Má Scolari na to trénovat velkoklub?

Na lavičku Chelsea usedal jako velký trenér, jenž měl na svém kontě nespočet úspěchů jak na klubové, tak reprezentační scéně. Na Stamford Bridge si od něj hodně slibovali a také on podával sebevědomá prohlášení. Když se ale podíváme na letošní sezonu před jejím začátkem a nyní, také vidíte ten rozdíl?

Obrana vs. útok

Od Scolariho se na Stamford Bridge čekalo mnoho. Jedním z důvodů jeho angažování byl styl jím vyznávaný. Dnes již 60letý kouč totiž preferuje, nebo alespoň do té doby než přišel do západního Londýna preferoval, útočný fotbal. Právě útočného fotbalu se od Josého Mourinha nebo Avrama Granta příliš nedostávalo, což bylo mimojiné jedním z důvodů, proč odešli. Oba tito trenéři, ačkoliv Izraelec Grant těžil během svého krátkého působení na lavičce Blues především z práce portugalského předchůdce, totiž vyznávali hru ze zabezpečené obrany. Ta byla v jejich dobách, nebo alespoň v té Mourinhově, skutečně nejlepší na Ostrovech a možná i na světě. Branek se dostávalo málo, obránci byli sebevědomí a nechybovali.

Ne každému se to líbilo. Výhry 1:0 byly na denním pořádku, ale Mourinhovi to vycházelo a sklízel úspěchy. Na něj krátce navázal Grant, ačkoliv žádnou trofej nezískal. Jeho fotbal se od toho v podání Mourinha příliš nelišil. Poté byl jmenován novým koučem Scolari a v Chelsea měla začít menší revoluce. Změny se měly týkat především předváděné hry, nikoliv například výprodeje hráčů. Trenér mistrů světa z roku 2002 od začátku svého působení na Stamford Bridge prohlašoval, že chce, aby hra Blues vypadala jako brazilská samba. K tomu si přivedl i dlouholetého "kamaráda” Deca z Barcelony, jenž měl dát hře Chelsea novou myšlenku. Nový rozměr.

Zpočátku si všichni v Chelsea mohli gratulovat. Scolarimu první zápasy vyšly na výbornou. Především v prvním duelu s Portsmouthem Chelsea předvedla onu pomyslnou sambu, když soupeři nedala šanci. Scolarimu a vůbec celé Chelsea podzim povětšinou vycházel skvěle. Třebaže to někdy trochu zaskřípalo. Případem budiž remíza v Lize mistrů na hřišti rumunské Kluže. První prohra v sezoně přišla až ke konci listopadu. Pro většinu ‘modrých’ příznivců to ale byla velká rána. Stamford Bridge totiž vyloupil Liverpool a padl tak více než čtyři roky trvající rekord neporazitelnosti. Scolari se ovšem hájil tím, že pro něj nějaký rekord nic neznamená. Pro něj jsou důležité body, které se však ten den nezískaly. Vše ale podle jeho slov patří k životu, stejně jako tato prohra.

Kouzlo velkých zápasů je pryč

Chelsea se následně zvedla a v lize přejela Sunderland s Hullem, oba celky si ze zápasu odnesly pořádnou porci branek. Poté však přišel další důležitý zápas a Blues opět vyhořeli. Tentokrát odevzdali tři body římskému AS v boji o postup ze základní skupiny Ligy mistrů. To už se psal prosinec a forma Chelsea z úvodu sezony se pomalu začala vytrácet. Dvě prohry s těžkými soupeři by se eventuelně daly považovat za jakousi výjimku, ale jak se později ukázalo, žádná výjimka potvrzující pravidlo to nebyla. Nejprve Chelsea ostudně vypadla z Ligového poháru s druholigovým Burnley. Poté přišel další duel Ligy mistrů a Chelsea potřebovala potvrdit proti Bordeaux postup. V důležitém duelu ovšem svěřenci trenéra Scolariho opět rupli a pouze remizovali. Vše korunoval následný ligový duel s Arsenalem. Další těžký souboj a ačkoliv Blues hráli doma, padli. A já se tu ptám, kam se poděla ta Chelsea, která dokázala v těchto chvílich porazit každého? Z těžkých zápasů jen málokdy odcházela poražena. Uměla porazit Manchester United, Liverpool i Arsenal. Ale teď? Jakoby se šlo do těchto duelů s poraženou náladou, jako by se snad ani nechtělo vyhrát. Chybí snad motivace? Ta určitě ne, alespoň ne podle Scolariho, který tvrdí, že hráče namotivuje samotný soupeř. Je to ale skutečně tak, jak říká zkušený Brazilec, jenž je ovšem na poli evropského klubového fotbalu poprvé? Opravdu nepotřebují hráči popostrčit, nabudit, vyhecovat k větším výkonům? Protože pokud ne, muselo z kádru snad vyprchat nějaké kouzlo, protože hráči nemohli o svou houževnatost a chtíč vyhrát jen tak přijít. Nových hráčů je totiž minimum.

