Ligue 1 speciál: Monacká tvrz v troskách
Po osmi odehraných kolech nabízí tabulka francouzské Ligue 1 nevídaný pohled: AS Monaco, které loni proslulo fenomenálně organizovanou defezivou (také inkasovalo nejméně branek ze všech), se chlubí divokým skóre 12:13. Pouze trápící se Troyes pustilo zatím více gólů. Jak je to možné?
Monaco o víkendu třikrát neudrželo vedení na půdě Guingampu a po divoké remíze 3:3 mu patří prozatímní deváté místo (s dvanácti vybojovanými body). To by ještě sama o sobě nebyla žádná tragédie: také loni knížecímu klubu dlouho trvalo, než kouč Leonardo Jardim přišel na to, jak spojit všechny herní prvky dohromady v harmonický celek. Ve skutečnosti na to bylo před dvanácti měsíci AS statisticky ještě hůře (deset bodů z osmi kol). Jenže tehdy byl problémem impotentní útok; obrana fungovala od začátku poměrně spolehlivě. Letos je to naopak. A jelikož ve fotbale obecně platí, že dobrá defenziva je základním stavebním kamenem týmu, je současná situace oproti té loňské na první pohled viditelně mnohem horší.
Zápas proti Guingampu nebyl pro Jardimův tým vůbec ojedinělým kolapsem. Tři góly inkasoval brankář Danijel Subašić už dříve v domácích kláních s PSG (0:3) a Lorientem (2:3); po prohře s Les Merlus následoval těsný triumf 3:2 nad Montpellierem (zpečetěný trefou v nastaveném čase) a poté už víkendová guingampská střelnice, což jinými slovy znamená, že v jediném týdnu dostalo Monaco osm branek. Pokud si tento 'výkon' dáme do perspektivy, zjistíme, že stejný počet míčů lovil Subašić v lize ze sítě mezi 15. listopadem 2014 a posledním květnovým kolem loňské sezony. Opravdu drastický pokles defenzivní formy.
Co hůře, monačtí v obraně neselhávají proti nějakým vyhlášeným ostrostřelcům; Guingamp měl až do vzájemného zápasu na kontě čtyři branky (ze sedmi kol), přičemž v úvodních třech duelech sezony neskóroval vůbec. Montpellier dal dva góly za 540 ligových minut a poté další dva Subašićovi za jediný poločas. Ani Lorient zatím nebudí bůhvíjakou hrůzu, i když entuziasmus a ofenzivní filozofie svěřencům Sylvaina Ripolla rozhodně nechybí. Suma sumárum zde mluvíme o týmu, který momentálně může dostávat příděly nejen od PSG, ale prakticky od jakéhokoliv ligového soupeře; Monaco se dostalo do situace, kdy se na něm mohou trápící se celky poměrně snadno 'nakopnout'.
Prvotní příčina tohoto stavu je poměrně dobře patrná už při letmém pohledu na soupisku: klub totiž v létě opustili hned tři velké defenzivní pilíře. Levého beka Layvina Kurzawu zlákalo konkurenční PSG, nejlepší stoper týmu Aymen Abdennour se odstěhoval do Valencie, a tmel záložní řady Geoffrey Kondogbia zakotvil v Interu Milán. Pouze za Kurzawu přitom přišla kvalitativně adekvátní náhrada - a fakt, že portugalský reprezentant Fábio Coentrao dorazil do přístavního města nerozehraný a bez potřebné fyzičky, se výrazně podepsal pod to, že Kurzawa zatím vzadu tolik chybí. Tady se ale fanoušci nemusejí příliš obávat; Coentrao je vynikajícím hráčem a jakmile se dostane do formy, bude pro Jardima jistě přínosem. Díry po odchodech Abdennoura s Kondogbiou však už půjde zalátat mnohem hůře..
Škatulata, hejbejte se!
