Mundial v cílové rovince: Kdo jsou favorité na zlato, a proč?

Zbývá osm statečných, schopných a v neposlední řadě také šťastných. Zatímco poslední kolo skupinové fáze nabídlo salvu šokujících výsledků a nepostupů favoritů, v osmifinále kráčelo dál sedm více či méně favorizovaných týmů a jen jedno překvapení - první africký čtvrtfinalista vedený trenérem z afrického kontinentu v historii. Kdo si dojde pro zlato?

Takzvané Power Rankings, které následují, se na tomto serveru staly již dobrou tradicí, konkrétně s ohledem na mistrovství světa se však jedná teprve o jejich druhé vydání. To první, čistě v mé režii (TD), skončilo lehkým fiaskem, když oba mé nejvýše postavené týmy (Brazílie a Uruguay) skončily už ve čtvrtfinále a finále sestávalo z mužstev číslo 3 a 5.

Pravda, u posledního Eura to dopadlo perfektně - triumfem mé jedničky z Itálie a semifinále sestávajícím z celé mé Top 4 - ale na světové scéně je zkrátka co napravovat. Tentokrát jsem si proto na pomoc přizval své souputníky, kteří odtáhli většinu pravidelných zápisníků, a výsledné pořadí je tak kolektivním počinem, který by snad mohl být trefou do černého.

Na tomto místě se sluší připomenout, že při řazení všech čtvrtfinalistů nehraje takovou roli průměrná známka (neboť ty jsme udělovaly vždy s přihlédnutím k výkonnostnímu stropu daného týmu) jako spíš kombinace více faktorů - dosavadní výkony, potenciál, kvalita a zdraví hlavních opor, ale i síla turnajového pavouka (čili pravděpodobnost finálové účasti).

Čistě pro vaši informaci - potažmo informované rozhodnutí, na koho to letos "naložit” - potom uvádíme také kurz na celkový triumf u sázkové kanceláře Fortuna a aktuální procentuální pravděpodobnost zlatého úspěchu, jak ji vyměřila statistická databáze Opta.

Kurz na celkový triumf u Fortuny: 36,00 (7.=)
Šance na celkový triumf dle statistického modelu Opty: 2,88 % (7.)

Proč si vsadit na výhru:

Je to malý vzorek, ale zatím v obou případech, kdy Chorvaté stanuli v této fázi mundialu také prošli mezi nejlepší čtyři (1998, 2018), a také letos je po dalším zvládnutém penaltovém rozstřelu obklopuje jakási nehmatatelná turnajová aura. Ivan Perišić ostatně letos zaznamenal už svůj jubilejní desátý turnajový zásah (v 18 startech) a kromě tohoto osmifinále se už prosadil také ve dvou medailových soubojích (semifinále a finále v 2018). Marcelo Brozović, Dejan Lovren a nestárnoucí Luka Modrić také hráli ústřední role už před čtyřmi lety a svůj nezanedbatelný uzlík zkušeností tehdy sbírali i Mateo Kovačić a Andrej Kramarić. Dominik Livaković se před pár dny zařadil ke krajanovi Subašićovi a Portugalci Ricardovi jako jeden ze tří gólmanů v historii, který v jednom rozstřelu pochytal tři rány. To všechno jsou takové menší dílky, které dávají dohromady zaručenou turnajovou skládanku.

Co se herního projevu týče, mnoho pozitiv mimo individuální výkony Joška Gvardiola nalézt nelze, ale důležitým poznatkem je, že Vatreni pod Zlatkem Dalićem zvládají v rozestavení 4-3-3 vysát veškerý zábavní potenciál z lecjakého soka. Chorvaté jednoznačně trpí na nedostatek pohybu vpředu, ale pokud učiní z jakéhokoliv zápasu bitvu o střed pole, mají z poloviny vyhráno. A to se jim poměrně často daří; proto se Chorvatsko z týmu s jednou z nejhorších obran před Eurem 2020 šmahem proměnilo v účastníka Top 4 Ligy národů s jednou z nejméně propustných obran před mistrovstvím světa 2022. Svým způsobem jsou tedy Vatreni tím ideálním mužstvem na oživení brazilských traumat z roku 1986; tehdy to byla pod velením Sócratese ta pravá samba, ne nepodobná té letošní osmifinálové (tenkrát to zpočátku vyřazovací fáze schytalo Boniekovo Polsko poměrem 0:4), která ústila v brzký exit.

Proč nevsázet na výhru:

Velkým předzápasovým tématem v Chorvatsku je únava. Jasně, řada těchto borců si před čtyřmi lety v Rusku prošla třemi 120minutovkami, ale všichni tito borci jsou teď o čtyři roky starší. Problém by mohl být zejména v záloze: Brozović jel do Kataru čerstvě po zranění a v osmifinále naběhal nelidských 16,7 kilometrů, na něž by se skládali až tři (proti Koreji relaxující) Brazilci. Modrićovi je 37 a dříve by bylo nemyslitelné, aby krátce před penaltovým rozstřelem střídal jako nyní proti Japonsku, kdy byl zjevně kompletně vyšťavěný. Chorvatský fenomén, proti Japonsku vyloženě bezzubý bez jediné asistence na střelu, se navíc beztak okamžitě může těšit na (semi)osobku od svého dlouholetého klubového ex-spoluhráče Casemira. Uf.