Mizí i houževnatost, chtíč vyhrát..

Na tento problém může volně navázat jiná slabina Scolariho Chelsea. Blues letos až příliš často ztrácí zápas v jeho samém závěru, když za příznivého stavu vypustí, čehož využije soupeř a vyrovná. To byla ale kolikrát ta lepší varianta. Horší bylo, když Chelsea dostala první gól. Někdy stačilo, aby jen soupeř vyrovnal. Za dob portugalského stratéga Mourinha to nebyl příliš velký problém. Tým se semkl a na posledních dvacet minut soupeře zatlačil takovým způsobem, že rozhodující branka zkrátka nakonec přišla. Nyní to tak prostě není. Hráči působí odevzdaným dojmem, nebojují. Kam se poděla ta bojovnost, houževnatost, která londýnský celek v dřívějších letech zdobila a pomohla mu k mistrovským titulům? Tady určitě nemůže být problém jen v hráčích. Nebo snad ano? Odchází společně s příchodem Brazilců, Portugalců a dalších cizinců ta zdravá anglická dravost? Je především na trenérovi, aby hráče namotivoval a vyburcoval k lepším výkonům. Pokud si ovšem trenér myslí, že motivace není třeba, dopadá to tak, jak to dopadá. Takže jsme se opět dostali k problému, který bude moci vyřešit nejspíše jen sám trenér. Ten je ale dosud jiného názoru, tudíž se větší změna nedá očekávat.

Od prvního prosincové duelu, a už několik zápasů předtím, šly výkony Chelsea od desíti k pěti. Aktuálně zažívají v západním Londýně období, které dlouho nepamatují. Scolari se svou družinou dokázal v posledních jedenácti zápasech vyhrát pouze třikrát! To je na klub s takovými ambicemi jako je Chelsea velice málo. Blues doplácí především na koncovky zápasů, jak už bylo zmíněno. Pryč jsou časy, kdy všichni čekali, zda Chelsea nevstřelí v poslední minutě gól a rozhodne. Stávalo se tak často a spousta lidí kvůli tomu neměla Chelsea příliš v lásce. Jenomže branka v poslední minutě většinou nepřicházela náhodou, byla to tvrdě vypracovaná situace, jíž předcházel souvislý tlak, pod nímž nakonec soupeř padl. To Chelsea zdobilo zejména pod koučem Mourinhem.

Pod Scolarim již tyto branky nepřicházejí. Fanoušek Blues se sice v jednom zápase může radovat z vysoké výhry, ale v dalším ho radost hned přejde, když vidí, jak v závěru jeho klub inkasuje a ztrácí body. Skutečně nebyly lepší těsně výhry 1:0, 2:1, které však byly téměř pravidelné, než vysoké výhry, ale zároveň zbytečné ztráty? Pokud chce Chelsea trofeje, z celkového pohledu je určitě lepší první varianta. A že v Chelsea trofeje určitě chtějí. Také právě proto před sezonou vyměnili trenéra.

Obrana již není co bývala

Bylo tu také již zmíněno, že Chelsea si zakládala na výborné, propracované defenzivní činnosti. Těžko říci, zda chtěl úspěšnou taktiku klubu z let minulých úplně vymazat nebo jí upravit, ale věru se mu nepovedlo ani jedno. Alespoň v posledních týdnech to v obraně Blues nevypadá, že by měla kandidovat na nejlepší v lize, jak bylo zvykem. Nemohou za to ale jen obránci. Obrana začíná už od útoku, ačkoliv pokud Chelsea hraje na jeden hrot, útočníka se obrana zas tolik netýká. Pod Mourinhem bránili všichni záložníci - Lampard, Essien, Makelele, Joe Cole, Mikel, později i Ballack. Obrana poté nebyla tolik vytížená. Pod Scolarim toto "pravidlo” pomalu upadá v zapomění.

Možný problém: Deco

Určit jeden z důvodů by mohlo být jednoduché - Deco. Samozřejmě není rozhodně správné svalovat všechnu vinu na něj, jenomže je to právě Deco, který jaksi nabourává hru Chelsea. Pokud se chceme věnovat především jeho obranné hře, k moc uspokojivému výsledku nedojdeme. Již na útočné polovině není pressing portugalského kouzelníka příliš výrazný. V tvrdých ostrovních soubojích Deco zatím příliš neobstojí a poziční hra je na nízké úrovni, tudíž nedokáže například zachytit ani rozehrávku. Navíc když je potřeba se vrátit, naturalizovaný Porugalec to příliš neřeší. Deco navíc nepodává nijak oslnivé výkony ani co se útoku, či celkové hry týče. Přínos pro tým je malý a Deco zůstává za očekáváním. Škodit mu však může fakt, že Scolari ho staví do záložní řady společně s Lampardem a Ballackem, což není příliš ku prospěchu.