Letošní léto naplno potvrdilo strukturální změnu monacké přestupové politiky: zatímco těsně po nástupu ruského magnáta Dmitrije Rybolovleva vyhlašoval tradiční klub finanční bitvu Pařížanům, nyní, v roce 2015 (a po Rybolovlově neslavném rozvodu, při němž přišel o obrovskou část svého jmění), se proměnil v klasickou francouzskou přestupní stanici. Monaco je stále jedním z nejbohatších celků ligy, takže si může dovolit nakupovat, místo po osvědčené kvalitě ale teď cílí po dravém mládí, hráčích, kteří již mají na trhu svoji cenu, potenciálně ale mohou do klubové pokladnice přinést desítky milionů eur. Investice do borců jako Bernardo Silva, Iván Cavaleiro, Adama Traoré, Rony Lopes nebo Corentin Jean nevyšly levně, potenciální cena těchto pěti borců však může snadno přesáhnout 100, možná i 150 milionů - a to ještě nepočítáme Allana Saint-Maximina, Farese Bahlouliho, Gabriela Boschiliu nebo Thomase Lemara.
Tento systém vedení zavedlo Monaco loni v létě - právě proto přišel k jeho kormidlu Jardim, který z mladých hráčů umí v krátkodobém horizontu vymáčknout maximum. Stačilo dvanáct měsíců a knížecí klub se nyní může chlubit tím, že právě díky této nové strategii prodal do Manchesteru nejdražšího teenagera všech dob. Rybolovlev a spol. nyní doufají, že se v nezkušeném, nesehraném a disproporčním kádru Jardimovi podaří do příštích prázdnin vytáhnout zase dalšího Martiala.
Je to vlastně v rámci možností docela dobře promyšlená politika, určité otazníky však přetrvávají. Pokud se podíváme na jména devíti výše zmíněných nových akvizic (a můžeme k nim s gustem přidat i argentinského forvarda Guida Carrilla nebo hostující křídelníky Stephana El Shaarawyho a Héldera Costu), zjistíme, že Jardim přes léto vydatně posiloval vlastně jen tři pozice, tvořící podhrotový trojzubec v novém systému 4-2-3-1. Po osmi odehraných kolech začíná být bolestně jasné, že ačkoliv v ofenzivě má Monaco talentu skutečně přehršel, obrana touto zvláštní koncepcí vysloveně trpí.
Abychom pochopili, proč se Jardim vydal v létě na trochu maniakální cestu pochytání všech možných i nemožných ofenzivních 'pokémonů' (ideálně narozených po roce 1992) a proč vlastně dobrovolně proměnil svůj tým v sebranku božsky talentovaných dětí, bijících se o tentýž prostor na hřišti, musíme si uvědomit, že loňské Monaco - tedy onen tým, který slavně porazil Arsenal na jeho stadionu, ta defenzivní mašina s bleskurychlými, smrtícími brejky - nemělo s jeho osobním fotbalovým ideálem společného vlastně vůbec nic.
Sám prostovlasý Portugalec se nikdy netajil s tím, že chce v první řadě držet míč, hrát vysoko na hřišti a dominovat vířivým útočným fotbalem. Jeho filozofie přímo vyžaduje mít na hřišti minimálně tři, ideálně však čtyři či dokonce pět ofenzivních univerzálů, kteří si plynule mění pozice a drží soupeřovu obranu neustále v šachu. Ve svém 4-2-3-1 by se tak klidně spokojil s jediným defenzivním záložníkem; na pozici po jeho boku už se letos objevují hráči, jejichž primární herní profil připomíná spíše moderní energické 'desítky'.
Loňský úspěch s dynamickou záložní trojicí Toulalan - Kondogbia - Moutinho tak pro Jardima v tuto chvíli neznamená nic jiného než určitou přechodovou fázi na cestě k 'ideálnímu Monaku'; masivní letní exodus jednoduše vzal jako perfektní záminku postavit si kádr odznova, tentokrát ale podle svého. Systém 4-3-3 je minulostí, protože nikdy nepředstavoval nic víc než pouhou znouzectnost.