Zároveň, pokud máte sázet na celkové vítězství, je nutno myslet také na aktuální karetní ohrožení, a v tomto směru nabízí trojlístek Modrić-Kovačić-Lovren jdoucí proti Neymarovi, Raphinhovi a spol. zvlášť děsivý obrázek. I pokud by tedy Chorvaté v této fázi "zopakovali Belgii” a zázrakem unikli zdánlivě nevyhnutelné popravě, čeká je patrně maraton, na který nejsou fyzicky a nakonec zřejmě ani personálně připraveni. Na hrotu útoku se ostatně bez většího úspěchu protočili už čtyři muži s tím, že kromě demolice slabé kanadské obrany působil zdatně akorát Petković ve svém 27minutovém cameu proti Belgii. Nic moc vyhlídky.

(td)

Kurz na celkový triumf u Fortuny: 36,00 (7.=)
Šance na celkový triumf dle statistického modelu Opty: 2,63 % (8.)

Proč si vsadit na výhru:

Maročané jsou mezi čtvrtfinalisty co do jména určitě největší "popelkou”, přesto se ale rozhodně nedá říct, že by se mezi nejlepší osmičku probili nějak náhodou. Naopak: jejich los nebyl (objektivně vzato) vůbec jednoduchý. I když si odmyslíme skupinový souboj s Kanadou, zvládli Lvi z Atlasu ubránit či překonat hned tři evropské velmoci: Belgii, Chorvatsko a Španělsko. A to bez jediné inkasované branky; jediný gól v jejich síti padl právě proti Kanadě a ještě šlo dost nešťastný vlastňák za stavu 2:0. Portugalci ve čtvrtfinále sice vypadají impozantněji než dosavadní evropská konkurence, ale pouze za předpokladu, že je posuzujeme čistě podle jejich osmifinálového představení. Ve skupině se Santosovi muži trápili s Ghanou i Koreou, jejichž výběry za tímto Marokem na turnaji výrazně zaostávají.

Důležitým faktorem marockého úspěchu je skvělá taktická práce kouče Walida Regraguiho, který své svěřence naučil inteligentně a zodpovědně bránit a vyrážet do detailně propracovaných protiútoků; tady skutečně nemůžeme mluvit o čistém štěstí či "hře na náhodu”, i když Lvi tráví proti favoritům většinu času za míčem. Regragui má pevně stanovenou základní jedenáctku, která v průběhu šampionátu zatím doznala pouze dvou změn: proti Belgii se do brány místo nemocné jedničky Bona postavil Munir, a v duelu s Kanadou uvolnil ofenzivní záložník Amallah místo Sabirimu.

Jinak je marocké 4-1-4-1 / 4-3-3 jasně nalajnované a každý hráč přesně ví, co má na hřišti dělat. Právě sehranost může být velkou zbraní severoafrického výběru: všichni ostatní čtvrtfinalisté museli ideální sestavu hledat až během turnaje (Chorvati dodnes řeší složení útoku, Angličané mají otazníky na křídlech, Nizozemci v záloze, Francouzi v obraně, a tak dále). Plus má Regragui k dispozici Sofyana Amrabata, který zatím na Mundialu hraje jako prime N’Golo Kanté. Plus dva výtečné exekutory standardek (Hakimi, Ziyech) i vysoké hráče do vápna.

A v neposlední řadě musím zmínit prostý fakt, že Maroko je první arabskou zemí, která v dějinách MS prošla mezi nejlepší osmičku. Na Mundialu, který se poprvé v historii koná v arabském světě. Lvi z Atlasu tak v Kataru zažívají prakticky domácí prostředí, a jejich fanoušci umí být brutální: pískají a bučí na každý soupeřův dotyk s míčem, neúnavně ženou Regraguiho výběr dopředu, každý obranný zákrok slaví jako gól. Vyrovnat se s takto divokým, nažhaveným publikem bude velký problém pro všechny, bez ohledu na papírové rozložení sil na hřišti. Pamatujete, jak celá Afrika fandila Ghaně ve čtvrtfinále 2010 proti Uruguay? Toto je něco podobného, ale třikrát tolik.

Proč nevsázet na výhru:

Zaprvé, dřív nebo později se stane, že Maroko bude prohrávat. Šance, že by prošlo až ke zlatým medailím bez nutnosti reagovat na soupeřův náskok, je opravdu mizivá. Jenže my v tuto chvíli nevíme, jak na takovou situaci Lvi z Atlasu zareagují: dokážou otočit nepříznivě se vyvíjející zápas? Mají nějaký plán B?

Pokud ne, je to obrovský problém; ještě navíc umocněný tím, že Maročané nestřílí moc gólů. V dosavadním průběhu turnaje zaznamenali celkem čtyři, z toho dva jim Kanada v podstatě darovala a obě trefy proti Belgii přišly až v závěru utkání, když už Martínezova jedenáctka viditelně ztrácela síly. Tento tým dokáže frustrovat a otrávit život každému soupeři, jeden rychlý gól v Bonově síti by ale mohl jeho gloriolu rozbít prakticky okamžitě. A to je varovný signál, vzhledem k tomu, že teď jej čekají Portugalci a v případném semifinále možná Anglie: právě tyto nároďáky se totiž dělí o primát nejefektivnějších střelců na turnaji (shodně 12 gólů).