Zpět se ale vraťme k obranné hře. Tolik jistí již nejsou ani krajní obránci, zpravidla Bosingwa a Ashley Cole. Na začátku sezony to bylo dobré, zejména Bosingwa se jako nová posila předváděl ve skvělém světle. Bosingwa je navíc výrazně ofenzivně laděný typ obránce, takže vydatně pomáhá i v útoku. V posledních zápasech však již Bosingwa není tak jistý v obraně, jak by bylo zdrávo. Ne úplně povedený výkon vždy předvede Ashley Cole, ačkoliv oproti svému spoluhráči z druhého kraje obrany je směrem dozadu jistější. Ani kapitán Terry letos nepůsobí tak přesvědčivě, jak jsme u něj zvyklí. Ve stoperské dvojici letos působili hned čtyři hráči, mimojiné Alex s Ivanovičem, což také rozhodně neprospívá. V poslední době se po delším zranění vrátil Carvalho a je to on, který držel svými výkony obranu Chelsea. Ne nadarmo je to v posledních letech asi nejlepší obránce Chelsea. Sečteno podtrženo, to, na čem si Chelsea několik zakládala, je pryč a Scolari zatím týmu nedokáže vštípit jiný, podobně učinný styl hry.

Scolariho neschopnost

V průběhu sezony Scolari hlásal, jak potřebuje jakýsi plán B. Záložní plán - rozuměj taktiku, či rozestavení -, který by mohl Scolari použít v případě nepříznivého vývoje a dalších podobných situací. Kvůli tomu si chtěl přivést před sezonou krajana Robinha, ale přestup nakonec nevyšel. Přesto má Scolari k dispozici kádr, s nímž je možné během hry, pokud se vhodně zasáhne, změnit styl a i taktiku. Scolarimu se to však pravděpodobně nezdá a často se vymlouvá, že mu hráč podobný Robinhovi chybí. Přitom má prostředky na to, aby stále nehrál ten stejný fotbal, který je již hodně lehce čitelný. Vymlouvá se, že na rozestavení 4-4-2, tedy se dvěma hroty, což Chelsea letos příliš nepraktikuje, nemá kvalitní křídlo. Přitom v ten den, kdy toto prohlásil, odešel na hostování mladý Sinclair, v němž dříme obrovský potenciál, což již několikrát prokázal. Ačkoliv bývalý trenér kuvajtské nebo portugalské reprezentace prohlásil, že dá hráčům z rezervy šanci, dohromady všichni neodehráli všehovšudy ani celých 90 minut. Holt když se nevyzkouší všechny možnosti, je to téžké. Pak se může jen vymlouvat, že nejsou hráči. Podobně naštvaný může být i další nadějný mladíček Mancienne. Toho si Scolari stáhl z hostování s tím, že s ním počítá. Dokonce slíbil, že si zahraje v základní sestavě v pohárovém utkání. Nakonec však slib nedodržel a Mancienne vůbec nenastoupil. Pokud se s těmito nadějemi, které jsou často stavebními kameny mládežnických reprezentací, bude takhle zacházet, brzy z Chelsea prchnou. To už bychom se ale dostali ke zcela jinému tématu - mladíci Chelsea. A to by vydalo za samotný článek.

Právě mladíci v Chelsea by mohli být dalším motivem diskuzí, podobně jako Scolariho prohlášení, která jsou častokrát lživá, či nepravdivá, buď je nesplní a nebo je vzápětí popře. Rozhodně jsem se vám tu snažil vyjmenovat co nejvíce problémů současné ‘Scolariho Chelsea’, která by potřebovala zažít jisté zemětřesení, zejména co se sestavení kádru týče. Jelikož ale Scolari prohlásil, že v zimě žádnou posilu nepřivede, jen těžko se dá očekávat zlepšení. Nerad bych byl Scolariho černým věštcem, ale pokud bude v podobném stylu pokračovat, nemusí modrou lavičku už dlouho okupovat.

Abramovičovo ultimátum?

A že by Scolari mohl pozici manažera Chelsea opustit údajně potvrdil i samotný vlastník klubu Roman Abramovič. Anglický deník Daily Express tvrdí, že ruský ropný magnát dal svému podřízenému osmitýdenní ultimátum. Pokud prý do té doby Scolari s týmem něco neprovede, skončí. A proč právě osm týdnů? Pokud je zpráva anglického deníku pravdivá, pak je to tařka jasné. Za osm týdnů totiž budou hrát Blues odvetu osmifinále Ligy mistrů s Juventusem a právě případné vyřazení by mohlo být Scolariho konečnou.