Ozvěny z Bundesligy: Hledá se vhodné financování. Nabízí řešení družstevní model?

Jak prosperovat, aniž bychom se zaprodali? Tuto otázku si pokládají představitelé nejednoho tradičního německého klubu. Tři z nich přišly s originálním řešením: zapojit do financování vlastní fanoušky.

Řada lidí může na toto slovo stále reagovat jako býk na rudý hadr (i ta barva vlastně sedí). V lepším případě pak jde o obvyklé pojmenování zemědělského areálu. Prostě družstvo.

Ono slovo přitom nutně neznamená pouze označení našich JZD, do nichž si mnozí promítají násilnou kolektivizaci, zničení sedláckého stavu, rozorání remízků nebo nadměrné užívání chemie. Při oproštění od historických zkušeností je družstvo neutrálním výrazem označujícím právnické osoby, které fungují i v nesocialistickém světě.

Nyní se s těmito finančními uskupeními víc seznamuje i německý fotbal. S vidinou vyššího zisku totiž svá družstva založily St. Pauli a Schalke 04. A mezitím přišel s podobnou iniciativou též Union Berlín.

Proč právě družstvo? A proč zrovna St. Pauli, Schalke a Union?

Všechny tři kluby jsou jedněmi z posledních v německém profesionálním fotbalu, které z právního pohledu zůstávají zapsaným spolkem. V němčině je charakterizuje zkratka e. V. (eingetragener Verein) na konci oficiálního názvu. Dříve jím byl každý účastník Bundesligy, avšak u většiny z nich postupně došlo k vyčlenění, načež se z profesionálních fotbalových oddílů staly akciové společnosti, společnosti s ručením omezeným nebo komanditní společnosti. Zkrátka takové právní formy, které jsou nezávislé na mateřských e. V., do nichž často nadále patří oddíly házené, basketbalu, ale i ženské fotbalové týmy.

Z důvodu pravidla 50+1 setrvávají tyto společnosti (minimálně) z prosté většiny nadále pod kontrolou členů zapsaných spolků. Neboli fanoušků. Se zbytkem akcií už ale nakládají po svém. Získávají díky tomu lukrativnější investory a akcionáře, zároveň se ovšem dostávají pod jejich vliv. Často na úkor zájmu vlastních příznivců.

Naopak kluby, které si uchovávají tradiční formu e. V., mají v tomto směru omezenější možnosti. A musí hledat jiné cesty. Pokud možno takové, které přinesou více peněz, aniž by fanoušci ztratili i malou část kontroly nad klubem. Jinak to od nich na tribunách dostanou sežrat.

Co tedy nabízí družstevní model? Podobně jako akciové společnosti mohou i družstva (německy Genossenschaften) získávat kapitál vydáváním akcií, nesoustředí se ale tolik na co nejvyšší zisk, nýbrž na dosažení společného cíle. Přitahují spíše drobné investory a mnohem víc dbají na demokratické principy. Každý držitel akcie totiž disponuje jedním hlasem na valné hromadě družstva bez ohledu na počet a hodnotu držených podílů.

V realitě německého fotbalu mají být drobnými akcionáři sami členové klubu. Tedy fanoušci. "Družstvo je perfektní model pro St. Pauli. Umožňuje fanouškům mít podíl a platí zde jednoduché demokratické pravidlo: každý má jeden hlas bez ohledu na počet zakoupených podílů. Chceme ukázat, že jiný model financování fotbalu je možný," prohlásil prezident St. Pauli Oke Göttlich.

Hamburští Kiezkicker věří, že poskytnutím podílů v družstvu Football Cooperative St. Pauli von 2024 eG (FCSPeG) vlastním fanouškům získají minimálně 30, možná však až 40 milionů eur. Zároveň družstevní model přiláká podle odhadů 20 až 30 tisíc zájemců.

Peníze potřebují Kiezkicker mimo jiné na úhradu nedávno proběhlé rekonstrukce stadionu, na financování mládeže i na snížení dluhu, který vzrostl především během pandemie koronaviru, kdy si skoro každý německý profesionální klub bral půjčky. Jeden podíl v FCSPeG vyjde zájemce včetně administrativních poplatků na 850 eur. Celý proces - a to je v Německu velká věc - je digitální.

