Nad thajským "Městem andělů" se stahují mračna

V kvalifikaci na mistrovství světa Thajci spíše překvapovali, o body v bangkokském pekle obrali Saúdskou Arábii a málem i Austrálii. Teď se jich už ale podobné boje netýkají, a tak se pozornost obrací na čistě domácí kolbiště; konkrétně třeba na stoly důležitých činovníků, kde měly v nedávné době ve velkém přistávat úplatky...

A nejde jen o korupci, s kterou si mimochodem dříve potykal i sám prezident svazu Worawi Makudi. Nařčení, jaká se v těchto týdnech valí na orgán představenstva Thajské fotbalové asociace (FAT), potažmo samotné Premier League (TPL), jsou vskutku různobarevná. Jedná se o domnělé případy zatajování důležitých dokumentů, směšování zájmů a podobně.

Jako veřejná organizace s královským dozorem a garancí pravidelných státních dotací kupříkladu FAT jako taková nemá být výdělečně činná - přesto se objevují důkazy, že TPL na profitové bázi funguje. Celou věc nyní vyšetřuje sama vláda, obvinění nakonec sahají vlastně až na půdu FIFA.

Problém je v zásadě tak prostý, až z toho mrazí. Fotbalová asociace provozuje Thai Premier League Co, čili obyčejnou nejvyšší soutěž; na tom by samozřejmě nebylo nic divného, podobně to funguje i v Anglii. Ovšem tam mají ve zvyku včas a bez vrtochů předkládat dokumenty, jež ukazují na místa, kam proudí peníze ze sponzoringu či televizních práv inkasované Premier League. Ve skutečnosti je sice dostane FA; půlku z této sumy nicméně investuje do národního týmu a nejnižších pater fotbalového spektra, přičemž tu druhou rozdělí mezi kluby hrající Premier League.

V Thajsku by systém přijímání a distribuce "odměn" měl být zhruba podobný. Patrně však není, neboť Worawi opakovaně nereaguje na výzvy předložit všechny patřičné dokumenty jako daňová přiznání či informace o zasvěcených bankovních účtech. Takhle pochopitelně akorát sílí podezření, že veškeré příjmy elitní soutěže odtékají do kapes akcionářů Thai Premier League Co. Mezi nimi - "nečekaně" - vyčnívá jméno našeho pana Worawiho. Ten dle informací vládní vyšetřovací komise vlastní 5 625 akcií z celkového počtu 12 500, čili přesně 45 %. Mimo něj jsou takto přímo zainteresováni i jiní svazoví pohlaváři.

Další trable pana Worawiho

To jest přitom, jak už jsem předznamenal, jen jedna dimenze Worawiho současných potíží. Jiné starosti mu dělají stížnosti jedné korejské firmy, která prý s FAT byla domluvena na smlouvě ohledně vlastnictví komerčních práv. Asociace údajně vyinkasovala 900 tisíc amerických dolarů a pak po čase měla přestat komunikovat, jakkoliv spolupracovat. Tomu se Worawi samozřejmě brání, když situaci takřka obrací naruby - kontrakt na čtyři roky se prý skutečně podepsal, ovšem automaticky zanikl, jakmile Korejci přestali posílat smluvené finanční obnosy.

Tady zase přichází na scénu vyšetřovací komise s informací, že korejská společnost na jeden z účtu FAT doopravdy uložila onen necelý milion americké měny, tato suma pak ale byla do pár dní kompletně vyluxována. Kam se poděla? A byla tato celá transakce řádně zdaněna? Veřejně se pochybuje, zatímco Worawi má na krku další dvě potenciální žaloby. Ne poslední...

Další pocházejí z kategorie "směšování zájmů". Konkrétně Worawi Makudi je téměř polovičním vlastníkem Thai Premier League Co; od roku 2007 prezidentuje FAT; ještě o deset let déle je jedním z 24 členů výkonného výboru FIFA; působí rovněž ve strukturách Asijské fotbalové konfederace; zároveň založil bangkokský klub BEC-Tero Sasana, jehož předseda bývá účasten schůzí FAT; je považován za blízkého přítele prezidenta TPL, stejně jako bývalého šéfa svazu; angažuje se v politice, dokonce sedí ve výkonném výboru vládnoucí strany.

