Ozvěny z Bundesligy: Loučí se fanoušek, který si splnil sen

Ani náročný program nevedl ke změně vedoucího celku v tabulce. Naopak, propast mezi prvním koněm a jeho pronásledovateli narostla, tudíž po čase se opět hovoří o nudné lize. Je ale Bundesliga skutečně nezajímavá? Příběhů v ní pořád zůstává dostatek. Jeden osobní se ostatně v neděli dopsal, byť jeho poslední kapitoly přinesly spíš smutné zážitky.

Konečně přišel čas na oddech. Porce 21 zápasů v 10 dnech byla vskutku vyčerpávající. Díky ďábelskému tempu uplynulých večerů však dokázala Bundesliga dohnat na podzim nabrané manko a nyní již sezona pokračuje v relativně zavedených kolejích. I když prázdné tribuny samozřejmě nejsou žádnou dlouholetou tradicí...

Nicméně 17. a 18. kolo vrátilo německou ligu do starých pořádků alespoň tabulkově. Začínají totiž sílit hlasy, že o vítězi ročníku 2020/21 je už po polovině takřka rozhodnuto - tak jako tomu bývalo (až na poslední 2 sezonní výjimky) dříve. Co naplat, že drtící stroj Hansiho Flicka začal vykazovat poruchovost. Jeho bavorská mašina stále produkuje výsledky. Po políčku od Mönchengladbachu a přímo facce v pohárovém střetnutí s Holsteinem Kiel se Bayern vrátil na vítěznou vlnu. Po Freiburgu skolil také Augsburg se Schalke a na trůnu se mu očividně pořád sedí pohodlně.

Kromě Bavorů již nikdo jiný nevykázal za poslední 3 odehraná kola plný bodový zisk. Zaváhání se tedy nevyhnula ani druhým v pořadí, což může "Stern des Südens” obzvlášť těšit. Lipsko mělo po skalpu Unionu relativně zadarmo uspět i v Mohuči: vždyť z předchozích tří vzájemných střetnutí odešlo vždy jako vítěz se souhrnným skóre 16:1 v prospěch RB. Jenže "Nulapětky” se tentokrát pochlapily a potvrdily, že situace v klubu se pomalu lepší. Po sypatickém výkonu na půdě Bayernu a vybojovaném bodu v Dortmundu se FSV podařilo "Rudé býky” dokonce skolit.

Leverkusen si po čtyřzápasové odmlce spravil v úterý chuť, jenže o víkendu již zase nestačil na precizně připravené "Vlky”. A o dortmundské Borussii by snad bylo lepší pomlčet. Zdálo se, že když "Schwargelben” rádi rozdávají body slabším protivníkům, tak alespoň proti silným sokům se jim bude hrát lépe. Nu, porážky s Bayerem a Gladbachem tuto hypotézu poněkud narušily.

Přestože se zezadu začínají tlačit zlepšující se Mönchengladbach a ve formě hrající Freiburg s Frankfurtem, závod o vítěznou Meisterschale opravdu začíná být nudný. Bayern má po 18. kolech k dobru sedmibodový náskok; takový polštář ztratí vedoucí mužstvo Bundesligy pouze jednou za deset let. Jak připomněl Jonathan Harding, spíš než na boj o první místo se oči diváků opět začnou upínat k pozoruhodným výkonům týmů druhého sledu či vybraným hráčským zábleskům, na rozdíl od let předešlých ale není možno studovat pozoruhodnou německou kulturu fanoušků. Znovu se tedy zřejmě bude spekulovat, zda některé unikátní prvky, zejména pravidlo 50+1, Bundesligu nebrzdí.

I nejnovější vydání Ozvěn sklouzává k vybírání si dílčích momentů, které v nedávných dnech zaujaly nejvíce. Za zmínku například stojí, že o víkendu zahrávali hráči hned sedm penalt, ovšem jen tři z nich byly úspěšně proměněny. Vedle Jiřího Pavlenky, Rafała Gikiewicze a Floriana Müllera lapil pokutový kop také strážce svatyně Hoffenheimu Oliver Baumann, pro něhož to byla již devátá zlikvidovaná penalta v Bundeslize. Pozoruhodné přitom je, že proti střelcům z jedenácti metrů zasáhl Baumann úspěšně ve dvou zápasech za sebou - ve středu proti Krzysztofu Piątekovi, v neděli pak proti Anthonymu Modestemu. Další zápis do historie zaznamenal Robert Lewandowski. Polský kanonýr se vůbec jako první hráč prosadil na hřištích soupeřů osmkrát v řadě.