V listopadu loňského roku oznámilo podobný záměr také druholigové Schalke, v lednu se pak jeho podpůrné družstvo otevřelo fanouškům. Při vstupu do Auf Schalke eG pořizují zájemci akcie Veltins Areny, tedy stadionu, na němž Knappen hrají své domácí zápasy. Jedna taková akcie vyjde jednotlivce se všemi započítanými náklady na 325 eur (firmy pak na 750 eur). Celkem je k dispozici 193 400 akcií, za něž Schalke očekává zisk 48 milionů eur.

Fanoušci přitom pořizují akcie stadionu, který klub už nyní z většiny vlastní. Konkrétně z necelých 83 procent (zbytek drží město Gelsenkirchen a minoritní akcionáři). Knappen nicméně potřebují peníze snad ještě víc než St. Pauli. Už několik let je sužují dluhy, které momentálně přesahují částku 160 milionů eur. Pokud by plány vyšly, získalo by družstvo stadionové akcie právě od zbylých, minoritních akcionářů. Dále mají získané prostředky pomoct umořit dluhy a putovat na podporu mládeže a ženského týmu.

Členem družstva St. Pauli se zájemci mohou stát do konce března, v případě Schalke bude náborová kampaň trvat do 19. dubna. Oba kluby přitom dělají různé věci pro zisk nových družstevníků (St. Pauli se dokonce nebojí výrazů Genossen, respektive ženského tvaru Genossinen, což znamená společníci / společnice, ale taky soudruzi / soudružky).

V Hamburku třeba lákali soutěží, jejíž výherci se mohli těšit na večeři s kapitánem týmu Jacksonem Irwinem nebo na setkání se šachistou Magnusem Carlsenem. Noví členové družstva Auf Schalke eG pro změnu mají šanci zahrát si golf s legendárním Olafem Thonem, případně zhlédnout zápas Knappen v čestné lóži po boku klubových ikon. K pořízení akcií nabádají i další legendy S04, které se staly družstevníky. Jako Klaus Fischer, Klaas-Jan Huntelaar nebo Benedikt Höwedes.

Od prosince loňského roku nabízel akcie stadionu vlastním fanouškům taky Union Berlín, respektive akciová společnost An der Alten Försterei Stadionbetriebs AG. Celkem bylo k mání 120 tisíc akcií, jedna z nich stála 500 eur. Jeden člen (tedy fanoušek) Unionu mohl takových akcií získat nanejvýš 10 - limit stanovený tak, aby odradil velké investory.

Pro fanoušky Eisernen nejde o úplnou novinku. Již v roce 2011 pořídily čtyři tisícovky příznivců pět tisíc akcií stadionu An der Alten Försterei, čímž klubu pomohly zaplatit stavbu hlavní tribuny. Ta vyšla na 15 milionů eur, přičemž fanoušci uhradili z této částky necelou pětinu.

Na rozdíl od St. Pauli a Schalke není v případě Unionu řeč o družstevním modelu, ale o podílech v akciové společnosti. V nabídce byly akcie na jméno s omezenou převoditelností, což znamená, že jejich držitelé mají (na rozdíl od družstev) omezená hlasovací práva.

Přináší představené modely očekávané výsledky? Spokojeni zatím mohou být v St. Pauli, kde k polovině února zakoupilo 16 tisíc zájemců akcie družstva v celkové hodnotě 20 milionů eur. Tato částka již družstvu umožňuje získat většinový podíl stadionu Millerntor, který pak má výhodně pronajmout klubu. Což bylo minimum, jehož v Hamburku chtěli dosáhnout.

Naopak Schalke se ve srovnání se St. Pauli tolik nedaří. Pokud chtějí Knappen z prodeje akcií Veltins Areny získat deklarovaných téměř 50 milionů, měl by si každý ze zhruba 190 tisíc členů klubu pořídit minimálně jednu akcii. Alespoň v začátku ale takový zájem není.

