Návrat Guardioly? Bylo by to skvělé, zní z Barcelony

Nejlepší trenér světa po tom, co skončil SAF

Ernesto ještě sezónu a pak poprosím návrat Pepa, aby dokončil třetí výhru v LM za sebou

Pep se pod současným vedením rozhodně nevrátí.

Jinak Bartomeu se ve stejným rozhovoru vyjádřil i k de Ligtovi.

Bartomeu: "De Ligt is a great player and a great centre-back. I know what will happen with him but it's not the moment to talk right now."

Takže Guardiola půjde příští sezonu trenovat Bčko Barcelony.

Stejnak bude komedie, až usedne jako trenér reprezentace Kataru těsně před MS

OT:

Real Madrid si údajně vyhlédl posilu do obrany v Anglii. Konkrétně má jít o obránce Manchesteru United Erica Baillyho. Španělé se údajně připravují podat na něj nabídku v případě, že by skutečně mělo dojít k odchodu Francouze Raphaela Varaneho, jak v posledních týdnech spekulovala některá média. (transfermarketweb.com)

Hmm

BTW. Pepek se v blízké době nevrátí do Barcy, tím sem jistý. Za 6-7 let nejdříve, jestli vůbec. Ale každopádně on mi k Barceloně sedí, prostě tam patří.

..chlapík ktorý zničil Bayern, ten sa z toho nespamätal ešte doteraz (chcieť a čakať od nemcov aby hrali tiki-taka )..so city stále tie isté chyby, tohto roku zase nič lebo pol bude majster a v lige majstrov ich zase vyrobia ako minuly rok..výhra akurat tie malé bezvýznamné poháre.. aa rovnako zidane, ok vyhral 3x ligu majstrov, ale keby nemal toľko šťastia (odveta s juve, odveta s bayernoˇ a pod.) uz v prvej sezóne mohol ísť kade ľahšie.. skutočný pán je legenda Jupp

Vrátí se anebo půjde do Interu za nehorázné prachy

Ten spíš půjde do PSG

Londýnský Tottenham by mohl zmařit snahu Evertonu získat portugalského záložníka Andrého Gomese z Barcelony natrvalo. Gomes v liverpoolském klubu hostuje, ovšem na trvalý přestup opci vyjednanou nemá. Tottenham je za Gomese údajně ochoten zaplatit Kataláncům až 35 milionů.

Kdo by řekl, že o něho bude přetahovaná.

