Luis Suárez ukázal příznivcům Liverpoolu, jakým hráčem doopravdy je
První věc, kterou je třeba v souvislosti s nedávným rozhovorem Luise Suáreze zdůraznit, je to, že šlo o jeho vlastní iniciativu. Žádný mediální nátlak, šlo čistě o Suárezův nápad zrozený z netrpělivosti, že stále není po jeho.
Prakticky se nejde nezeptat - uvědomuje si on vůbec, jaký dojem vyvolává jeho oslovení anglických deníků, které ještě nedávno za všechno vinil? Nebo zda mu vůbec na Liverpoolu záleží, když svými činy dává čím dál více najevo, jak daleko je ochoten zajít, aby prosadil svůj odchod do Arsenalu? Zapojení právníků je na spadnutí a Liverpool bude dost možná u anglických fotbalových činitelů čelit stížnosti hráče, za kterého se v minulých letech opakovaně stavěl, leckdy až na hraně posměchu.
Celá přestupová sága jako by odrážela Uruguaycovy vady. Žádné uvědomění, že by si Liverpool za své předchozí činy zasloužil lepší jednání než takovouhle vzpouru. Žádný pocit hanby za předešlé výroky o bezbřehé spokojenosti na Anfieldu, žádné pochopení pro fanoušky, jež mu doopravdy věřili.
Tohle všechno směřuje k myšlence, zda vůbec můžeme věřit tomu, co tvrdí. Přinejmenším to není jednoduché. Jde vložit důvěru v hráče s bohatou historií lží, podvodů a bleskurychlých změn názoru, když se nás v zásadě snaží přesvědčit, že mu Brendan Rodgers přislíbil možnost odejít, pokud se Liverpool nedostane do Ligy mistrů? Anebo to rovnou prohlédneme jako další Suárezův sobecký trik, který jen dodává sílu teoriím, že v moderním fotbalu není pro morálku a loajalitu místo? "Hovořil jsem s Brendanem Rodgersem několikrát a ubezpečil mě: ‘Zůstaň ještě jednu sezonu a máš mé slovo, že pokud neuspějeme, osobně se postarám, abys mohl odejít,‘" prohlásil Suárez. "Nyní jenom chci, aby v klubu dodrželi své sliby z minulého roku."
Pokud je to pravda, má Suárez zcela legitimní nárok na to, aby se cítil ukřivděný. Jistě, dokázal s neuvěřitelnou rychlostí zapomenout na veškerou podporu, jíž se mu od Rodgerse a celého klubu dostalo, ale porušený slib je holt porušený slib. A koneckonců sám manažer Liverpoolu by měl objasnit, jestli v tomto případě jde o pravdu nebo fikci.
Ještě jedno malé plus by se pro uruguayského vzbouřence našlo. Suárez totiž aspoň má kuráž říct nahlas co si myslí, zatímco ostatní hráči se jen schovávají za sukněmi agentů (viz Rooney, Bale) a najímají lidi, aby vynášeli informace za ně. Která z variant je tou lepší cestou, to je už otázka pro diskuzi.
Divit se Suárezovi nemůžeme ani z pohledu touhy po Lize mistrů. Hráč jeho (fotbalových) kvalit by ve svých nejlepších letech měl brázdit evropské trávníky v milionářské soutěži. Pro Liverpool jde o krutou realitu dnešního dne, takto to dopadá, když se klub blíží ke čtvrtstoletí bez zisku ligového titulu a končí 28 bodů od čela tabulky. Nejlepší hráči logicky chtějí více, nezajímá je, jak kdysi slavný Liverpool válel. To už je jen historie, minulé století.
Možná se zeptáte ‚A co loajalita?‘. Ovšem taková myšlenka už napadne málokoho, dnešní fotbalisté mají podstatně jiný pohled na věc než fanoušci. Pravda je taková, že ať už se nám to líbí nebo ne, je pak velmi naivní očekávat něco jiného než zklamání.
K uvedení zajímavého příkladu ani nemusíme chodit příliš daleko, stačí se podívat do manažerské minulosti Brendana Rodgerse. Ten nedávno vyzval Luise Suáreze, aby ukázal loajalitu, avšak nikdo mu v tu chvíli nepřipomenul rok 2009. Tehdy byl Rodgers manažerem Watfordu a musel na tiskové konferenci odrážet dotazy reportérů. "Lidé zpochybňují mou morální zásadovost, a přitom jsem již předtím dal jasně najevo, že ji mám za všech okolností," reagoval Rodgers na razantní snížení sázkových kurzů na jeho přesun do Readingu. "Já jsem loajální a přijde mi neloajální, že se mě ptáte na jiné kluby, když jsem manažerem Watfordu." Můžete jen hádat, kdo se necelé dva týdny nato stal novým manažerem Readingu.