Aktuální čísla zveřejňuje Schalke vždy před domácími zápasy. Naposledy tak učinilo 16. února, tedy necelý měsíc po spuštění projektu. Tehdy oznámený zisk přes 6 milionů eur za necelých 23 tisíc akcií zaostával ve srovnání se zájmem o družstvo St. Pauli, které jen za první den vydalo 8 tisíc akcií. V Hamburku navíc pracují se čtyřikrát menší fanouškovskou základnou (45 versus 190 tisíc členů klubu) nežli v Gelsenkirchenu.

Union teoreticky pomýšlel na zisk až 60 milionů eur. Především mu ale šlo o to mít dostatek rezerv a robustní kapitál. Přitom jedna velká investice se ve čtvrti Köpenick připravuje. Jde o rozsáhlou rekonstrukci stadionu An der Alten Försterei, po níž se jeho kapacita zdvojnásobí na 40 tisíc míst, přičemž 32 tisíc z nich má být na stání. Tento jedinečný projekt by ale klub měl ufinancovat z již dříve získaných peněz za účast v loňském ročníku Ligy mistrů.

Dva měsíce trvající kampaň Unionu skončila na konci února. Během té doby na pořízení akcií upozorňovali mj. hráči běhající po trávnících v dresech s nápisem "proAF" (za AF, tedy za stadion Alte Försterei) na hrudi. Eisernen si to mohli dovolit, neboť v té době ještě pořád marně hledali hlavního sponzora, jehož veřejnosti představili teprve před pár dny.

A výsledky? Celkem akciová společnost vlastnící stadion vydala přes 49 tisíc akcií. Zhruba 40 tisíc z nich získal sám klub, zbytek uzmuli noví či stávající drobní akcionáři. Díky tomu nyní akciová společnost disponuje kapitálem 30 milionů eur.

Co vlastně zmíněné iniciativy znamenají pro celkové hospodaření klubů? Určitě přijdou vhod a pomohou k dosažení dílčích cílů. Ale nic víc. "Pokud bychom chtěli udělat další krok k přežití v Bundeslize a dostat se do poloviny tabulky, zvýšily by se jen náklady na tým o 30 milionů eur," přiznal prezident St. Pauli Göttlich. Podobné je to i se Schalke. "I kdyby se podařilo získat 50 milionů eur, nezachránilo by to klub na první dobrou. Byl by to ale důležitý krok k finanční konsolidaci. Pokud družstvo bereme jako jednorázové opatření, pak není moc co kritizovat," okomentoval vznik družstva Auf Schalke eG pro televizní pořad Sportschau sportovní ekonom Christoph Breuer, jenž působí na Německé sportovní univerzitě v Kolíně nad Rýnem.

Stejně tak by měli při zemi zůstat i samotní akcionáři. "Družstvo je stabilní finanční investicí, nelze ale od něj očekávat vysokou návratnost," vysvětluje St. Pauli na svém webu. Držitelé podílů v družstvu Kiezkicker mohou očekávat dividendy, avšak pouze za podmínek, na nichž se sami akcionáři dohodnou. Roční výnos, pokud přijde, by pak měl oscilovat mezi jedním až třemi procenty.

Současné iniciativy nicméně nemají pouze ekonomický význam. "Je třeba to brát jako koníček. V běžném obchodním světě byste takový model nenašli," dodal ekonom Breuer. "Emocionální návratnost bude mnohem větší než finanční," vzkázal Göttlich. "Pokud lidé, kteří chodí na stadion, jsou zároveň jeho vlastníky, vytváříte pouto, které nemůže být zničeno," řekl k vydávání akcií stadionu An der Alten Försterei prezident berlínského Unionu Dirk Zingler.

Vzkaz citovaných mužů je nabíledni. Význam investic nelze měřit jen penězi. Ale i hodnotově. Namísto externích investorů se St. Pauli, Schalke i Union obrací na vlastní příznivce, kteří tak získávají ještě hmatatelnější pocit, že osud milovaného oddílu mají ve svých rukou. "Pokud máme platit úroky, tak raději vám nežli bankám," motivuje k pořízení akcií v družstvu St. Pauli.

