Mundial v cílové rovince: O co se čtvrtfinalisté opírají, a co je může zradit? (1/2)

Letošní světový šampionát už může vyhrát pouze osm týmů, z toho šest evropských a dva jihoamerické. A ačkoliv nám osmifinálový výbuch Španělska názorně ukázal, že předpovídat na tomto bláznivém turnaji nelze zhola nic, my jsme všechny čtvrtfinalisty podrobili důkladnému rentgenu a předpověděli, co by je asi tak mohlo postrčit za zlatem, a co jim naopak může zlomit vaz...

Výsledkem je orientační žebříček všech zbylých účastníků, které jsme seřadili sestupně podle toho, nakolik jim na základě odhalených silných a slabých stránek věříme na zlato. Do každé jednotlivé pozice se coby proměnné promítají také kurzy dvou předních českých sázkových kanceláří a charakter soupeřů, jimž daný tým čelí ve čtvrtfinále a potenciálně semifinále.

U každého z mužstev jsme vytipovali tři zbraně a tři Achillovy paty, které jsou rovněž odstupňovány podle toho, jakou váhu jim zrovna přikládáme. Pokud se nám potom podařilo najít též zajímavou statistiku na podporu toho či onoho, zahrnuli jsme ji na závěr rozboru.



Kurz na celkový triumf u Fortuny a Tipsportu: 23,00 / 21,00

Proč si vsadit na výhru:

➢➢➢ Byť to tak v přípravě, která zahrnovala třeba i test formace 4-3-3 s Golovinem na levém křídle proti Turecku, rozhodně nevypadalo, Stanislav Čerčesov zatím na tomto turnaji, zdá se, přesně ví, jak se svým svěřencům trefit do noty, a jak limitovat soupeřovy silné stránky. Ve všech třech utkáních, do nichž Rusové dali úplně všechno, měli takticky navrch. Proti Španělsku Čerčesov poprvé zavrhl doposud fungující formaci 4-2-3-1 a vystavěl na hrací plochu jakési 5-3-1-1 (potažmo 5-2-2-1, pokud chceme o Golovinovi nutně hovořit jako o ofenzivním záložníkovi). V tomto rozestavení pak Rusové zaujali pozice v poměrně hlubokém, ale pohyblivém bloku, kdy perfektně odřezávali veškeré zásadní trasy pro průnikové přihrávky, speciálně po stranách; tedy v prostorách, kde si kapsy měli hledat šikovní Isco s Asensiem. Výsledkem bylo, že i Isco na své poměry rozdal příliš horizontálních pasů a po vertikální ose přispíval hlavně skrze průběhy, nikoliv předávky balonu. Vynikající zónové bránění, při němž Rusové na menším prostoru utvářeli skvěle synchronizované trojúhelníky vždy na špičkách číhajících hráčů (typicky ve složení bek, křídlo, středopolař), a ve větším měřítku potom jakési pětiúhelníky na styl vosích pláství, které umně blokovaly rovněž příležitosti pro delší diagonály, zároveň Čerčesov neváhal okořenit o Dzjubovu a později Smolovovu osobku na rozehrávače Sergia Busquetse... a Rusové měli víceméně od začátku do konce vystaráno. Španělé zůstali bezradní takřka po celou hrací dobu; a pokud kouč s parádním mrožem Rusy takhle parádně připraví vždy, mohou talentovanější soky překvapovat až do cíle, dokud si senzačně neshrábnou zlaté medaile.

➢➢ Byť na sebe ruské individuality z podstaty čtvrtfinálového outsidera nepoutají takovou pozornost, dalo by se bez problémů argumentovat, že sborná disponuje patrně nejlepším žolíkem na šampionátu (Denis Čeryšev) a naprostou turnajovou smetánkou na třech postech: pravém beku (Mario Fernandes), box-to-box středopolaři (Roman Zobnin) a ofenzivním záložníkovi (Aleksandr Golovin). To sice na první pohled nemusí vypadat jako příliš, ale není divu, že se Rusko proti Uruguayi zhroutilo zrovna v absenci dvou třetin těchto pilířů základní sestavy, Golovina s Fernandesem. První jmenovaný vykazuje na hřišti přehled otrkaného suveréna, přičemž se proti Španělsku také neobyčejným způsobem obětoval a zaznamenal šest obranných zákroků či tři odklizené balony. Jeho schopnost udržet míč i v těsném obležení soupeřů a vystřelit oběma nohama se Rusům vždy bude hodit. Tytam jsou navíc dny, kdy Sluckij Golovina svazoval v double pivotu svého konzervativního 4-2-3-1; zde má mladá hvězda CSKA vesměs volnou platformu a zatím popouští uzdu své představivosti s rozumem a citem zcestovalého veterána. Celkem v osmifinále povyhrával osm defenzivních i ofenzivních duelů. Mario Fernandes potom čelil nereálné salvě útoků, když Španělé téměř vše tlačili právě přes jeho stranu, a přece obstál, aniž by jakkoliv zanedbával podporu útoku (také Rusové totiž podnikali výpady převážně po jeho lajně). No, a konečně Zobnin je pak vedle Golovina dalším nesmírně versatilním, chtělo by se říci až všestranným záložníkem. Jeho specialitou je loupení balonů a podpora svižné kombinace. Pracovitost ani netřeba dodávat; ta zdobí celý ruský střed pole.

