Nejslavnější stadiony světa - Old Trafford
Po menší odmlce se opět podíváme do historie jednoho slavného stadionu. Po zastávkách ve Španělsku a Itálii se nyní budou naše zraky upírat na dalšího fotbalového giganta - Anglii. V anglické části deštivých ostrovů najdeme jen jeden pětihvězdičkový stadion a tím je Sirem Boby Charltonem označované "Divadlo snů", tedy stánek Manchesteru United Old Trafford.
"Nejlepší, největší a nejpozoruhodnější arena, kterou jste kdy spatřili. Fotbalový stadion, jaký nemá v Evropě obdoby, je chloubou města Manchester a zároveň domácího celku United."
Výše uvedená slova, věty, slovní spojení a jejich obdoby se vyjímaly na titulních stránkách britských deníků v roce 1910. Řeč byla o skvostném stadionu Old Trafford, jenž byl slavnostně otevřen 19. února právě roku 1910.
Ale ještě než nakousneme samotnou historii pozoruhodného stadionu, podívejme se, co vůbec vedlo k jeho postavení. Před rokem 1902 hrálo v nižších anglických soutěží mužstvo Newton Heath. Jak jste jistě pochopili, právě tento název dříve na své hrudi nosili fotbalisté dnešního Manchester United. Newton Heath hrál své domácí zápasy na North Road a později v Claytonu v Bank Street. Jenže kvalita obou hřišť značně pokulhávala a optimálnosti byla značně vzdálena. Jednak se z trávníku často stávaly vodní bažiny, nebo se pro změnu hrálo na štěrku a hřiště v Bank Street navíc zahalovaly do šedé tmy výpary z vedlejších továren.
V té době ale do klubu topícího se v dluzích vstoupil nový předseda John Henry Davies a klub od bankrotu zachránil. V roce 1909 rozhodl, že Bank Street je pro potřeby klubu, jenž právě vyhrál First Division a FA Cup, nepřípustný, a tak vydal další své peníze a rozjel stavbu nového stadionu. Základní kámen byl položen v západním Manchesteru v oblasti zvané Old Trafford, odtud také pramení název stadionu. Stánek byl hotov ještě v roce 1909 a vměstnat se do něj mohlo plných 60 tisíc návštěvníků. Tribuny se zatím nacházely na třech obvodových stranách a ta hlavní byla dokonce zastřešena a kompletně pro sezení. Vzhled a design stadionu si vzal pod svá křídla slavný skotský architekt Archibald Leitch, který má na svědomí také Hampden Park, Ibrox Stadium a White Hart Lane. V letech 1911 a 1915 Old Trafford hostil finále FA Cupu, které se později přesunulo do Wembley. V roce 1920 padl ligový rekord, jenž dosud nebyl překonán. Na ligové utkání s Aston Villou přišlo 70 504 diváků. Rekord nakonec ale trumfl semifinálový zápas FA Cupu mezi Portsmouthem a Grimsby v roce 1939. Tehdy se do útrob stadionu vměstnalo 76 962 lidí.
Old Trafford ale během své existence zažil i krušné chvilky. Ty nejtěžší přišly během 2. světové války, která mužstvo United donutila přestěhovat se na Maine Road, kde po dobu tří let (1946-1949) sdílelo hřiště s městským rivalem Manchesterem City. Po válce ale opět přišly krásné okamžiky. V rámci mistrovství světa konaném v roce 1966 zavítalo několik utkání také na Old Trafford a za zmínku rovněž stojí finálové střetnutí FA Cupu roku 1970 mezi Chelsea a Leedsem. Old Trafford se stal rovněž prvním stadionem, který zavedl ochranné ploty zabraňující možným útokům fanoušků.