Ani jeden ze tří hroťáků (En-Nesyri, Hamdallah, Cheddira) zatím na turnaji (jemně řečeno) zrovna nezáří, i když u En-Nesyriho můžeme určitě zmínit skvělý pressing a zodpovědné zapojování se do celkového taktického plánu; to je ale u útočníka číslo 1 za nepříznivého stavu vedlejší. Maroko má navíc ve svojí polovině pavouka nejslabší lavičku: případný výpadek kohokoliv z trojice Hakimi, Ziyech, Amrabat by jeho šance srazil víceméně na nulu.

Původně jsem chtěl v této části zmínit i potenciálně devastující ztrátu uprostřed obrany: Nayef Aguerd se zranil proti Španělům a jeho start ve čtvrtfinále zůstává nepravděpodobný. Myslím ale, že zrovna s touto situací by se Regragui mohl zvládnout poprat; Aguerdův náhradník Yamiq taky není žádné ořezávátko, kope La Ligu za Valladolid a i v Kataru už z lavičky ukázal, že do marockého systému zapadá dobře. Navíc všichni (zdá se) zapomněli na ztrátu Amine Harita; ten se zranil už před turnajem, ale Regraguiho strategický plán je natolik stabilní, že i Haritovi náhradníci (Amallah a Sabiri) vypadají, jako by s tímto týmem hráli odjakživa. Problém to ale bude i tak, protože Aguerd byl na turnaji zatím vynikající.

(dz)

Kurz na celkový triumf u Fortuny: 16,00 (6.)
Šance na celkový triumf dle statistického modelu Opty: 8,71 % (6.)

Proč si vsadit na výhru:

Alespoň do chvíle, než se do své komfortní zóny před Francií nevyhnutelně odebere Gareth Southgate, platí Nizozemsko za jediného čtvrtfinalistu, jehož výchozí rozestavení počítá se třemi stopery. Obdobně tomu bylo na mistrovství světa 2014 (tam se k Nizozemsku přidával už jenom jeho čtvrtfinálový soupeř z Kostariky), kde Oranjes rovněž vedl Louis Van Gaal a tehdy ho dělilo jen pár úspěšných pokutových kopů proti Argentině od finále. O osm let později by se chtělo automaticky říct, že něco takového přece nemůže opět fungovat, ale Van Gaal je ve svých 71 letech stále do určité míry učněm, který zvládá jít s dobou a moderními trendy. Jeho 3-4-1-2 je proto na jednu stranu hluboko posazené, ale na stranu druhou také proaktivní; Nizozemci soupeři rádi propůjčují balon, ale ve střední třetině hřiště na něj přesto kladou enormní tlak (mj. za užití obou útočníků a jedné z nejpřísnějších osobních obran všude po hřišti, jaké jsme dosud na MS byli svědky), aby generovali dostatek kontrů. Žádný ze čtvrtfinalistů nenechává soupeře v průměru zkompletovat méně přihrávek, než udeří nějakým defenzivním zákrokem (10,5), a už dvakrát byl z vynucené ztráty také gól.

Loni to byl pod Frankem de Boerem neřízený chaos; teď je to chaos zcela očividně řízený. Před osmi lety defenzivní složku Van Gaalova mančaftu tvořila banda "misfits” v čele s Ronem Vlaarem a zálohu s útokem propojoval stále ještě eindhovenský Gini Wijnaldum, teď tyhle role zastávají Virgil van Dijk a Frenkie de Jong; přeci jen trochu jiná klasa, co si budeme. Navíc, Van Dijk samozřejmě nechyběl u slavného vítězství 4:0 nad Messiho Barcelonou v semifinále Ligy mistrů 2019, díky němuž si Liverpool mohl dokráčet pro titul. A také sám Van Gaal už našel na Messiho recept v onom roce 2014 a od svého návratu na lavici v srpnu 2021 stále hledá prvního přemožitele. Zítřek bude už jeho 20. pokusem odolat.

Proč nevsázet na výhru:

Průměrný počet střel na zápas přesně na úrovni Ekvádoru (7,43) nezní optimálně, stejně jako nezní udržitelně celkem osm gólů ze souhrnné hodnoty 4,64 xG. To je skoro dvojnásobná hodnota reálných branek oproti těm očekávaným, čemuž se mezi čtvrtfinalisty blíží pouze Anglie (12 gólů z 5,75 xG) a Portugalsko (12 gólů ze 7,05 xG). Proti Ekvádoru si Oranjes vystačili s jedinou střelou mezi tři tyče (hned gólovou) a obecně zatím nepotkali brankáře, který by kvalitou (Barsham, Turner, Galíndez) nebo aktuální formou (Mendy) znamenal výraznou překážku a vytáhl byť jen jediný rozdílový zákrok. Emiliano Martínez je přeci jen jiný level obtížnosti, o případné semifinálové konfrontaci s Alissonem škoda mluvit.