Jelikož v těsné mezeře mezi 17. a 18. kolem se na rekapitulaci zápasů nedostalo, přichází až nyní čas na sumář hned obou zmíněných rund. Zavzpomínáme na nejlepší utkání, jež se během 5 dní odehrála, o slovo se též přihlásí vybraní hráči. Ještě předtím si však připomenutí zaslouží jiný plejer, který už sice v nejvyšší německé soutěži delší dobu nepůsobí, přesto se do její historie výrazně zapsal, neboť symbolizuje jednu bundesligovou éru.


Po týdnu se s německým fotbalem opět někdo rozloučil, ovšem zatímco stoper David Abraham si svoji derniéru užil na prvoligovém trávníku a gratulace sbíral ze všech směrů, odchod Kevina Großkreutze rezonuje víceméně pouze mediálním světem. A to přitom hovoříme o dvojnásobném vítězi Bundesligy a mistru světa z roku 2014.

Důvod, proč se na Großkreutze nezaměřují reflektory, je celkem nabíledni. Kariéra rodáka z Dortmundu nabrala v posledních letech rapidní sestupnou tendenci a kopačky naposledy nazouval v třetiligovém Uerdingenu. Za sešup si někdejší německý reprezentant může do značné míry sám. Když po poklesu formy i kupících se zdravotních potížích hodlal z milované Borussie odejít, vybral si turecký Galatasaray, jenže kvůli pozdní registraci přestupu si v Istanbulu do míče vůbec nekopl. Když se pak vrátil do rodné země, ukončila jeho angažmá ve Stuttgartu hloupá noční potyčka v baru, po níž klub rozvázal s hráčem spolupráci.

Na samotném vrcholu se dnes dvaatřicetiletý borec neohřál až tak dlouho jako jiní spoluhráči. S Dortmundem bojoval o nejvyšší příčky šest sezon, následně už neúspěšně zachraňoval Stuttgart, 2. Bundesligu si vyzkoušel též v Darmstadtu, načež před dvěma lety zakotvil v Uerdingenu. Avšak možná právě díky omezenému času, který mezi nejlepšími strávil, patří Großkreutz k hlavním tvářím, které se vybaví při vzpomínkách na úspěšné dortmundské roky.

Großkreutz měl totiž z kádru "Schwarzgelben”, jenž Německu v letech 2011 a 2012 kraloval, citově k Borussii asi nejblíže. Jako přímý rodák chodil žluto-černé oblibence odmalička povzbuzovat na slavnou "Südtribune” za bránou, odkud snil, že jednou si na Westfalenstadionu před diváky taktéž zahraje. K tomu měl však mladý klučina původně dost daleko, proto vzal v dorosteneckém věku zavděk cestu přes nedaleký Ahlen, který v roce 2008 vytáhl do 2. Bundesligy.

Poté už si jeho kvalit všiml Jürgen Klopp, jenž tak Großkreutzovi pomohl vyplnit jeho přání. Ne Westfalenstadionu se jednadvacetiletý mladík prvně ukázal zkraje sezony 2009/10, během níž se postupně stal členem základní sestavy. O rok později již talentovaný křídelník táhl žluto-černou bárku k titulu, aniž by během mistrovského ročníku vynechal jediný zápas. Pod celkové bundesligové vítězství se Großkreutz podepsal osmi góly a sedmi asistencemi. Na levé strané hřiště si porozuměl s obráncem Marcelem Schmelzerem, vepředu pak spolupracoval s talentovaným Mariem Götzem či góly sázejícím Lucasem Barriosem. Přímo legendární se pak stala Großkreutzova ztráta pokrývky hlavy po zisku Meisterschale.

Stabilní součástí Borussie zůstával Großkreutz i v dalších letech - v podstatě do doby, než klub opustil trenér Klopp, jenž měl dortmundského odchovance obzvlášť v lásce. Podobně se Großkreutz těšil velké přízni pochopitelně i u fanoušků, které hřálo u srdce, že k úspěchům mužstva velkou měrou přispívá též jeden z rodáků. V roce 2012 pak všichni společně slavili druhý ligový titul v řadě a vítězství v německém poháru, rok nato nechyběl Großkreutz v základní sestavě pro finále Ligy mistrů, ve kterém ale Schwarzgelben tentokrát neuspěli.

