Ozvěny z Bundesligy: Neúspěšná sezóna, ztráta identity. Frustrace ve Wolfsburgu pokračuje

Ještě na podzim vypadal Wolfsburg jako jeden z aspirantů na pohárovou Evropu. Od poloviny prosince ovšem čekal přes tři měsíce a celých jedenáct kol na ligové vítězství. Fanoušci jsou tedy naštvaní. Avšak nejen kvůli slabé formě na hřišti. Vedení VfL je dráždí už nějakou dobu.

Patrick Wimmer dokázal svůj gól opravdu perfektně načasovat. Zrovna v době, kdy Wolfsburg získal v pokutovém území Darmstadtu tlak, z něhož následně padla první branka utkání, se na přilehlé "Nordkurve” rozvinulo několik transparentů. Jásající Wimmer tak letěl k fanouškům, kteří možná nevěděli, zda se mají taktéž radovat, nebo jestli mají zůstat stoicky klidní a přesvědčení o správnosti svého poselství.

Kuriózní moment každopádně zaznamenaly jak televizní kamery, tak i spousta fotografů. Zpráva příznivců Wolfsburgu se tedy rozhodně neztratila. Šlo o výzvu složenou z několika bannerů, na nichž stálo následující: ”Pozor: hledáme nové manažery! Požadavky: fotbalová kompetence, přirozenost, blízkost, identifikace s VfL. Kdy: okamžitě! V případě zájmu volejte zde:” ukazovaly šipky na telefonní čísla zcela dole.

Wolfsburg skutečně hledá nové zaměstnance. Již několik týdnů se šušká o odchodu dosavadního sportovního ředitele (a hráčské ikony "Vlků”) Marcela Schäfera do konkurenčního Lipska. Takhle to ale fanoušci VfL asi úplně nemysleli. Spíše požadují ještě větší personální zemětřesení ve vedení klubu.

Místo práce s fanoušky raději marketing

Když fotbalové Německo před několika měsíci žilo protesty proti vstupu investorů, přispěli k nevoli taky příznivci Wolfsburgu. Poněkud nečekaně. Vlci patří v nejvyšší německé soutěži dlouhodobě k menším fanouškovským táborům, za což může i to, že klub se nemusí striktně řídit pravidlem 50 + 1 zakazujícím ovládnutí oddílu majoritním vlastníkem na úkor členů klubu. Wolfsburský fotbalový oddíl totiž kdysi dávno založila automobilka Volkswagen, a tak i akciovou společnost VfL Wolfsburg-Fußball GmbH díky výjimce z regule 50 + 1 stoprocentně vlastní zmíněný výrobce vozidel.

Výjimka z pravidla 50 + 1 nicméně celkem pravidelně koreluje s menším zájem o daný klub. Zatímco řada ostatních účastníků 1. Bundesligy užívá výhody zcela zaplněných tribun, ve Wolfsburgu není něco takového normou. Pokud do města nedorazí Bayern nebo jiná podobně slovutná značka, najde se v hledišti téměř vždy několik stovek, ne-li tisíc prázdných sedaček. Totéž lze říct o Hoffenheimu (který se už sice 50 + 1 zase začal řídit, nicméně pořád jde o malý oddíl hrající na zbytečně velkem stadionu), Lipsku (které 50 + 1 dodržuje jen formálně, reálně jej bez ostychu obchází) a dříve taky Leverkusenu (ostatně uvidíme, jak budou návštěvy BayAreny vypadat po opadnutí mistrovské euforie).

Aktivity Volkswagenu přinesly Vlkům sportovní vzestup včetně zisku titulu mistra Bundesligy v roce 2009. Nikdy se ale firma nezaměřila na to, aby ve Wolfsburgu vzniklo početně silné fanouškovské společenství. Místo toho se vrhla do marketingových činností, které ovšem tvrdému jádru ultras VfL dost vadí.

Jde třeba o variace dresů v barvách, které nemají s Wolfsburgem nic společného. Reklamy na tribunách. Nebo změnu loga, k níž sice došlo před více než 20 lety, někteří však dodnes nerozdýchali, že z písmene W zmizely hradby připomínající středověký hrad - jeden ze symbolů města.

Tím vším se Wolfsburg odlišuje od tradičních bašt z Frankfurtu, Hamburku nebo Kolína, mezi něž by ultras rádi patřili. Místo toho ale jejich klub v očích kritiků ztrácí identitu. Pokud už tedy o ni dávno nepřišel.

Ke změnám již došlo. Bude to stačit?

Únorovými protesty proti investorům ovšem nespokojenost příznivců "Wölfe” neskončila. Wolfsburg mezitím pokračoval ve výsledkovém trápení, které stálo místo trenéra Nika Kovaće. Opakuje se tak scénář, který na východě Dolního Saska dobře znají. Na začátku panuje optimismus. Kádr Vlků vypadá před sezónou slibně. Očekávání se však naplní zřídka. Vlastně jen tehdy, kdy u břehu Středoněmeckého průplavu působí opravdu dobrý hráč (Kevin De Bruyne) nebo opravdu dobrý kouč (Oliver Glasner).

Od titulu už zkrátka uplynulo hodně vody a dvě úspěšné sezóny (2014/15 a 2020/21) zastiňuje větší počet neuspokojivých ročníků, mezi něž se navíc řadí i nepříjemné barážové anabáze z let 2017 a 2018. Dlouhodobě je tak Wolfsburg průměrným účastníkem Bundesligy, na něhož nemá přítomnost silného sponzora takřka žádný vliv. A fanoušci se logicky ptají, proč takového mecenáše vůbec mít. Proč je nutné kvůli tomu snášet opovržení ze strany jiných fanouškovských táborů.

Ti nejaktivnější příznivci, tedy přirozeně ti z kotle, už požadují změny. Chtějí, aby se do vedení oddílu dostali lidé, kteří fotbalu budou opravdu rozumět. Takoví, kteří se nebudou řídit pouze direktivami Volkswagenu. A taky takoví, kteří budou mít blízko fanouškům a pochopí, jakou reklamu dělají ultras nejen VfL, ale Bundeslize jako takové.

K dílčím změnám už došlo, i kdyby se současnému vedení nelíbily. Spolkový kartelový úřad dohlížející na ochranu hospodářské soutěže již nařídil Wolfsburgu (i Leverkusenu), že kvůli výjimce z pravidla 50 + 1 musí plnit jisté kompenzační požadavky. V jedenáctičlenné dozorčí radě akciové společnosti, která má na starost výhradně fotbalové záležitosti, tak musí sedět minimálně jeden zástupce mateřského oddílu Vlků - pod tento oddíl spadají družstva z dalších sportovních odvětví patřících do rodiny VfL. Tentýž člen dozorčí rady má navíc právo veta v otázkách týkajících se změny loga, názvu klubu či barev.

Fanoušci každopádně žádají víc. Nechtějí, aby vše skončilo jen u kosmetických změn, byť rozhodnutí Spolkového kartelového úřadu uvítali.

Vedení VfL před časem umístilo do Volkswagen Areny zvláštní odpočet. Ten ukrajuje dny, do nichž se má klub stát klimaticky neutrálním. Jistě jde o bohulibou aktivitu. Rozhodně to ale není něco, co by snadno ošálilo příznivce. Ti si totiž pořád myslí, že ve Wolfsburgu není něco v pořádku.