Statistické ukazatele už napovídají tomu, že Jardimova vize začíná nabírat pevné obrysy: Monaco oproti loňské sezoně zvedlo průměrný čas držení míče (o téměř čtyři procenta) a zatím také častěji střílí (jak celkově, tak přímo na bránu). Na druhou stranu však chudák Subašić - který je sice spolehlivou jedničkou, nikdy ale nebyl schopen pravidelně chytat něco navíc, na rozdíl od konkurentů Ruffiera či Lopese - má už nyní na kontě 41 zákroků (5,125 na zápas), což je čtvrté nejvyšší číslo z celé ligy. Loni byl v této statistice sedmnáctý (126 zásahů za 37 kol, tedy průměrně 3,41 na zápas).
Stýskání po Kondogbiovi
Vzhledem k výše uvedeným okolnostem už nepřekvapí, že chceme-li se dopátrat skutečné příčiny prudkého zhoršení monacké defenzivy, musíme analyzovat situaci uprostřed zálohy v novém rozestavení 4-2-3-1. Dílčích detailů je samozřejmě více: o Subašićových limitech už řeč byla, takže můžeme ještě dodat, že bez zvířecího elánu rozeného lídra Abdennoura zůstávají uprostřed obrany už jen veterán Carvalho, pomalý Raggi a mladíček Wallace.
Největším problémem však není stav obranné čtveřice (pětice), nýbrž to, co se děje na ploše zhruba 30 metrů před ní. Není náhodou, že si loňské Monaco takříkajíc 'sedlo' až ve chvíli, kdy se pod stopery napevno usídlila dvojka Toulalan - Kondogbia; tito dva borci se totiž herně skvěle doplňují. Šedivý kapitán těží ze svých zkušeností, brilantně úsporné poziční hry, ukázkové předvídavosti, slušné techniky a záviděníhodného periferního vidění, mladík Kondogbia je zase divokým, dominantním strážcem svěřeného prostoru, jehož fyzický fond je zdánlivě k nevyčerpání a jehož pouhá přítomnost na hřišti dokáže soupeře regulérně děsit. Přesně takto má vyvážená záložní dvojice vypadat: klidný mozek a ostré svaly.
A letos? Toulalan v týmu samozřejmě stále je (Jardim jej považuje za jednoho ze svých nejdůležitějších hráčů), jeho případ však ovlivňují dva faktory: zaprvé chatrné zdraví, díky němuž vypadl ze hry hned v úvodu sezonu a v tuto chvíli zůstává nedostupný, a zadruhé zjevná neschopnost fungovat jako osamocený defenzivní štít. Jestli totiž někdejší lyonský vůdce něco nezvládá, jsou to obranné zákroky a taktické fauly. Jeho čtení hry je na takové úrovni, že dokáže drtivou většinu útoků jednoduše předvídat, jakmile se ale dostane do úzkých, potřebuje mít k sobě parťáka, který za něj situaci vyřeší silou. Na takový úkol je zkrátka až příliš pomalý a elegantní. Nechávat Toulalana jako poslední instanci před vápnem je hloupost, která si koleduje o spoustu karet a přímých kopů.
Kondogbiovu roli měl převzít další mladík Tiémoué Bakayoko, také jeho však trápí zranění - letos už krátce laboroval se zády a stehnem a do sestavy se vrátil až proti Guingampu, viditelně nerozehraný a nespolehlivý. Bakayoko je typově podobný Kondogbiovi a fanoušci doufají, že právě on se s přibývajícími zápasy stane jeho plnohodnotnou náhradou; to je rozumná úvaha, ovšem až na dva drobné detaily - že talentovaný záložník trpí zdravotními problémy a neexistuje za něj žádná náhrada, a že Jardim letos dělá zatím vše pro to, aby Monaco hrálo jinak než loni. A právě kombinace gentlemana Toulalana s tvrdým bodyguardem středu pole byla loni naprosto klíčovou esencí celého herního profilu.
