Malá francouzská revoluce v Birminghamu

Ještě nedávno bylo hlavní přestupovou stanicí kvalitních hráčů z Ligue 1 zejména severoanglické Newcastle, letos se ale poměry změnily - primát ve 'výlovu' talentovaných "Francouzů" tentokrát drží jiný tradiční klub Premier League, Aston Villa, jejíž barvy budou od nové sezony oblékat Jordan Ayew, Idrissa Guéyé a Jordan Amavi. Na co se mohou její fanoušci připravit?

Hrdí Villans balancovali loni na hranici sestupu a letos to rozhodně budou chtít napravit, čemuž napovídají i cenovky všech tří borců - zatímco totiž většinou je Ligue 1 brána jako soutěž, v níž se dá nakoupit levně a kvalitně (a taky ve velkém, neboť za těch pár drobných ani případný neúspěch tolik nebolí), management birminghamského klubu zalovit v kasičce poměrně hluboko a vysázel za francouzské posily dohromady zhruba 32 milionů eur. Nejvyšší částka přistála v Lorientu za Ayewa (cca 12 milionů), Nice prodalo Amaviho za 11 a Lille si za Guéyého řeklo o 9. První dva podepsali smlouvy do roku 2020, ta Guéyého je o rok kratší, ale její součástí je i opce na jednu další sezonu.

V rámci evropského trhu to jsou rozumné ceny: ačkoliv nejstaršímu Guéyému je teprve 25 let, všichni tři patřili loni v Ligue 1 k osvědčeným, vysoce hodnoceným jménům. Největší pozornost i za hranicemi Francie na sebe nejspíše strhnul ghanský reprezentační forvard, jehož profilem tedy toto krátké představení můžeme začít..


Jordan Ayew (23 let, útočník)

Dvacátý čtvrtý duben 2015 se do paměti fanoušků Marseille zapsal černým písmem - hrdé Olympique tehdy před vlastními tribunami prohrálo s Lorientem, bojujícím o holý život, potupně 3:5, vyklidilo tak pozice zajišťující start v Lize mistrů a přinutilo kouče Marcela Bielsu definitivně upustit od experimentálního rozestavení se třemi stopery a jediným středním záložníkem. Jordan Ayew si tehdy konečně užíval slávy, kterou mu prorokovali už coby osmnáctiletému zelenáči v juniorce (sic!) Marseille: dal dva góly, přidal asistenci a jeho obličej následující den zdobil stránky všech francouzských sportovních periodik.

Snad za to může jeho jméno a příbuzenský vztah s jedněmi z největších hrdinů ghanské fotbalové historie (vedle otce Abedi Pelého sem zřejmě můžeme počítat i staršího bratra Andrého), snad jeho pověstná mrštnost a výtečný dribbling, nicméně mladý Jordan přitahuje pozornost už dlouho - Lorient za něj loni v létě vysázel celé 4 miliony eur, což je na jeho poměry obrovská částka. A ačkoliv se loňská sezona (spolu s předcházejícím jarem, kde z Marseille hostoval v Sochaux) dá z jeho strany považovat za průlomovou, málokdo pochybuje o tom, že jeho strop leží ještě mnohem výše. Proti bývalému klubu jej jistě ukázal, konzistence výkonů mu ale zatím dělá viditelné problémy.

Aston Villa dostala za své peníze talentovaného, mimořádně pohyblivého šutéra, který sice neobstojí při držení míče ve vápně či hře hlavou, zato ale rád a často střílí, chodí si pro velké množství faulů a s míčem na noze se dokáže protáhnout i těmi nejužšími skulinkami. Sice by potřeboval zpřesnit mušku - fanoušci Lorientu dosvědčí, rozjezd loňské sezony byl z jeho strany v tomto ohledu dost frustrující - jinak je ale jeho produktivita solidní, jak dokládá jeho loňských dvanáct branek, a nijak nestrádá ani v technice (sedm asistencí). Navíc má mladý Ayew cenné zkušenosti z reprezentace (28 zápasů!), kromě hrotu zaskočí v případě potřeby i na pravém křídle (či přes nohu na levém) a nechybí mu ona tolik potřebná zdravá drzost.

Zpočátku asi bude vyžadovat určitou trpělivost; jestli je jeho kariéra zatím v něčem pravidelná, jsou to pomalé začátky podzimů. Loni toto období 'zastřelování' nicméně prolomil relativně brzy, na přelomu října a listopadu, načež v devíti zápasech pěti brankami a čtyřmi asistencemi (1+1 při klíčové výhře v Toulouse) prakticky sám vytáhl Lorient z poslední na patnáctou příčku.


Idrissa Guéyé (25 let, střední záložník)

Hubený Senegalec je ze všech tří nových akvizic určitě tou nejprověřenější. Celou dosavadní kariéru sice strávil v Lille, které jej do velkého fotbalu přivedlo, francouzsko-belgické hranice ale opouští s bilancí 176 odehraných zápasů - to znamená pravidelná ligová základní sestava od roku 2012, plus evropské poháry, a připočítat můžeme i 18 reprezentačních startů. Jistě dostatek času hráče dobře odhadnout a promyslet si, jestli se jeho angažmá vyplatí. Sám Guéyé je přesvědčen, že ano; zajímalo se o něj Marseille, on ale po dlouhém rozhovoru se zástupci Villy, při němž mu mělo být přislíbeno místo na pravém kraji zálohy ve formaci 4-3-3, zvolil Premier League.