Zpočátku se jevil jako ortodoxní křídlo, později jej však Klopp začal využívat též na postu krajního beka. Univerzálnost hrála v nabité sestavě Borussie a při všemožných zraněních do karet. Großkreutz totiž zůstával dlouho zdráv a pravidelně byl schopen za sezonu odehrát více než 40 zápasů. Produktivita sice postupně přece jen slábla, ovšem Dortmundu byl vždy nápomocen. Díky své konzistentnosti se nakonec Großkreutz podíval v roce 2014 na úspěšné mistrovství světa do Brazílie. Přestože na turnaji neodehrál jedinou minutu, titul světového šampiona mu již nikdo nevezme.

Brazilský mundial znamenal pro Großkreutze pomyslný vrchol kariéry. V další bundesligové sezoně jej začalo limitovat zdraví, po příchodu kouče Thomase Tuchela na lavičku Dortmundu pak z koncepce Borussie pomalu vypadl. Následné chybné kroky samotného hráče ještě uspíšily kariérní úpadek.

Jak vidno, Großkreutz toho na relativně malém časovém úseku stihl dost. Podobně jako André Schürrle či Benedikt Höwedes, další němečtí mistři světa, se s kariérou loučí v relativně mladém věku. Nejvíc však jeho odchod zasáhl fanoušky Dortmundu. Z mistrovského kádru roku 2011 působí v Borussii již jen obránci Mats Hummels s Łukaszem Piszczekem a Marcelem Schmelzerem, přičemž pravidelně nastupuje pouze první jmenovaný. Großkreutzovo loučení připomíná bolestivě fanouškům Schwarzgelben, že Kloppova éra je neodmyslitelně pryč. Právě Großkreutz, jeden z jejich řad, totiž patřil k viditelným symbolům slavného tažení.




Dost už však sentimentu, nadešel čas se opět vrátit do reality. Na řadu přichází slibovaný výběr pěti nejlepších utkání uplynulých dvou bundesligových kol. Zápasy jsou dle subjektivního hodnocení seřazeny vzestupně, ten úplně největší prožitek je tedy zmíněn jako poslední.

Arminia Bielefeld - VfB Stuttgart 3:0 (17. kolo)

Opět se potvrdilo, že k úspěchu potřebuje Arminia příspěvek od svých dvou ofenzivních opor. Zatímco Fabian Klos se v Bundeslize vůbec poprvé trefil na domácím hřišti, Ritsu Doan měl prsty ve zbývajících dvou trefách "Ostwestfalen” - nejprve si jeho centr srazil do vlastní brány nešťastník Marc-Oliver Kempf, poté už se nevysoký Japonec prosadil sám. Zatímco gólman Bielefeldu Stefan Ortega si připsal třetí čisté konto v řadě, jeho protějšek v bráně "Švábů” Gregor Kobel neinkasoval v sezoně za celý zápas pouze jednou. Nátlaková atraktivní hra Stuttgartu zkrátka svádí k volným místům k defenzivě, čehož soupeři často dokáží využít.

Hertha BSC - Werder Brémy 1:4 (18. kolo)

Pomyslná poslední rána, která srazila ze židle Bruna Labbadiu. Již ve středu dostala Hertha doma tři góly od Hoffenheimu, v sobotu večer se pak Werder prosadil dokonce čtyřikrát. Bezradnost "Staré dámy” vyvrcholila neproměněnou penaltou Matheusem Cunhou, naopak hostující a ex-berlínský útočník Davie Selke se z jedenácti metrů nemýlil. Labbadiův následovník na lavičce Herthy Pál Dárdai bude mít rozhodně co dělat - nejenže se celek z hlavního města neprosazuje v útoku, ale očividně selhává též v zadních řadách. Horší obranu totiž mají aktuálně pouze Mainz a Schalke.

SC Freiburg - Eintracht Frankfurt 2:2 (17. kolo)

Již v předešlém díle jsme upozorňovali, že souboj dvou ve formě hrajících mužstev může přinést interesantní podívanou. Domácím sice vedle zraněného Jonathana Schmida scházelo též stále lépe se sehrávající duo ve středu pole Baptiste Santamaria - Nicolas Höfler, tudíž v záloze musel zaskočit obránce Philipp Lienhart, přesto proti Frankfurtu dlouho mířili za třemi body, o něž přišli jen kvůli smolnému vlastenci Kevena Schlotterbecka. Především se ale na obou stranách barikády ukázala ofenzivní esa. Nils Petersen potvrdil, že lepšího žolíka Freiburg jen tak nenajde. Za Eintracht tentokrát pomlčeli André Silva i Luka Jović, nicméně oba střelce zastoupil nadále se lepšící Amin Younes.