➢ Ruská reputace posledních let a měsíců, statistiky naběhaných kilometrů i konkrétní činy jako třeba Golovinovo hravé přesprintování čerstvého španělského náhradníka Rodriga ve 117. minutě osmifinále (pro Golovian šlo o jeho 60. sprint utkání; pro Rodriga šlo o jeho 13. minutu na place) sice po celou dobu automaticky vzbuzují podezření z užívání podpůrných látek, ale ono je klidně možné, že jsou Rusové zkrátka a dobře hnaní akorát přirozenou drogou v podobě parádní domácí podpory. Takový "povolený doping" se ostatně dost možná projevil třeba jen v penaltovém rozstřelu, kde jsou pořadatelé velkých turnajů dlouhodobě úspěšní. Brazílie si před čtyřmi lety poradila s Chile, Německo udolalo Argentinu (2006), Portugalsko Anglii (2004), Jižní Korea Španělsko (2002), Francie Itálii (1998), Anglie zase Španělsko (1996). Poslední výjimka se odehrála v semifinále ME 2000 (Nizozemsko-Itálie).

Proč si nevsadit na výhru:

➢➢➢ Speciálně pokud dostanou první gól, Rusové musí zůstat v relativním klidu (jako proti Španělům) a nesmí se zaboha nechat rozlétat; potom může mít stoperská dvojice či trojice velké problémy. Komunikace v přípravě, například během remízy 3:3 se Španělskem, mimořádně vázla, a především při zachytávání rychlých přechodů do útoku Rusové působili nesehraně též proti Uruguayi. Byť se zatím na největší scéně velkých kiksů vyvaroval (ba dokonce příjemně překvapuje), Ilja Kutepov má na kontě všehovšudy 11 reprezentačních startů, a 31letý Fjodor Kudrjašov je sice flexibilním bekem či levým záložníkem, ovšem v pětičlenné obraně na stoperu operuje pouze v reprezentaci. Žádný z ruských zadáků navíc nemůže s čistým svědomím označit "rychlost" za svou hlavní přednost.

➢➢ Zranění důležitých hráčů se kupí a kupí. Alan Dzagojev si na domácím mistrovství zahrál jenom necelou půlhodinu, a šmitec, čímž Golovin přišel o klíčového, jemu důvěrně známého parťáka do kombinace a tvorby hry. V osmifinále potom trenér musel střídat také velezkušeného levého beka Jurije Žirkova, který dle jeho slov může být k dispozici asi až na případné finále, a jehož zároveň proti Španělsku nahradil Vladimir Granat, aby neslavně za celých 75 minut svého pobytu na hřišti nezkompletoval jedinou ze svých pěti přihrávek. V prodloužení potom ze hřiště odcházel též Kuzjajev, který prozatím ve středu přesvědčil o chlup víc než Gazinskij, před nímž dokonce dostal v prodloužení svou první příležitost Jerochin. Čerčesov takhle na turnaji v poli nevyužil už jen dva borce: mladíka Antona Mirančuka a zadáka Andreje Semjonova, který v případě pokračující hry na tři stopery na plac beztak ještě nakluše.

➢ Rusové prostě nemají příliš dobrý kádr, je to takhle jednoduché. A nedostatky lze maskovat pouze po určitou dobu, přičemž je mohl dost dobře poodkrýt už debakl s Uruguayí. Igor Akinfejev nechytá vyloženě špatný turnaj, ale své vápno pořád nekontroluje, jak by měl, což dokumentuje třeba onen vlastenec z osmifinále, kdy centr na malé vápno prostě nesmí zůstat bez jakékoliv gólmanovy reakce. Že zatím drží brzy 39letý Ignaševič, je malý zázrak. A pokud Samedov soustavně startuje hlavně kvůli nepřímým kopům a rohům, je nutno poznamenat, že se při jejich zahrávání dosud zrovna nepochlapil, zatímco jinak sotva přispívá.