Ostatně tito dva hráči jsou jedinými defenzivními záložníky v celém kádru, takže dává smysl, že trenér nebude chtít stavět tým právě kolem nich; najednou by místo jedné zdvojené pozice měl dvojici, která se v zájmu zachování dlouhodobé strategie nesmí zranit, ovšem tedy až na to, že už oba dva zranění byli (dokonce i zároveň, a to máme teprve konec září). Takže místo rovnice Toulalan + Bakayoko to z logiky věci vypadá na Toulalan / Bakayoko + někdo jiný.
Pravděpodobně to znamená, že brazilský pravý bek Fabinho - který umí hrát tak dobře, že kolem něj krouží i Real Madrid, ale zároveň s děsivou lehkostí sekat podivné hrubky - najde svůj nový domov právě uprostřed zálohy. Jardim jej tam ostatně využíval už loni a v probíhajícím ročníku se jeho výkony před stopery konstantně drží na solidní úrovni. Jenže přesunout Fabinha do středu pole znamená ponechat pravý kraj obrany napospas talentovanému, ale nezkušenému a hlavně nekrytému Almamy Tourému. Krátkodobě jistě smysluplné řešení, fanoušci nicméně mají oprávněné obavy, jestli se takto dá odehrát sezona.
Také další potenciální možnosti sestávají z hráčů, pro něž není pozice středního záložníka tou primární: Joao Moutinho zde hrát teoreticky může (jako zatažený tvůrce hry), stěží ale vedle Toulalana. Skvělý Malijec Adama Traoré loni v Lille nastupoval v trojčlenném středu pole ve 4-3-1-2, letní mistrovství světa do 20 let (kde se stal nejlepším hráčem) však ukázalo, že jeho pravá pozice je na 'desítce', stejně jako u Moutinha. A Mario Pašalić, ulovený na hostování z Chelsea, je zatím pozičně naprosto tragický. Leccos naznačuje tomu, že právě s ním Jardim na tento post počítal v první řadě, teď se ale tato možnost jeví jako příliš ukvapená (ostatně Pašalić hrál ještě v Chorvatsku také mnohem ofenzivněji, což je na jeho stylu dosud patrné).
Výsledkem je tým, který překypuje talentem v předfinální fázi - a nikde jinde. Má elitního stopera, který je jednou nohou v důchodu, elitního defenzivního záložníka, který nemůže hrát bez 'čističe' po svém boku, elitního levého beka, který se potřebuje rozehrát, a spoustu ofenzivních záložníků, kreativních driblérů a křídel. Loni to Jardimovi trvalo do konce listopadu, než vymyslel úspěšný systém; uvidíme, s čím přijde letos. Teoreticky má stále ještě času dost. Do té doby si ale fanoušci musí zvykout, že místo atakování rekordů neprůstřelnosti budou z tribun přihlížet šestibrankovým přestřelkám s Guingampem.
(Statistické údaje pochází z dat sesbíraných serverem Ligue1.com.)
Monaco o víkendu třikrát neudrželo vedení na půdě Guingampu a po divoké remíze 3:3 mu patří prozatímní deváté místo (s dvanácti vybojovanými body). To by ještě sama o sobě nebyla žádná tragédie: také loni knížecímu klubu dlouho trvalo, než kouč Leonardo Jardim přišel na to, jak spojit všechny herní prvky dohromady v harmonický celek. Ve skutečnosti na to bylo před dvanácti měsíci AS statisticky ještě hůře (deset bodů z osmi kol). Jenže tehdy byl problémem impotentní útok; obrana fungovala od začátku poměrně spolehlivě. Letos je to naopak. A jelikož ve fotbale obecně platí, že dobrá defenziva je základním stavebním kamenem týmu, je současná situace oproti té loňské na první pohled viditelně mnohem horší.
