině tabulky, na kterou bude v následujících řádcích upřena pozornost. Zaměříme se totiž na tři aktéry v boji o udržení a na jejich tři odlišné způsoby vedení války. Není přitom bez zajímavosti, že Bielefeld, Kolín i Mainz uhrály o uplynulém víkendu zcela odlišné výsledky.


Uwe Neuhaus byl na začátku března odvolán z pozice trenéra Bielefeldu mimo jiné (údajně) kvůli jeho slabé podpoře vůči mladým hráčům. Jeho nástupce Frank Kramer by měl neuspokojivý stav mladíků v Arminii změnit, neboť před příchodem do východního Vestfálska působil u mládežnických výběrů německé reprezentace.

Jistě nešlo očekávat okamžitou revoluci, nicméně Kramer ukazuje snahy o oživení a omlazení sestavy už nyní. Proti Lipsku se od úvodní minuty potulovala na hřišti trojice hráčů, která toho pod Neuhausem z rozličných důvodů moc neodkopala. Jmenovitě si přízeň nového lodivoda vysloužili levý obránce Anderson Lucoqui, útočník Masaya Okugawa a středopolař Arne Maier.

Především poslední jmenovaný nutně vyžadoval polití živou vodou. Maier se s německou reprezentací do 21 let chystá na Mistrovství Evropy a chybějící zápasová praxe mu rozhodně neprospívala. Pod Kramerem se přitom zdá, jako by záložník hostující v Bielefeldu z berlínské Herthy hrál se svými spoluhráči pravidelně již měsíce. Po šokujícím vítězství Arminie na půdě Leverkusenu se dokonce dostal do sestavy kola, kterou vyhlašuje televizní pořad "Sportschau”.

Proti Lipsku se Maier usadil v Kramerově formaci 4-3-3 na levém kraji prostřední řady, kde vykrýval nebezpečí přicházející od Tylera Adamse či Christophera Nkunkua. Podobně jako Okugawa na druhé straně operoval Maier na velkém území, neboť jejich kolega ze zálohy Manuel Prietl často vypomáhal stoperům zatažením se do obranné linie. Mnoho defenzivních povinností proto mělo i útočné trio Ritsu Doan - Fabian Klos - Michel Vlap.

Kouč Lipska Julian Nagelsmann zase umí vždy něčím překvapit. Tentokrát zaujal dopřáním volnosti Marcelu Sabitzerovi. Jindy bývá rakouský reprezentant tím prvním, na koho střední obránci RB směřují přihrávky. V Bielefeldu však Sabitzer působil mnohem výš a v podstatě zastával post falešného levého křídla, přičemž Rakušanův klasický post "šestky” tentokrát obsadil Kevin Kampl. U saského týmu lze nicméně málokdy rozpoznat jasně definovanou formaci. Zejména ofenzivní hráči se mezi sebou za zápas protočí nesčetněkrát. Můžeme každopádně říct, že Sabitzer proti Arminii nalevo nejčastěji kombinoval s Amadou Haidarou, zatímco Emil Forsberg se tu objevil po boku Kampla, jindy jej zase bylo možné zpozorovat na hrotu.

Nagelsmannova družina se domácí borce snažila přelstít krátkými kolmými přihrávky do prostoru na nabíhající druhy. Zpočátku se Lipsku kombinace dařila dokonce i přes střed hřiště, ovšem později se Bielefeldu povedlo vlastní defenzivní blok lépe vyztužit. Hosté tak za obranu soupeře pronikali zejména z křídel, nicméně o pravidelné průniky rozhodně nešlo.

Druhý tým Bundesligy nakonec využil drobné hrubky Arminie zkraje druhé půle, kdy z obranné řady vystoupil Joakim Nilsson a způsobenou díru už nestihli jeho spoluhráči zacelit. Jinak se však Frank Kramer na favorita zápasu důkladně připravil. Statisticky sice Lipsko dominovalo, avšak přes tuhou defenzivu domácích se dostalo málokdo.

Bielefeld tedy oprášil recept, který mu vyšel proti Leverkusenu. Opět vzdoroval dlouho, byť body tentokrát nezískal. V dalších kolech už ale bude Kramer nucen svým svěřencům naordinovat útočnější styl. Po reprezentační pauze se totiž Arminia utká s Mainzem a cokoliv jiného než plný bodový zisk bude pro "Ostwestfalen” ztrátou.




Zdálo se to tak jednoduché. Prostě přišel dlouhý pas Emreho Cana na Erlinga Hålanda, který zdánlivě snadno obehrál Jorge Merého a procedil míč přes brankáře Tima Horna. Dortmund podobnou akci zopakoval ještě několikrát, jednou přitom Can s Hålandem nebyli daleko od toho, aby na úvodní zásah téměř dokonale navázali. Brzký gól a počáteční chaos v domácích řadách navnadily dojem, že s Kolínem nebude mít Borussia větší potíže.

Jenže to se žluto-černí šeredně přepočítali. "Kozlům” sice trvalo nějakých 20 minut, než si uvědomili, že hrají soutěžní duel, nicméně od té doby přebrali taktovku překvapivě oni. Při bránění se domácí pohybovali v rozestavení 4-4-2, když na hrotu působícího Ondreje Dudu doplňoval Dominick Drexler. Kolín nenapadal vysoko, rozehrávku soupeře ohrožoval až těsně za polovinou hřiště. I to ale na bezradného soka stačilo. Borussia kromě přihrávek mezi stopery a zmíněnými nákopy na Hålanda v podstatě neměla plán B. V záloze se o iniciativu zoufale pokoušel teprve sedmnáctiletý Jude Bellingham, o jeho kolezích Thorganu Hazardovi a Giovannim Reynovi však nebylo vidu ani slechu.