Suárez je samozřejmě podstatně výživnější případ, už jen kvůli všem jeho předchozím činům a prohlášením o pomstě, špatné interpretaci výroků, nespravedlnosti, médiích "pod palcem Manchesteru United" a tak dále. Vždy se však našel vysoký počet příznivců, kteří jej zarytě hájili před všemi a vším.
Až se zdá, že taková je prostě duše fotbalového fanouška. Kdyby Suárezův přestup do Arsenalu klapnul, bude stát za to sledování fotbalových webů či sociálních sítí, kolik příznivců Arsenalu začne nad minulostí zavírat oči a vytahovat tatáž omluvná vysvětlení jako kdysi liverpoolští. Však víte: "špatně interpretován", "šikanován", "pronásledován", atd. atd. Samozřejmě ne všichni, ale už jen případ známého Arseblogu svědčí o tom, že se nebavíme o nějaké menšině. "Mé výhrady vůči koupi Suáreze vedly k jednomu z nejdrsnějších napadání, jaké jsem kdy zažil," napsal nedávno autor nejpopulárnějšího blogu o Arsenalu, Andrew Mangan. "Musel jsem čelit násilným výhružkám jen proto, že jsem upřímně vyjádřil svůj nesouhlas s jeho angažováním."
"Ale co mě na tom děsí nejvíc, je názorový obrat od chvíle, kdy zájem klubu pronikl na veřejnost. Nepamatuju si mnoho fanoušků Arsenalu, kteří by jej hájili, když dostal osmi zápasový distanc za incident s Evrou. Nepamatuju si mnoho fanoušků Arsenalu, kteří by říkali, že kousání protihráče není vlastně s až tak hrozné. Nepamatuju si mnoho fanoušků Arsenalu, kteří by říkali cokoli jiného, než že Suárez je navzdory svému fotbalovému talentu opovrženíhodná osoba, jejíž výstřelky, podvádění a nečistá hra dohromady vytváří jednu z nejvíce nenáviděných postav Premier league. Přesto nyní lidé přepadávají jeden přes druhého, jak se ho snaží ze všeho vysekat."
To v Liverpoolu je proces zcela opačný. Až donedávna mohli fanoušci Reds žít v dojmu, že Suárez vnímá Anfield jako něco víc než jen pracoviště, že s klubem má určité pouto, že je doopravdy jedním z nich. Věřili mu, jakkoli je v minulých letech silně pokoušel. Ovšem představit si nyní, že znovu nastoupí před The Kop, kde není místo pro nic jiného než čest, je téměř nemožné. Možná i to má být součást jeho plánu.
"Musím upřednostnit svou kariéru," řekl Suárez. "Lidé tvrdí, že si ode mě Liverpool zaslouží víc, ale já za necelou stovku zápasů nastřílel padesát gólů a v tomto létě mě můžou prodat téměř za dvojnásobek pořizovací ceny. Neusiluju přece ani o přestup k lokálnímu rivalovi." Jenže Arsenal rivalem Liverpoolu bezpochyby je, když si oba brousí zuby na Ligu mistrů. Jádrem všeho se zdá být ona mnohokrát omílaná klauzule. Arsenal, očividně znalý jejího znění, nabídl libru navíc k 40 milionům, což mělo mít za následek Suárezovo vysvobození. Jenže nic není tak jednoduché, jak se zdá, a tak se Suárez bude muset ještě hodně snažit, aby dosáhl svého cíle. Výroky, jak se nebojí jít se svým požadavkem i za kontrolními orgány Premier league, kdyby nepomohla ani oficiální žádost o přestup, musí fanoušky Liverpoolu drásat.
To Arsenal mezitím může poklidně tiše vyčkávat. Určitě by to popřeli, ale je více než pravděpodobné, že o Suárezových úmyslech věděli dopředu. A když už nic, tak aspoň v oblasti podkopání rozpoložení blízké konkurence se jim zatím daří náramně.
Až doposud se Brendan Rodgers jasně vyjadřoval, že klub je vždy větší než jakýkoli jednotlivec. Je jen obtížné si představit, že momentální snaha klubu směřuje k něčemu jinému, než zisku co největší přestupové částky a okamžitému shánění adekvátní náhrady. Kdyby se ale opravdu podařilo Suáreze udržet, šlo by to vnímat jako hrdé vzepjetí kdysi úspěšného klubu, který stále bojuje o čelní umístění v anglickém fotbalu.
Na druhou stranu by ale Suárezův odchod mohl být pro Liverpool určitým druhem požehnání, přelili by svou největší přítěž konečně jinam. Jestli se samozřejmě vůbec dá nazvat přítěží hráč, který dokáže střílet branky prakticky odkudkoli. "Má dosavadní kariéra svědčí o tom, že nejsem typ hráče, který by měnil působiště každý rok," poukazuje Suárez. A má pravdu, jeho letošní přestup by byl čtvrtým za posledních osm let. Takže aby bylo jasno, každý druhý rok. Takovým typem hráče je Luis Suárez.