Ve hře je tedy jakési vyšší dobro. Což možná vysvětluje, proč má družstvo St. Pauli větší úspěch než to Schalke. Fanoušci Kiezkicker totiž vedení klubu důvěřují, neboť dlouhodobě se drží vlastních zásad (ať už si o nich veřejnost myslí cokoliv). Naopak Schalke má za sebou turbulentní éru, během níž se spíš prohlubovala nedůvěra a skepse vůči managementu. Tu nejlépe ztělesňoval Clemens Tönnies, dlouholetý předseda dozorčí rady klubu, ale taky kontroverzní podnikatel, který měl před válkou na Ukrajině blízko k Vladimiru Putinovi. Právě Tönnies zajistil, že Schalke dobrých 15 let podporoval ruský Gazprom.

Deník Tageszeitung přitom upozorňuje (z tradičně levicového pohledu), že družstva slaví úspěchy tehdy, pokud sledují cíle vlastních akcionářů, a nejdou čistě po privatizaci výdělku. Proto často vznikají třeba bytová družstva. Vedení Knappen tedy musí oproti St. Pauli vynakládat víc energie do přesvědčování, že Auf Schalke eG sleduje zájmy masy, nikoliv úzké skupiny manažerů.

Otázka, jak finančně držet krok s ostatními, nicméně přetrvává. Jako přízrak se nad St. Pauli, Schalke i Unionem dál vznáší slovo Ausgliederung, tedy vyčlenění z e. V. Jakou cenu ovšem má opuštění tak romantického stavu, jakým je plná kontrola klubu fanoušky?

Třeba v Anglii něco takového už vlastně vůbec neznají. Je to utopie. Chiméra, která existovala kdysi dávno, pokud vůbec. A proto mnoho Angličanů nyní pravidelně cestuje do Německa, kde zkoumají, jak takové "ostrovy svobody" fungují. Načež s úžasem zjišťují, že na tribunách mohou díky silnému slovu fanoušků dělat věci, které se u nich doma staly tabu - pít pivo, zapálit si cigaretu, stát v sektorech, kde zcela chybí sedačky, bubnovat, mávat vlajkami. A ještě je to vše i s cestou a ubytováním vyjde přinejhorším nastejno jako návštěva Premier League.

Avšak ani Německo není zcela imunní. Kvůli nutnosti udržet krok se zbytkem světa, tj. otevřít náruč přílivu kapitálu, postupně mizí e. V. Fanoušci těch pár přeživších jsou pochopitelně hrdí, že o směřování oddílu rozhodují jen a pouze oni. A pokud jim někdo vyčítá, že zaostávají, rychle argumentují příklady, kdy Ausgliederung přineslo víc škody než užitku. Ostatně St. Pauli nemusí jít daleko, neboť jeho hlavní rival, HSV, se roky potýkal s investorem Klausem-Michaelem Kühnem. Ten sice klub štědře sponzoroval, avšak i kvůli jeho rostoucímu vlivu na rozhodování se v modré části Hamburku hraje už sedmým rokem pouze 2. Bundesliga.

Nůžky mezi těmi nejlepšími a zbytkem se ale dál rozevírají, což nedávno ještě akcelerovala pandemie koronaviru a následující hospodářská stagnace. Co tedy lze dělat kromě vyčlenění a prodeje akcií klubu?

Nabízí se prodej práv názvu stadionu. Nebo bankovní půjčka. Obě varianty se však fanouškům příčí. První myšlenka znamená zaprodání se komerci, druhá se může časem doslova vrátit i s úroky.

Leccos by vyřešilo angažmá v evropských pohárech. Union v sezoně 2023/24, kdy si zahrál Ligu mistrů, vykázal rekordní obrat 186 milionů eur. A i takový Freiburg, který rovněž zůstává e. V., si díky posledním dvěma účastem v Evropské lize přišel na 20 milionů eur. Pokud se ovšem St. Pauli a Schalke nechtějí spoléhat na nevyzpytatelnou cestu skrze DFB-Pokal, musí se nejprve dostat mezi nejlepší německé celky. Union s Freiburgem to zvládly i bez velkých investicí. Univerzální recept, jak toho dosáhnout, nicméně neexistuje.

Zatím tedy sledujeme jen opatrné našlapování. I tak ovšem družstevní modely stojí za pozornost. Třeba nakonec ukáží cestu, jak dál.