Zkrátka, Nizozemsko je týmem, který si rozhodně vystačí s málem, ale už párkrát na tomto šampionátu se choval přeci jen až nebezpečně minimalisticky. Nechat se v plné síle přestřílet Ekvádorem 2:13 zní i s odstupem času vyloženě absurdně a pravdou je, že i Američané (11:18) a Senegalci (9:14) doplatili na nižší efektivitu spíše než cokoliv jiného. Pokud vítězové posledního Eura z Itálie před čtvrtfinále zdaleka nejčastěji napřahovali zpoza vápna (31) a soupeře tak přímo mučili, Oranjes se naopak této disciplíny dost dobře štítí (12) a jsou spíše odrazem loňské Belgie, která z mála těžila ažaž — a nedotáhla to ani do medailových bojů.

(td)

Kurz na celkový triumf u Fortuny: 7,00 (3.=)
Šance na celkový triumf dle statistického modelu Opty: 16,53 % (2.)

Proč si vsadit na výhru:

Faktor Messi. Legenda světového fotbalu sice i přes slušné individuální statistiky nezažívá rozhodně nejlepší turnaj v argentinském dresu, stále ale dokáže v jediném momentu převážit misky vah na stranu Albiceleste. Vidět jsme to mohli proti Mexiku, kde trápící se spoluhráče zachránil krásnou střelou do dolního rohu branky. I při unylém argentinském projevu proti Austrálii, ke kterému ale mimochodem sám značnou měrou přispěl, to byl on, kdo zničehonic překvapil obranu Socceroos. Ve chvíli, kdy Argentinci zapnou na vyšší stupeň, pak vynikne Messiho genialita ještě víc. Polákům se točí hlava možná ještě teď, jak s nimi Argentinci "cvičili". Otázka je, jakou tvář si nachystali Scaloniho svěřenci na Nizozemsko.

Možná ještě důležitějším stavebním kamenem je však opačný pól hřiště. Pevná defenziva totiž není jen devízou Brazílie a Nizozemska. Po velmi špatném výkonu proti Saúdské Arábii, kde dvakrát defenziva chybovala, přišly zápasy, kde naopak soupeře Argentinci prakticky vůbec k ničemu nepustili. A když už neubránili v samém závěru osmifinále Kuola, zaskvěl se Emiliano Martínez, konečně excelentní argentinský brankář. Až úsměvné je, že šlo teprve o třetí Martínezův zákrok na turnaji! Saúdové totiž kromě dvou nechytatelných střel nijak bránu Argentiny neohrozili, Mexičani poslali na argentinskou bránu jen jeden (ač nebezpečný) přímák a Poláci... škoda mluvit, ti nepředvedli absolutně nic. Australský gól byl zase ani ne šťastný — to byla, promiňte mi to slovo, neskutečná haluz. Střela Goodwina totiž původně směřovala několik metrů vedle. Argentinské výkony tedy nebyly sice kdovíjak přesvědčivé, na svou defenzivu se však mohou spolehnout stejně jako na Copě Américe. Čtvrtfinálový zápas s Nizozemskem ovšem pravděpodobně moc ke koukání nebude.

Proč nevsázet na výhru:

Jak jsem před turnajem Argentince chválil za skvěle organizovanou hru a dokonalou výstavbu hry, kterou po pár minutách zpravidla zcela rozložili soupeře, tak od druhého poločasu se Saúdskou Arábií se tento stroj naopak rozložil na součástky sám. Už v prvním poločase tedy nehráli Argentinci "svou hru", tedy postup pomocí rozvážné kombinace, nýbrž nakopávali míče za vysoko hrající Saúdy, což jednou dokonce i vyšlo, bohužel však u gólu Lautara Martíneze výjimečně selhala technologie VAR. Není však vůbec důležité, zda gól měl či neměl platit, důležité je, že bez Giovaniho Lo Celsa najednou Argentina hraje jinak, tak nějak bez nápadu a bez pohybu. Zcela nepochopitelný je nový systém, kdy Argentinci až hrozivě roztahují své 4-4-2 (samotné toto rozestavení je v argentinském podání nesmyslné), ve kterém pak stojí na polovině soupeře a nemají příležitost pro rychlé překvapivé akce. V defenzivní fázi na podobně roztaženém hřišti zase až iritujícím dojmem působí Lionel Messi, který je v tu chvíli na hřišti poměrně zbytečný. Při přechodu zpět na 4-3-3 s Mac Allisterem na Lo Celsově postu najednou argentinská hra začne dostávat obrysy předchozí dominance. Bohužel však jde často jen o náznaky. Proti skvěle organizovanému a velmi defenzivnímu Van Gaalově Nizozemsku by museli Argentinci ukázat mnohem rychlejší kombinaci.