Prakticky se nejde nezeptat - uvědomuje si on vůbec, jaký dojem vyvolává jeho oslovení anglických deníků, které ještě nedávno za všechno vinil? Nebo zda mu vůbec na Liverpoolu záleží, když svými činy dává čím dál více najevo, jak daleko je ochoten zajít, aby prosadil svůj odchod do Arsenalu? Zapojení právníků je na spadnutí a Liverpool bude dost možná u anglických fotbalových činitelů čelit stížnosti hráče, za kterého se v minulých letech opakovaně stavěl, leckdy až na hraně posměchu.
Celá přestupová sága jako by odrážela Uruguaycovy vady. Žádné uvědomění, že by si Liverpool za své předchozí činy zasloužil lepší jednání než takovouhle vzpouru. Žádný pocit hanby za předešlé výroky o bezbřehé spokojenosti na Anfieldu, žádné pochopení pro fanoušky, jež mu doopravdy věřili.
Tohle všechno směřuje k myšlence, zda vůbec můžeme věřit tomu, co tvrdí. Přinejmenším to není jednoduché. Jde vložit důvěru v hráče s bohatou historií lží, podvodů a bleskurychlých změn názoru, když se nás v zásadě snaží přesvědčit, že mu Brendan Rodgers přislíbil možnost odejít, pokud se Liverpool nedostane do Ligy mistrů? Anebo to rovnou prohlédneme jako další Suárezův sobecký trik, který jen dodává sílu teoriím, že v moderním fotbalu není pro morálku a loajalitu místo? "Hovořil jsem s Brendanem Rodgersem několikrát a ubezpečil mě: ‘Zůstaň ještě jednu sezonu a máš mé slovo, že pokud neuspějeme, osobně se postarám, abys mohl odejít,‘" prohlásil Suárez. "Nyní jenom chci, aby v klubu dodrželi své sliby z minulého roku."
Pokud je to pravda, má Suárez zcela legitimní nárok na to, aby se cítil ukřivděný. Jistě, dokázal s neuvěřitelnou rychlostí zapomenout na veškerou podporu, jíž se mu od Rodgerse a celého klubu dostalo, ale porušený slib je holt porušený slib. A koneckonců sám manažer Liverpoolu by měl objasnit, jestli v tomto případě jde o pravdu nebo fikci.
Ještě jedno malé plus by se pro uruguayského vzbouřence našlo. Suárez totiž aspoň má kuráž říct nahlas co si myslí, zatímco ostatní hráči se jen schovávají za sukněmi agentů (viz Rooney, Bale) a najímají lidi, aby vynášeli informace za ně. Která z variant je tou lepší cestou, to je už otázka pro diskuzi.
Divit se Suárezovi nemůžeme ani z pohledu touhy po Lize mistrů. Hráč jeho (fotbalových) kvalit by ve svých nejlepších letech měl brázdit evropské trávníky v milionářské soutěži. Pro Liverpool jde o krutou realitu dnešního dne, takto to dopadá, když se klub blíží ke čtvrtstoletí bez zisku ligového titulu a končí 28 bodů od čela tabulky. Nejlepší hráči logicky chtějí více, nezajímá je, jak kdysi slavný Liverpool válel. To už je jen historie, minulé století.
Možná se zeptáte ‚A co loajalita?‘. Ovšem taková myšlenka už napadne málokoho, dnešní fotbalisté mají podstatně jiný pohled na věc než fanoušci. Pravda je taková, že ať už se nám to líbí nebo ne, je pak velmi naivní očekávat něco jiného než zklamání.
K uvedení zajímavého příkladu ani nemusíme chodit příliš daleko, stačí se podívat do manažerské minulosti Brendana Rodgerse. Ten nedávno vyzval Luise Suáreze, aby ukázal loajalitu, avšak nikdo mu v tu chvíli nepřipomenul rok 2009. Tehdy byl Rodgers manažerem Watfordu a musel na tiskové konferenci odrážet dotazy reportérů. "Lidé zpochybňují mou morální zásadovost, a přitom jsem již předtím dal jasně najevo, že ji mám za všech okolností," reagoval Rodgers na razantní snížení sázkových kurzů na jeho přesun do Readingu. "Já jsem loajální a přijde mi neloajální, že se mě ptáte na jiné kluby, když jsem manažerem Watfordu." Můžete jen hádat, kdo se necelé dva týdny nato stal novým manažerem Readingu.
Suárez je samozřejmě podstatně výživnější případ, už jen kvůli všem jeho předchozím činům a prohlášením o pomstě, špatné interpretaci výroků, nespravedlnosti, médiích "pod palcem Manchesteru United" a tak dále. Vždy se však našel vysoký počet příznivců, kteří jej zarytě hájili před všemi a vším.