Všeobecná reakce k diskuzi o Atléticu, která se poslední dobou rozjela

Vy ale Atlético sledujete (a je vás většina) jako pouhý jev vyvozovaný z obecného měřítka úspěchu a technické kvality. Vybudování Simeoneho Atlética je ale ve svém základu postaveno na metafyzice. Na metafyzické iracionalitě fenoménů Vazby a Vztahu, která je potenciálně v daleko vyšší míře schopna mít na objektu své činnosti svůj vlastní zvnitřněný zájem než je možné v dominantním ekonomicko-profesním rozměru myšlení reality. Protože zatímco v činnosti vycházející z Vazby a Vztahu žiješ činnost jako sebe sama, v ekonomicko-profesní realitě žiješ svou činnost jako profesi a prostředek sebe sama. V cítění Vazby a Vztahu ke své činnosti se skrze toho, kdo tak cítí, stává cílem činnost a nikoli kvalita a její výsledek. Ty jsou v takovém cítění jen horizontem za svým vlastním Překonáváním. Simeoneho Atlético vyrostlo na výjimečném, od běžné západní skutečnosti naprosto odlišném modelu myšlení, který není postaven na vnější, ale na vnitřní kvalitě Překonávání. Překonávání nastává až tehdy, je-li mu následně po činnosti z Vazby a Vztahu blízký stupeň osobní oběti. S progresem činnosti, kterou měl člověk původně ve Vazbě a Vztahu rád spontánně, totiž časem narůstá ve vědomí takto činícího sebevědomí a s ním pro čistotu činnosti i nebezpečný nárok na vnější ocenění, kdy přestává být oceněním činnost sama a do naplnění lidského srdce se dere touha projevit se pro vnější skutečnost jako jev, jako značka své vlastní činnosti. Simeoneho Atlético na čele s dostatečně nenaplněným a neoceněným Griezmannem nyní čelí nebezpečí nároku na vnější potvrzení takovéto značky - jinými slovy na slávu. Sláva přestává vzcházet z nich samých jako když byli hladoví po činnosti a začíná chtít být oceněna i jinak - zvnějšku. Proto se Atlético taky dostalo do spirály přemrštěných gáží. Množství peněz je většině lidské společnosti nejviditelnějším oceněním, stejně tak jako svým způsobem zhrzená (protože vnější skutečnosti dávána na obdiv, což je náznak toho, že víc než vášeň činnosti samé je brán na vědomí odpor vnější skutečnosti) Simeoneho či Griezmannova gesta nebo prohlášení. A tyto projevy jsou kočirovány druhou metafyzikou a to metafyzikou racionální. V žádném případě nejde o racionalitu ve vašem smyslu. Jde o metafyzickou racionalitu, která narozdíl od tvojí racionality není aktivní praxí, ale pasivní. Pasivní racionalita se v tomhle směru projevuje jako tendence uchovávat minulost - vědomí tvaru a úrovně reality z jakého vzešla budoucnost. Prostě řečeno jako vědomí toho, že než jsem byl úspěšným byl jsem neúspěšným. Což by mohlo odpovídat té tvojí/vaší ve vyšší frekvenci se ozývajícím označení Simeoneho jako současné brzdy Atlética. Tahle racionální - navracející a při zemi se snažíc držící metafyzika je tak mocný princip, že proniká i do jevu samotné hry. Čehož si zas nejvíce všiml Hristo a jeho kritika změny aktivního a vášnivého (z Vazby a Vztahu vycházejícího fotbalu pro radost z něj samotného) na fotbal pasivní (útrpně kočírující dosaženou úroveň projevující se v daleko naléhavějším strachu z výsledku). Simeone se dříve nebál o svůj fotbal, ale pokoušel se o něj. Jeho fotbal byl pokusem a pragmatismus vycházel z jeho přizpůsobování se poznaným silám soupeře. Jinými slovy byl drzý. Nyní se jeho fotbal chová jako filosof, který je už udusaný poznáním o svých vlastních silách a slabinách a skutečnosti se přizpůsobuje absolutně, bez odvahy k nové, k nově sebe sama Překonávající drzosti. Jeho fotbal je nyní dříve zmiňovanou osobní obětí, kdy se vidina a nebezpečí nových změn racionálně usměrňuje pro stávající úroveň, zatímco sláva je naznačována gážemi či účastí v bojích o nejvyšší příčky). Mým rezolutním závěrem tohoto však je, že Simeone není brzdou Atlética, ale její branou. Skrze metafyzickou racionalitu zaštiťuje stabilitu a identitu klubu a právě skrze ní může být časem branou k opětovně se navrátivší plné a produktivní radosti z činnosti samé. Z vlastního fotbalu samotného. Branou k uvolnění zpátky k spontánní nevinnosti. Která bude koneckonců vším. Víc než jakýmkoliv vítězstvím a víc než jakoukoli už definovanou slávou. A právě jen tehdy bude klub znovu růst a bude znovu útočit na velikost. Růst v zániku svých vlastních hodnot. Tahle úžasná záskutečnost, kdy se skutečnost stane znovu dětsky prostou se mimochodem stala Solskjaerovu Manchesteru United. Najednou se za hráče nestavila vybudovaná sláva minulosti klubu nebo jeho ekonomická značka a hodnota, ale jeho hráči chtěli proti PSG trpělivě trpět jako outsideři. To, že za klub nehraje značka nebo peníze, ale hráči samotní nakonec cítí i samotní fanoušci. Mění se tím celá jejich náklonnost. Ti hráči na to třeba nemají a od Barcelony dostanou debakl, ale o kvalitu ani tak nejde. Skutečnost dělá bohatší a plnější pouhá prostota, prostota toho, když něco chceš a chceš pro to něco vytrpět sám za sebe. = Chceš to skutečně. Pakliže by tam vedení klubu dosadilo jiného trenéra bez Vazby a Vztahu stal by se z Atlética tuctový klub, jakých je nespočet. O tom jsem přesvědčen. Je třeba si vytrpět vlastní ustrnutí i pohyb dozadu či dopředu, bolestná zklamání, odchody i prohry. Ale jakmile vezmeš skutečnosti její plnost Vazby a Vztahu, můžeš ji sice uvolnit, ale to je v drtivé většině jen iluze končící následným lidským střídáním a chaosem, především u outsiderského klubu, jakým Atlético vždy bylo. Simeone není pro Atlético vyčpělý tak jako byl pro Arsenal vyčpělý už Wenger, ani není posraný - posraná byla Šilhavého reprezentace proti Anglii, ale je kočírující - kočírující svou vlastní a týmovou bezuzdnost a touho po moci a slávě. To z hloubky není špatně tak jako se na povrchu může ukazovat v jevu peněz a onoho nahlížení jevu z obecného měřítka úspěchu a kvality. Simeone jen musí najít Míru - řecky Metron. Což je míra, která udělá z činnosti tíhu a radost zároveň. Je hloupým nesmyslem myslet si, že Atlético disponuje a bude kdy disponovat takovou hráčskou kvalitou jakou disponují a budou disponovat Barcelona nebo Real Madrid. Tohle jsou FM představy, na míle vzdálené realitě. Jestli tu však v diskuzi chceme porovnávat transfery skrze finanční hodnotu, pak prosím. Pak bychom ale museli porovnávat Jacksona Martineze přestupujícího z Porta s Luisem Suarezem přestupujícím z Liverpoolu. To by dělal jenom někdo, kdo ani náznakem nerozumí fotbalu a individualitě v něm obsažené.

A teď k tématu článku. Guardiolův návrat do Barcelony mě vůbec nezajímá.

Bylo by to strašné

Ten na to nemá koule aby se vrátil jako hlavní trenér. Myslím, že půjde spíš k repre. Když by udělal úspěch tam, tak se můžeme bavit o tom že patří k nejlepším trenérům v historii.

Ideální příchod Pepka by byl po odchodě Messiho. Ať si ještě zkusí zatrénovat repre a pak přijde znova přepisovat rekordy. To bude mít Piqueho za prezidenta.

Uff... krátký infarkt...

Ako hovorí technicium, Pep je koncepčný tréner, má svoj štýl a nacvičuje do neho herné situácie. MC nemá najlepší káder, ale ako tím vedia presne, kto čo má hrať. V repre by Pep dostal hráčov a nemal by možnosť niečo s nimi nacvičiť, to nie je pozícia pre neho. Podobné je to s Kloppom. Oni dvaja sú tréneri, ktorých rukopis zakrátko vidieť na hre. Opak je Valverde, ten len sleduje tréningy, kto sa mu zdá lepší, toho postaví a nechá tím hrať, čo hral. Žiadny rukopis nemá, až na to, že prikazuje pozorne brániť. V zápase s Villarrealom sedel ako zarezaný pri 4-2 a po zápase vždy vie čo bolo zle. Pep alebo Klopp by pri takom stave vyskočili z kože.