Kurz na celkový triumf u Fortuny a Tipsportu: 7,20 / 7,00

Proč si vsadit na výhru:

➢➢➢ Belgie může udeřit úplně odkudkoliv. Na jejích dvanáct dosavadních turnajových zářezů se skládalo osm různých střelců a šest různých nahrávačů. V ofenzivní hře Belgičanů neexistují úplně dané vzorce, pokud pomineme poměrně trpělivou rozehrávku s vysoko postaveným a často centrálně ukotveným pravým bekem Thomasem Meunierem. Leccos je zkrátka postavené na improvizaci, pro což má Roberto Martínez v Rusku snad ten nejlepší materiál. Hazarda zdobí nečekaná klička i střela ze střední vzdálenosti, De Bruyne je neobyčejně pohotovým dispečerem v hloubi pole, který občas vidí nereálné věci a plno geniálních dálkových pasů rozdává těsně při zemi tak, aby hráči mohli plynule navázat a nic se nebrzdilo (plus dovede plochým centrem překvapit také z rohového kopu jako proti Japonsku). Dries Mertens je opět na velké mezinárodní scéně polovičním Mertensem z Neapole, ale také jeho neradno podceňovat, natož kompletně odepisovat, kór když jeho narážečka Hazardovy a přihrávka Lukakuovi zajistily Belgii první dva góly proti Tunisku. A konečně Michy Batshuayi, ten už se ukázal jako parádní žolík schopný přispět obdobným způsobem jako Lukaku, jen v jeho případě začerstva a do unavené obrany. Smrtící směs.

➢➢ Skoro jako by to snad nebyla jen obří horda svalů a kostí, ale nesmírně inteligentní útočník. Romelu Lukaku hraje výborný turnaj a nemusí přitom ani nutně být na balonu. Jeho pohyb bez míče, výběr běžeckých drah a přehled o pohybu spoluhráčů na křídlech je něčím naprosto dechberoucím, pokud se na to člověk zaměří. Předsudky sice a priori svádí k opěvování jiných Lukakuových atributů jako fyzické síly a rychlosti, ale faktem je, že třeba při své očekávané vzdušné dominanci se zatím urostlý forvard v Rusku projevil spíše jako slabý hlavičkář. Jeho pozitivní příspěvek Belgii spočívá někde jinde a je přitom naprosto esenciální. Jeho čtení hry a neuvěřitelná pohotovost, které přispěly k porážce Japonska, už byly řešeny dostatečně a na mnoha místech, ale všimněte si také třeba při jeho prvním gólu do tuniské sítě, jak si nejprve nabíhá po ose, aby náhle změnil směr, vykrojil lehký oblouk doleva, uvolnil se tak pro Mertense a záhy doručil obligátní gól, kterých už mimochodem nasbíral celé kvarteto. Fenomén. A v případě postupu do semifinále můj osobní favorit na zlatou kopačku.

➢ Marouane Fellaini jako nekompromisní kladivo do vápna soupeře na poslední minuty. Je sice docela dobře možné, že to na výbornou zafungovalo pouze proti fyzicky hůře disponovaným, unaveným Japoncům, a už teď si lze živě představit, jak si Fellaini v semifinále láme zuby na Godínovi i Giménezovi naráz, ale zároveň je taky docela dobře možné, že tenhle plán B nakonec Belgii vyhraje celé mistrovství. On totiž Fellaini není pouze loktař a čas od času chodící/skákající červená karta, on má rovněž šestý smysl pro výběr místa v pokutovém území a obecně čímkoliv, co na hrací ploše dělá, budí notný respekt. Právě tento "Květák" by nakonec mohl být tím turnajovým štístkem, jakým se dosud na předešlých turnajích Hazard, De Bruyne ani Lukaku být neukázali.

