Ozvěny z Bundesligy: Hop(p) do Evropy? S přemírou talentu těžko

Kdo zná skutečný objem poháru trpělivosti? Snad ani samotní vladaři do poslední chvíle neví, kdy je třeba říct dost. Kdy se například trenérský štáb Hoffenheimu dozví, že selhal? Možná po sezoně, kdy už bude pozdě? TSG se chce jako diamant úspěšného podnikatele pravidelně prezentovat v dalekých krajích. Avšak ani letos to talentovanému družstvu dost možná neklapne.

Tak dobře. Není nutné ostentativně odvracet pozornost od mnichovských radovánek. Mistr je zkrátka mistrem a zájem si beze zbytku zaslouží. Zvlášť, když všemi uctívaný mok teče opravdu všude. Dokonce i vysloužilý Basti si užil Bierdusche. Achjo... ti Bavoři se nikdy nepoučí. Příště už do hrdla, pánové! Vždyť je to taková škoda.

Vícero svůj čas plýtvat zrovna v Mnichově už ale není třeba. Proč taky rozebírat zakotvenou danost, že jo? A tak, věřte nebo ne, se šlágr mezi Bayernem a Dortmundem snadno dostal do stínu. Sotva po něm štěkl pes. Na dezert už nezbylo, neboť velké drama mezi Freiburgem a Gladbachem stihlo nasytit. A co pomsta Unionu v Lipsku za DFB-Pokal? Pokračující kolínská krasojízda na hřišti i v hledišti? A v neděli nečekaně pohledný výkon Herthy v nefalšovaném Kellerduellu?

Prostě jsme se v sobotu večer podívali na oslavy... a to nám stačilo. Zjistili jsme, že Bayern lze (byť poněkud kostrbatě) spojit s chloubou východoněmecké Stasi a odškrtli si další čárku. Gratulujeme, ale už zase pádíme, máme naspěch. Vedle závodů o Evropu nás totiž zajímá, kdo se probojuje mezi elitu. Včera mělo navrch Schalke, dneska už zase Werder. Ale i vzpurné St. Pauli se celou sezonu drží. Anebo se přece jen prosadí Darmstadt (tentokrát bez Sandra Wagnera, uff)? A stále pozor na hamburské "Rothosen” (haha), za nimiž není zcela bez šance ani norimberský "der Club”.

Asi vám došlo, že předešlé dva odstavce shrnují přednosti i bolesti Bundesligy. Stále je toho tolik co sledovat, jen ten status quo na špici nikoho moc netankuje. Ale nač se tím zde opět trápit. Na internetu po roční pauze zase naleznete myriádu zevrubných analýz, které pečlivě rozebírají, co vše je na německém fotbalu špatně. Včetně účinných terapií samozřejmě.

Každý by radil Dortmundu, Lipsku nebo Leverkusenu, jak dobýt trůn. Kdo však pomůže Hoffenheimu se zdánlivě snadnějším problémem k řešení? V Sinsheimu aktuálně rozhodně nikdo nechce titul. Stačila by kvalifikace do Evropské ligy. Nebo do Evropské konferenční ligy. To je fuk, hlavně, ať se do Kraichgau zase vrátí mezinárodní zápolení. Bez Evropy se bohatýr Dietmar Hopp, jenž klub víceméně stoprocentně ovládá, určitě nespokojí.

Na hraně tak bilancuje syn známého otce a synovec (nechvalně?) slavného strýce. Vloni se ještě Sebastian Hoeneß mohl úspěšně vymlouvat na marodku. A skutečně, Hoffenheimu se různá zranění, bolístky a koronavirus až neuvěřitelně lepily na paty. Ani 20 bundesligových tref Andreje Kramariće nevyneslo TSG na lepší než 11. místo. Ale jak říkáme, to byl ještě Hoeneß z obliga.

Jenže letos už "Kraichgauer” zdravotně nic netrápí. A Hoeneß toho dlouho uměl využívat. Naplno začal uplatňovat systém, jehož náznaky předvedl už dříve se zřídkakdy kompletním kádrem. Formace vycházející ze tří stoperů se snaží vyždímat to nejlepší z každého hráče. Takový Dortmund třeba nebyl vyloženě lepší ani v jednom ze vzájemných duelů a v lednu uhrál tři body v Sinsheimu vyloženě náhodou. Bayern pak u řeky Elsenz remizoval v zápase, který mohl skončit úplně jakkoliv. Prostě Hoeneßův Hoffenheim, jenž umí nasázet šest branek bezbrannému Fürthu, ale taky pět rozjetému Kölnu...