To věru není úplně málo práce. K tomu si vezměte, že abyste se stal členem FAT, musíte dostat písemný souhlas dvou stávajících příslušníků plus samotného prezidenta - jinudy vlak nejede. Worawi si tak nerušeně udržuje přehled o složení představenstva, které úplně klidně můžou tvořit pouze "prezidentovi muži"; ti na slovo vzatí, zkrátka kamarádíčkové.

Na jednu stranu tato harmonie na nejvyšších postech má své výhody: kopaná, jakožto dlouhodobě nejpopulárnější sport v zemi, na své reputaci nikterak netratí, to spíš naopak. Traduje se, že tu fotbal nikdy nebyl "bohatší" - lépe financovaný, lépe zajištěný. Samotná TPL se ostatně před třemi lety dočkala kompletní renovace, podepsaly se tucty nových sponzorů a loni byl každičký ligový zápas přenášen televizními kamerami. Soutěž si po vzoru anglické Premier League zformovala svou vlastní "big four", přičemž právě z Ostrovů dorazily známé osobnosti jako útočník Robbie Fowler či manažer Sven-Göran Eriksson.

Jenže pod tímto pozlátkem se velmi pravděpodobně ukrývají nechutné machinace; a zejména tedy přehnané, jen sotva efektivní odcizení FAT od TPL. Mluvčí svazu třeba kdysi prohlásil, že asociace nebude trestat kluby za nesplacené gáže či náhlá rušení kontraktů bez řádného bolestného - tím se de facto vzdala jakéhokoliv hájení samotných fotbalistů a koučů, jež by správně mělo pod svazovou agendu neodmyslitelně spadat. Kdokoliv z hráčů či trenérů by si pak stěžoval, ohrožoval by prý svou vlastní kariéru. Emmanuel Obinna Nnodim, někdejší aktivní fotbalista a v současnosti agent působící v Thajsku, potom dodává, že neplatičství vskutku bývá oblíbenou aktivitou leckterých klubů.

Ještě nevídanější thajskou specialitou jsou pak dle Obinny úplatky hráčských zástupců směřované do kanceláří trenérů. Prostě se platí, aby mužstvo koupilo dotyčného fotbalistu, jakkoliv to může být obyčejný "nekopa". Opravdu kvalitní, talentovaní borci potom dostávají šance v menším množství, než by si zasloužili.

Odzvoní mu konečně?

Thajský fotbal teď třeba povrchně nemusí být v žádné gigantické krizi (ačkoliv reprezentace trčí na tragické 131. pozici žebříčku FIFA), o to většímu průšvihu však reálně čelí. Vyšetřovací komise nyní hrozí rozpuštěním celé FAT - a pokud si vzpomínáte, stejným způsobem řešili na jaře v Egyptě zmatek v důsledku portsaidského masakru. Toto řešení tedy rozhodně není nemožné a v zásadě jej lze mít za jednu ze tří variant, jež připadají v úvahu. Ty další dvě zní: zvolit nového prezidenta, jako by se nechumelilo, či počkat na usvědčení Worawiho a "popravit" jenom jeho samotného.

Žádná z možností není oděna do nějakého čiře blankytného hávu. Worawi Makudi především vypadá jako nesmírně houževnatý člověk, který ustojí leccos. V čele svazu slouží technicky již třetí období, posledně byl volen loni (v dusné atmosféře mimochodem). Jenže zrovna tehdy začal mít problémy jako činovník FIFA, dnes jim čelí také coby hlava thajského fotbalu. A tak ačkoliv dál vytrvale odmítá, že by se dopustil jakýchkoliv nepravostí, evidentně se nad jeho hlavou stahují mračna důkladněji než kdy dříve...