Není to jen organizační chyba mladého trenéra Scaloniho — nejdůležitější hráči zlaté Copy Amériky, tj. De Paul, Lo Celso a Romero jsou buď zranění, nebo se zatím na MS hledají. Pouze Lionel Messi hraje pořád stejně, v dobrém i zlém. Zejména výpadek formy De Paula a absence Lo Celsa jsou na výstavbě hry Argentiny strašlivě znát. De Paul alespoň pokračuje v buldočím stylu hry, čili když už to nejde s míčem u nohy, pomáhá týmu alespoň jinak, zároveň ale jeho rozvážnost na míči "nutí" Messiho stahovat se v podstatě do role středního záložníka. Schválně jsem slovo nutí dal do uvozovek, protože reálně se tímto stahováním Messiho argentinská výstavba hry zhroutila zcela definitivně. Místo aby Scaloni předal dirigentskou taktovku Mac Allisterovi, který je rovněž schopný hru zálohy organizovat, De Paulovi uložil víc defenzivních povinností a mladému Enzu Fernándezovi přiřkl roli běhavého box-to-box záložníka, ke které je jako stvořený, zůstává "nahoře" Julián Álvarez mnohdy odříznutý. Samostatnou kapitolu je pak forma krajních beků. Jediným hráčem, který si na tomto postu udržuje jakous takou kvalitu a bojovnost, je Marcos Acuña. Tagliafico je pozičně mimo, Molina předvádí alespoň průměrné výkony, ale jeho ofenzivní podpora chybí, no a Gonzalo Montiel by měl v této formě působit jen jako úplně nouzová varianta. Uvidíme, jak se s těmito problémy dokáže Argentina v následujících zápasech vypořádat.

(jn)

Kurz na celkový triumf u Fortuny: 7,00 (3.)
Šance na celkový triumf dle statistického modelu Opty: 13,56 % (4.)

Proč si vsadit na výhru:

Fernando Santos je pořád schopný tomuto týmu propůjčit svěží dech, pořád zvládá překvapit. Že Portugalsko poprvé od semifinále Eura 2000 načalo vyřazovací klání velkého turnaje bez Cristiana Ronalda, to nebyl ani zdaleka jediný šok před výkopem se Švýcarskem; doposud si stěží šlo představit i Joãa Cancela či Rúbena Nevese mezi náhradníky. Seleçãu to však toho dne šlo jednoznačně k duhu, útočný trojzubec vedený 21letým Gonçalem Ramos hýřil aktivitou, každý jeden jeho člen chystal šance pro spoluhráče, zakončoval... paráda.

Byť nejde sázet na to, že Portugalsko bude i nadále využívat nejlepšího reprezentačního šutéra historie jenom z lavičky, výše uvedený odstavec je příjemným a důležitým zjištěním nehledě na to. Ryze pragmatické Portugalsko z Eura 2016 a utrápené Portugalsko z letošní skupinové fáze je tatam, vítejte nejproduktivnější tým šampionátu, který právě zdvojnásobil svůj gólový přísun! Nebyla to náhoda. Bez Ronaldovy prezence, která si žádá co nejvíc míčů, protože vás jinak seřve, měl rázem rozvázané nohy zejména João Félix (který nemusel operovat na hraně ofsajdu) i leckdo další. Nenadarmo na stránkách populárního listu Record před Švýcarskem rovnou 70 % respondentů hlasovalo pro Ronalda na lavičce. Tenhle tým je plně připraven se osamostatnit; teď už to není pouze v rovině více či méně bláhové teorie.

Navíc, nepodceňujte Gonçala Ramose. Jasně, jeho hattrick přišel zčistajasna, ale to výhradně v kontextu seniorské reprezentace. Bavíme se přece o autorovi devíti ligových gólů za Benfiku (v 797 minutách této sezony), nejlepším střelci Eura do 19 let a nejproduktivnějším hráči svého U-21 vrhu s úctyhodnými 14 zářezy v 18 startech. Ramos ty branky nezačal dávat včera. A víte kdo dal svůj první hattrick jen rok po repre debutu a také ve vyřazovací fázi MS? Pelé.

Proč nevsázet na výhru:

Už před výkopem světového šampionátu bylo tak nějak jasné, že tenhle turnaj bude do nezdravé míry o jednom muži. Když Cristiano Ronaldo před pár dny poprvé nenaskočil do zápasu mistrovství světa od začátku (ačkoliv byl zdravý), bylo to potuplované. Toto Santosovo kontroverzní rozhodnutí následovalo Ronaldův naštvaný odchod ze hřiště proti Koreji a dalo vzniknout další frustrované čtvrthodince v osmifinále, kdy zjevně nesoustředěný CR7 "nakouřil” další přímák do zdi a zase jednou skóroval z kilometrového ofsajdu. Takhle to dál nepůjde, ale zároveň... je těžko představitelné, že se to bez Ronalda obejde. Rodák z Madeiry ostatně pořád čeká na gól ve vyřazovací fázi mundialu, což zvláště štípe vzhledem k tomu, že jeho věčný rival Lionel Messi své vlastní čekání letos ukončil.

I kdyby zrovna na tomto šprochu nebylo pravdy ani trochu, už jen to, že sama portugalská fotbalová asociace musela uprostřed turnaje vyvracet zvěsti, že se kapitán národního týmu pokusil opustit reprezentační sraz... to prostě nevypadá dobře.