Zápas proti Guingampu nebyl pro Jardimův tým vůbec ojedinělým kolapsem. Tři góly inkasoval brankář Danijel Subašić už dříve v domácích kláních s PSG (0:3) a Lorientem (2:3); po prohře s Les Merlus následoval těsný triumf 3:2 nad Montpellierem (zpečetěný trefou v nastaveném čase) a poté už víkendová guingampská střelnice, což jinými slovy znamená, že v jediném týdnu dostalo Monaco osm branek. Pokud si tento 'výkon' dáme do perspektivy, zjistíme, že stejný počet míčů lovil Subašić v lize ze sítě mezi 15. listopadem 2014 a posledním květnovým kolem loňské sezony. Opravdu drastický pokles defenzivní formy.
Co hůře, monačtí v obraně neselhávají proti nějakým vyhlášeným ostrostřelcům; Guingamp měl až do vzájemného zápasu na kontě čtyři branky (ze sedmi kol), přičemž v úvodních třech duelech sezony neskóroval vůbec. Montpellier dal dva góly za 540 ligových minut a poté další dva Subašićovi za jediný poločas. Ani Lorient zatím nebudí bůhvíjakou hrůzu, i když entuziasmus a ofenzivní filozofie svěřencům Sylvaina Ripolla rozhodně nechybí. Suma sumárum zde mluvíme o týmu, který momentálně může dostávat příděly nejen od PSG, ale prakticky od jakéhokoliv ligového soupeře; Monaco se dostalo do situace, kdy se na něm mohou trápící se celky poměrně snadno 'nakopnout'.
Prvotní příčina tohoto stavu je poměrně dobře patrná už při letmém pohledu na soupisku: klub totiž v létě opustili hned tři velké defenzivní pilíře. Levého beka Layvina Kurzawu zlákalo konkurenční PSG, nejlepší stoper týmu Aymen Abdennour se odstěhoval do Valencie, a tmel záložní řady Geoffrey Kondogbia zakotvil v Interu Milán. Pouze za Kurzawu přitom přišla kvalitativně adekvátní náhrada - a fakt, že portugalský reprezentant Fábio Coentrao dorazil do přístavního města nerozehraný a bez potřebné fyzičky, se výrazně podepsal pod to, že Kurzawa zatím vzadu tolik chybí. Tady se ale fanoušci nemusejí příliš obávat; Coentrao je vynikajícím hráčem a jakmile se dostane do formy, bude pro Jardima jistě přínosem. Díry po odchodech Abdennoura s Kondogbiou však už půjde zalátat mnohem hůře..
Škatulata, hejbejte se!
Letošní léto naplno potvrdilo strukturální změnu monacké přestupové politiky: zatímco těsně po nástupu ruského magnáta Dmitrije Rybolovleva vyhlašoval tradiční klub finanční bitvu Pařížanům, nyní, v roce 2015 (a po Rybolovlově neslavném rozvodu, při němž přišel o obrovskou část svého jmění), se proměnil v klasickou francouzskou přestupní stanici. Monaco je stále jedním z nejbohatších celků ligy, takže si může dovolit nakupovat, místo po osvědčené kvalitě ale teď cílí po dravém mládí, hráčích, kteří již mají na trhu svoji cenu, potenciálně ale mohou do klubové pokladnice přinést desítky milionů eur. Investice do borců jako Bernardo Silva, Iván Cavaleiro, Adama Traoré, Rony Lopes nebo Corentin Jean nevyšly levně, potenciální cena těchto pěti borců však může snadno přesáhnout 100, možná i 150 milionů - a to ještě nepočítáme Allana Saint-Maximina, Farese Bahlouliho, Gabriela Boschiliu nebo Thomase Lemara.
Tento systém vedení zavedlo Monaco loni v létě - právě proto přišel k jeho kormidlu Jardim, který z mladých hráčů umí v krátkodobém horizontu vymáčknout maximum. Stačilo dvanáct měsíců a knížecí klub se nyní může chlubit tím, že právě díky této nové strategii prodal do Manchesteru nejdražšího teenagera všech dob. Rybolovlev a spol. nyní doufají, že se v nezkušeném, nesehraném a disproporčním kádru Jardimovi podaří do příštích prázdnin vytáhnout zase dalšího Martiala.