Borussia Mönchengladbach - Borussia Dortmund 4:2 (18. kolo)

Lodivod "Hříbat” Marco Rose oprášil trik, jenž ukázal již proti Bayernu. Opět využil variability Denise Zakarii - ten proti Mnichovanům jakožto pravý záložník bránil nájezdy Alphonsa Daviese, tentokrát se švýcarský reprezentant zařadil ke stoperům, aby eliminoval největší útočné hrozby Dortmundu. To se sice zcela nepovedlo, nicméně Gladbach si pro změnu vypomohl standardními situacemi, po nichž zasadil tři ze svých čtyř úderů. Hosty znovu držel na vodou Erling Håland, avšak spolu s Jadonem Sanchem a Judem Bellinghamem byli osamocenými vojáky v poli. Po nadějném výkonu proti Leverkusenu zase propadl Julian Brandt, který tak u Schwarzgelben nadále nenaplňuje očekávání.

1. FSV Mainz - RB Lipsko 3:2 (18. kolo)

Černý den pro obranu Lipska, která je jinak nejpevnější v Bundeslize, režíroval nečekaný dvougólový hrdina domácích, stoper Moussa Niakhaté. Hosté přitom začali nadějně, když se po Sabitzerově pumelici do břevna prosadil teprve podruhé v německé nejvyšší soutěži Tyler Adams. Jenže podobně jako Dortmund si "Roten Bullen” neporadili se standardkami soupeře. Když se zkraje druhé půle radoval po úniku Dannyho da Costy také Leandro Barreiro, schytali svěřenci trenéra Juliana Nagelsmanna dosti nečekanou facku, kvůli níž si v tabulce nechali utéct bavorského rivala.


Brankář: Florian Müller (SC Freiburg)

Je čas přiznat, že předsezonní panika vyvolaná zraněním Marka Flekkena byla předčasná? Těžko říct, neboť přivedení Müllera bylo vnímáno jako dočasná záplata, která snad alespoň něco vydrží. Gólman hostující z Mohuče se však parádně rozchytal, byť v žádném z posledních dvou duelů neudržel čistý štít. Přesto se pod bodové zisky SCF výrazně podepsal, především pak chycenou penaltou, kterou rozesmutnil útočníka Stuttgartu Nicolase Gonzáleze.

Pravý obránce: Danny da Costa (1. FSV Mainz 05)

Ve Frankfurtu již delší dobu ztratil místo v základní jedenáctce, a tak se sedmadvacetiletý expres vydal hledat větší herní vytížení. V Mainzu mnoho času na aklimatizaci nedostal - hostování z Eintrachtu bylo dojednáno v pátek a již v sobotu musel od první minuty bránit pravou stranu defenzivy proti Angeliñovi s Halstenbergem, což není žádná legrace. S nelehkým břemenem se ale Da Costa vypořádal se ctí, navíc v 50. minutě nechal při útočném výletu probudit své extrémně rychlé dolní končetiny, které zařídily asistenci na vítěznou branku domácích.

Pravý střední obránce: Moussa Niakhaté (1. FSV Mainz 05)

V karnevalovém městě působí již třetím rokem a ve všech tvoří základní pilíř defenzivy "Nulapětek” (za celou dobu vynechal jen čtyři ligová utkání). Nový kouč Mainzu Bo Svensson aplikuje rozestavení se třemi stopery, v němž si Niakhaté začíná rozumět s Alexandrem Hackem a uzdraveným Jeremiahem St. Justem. Všichni mají pořád na čem pracovat, neboť FSV nadále dostává mnoho branek, nicméně Francouzovy výkony nabraly vzestupnou tendenci, která gradovala dvěma zásahy proti Lipsku. Jen faulů by se měl Niakhaté vyvarovat, jeho sedm žlutých karet totiž v aktuálním ročníku nikdo nepřekonal.

Levý střední obránce: Nico Elvedi (Borussia Mönchengladbach)

Spolu s Matthiasem Ginterem jsou poměrně hákliví na zaváhání, která mohou Borussii dokonce stát zápas, takže hovořit o nich jako nejlepší stoperské dvojici ligy by bylo dosti troufalé. Nicméně v pořád mladém věku se Elvedi nadále zlepšuje. Uplynulá dvě kola vyšla Švýcarovi zejména střelecky - nejprve jedinou brankou utkání rozhodl o úspěchu Gladbachu nad Brémami, v bitvě Borussií proti Dortmundu se pak prosadil dokonce dvakrát.