Dodatek pro zvláště pověrčivé: v tomto tisíciletí existuje cosi jako prokletí nejdominantnějšího osmifinalisty a hned třikrát v této roli stanul lusofonní výběr. Brazilci byli suverénní v osmifinále let 2018, 2010 i 2006 (dvakrát 3:0, naposledy 2:0, což pořád znamenalo nejvyšší výhru celého roštu) a vždy poté končili ve čtvrtfinále. Ten samý osud potkal také Anglii roku 2002 po debaklu Dánska. Je tedy možné, že se Portugalci unáhlili?

(td)

Kurz na celkový triumf u Fortuny: 7,20 (5.)
Šance na celkový triumf dle statistického modelu Opty: 13,23 % (5.)

Proč si vsadit na výhru:

V Anglii svůj národní tým vidí vždycky trochu ve větších superlativech, než by měli. Mírná nadřazenost a otravná arogance ostatně občas z ostrovů čpí nejen ve fotbalovém prostředí. Na turnaji v Kataru ovšem všem těm, kteří svorně volají, že "football’s coming home”, musíme dát za pravdu. Z Anglie je totiž cítit klidná síla. A to je mnohem víc než nesourodý mančaft plný superhvězd, který se třeba v dobách Lamparda, Rooneyho a Gerrarda prostě neuměl vyvinout ve fungující skupinu schopnou vyhrávat obtížné zápasy.

Vlastně ve všech zápasech základní skupiny i v osmifinále měl člověk chuť zápas vypnout nebo přirozeně začít přát soupeři - Albion dlouhé pasáže nudí, hraje unyle a působí, že neví, jak protivníkovi ublížit. Pak ale něco "secvakne” a vše funguje jako rychlý, dobře namazaný stroj. Jako by to snad byl i Southgateův záměr — totiž soupeře uspat a vzápětí několika rychlými údery definitivně zlomit. Írán se držel pětatřicet minut, aby pak inkasovat třikrát v rozmezí dvanácti. Wales dokonce dostal dvě branky za dvě minuty, no a Senegal lovil míč ze sítě dvakrát za sedm minut.

K tomu všemu má Anglie nezpochybnitelně kvalitní kádr. Nechybí jedna zářivá hvězda absolutní světové špičky v Harrym Kaneovi, díky Bellinghamovi s Ricem má střed pole schopnost přebít soupeřovu zálohu nejen silou a poziční hrou, ale zároveň dynamikou a driblinkem. Díky tomu se tak pozornost nemusí upírat jen na křídla, kde je kvalita a šíře kádru patrně největší na celém MS (spolu s Brazílií).

Nakonec — i s trochou nadsázky — nemůžeme zanedbat ani skutečnost, že Angličani od nás v průběhu turnaje dostali nejlepší známky, avšak v očích sázkových kanceláří jsou až favorité číslo 5. Třeba na Betanu na Southgateovu partu vypisují dokonce kurz 8.50. A to už za zkoušku stojí, ne?

Proč nevsázet na výhru:

Pokud jste si přečetli všechny předešlé argumenty, možná přemýšlíte nad jedním důležitým ale, totiž že tohleto možná zabralo hlavně proto, že Anglie dosud na šampionátu nenarazila na opravdu prvotřídního soupeře. "Povolit, přitáhnout” totiž třeba zafunguje na Wales, ale Francouzi či Brazilci nejspíš nebudou půl hodiny či celý poločas (no i když...) trénovat s Albionem posuny a spokojeně držet bezgólovou remízu.

Velká pozornost médií se už v minulých dnech upírala na Kylea Walkera, jenž má snad jako první a jediný muž na planetě oplývat schopností zastavit Kyliana Mbappého. Ze zkušenosti tušíme, že novináři nejsou mimo, protože Walker je skutečně schopný se rychlostí a silou měřit úplně s kýmkoli. Zároveň se ale od září trápí se zraněními, vyhrabal se z nich jen krátce před MS a jak už ukázalo třeba osmifinále se Senegalem, zadák měl potíže uhlídat i Ismaïlu Sarra.

A to vzhledem k tomu, že obrana Anglie obecně nepůsobí úplně stoprocentně, není vůbec příjemné. Internetový meme Harry Maguire sice nejjednodušší kritiky utišil především skvělým výběrem místa v obou šestnáctkách, ale jeho limity jsou pochopitelně jinde — a ty už dokázali odhalit třeba Íránci. Albion navíc zatím nikdy nečelil žádnému déle trvajícímu tlaku, pod kterým bude Maguire (a nejen on) o dost náchylnější ke svým v poslední době stále častějším minelám.

(mu)

Kurz na celkový triumf u Fortuny: 5,00 (2.)
Šance na celkový triumf dle statistického modelu Opty: 14,43 % (3.)

Proč si vsadit na výhru:

Před čtyřmi lety jsem na tomto místě psal následující: "Doposud Francie na šampionátu působí dojmem favorita, který když potřebuje zapnout, tak zapne, ale po většinu času jede spíše na autopilota. Demonstrace oné přemíry nadání jako by se dostavovala pouze periodicky a nikdy na delší dobu, cž je alarmující, pokud se nejedná o nic úmyslného.” Teď už můžeme hravě zkonstatovat, že se skutečně jedná o něco úmyslného. Deschampsova Francie ví, kdy si může dovolit ubrat nohu z plynu, což se projevuje jak na přístupu k zápasům (les Bleus zásadně moc nesprintují), managementu v průběhu jednotlivých zápasů (Antoine Griezmann v nižší poloze je snad ještě dokonalejším metronomem než Pogba na vrcholu slávy) a také mezi nimi, když si kouč dává záležet na úměrném rozložení minut.

