Ozvěny z Bundesligy: Nejen Kane. Německo touží po Zlatém míči

Když Matthias Sammer převzal v roce 1996 cenu pro nejlepšího hráče Evropy, asi nečekal, že se na dlouho stane posledním Němcem i hráčem Bundesligy, jenž si Zlatý míč vysloužil. Na Sammera ovšem v tomto směru dosud skutečně nikdo nenavázal. Nastane brzy konec čekání? To zjistíme nejdříve za rok. Momentálně ovšem německá soutěž žhaví v ohni hned dvě horká želízka. Jedno z nich přitom zůstává trochu skryté. Neprávem?

Bundesliga je na koni. Ne díky vysoké návštěvnosti, tou se soutěž pyšní již dlouhodobě. Stejně tak už nějaký čas patří mezi nejofenzivnější ligy, letošní ročník je ovšem i v tomto ohledu výjimečný. Do toho se jí daří na mezinárodním poli a dokonce se zdá, že Bayern bude mít po roce opět co dělat, aby uhájil mistrovský trůn. A to jej přitom nebude bránit před Dortmundem.

Sebevědomí fanoušků Bundesligy roste. Najednou si vyskakují i na anglickou posvátnou krávu. Upřímně, zpátky na zem, do slávy a věhlasu Premier League jí pořád něco chybí. Je ovšem otázkou, jestli po něčem takovém německá nejvyšší soutěž vůbec touží. Ale to je na jinou debatu. Problematiku finančních možností a vztahu fanoušků ke klubům protentokrát vynechejme.

Existuje totiž i jiná cesta, přes kterou lze Bundesligu bez větších obětí pořádně zpopularizovat. A to prostřednictvím výrazných individualit. Ty se kumulují převážně v Bayernu, který je - nepřekvapivě - hlavní tváří celé soutěže.

Roli skutečných osobností si osvojují především dva hráči Mnichovanů. Harry Kane je jasnou volbou. Z jeho letního přestupu jsou nadšeni snad všichni... sám anglický ostrostřelec, vedení Bayernu, příznivci Bavorů, ale i fanoušci Tottenhamu, kteří momentálně zjišťují, že jejich milovaný celek může klapat i bez Kanea. Ten sám se rychle stal nezpochybnitelnou hvězdou německých trávníků. Pokud by udržel aktuální tempo, překoná na jaře bundesligový střelecký rekord stanovený Robertem Lewandowskim alespoň o deset gólů. A i kdyby se polskému kanonýru "jen” přiblížil, určitě bude aspirovat na nějaké prestižní ocenění. Vždyť už samotné jméno "občana Kanea” se dobře prodává.

Spolu s anglickým ostrostřelcem však může po Zlatém míči pokukovat ještě jeden hráč Bayernu. Leroy Sané přitom zůstává ve stínu jak svého spoluhráče, tak i dalších bundesligových fotbalistů. Před Kanem se hovořilo o raketovém startu do sezóny v podání Serhoua Guirassyho, případně se velebí rozjetý Leverkusen. Sané ovšem svého krytu perfektně využívá, což je poněkud překvapivé. Avšak příjemně.

7 - FC Bayern's Harry Kane and Leroy Sané have combined to produce seven goals between themselves in the Bundesliga this season, the most by a pair of teammates in Europe's big five leagues (Sané 4 assists for Kane, Kane 3 assists for Sané). Dream-duo. pic.twitter.com/Fh7BUpX82Y

— OptaFranz (@OptaFranz) November 13, 2023

Žádná primadona, nýbrž vyspělý tahoun

Dlouho Sané působil jako namistrovaná hvězda. Když se jeho týmu dařilo, byl v ráži taky on sám. Jakmile ovšem nastaly i menší problémy, vytrácel se. Jestliže nedostal míč, vztekal se, působil, že mu je dění na hřišti vcelku šumafuk. Logicky tak přicházely výkyvy formy typické nejen pro něj, ale třeba taky pro Serge Gnabryho. Zatímco Thomas Müller neustále povzbuzoval kolegy na hřišti i fanoušky na tribunách, primadony okolo něj moc nereagovaly.

Dnešní Sané je ale jiný. Lepší, vyspělejší. Dost mu jistě pomohl odliv konkurence. Stárnoucí Müller už na hřiště tak často nechodí, loňský experiment se Sadiem Maném napáchal víc škody než užitku, což si všichni zainteresovaní taky nakonec uvědomili. V časech minulých taky nebylo zcela jasné, kdo je vlastně kreativním lídrem "Die Roten”. Sané se v režii mnohokrát střídal nejen s Gnabrym, ale též s Kinglseym Comanem. Každý z nich ovšem tahal pilku jen chvilku.

Zdánlivě roztodivné dílky puzzle ale do sebe dokáží zapadnout. Stačí jen vědět, jak na to. Zatímco Coman si dál stráží svou pozici u postranní čáry (kde je taky nejlepší), Sané výchozí rozestavení moc nedodržuje. Což ale nevadí, naopak. Těží z volností, díky níž se od autové lajny vydává doprostřed pole, kde se stává ústřední personou ofenzivního snažení Mnichovanů. A nezdá se přitom, že by si zásadně překážel s Jamalem Musialou. Uvidíme, zda to bude podobně šlapat i s Gnabrym, jenž se po zranění vrací na trávníky. Fungovalo to ale už dřív, navíc Gnabry je spíše podobně jako Coman víc ortodoxním křídelníkem..

Sané vyspěl taky jako osobnost Bayernu. Zdá se, že leccos nakoukal od Müllera, byť jeho charisma je přece jen tvarováno jinak. I tak si ale zřejmě konečně uvědomuje, co znamená být tahounem Bavorů. Že to není jen o vlastní exhibici, ale taky o koordinaci spoluhráčů a komunikaci s fanoušky. Když současný Sané nedostane přesný pas, jistě není potěšen. Ale už několikrát jsem si všiml, že se přestal zbytečně rozčilovat. Místo toho spoluhráče povzbudí. A když Mnichované překvapivě vypadli z německého poháru na hřišti třetiligového Saarbrückenu, byl jedním z mála hráčů, kteří se nebáli vyslechnout si kritické ohlasy z tribun. To jsou jistě malé, ale důležité kroky kupředu.

I díky výše uvedeným okolnostem se Sanému náramně daří. Sice se o něm možná nepíše tak, jak by mělo, nicméně magazín Kicker si jeho formy dobře všímá a ze všech bundesligových hráčů jej v probíhající sezóně hodnotí nejlépe. Není divu, gólů i asistencí má na svém kontě skutečně dost, statistický web FBref.com jej pak na bundesligový piedestal řadí hned v několika metrikách: množství očekávaných asistencí na gól, počtu akcí vedoucím ke střele i gólu nebo v úspěšných průnicích přes protihráče.

Lze čekat, že v boji o Zlatý míč bude za rok hrát velkou váhu nadcházející evropský šampionát. Je tedy pořád brzo předjímat, navíc není u konce ani podzimní části ročníku. Například vstup do sezóny 2022/23 vyšel famózně Musialovi, jenže během jara už to taková sláva nebyla.

Sané nicméně cennému individuálnímu ocenění vykročil vstříc. Před pár lety bych mu to asi moc nepřál. Avšak proměnil se. A tak si říkám: proč ne.