Guéyé není žádným mohutným, silovým defenzivním štítem; narostl pouze do 174 centimetrů a na nějaké přetlačování uprostřed hřiště si moc netroufá. Zato ale parádně kontroluje tempo hry krátkými přihrávkami, neztrácí důležité míče a kromě ukázkového pokrytí balonu jej umí i vyvézt a založit útok z hloubi pole. Vedle vysoké úspěšnosti přihrávek (loni přes 86 procent, ač je nutno vzít v úvahu, že v lilleském 4-3-1-2 nebýval na RCM pod bůhvíjakým tlakem) vyniká i elegantní, úspornou hrou, díky níž není náchylný k faulům. Soustředěnost a zodpovědnost z něj na hřišti přímo vyzařují, vyniká v čtení hry a nebojí se dobře načasovaných obranných zákroků (ve skutečnosti má průměr přes 3 úspěšné pokusy na utkání, aniž by přitom musel s někým 'zápasit').

Loňská sezona navíc ukázala, že umí být přínosem i v ofenzivní fázi - ve svém formativním období se soustředil spíše na nalezení ideální pozice (původně začínal jako ofenzivní záložník, hrál ale i přímo pod stopery) a často působil jako takový rozlétáný 'plašan', jakmile se ale usadil, získal sebevědomí a srovnal dlouhodobou výkonnost, časem přišly i první nadějné střelecké pokusy. Loni takto nastřílel čtyři góly a přidal tři asistence, což na klasického středního záložníka, který navíc nikdy neuměl pořádně centrovat, není vůbec špatné. Skok z dobře známého prostředí do anglické 'džungle' sice jistě bude náročný, Guéyé ale po loňsku působí dojmem akorát vyzrálého mladého hráče, odcházejícího v pravý čas.



(avfc.co.uk)


Jordan Amavi (21 let, levý bek)

Jediný levák na tomto seznamu je mezi novými posilami Villy zároveň největší neznámou i nejvíce vzrušujícím prospektem - alespoň tedy pro ty, kteří loni sledovali Ligue 1 a prakticky unisono jej označili za nejlepšího levého beka celého ročníku. Shrneme-li jeho výkony od prvního do posledního kola, můžeme konstatovat, že naposledy měl takto skvělou sezonu na tomto postu snad Benoit Trémoulinas kdysi v Blancově mistrovském Bordeaux. Čekalo se, jestli si o místo v národním týmu řekne Digne nebo Kurzawa, a mezitím oba dva zastínil neznámý mladíček z Nice.

Amavi pronikl do prvního týmu Les Aiglons teprve předloni, jako znouzectnost během zranění tehdejší jedničky Thimothée Kolodziejczaka, zahrál ale výborně a od léta 2014 už byl plnohodnotným profesionálem a jasnou jedničkou na tento choulostivý, Claude Puelem nesmírně důkladně využívaný post. Třicet šest odehraných zápasů a konstantně vysoká hodnocení hovoří za vše. O jeho talentu se sice vědělo už dříve (Francii reprezentuje od svých sedmnácti let), ale takhle raketový vzestup nečekal opravdu nikdo.

Co dělá z Amaviho tolik zajímavého hráče je jeho docela neobvyklý styl - na rozdíl od jiných mladých beků totiž nespoléhá primárně na bleskurychlé výlety na soupeřovu polovinu. Ne že by je nedělal; naopak, jeho náběhy přes několik desítek metrů tvořily loni integrální součást taktiky Nice; jeho největší přednost ale leží v defenzivní fázi. Má v hlavě zakódováno, že jeho úkolem je v první řadě odzbrojit soupeře a až potom vyrážet dopředu, což je něco, co třeba Lucasi Dignemu dosud chybí (a proto taky je v PSG stále dvojkou i za stárnoucím Maxwellem). Co více, toto odzbrojování vypadá v jeho podání jako ta nejjednodušší věc na světě: Křídelní hráč postupuje směrem k vápnu, když se proti němu zničehonic objeví na centimetr přesně postavený bek a míč mu jednoduše sebere.

Tento vzácný, nesmírně cenný druh jakési vnitřní fotbalové inteligence je Amaviho velkým trumfem. Jistě má i řadu slabin - nezkušenost, občasná nekonzistence, či na beka velmi limitující neschopnost přesně centrovat (snaží se o to velmi často, za loňský rok však nezaznamenal jedinou asistenci) - to jsou ale všechno věci, u nichž se dá předpokládat, že budou s přibývajícími léty mizet. Navíc Nice od odchodu Daría Cvitanicha ani nehraje na klasickou devítku, takže Amaviho neproduktivitu lze omluvit i takto. Alassane Pléa ani Alexy Bosetti opravdu nejsou hráči, kteří by byli schopni ve vápně hlavičkovat. Ironicky na rozdíl právě od Amaviho, jenž takto zavěsil loni čtyřikrát (jeho výskok je na 176 centimetrů vysokého hráče obdivuhodný).

Ve Ville by udělali nejlépe, kdyby mu nejprve dali za úkol zůstávat spíše vzadu a zvykat si na odlišné tempo anglické nejvyšší soutěže; takto může nejlépe vybrousit své už tak neuvěřitelně vyzrálé čtení hry, a třeba i zapracovat na lepším tahání za záchrannou brzdu (loni 11 žlutých karet). V uplynulé sezoně obral soupeře o míč v průměru téměř pětkrát za zápas, a jelikož navíc umí dávat balon včas od nohy (respektive se to velice rychle naučil), bude asi nejlepší zpočátku se soustředit právě na obranu. Zapsat se v Premier League hned zkraje kariéry coby klasický 'lajnový expres' s nepřesným centrem by u tak pronikavého talentu byla obrovská škoda. Je třeba být maximálně opatrný. Stále totiž přetrvává nepříjemný pocit, že Amavi změnil prostředí příliš brzy.