Více než kdy předtím teď zkrátka Francie nepůsobí ani tak laxně a profesorsky jako spíš uvědoměle a vychytrale. Proti Polsku, Dánsku i Austrálii odehráli Deschampsovi svěřenci minimálně poločas takříkajíc na půl plynu, a přece se pokaždé hravě dostali nad dva očekávané góly. Přece si tvořili šance v každé pasáži, jako by jim to bylo zcela přirozené. To nebývalo; zlatá Francie z roku 2018 na letošní nejnižší xG hodnotu v plné síle (2,37) nedosáhli ani jednou. Finalisté z předešlého Eura 2016 jenom jednou (proti Irsku).

Tichá voda břehy mele, očividně.

Konečně, ačkoliv v posledních letech rozhodně neplatí, že by mužstvo s nejvýraznější ofenzivní individualitou vyhrávalo celý šampionát (naposledy možná Brazílie 2002?), faktor Kylian Mbappé nelze v žádném případě podcenit. Však si vezměte osmifinále s Polskem jako ideální case study: 70 minut se po hřišti ploužil bez chuti, předváděl neefektivní kudrlinky, balon mu utíkal, působil jako táta, kterého jste museli v 10 letech setsakra dlouho přemlouvat, aby si s vámi ještě chvíli kopnul. A potom — právě jako ten táta — dvakrát zabral a bylo vymalováno. Působilo to skoro nefér; jako když vás přestalo bavit Age of Empires, tak jste si vyťukali Cobru. Mbappé už na turnaji skóroval po individuální akci a kombinaci se spoluhráčem, ranou do vinglu ze střední vzdálenosti, hlavou prakticky z brankové čáry... všelijak. Krom toho jde o hlavní rychlostní outlet v protiútoku, o suverénně nejčastěji (a solidně) centrujícího Francouze, prostě o všestrannou zbraň, která když si usmyslí, hrozí.

Ale ať vás nenapadne se zaměřit jen na Mbappého; Ousmane Dembélé na protějším křídle rovněž hraje vynikající turnaj a poprvé od svého drahého transferu do Barcelony, zdá se, naplňuje potenciál. Žádný Francouz ostatně na tomto šampionátu nevytvořil více šancí než on (9). Holt nebýt Mbappé tak okázalým fenoménem, dostává se mu jistě víc lásky.

Proč nevsázet na výhru:

Jeden tým nevyhrál dva mundialy po sobě od Brazílie let 1958-62. Jeden trenér nevyhrál dva mundialy po sobě od Vittoria Pozza a jeho Itálie let 1934-38. To je pořádná porce historie, jíž se teď Didier Deschamps a spol. snaží hrdě vzdorovat. Na mistrovství světa v Brazílii se Francouzi na čtvrtfinále naladili dokonce 10 góly místo současných devíti, a přece stačila jedna standardka Německa a okamžitě se pakovali. Souboj s Anglií je v určitých ohledech předčasným finále i přestřelkou připomínající známý meme se dvěma Spidermany (oba týmy spoléhají na dlouhé pasy, driblink, dlouhé oddychové pasáže s míčem), a k tomu nesmíme zapomínat na to, že jsme jen rok a půl vzdáleni od chvíle, kdy se Rabiotovy a Mbappého rodiče hádaly na tribunách a druhý jmenovaný vážně přemýšlel nad odchodem z reprezentace. Taková dramata, jaká následovala ono švýcarské fiasko, se jen tak nesplachují. Jakkoliv pošetile nám to může znít, atmosféře v týmu nejspíš nepomohly ani předturnajové spekulace, že se Paul Pogba skrze návštěvu marabuta snažil Mbappému přivodit zranění.

Tohle vše se dosud v Kataru neprojevilo, ale dost možná to tiše bublá pod povrchem. V tomto směru je třeba pamatovat na to, že Francouzi (s výjimkou experimentálního duelu s Tuniskem) dosud prohrávali jen 17 minut s Austrálií a nikdy se nemuseli cítit příliš ohroženi. To hned proti Anglii je čeká jiný test; Shaw a potenciálně také Trippier napravo (v 3-5-2/3-4-3) jsou dobře stavění na využití velice úzkého rozestavení Deschampsovy Francie.

(td)

Kurz na celkový triumf u Fortuny: 2,80 (1.)
Šance na celkový triumf dle statistického modelu Opty: 28,02 % (1.)