Levý obránce: Paulo Otávio (VfL Wolfsburg)

Trpělivě čekal na šanci a do základní jedenáctky Vlků se pořádně probojoval až nyní v novém. Avšak kdoví, jestli se Jérôme Roussillon po zranění na levé straně VfL znovu uchytí, neboť Otávio dělá vše pro to, aby kouče Olivera Glasnera přesvědčil o svých kvalitách. Proti Mohuči i Leverkusenu to brazilskému obránci vskutku sedlo, v zápase s Bayerem zařídil svému celku přesným centrem na hlavu Ridleho Bakua tři body.

Pravý defenzivní záložník: Joshua Kimmich (Bayern Mnichov)

Motor, mozek i plíce současného Bayernu. Možná právě Kimmichova přítomnost na hřišti je tím hlavním důvodem, proč "Roten” i přes pokles formy pořád sbírají body. Stačí si vzpomenout, jaké problémy měla Flickova družina při absenci klíčového středopolaře během listopadu a prosince (pro připomenutí: v pěti bundesligových utkáních bez Kimmicha ztratil Bayern body hned třikrát). Sympatický záložník se stará o vše podstatné - prsty má v rozehrávce i finálním řešení akcí. Tři asistence proti Schalke (dvě z nich opravdu nádherné) budiž důkazem.

Levý defenzivní záložník: Maximilian Arnold (VfL Wolfsburg)

U koncernových celků, mezi něž bývá Wolfsburg s hanlivým posměškem běžně řazen, nevyvolává slovo loajalita mnoho důvěry. Maxiho Arnolda však lze již v šestadvaceti letech zařadit mezi ikony Vlků. V automobilovém městě kroutí desátou sezonu, pochopitelné s páskou na rukávu. Svým hlasem i gestikulaci na hřišti dává na první pohled vědět, jak moc pro VfL dýchá. Kromě lídrovských schopností vyniká slušnou ránou v levé noze. Po nešťastném vyloučení proti Unionu se na trávníky vrátil ve velkém stylu, když asistencí pomohl Wolfsburgu k výhře nad Mainzem.

Pravý záložník: Ritsu Doan (Arminia Bielefeld)

Přesně takové výkony jako proti Stuttgartu Arminia od Doana potřebuje. Křídelník hostující z PSV Eindhoven byl ve středu v podstatě u veškeré útočné produkce Bielefeldu. Doan nadále drží pozici nejproduktivnějšího hráče Ostwestfalen, z hráčů "DSC” si od magazínu Kicker udržuje dlouhodobě lepší hodnocení pouze brankář Ortega. Ostatně při nepovedeném sobotním utkání proti Frankfurtu pořád patřil k nejlepším hráčům Arminie.

Střední ofenzivní záložník: Thomas Müller (Bayern Mnichov)

Tak co, uvidíme ho ještě v reprezentaci, nebo Joachim Löw vytrvá v paličatosti? Müllerova čísla prostě nelze jen tak ignorovat. V součtu branek a asistencí jej překonávají pouze spoluhráč Robert Lewandowski a střelec Frankfurtu André Silva, v samostatném počtu gólových přihrávek se pak dělí o první místo s Daiči Kamadou, Joshuou Kimmichem a Jadonem Sanchem. Také gólů pořád sbírá požehnaně - hned dvě výše zmíněné Kimmichovy asistence proti Schalke zužitkoval právě Müller.

Pravý záložník: Andrej Kramarić (TSG Hoffenheim)

Hoffenheimu se konečně vrací klíčoví hráči, v následujících týdnech lze tedy očekávat jeho postup vpřed. A to právě pod velením Kramariće, nejlepšího střelce TSG. Chorvat úřadoval v 17. i 18. kole, v obou z nich se prosadil dvakrát. Zatímco proti Hertě skóroval vždy ze hry, proti Kolínu ukázal, že je momentálně nejlepším exekutorem penalt v celé Bundeslize. Lehkost, s jakou v obou případech přelstil bezmocného gólmana "Kozlů” Timo Horna, přímo pohladila na duši.

Útočník: André Silva (Eintracht Frankfurt)

Možná nečekaný účastník boje o druhé místo v tabulce střelců, o které se momentálně dělí s Hålandem. Eintracht naposledy ukořistil korunu střelců v sezoně 2014/15 díky 19gólovému Alexi Meierovi. Když uvážíme, že Silva má aktuálně na svém kontě 14 branek, může Meierův výkon v klidu překonat (jen na korunu střelců to kvůli Lewandowskimu pravděpodobně nebude). Naposledy se Portugalec ukázal proti Bielefeldu, jenž pomohl sestřelit dvěma trefami do černého.