Osmdesátiletý Menotti bude dohlížet na argentinskou reprezentaci

Takže 80letý dinosaur, kterej trénoval před 30ti lety má dohlížet na koncepci moderní éry?

Docela risk, aby 80ti letý dohlížel na desetiletý plán.

Ked uz nic ine, tak ich aspon moze po prehrach dobre pobavit. Jeho postrehy a komentare v novinach pocas MS 98 nemali chybu.

Argentina ma dobrych hracov ale spatne vedenie. Este MS 2014 boli ok, ale aj tak ucast vo finale je skor prekvapujuca.

A já že to vyvrcholilo letním WC a ne, jedeme dál..

Tak snad přestane přehlížet Burruchagu a postaví kolem něho tým

To brzo, ta repre je v chaosu od odchodu Pekermana

Už od roku 93 za všechno může Messi. Vždyť i Pelé to říká, že Messi má jen jednu nohu, jinak nic moc.

Nedať foto /najlepšie aktuálne/ toho pána v článku o ňom, je odfláknutá novinárčina.

Před letošní sezonou se v jednom mně blízkém hokejovém klubu u postu trenéra dorostu řešila otázka trenéra dorostu. Rozhodovalo se mezi dvěma trenéry. Jeden třicetiletý, který objížděl Evropu pět let a sbíral zkušenosti na všemožných školeních nebo přímo v elitních klubech. To stejné pak dva roky dělal v USA, kde pomáhal ve dvou top klubech USHL. Mluvilo se o něm hodinu a on sám přednesl návrh na následujících pět let práce, který je silně inspirován programem amerických sedmnáctek a osmnáctek. Proti němu šel člověk, kterému táhne na sedmdesát a hokej se učil v sedmdesátých letech. Nikdy neměl žádné větší úspěchy, nepřednesl žádný plán, jelikož se ani nedostavil, ale dle jeho kamarádů, kteří o tom rozhodovali, má zase zkušenosti. Co myslíte, kdo vyhrál? No a výsledek? Horší výkony než vloni a obránci hlavně ať při první příležitosti odplácnou puky ven a nehrají si s nimi.

Lidský duch, to je pouze ego a pak pohled smrti do tváře. První polovina chce vlastnit, využívat a ta druhá ti v posledních chvílích ukáže skutečnou pravdu. Neukáže ti ale, jak jsi měl žít a jak se chovat. Ukáže ti pouze to, co ti v životě skutečně chybělo a právě v tento moment sis to uvědomil. Jinak na to přijde jen velmi málo lidí a já se klidně bez nějakého silně traumatického zážitku, z kterého bych vyšel živý a změněn, rád obejdu. Je to ego a strach. Strach z nenaplněného. A mně momentálně strach pohání. Strach z toho, že se něco stane mé ženě a dítěti. Zničil bych celý svět, jen aby byli v pořádku. A k tomu jsou potřeba i ty peníze. Neřídím se jimi. Mohl jsem převzít podnik otce, ale odmítl jsem. Mohl jsem pokračovat v ne úplně ok byznysu, který mi zajistil samostatnost při studiích v Praze, což není levná záležitost, ale řekl jsem, že ne. Založil jsem si svůj byznys a v obou těch předchozích bych se finančně o dost lépe. Nejsem žádná děvka, která prodala svou duši. Jen kvalitní bydlení, co nejbezpečnější auto, kvalitní suroviny, to nejlepší pojištění a další věci nejsou zdarma. Nedělám to pro sebe. Dělám to pro ně. Býval jsem velikým optimistou, ale pesimisté a realisté optimisty přežijí a já tu musím být pro ně co nejdéle. A stejně tak jim chci dát možnost cestovat. Jsou totiž věci, které se z knížek nikdy nenaučíš a musíš je prožít. Já nepoznal co chci doma, když jsem si četl filosofické poznání Wittgeinsteina, ale když jsem byl v Thajsku a zažil jsem situaci, kdy jsem se fakt bál. Bez toho momentu bych se nevrátil o týden dřív a den na to nešel s kamarádkou na kafe. S kamarádkou, kterou jsem znal roky. Jenže najednou to pro mě kamarádka nebyla a teď je to má žena.