Kozli tedy neměli důvod k dalšímu schovávání se a sami se začali hrnout dopředu. Přitom se jejich formace pozměnila na jakési 4-1-4-1, při němž "kolínský Souček” Ellyes Skhiri pravidelně doprovázel stopery při zárodku útočného snažení. Družina trenéra Markuse Gisdola měla ke kombinaci až nečekaně mnoho prostoru. Hráči Borussie dostupovali k protivníkovi pozdě a Kozli se tak přes Jonase Hectora či u levé lajny agilního Ismaila Jakobse bez potíží dostávali na útočnou polovinu.

S příchodem Youssoufy Moukoka začal Dortmund po změně stran hrát na dva útočníky, avšak obrázek hry se moc nezměnil. Kolín se snad jen trochu víc zaměřil na bránění průběžného výsledku 1:1 a snažil se využít rychlých protiútoků - přesně to se domácím zásluhou Jakobse povedlo. Až kdo jiný než Håland zařídil hostům při závěrečném zoufalém náporu mrzutý bod.

Markus Gisdol se před uplynulým kolem dostal pod nepříjemný tlak. Od vedení Kolína dostal jasný úkol: neprohrát s Dortmundem, jinak přijde o práci. Gisdol však nezáviděníhodnou situaci ustál. Je to ale pro Kozly z dlouhodobého hlediska výhra? Jejich herní projev už delší dobu nebaví ani netěší a jeden sympatický výkon na tom těžko něco změní.




Taktický střet dvou podobných formací nabral velmi rychle jasný směr. Robert Glatzel oslavil premiérový start v základní sestavě Mainzu gólově již po několika sekundách, kdy využil zaváhání Chrise Richardse při rozehrávce. Po získaném vedení byli hosté vůbec na koni, a kdyby se ujala některá z raných standardních situací, měl by Hoffenheim zaděláno na ještě větší trable.

Trenéři TSG i FSV se drží "trendy” rozestavení se třemi stopery (oblibu v něm začíná nacházet i slovutný Pep Guardiola), které pak modifikují dle vlastních potřeb. Herní šablona obou mužstev je ale dost podobná. Mainz se v neděli snažil domácím škodit především na základě intenzivního presinku (viz 1. branka) a zejména při ztrátě míče vypomáhal spoluhráčům až nečekaně aktivně střední obránce (!) Moussa Niakhaté. Při detailnějším pohledu na způsob hry francouzského obránce však nejde až o takový div. Svými výpady po levé straně připomíná Niakhaté Marcela Halstenberga z Lipska, jenž taktéž podporuje ofenzivu skoro jako ofenzivně laděný krajní bek.

Když se však Hoffenheim udržel na míči, zformovaly se "Nulapětky” do obranného šiku 5-2-3, při němž se křídelníci Philipp Mwene s Danielem Brosinskim (který po 20 minutách vystřídal zraněného Dannyho Da Costu) zatáhli po bok středních obránců. Glatzela s Jonathanem Burkhardtem doplnil při napadání Jean-Paul Boëtius a prostor uprostřed vyplnila dvojice Dominik Kohr - Leandro Barreiro.

Lodivod TSG Sebastian Hoeneß očividně nutí krajní stopery rozšiřovat hru do stran, čímž se křídelní hráči rozbíhají po lajně leckdy až za obranu protivníka. Vysoko působil zejména nalevo operující mladík Marco John, naopak Pavel Kadeřábek byl jakožto pravý bek přece jen opatrnější a držel se blíž u kolegů z obrany. Christoph Baumgartner zastával podobnou roli jako Boëtius na druhé straně barikády - často vypomáhal při zárodku akcí a zároveň pronikal až na samotný hrot. Ještě méně svázané ruce má hlavní útočné eso TSG Andrej Kramarić. Chorvat se rovněž neštítí chodit si pro míče do hlouby pole, čímž na vlastní bedra rád bere odpovědnost. Nelze se však ubránit dojmu, že častým držením míče leckdy zabrzdí slibně se vyvíjející útok.

Domácí nakonec obranu Nulapětek prolomili jednoduchým nákopem za seřazenou defenzivu. Jenže záhy Hoffenheim opět potopila neschopnost ubránit standardní situaci. Kohrova vítězná trefa rozhodně nebyla náhodná, Hoeneßovo mužstvo totiž mělo skutečně problém snad s každým volným či rohovým kopem Mainzu.

Zatímco Franka Kramera lze označit za umírněného a Markuse Gisdola zase za konzervativního stratéga, kouč Nulapětek Bo Svensson je moderním radikálem. Bývalý dánský obránce je jedním z důvodů, proč divák často upřednostní utkání Mainzu před zápasy Bielefeldu nebo Kolína. Ze svých souputníků má taky zatím nejblíž k vysněné záchraně. Až závěr sezony však definitivně odpoví, zda Svenssonova moderna přinesla víc užitku než staromilství trenérských kolegů.