Je to vlastně v rámci možností docela dobře promyšlená politika, určité otazníky však přetrvávají. Pokud se podíváme na jména devíti výše zmíněných nových akvizic (a můžeme k nim s gustem přidat i argentinského forvarda Guida Carrilla nebo hostující křídelníky Stephana El Shaarawyho a Héldera Costu), zjistíme, že Jardim přes léto vydatně posiloval vlastně jen tři pozice, tvořící podhrotový trojzubec v novém systému 4-2-3-1. Po osmi odehraných kolech začíná být bolestně jasné, že ačkoliv v ofenzivě má Monaco talentu skutečně přehršel, obrana touto zvláštní koncepcí vysloveně trpí.
Abychom pochopili, proč se Jardim vydal v létě na trochu maniakální cestu pochytání všech možných i nemožných ofenzivních 'pokémonů' (ideálně narozených po roce 1992) a proč vlastně dobrovolně proměnil svůj tým v sebranku božsky talentovaných dětí, bijících se o tentýž prostor na hřišti, musíme si uvědomit, že loňské Monaco - tedy onen tým, který slavně porazil Arsenal na jeho stadionu, ta defenzivní mašina s bleskurychlými, smrtícími brejky - nemělo s jeho osobním fotbalovým ideálem společného vlastně vůbec nic.
Sám prostovlasý Portugalec se nikdy netajil s tím, že chce v první řadě držet míč, hrát vysoko na hřišti a dominovat vířivým útočným fotbalem. Jeho filozofie přímo vyžaduje mít na hřišti minimálně tři, ideálně však čtyři či dokonce pět ofenzivních univerzálů, kteří si plynule mění pozice a drží soupeřovu obranu neustále v šachu. Ve svém 4-2-3-1 by se tak klidně spokojil s jediným defenzivním záložníkem; na pozici po jeho boku už se letos objevují hráči, jejichž primární herní profil připomíná spíše moderní energické 'desítky'.
Loňský úspěch s dynamickou záložní trojicí Toulalan - Kondogbia - Moutinho tak pro Jardima v tuto chvíli neznamená nic jiného než určitou přechodovou fázi na cestě k 'ideálnímu Monaku'; masivní letní exodus jednoduše vzal jako perfektní záminku postavit si kádr odznova, tentokrát ale podle svého. Systém 4-3-3 je minulostí, protože nikdy nepředstavoval nic víc než pouhou znouzectnost.
Statistické ukazatele už napovídají tomu, že Jardimova vize začíná nabírat pevné obrysy: Monaco oproti loňské sezoně zvedlo průměrný čas držení míče (o téměř čtyři procenta) a zatím také častěji střílí (jak celkově, tak přímo na bránu). Na druhou stranu však chudák Subašić - který je sice spolehlivou jedničkou, nikdy ale nebyl schopen pravidelně chytat něco navíc, na rozdíl od konkurentů Ruffiera či Lopese - má už nyní na kontě 41 zákroků (5,125 na zápas), což je čtvrté nejvyšší číslo z celé ligy. Loni byl v této statistice sedmnáctý (126 zásahů za 37 kol, tedy průměrně 3,41 na zápas).
Stýskání po Kondogbiovi
Vzhledem k výše uvedeným okolnostem už nepřekvapí, že chceme-li se dopátrat skutečné příčiny prudkého zhoršení monacké defenzivy, musíme analyzovat situaci uprostřed zálohy v novém rozestavení 4-2-3-1. Dílčích detailů je samozřejmě více: o Subašićových limitech už řeč byla, takže můžeme ještě dodat, že bez zvířecího elánu rozeného lídra Abdennoura zůstávají uprostřed obrany už jen veterán Carvalho, pomalý Raggi a mladíček Wallace.