Až se zdá, že taková je prostě duše fotbalového fanouška. Kdyby Suárezův přestup do Arsenalu klapnul, bude stát za to sledování fotbalových webů či sociálních sítí, kolik příznivců Arsenalu začne nad minulostí zavírat oči a vytahovat tatáž omluvná vysvětlení jako kdysi liverpoolští. Však víte: "špatně interpretován", "šikanován", "pronásledován", atd. atd. Samozřejmě ne všichni, ale už jen případ známého Arseblogu svědčí o tom, že se nebavíme o nějaké menšině. "Mé výhrady vůči koupi Suáreze vedly k jednomu z nejdrsnějších napadání, jaké jsem kdy zažil," napsal nedávno autor nejpopulárnějšího blogu o Arsenalu, Andrew Mangan. "Musel jsem čelit násilným výhružkám jen proto, že jsem upřímně vyjádřil svůj nesouhlas s jeho angažováním."
"Ale co mě na tom děsí nejvíc, je názorový obrat od chvíle, kdy zájem klubu pronikl na veřejnost. Nepamatuju si mnoho fanoušků Arsenalu, kteří by jej hájili, když dostal osmi zápasový distanc za incident s Evrou. Nepamatuju si mnoho fanoušků Arsenalu, kteří by říkali, že kousání protihráče není vlastně s až tak hrozné. Nepamatuju si mnoho fanoušků Arsenalu, kteří by říkali cokoli jiného, než že Suárez je navzdory svému fotbalovému talentu opovrženíhodná osoba, jejíž výstřelky, podvádění a nečistá hra dohromady vytváří jednu z nejvíce nenáviděných postav Premier league. Přesto nyní lidé přepadávají jeden přes druhého, jak se ho snaží ze všeho vysekat."
To v Liverpoolu je proces zcela opačný. Až donedávna mohli fanoušci Reds žít v dojmu, že Suárez vnímá Anfield jako něco víc než jen pracoviště, že s klubem má určité pouto, že je doopravdy jedním z nich. Věřili mu, jakkoli je v minulých letech silně pokoušel. Ovšem představit si nyní, že znovu nastoupí před The Kop, kde není místo pro nic jiného než čest, je téměř nemožné. Možná i to má být součást jeho plánu.
"Musím upřednostnit svou kariéru," řekl Suárez. "Lidé tvrdí, že si ode mě Liverpool zaslouží víc, ale já za necelou stovku zápasů nastřílel padesát gólů a v tomto létě mě můžou prodat téměř za dvojnásobek pořizovací ceny. Neusiluju přece ani o přestup k lokálnímu rivalovi." Jenže Arsenal rivalem Liverpoolu bezpochyby je, když si oba brousí zuby na Ligu mistrů. Jádrem všeho se zdá být ona mnohokrát omílaná klauzule. Arsenal, očividně znalý jejího znění, nabídl libru navíc k 40 milionům, což mělo mít za následek Suárezovo vysvobození. Jenže nic není tak jednoduché, jak se zdá, a tak se Suárez bude muset ještě hodně snažit, aby dosáhl svého cíle. Výroky, jak se nebojí jít se svým požadavkem i za kontrolními orgány Premier league, kdyby nepomohla ani oficiální žádost o přestup, musí fanoušky Liverpoolu drásat.
To Arsenal mezitím může poklidně tiše vyčkávat. Určitě by to popřeli, ale je více než pravděpodobné, že o Suárezových úmyslech věděli dopředu. A když už nic, tak aspoň v oblasti podkopání rozpoložení blízké konkurence se jim zatím daří náramně.
Až doposud se Brendan Rodgers jasně vyjadřoval, že klub je vždy větší než jakýkoli jednotlivec. Je jen obtížné si představit, že momentální snaha klubu směřuje k něčemu jinému, než zisku co největší přestupové částky a okamžitému shánění adekvátní náhrady. Kdyby se ale opravdu podařilo Suáreze udržet, šlo by to vnímat jako hrdé vzepjetí kdysi úspěšného klubu, který stále bojuje o čelní umístění v anglickém fotbalu.
Na druhou stranu by ale Suárezův odchod mohl být pro Liverpool určitým druhem požehnání, přelili by svou největší přítěž konečně jinam. Jestli se samozřejmě vůbec dá nazvat přítěží hráč, který dokáže střílet branky prakticky odkudkoli. "Má dosavadní kariéra svědčí o tom, že nejsem typ hráče, který by měnil působiště každý rok," poukazuje Suárez. A má pravdu, jeho letošní přestup by byl čtvrtým za posledních osm let. Takže aby bylo jasno, každý druhý rok. Takovým typem hráče je Luis Suárez.
Komentáře (1044)