Ano, ty jsi jiný, ale jsem si jist, že přijdou pro tebe zcela nové situace, kdy ti bude trocha peněz málo. Ať už kvůli sobě samému nebo tvé rodině. Já po výhodách tvého způsobu života pokukovat s největší pravděpodobností nikdy nebudu. Něco mi ale říká, že ty po výhodách toho mého ano. Teď kdo je dále. Ten, komu stačí málo, aby byl šťastný a šťastným je. Nebo ten, kdo potřebuje ke štěstí hodně a přesto je šťastný? Jasně, můžu toho více ztratit, ale když přijde problém, jsem zvyklý jednat a ne se schovávat za slova.

Tohle už jsi mi jednou psal. A já už tehdy psal, že to respektuju. Tou vychcaností jsem myslel něco jiného, čeho si nejsi schopen všimnout. To jak ses projevil ohledně Menottiho přímo poukázalo na to, že kdybys měl možnost ocitnout se přímo u těch jednání o něm, pravděpodobně by sis přisadil, že je starý, aniž bys sledoval reálnou lidskou kvalitu a prospěšnost, kterou může přinést. A tohle vše jen na základě biologického předsudku, bez skutečné znalosti. Tohle převedeně dělali komunisti, Bolo. Nahrazovali reálnou lidskou kvalitu kádrem. To je úplně ten samý princip, v kterém ses projevil. Princip vychcanosti. To není ta pravá vůle k moci, to je projev intriky, vůle k moci by byla, kdybys ho na základě přímé konfrontace toho, co oba můžete nabídnout, porazil ty sám. To se ale nemůže stát, takže ty tvoje žvásty o malicherném stáří, které brání pokroku jsou ničím nepodloženou pomluvou, která je založena jen na obecném předsudku. Zadruhé by sis měl uvědomit, že znalost českého sportovně-kulturního prostředí nelze převádět na to argentinské, které patří ohledně historické intelektuální invence úplně někde jinde než to české, konkrétně v tom fotbalovém světě k samotné špičce, dejme k tomu k Itálii (bodejť), Španělsku a třeba Německu, kde se daleko více věří v syntézu empirie a idealismu, jak tomu důrazně naznačuje nepoměrné množství osobností, které ovlivňovaly globálně celý fotbal. Zkrátka ten předsudek nemáš ničím podložený, jen svým izolovaným poznáním. Kdežto já mám svůj výrok, že bude mít Menotti minimálně co říct, podložený náznakama projevů jeho ducha, které odkazují na jeho hloubku. Neříkám, že něco změní. Ale to by nemuselo ani progresivní mládí. Chápeš, že se jenom domníváme, a že jsi to jen ty, kdo svýma domněnkama pomlouvá? Dál. Bolo, naivně si myslíš, že tady u nás v ČR nemůžeš zažít nebezpečné situace, které odzrcadlí skutečnost. Můžeš je zažít stejně tak jako ve světě. To se ti ale nestane z pohodlí rodinného krbu, z kanceláře nebo z restaurace. Musel bys jít ven. Nahlédnout do všech zákoutí a pochopil bys, že stejné existenciální peklo je všude na zemi, akorát v jiných politicko-sociálně-právních opatřeních. Já po tvém způsobu života pokukovat nebudu, jde mi o vzdorovité sebeprosazení se, které s největší pravděpodobností rodinný život úplně vyloučí. Jinými slovy se asi nenajde žena, která by chtěla žít pro to málo společné opravdovosti a ne pro zajištění a kulturu. Kultura je to, co se mi protiví. Všechno to žvanění. Tvůj způsob života se mi neprotiví. Jeden můj milovaný kamarád kdysi řekl, že právo na vizi štěstí nemá každý. Ty sis svůj ostrůvek štěstí zařídil a já se ti za něj klaním. Líbí se mi to. Líbí se mi i to jak promlouváš. Jde vidět, žes toho o omezenosti lidského života hodně pochopil a žes byl adekvátně tomu schopen jednat. Dávám ti opravdu velkou poklonu. Tohle se mi strašně líbí. Já jsem však jiný, vzdorovitý až to kolikrát není hezké, ačkoli milovat i nenávidět schopen jsem, méně nebo více než většina - na to už si odpověz sám. Zůstává tu však to, že nemůžu jít proti svému proklatému vnitřku, ať už bude takový život jakýkoliv. A to poslední co můžu nabídnout, když bude problém, jsem jen já sám. To je ona opravdovost. Domýšlivá, protože ona sama nejbližším asi nikdy stačit nebude, ale konečně opravdová.