Nyní zpět k samotnému stadionu, na jehož dvě zbylé tribuny byly později také dodány střechy a stánek byl tak kompletně zastřešen. V 60. letech se s příchodem ocelových nosníků postupně začaly tribuny modernizovat, první přišly na řadu severní s východní. Nový design přinesl terasové uspořádání tribun. Celková rekonstrukce byla dokončena v 70. a 80. letech a dovršila jí stavba Stretford End v roce 1994. V 60., 70. a 80. letech mohlo Old Trafford pravidelně navštěvovat více než 58 tisíc fanoušků. To ovšem skončilo na začátku let devadesátých, kdy se stalo obrovské neštěstí v Hillsborough. Tehdy bylo na stadionu v Sheffieldu při utkání FA Cupu mezi Liverpoolem a Nottinghamem Forest v tlačenici utlačeno a ušlapáno téměř 100 fanoušků, všichni příznivci Liverpoolu. Tato smutná událost je považována za nejhrozivější v britských dějinách. Výsledkem bylo zavedení pravidla, podle něhož musí mít největší anglické celky celý stadion pro sezení. Na to samozřejmě doplatil také Old Trafford, jenž svojí kapacitu musel zredukovat na 44 tisíc, což nebylo pro stále populárnější United dostačující.
To vedlo k dalším přestavbám a zvětšením v letech 1995 a 1996. Hlavní myšlenkou celého projektu bylo postavení gigantické severní tribuny pojímající 26 tisíc návštěvníků a zvětšující celkovou kapacitu stadionu na necelých 56 tisíc. North Stand měla přes 60 metrů na výšku a podpíraly ji čtyři obrovské pilíře. Zároveň se mohla pyšnit největším střešním nosníkem v Evropě. Gigantická stavba pojmula 19 milionů liber a nyní v sobě skrývá ještě klubové muzeum, síň slávy podobně, restauraci a několik tzv. "skyboxů". Hlavní tribunou je ovšem na Old Trafford ta jižní. Najdete zde totiž manažerské lavičky, místnosti reportérů, televize, luxusní restaurace a čestnou lóži. Jižní tribuna vypadá na první pohled o něco nižší než ty zbylé, iluzi utváří zešikmené sloupy.
Další zajímavost stadionu tvoří několik prvních řad sedadel, které jsou pod úrovní okolních silnic. Dnes hráči na trávník vstupují postranním tunelem umístěným v jihozápadním rohu. Tunel zde ale nestojí věčně a ze středu tribuny sem byl přesunut teprve v roce 1993. Původní příchozí cesta zůstala zachována a nyní se používá při speciálních událostech a prohlídkách stadionu. Útočiště domácím fanouškům poskytuje východní tribuna, naproti níž je sektor příznivců hostí. V rozích severní strany se nachází dvě obrovské elektronické tabule. V lednu 2000 začala začala také první etapa další přestavby, která zvedla kapacitu stadionu na 61 tisíc. Vnější stranu severní tribuny zdobí skleněná stěna, podobná moderním proskleným kancelářím. Před ní stojí socha Sira Matta Busbyho, památka zesnulým z mnichovské tragédie, a slavné hodiny připomínající právě mnichovskou leteckou tragédii, která se stala 6. února 1958. Naleznete zde rovněž největší klubový obchod.
Západní strana stadionu bude pro mnohé stále známá jako legendární Stetford End. Ještě předtím, než celý stadion pokryla sedadla, zde obvykle postávalo a fandilo na 20 tisíc fanoušků United, kteří patřili k nejhlasitějším v celé Británii. Proběhlo zde také jedno měření, které prokázalo, že hluk valící se z Old Trafford je větší než hluk z Jumbo Jet. Stará tribuna byla nahrazena v roce 1993 a druhá část rekonstrukce v srpnu 2000 opět zvýšila kapacitu, tentokrát na 67 750. Na West Stand najdou úkryt rodiny s dětmi, pro které zde jsou speciální místa a někdy se jí rovněž říká po útočníkovi z šedesátých let Denisu Lawovi, jenž byl znám jako "Král Stretford Endu". Aktuální kapacita stadionu činí 76 212 míst.
V Manchesteru již vědí, co chtějí se stadionem dělat v budoucnu. Jediným zákrokem by měla být rekonstrukce jižní tribuny po vzoru té severní a zvýšení kapacity na impozantních 90 tisíc. Další novinky se v nejbližší době nechystají.