Proč si nevsadit na výhru:

➢➢➢ Belgičané výborně brejkujou, ale sami brejky bránit vůbec nezvládají, dlouhodobě, a to je může klidně zradit okamžitě ve čtvrtfinále, kde stojí proti Brazilcům s výborně se pohybujícím Gabrielem Jesusem, v protiútoku vždy o polovinu přesvědčivějším Willianem a dobře sehranou extratřídou v osobách Neymara s Coutinhem. To jsou zbraně, které Belgičané dle doposud předvedeného fotbalu prostě nebudou schopni eliminovat. Axel Witsel nepatří k nejdynamičtějším a nejinteligentnějším štítům, přičemž se před Mousou Dembélém těší (nepochopitelně) krystalické důvěře trenéra Martíneze, a De Bruyne se zcela standardně nevrací až po vlastní vápno a nezvládá tak dovírat prostor mezi záložní a obrannou linií. Hazard má dost starostí s výpomocí Carrascovi a pravému wingbackovi Meunierovi zatím na turnaji nikdy nevadilo, že za sebou nechává akry prostoru pro křídla i krajního beka (jehož jméno by ve čtvrtfinále mohlo znít Marcelo, což samo o sobě slibuje řádné drama). K tomu přidejte typicky váznoucí komunikaci mezi třemi stopery (speciálně v otázce přepouštění útočníků, ke kterému neúnavný Gabriel Jesus vyzývá takřka nonstop), Kompanyho přílišnou expanzivnost na rozehrávce, které lze snadno využít při rychlém přechodu do útoku, a Vertonghenovu i Alderweireldovu náchylnost k lapsům v koncentraci,... a máte guláš, který může potenciálně vést ke katastrofickému výbuchu. Martínez přitom nemá úplně prostředky na to cokoliv pohotově vyřešit; Nainggolana kontroverzně opomenul už v nominaci, Boyata zatím na MS vypadal nejistě i ve chvílích, kdy v podstatě nemusel nic řešit, a mizerného Carrasca na levém wingbacku stínuje další předělaný křídelník Chadli, tedy stále dozadu žádná zaručená jistota.

➢➢ Taková belgická klasika na posledních šampionátech: vyrukujte na ně s poctivým, zarputilým obranným valem a máte téměř jistě vystaráno. Meunier se dá u pravé postranní čáry zavírat jedna báseň (a dělala to i Panama!), protože tam často dostává míč do nohy, přebírá ho vestoje, a zároveň u sebe nemá podporu v Mertensovi, který je tradičně položený ještě výš, až u Lukakua. Carrasco, ten odevzdává balony i při menším tlaku a vypadá obstojně jen v běhu, při overlapu. Hazardovy statické přešlapovačky je ta poslední poloha, v jaké ho chcete - on i Lukaku jsou jako ryby ve vodě především, ne-li jedině v rychlém pohybu. Univerzální recept na Belgičany zkrátka zní: zmáčkněte je, uberte na tempu a často je máte v koutě. A pokud tohohle nebude schopná Brazílie, lze vzhledem ke složení pavouka snad neomylně předpokládat, že Belgie narazí na příští zastávce. A to opravdu nejpozději.

➢ Belgičané mohou mít tzv. "zlatou generaci", se kterou odehrávají už třetí velký turnaj, ovšem na své éru definující vítězství nad opravdu silným soupeřem stále čekají. Pod Martínezem čelili třem elitním týmům, aby prohráli se Španělskem (0:2) a remizovali s Portugalskem (0:0) i Nizozemskem (1:1), které navíc v současném rozpoložení za užší elitu ani nelze považovat. Aktuální série neporazitelnosti o 23 zápasech, z nichž na pohled úchvatných 18 Belgičané strhli na svou stranu, tedy neznamená mnoho a vlastně ani není tolik nepodobná fazóně, v níž Belgičané vstupovali do předloňského Eura, a přece se pakovali po bitvě s podceňovaným, ovšem poctivým Walesem. Na brazilském mundialu se málem balili ještě před čtvrtfinále po frustrovaném výkonu proti USA, teď samy hvězdy přiznávají, že už nevěřily v obrat proti Japonsku. I takový Kevin de Bruyne - současný mistr Anglie s Manchesterem City - se za stavu 2:0 pouštěl do nesmyslných sólových průniků a ztrácel jeden míč za druhým. Nebýt Vertonghenovy haluze, téměř určitě se Belgičané s takovým obratem nevytasí. A tak dále. Je to zkrátka v jejich hlavách. Argentina 2014, Itálie 2016 a Anglie 2018 byly jejich příležitostmi k tomu si na velké mezinárodní scéně konečně pořádně dupnout. Nakonec to vyšlo až na třetí pokus, to však proti zuřivě rotující Anglii, která zjevně ani nechtěla vyhrát. Teprve Brazílie 2018 je tedy tou pravou letošní šancí...

①②③ Belgie ještě v žádném z 12 vyřazovacích duelů na MS neudržela čisté konto. A teď to na prolomení tohoto trendu věru nevypadá.