Největším problémem však není stav obranné čtveřice (pětice), nýbrž to, co se děje na ploše zhruba 30 metrů před ní. Není náhodou, že si loňské Monaco takříkajíc 'sedlo' až ve chvíli, kdy se pod stopery napevno usídlila dvojka Toulalan - Kondogbia; tito dva borci se totiž herně skvěle doplňují. Šedivý kapitán těží ze svých zkušeností, brilantně úsporné poziční hry, ukázkové předvídavosti, slušné techniky a záviděníhodného periferního vidění, mladík Kondogbia je zase divokým, dominantním strážcem svěřeného prostoru, jehož fyzický fond je zdánlivě k nevyčerpání a jehož pouhá přítomnost na hřišti dokáže soupeře regulérně děsit. Přesně takto má vyvážená záložní dvojice vypadat: klidný mozek a ostré svaly.
A letos? Toulalan v týmu samozřejmě stále je (Jardim jej považuje za jednoho ze svých nejdůležitějších hráčů), jeho případ však ovlivňují dva faktory: zaprvé chatrné zdraví, díky němuž vypadl ze hry hned v úvodu sezonu a v tuto chvíli zůstává nedostupný, a zadruhé zjevná neschopnost fungovat jako osamocený defenzivní štít. Jestli totiž někdejší lyonský vůdce něco nezvládá, jsou to obranné zákroky a taktické fauly. Jeho čtení hry je na takové úrovni, že dokáže drtivou většinu útoků jednoduše předvídat, jakmile se ale dostane do úzkých, potřebuje mít k sobě parťáka, který za něj situaci vyřeší silou. Na takový úkol je zkrátka až příliš pomalý a elegantní. Nechávat Toulalana jako poslední instanci před vápnem je hloupost, která si koleduje o spoustu karet a přímých kopů.
Kondogbiovu roli měl převzít další mladík Tiémoué Bakayoko, také jeho však trápí zranění - letos už krátce laboroval se zády a stehnem a do sestavy se vrátil až proti Guingampu, viditelně nerozehraný a nespolehlivý. Bakayoko je typově podobný Kondogbiovi a fanoušci doufají, že právě on se s přibývajícími zápasy stane jeho plnohodnotnou náhradou; to je rozumná úvaha, ovšem až na dva drobné detaily - že talentovaný záložník trpí zdravotními problémy a neexistuje za něj žádná náhrada, a že Jardim letos dělá zatím vše pro to, aby Monaco hrálo jinak než loni. A právě kombinace gentlemana Toulalana s tvrdým bodyguardem středu pole byla loni naprosto klíčovou esencí celého herního profilu.
Ostatně tito dva hráči jsou jedinými defenzivními záložníky v celém kádru, takže dává smysl, že trenér nebude chtít stavět tým právě kolem nich; najednou by místo jedné zdvojené pozice měl dvojici, která se v zájmu zachování dlouhodobé strategie nesmí zranit, ovšem tedy až na to, že už oba dva zranění byli (dokonce i zároveň, a to máme teprve konec září). Takže místo rovnice Toulalan + Bakayoko to z logiky věci vypadá na Toulalan / Bakayoko + někdo jiný.
Pravděpodobně to znamená, že brazilský pravý bek Fabinho - který umí hrát tak dobře, že kolem něj krouží i Real Madrid, ale zároveň s děsivou lehkostí sekat podivné hrubky - najde svůj nový domov právě uprostřed zálohy. Jardim jej tam ostatně využíval už loni a v probíhajícím ročníku se jeho výkony před stopery konstantně drží na solidní úrovni. Jenže přesunout Fabinha do středu pole znamená ponechat pravý kraj obrany napospas talentovanému, ale nezkušenému a hlavně nekrytému Almamy Tourému. Krátkodobě jistě smysluplné řešení, fanoušci nicméně mají oprávněné obavy, jestli se takto dá odehrát sezona.