Proč si vsadit na výhru:

Individuální kvalita kádru sice není tím hlavním kritériem, které by rozhodovalo velké turnaje, zároveň je ale stále kritériem důležitým. A individuálními schopnostmi jsou schopni Brazilcům v součtu všech postů konkurovat snad jen Francouzi. V ofenzivě má Tite opravdu z čeho vybírat, znepokojení snad potenciálně může vyvolávat pouze zranění Gabriela Jesuse. Pokud by vypadl i Richarlison, na hrotu útoku by nejspíš musel nastoupit Neymar jako falešná 9, protože útočník Pedro z domácí ligy proti Kamerunu vůbec nepřesvědčil. S výstavbou hry sice měli Brazilci výjimečně problémy, to však šlo výhradně o týmy hrající v dobře organizovaném bloku, navíc nakonec stejně zpravidla soupeře donutili inkasovat. Pokud pomineme zápas s Kamerunem, kde nastoupilo brazilské béčko, neskórovali naposledy Brazilci více než 10 zápasů dozadu, a to proti své jihoamerické Nemesis z Argentiny. Titeho Brazílie ale nesází jen na individuální akce svých ofenzivních es; jsou velmi dobře organizovaní a sehraní, díky čemuž si mohou dovolit občas opouštět své pozice a rotací vnášet zmatek do obran soupeřů. Výsledkem je jistý punc nepředvídatelnosti. Nenadarmo má Tite na lavičce Brazílie fantastickou bilanci 75 % posbíraných bodů za 80 zápasů.

Za těch samých 80 zápasů navíc Titeho kanárci inkasovali pouze 29krát, což je zhruba jednou za tři utkání. Také v tomto bodě se nelze neodvolat na individuální kvalitu kádru, protože když máte v defenzivě Marquinhose a před ním Casemira, půl úspěchu je na světě. Ne, samozřejmě takto jednoduché to zase není. Brazilci jsou v defenzivě kromě individuální kvality také velmi dobře organizovaní. Po ztrátě míče jsou schopní kompaktního presinku a v případě, že se přes/z něj soupeř dokáže dostat, zformují se do poctivé defenzivní formace (zpravidla 4-4-1-1 nebo 4-4-2), ve které i hvězdný Neymar na rozdíl například od Lionela Messiho plní své defenzivní úkoly při narušování rozehrávky soupeře. V případě rychlých kontrů zase má Tite k dispozici už zmíněného Casemira, který buď perfektně vyplní prostor, jak je zrovna třeba, anebo soupeře zkrátka zfauluje a dá svým kolegům možnost vydechnout.

Třetím, a tak trochu "měkkým" faktorem, jsou zkušenosti. Brazilští fotbalisté jsou zpravidla v ideálním věku a ostřílení souboji v Lize mistrů. Předturnajové obavy z nominace Thiaga Silvy jakožto symbolu zmaru z roku 2014 jsou snad definitivně rozptýleny, přesto je třeba říct, že Brazilci se zatím nepotkali s vysloveně těžkým soupeřem. Na rozdíl například od čtvrtfinálového soupeře Chorvatska a potenciálního semifinálového soka Argentiny měli Brazilci možnost pošetřit síly v jednom zápase ve skupině a v polovině osmifinálového klání. Chorvati naopak museli proti Japonsku odehrát 120 minut plus nastavení. Ke zkušenostem tak můžeme přidat jako potenciální výhodu vlastně asi nejsnazší možný los na cestě do finále. Brazilcům zkrátka zatím osud hraje do karet — což se odráží i v důvěře Opty.

Proč nevsázet na výhru:

Jelikož zde nechci zmiňovat vyložená klišé, jako že "míč je kulatý" nebo že Brazilci "nejsou mentálně silní", zaměřím se pouze na jeden bod, a tím je potenciální konfrontace s Argentinou. Jihoamerický kontinent je fotbalově velmi silný, a když už je zde individuálně slabý tým jako Bolívie, tak jednou za kvalifikaci musíte jet k nim do La Pazu lapat po dechu. Jediným týmem mimo Jižní Ameriku, který dokázal Titeho Brazílii porazit, je kromě letošního kamerunského překvapení až Belgie z roku 2018 (bilanci s evropskými týmy má jinak protřelý kouč příznivou: 8-2-1). Naopak s Argentinou se Brazilci střetli sedmkrát při vyrovnané bilanci 3-1-3. Není to přímo nějaký neochvějný faktor, Brazilci klidně můžou být dalším týmem, který Chorvati překvapí remízou a dobře kopanými penaltami, přesto je konfrontace s dlouhodobě neoblíbeným týmem a velkým rivalem potenciálně výstrahou.

Svou roli může hrát i zranění hráčů. Zranění hroťáka Jesuse jsem zmínil výše. Neymar i Danilo už jsou sice v pořádku, Alex Sandro by se ale proti silnějším soupeřům setsakra hodil. Zmiňoval jsem to už v analýze zápasu proti Jižní Koreji: krajní obránci Brazílie působili ve velmi netradiční roli. Moderní krajní beci mají za úkol nabízet se křídelním útočníkům do tzv. "overlapů", působí tedy jako jakási druhá křídla. To jsme ve hře Brazílie prakticky neviděli. Danilo se podílel spíš na rozehrávce a Éder Militão se držel zpátky. Proti takticky vybouchnuvším Korejcům se to nemuselo zdát jako důležitý aspekt, co ale proti Chorvatům, kde největší slabina jsou právě krajní obránci, jejichž přetížení by mělo vést k jednoznačnému úspěchu? Oslabení na krajích obrany (nikoli v defenzivní, spíš v ofenzivní části) by potenciálně Brazilce proti silnějším soupeřům mohlo stát celkové vítězství.

(jn)