Kurz na celkový triumf u Fortuny a Tipsportu: 30,00

Proč si vsadit na výhru:

➢➢➢ Tenhle tým má prostě vítěznou mentalitu a podobně jako Německo posledních let potvrzuje, jakou výhodou může být značná kontinuita mezi úspěšným mládežnickým výběrem a reprezentačním áčkem. Do finále mistrovství Evropy do 21 let před třemi lety z této ruské ekipy zasáhli Viktor Lindelöf, Ludwig Augustinsson, Oscar Hiljemark, John Guidetti a Isaac Thelin - zástupci všech tří řad v poli, kteří už všichni zasáhli do hry i zde. Tuto pětici navíc nyní doplňují tou dobou už příliš staré ročníky 91 a 92, které mezitím sbíraly komplimenty alespoň na klubové scéně - Victor Claesson, Emil Forsberg či Pontus Jansson. Nejstarším členem kádru je 33letý kapitán Andreas Granqvista, který ovšem regulérně patří ke třem nejlepším stoperů na šampionátu, takže nikomu nepřekáží. A jistá věková zpřízněnost se promítá rovněž do švédské kompaktnosti na hřišti, která vážně jako by kopírovala zlatou jednadvacítku - Vikingové se zase rozestavují do klasického 4-4-2, ofenzivně laděný bek Augustinsson má před sebou opět neortodoxní, dynamické křídlo vtočené do středu pole a pomáhající s rozehrávkou (minule Tibbling, teď Forsberg), pravý kraj zdobí především pracovitost, i když už tentokrát nikoliv silová podpora útoku od Lindelöfa, jenž momentálně operuje v srdci obrany. A na hrotu útoku Guidettiho neuvěřitelnou černou práci tentokrát supluje zkušený Ola Toivonen, jehož obranné šichty v hloubi pole jsou zcela neocenitelé. "Na švédském herním projevu byla zřejmě ze všeho nejlepší ta všudypřítomná ochota si vzájemně vypomoci," psal jsem ve finálovém zápisníku závěrem tažení juniorské švédské Popelky, a nyní bych se klidně mohl opakovat. Pro Švédy nadále platí, že se pro sebe navzájem dovedou přetrhnout, soupeřům povolují jen životní minimum soubojů 1 na 1 tím, jak se vzorově doplňují, a deset bloků švýcarských střel, o něž se podělilo sedm hráčů včetně největší hvězdy týmu Forsberga, vážně mluví za vše. Tohle je prostě "21" jako přes kopírák.

➢➢ Ať už se vám ten fotbal líbí, nebo nikoliv, organizace švédské hry je beze zbytku fenomenální. V defenzívě máte dva pracovité forvardy, kteří buď synchronně napadají, nebo v případě potřeby sedí hlouběji a soustředí se na mazání prostoru pro kolmé přihrávky. Forsberg s Claessonem v tomto směru přispívají též, protože ve 4-4-2 startují centrálněji, ovšem jakmile soupeř přebírá míč na vápně, vcukuletu uskočí do strany a vytváří na jednu stranu zatížené 4-3-3. Laterální pohyb obou křídelníků i forvardů je pro Švédy nesmírně důležitý, stejně jako výkopy brankáře Olsena a sbírání odražených balonů. Právě takhle Švédové nejraději útočí; na Olsenův míč čekají v nahuštěném prostoru a vzájemně se podporují, aby žádný vyhraný hlavičkový souboj nevyšel vniveč. Z tzv. second ball, druhého balonu, přesně padl první gól do mexické sítě a po téže ose následně seveřané favorita demolovali i nadále. Na defenzivně laděné mužstvo navíc Anderssonův tým nemá problém zapojit do útočení dostatek hráčů; jakmile na to tedy zrovna přijde, a jakmile kolektiv vycítí možnost, což se mu většinou daří dobře. Proto si Švédové - opět, na defenzivně laděný mančaft - vytváří až závratné množství palebných pozic.

➢ Pouze jedna dvojice se na tomto šampionátu svou skoro až nenucenou, přirozenou dominancí po většinu času vyrovná obyčejně bezkonkurenčnímu uruguayskému tandemu Godín-Giménez, a je to právě ta švédská. Andreas Granqvist po celé mistrovství působí, jako by ovládal nějaké africké juju, jak systematicky přitahuje dlouhé balony, v čemž mu nyní zdatně sekunduje i Viktor Lindelöf, konečně zase po rozpačité debutové sezoně v Manchesteru United spolehlivě replikující své výkony z Benfiky. Švédští stopeři jsou zkrátka převlečeným magnetem, což jedině umocňuje počínání brankáře Robina Olsena, který už teď třemi nulami vyrovnal švédský rekord z MS 1974 a 1958, a zároveň platí za dost možná nejsuverénnějšího gólmana letošního mundialu, co se stahování balonů ze vzduchu týče.

Proč si nevsadit na výhru:

➢➢➢ Švédové se na tomto turnaji těší podobné reputaci jako Burnley v Premier League; jsou zcela očividně technicky limitovaní, ani fyzicky krom stoperů nikoho nedrtí, však jim ve středu pole na postu štítového záložníka obvykle operuje Sebastian Larsson, a jeden má nutkání si neustále klást lakonickou otázku "Jakto, že prostě nejsou špatní?!", speciálně, když si vybaví Olu Toivonena v dresu Sunderlandu. Jenže na papíře se holt kopaná nehraje, a Švédové doposud těží z toho, co jim soupeři dovolují, respektive co si oni sami dovolují vůči nim. Na ruku jim s dlouhými balony šli už Italové v baráži, a totéž se víceméně opakuje i v Rusku - ať už to byly bezhlavé nákopy pravého beka Jižní Koreje Lee Yonga, anebo časné, kroucené centry Shaqiriho, to vše se ve výsledku nerovná ničemu jinému než laskavé vodě na mlýn Granqvistovi, Lindelöfovi a Olsenovi. Přitom to úplně není tak, že by Švédové neměli slabiny. Rychlostní rezervy Lustiga naplno vynikly v krátké konfrontaci se střídajícím Embolem, kterou kouč Andersson šikovně utnul dosazením Kraftha, a také (ve finále zničení) Mexičané se do prvního inkasovaného gólu dostávali do zajímavých pozic mezi liniemi, kde si holt jen dál nevěděli rady. Pro Švýcary platilo vesměs to samé: jejich osm střel z prvních 70 minut nečítalo jediný projektil z dobré pozice - i ty dvě rány mířící mezi tři tyče byly spíše zoufalými pokusy z levého křídla. Jakmile tedy proti Švédům stane mančaft s hráči, kterým není cizí driblink ani finální přihrávka (tedy čistě teoreticky dobře naladěná Anglie s Lingardem, Sterlingem a Allim), může se jim to v mžiku celé sesypat.

➢➢ Další paralela s jednadvacítkou: čtyři zápasy o maximálně jednom gólu vstřeleném ze hry, proložené jednou střeleckou explozí (výhra 4:1 nad Dánskem v semifinále). V Rusku to prozatím máme tři ku jedné (debakl Mexika ve skupině), a jeden se těžko brání dojmu, že tenhle tým v budoucnu může zradit i jen jedna inkasovaná branka. Ne snad, že by se Švédové ke střelám nedostávali, to vůbec ne, ale paliči to jsou neskuteční. Emil Forsberg se prosadil teprve ze své 14. střely na turnaji, a to ještě za přispění mohutné teče, přičemž Marcus Berg nepochodil se žádným ze svých 13 pokusů, přestože deset z nich situujeme do vápna soupeře. Pravda, sám útočník Al Ainu může jednou v tom dobrém slova smyslu explodovat, ale takhle ho ani z minulosti neznáme. A že se doteď o tři pětiny gólů museli postarat obránci, to už nasvědčuje znepokojivému trendu.

➢ Emil Forsberg je největší tváří tohoto mužstva, odvádí slušnou práci, dostává se do střeleckých pozic, nechává se často faulovat a se štěstím rozhodl osmifinále. V tomto ohledu už vlastně předčil Zlatana na mistrovství světa. Přesto Švédové od tahouna RB Lipsko patrně potřebují více, především z hlediska kreativity. I přesto, že Forsberg proti Švýcarům zkompletoval "pouze" 82 % svých přihrávek, ani jedna z nich nevytvářela palebnou pozici pro spoluhráče. Tvořivé záblesky tak tomuto týmu prozatím poskytují akorát nedocenění Claesson s Ekdalem, kdežto Forsberg platí spíše za koncového hráče. První dotyk s míčem má pořád na nejvyšší úrovni z týmu, ale konzistentní ve finální třetině nebyl už ve skupinové fázi, a proti Švýcarům rovněž tak akorát zablikal, přislíbil. Možná by nebylo marné ho zkusit posunout na hrot k Toivonenovi, o čemž už ostatně trenér Janne Andersson veřejně přemítal.



Kurz na celkový triumf u Fortuny a Tipsportu: 7,50

Proč si vsadit na výhru:

➢➢➢ O jejich nadání a potenciálu nikdy nikdo nepochyboval, ale teprve nyní Ivan Rakitić s Lukou Modrićem vypadají být těmi správnými motory chorvatské reprezentace. Na minulém mundialu Rakitić operoval jako nejníže položený středopolař, Čačić ho zase pro předloňské Euro vysunul až pod útočníka, argumentujíce, že právě takhle byl efektivní v Seville. Ani jedna varianta nefungovala. A pakliže Kovač roku 2014 vedle Modriće s Rakitićem hekticky zkoušel tři různé partnery do středu pole včetně narychlo předělaného levého beka Pranjiće, aniž by cokoliv šlapalo, a předloni se Rakitić pro změnu (nezřídka zády k brance) vyloženě ubíjel, tentokrát má Dalić pro své hvězdy jasné, byť stále patřičně variabilní pokyny. Oba mu už zahráli jako double pivot pod vyloženě podhrotovým Kramarićem (Nigérie) a oba se vyšvihli také výše ve hřišti s Brozovićem coby jističem (Argentina), což se zdá být ta varianta pro vyřazovací fázi. Pokud Rakitić před posledním kvalifikačním duelem na Ukrajině a debutem kouče Daliće, který Chorvaté nesměli projet (a vyhráli 2:0), dle svých slov vážně zvažoval konec v národním týmu, teď se zdá perfektně naladěn. Krom vyjasněných rolích na hřišti vskutku obě největší tváře Vatreni vypadají být též při chuti; Modrić po skupinové fázi ze všech Chorvatů spáchal nejvíc čistých obranných zákroků (7), spolykal druhý největší počet kilometrů (26,09) a zkompletoval i přebral nejvíc přihrávek. Rakitić byl potom tím pravým králem kolbišť s Nigérií i Argentinou, když ohromně přispíval defenzívě a zároveň ukazoval to, v čem je dlouhodobě špička - v rýsování dalekonosných pasů, ideálně diagonál. Potom, co se v Rusku osvědčil Brozović, přičemž na Ukrajině zase k letenkám na MS vedle Rakitiće a desítky Modriće pomáhal Badelj, je navíc zjevné, že Dalić disponuje více kvalitními variantami.

➢➢ Psychologický blok je alespoň pro tuto chvíli odbourán. Magické duo Rakitić - Modrić bok po boku na velkém turnaji debutovalo přesně před 10 lety (jak ten čas letí!) a po fenomenálních výkonech Vatreni ve skupině, kde podceňovaný tým udolal i pozdější finalisty z Německa, následně oba tyto talismaničtí záložníci neproměnili své pokutové kopy při šokujícím čtvrtfinálovém vypadnutí na penalty s Tureckem. Předloni se situace takřka na chlup opakovala vyhranou skupinou před Španělskem a následným osmifinálovým krachem s Portugalskem v prodloužení. Letos tím pádem vše vypadalo až příliš povědomě a leckterému Chorvatovi se při představě druhého opakování frustrovaného turnajového exitu ježily všechny chlupy na těle. Nicméně tentokrát Modrić s Rakitićem své poslání v penaltovém rozstřelu splnili a Chorvaté se snad definitivně mohou hodit do klidu.

➢ Chorvatsko má neobyčejně pracovitá křídla, která dovedou zakrýt i určité nedostatky krajních beků. V tomto směru leží větší zodpovědnost na Antem Rebićovi, jehož kolega na pravé straně Šime Vrsaljko je tradičně soupeři identifikován jako slabé místo a právě jeho směrem tak míří velká část útoků. To většinou není takový problém, neboť forvard Eintrachtu Frankfurt je velkým pracantem, ba křídelním buldokem, který proti Dánsku vyhrál penaltu a úspěšně završil tři průniky, přičemž třikrát zdárně napadal soupeře a pětkrát odklízel míč do bezpečí. Rebić si navíc mnohdy prohazuje pozice s druhým křídelníkem Ivanem Perišićem, který typicky střídá skvělá řešení s těmi děsnými, a na svůj velký výkon letos stále čeká, ale vzhledem k obvykle vysoké konzistenci jeho reprezentačních výkonů se dá čekat, že dříve či později přijde. Pokud Mandžukić tradičně pracuje na velkém prostoru a Rebić s Perišićem se též vždy mohou přetrhnout, mají Rakitić s Modrićem téměř vždy komu věnovat své pasy, a to klidně může být zlatý chorvatský recept.