Také další potenciální možnosti sestávají z hráčů, pro něž není pozice středního záložníka tou primární: Joao Moutinho zde hrát teoreticky může (jako zatažený tvůrce hry), stěží ale vedle Toulalana. Skvělý Malijec Adama Traoré loni v Lille nastupoval v trojčlenném středu pole ve 4-3-1-2, letní mistrovství světa do 20 let (kde se stal nejlepším hráčem) však ukázalo, že jeho pravá pozice je na 'desítce', stejně jako u Moutinha. A Mario Pašalić, ulovený na hostování z Chelsea, je zatím pozičně naprosto tragický. Leccos naznačuje tomu, že právě s ním Jardim na tento post počítal v první řadě, teď se ale tato možnost jeví jako příliš ukvapená (ostatně Pašalić hrál ještě v Chorvatsku také mnohem ofenzivněji, což je na jeho stylu dosud patrné).
Výsledkem je tým, který překypuje talentem v předfinální fázi - a nikde jinde. Má elitního stopera, který je jednou nohou v důchodu, elitního defenzivního záložníka, který nemůže hrát bez 'čističe' po svém boku, elitního levého beka, který se potřebuje rozehrát, a spoustu ofenzivních záložníků, kreativních driblérů a křídel. Loni to Jardimovi trvalo do konce listopadu, než vymyslel úspěšný systém; uvidíme, s čím přijde letos. Teoreticky má stále ještě času dost. Do té doby si ale fanoušci musí zvykout, že místo atakování rekordů neprůstřelnosti budou z tribun přihlížet šestibrankovým přestřelkám s Guingampem.
(Statistické údaje pochází z dat sesbíraných serverem Ligue1.com.)
Související články
Zobrazit jen nejnovější
Zobrazit všechny
Přelom roku ve Francii: Novoroční Ligue 1 speciál (2/2)
07.01.2016, 03:35
Přelom roku ve Francii: Novoroční Ligue 1 speciál (1/2)
05.01.2016, 02:50
Ligue 1 speciál: Těžký život ve slunné Okcitánii
25.11.2015, 23:26
Ligue 1 speciál: Hrají Caen a Angers o poháry?
23.10.2015, 03:51
Ligue 1 speciál: Lyon versus Mathieu Valbuena
15.10.2015, 22:42
Ligue 1 speciál: O příčinách montpellierské krize
27.09.2015, 12:34
Ligue 1 speciál: Trapp vs. Sirigu aneb Velká brankářská revoluce
22.09.2015, 15:41
Ligue 1 speciál: Montanierův krok do neznáma
17.09.2015, 20:44
Ligue 1 speciál: Nejlepší Paříž všech dob?
11.09.2015, 01:04
Ligue 1 speciál: Návrat zapomenutého génia
27.08.2015, 15:05
Ligue 1 speciál: Nejšťastnější město ve Francii
19.08.2015, 03:08
Ligue 1 speciál: Co přesně se stalo v Marseille?
12.08.2015, 22:48
Komentáře (17)
Přidat komentářVidim, ze Jardim podcenil stred pola ako posledni traja (styria, aj Rafa na konci svojho posobenia) manazeri LFC. Za to by som fakt "vrazdil". Pekna analyza Dominik .
Takže Hurricane si má na kom potvrdit střelecké probuzení? Pecka
Potvrdil
Dneska to bude demolice. COYS
Teda, ten Maury je dobrej cukrář, takhle šperkovat ty zákroky.
Faraon hraje taky dobrou bídu..ten prodej se ukazuje jako správná volba...
neni to nahodou hostovacka? aby ho Monaco nefucklo hodne rychle zpet
Je.
vlastně jo...jen nevím jestli ta vykupka neni povina..uz si presne nepamatuju jak to bylo...
Carrasco > El Shaarawy
tak sem to přečetl celý
Hah, v kontextu večerního zápasu jedna perla za druhou tady
v troskách? ani ne, dneska remizovali s totáčem
No však.
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele