Ligue 1 speciál: Hrají Caen a Angers o poháry?

Pohled na tabulku francouzské nejvyšší soutěže vypadá vskutku bizarně: za suverénním PSG, které už od prvních kol dává jasně najevo, že titul se z hlavního města nikam stěhovat nebude, totiž trůní dvojice týmů, od nichž by to před sezonou nečekal asi vůbec nikdo. Caen i Angers zatím skutečně září; mění ale současná fazona jejich reálné cíle?

Oba týmy toho mají poměrně dost společného: Caen bylo nováčkem loni, Angers letos, oba sází na trochu chaotický, v důsledku ale velice těžko bránitelný fotbal, oba pohání kupředu bezbřehý entuziasmus a oba také vyhlásily totožný předsezonní plán v podobě co možná nejpohodlnější záchrany. Nastal už čas tento cíl přehodnotit? Koneckonců deset kol je už poměrně solidní porce zápasů a zatím se nezdá, že by těmto kometám docházel dech.

Mužstev, která na úvod sezony dokázala překvapit, je více: prvních pár týdnů se mluvilo o Bastii a Rennes, nečekaně dobře hrají Nice a Remeš, v poslední době se mohutně rozjíždí i opomíjený Lorient. Jenže výsledky těchto týmů se příliš nevymykají každoroční klasice; vždy se ve Francii najde někdo, kdo v prvních měsících chvílemi boří předpoklady a hraje nad očekávání. Co dělá příklady Caen a Angers tak pozoruhodné, je stabilita jejich výkonů. K tomu, abychom po deseti kolech mluvili v souvislosti s jejich výsledky jako o příjemném překvapení, by - v rámci dlouhodobé zkušenosti z hlediska pozorovatele Ligue 1 - bohatě stačilo umístění někde mezi šestou a desátou příčkou. Průběžné stříbro a bronz jsou ale mnohem více: takové pozice se zkrátka vymykají i tomu, co bychom normálně považovali za úspěch.

Desáté kolo ukázalo naprosto přesně, o čem je řeč: Caen se představilo na půdě Remeše, Angers zajíždělo do Toulouse. To nejsou žádní strašidelní soupeři, přesto však právě v takovýchto zápasech - zhruba v této fázi sezony - podobné bubliny většinou začínají splaskávat. Pár remíz, tu a tam těsná prohra, a z odvážných fanouškovských vizí je rázem realita boje o střed tabulky. Fakt, že jak Caen, tak Angers své zápasy vyhrály (1:0, respektive 2:1), už musel spoustu lidí donutit přemýšlet o reálných limitech obou mužstev. Jistě nikdo nečeká, že by skutečně právě tyto dva celky postoupily do Ligy mistrů; zdá se samozřejmé, že jejich pád dříve či později přijde, možná už v následujících týdnech.

To ale nic nemění na tom, že takto normální ligová tabulka ke konci října jednoduše nevypadá; možná někdy v srpnu, snad ještě v půlce září, kdy se stále čeká na rozjezd favoritů a namotivovaní outsideři si mohou užívat svých pár týdnů slávy. Ale teď? Celá situace je ještě podivnější, pokud na ni nahlížíme ve srovnání s příklady minulých sezon..


Statistický argument

Caen i Angers totiž jakoby překročily nějaký pomyslný práh, oddělující neškodné 'kometky' úvodů sezony a skutečné kandidáty na pohárovou Evropu. Takhle daleko v rozehrané sezoně už se na předních pozicích doposud pohybovaly prakticky výhradně elitní týmy. Podívejme se na čísla.

V létě 2011, kdy do Paříže přišel katarský investor a francouzská nejvyšší soutěž se proměnila v hon všech na PSG, zároveň skončila krátká éra "nepředvídatelné" Ligue 1, kde mohl každý soupeřit skutečně s každým. Trvalo to jen pár let mezi dvěma dynastiemi (lyonskou a pařížskou), ale byly to krásné časy - tehdy mohlo Rennes vést po deseti kolech celou tabulku, Brest útočit na Ligu mistrů a Auxerre do ní dokonce proklouznout. Před sedmi lety bylo i takové Le Mans chvíli bronzové. Jenže po nástupu 'mocného PSG' to dlouho vypadalo, že podobná překvapení jednoduše nejsou více možná - až doteď.

Když porovnáme tabulky po deseti odehraných kolech z posledních pěti sezon, zjistíme několik věcí. Zaprvé, současné PSG má na kontě 26 bodů, což je rekordní hodnota (dokonce i rozjeté Bielsovo Marseille jich loni za stejný časový úsek nastřádalo o jeden méně). Zadruhé, Pařížané trůnili už v této fázi sezony na čele ve čtyřech z pěti případů (právě loňští Les Phocéens jsou jedinou výjimkou). A konečně zatřetí - a to je vůbec nejdůležitější bod - všechny týmy, které od léta 2011 po deseti kolech zaujímaly pozici v první trojce, nakonec postoupily do pohárové Evropy.

Nejhorší závěrečné umístění připadá na loňské Bordeaux, které bylo po deseti kolech třetí, nakonec pak 'pouze' šesté; i to ale na předkolo Evropské ligy v důsledku stačilo. Jinak je výčet 'medailových' klubů dosti stereotypní: PSG, Marseille, Monaco, Lille, Lyon. A jednou Montpellier, ovšem to bylo v sezoně, kdy nakonec vyhrál titul.

Dalo by se namítnout, že sezona ještě není ani v polovině a že udržet pozici v první třetině tabulky přeci nemůže zvládnout ani sebevědomé Caen, natož nezkušené a z prvku překvapení těžící Angers. Všechny instinktivní smysly jdou proti tomu, připadá nám to jednoduše jako hloupost. Jenže vzpomeňte třeba na zmiňovaný Montpellier - který, mimochodem, měl v oné sezoně 2011/12 v této fázi přesně dvacet bodů.

Caen i Angers jich mají 21; celkový počet bodů, nastřádaných po deseti kolech elitní trojicí, je letos jednoznačně nejvyšší z celého měřeného období. Aktuálně bronzové Caen získalo více bodů než všichni jeho předchůdci. Pokud bychom neposuzovali tabulkovou pozici, ale právě bodový zisk, bude prognóza pro fanoušky obou letošních černých koňů ještě pozitivnější: alespoň 21 bodů získalo kromě PSG pouze Marseille (25, 4. místo v sezoně 2014/15), Monaco (22, 2. místo v sezoně 2013/14) a Lyon (21, 3. místo v sezoně 2012/13).

Kdyby takovýto klub existoval v probíhající sezoně jeden, možná by se to dalo jednoduše svést na dílo náhody; ony jsou ale hned dva, a jeden z nich je dokonce nováčkem. Oficiálně zůstávají cíle v Caen i Angers totožné: v první řadě záchrana, cokoliv navíc je pouhou nadstavbou. Jenže opět: držet 22. října průměr více než dva body na zápas není vizitkou záchranářského týmu. Jen naprosto výjimečně se stává, že by taková mužstva na konci sezony alespoň nebojovala o poháry. A protože letos není jen jedno, nýbrž dvě, šance, že z boje o poháry vycouvají simultánně, se pohybuje na hranici statistické chyby.


Kdo na jejich místo?

Ohromně důležitou roli samozřejmě hraje mizerná forma prakticky všech pronásledovatelů s výjimkou Saint-Étienne, které se také obou medailistů drží jako klíště; samozřejmě že silný Lyon, Marseille či Monaco by podobnou opovážlivost nepřipustily. Jenže situace je zkrátka taková, jaká je, a je tudíž nutno s ní takto pracovat. Pointou tohoto článku není polemizovat o tom, zda si Angers a Caen svoji pozici zaslouží, ptát se, jestli je jejich herní styl dostatečně 'reprezentativní' na takto vysoké umístění, ani mlátit prázdnou slámu porovnáváním kvality jejich kádrů s konkurencí; toto je čistě statistický pohled, v němž jsou podobné faktory zkrátka irelevantní. Analyzujeme tabulkovou situaci, ne štěstí, smůlu, celkový um ani okolnosti, které vedly k jejímu vývoji.

Klasická reflexivní reakce - favorité se určitě zvednou, zatímco překvapením dojde dech - je totiž relevantní pouze tehdy, pokud se bavíme o několika málo klubech. Pokud ale favorité selhávají všichni (PSG teď nepočítejme, to hraje vlastní ligu), a pokud tak jejich tradiční pozice logicky zaplňuje adekvátní počet outsiderů, je prakticky nemožné, aby se tyto dvě skupiny jednoduše prohodily. Ne v okamžiku, kdy je z ligových zápasů odehrána více než celá čtvrtina. Tato sezona je jednoduše rozehraná velice podobně jako památné ročníky s vítězným Montpellierem a 'bramborovým' Nice.

Jednoduché počty: Ve Francii postupují do pohárové Evropy čtyři týmy z ligy, vítěz Coupe de France a díky zvláštní výjimce i vítěz Coupe de la Ligue. Pokud některý z pohárů opanuje tým, který se umístí do čtvrtého místa v lize, jde do Evropské ligy i pátý v pořadí; jestliže tedy Pařížané potvrdí předpoklady a opět prokážou svoji absolutní lokální dominanci, znamenalo by to, že ještě šestá příčka v Ligue 1 slibuje Evropu. Stejně jako loni, kdy se takto do kontinentálních bojů dostalo Bordeaux.

A přestože je velmi reálné očekávat, že Caen ani Angers pozici v elitní čtyřce neudrží, šesté místo už představuje možná až strašidelně dosažitelný cíl. Stačí se podívat, jaké manko už stihly nabrat tradiční stálice: Lyon ztrácí na zmiňované duo pět bodů, Monaco sedm, Lille a Bordeaux deset, Marseille dokonce dvanáct. PSG a Saint-Étienne pozice v elitní šestce na 99% nepustí, jaká je ale skutečná šance, že z těchto pěti trápících se klubů hned čtyři dokážou takovou propast překlenout?

Bylo by jistě vrcholně nerozumné, kdyby Patrice Garande (kouč Caen) či Stéphane Moulin (Angers) najednou odhodili svoji opatrnost a začali vyhlašovat velkolepé cíle; nikdo nepochybuje o tom, že jejich mužstva nyní hrají výrazně nad dlouhodobou hranici vlastních možností. Zároveň ale vše nasvědčuje tomu, že nastal čas přestat dokola papouškovat fráze o tom, jak se Marseille jednou musí zvednout, zatímco Angers stoprocentně půjde dolů. S tím se objektivně polemizovat příliš nedá, jenže zvednout se a naopak spadnout nemůžou úplně všichni. Pokud nás ostatně nedávná historie něco naučila, je to fakt, že v Ligue 1 se čas od času dějí opravdu nevídané věci.