Proč si nevsadit na výhru:

➢➢➢ Chorvaté mohou mít obrovské problémy ihned ve čtvrtfinále proti Rusku, pokud se Dalić nepřizpůsobí. Je sice otázkou, zdali Rusové mají ve svém středu podobného psa obranáře / improvizovaného štítového záložníka jako Andrease Christensena, který se velmi dobře popasoval s úlohou stínování Luky Modriće, ale téměř celý zápas s Dánskem vyjma zhruba dvacetiminutové pasáže po inkasování první branky představuje pro Vatreni napřímený ukazovák. Jak se v (menší) míře ukázalo už proti (slabší) Nigérii, Chorvaté občas trpí na minimum pohybu mezi liniemi; Perišić s Rebićem jsou často poměrně daleko od Modriće s Rakitićem, což platí speciálně, pokud jsou ony dvě hvězdy ve středu pole doplňovány defenzivnějším Brozovićem. Když v osmifinále Dalić na plac konečně v 97. minutě vpustil Kramariće, nastal v tomto ohledu okamžitý posun vpřed. Dokonce i dříve vysvlečený Kovačić se uprostřed pole na přihrávku nabízel pouze sporadicky a Modrićovi v kýženém diktátu dvakrát nepomohl. Tenhle neduh musí kouč urychleně adresovat, jinak Chorvatsko nevypadá být na hluboký blok zrovna ideálně nachystáno. A co potom dále Dánové (s pomocí Islandu) definitivně odmaskovali, a co se zároveň Chorvatům ze dne na den zřejmě nepodaří vyřešit, to je jejich tápání tváří v tvář fyzické síle a dlouhým míčům - speciálně Yussuf Poulsen si nákopy na pravé křídlo sbíral či je odrážel ke spoluhráčům s velkou radostí a železnou pravidelností.

➢➢ V Mariovi Mandžukićovi má Chorvatsko skvostného útočníka pro velké zápasy. Byl to on, kdo před čtyřmi lety po úvodní prohře s Brazílií orchestroval povinnou demolici Kamerunu. Nyní se prosadil i proti Dánsku, přičemž zároveň platí za prvního Chorvata s gólem ve dvou různých finále Ligy mistrů. Jenže přes všechna tato optimistická data Mandžukić v Rusku nepřesvědčuje; takřka od zahajovacího hvizdu úvodního klání zdánlivě žere trávu a síly mu tradičně dochází velmi brzy. Pokud Chorvaté závěrem druhé půle osmifinále vypadali být jako kolektiv překvapivě vyčerpaní (překvapivě proto, že Dalić o pár dní dříve rotoval hned na devíti postech), Mandžukić v tomto ohledu "vedl". A to není jediná starost: pouze pětigólový fotbalista ze Serie A zároveň v Juventusu poslední dobou plní úlohu levého křídelníka, a ačkoliv v Rusku sem tam zafunguje jeho prohazování s Rebićem (který naopak v Eintrachtu občas hrává více zprostředka, na hrotu), až příliš často Mandžukić bloumá všude možně, jenom aby nezabrousil do pokutového území soupeře, kde ho Vatreni pořád potřebují ze všeho nejvíc.

➢ Dvacáté výročí parádního bronzového tažení Chorvatů na francouzském mundialu se může projevit jako řádně tíživý faktor. Jako by parta kolem Modriće s Rakitićem už tak nečelila zvýšenému tlaku kvůli lehčí polovině turnajového pavouka a stále živým výbuchům na minulém světovém šampionátu i o dva roky dříve na Euru, kdy ani nepostoupila ze skupiny, dostává se jí vrchem neustálého až únavného srovnávání s další "zlatou" generací. S bývalým špílmachrem Zvonimirem Bobanem jakožto zástupcem generálního sekretáře FIFA, a držitelem zlaté kopačky z daného MS Davorem Šukerem i tehdejší skvělou gólmanskou jedničkou Draženem Ladićem permanentně na blízku současnému týmu v rolích prezidenta chorvatské fotbalové asociace, respektive trenéra reprezentačních brankářů, je vskutku nemožné se duchu minulých úspěchů jakkoliv vyhýbat, ba na něj nenarážet doslova na každém rohu. A lepší technická vybavenost, ne-li přímo větší elegance, borců jako Dejan Lovren či Ivan Rakitić ve srovnání s jejich předchůdci v Igoru Štimacovi/Slavenu Bilićovi a Aliošovi Asanovićovi nemusí být nutně na turnajích tohoto ražení výhodou, to je rovněž třeba mít na paměti; parta z roku 1998 byla zocelená, extra motivovaná a navenek svým způsobem sjednocená pouhých pár let starou, zničující válkou, zatímco tahle generace už na poněkud křehkou psychiku dojela na čtyřech, nyní málem pěti velkých turnajích.