Závěrem bychom mohli říct, že Old Trafford je bezpochyby jedním z největších a nejslavnějších stadionů na světě. V době, kdy se kluby v hojném počtu stěhují z 'historických' stadionů do nových sídel, magické Old Trafford stále zůstává.
"Nejlepší, největší a nejpozoruhodnější arena, kterou jste kdy spatřili. Fotbalový stadion, jaký nemá v Evropě obdoby, je chloubou města Manchester a zároveň domácího celku United."
Výše uvedená slova, věty, slovní spojení a jejich obdoby se vyjímaly na titulních stránkách britských deníků v roce 1910. Řeč byla o skvostném stadionu Old Trafford, jenž byl slavnostně otevřen 19. února právě roku 1910.
Ale ještě než nakousneme samotnou historii pozoruhodného stadionu, podívejme se, co vůbec vedlo k jeho postavení. Před rokem 1902 hrálo v nižších anglických soutěží mužstvo Newton Heath. Jak jste jistě pochopili, právě tento název dříve na své hrudi nosili fotbalisté dnešního Manchester United. Newton Heath hrál své domácí zápasy na North Road a později v Claytonu v Bank Street. Jenže kvalita obou hřišť značně pokulhávala a optimálnosti byla značně vzdálena. Jednak se z trávníku často stávaly vodní bažiny, nebo se pro změnu hrálo na štěrku a hřiště v Bank Street navíc zahalovaly do šedé tmy výpary z vedlejších továren.
V té době ale do klubu topícího se v dluzích vstoupil nový předseda John Henry Davies a klub od bankrotu zachránil. V roce 1909 rozhodl, že Bank Street je pro potřeby klubu, jenž právě vyhrál First Division a FA Cup, nepřípustný, a tak vydal další své peníze a rozjel stavbu nového stadionu. Základní kámen byl položen v západním Manchesteru v oblasti zvané Old Trafford, odtud také pramení název stadionu. Stánek byl hotov ještě v roce 1909 a vměstnat se do něj mohlo plných 60 tisíc návštěvníků. Tribuny se zatím nacházely na třech obvodových stranách a ta hlavní byla dokonce zastřešena a kompletně pro sezení. Vzhled a design stadionu si vzal pod svá křídla slavný skotský architekt Archibald Leitch, který má na svědomí také Hampden Park, Ibrox Stadium a White Hart Lane. V letech 1911 a 1915 Old Trafford hostil finále FA Cupu, které se později přesunulo do Wembley. V roce 1920 padl ligový rekord, jenž dosud nebyl překonán. Na ligové utkání s Aston Villou přišlo 70 504 diváků. Rekord nakonec ale trumfl semifinálový zápas FA Cupu mezi Portsmouthem a Grimsby v roce 1939. Tehdy se do útrob stadionu vměstnalo 76 962 lidí.
Old Trafford ale během své existence zažil i krušné chvilky. Ty nejtěžší přišly během 2. světové války, která mužstvo United donutila přestěhovat se na Maine Road, kde po dobu tří let (1946-1949) sdílelo hřiště s městským rivalem Manchesterem City. Po válce ale opět přišly krásné okamžiky. V rámci mistrovství světa konaném v roce 1966 zavítalo několik utkání také na Old Trafford a za zmínku rovněž stojí finálové střetnutí FA Cupu roku 1970 mezi Chelsea a Leedsem. Old Trafford se stal rovněž prvním stadionem, který zavedl ochranné ploty zabraňující možným útokům fanoušků.