...a pak proti stejnému Fürthu neskórovat vůbec. Druhému nováčkovi z Bochumi pak podlehnout v obou případech. Schopnosti účastníků Bundesligy obírat se navzájem a tím pádem nechat neomylný Bayern prchnout jsou vcelku známé, avšak někteří z nich umí tuto vlastnost precizně vypilovat. Kraichgauer se tak letos rychle zařadili mezi podobně frustrující celky ze Stuttgartu či Dortmundu. Jejich zápasy upoutají i nezaujaté diváky, ale automatický zisk tří bodů rozhodně nelze od TSG čekat.

Pokud se vás ovšem soupeři a priori neobávají, máte problém. Zvlášť, když vás vedení tlačí za úspěchem. Pokud se nedostaví, je zle. V Sinsheimu sice nejsou tak ukvapení jako jinde. V Hoffenheimu si moc dobře uvědomují význam koncepční práce a rozvoj mladých hráčů. Jenže Hopp pumpuje do TSG peníze přes 30 let a poté, co fotbalový vidlákov proměnil v bundesligovou stálici, by se se svým projektem rád pravidelně chvástal i za hranicemi. A ono je se čím chlubit.

Již před začátkem sezony nešlo přehlédnout obrovskou zásobu talentu v dresech klubu založeného na samém sklonku 19. století. V podstatě na každý post se dá najít neméně kvalitní náhrada. Trápí něco lídra Kramariće? Nevadí, je tu šikovný Christoph Baumgartner. Kdo bude zakončovat na hrotu místo Munase Dabbura? Klidně Ihlas Bebou, útočník s vynikajícím přehledem. Co když se zraní ikonický Sebastian Rudy? Tak jej zastoupí jeden z nejlepších defenzivních záložníků Bundesligy Diadié Samassékou. A tak dále. V obraně roste Stefan Posch a pomalu také prospekt Bayernu Chris Richards. Levou stranu hřiště piluje David Raum, dnes již pravidelný reprezentant Německa. Ve středu pole na sebe tlačí Dennis Geiger, Florian Grillitsch a Angelo Stiller. No a v útoku si vedle již výše jmenovaných dělá dobré jméno čerstvě 20letý Georgino Rutter.

Tolik schopných, tolik hravých... a nakonec ať to raději vyřeší Kramarić. Skutečně, Hoffenheimu nečiní velké potíže přehrát soupeře a kombinací se dostat do nebezpečných pozic, před bránou ale mnohokrát podivně ustrne a nechá situaci raději na chorvatské hvězdě. Do jisté míry dává smysl spoléhat se na borce, který za šest let v Kraichgau nasázel více než 100 gólů na dalších téměř 50 přihrál. Avšak čeho je moc... Přitom Bebou se již několikrát ukázal jako schopný zakončovatel. Jenže poslední dobou spíš setrvává na křídle mimo ofenzivní trojzubec. Nejvýš se tak spíš dostane Baumgartner, jenž jako falešná devítka schopně pracuje pro spoluhráče. Čistý kanonýr ale z něj zřejmě nebude.

Hoffenheim to s porcí talentů umí pěkně roztočit, avšak se sázením smrtících úderů má potíže. Především v poslední době, kdy šest posledních bundesligových kol nezvítězil. V lecčem si život znepříjemňuje sám lodivod. Dost to Hoeneß schytal zejména po nedávném duelu proti Lipsku, v němž vykartovaného Rauma nahradil na levé straně Pavel Kadeřábek, mezi stopery se zase zařadil zraněními soužený Håvard Nordtveit. Ani jednomu utkání moc nevyšlo.

Zdá se, že si Hoeneß v klíčové fázi sezony neví moc rady. Tápe podoboně jako Alfred Schreuder před dvěma lety, jehož bilancování na hraně postupu do Evropy stálo v Sinsheimu místo. Stejně může dopadnout také Hoeneß. Hoffenheim patří mezi ambiciózní mužstva a další sezona bez pohárové Evropy může naštvat nejen sportovního ředitele Alexandera Rosena, ale i samotného Hoppa.

Člen fotbalové rodiny přicházel do Kraichgau jako vítěz 3. Ligy s béčkem Bayernu. S sebou si do Sinsheimu vzal i několik bavorských oveček. Avšak možná je nápor talentů na Hoeneße až neúměrný.