Nyní zpět k samotnému stadionu, na jehož dvě zbylé tribuny byly později také dodány střechy a stánek byl tak kompletně zastřešen. V 60. letech se s příchodem ocelových nosníků postupně začaly tribuny modernizovat, první přišly na řadu severní s východní. Nový design přinesl terasové uspořádání tribun. Celková rekonstrukce byla dokončena v 70. a 80. letech a dovršila jí stavba Stretford End v roce 1994. V 60., 70. a 80. letech mohlo Old Trafford pravidelně navštěvovat více než 58 tisíc fanoušků. To ovšem skončilo na začátku let devadesátých, kdy se stalo obrovské neštěstí v Hillsborough. Tehdy bylo na stadionu v Sheffieldu při utkání FA Cupu mezi Liverpoolem a Nottinghamem Forest v tlačenici utlačeno a ušlapáno téměř 100 fanoušků, všichni příznivci Liverpoolu. Tato smutná událost je považována za nejhrozivější v britských dějinách. Výsledkem bylo zavedení pravidla, podle něhož musí mít největší anglické celky celý stadion pro sezení. Na to samozřejmě doplatil také Old Trafford, jenž svojí kapacitu musel zredukovat na 44 tisíc, což nebylo pro stále populárnější United dostačující.
To vedlo k dalším přestavbám a zvětšením v letech 1995 a 1996. Hlavní myšlenkou celého projektu bylo postavení gigantické severní tribuny pojímající 26 tisíc návštěvníků a zvětšující celkovou kapacitu stadionu na necelých 56 tisíc. North Stand měla přes 60 metrů na výšku a podpíraly ji čtyři obrovské pilíře. Zároveň se mohla pyšnit největším střešním nosníkem v Evropě. Gigantická stavba pojmula 19 milionů liber a nyní v sobě skrývá ještě klubové muzeum, síň slávy podobně, restauraci a několik tzv. "skyboxů". Hlavní tribunou je ovšem na Old Trafford ta jižní. Najdete zde totiž manažerské lavičky, místnosti reportérů, televize, luxusní restaurace a čestnou lóži. Jižní tribuna vypadá na první pohled o něco nižší než ty zbylé, iluzi utváří zešikmené sloupy.
Další zajímavost stadionu tvoří několik prvních řad sedadel, které jsou pod úrovní okolních silnic. Dnes hráči na trávník vstupují postranním tunelem umístěným v jihozápadním rohu. Tunel zde ale nestojí věčně a ze středu tribuny sem byl přesunut teprve v roce 1993. Původní příchozí cesta zůstala zachována a nyní se používá při speciálních událostech a prohlídkách stadionu. Útočiště domácím fanouškům poskytuje východní tribuna, naproti níž je sektor příznivců hostí. V rozích severní strany se nachází dvě obrovské elektronické tabule. V lednu 2000 začala začala také první etapa další přestavby, která zvedla kapacitu stadionu na 61 tisíc. Vnější stranu severní tribuny zdobí skleněná stěna, podobná moderním proskleným kancelářím. Před ní stojí socha Sira Matta Busbyho, památka zesnulým z mnichovské tragédie, a slavné hodiny připomínající právě mnichovskou leteckou tragédii, která se stala 6. února 1958. Naleznete zde rovněž největší klubový obchod.
Západní strana stadionu bude pro mnohé stále známá jako legendární Stetford End. Ještě předtím, než celý stadion pokryla sedadla, zde obvykle postávalo a fandilo na 20 tisíc fanoušků United, kteří patřili k nejhlasitějším v celé Británii. Proběhlo zde také jedno měření, které prokázalo, že hluk valící se z Old Trafford je větší než hluk z Jumbo Jet. Stará tribuna byla nahrazena v roce 1993 a druhá část rekonstrukce v srpnu 2000 opět zvýšila kapacitu, tentokrát na 67 750. Na West Stand najdou úkryt rodiny s dětmi, pro které zde jsou speciální místa a někdy se jí rovněž říká po útočníkovi z šedesátých let Denisu Lawovi, jenž byl znám jako "Král Stretford Endu". Aktuální kapacita stadionu činí 76 212 míst.
V Manchesteru již vědí, co chtějí se stadionem dělat v budoucnu. Jediným zákrokem by měla být rekonstrukce jižní tribuny po vzoru té severní a zvýšení kapacity na impozantních 90 tisíc. Další novinky se v nejbližší době nechystají.
Závěrem bychom mohli říct, že Old Trafford je bezpochyby jedním z největších a nejslavnějších stadionů na světě. V době, kdy se kluby v hojném počtu stěhují z 'historických' stadionů do nových sídel, magické Old Trafford stále zůstává.
Komentáře (430)